P - Pod kování

Tabulka č. 2 – P íznaky syndromu vyho ení

Tabulka č. 3 – Typy rodič s ohledem na vztah ke škole Tabulka č. 4 – Čeho se obávají rodiče a učitelé

Tabulka č. 5 – Na co se soust edit p i ešení konflikt Tabulka č. 6 – Užité zkratky, značky a symboly- p ípad 1 Tabulka č. 7 – Užité zkratky, značky a symboly- p ípad 2 Tabulka č. Ř – Užité zkratky, značky a symboly- p ípad 3 Tabulka č. ř – Užité zkratky, značky a symboly- p ípad 4

Seznam obrázků

Obr. 1 – Schéma situace ze dne 6. 1. 2017 Obr. 2 – Schéma situace z června 2017 Obr. 3 – Schéma situace ze 7. 4. 2017 Obr. 4 – Schéma situace ze dne 8. 6. 2017

Úvod

Rodič i speciální pedagog mají společných n kolik rolí, zejména pak roli výchovn vzd lávací, která je pro vývoj jedince v život nezbytná. V tšinou rodič je první, kdo se snaží jedinci zajistit, co nejlepší život za adekvátních podmínek.

Nároky na kvalitu života a jeho podmínky se zvyšují práv , jestliže má rodiče dít s postižením. Z logického smýšlení je to z toho d vodu, že se snaží napravit vše tak, aby se co nejvíce eliminovali následky a projevy postižení. ů v tomto ohledu pak rodič m že využít ke vzájemné spolupráci speciálního pedagoga, jemuž sv uje žáka do péče po velkou část jeho života. K tomu, aby spolupráce fungovala, výsledky m ly požadovanou kvalitu a efektivita procesu byla co nejvyšší, s ohledem na získané znalosti a dovednosti, je nutná komunikace mezi ob ma stranami. Mnohdy se ale setkáváme spíše s opačnou, tedy konfliktní, komunikací mezi rodiči a speciálními pedagogy. Co je d vodem konflikt a jaké stresory mohou komunikaci ovlivnit je práv tématem této diplomové práce.

P edkládaná diplomová práce je rozd lena na část teoretickou a praktickou.

Teoretická část vychází z aktuálních poznatk českých i zahraničních odborník a tvo í východisko pro výzkumné šet ení. Hlavním cílem teoretické části je poskytnout vhled do sledované problematiky a vymezit základní terminologii.

St žejním úkolem výzkumné části diplomové práce a zárove cílem práce je najít zp sob, jak lze eliminovat konfliktní komunikace mezi rodiči žák s postižením a speciálními pedagogy. Na základ teoretických východisek je správné domnívat se, že postup a ešení nemohou být pouze jedna správná, ale možností m že být n kolik. V praktické části práce se blíže seznámíme s metodikou, jednotlivými p ípadovými studiemi, organizací sb ru dat a p edloženy budou výsledky provedeného kvalitativního výzkumu s následnými doporučeními pro pedagogickou praxi.

TEORETICKÁ ČÁST 1. Stres ující fenomény

1. 1. Stres

Lidský stres je vymezován r znými zp soby. Stres je určitá psychologická reakce na zát že, které p icházejí zevnit i zvenčí dotčeného jedince. Pokud se stres zvládne, nemusí být vždy škodlivý, ale naopak m že pozitivn ovliv ovat p íslušn podporovat vzniklou momentální situaci. Nemáme-li však nabyté jisté schopnosti vyrovnat se s ním, stres se nám stane škodlivým až nebezpečným. Na zvládání stresu, a zát že s ním spojené, mají vliv vnit ní fyzické a psychické dispozice jedince, které se projeví individuáln . Další neodmyslitelný vliv je prost edí, ve kterém se jedinec nachází a které sdílí. Ě ehulka, ehulková, 1řřř, str. 68)

1. 1. 1. Reakce jedince na stres

Švingalová reakce na stres popisuje v následujících fázích:

Fáze subjektivního uv dom ní a prožívání situace či podn tu jako zát žových Ěstresovýchě.

Fáze poplachová, kdy dochází k aktivaci organismu, zejména pak k aktivaci obranných reakcí organismu. Tyto obranné reakce organismu se vyznačují zm nami v psychickém stavu a rozpoložení jednice, ale i ve fyziologii

a fyzickém stavu jedince.

Fáze zvládání, jinými slovy ečeno, hledání strategií a možnosti ešení, která by mohla vést ke zmírn ní nebo odstran ní stresu. V této fázi se nabízejí dva možné záv ry, jak situace m žeme ešit nebo jak situace m že vyústit.

Prvním ešením a záv rem je postupné ustupování stresu až po úplné odstran ní p íčin zát že, a to do takové míry, že m že následovat fáze zotavovací.

Zotavovací fází rozumíme a poznáme ji tak, že se jedinec op t navrátí do stavu

duševní i psychické rovnováhy, a dosáhne tak subjektivního pocitu životní pohody a spokojenosti.

V druhém záv ru s možným ešením je situace opačná. V tšinou stresující podn t p etrvává, není zvládnuta ani odstran na zát ž, a z toho d vodu dochází k možnému selhání adaptačního systému. Znamená to, že psychické, fyzické i fyziologické obranné mechanismy se hroutí a organismus p echází do fáze vyčerpání. V této fázi dochází k r zným psychosomatickým onemocn ním, která jsou nemilosrdná v či organismu a v krajním p ípad pak následky t chto onemocn ní mohou zp sobit i smrt. ĚŠvingalová 2006, s. 9-10)

1. 1. 2. Druhy stresorů a stresových situací

Za stresové faktory považujeme vše, co na nás n jakým zp sobem naléhá, vyvíjí tlak, ovliv uje nás, a čemu se musíme p izp sobovat. Nezáleží na tom, jestli je nám stresový faktor nep íjemný nebo p íjemný, ale na tom jak moc se mu musíme p izp sobovat. Díky stresu dochází k aktivaci psychologických regulačních mechanism a činností, které postupn reagují na stresory, ke kterým dochází p i stresových situacích. Na úvod je nutné um t rozlišit pojmy stresor a stresová reakce. Významov to rozhodn není totéž, ač by se to mohlo zdát.

V moderní medicín se používá pojem stresor, pro jakoukoliv vn jší událost, na kterou reagujeme. M že to být nap íklad zpožd ní vlaku, když práv sp cháme do práce, ale i konfliktní situace v komunikaci. Naopak pojem stresová reakce zahrnuje všechny psychické a t lesné reakce organismu na stresor, které jsou vnit ní a odehrávají se v nás samých. P íkladem mohou být negativní myšlenky, zm ny ve fyziologických funkcích, apod. ĚBártová, 2011, s. 10ě

Pojm , které v souvislosti se stresem používáme je však mnohem více. Mezi ty nejzákladn jší adíme distres, eustres, hyperstres a hypostres. Tyto rozm ry jako první použil fyziolog Hans Selye už v roce 1975. Za distres označujeme jakýkoliv negativn p sobící nejnep ízniv jší stres, oproti tomu na druhé stran pólu, je eustres, který na nás p sobí kladn . Druhá pomyslná dvojice protiklad je hyperstres a hypostres. Jak název napovídá, jedná se o zvýšený a snížený vliv stresu na jedince. V p ípad hyperstresu (zvýšenýě je vliv na jednice p esahující, tedy nad normou adaptability. Naopak hypostres Ěsníženýěje takový, který se dá

zvládnout, avšak p i dlouhodob p sobící intenzit stresu, se m že zm nit na hyperstres. ĚBártová, 2011ě

Švingalová rozlišuje stresové situace z následujících hledisek:

1. vn jší stresové situace

- jsou zap íčin ny p edevším p sobením fyzikálních a chemických stresor Ěhluk, teplo, chlad apod.),

2. stresové situace s ohledem na čas

- ty nastávají tehdy, jestliže má člov k zvládnout mnoho úkol v krátkém časovém termínu,

3. stresové situace z hlediska zodpov dnosti

- to jsou situace, kdy se do pop edí dostává strach ze selhání, pocit rizika, d ležitost úkolu Ěi tzv. zkouškový stresě,

4. sociáln psychologické stresové situace

- jejich výskyt je p evážn v pracovním, ale i mimopracovním život , kdy je jedinec v komplikované nebo konfliktní sociální situaci všeho druhu (dehumanizované vztahy mezi lidmi, stále stup ované nároky na výkonnost, ešení složitých úkol , časová tíse , frustrace, sociální nejistoty, ohrožení životního standardu, nezam stnanost),

5. z vnit ního nesouhlasu jako stresová situace

- k takové situaci dochází zpravidla tehdy, jestliže má člov k plnit p íkazy, které vnímá jako subjektivn nesmyslné,

6. pracovní a profesní stresové situace

- jak z názvu vyplývá, jde o specifický druh stresu vázaného na specifické pracovní a profesní situace. ĚŠvingalová 2006, s. 13)

„Stres není v lidech a v situacích samých, ale v našich reakcích na n .“

„Nezáleží tedy na vn jších okolnostech, ale na tom, jak se k nim stavíme.“

Jiné d lení stresor a stresových situací uvádí Rheinwaldová. Ta rozd luje stresory na myšlenkové, úkolové a fyzikální.

Myšlenkové stresory vychází z našeho celkového pohledu na sv t a ze situací, do kterých se dostáváme. Mají značný vliv na to, co prožíváme, na naše vztahy,

pocity a emoce, které vnímáme. Jinými slovy m žeme íci, že „Lidé netrpí tím, co se stane, ale tím, co si myslí.“

Úkolové stresory mají vliv na jedince v ohledu zp sobu ešení úkolu, za který je jedinec pln zodpov dní, a který ho ovliv uje natolik, že dochází k adaptaci jedince na stresor. P íkladem je zvyšování nárok požadavk na práci nebo úkol, ale i hodnocená kvalita provedení práce nebo úkolu.

Fyzikální stresory jsou všechny nadm rné požadavky na lidský organismus, které na n klade práce nebo úkol. Fyzikálním stresorem m že být nap íklad prost edí, ve kterém žijeme. Mohou to však být i podmínky, ve kterých žijeme jako nap íklad teplo, sv tlo, ovzduší, apod. Nesmíme opomenout také pom cky, se kterými pracujeme, a díky nimž práci vykonáváme. ĚRheinwaldová, 1řř5ě

Dalším d lení stresor , které práce uvádí jako teoretické východisko, a se kterým se setkáváme jak v mnoha odborných literaturách, tak i v komunikaci laické ve ejnosti, je d lení na akutní, chronické a povahové stresující faktory.

Akutní stresory

Mezi akutní adíme traumatizující a dotyčným neovlivnitelné situace. Jsou to události v b žném život , které nep edpokládáme, že se stanou. Nap íklad autonehody, p epadení, znásiln ní apod. Spadá sem i určitá prožitá stresující událost, kterou celá ada z nás už v život určit n kdy prožila. Máme tím na mysli t eba kritiku či ponižující situaci, která se m že z počátku jevit jako bezvýznamná, ale i p esto však m že na jedinci zanechat dlouhotrvající následky.

Z toho vyplývá, že stresory akutní mohou ve form traumatu p sobit a zm nit osobnost jedince. V r zném rozsahu zp sobeného traumatu se jedinec poté snaží adaptovat, aby vlivy eliminoval. Není-li eliminace vlivu na ústupu či odstran na, dochází u jedince k tzv. posttraumatického stresu. Tuto formu stresu provází pocit únavy, ztráty motivace, spokojenosti a dostavují se deprese. Efektivní pomoc lze dosáhnout psychoterapií.

Chronické stresory

Jsou takové stresory, jak název napovídá, které mají opakující se a chronický charakter. Situace tohoto typy považujeme b žn za stereotypní s vlivem stresu, který determinuje jedince. Zpravidla to bývá stres z dlouhodobého pracovní

p etížení či nevyhovující pracovní prost edí. Jedince to p ivádí do stavu vyčerpanosti, s nímž se mohou vázat další obtíže.

Stupe a projev obtíží podléhá délce pracovní doby, životospráv jedince včetn kvalitního spánku nebo nap íklad zm ny časového pásma, apod.

Stresové faktory podle jejich povahy

Nadm rné a neúm rné pracovní vytížení z hlediska p íjmu množství informací v zam stnání, neustálé zpracovávání nebo ešení problém , tlak na d ležitá rozhodnutí, jež má jedinec učinit v krátkém čase, nezam stnanost a mnohé další adíme mezi stresové faktory podle jejich povah. V současné dob se setkáváme i s tíživou finanční situací, která je zp sobena nedostatkem pen z, zadlužením, či koupí majetku, na který si jedinec musí vyp jčit. Tyto situace a mnohé další jsou p íčinou stavu chronické úzkosti pomítající se do vztah . Zmi ovaná chronická úzkost má za následek konflikty, neshody, hádky, odloučení a všeobecn napjatou atmosféru.

Příznaky a projevy stresu

Lidský výkon je maximální pouze tehdy, je-li v p ímé závislosti jeho rovnováha opravdová. ůby byla rovnováha opravdová, musí být všechny její složky vyvážené. Složky rovnováhy rozd lujeme na t i oblasti: psychologické, sociální a fyzické. V p ípad stresu dochází k narušení rovnováhy, pravd podobn je n jaká ze složek narušena, nedostatečn zastoupena či nerozvinuta dostatečn . Jedinec se pak necítí dob e, jeho výkon klesá a p ichází stres. Jak se projevuje stres v jednotlivých složkách, m žeme najít v následujícím p ehledu p íznak .

Oblast psychologická se promítá do p íznak stresu emocionálních, oblast sociální determinuje jedince v jeho chování a jednání, mluvíme tedy o p íznacích behaviorálních a v oblasti rovnováhy fyzické, pak hovo íme o fyziologických p íznacích. ĚBártová, 2011, s. 16-17)

18 Prudké zm ny nálad Zvýšená náchylnost k

nemocem Bušení srdce

alkoholu, drog či lék Sexuální impotence, časté nucení k močení k vyčerpání fyzických i duševních sil. ĚBártová, 2011, s. 54ě

„Burnout je reakcí na práci, která člov ka mimo ádn zat žuje“

„Burnout je situací totálního (úplného) vyčerpání sil.“

„Burnout je pocitem člov ka, který došel k záv ru, že již nem že jít dále.“

„Burnout je stav člov ka, který ztratil nad ji, že ješt n co m že zm nit.“

Mezi autorovy popisné definice syndromu vyho ení pat í: „Burnout je výsledek procesu, v n mž lidé velice intenzívn zaujati určitým úkolem (ideou) ztrácejí své nadšení“ (Cary Cherniss)

Od počátku výzkumu problematiky syndromu vyho ení se objevila ada pojetí a vymezení syndromu vyho ení. V tšina t chto pojetí se však shoduje alespo v následujících bodech ĚKebza, Šolcová, 2003, s. 7ě:

 Jedná se p edevším o psychický stav – prožitek vyčerpání.

 Objevuje se zejména u profesí, jejichž podstatnou složkou je práce s lidmi.

 Je tvo en adou symptom p edevším v psychické oblasti, částečn však také v oblasti fyzické a sociální.

 Klíčovou složkou tohoto syndromu je emoční exhausce, kognitivní vyčerpání a opot ebování, často také celková únava.

 Všechny uvedené složky syndromu vyho ení jsou výsledkem chronického p evážn pracovního stresu.

1. 2. 1. Příčiny syndromu vyhoření

V současnosti je syndrom vyho ení stále aktuální téma, o n mž informovanost za posledních n kolik let rapidn stoupá. Informovanost o tématu je práv rozší ena v oblasti p íčin syndromu vyho ení. V tšina populace si uv domuje p íčinu svého stresu, z n hož se syndrom vyho ení nejsnáze rozvíjí. O možnostech léčby či terapie však informovanost klesá.

Jednou z hlavních p íčin vzniku syndromu vyho ení je každodenní, vysoký, dlouhodob trvající chronický stres. Stres, který m že vést k syndromu vyho ení, nazýváme akutní. Další p íčinou vyho ení je trvalý a nekompromisn prosazovaný požadavek na vysoký, nekolísající výkon, který je pokládán za standard. Tyto standarty se stále zvyšují a m nícím se pracovním prost edí a vliv rozvoje společnosti neustále rostou. Z pohledu reakce na stres je tedy syndrom vyho ení charakterizován jako fáze vyčerpání, tedy poslední fáze stresové odpov di ĚKebza, Šolcová, 2003, s. řě.

Hennig a Keller Ěin Baštecká, 2003, s. 140-141) rozd lují p íčiny z hlediska p sobícího činitele takto:

1. P íčiny syndromu vyho ení spočívající v jedinci

Sem adíme p íčiny na úrovni psychické i t lesné. Podrobn je m žeme charakterizovat podle projev vyho ení, a to u člov ka, který:

- byl na počátku velmi nadšen tím, co d lal, prožíval, tvo il … avšak časem u n j toto nadšení ochablo,

- na sebe neustále klade p íliš vysoké požadavky a jeho tempo nekolísá,

- pracuje nad úrove své kapacity, kompetence, svých schopností, dovedností,

- byl p vodn nejvýkonn jší, mimo ádn tvo ivý, nejpečliv jší, - se adí mezi tzv. workoholiky,

- který neúsp ch prožívá jako osobní porážku a st ží neúsp ch p ijímá, - který není schopen vymanit se ze spár zvyšujících se nárok , které jsou

na n j kladeny,

- neumí p im en odpočívat a jeho spánek je nekvalitní, - žije v dlouhotrvajících mezilidských konfliktech,

- má nízkou úrove zdravé asertivity a m že být snadno zneužitelný, - více dává, než p ijímá,

- je posedlý soupe ením a soupe ivostí ĚK ivohlavý, 1998, s. 15-16).

2. P íčiny syndromu vyho ení spočívající v organizaci

ízení organizace má velký vliv na p ípadné vyho ení zam stnanc . Je tedy d ležité kdo a jak organizaci ídí, jelikož d sledky nep íznivého vedení mohou mít za následek negativní zm ny společnosti ve smyslu pracovní výkonnosti, společenských hodnot i komunikace. Tento d sledek a vliv vedení je často v zam stnáních opomíjen i p esto, jak velmi d ležitý je. Ke vzniku syndromu vyho ení p ispívají pochopiteln špatné pracovní podmínky. V pedagogické profesi se jedná zejména o formu komunikace. O to, jak vedení se svými pedagogy jedná, jak je hodnotí, informuje a podporuje. Do špatného vedení zam stnanc m žeme za adit chyby jako nap íklad v oblasti organizace práce – nevyjasn né pravomoci, nepr hledný styl vedení, malá informovanost, nedostatek podpory, supervize, dalšího vzd lávání, nemožnost pracovního postupu. Svoji roli p i vzniku syndromu vyho ení hraje také špatná p íprava na povolání ĚBaštecká, 2003, s. 140-141).

3. P íčiny syndromu vyho ení spočívající ve společnosti

Neustále postupující zm ny ve společnosti p inášejí nové nároky na člov ka v zam stnání. Jak bylo již uvedeno v souvislosti s p íčinami v organizaci, které mohou být hlavním činitelem vzniku syndromu vyho ení, který je v konečném d sledku promítán do úrovn společnosti. V souvislosti s t mito zm nami a se

zvýrazn nou snahou začlenit všechny lidi do společnosti Ěnap . žáky s handicapemě, dochází k zásadním zm nám. Na pedagogy a pedagogické pracovníky jsou kladeny také další požadavky, a to nap íklad zm na expertního p ístupu v partnerský Ěn kdy až rodinnýě, v tší nároky na jejich angažovanost, p ičemž profese jako taková je stále nedostatečn společensky ohodnocena.

ĚBaštecká, 2003, s. 141ě.

1. 2. 2. Příznaky projevy a fáze syndromu vyhoření

Kebza a Šolcová Ě2003, s. ř-11ě uvád jí t i základní roviny, v nichž se projevují jednotlivé p íznaky syndromu vyho ení:

1. Psychická úrove

Dominantní je pocit, že dlouhé a namáhavé úsilí o n co, trvá již p íliš dlouho a jeho efektivita je v porovnání s vynaloženou námahou nepatrná. Objevuje se výrazný pocit duševního vyčerpání, emocionálního vyčerpání, dále vyčerpání kognitivního spolu s poklesem až ztrátou motivace, k utlumení celkové aktivity, k redukci spontaneity a kreativity. Tvrdí, že p evažuje depresivní lad ní, pocity smutku, frustrace, bezvýchodnosti, beznad je, malé smysluplnosti vlastní práce.

Pedagogové pak často ztrácí zájem o témata související s jejich profesí. Situace vyhodnocují negativn . Pracovní nasazení je nízké. Postupy práce a jednání jsou stereotypní bez známek zm ny.

2. Fyzická úrove

Stav celkové únavy organismu, apatie, ochablost, rychlá unavitelnost, vegetativní obtíže (bolesti u srdce, tlak, zažíváníě, bolesti hlavy, poruchy spánku, bolesti sval , k eče. V n kterých p ípadech vede tato fyzická úrove k vytvo ení závislostí, kde je celkem vysoké riziko.

3. Úrove sociálních vztah

V této úrovni je patrný útlum sociability, nezájem o hodnocení svého okolí, výrazná tendence redukovat kontakty, často to bývají práv kolegové, s nimiž bývají v kontaktu každodenn . Zjevná nechu k vykonávané profesi a všemu, co s ní souvisí. Nízká empatie, operační styl myšlení, nar stání konflikt , což je pochopitelné, jelikož okolí reaguje na zm nu projev chování a jednání pedagoga.

Je- li pedagog opravdu profesn vyho elý, je pravd podobné, že se konfliktní situace budou stup ovat a on nebude schopen tyto situace ešit. Tím stupe syndromu vyho ení ješt více podporuje. Celý proces má však n kolik fází a je možné začít včas s terapií či léčbou.

Toto d lení rozvíjí o další oblast ve své knize Bártová Ě2011ě. Jako čtvrtou rovinu dopl uje citovou. V následujícím p ehledu m žeme najít p íznaky syndromu vyho ení rozd lené dle roviny: duševní, citové, t lesné a sociální.

Tabulka č. 2 – P íznaky syndromu vyho ení

DUŠEVNÍ ROVINA CITOVÁ ROVINA

negativní smýšlení o vlastních

schopnostech sklíčenost, bezmoc, sebelítost

frustrace, deprese popudlivost, zm ny nálad negativní postoj k žák m, rodič i

koleg m nervozita, tréma

potíže se soust ed ním v okolním sv t pocit nedostatku uznání

T LESNÁ ROVINA SOCIÁLNÍ ROVINA

rychlá unavitelnost, bolest hlavy,

vysoký krevní tlak úbytek společenské angažovanosti

zvýšená nemocnost omezení kontakt

poruchy spánku, zažívání více konflikt , spor , hádek

svalové nap tí, k eče pocit zbytečnosti, cynismus

Hartl, Hartlová Ě2000, s. 5Ř6ě vývoj syndromu vyho ení rozd lují do následujících fází:

1. P edchorobí

(jedinec by cht l pracovat co nejlépe, chce zažívat úsp ch, který nep icházíě 2. Symptomy prvního stadia

(jedinec nic nestíhá, je stále v časové nouzi, jeho práce začíná ztrácet systémě 3. Symptomy druhého stadia

(u jedince se vyskytují se b žné neurotické symptomy provázené pocitem, že musí stále n co d lat. Výsledkem je chaos.ě

4. Symptomy t etího stadia

Ějedinec má pocit, že to, co d íve „musel“ nyní už „nemusí”, což je jakýsi forma vzdoru, již není zastoupeno nadšení, jen pouze únava a zklamáníě.

1. 2. 3. Diagnostika syndromu

K diagnostice syndromu vyho ení lze využít ady r zných metod. K nejčast ji využívaným metodám však adíme sémantický diferenciál, klinické metody,

In document Pod kování (Page 11-27)