Historie informačních technologií je, na rozdíl od medicíny a zdravotnictví, velmi krátká.
Souvisí především s velmi rychlým vývojem elektroniky, mikrotechnologií a nanotechnologií.
První použitelné počítače vznikly ve druhé polovině čtyřicátých let, a to především pro oblast válečného průmyslu a vojenství. První univerzální a komerčně dostupné počítače se pak objevují v USA v polovině padesátých let, ty byly ale velice nákladné, málo výkonné a velmi rozměrné.
Vývoj informačních technologií se dále velmi zrychloval a již v šedesátých letech umožňovaly tyto technologie současnou práci více uživatelů a paralelní zpracování více úloh. Tyto technologie tak napomohly k urychlení vývoje medicínského výzkumu, ale i ke vzniku prvních projektů nemocničních informačních systémů. První rozsáhlé projekty informačních systémů vznikly v USA, a to například v Massachusetts General Hospital
15
v Bostnu nebo ve Stanford University v Kalifornii. V Evropě šlo především o projekty Diogenev Univerzitní nemocnice v Ženevě nebo NIC Univerzitní nemocnice v Rotterdamu. V československém zdravotnictví k aplikaci velkých počítačů nedošlo z důvodu špatné dostupnosti, vysokých cen, velkých rozměrů i tehdejších podmínek.
Výjimku tvořily pouze ojedinělé projekty v oblasti statistického zpracování dat v ÚZIS a SÚKL.
Jedním z dalších přelomů v oblasti informačních technologií i v medicíně byly vznik a výroba minipočítačů, které byly svými rozměry, výkonem i cenou vhodné pro aplikaci do nemocničních prostředí. V tehdejším československém zdravotnictví se tato technologie začínala uplatňovat koncem sedmdesátých let a především počátkem let osmdesátých. To vedlo ke vzniku řad vývojových pracovišť i reálných aplikací ve zdravotnictví. Významné jsou projekty Výzkumného ústavu lékařské bioniky v Bratislavě, Výzkumného ústavu traumatologie v Brně, který se zabýval oblastí monitorování pacientů a intenzivní péčí, nebo například Fakultní nemocnice na Bulovce v Praze s projekty laboratorních informačních systémů a mnoho dalších.
Největší změnu v aplikacích informačních technologií v medicíně a zdravotnictví přinesly personální počítače na bázi mikroprocesorů. Počty projektů a uživatelů IT v medicíně výrazně rostly, a to nejen díky přijatelným rozměrům a ceně, ale i výkonu, který umožňoval řadu aplikací v medicíně přenést na úroveň jednotlivých uživatelů.
Mikroprocesory a mikroelektronika přinesly v osmdesátých letech revoluční změny v monitorovacích systémech i na odděleních traumatologie a diagnostiky. Velký vzestup informačních technologií vedl k realizaci a širokému uplatnění moderních zobrazovacích technologií a metod. Informace začaly být digitalizované, obrazové, sdílené, přenášené a archivované v informačních systémech.
Z hlediska historického je za dosud nejvýznamnější zlom v aplikacích IT považován rychle se rozvíjející Internet v druhé polovině devadesátých let, a to především po rychlém rozšíření web technologií (WorldWide Web). Koncem devadesátých let bylo také zaznamenáno výrazné zrychlení a dostupnost síťové infrastruktury, což umožnilo snadnou a rychlou výměnu a přenos klinických informací. Informační technologie byly navíc rozšířeny o on-line přístup k odborné medicínské literatuře a databázím i výukovým
16
programům typu eLearning. Nyní jsou informační technologie přístupné také pacientům, a to jak při objednávání jednotlivých zdravotnických služeb, tak i v přístupu k vlastním zdravotním informacím uloženým v elektronickém pacientském záznamu.
Klasická forma chorobopisu a další medicínské dokumentace jsou postupně nahrazovány elektronickou formou a tato skutečnost přináší výrazný efekt v hospitalizační péči. Dochází k významnému zefektivnění i administrativních a řídících činností. Podpora informačními technologiemi přináší významné zvýšení kvality medicínské péče, avšak role zdravotnického personálu v oblasti medicínských rozhodovacích procesů je stále zcela nenahraditelná (Münz, 2011).
1.2 Výdaje na moderní informační technologie a samotné zdravotnictví
Poskytování zdravotnické péče je v evropských zemích jedním z největších odvětví ekonomiky. Všechny vyspělé země si proto pokládají za cíl zlepšování zdravotního stavu obyvatelstva. Rychlé technologické změny, zvyšující se očekávání pacientů a stárnutí populace vyvolávají potřebu reforem ve zdravotnictví. Systém zdravotnických účtů je jedním z vhodných nástrojů pro zabezpečení údajů v čase. Dostupnost kvalitních informací pak může posloužit jako podnět pro přijímání potřebných opatření (Boučková, 2006).
Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj vydala v roce 2015 další vydání publikace Health at a Glance 2015, kde je uveden stručný přehled zdraví. V rámci zemí OECD existuje závislost mezi ekonomickou vyspělostí země, vyjádřenou v HDP na jednoho obyvatele, a relativní výší výdajů na zdravotnictví. Ta je dána podílem zdravotnických výdajů ku HDP. V zemích OECD se tento podíl pohybuje okolo 9 % a Česká republika patří mezi země s relativně nižšími výdaji na zdravotnictví.
17 Zdroj: Health at a Glance 2015
V souvislosti s rostoucími výdaji na zdravotnictví vzniká potřeba nalézt ideální způsob řeření. Je nutné provést změnu, která by zajistila udržitelnou medicínu, jež bude finančně přijatelná pro státní zdravotnické systémy. Jednou z možných cest je zavedení informačních a komunikačních technologií, které by vedly k úsporám v systému financování zdravotní péče.
Konkrétním příkladem těchto technologií je ePrescription, Telemedicína v rámci eHealth a elektronické zdravotní knížky. Vedení zdravotnické dokumentace by mělo nejen medicínské využítí, ale daly by se z něj získat cenné informace o tocích peněz v českém zdravotnictví. Dalším příkladem využití ICT ve zdravotnictví je mobilní síť pro tablet a další přenosná zařízení. V rámci této sítě se informace dostanou k cíli podstatně rychleji a bez chyb a jejich šíření zabere méně času. Získaný čas lze pak využít jinde, nemocnice je schopna obsloužit mnohem více pacientů a lékaři se mohou více soustředit na odbornou práci (Boučková, 2006).
Graf 1-Podíl zdravotnictví na HDP ve vybraných zemích OECD v roce 2013
18