Problémový žák

Nic tak neprověří učitelovy pedagogické schopnosti jako problémoví žáci.

Co si pod tímto pojmem můžeme představit? Jde o žáky s výchovnými problémy.

Ty mohou být různého rázu, podle Čápa třeba tyto: ustavičné vyrušování při výuce, pohybový neklid, vykřikování, neposlušnost, provokování učitele, rozptylování spolužáků, časté zapomínání pomůcek, neplnění domácích úkolů, nezájem o učení, pasivita, pomalost, nižší výkon, než odpovídá žákovým schopnostem–a naproti tomu extrémně ctižádostivé úsilí vyniknout, silné projevy lítosti, podráždění, výbuchy vzteku v případě nezdaru, úzkost a strach z neúspěchu, lhaní a podvádění, záškoláctví, krádeže, agrese a šikana, kouření, požívání alkoholu a jiných omamných látek…..(Čáp, Mareš, 2007, s. 359)

Projevů problémového chování je samozřejmě mnohem více, vyskytují se v různých kombinacích. Někdy jde o chování přechodné, spojené s vývojovým obdobím (puberta…) nebo s životní událostí (konflikt v rodině, onemocnění…).

Někdy jsou však obtíže dlouhodobé, u některých žáků je porucha chování diagnostikována v pedagogicko–psychologické poradně či v jiném zařízení podobného typu.

Syndrom ADHD (porucha pozornosti spojená s hyperaktivitou) z důvodu neustále se zpřesňující terminologie stojí samostatně (neřadí se mezi poruchy chování), kam třeba patří porucha s již překonaným označením LMD (velká část příznaků se shoduje s kategorií, zvaná dyspraxie). (Zelinková, 2003) Můžeme též slyšet označení hyperkinetický syndrom. (Čáp, Mareš, 2007, s. 202) Je to vývojová porucha s příznaky, které nelze vysvětlit na základě jakéhokoliv postižení (neurologického, motorického, senzorického) ani mentální retardace. Hlavními projevy jsou porucha pozornosti, impulzivita a hyperaktivita. Ale můžou se objevit i problémy při navazování kontaktů s vrstevníky, agresivita, agresivní řešení konfliktů, neschopnost dodržovat pravidla chování, neschopnost podřídit se autoritě, neschopnost provádět opakovaně po delší dobu určité pracovní výkony, snadná unavitelnost a citová labilita, časté střídání nálad. Tyto potíže by se měly postupem času (dozráváním CNS) zmírňovat, ale u někoho mohou přetrvávat až do dospělosti. Je jasné, že pro svou závažnost ovlivňují tyto deficity záporně vztahy žáka s rodinou, školou i společností. (Zelinková, 2003)

Aby se skutečně jednalo o syndrom ADHD (nebo jeho modifikace ADD – prostá porucha pozornosti nebo ADHD s agresivitou) musí projevy u dítěte (např.:

obtíže v koncentraci na hry a úkoly, nechá se snadno rozptýlit cizími podněty, ztrácí své věci, oddaluje plnění školních povinností, věnuje mimořádnou pozornost detailům, vrtí se na židli, opouští své místo, pobíhá kolem, vyhrkne odpověď aniž by doposlechl otázku, není schopen si klidně hrát…) přetrvávat delší dobu (alespoň šest měsíců) v intenzitě nepřiměřené pro daný stupeň vývoje a všude, kde se dítě nachází (doma, ve škole…). Pak se nejedná o to, že by příčinou obtíží byla nesprávná výchova doma nebo nevhodné postupy ve škole. (Zelinková, 2003)

Příčiny vzniku ADHD nejsou plně objasněné. Velmi pravděpodobnou příčinou je drobné poškození mozku (během porodu). Významnou roli hraje dědičnost, vliv toxinů (nikotin) na matku během těhotenství, projevy se zhoršují nevhodným způsobem výchovy. Zvláštní forma ADHD s agresivitou se blíží opozičnímu chování ODD. Projevy této poruchy jsou mnohem závažnější (nesnášenlivost, nedostatek sebeovládání, antisociální chování. K tomu se většinou přidává dysfunkční rodinné zázemí. Tyto obtíže vyžadují péči více odborníků a medikamentózní léčení. (Zelinková, 2003)

Děti s těmito obtížemi je důležité neposuzovat jako svévolně neukázněné a provokující. Je třeba se k nim chovat klidně, s porozuměním, neklást na ně nepřiměřené požadavky (ani příliš vysoké ani příliš nízké). Je třeba je spíše povzbudit a ne trestat. (Čáp, Mareš, 2007)

3.2.1 Postoj učitele k problémovým žákům

Řešení výchovných problémů žáků učitele zatěžuje, většinou je chápe jako odvádění od vlastní učitelské práce, od výuky. Tradiční přístup, že problémové chování je narušením normy, zaslouží si trest a tím se odstraní, nefunguje. Už jen proto, že nepřiměřené chování dítěte ukazuje, že existuje nějaký problém, který vyžaduje objevení a pomoc při řešení. (Čáp, Mareš, 2007)

Je třeba mít na paměti, že třetina žáků během docházky do základní školy potřebuje někdy v průběhu pomoc odborníka (psychologa, lékaře, speciálního pedagoga).

Mnoho žáků tichých a nenápadných, kteří unikají pozornosti učitele, mohou skrývat nevyřešené problémy, ústící v úzkostné chování. Z toho vyplývá, že výchovné problémy jsou nezbytnou součástí života školy a učitelovy práce. (Čáp, Mareš, 2007)

„Problémové chování nasvědčuje tomu, že se dítě dostalo do zátěžových situací, které se mu nedaří adekvátně zvládat. Je mu těžko, potřebuje pomoc.

Problémové dítě potřebuje ve zvýšené míře to, co potřebují všechny děti–opravdový

lidský vztah s porozuměním (empatií), bezpodmínečným akceptováním a kongruencí.“ (Čáp, Mareš, 2007, s. 361)

Nabídnout hezký vztah problémovému dítěti, které neposlouchá, ruší, projevuje se vulgárně a agresivně, provokuje, není lehké. Často toho nejsou schopni ani rodiče. Učiteli musí záležet na vztazích žáků ve třídě, ať už k sobě navzájem nebo k němu, ale zároveň by měl vědět, že každé dítě má svůj osud, nese si svá břemena, stojí za ním jeho rodina a to vše se pak odráží v jeho současném chování a reakcích. Uvidí pak situaci v jiném světle. Uvědomí si, že dítě je často oběť, která se obětuje z lásky k rodině, že tak působí jiné mocnější síly, které nás přesahují.

Z vlastní zkušenosti mohu potvrdit, že systemické poznatky ovlivnily můj pohled na žáky. Nyní si uvědomuji, co všechno mohlo stát za problémy žáků, se kterými jsme si nevěděli rady. Jejich rodinná situace ve většině případů nebyla jednoduchá, ale i v rodině, která navenek působí spořádaně, se mohou ukrývat tajemství, způsobující zapletení. Potkala jsem se i s žáky, v jejichž rodině je zapletení očividné (sebevražda matky, úmrtí otce během těhotenství matky). Určitě patřili mezi problémové.

Problémy mohou zajít daleko a skončit tragicky, i smrtí. Máme případ žáka, jehož život skončil ve dvaceti letech, následkem aplikace omamných látek, vznikem infekce a selháním jater. I to je výsledkem chování problémového žáka, jehož prosbu o pomoc nikdo nevyslyšel a nikdo mu neuměl pomoci. Bohužel to není vždy možné.