Mezi právní předpisy, které ošetřují ústavní školskou problematiku, patří zákon o rodině, úmluva o právech dítěte, zákon o výkonu ústavní výchovy nebo ochranné výchovy ve školských zařízeních a zákon o sociálně právní ochraně.
2.3.1 Zákon o rodině
Zákon č. 94/1963 Sb. ze dne 4. prosince 1963, o rodině, ve znění pozdějších předpisů.
Zákon o rodině č. 94/1963 Sb., ve znění pozdějších předpisů, stanovuje základní principy rodinného života jako je manželství, péče o děti, rozvod nebo rodičovská zodpovědnost a opatrovnictví. Skládá se ze čtyř částí. Část první – manželství se skládá z pěti hlav a obsahuje
§ 1–§ 29. Část druhá – vztahy mezi rodiči a dětmi, která se skládá rovněž z pěti hlav a
21
obsahuje § 30–§ 84. Část třetí – výživné se skládá z šesti hlav a obsahuje § 85–§ 103.
Poslední část čtvrtá – závěrečná ustanovení obsahuje § 104–§ 108.
2.3.1.1 Funkce rodiny
Podle Heluse (2007, s.149), lze tedy vyčlenit deset základních funkcí rodiny:
• rodina uspokojuje základní, primární potřeby dítěte v raných stádiích jeho života
• rodina uspokojuje velice závažnou potřebu organické přináležitosti dítěte- že patří do spolehlivých a láskyplných mezilidských vztahů
• rodina skýtá dítěti již od nejútlejšího věku prostor pro jeho aktivní projev, činnou seberealizaci, součinnost s druhými
• rodina pozvolna uvádí dítě do vztahu k věcem rodinného vybavení
• rodina výrazně určuje prvopočáteční prožitek sebe sama jako chlapce/dívky
• rodina skýtá dítěti bezprostředně působící vzory a příklady, dítě se učí vidět v druhém člověku osobnost a samo touží být osobností
• rodina v dítěti zakládá, upevňuje a dále rozvíjí vědomí povinnosti, zodpovědnosti, ohleduplnosti a úcty jako něčeho samozřejmého
• rodina otevírá dítěti příležitost vejít do mezigeneračních vztahů a tím hlouběji proniknout do chápání lidí různého věku, různého založení, různého postavení
• prostřednictvím rodičů, prarodičů, starších sourozenců, příbuzných a přátel rodina navozuje v dítěti představu o širším okolí, o společnosti a světě
• rodina je dětem a dospělým prostředím, kde se mohou svěřit, očekávat moudré vyslechnutí, radu a pomoc – je útočištěm v situacích životní bezradnosti
2.3.1.2 Socializace dítěte
,,Základním sociologickým tématem zůstává vztah, vzájemné ovlivnění či vzájemná paralyzace socializačního působení rodiny a institucí širší společnosti. Nabývá na váze s přibývajícím věkem dítěte. Badatelské úsilí se tu soustředilo na dva problémové okruhy.
Jedním je problematika charakteristik rodiny, které způsobují, že rodina ztrácí na dítě vliv rychleji a úplněji, druhým je zkoumání povahy ovlivnění socializace dítěte veřejnými institucemi a vrstevnickou skupinou a jejich vzájemné interakce. Výsledky z prvního problémového okruhu jsou celkem triviální: čím slabší rodina (neúplná, s ,,mizejícím otcem“,
22
s deficitem v kulturním a ekonomickém kapitálu ….), tím povrchněji na dítě působí a tím snadněji ztrácí vliv. Na její místo pak vstupují nejdříve média a pak vrstevnická skupina, jež se v pubertě stává pro adolescenta zástupnou rodinou.“(Možný, 2008, s.168)
,,Postavení rodičů při socializaci dítěte je zatlačováno do pozadí mocným vlivem vrstevnické skupiny, jejíž hodnoty jsou stále více určovány vlivem hromadných sdělovacích prostředků, autonomie rodičů je omezována všude přítomnými veřejnými institucemi a pro sociálně právní ochraně dětí, v Zákoníku práce, v Trestním zákoně, v Zákoně o soudnictví o mladistvých apod.“ (http://www.detskaprava.cz/pedagog/opravech_umluva.asp)
,,Úmluva o právech dítěte byla vyhlášena Valným shromážděním OSN 20. listopadu 1989 v New Yorku. Ratifikační listina Českou a Slovenskou Federativní Republikou byla uložena u generálního tajemníka OSN, depozitáře Úmluvy, dne 7. ledna 1991. Součástí právního řádu České a Slovenské Federativní Republiky se podle svého článku 49, odst.1 stala 16. února 1991.Podle odstavce I čl. 1 se "pro účely této Úmluvy dítětem rozumí každá lidská bytost mladší osmnácti let, pokud podle právního řádu, jenž se na dítě vztahuje, není zletilosti dosaženo dříve".
Úmluva o právech dítěte je založena na čtyřech základních principech:
1. Právo na přežití - zaučující zachování života a uspokojení základních potřeb dítěte.
2. Právo na rozvoj - umožňuje harmonický rozvoj dítěte včetně práva na vzdělání, volný čas a na svobodu myšlení a vyznání.
3. Právo na ochranu - chrání dítě před násilím, všemi druhy zneužívání a zanedbávání.
4. Právo na účast - dává dítěti možnost vyjádřit svůj názor ve všech záležitostech, které se ho týkají.“(http://www.zsvejprty.cz/New_Folder/www/VP/umluvapd.htm)
Úmluva o dětských právech je rozdělena do tří částí a obsahuje celkem 54 článků:
1. část se týká práv dítěte (čl. 1–41), obsahuje soubor práv, které zahrnují práva občanská, politická, sociální, ekonomická i kulturní
2. část se zabývá Výborem pro práva dítěte (čl. 42–45) a ratifikací
23
3. část se zaměřuje na podmínky přistoupení a vypovězení Úmluvy (čl. 46–54)
„Úmluva je formulována velice pečlivě, s přihlédnutím ke všem kulturním, náboženským, etnickým, politickým, ekonomickým a dalším odlišnostem mezi jednotlivými státy, národy a národnostními skupinami. Jednotlivá práva formuluje tak, aby z nich bylo patrné, že jsou součástí celého komplexu práv, zajišťujících optimální rozvoj všech osobnostních předpokladů dítěte, a zároveň tak, aby se dílčí základní práva mohla stát oporou pro prostou ochranu života a alespoň základní rozvoj dětí v zemích, které jsou na nižším stupni společenského vývoje.“(http://www.unicef.cz/index.php?pg=2&id=34&zp=17)
2.3.3 Zákon o výkonu ústavní výchovy nebo ochranné výchovy ve školských zařízeních Zákon č. 109/2002 Sb., o výkonu ústavní výchovy nebo ochranné výchovy ve školských zařízeních a preventivně výchovná péče ve školských zařízeních, ve znění pozdějších předpisů.
Zákon se skládá ze čtyř částí. První část obsahuje sedm hlav a zabývá se typy školských zařízeních, preventivně výchovnou péčí, pracovníky zařízení. Dále se zabývá právy a povinnostmi dětí umístěných v zařízení, ředitele zařízení a osob odpovídajících za výchovu.
Zákon také řeší úhradou péče, kapesné, osobními dary a věcnou pomoc. Poslední hlava sedmá obsahuje společná, přechodná a zrušovací ustanovení. Druhá část zákona je změna zákona č. 94/1963 Sb., o rodině, ve znění pozdějších předpisů a třetí část zákona byla zrušena ke dni 1.1.2005 novelou č. 562/2002 Sb. Poslední čtvrtá část je účinnost zákona.
,,Dne 1. října 2005 byla v částce 133 Sbírky zákonů vyhlášena pod číslem 383/2005 Sb. rozsáhlejší, převážně technická novela zákona č. 109/2002 Sb. Kromě tohoto zákona byly též novelizovány: zákon o soudnictví ve věcech mládeže (č. 218/2003 Sb.), zákon o rodině (č.
94/1963 Sb.), školský zákon (č. 561/2004 Sb.), zákon o poskytování dotací soukromým školám, předškolním a školským zařízením (č. 306/1999 Sb.), občanský soudní řád (č.
99/1963 Sb.) a zákon o pedagogických pracovnících a o změně některých zákonů (č.
563/2004 Sb.). Zákon č. 383/2005 Sb. nabyl účinnosti prvním dnem druhého kalendářního měsíce následujícího po dni jeho vyhlášení, tedy dnem 1. prosince 2005.“
(http://www.zkola.cz/zkedu/management/prehledskolskychpredpisu/pravnivyklady/18148.asp x)