zdravotnictví na HDP ve vybraných zemích OECD v roce 2013

2 Zdravotnictví z pohledu IT

Zdravotnictví je v současné době komplexní disciplínou, kde hlavní roli zastávají právě informační technologie. Fungující informační systém pro zdravotní péči se skládá z několika části. Klíčovou část tvoří tzv. e-Health systém, neboli elektronický systém zdravotní péče, který představuje jádro celého systému. Další důležitou součástí je pak například e-Insurance, tedy elektronický pojišťovací systém.

Zdravotnický informační systém má funkci jakéhosi centrálního datového skladu. Tato data zahrnují:

 zdravotní dokumentaci o pacientech,

 databázi léků, zaevidované lékařské předpisy,

 elektronickou identifikaci pacienta nebo lékaře,

 pohledávky lékařů vůči zdravotním pojišťovnám,

 statistiky a zpětné výkazy řídících orgánů (Ministerstvo zdravotnictví),

 e-Learningová databáze sloužící ke stálému vzdělávání lékařů.

Fyzické umístění těchto dat je samozřejmě z bezpečnostních důvodů přísně utajeno, neboť se jedná o jednu z podmínek efektivního fungování systému. Ochrana a zálohování citlivých dat a především údajů o pacientech by měly být na prvním místě (Fišer, 2007, systemonline.cz).

2.1 Současný stav a vyhlídky informačních technologií ve zdravotnictví

V českém zdravotnictví proběhlo několik pokusů o zavedení elektronizace, avšak většina projektů se navzdory původním předpokladům nedočkala velkých úspěchů. Zdravotnictví prošlo značnými změnami, a to zejména ve vztahu k pacientovi. V současné době je

pacient vnímán jako klient, který chce mít možnost výběru a požaduje stále vyšší úroveň zákaznických služeb. K těmto službám patří online objednávání k lékaři, možnost elektronické preskripce, odborné konzultace pomocí elektronických nástrojů či výsledky vyšetření v elektronické formě. Nové technologie jsou ale přínosem také pro lékaře.

V následující etapě vývoje se bude zdravotnictví stále více potýkat se stárnoucí populací, rostoucími náklady a nedostatkem zdrojů. Dle údajů Českého statistického úřadu z roku 2015 žije v České Republice 1 932 000 seniorů, tedy lidí starších 65 let, a tyto čísla neustále rostou. Senioři tak tvoří více než 18 % české populace, dle odhadů na rok 2050 to bude už celá třetina. To s sebou přináší řadu problémů týkajících se růstu nákladů na zdravotní péči, vyšší nároky a méně prostředků v systému.

Pro efektivní a fungující systém zdravotní péče jsou zapotřebí nové technologie,

Z průzkumu společnosti CompuGroup, zpracovávajícího údaje o elektronických nástrojích komunikace českých nemocnic, vyplývá, že:

 96 % nemocnic využívá elektronické nástroje při komunikaci s institucemi a čtyři z pěti nemocnic při výměně informací s externími ambulancemi.

 70 % nemocnic má zájem o plně elektronickou dokumentaci, dvě pětiny požadují strukturovanou dokumentaci.

 40 % nemocnic ocení propojení informačního systému se zdravotními přístroji v reálném čase.

 37 % nemocnic má zájem o elektronické vystavování receptů, čtvrtina požaduje systém plánování lidských zdrojů.

 28 % nemocnic schází objednávkový a zvací systém, každé páté chybí systém umožňující elektronickou komunikaci s okolními zdravotnickými zařízeními.

 32 % nemocnic se domnívá, že dalšímu rozvoji elektronické komunikace brání finance.

 13 % nemocnic bojuje s neochotou zaměstnanců přizpůsobovat se novým věcem a jejich zvyklostí dokumentovat údaje v papírové podobě, se kterou jsou zvyklí pracovat.

 12 % nemocnic postrádá odpovídající softwarové vybavení.

Z výzkumu je patrné, že se zdravotnictví nových technologií nebojí. Správnou cestou k zavedení efektivní elektronizace je respektování požadavků konečných uživatelů, tedy lékařů. Změny by ale měly být zavedeny postupně a v potaz musí být brána vysoká míra zabezpečení (Přikryl, 2013).

3 Systém eHealth

Pojem eHealth se ve zdravotnictví začal využívat na přelomu 20. a 21. století a jeho vznik je spojen s propojením výpočetní techniky a medicíny. Jedná se o souhrnný název pro nástroje založené na ICT, které podporují a zlepšují prevenci, diagnostiku, léčbu, sledování a řízení zdraví a zdravého životního stylu. Tímto výrazem tedy označujeme elektrizované a informatizované zdravotnictví. EHealth se stal novým medicínským oborem, který zahrnuje prvky zdravotnické informatiky, organizace zdravotnictví a komerční strategie zaměřující se na zdravotní servis a informace sdílené přes internet.

Českou koncepci eHealth představilo Ministerstvo zdravotnictví v roce 2008, avšak ještě v minulém roce, tedy v roce 2016, se této problematice téměř nevěnovalo. Jinak je to ale u občanského sdružení Českého národního fóra pro eHealth, jehož cílem bylo rozšiřování obecného povědomí a podpora rozvoje eHealth v České Republice. Možnosti tohoto sdružení ale byly velmi limitovány, neboť se nejedná o odbornou platformu eEurope.

V rámci Evropské unie je elektronické zdravotnictví koordinováno. Evropské fondy vyčleňují pro rozvoj eHealth značné částky, avšak Česká republika je čerpá velmi málo.

Národní projekty v rámci EU zahrnují rychlý přístup ke sdíleným a vzdáleným lékařským posudkům prostřednictvím telekomunikačních a informačních technologií bez ohledu na to, kde se pacient nebo příslušná informace nachází (Středa, 2016).

Model eHealth je systém postavený na otevřenosti a zahrnuje tyto projekty:

 Elektronická zdravotnická dokumentace,

 Elektronická preskripce,

 Elektronická identifikace pojištěnce a poskytovatele zdravotnických služeb,

 Registry a konsolidace resortních dat,

 ePortal/ Telmed/ eEdu.

Tyto projekty jsou vzájemně provázány a pro komunikaci je systém doplněn o portálovou technologii s webovým rozhraním (Shima, 2008).

3.1 Telemedicína

Obor telemedicína je již praktickým výstupem eHealth, který spojuje lékařskou informatiku a telekomunikaci. Jedná se zejména o dálkový přenos dat, konzultační činnost a vzdálené poskytování zdravotnických služeb. Příkladem je monitoring pacientů a jejich životních funkcí, včetně pomoci na dálku v případě ohrožení zdraví a života. V rámci tohoto oboru se můžeme setkat také s pojmy telehealth, telecare, zdravotní telematika, zdravotní informatika, medicínská informatika či distanční medicína.

Telemedicínskou komunikaci můžeme rozdělit na:

 verbální (slovní),

 vizuální (obrazovou),

 datovou.

Datového přenosu se v tomto případě využívá pro komunikaci verbální i vizuální. Přenos ale není bezprostřední a probíhá na dálku jako synchronní komunikace nebo jako asynchronní komunikace. Synchronní komunikace probíhá ve stejném čase, jako příklad lze uvést on-line chat, telefonní hovory nebo videokonference. Pro asynchronní komunikace platí to, že jednotlivé strany reagují se zpožděním, zde hovoříme například o e-mailu, diskuzních fórech či textových a multimediálních zprávách. Spojením eHealth a telemedicíny vznikají interaktivní komunikační systémy, které umožní propojení lékaře s pacientem, členem rodiny, ošetřovateli nebo dalšími poskytovateli zdravotnických služeb (Středa, 2016).

3.2 Informační systémy v oblasti eHealth

Kvalitní informační systém musí být pro eHealth samozřejmostí, další, neméně důležitou podmínkou, je počítačová gramotnost uživatelů systému, ale také vhodné vybavení materiální a technické, tedy hardware, a programové, tedy software.

Jedním z aplikovaných oborů IT je zdravotnická informatika. Ta se zabývá teoretickou i praktickou stránkou zpracování informací získaných díky poznatkům a zkušenostem z oboru zdravotní péče. Vznikají tak komplexní systémy pro sběr, validaci a analýzu klinických dat s využitím lokálních i webových technologií. Dnes je již součástí eHealth, ale obor lékařská či zdravotnická informatika byla právě jeho předchůdcem. Zahrnuje v sobě nejen technické aspekty, jako je využití počítačů v medicíně, ale také databáze v medicínských informačních systémech, biomedicínskou statistiku nebo metody a způsoby zpracování obrazů a biosignálů.

Informační systémy využívané v této oblasti jsou stěžejní pro klinickou péči a provoz nemocnic. Ze zákona je povinné zpracovávat údaje ve zdravotnické dokumentaci. Pro nemocniční systémy se užívají zkratky NIS nebo HIS z anglického Hospital Information Systems. Nemocniční informační systém představuje provozní řešení nemocnic. Podporuje celý proces léčby – od přijetí pacienta, přes stanovení diagnózy a terapeutické procesy, až po jeho propuštění a vyúčtování poskytnuté péče. Jeho hlavní funkcí je usnadnění řízení celé instituce s cílem vzájemného propojení nemocnic. Systém mimo jiné nabízí také evidenci všech zdravotnických materiálů a orientaci na veškerý management.

V České Republice se používá několik typů nemocničních informačních systémů. Mezi ně patří Stapro, Amis, T-systems a zřejmě nejvíce perspektivní Integrovaný klinický informační systém IKIS společnosti Medical Systems (Středa, 2016).

3.2.1 Zpracování a využití dat v medicíně

V informatice jde primárně o využití dat, v medicíně je jejich zdrojem pozorování pacienta a objektivní měření provedené samotným pacientem, ošetřujícím lékařem nebo třetí osobou. Konfrontací těchto dat s medicínskými znalostmi vzniká medicínská informace,

která je následně ukládána do datového systému a vytváří tak datový model pacienta.

Zaznamenaná data mají řadu důvodů. Jedním z nich je sdílení aktuálních informací o stavu pacienta, jeho vývoji, provedených vyšetření a jejich výsledcích, ale i aplikované nebo plánované terapii. Druhým, významnějším důvodem dokumentace stavu pacienta a jeho diagnostických a terapeutických procedur, jsou důvody forenzní. Dokumentováno musí být vše, co souvisí s léčením, a to v zájmu jak pacienta, tak ošetřujících lékařů a zdravotníků.

Získaná data o stavu pacienta jsou ze zákona jeho vlastnictvím a současně dokumentace činnosti zdravotnického týmu slouží jako podklad pro případné posouzení kvality odvedené práce. Záznam dat proto musí být realizován průběžně a konkrétně tak, aby bylo možné prokázat, kdo se jakým způsobem na péči podílel a kdo a kdy příslušnou informaci zaznamenal (Münz, 2011).

Data musí být snadno dostupná a zároveň nesmí být ohrožena ztrátou nebo zneužitím. Do popředí se tak dostávají cloudová a externí úložiště, která neukládají data do lokálního počítače, ale na vzdálený cloud. Ten je přístupný pouze pomocí aplikací, které jsou ale také vzdáleně přístupné (Středa, 2016).

3.2.2 Komunikační protokoly

Základem pro komunikaci v eHealth je přenos dat mezi minimálně dvěma koncovými body. Tyto koncové body představuje nejčastěji počítač, může ale rovněž jít o mobilní telefon atd. Pravidla, dle kterých probíhá přenos dat v síti, jsou označována jako komunikační protokoly. Těchto protokolů může být v počítači několik, avšak je důležité, aby počítače, které mezi sebou musí spolupracovat, znaly stejný komunikační protokol.

Komunikačních protokolů existuje celá řada. Nejběžnější sadou protokolů je v současnosti TCP/IP, na které staví mimo jiné také internet (Středa, 2016).

3.3 Záznam elektronických zdravotních údajů

Elektronická zdravotní dokumentace s sebou přináší řadu výhod. Do lékařské a zdravotní péče přináší vyšší efektivitu, usnadňuje mobilitu pacientů, možnost volby zdravotnického zařízení, zpřehledňuje a zjednodušuje administrativu a v poslední řadě tím celkově zvyšuje kvalitu zdravotní péče.

Systém eHealth rozděluje zdravotnickou dokumentaci na:

 osobní zdravotní záznam,

 elektronický zdravotní záznam.

Oba tyto záznamy slouží jako celoživotní zdroj informací o zdravotním stavu jednotlivce.

Třetím typem digitálních dokumentů v rámci eHealth je:

 elektronický lékařský záznam.

Ten ukládá záznamy o pacientovi v elektronické podobě v daném zdravotnickém zařízení.

Osobní zdravotnický záznam je vytvářen samotným pacientem, a to ve spolupráci s ošetřujícími lékaři. Není součástí povinné dokumentace, ale lékaři jej mohou použít k rozhodování. Elektronický zdravotní záznam představuje lékařskou kartu pacienta vedenou v elektronické podobě. Ten klade důraz nejen na péči o konkrétního pacienta, ale i na přínos pro vzdělání a výzkum.

Význam tohoto pojmu definuje Česká státní norma zaměřená na zdravotnickou informatiku a sdělování zdravotních záznamů (ČSN EN 13606-1): Zdravotní záznamy jsou v současnosti zavedenou součástí klinické praxe. Tyto záznamy obsahují důležité informace pro léčebnou péči a užívají se různými způsoby pro různé účely. Snahou je reprezentovat tyto záznamy na elektronickém médiu tak, aby byly zpracovatelné počítačovým systémem.

Elektronický zdravotní záznam je pak možné chápat jako technologický prostředek pro dokumentaci léčebného procesu.

Zavedení elektronizace veškeré dokumentace a elektronická dostupnost záznamů se však nesetkaly jen s kladnými ohlasy. Velké obavy jsou právě z bezpečnosti dat a z dostupnosti v případě akutních situací. Systém elektronické zdravotní dokumentace by měl splňovat řadu požadavků. Ministerstvo zdravotnictví tedy stanovilo nezbytné priority. Elektronická dokumentace musí splňovat tyto podmínky:

 dostupnost dat a bezpečný přístup v nepřetržitém režimu online,

 vzájemná spolupráce se systémy a službami, které jsou součástí eHealth,

 přístup k datům pomocí webové technologie,

 přístup pomocí internetu,

 zabezpečený a autorizovaný přístup k datům a transakcím s nimi,

 sdílení dat přes propojené komunity zdravotnických pracovníků a jednotlivých poskytovatelů,

 strukturovanost uložených informací,

 podpora multimediálních formátů,

 otevřenost k vývoji aplikací a služeb,

 podpora elektronických podpisů, zaručujících autorizaci a nepozměnitelnost informací vložených do systému,

 záruka dostupnosti a zálohování (Středa, 2016).

4 Trendy a projekty v oblasti eHealth

Oblast zdravotnictví prochází v současnosti výraznými změnami. První místo zaujímá pacient, který se stává aktivním prvkem diagnostických a léčebných procesů. Zmíněné procesy jsou podporovány pomocí moderních informačních technologií a systémů spravujících elektronizaci a centralizaci zdravotnických dat.

V oblasti EU probíhá řada projektů, které mají za cíl elektronizaci zdravotnictví (projekt epSOS 2015 a United4Health 2015), zvýšení kvality zdravotní péče a dlouhodobou stabilizaci systému poskytování služeb. Vlivem změn vlád v České Republice však dochází k tomu, že řada projektů je zastavena, a to z důvodu neúspěchu mezi zdravotnickými zařízeními, zaměstnanci, pacienty nebo kvůli finanční komplikaci (Potančok, Judová, Karásek, Zákutný, 2015).

4.1 Robotické operace

Robotická chirurgie, spadající do oblasti telemedicíny, je již několik let velkým trendem.

Robotické operace mohou být řízeny v rámci jedné místnosti, ale existují také transkontinentální operační zákroky. Ovládací centrum může být kdekoliv na světě, je jen nutné zajistit kvalitní komunikační kanál s dostatečnou kapacitou a rychlostí. Takto prováděné operace se zaměřují především na obory obecné chirurgie, urologie, gynekologie, kardiochirurgie, neurochirurgie a cévní chirurgie. Hlavní výhodou robotické chirurgie je zvýšení přesnosti, kontroly a zručnosti. Přesnost pohybů lékaře a bezpečnost operace je zajištěna díky zabudovanému počítačovému systému. Robot nepřenáší třes rukou chirurga, a eliminuje tak nebezpečí špatného pohybu nebo zásahu do zdravé tkáně.

Nevýhodou této technologie je, že chirurg ztrácí možnost hmatové kontroly a musí se tedy spoléhat na zrak a zkušenosti. Další překážku představují vysoké pořizovací náklady, které se pohybují v desítkách milionů korun. Díky robotům lze provést minimálně invazivní operaci s kratší dobou rekonvalescence pacienta, šetrnějším provedením zákroku a mimo jiné také snížením procenta chybovosti chirurga (Středa, 2014).

4.2 Český projekt Internetová zdravotní knížka

Internetová zdravotní knížka je projekt, který má na svém kontě společnost IZIP, a.s.

Společnost byla založena třemi lékaři a jejich hlavním produktem je zdravotní knížka na internetu, poskytující informace o zdravotní péči, a to nejen pacientům, ale také zdravotnickým pracovníkům. V roce 2006 využívalo systém IZIP téměř milion registrovaných uživatelů a bylo zaregistrováno více než osm tisíc zdravotnických pracovníků.

Dostupnost informací jak pro pacienta, tak pro lékaře zvyšuje kvalitu poskytnuté zdravotní péče, zrychluje a zkvalitňuje rozhodování, snižuje riziko poškození pacienta a v neposlední řadě zvyšuje efektivitu využívání finančních prostředků investovaných do zdravotnictví.

Do projektu byly zapojeny velké ústavy, jako je například Homolka, Masarykův onkologický ústav, Imumed nebo poliklinika Centromed a další (Boučková, 2006).

4.2.1 V čem tkví přínos projektu

Zkratka IZIP představuje internetový přístup ke zdravotním informacím pacienta, jehož cílem je zajistit lepší komunikaci mezi pacientem a lékařem.

Zdravotní knížka může obsahovat kompletní informace o zdravotním stavu pacienta a přístupna je z kteréhokoliv počítače s internetovým připojením. Nahlédnout do ní může pouze lékař, kterému dá pacient přístup. Pacient po registraci získá poštou do vlastních rukou přístupový kód, který slouží ke vstupu do knížky. Záznamy do knihy provádí pouze registrovaní zdravotníci. Lékaři zde najdou kompletní zdravotní historii pacienta, což zabraňuje provádění nadbytečných a stejných zdravotních vyšetření. Hlavní přínos lze tedy spatřit ve výrazných finančních i časových úsporách (Boučková, 2006).

4.2.2 Výhody systému

Systém přináší řadu výhod pro pacienta i jeho lékaře. Pacient je informován o zdravotní péči, získává přehled o výsledcích vyšetření i samotné léčbě. Pacient se může vyvarovat

duplicitním vyšetřením, vyhne se zbytečnému užívání léků s odlišným jménem, ale stejným účinkem, které navíc mohou ve velkém množství organismu uškodit. Diagnóza je stanovena rychleji, a léčbu je tak možné zahájit bez zbytečných odkladů. Výhodu pro lékaře představuje především komunikace s ostatními lékaři. Dále pak získá objektivní a přesné informace o zdravotním stavu pacienta, přičemž tyto informace získá včas a v době, kdy je pacient v ordinaci. Zdravotní knížka šetří čas, neboť lékař nemusí provádět stejná nebo nadbytečná vyšetření či předepisovat léky, které byly předepsány jiným lékařem.

Oproti elektronické podobě zdravotní knížky je papírová forma již zastaralou variantou, která přináší vyšší pořizovací, udržovací a provozní náklady. Internetová varianta je díky technologické dostupnosti ve všech směrech výhodnější. Nelze ji ztratit, fyzicky opotřebit a její kapacita je neomezená (Boučková, 2006).

Projekt IZIP postupoval s velkým rozmachem, po dobu jeho trvání si elektronickou zdravotní knížku pořídilo přes 2,5 milionu pacientů, přesto se Ministerstvo zdravotnictví rozhodlo v roce 2012 projekt ukončit. Důvodem bylo nedostatečné využití jak pacienty, tak lékaři. Kritizováno bylo také financování projektu, kdy se náklady vyšplhaly na částku více než 1,8 miliardy Kč. Díky tomuto neúspěchu jsou zdravotnická zařízení k dalším nemocnice v Praze. PACS, neboli Picture Archiving and Communicating System, je informační systém, který umožňuje zpracovávat, distribuovat a archivovat texty a zároveň i obrazy vznikající v lékařských zařízeních během vyšetření. V rámci projektu ePACS je pak možné elektronicky odesílat pořízený snímek z jednoho zdravotnického zařízení do druhého. Největší snahou projektu je tedy omezení či úplné odstranění neefektivního převážení filmů a CD s obrazovou dokumentací mezi zdravotnickými zařízeními (Potančok, Judová, Karásek, Zákutný, 2015).

V letech 2015–2016 došlo u tohoto projektu k plošnému rozšíření, díky čemuž bylo možné pokrýt menší poskytovatele péče, privátní specialisty či praktické lékaře. Výměna obrazové dokumentace je tak nyní bez potřeby nákladných technických prostředků, mimo to zajišťuje jednotná technologická platforma jednoduchým způsobem přístup do schránek s obrazovou dokumentací. Rozšířením centra o integraci s JTP vzniklo nové pojmenování eREGPACS. Dále v rámci rozšíření došlo také k pokrytí veškerých klinických procesů, a to:

 žádost o vydání obrazové dokumentace,

 předání obrazové dokumentace,

 potvrzení přijetí obrazové dokumentace.

Počátky projektu byly spojeny pouze s předáním obrazové dokumentace, avšak v zájmu efektivity všech procesů byla zavedena technická podpora pro všechny výše uvedené procesy. V současnosti je připojeno 322 lékařských zařízení, a to jak na území České republiky a Slovenska, tak na území Anglie (epacs.cz).

4.4 E-Recepty

Zavedení elektronických receptů patří k novějším českým projektům. Recepty vytváří lékař na počítači a ty pak následně putují do Centrálního úložiště elektronických receptů.

Pacient si svůj lék vyzvedává v lékárně pouze s čárovým kódem či heslem. Toto řešení umožňuje bezpečný přenos osobních údajů pacienta mezi lékařem a lékárníkem. Každý musí být jednoznačně identifikován a každý úkon musí být autorizován, čímž je zabezpečeno zejména padělání předpisů.

Povinnost elektronické preskripce měla od roku 2015 zavést novela zákona schválená začátkem roku 2013. Na tuto povinnost ale nebyl připraven Státní ústav pro kontrolu léčiv, který by musel rozšířit centrální úložiště receptů. Náklady na vybudování úložiště se vyšplhaly na téměř 70 milionů Kč a dalších 3,5 milionů si vyžádal jeho provoz. Hlavní myšlenkou bylo, že papírové recepty od lékaře budou zcela nahrazeny elektronickými.

Povinnost předepisovat lékařské předpisy elektronicky se tak předběžně odkládá na rok 2018 (Potančok, Judová, Karásek, Zákutný, 2015).

Hlavní podstatou e-receptů je zamezení paralelní preskripce léků. Na toto téma provedl SÚKL v roce 2016 průzkum, jehož výsledkem je, že:

 téměř všichni lékárníci (96 % z 1000 respondentů) se již setkali s tím, že jsou jednomu pacientovi od více lékařů předepsány léčebné přípravky se stejnou léčebnou látkou nebo přípravky, jejichž současné užívání se vylučuje – (často se s tím setkává 17 %, výjimečně 79 % a pouhá 4 %

In document Uplatnění ICT ve zdravotnictví (Page 18-0)