V následujících podkapitolách se budu věnovat reflexi. Zhodnotím každý den výzkumu a všechny úkoly, které jsem dětem zadávala. Zmíním se též o doplňujících aktivitách, připravených převážně pro seznámení či upevnění děje pohádky.
100%
68,80%
87,50%
93,80%
56,30%
100%
81,30%
68,80%
75%
1. Dítě 2. Dítě 3. Dítě 4. Dítě 5. Dítě 6. Dítě 7. Dítě 8. Dítě 9. Dítě Úspěšnost dětí
44
2.7 .1 Reflexe prvního dne
První den realizace výzkumu jsem pojala jako den seznamovací s pohádkou „Máša a tři medvědi“. Chtěla bych se zmínit o úvodních aktivitách, které jsem zařadila před individuálním plněním úkolů s dětmi.
Ranní kruh jsem zahájila aktivitami, na které jsou děti zvyklé a probíhají každý den.
Nejprve jsme se společně přivítali, pak jsem se dětí ptala na den v týdnu, měsíc a roční období. Doprostřed kruhu jsem položila košík, jehož obsah byl zakrytý šátkem. Každé dítě mělo prostor sdělit ostatním, co se podle něho skrývá v košíku. Aby si děti neskákaly do řeči, dohodli jsme se na pravidlu, že mluví pouze ten, který drží míček.
Děti s dodržováním tohoto pravidla neměly žádný problém, nikdo nerušil a vše probíhalo v klidné atmosféře. Hlásily se o slovo, já jim postupně posílala míček a na otázku, co se podle nich skrývá v tajemném košíku, je napadalo spoustu věcí. Padaly nápady, že se tam skrývá například kočička se svými koťátky, jablka a jiné ovoce, listí, kameny, nové hračky, čepice, atd. Odkryla jsem košík a děti zjistily, že v košíku jsou knihy. Vyndala jsem je a děti měly krátký čas na to, aby si knihy prohlédly. Poté jsem položila otázku, o čem podle dětí tyto knihy jsou. Po chvilce uhodly, že se jedná o pohádkové knížky. Na otázku, kde všude se můžeme setkat s pohádkami, správně odpověděly, že na pohádky koukají v televizi, mohou je poslouchat jako mluvené slovo a dokonce se většina z dětí přihlásila, že jim doma rodiče pohádky čtou. Poslala jsem míč s otázkou, jaká je jejich nejoblíbenější pohádka. Sama jsem dětem vyzradila, že má nejmilejší je „Sedmero krkavců“. Každé dítě se zaujetím sdělilo pohádku, většinou se jednalo o moderní televizní pohádky, které neznám. Jen pár dětí si vzpomnělo na klasické pohádky, například na Šípkovou Růženku.
Stoupli jsme si a chytli se v kruhu za ruce. Řekla jsem dětem, že je naučím zaklínadlo, kterým přivoláme pohádku. Nejprve jsem jim básničku s pohybem předvedla, poté jako ozvěna opakovaly po mně. Básnička s pohyby byla pro děti snadná a nedělala jim žádný problém. Potřetí jsme zaklínadlo „Pojď, pohádko, mezi nás“
zopakovali, děti se posadily na koberec a já jsem jim představila pohádku „Máša a tři medvědi“. Využila jsem obrázky, ilustrující děj celé pohádky a přitom jsem pohádku vyprávěla. Překvapilo mě, že pohádku moc dětí neznalo. Po celou dobu děti mé vyprávění poslouchaly a prohlížely si ilustrace.
45
Úkoly jsem zadávala již individuálně v druhé části místnosti. Úkol č. 1 jsem připravila na koberec, jednotlivé části rozstříhaného obrázku byly rozmíchané.
S dítětem jsem se k úkolu posadila a řekla, jeho prvním úkolem je složit části tak, aby vznikl obrázek. Obrázek složily všechny děti bez problémů. Po složení obrázku měly popsat, co na obrázku vidí. Všechny děti odpověděly správně, některé odpověděly jednoslovně a bylo zapotřebí navést otázkami. U tohoto úkolu byla úspěšnost stoprocentní.
Zadání úkolu č. 2 proběhlo podobně jako u předchozího úkolu – na koberci jsem přichystala obrázky s dějem pohádky, posadili jsme se na koberec a dítě uspořádávalo obrázky tak, jak šel děj pohádky. Zde jsem poznala, zda dítě pohádku již znalo, nebo ji tento den slyšelo poprvé. Pět dětí potřebovalo slovní dopomoc, kdy jsem se snažila pouze navádět otázkami typu: „Na co Máša v lese narazila? Co udělala potom?“ Po splnění jsem po každém dítěti chtěla, aby mi pomocí obrázků zkusilo samo děj převyprávět. Když jsem viděla, že dítě úkol zvládalo dokončit samo, avšak jeden-dva obrázky prohodilo, nechala jsem ho úkol dokončit a při vyprávění samo našlo chybu, kterou opravilo. Příště bych se určitě před tímto úkolem věnovala více ději pohádky, abych se ujistila, že ho děti opravdu znají. Pohádku jsem s dětmi před tímto úkolem četla pouze jednou, protože jsem byla přesvědčená o tom, že je tato pohádka velmi známá a pro děti předškolního věku jednoduchá. Jak můžeme vidět na grafu č. 1, úspěšnost byla v tomto úkolu poměrně nízká.
Úkol č. 3 jsem nejprve zakomponovala do opičí dráhy při tělovýchovné chvilce, takže měly všechny děti možnost si ho vyzkoušet vícekrát. Díky tomu jsem zjistila, že bude lepší, když jednotlivé kartóny nalepím oboustrannou lepenkou, protože se na
Druhý den jsme se v komunikačním kruhu bavili znovu o ději pohádky. Četla jsem dětem pohádku a při každém slově medvěd (v různých tvarech) děti měly za úkol vyskočit ze sedu. Neměly s aktivitou problém, bedlivě poslouchaly každé slovo a měly dobrý postřeh.
46
Na jednotlivé úkoly jsem si děti brala jednotlivě do vedlejší herny a individuálně je zadávala. Úkol č. 4 jsem zadávala jako první, byl snadný a děti ho měly rychle hotový.
Každé dítě ho zvládlo, na první místo položilo tátu medvěda, potom maminku medvědici a na poslední malého medvídka. Rovnou jsem na tento úkol navázala dalším úkolem č. 5. Položila jsem vedle medvědů misky a lžíce a děti je každému medvědovi přiřadily správně (medvědovi největší, medvědici menší a medvídkovi nejmenší). Na úkol č. 6 jsem použila znovu obrázky medvědů, pouze jsem doplnila obrázek Máši, zeptala se dětí, kdo nám přibyl a doplnila jejich zadní části. Děti ke každé postavě přiřadily správnou zadní část. Každé dítě mělo jiný postup – některé položilo zadní část na obrázek, jiné vzalo postavu zepředu a „slepilo“ k němu zadní část, nebo zadní obrázek položilo vedle předního obrázku. Všechny tyto tři úkoly zvládnuty se stoprocentní úspěšností.
Úkol č. 7 zvládly čtyři děti bez jakékoliv pomoci, pět dětí potřebovalo slovní dopomoc. Víčka s puntíky byla vyndaná, a když jsem viděla, že dítě váhá a neví, jak začít, zeptala jsem se, jestli by mi nepomohl přečíst čísla. Když dítě čísla neznalo, pochopilo, že jsou podle číselné řady a dokázalo odvodit. Úspěšnost tohoto úkolu byla poměrně nízká.
Poslední úkol dne, úkol č. 8, byl pro děti jednoduchý, podle barev přiřazovaly tyčinky podle vzoru. Až při přípravě úkolu mě napadlo, že děti nebudou tyčinky přikládat na papír se vzorem, ale budou je skládat mimo, což by jim mělo úkol trochu ztížit. Úkol zvládlo každé dítě, lišily se tempem práce.
2.7 .3 Reflexe třetího dne
Třetí den jsem pro připomenutí děje pohádky zařadila aktivitu „Popletená pohádka“.
Nejprve jsem pomocí obrázků přečetla celou pohádku. Poslala jsem míč prvnímu dítěti, které začalo vyprávět kousek pohádky, poslalo míč dalšímu a to pokračovalo s vyprávěním. Takto jsme pokračovaly až do konce. Při aktivitě jsem dávala pozor na to, aby děti mluvily celými větami a nebály se zajít do větších detailů. Často jsem je musela doplnit, jelikož se stávalo, že děj hodně zkrátily. Nebo jsem nechala doplnit informaci dítě, které vědělo. Většině dětí používání celých vět dělalo problém. Byly však děti, které to zvládly výborně. Frekvenci posílání míče jsem musela určovat většinou já.
47
U úkolu č. 9 jsem byla překvapená, jak se s ním některé děti vypořádaly. Měly za úkol uspořádat postavy od nejmladšího po nejstarší – miminko, dítě, dospělý, senior.
Byl případ, kdy dítě uspořádalo obrázky následovně: dítě, miminko, dospělý, senior.
Nebo miminko, dítě, senior, dospělý. Chtěla jsem po dítěti, aby mi jednotlivé postavy pojmenovalo, abych se ujistila, že je správně pochopilo. Většinou si díky tomu děti uvědomily chybu a opravily ji. Nebo jsem musela pomoci větami jako: “Jak se rodíme na svět? Kdo je starší?“
Úkol č. 10 zvládly všechny děti. Správně spojily stejné barvy, jen jim práci lehce stěžovaly gumičky. Zvolila jsem je právě z toho důvodu, aby si děti procvičily jemnou motoriku a úkol pro ně nebyl tak snadný. U úkolu č. 11 spočítaly správně zvířátka všechny děti, ale pouze šest dětí našlo správnou číslici. Připnutí kolíčku jim nedělalo problém.
2.7 .4 Reflexe čtvrtého dne
Čtvrtý den jsem děti naučila písničku „Medvědí trápení“. Této aktivitě předcházelo krátké cvičení dechu, artikulace a jednoduché rozezpívání. Písnička pro ně byla nová, proto jsem začala tím, že jsem celou písničku dětem zahrála a zazpívala. Děti se posadily na koberec ke klávesám tak, abych na ně viděla. Poté jsem se zeptala dětí, o čem písnička je, jaké zvířátko v ní vystupuje, co se mu stalo a co děláme my lidé, když nás bolí zub. Následovala hra na ozvěnu, kdy jsem poprvé zahrála a zazpívala kousek písně a děti po mě podruhé frázi zopakovaly. Takto jsme projeli celou první sloku a zazpívali ji znovu celou. Stejný postup jsme udělali u druhé sloky a nakonec jsme si písničku zazpívali celou. Atmosféra byla po celou dobu klidná, ale ke konci to začalo být pro děti dlouhé, tak jsem tuto činnost ukončila.
S úkolem č. 12 si děti poradily dobře. Tři děti úkol splnily s jednou chybou. Tento úkol byl náročný na pozornost a soustředění. Následoval úkol č. 13, kde všechny děti spočítaly správný počet hub. Uspořádat podle výšky je zvládly všechny děti. Na tento úkol děti potřebovaly velice málo času a byl pro ně snadný, proto byla úspěšnost tohoto úkolu stoprocentní. U úkolu č. 14 děti třídily, co patří do lesa a co nepatří. Nejprve měly za úkol popsat, co na obrázku vidí. Většinou pouze vyjmenovávaly bez používání celých vět.
48
Každou tuto situaci jsem se snažila dostatečně navodit: „Nyní vás všechny začaruji do Máši, která je v lese sama, začíná se stmívat a neví, kudy se vrátit domů. Zavřete oči a představte si, jak se asi cítila.“ Děti měly za úkol po kruhu každý postupně vyjádřit, jak se Máša cítila, použít zvuk i mimiku. Tato aktivita byla velmi zábavná a děti se při ní hodně smály. Poté jsem děti rozdělila do skupin a děti si měly za úkol rozdělit ve skupině role. To se ale bohužel nedařilo, protože byl velký zájem o roli Mášenky a některé děti nechtěly mít žádnou roli, proto jsem se s nimi dohodla, že budou hrát alespoň roli vedlejší a budou hrát stromy v lese. Já jsem vždy skupině pomohla domluvit, kdo bude hrát jakou roli a co bude jaké dítě dělat. Role byly Mášenka, táta medvěd, máma medvědice, malý medvídek, vypravěč, případně stromy v lese. Mezitím druhá paní učitelka dávala ostatním dětem hádanky o lesních zvířátkách. Aby se děti cítily být ve své roli, dala jsem jim barevné šátky, které si medvědi přehodili přes ramena, Máša zavázala kolem hlavy. Ostatní děti se posadily do řady, aby každý viděl a zazvonila jsem na zvonek. Chtěla jsem divadlo nechat hlavně na samotných dětech a zbytečně jim do toho nevstupovat, takže to bylo velmi improvizované. I tak to ale dopadlo skvěle. Nakonec jsem většinou byla vypravěčem já, protože to pro děti bylo moc těžké. Věřím však, že kdyby se to s nimi zkoušelo víckrát, dokázaly by časem i roli vypravěče.
S úkolem č. 15 měly problém pouze děti, které neznaly čísla. Každé dítě mělo za úkol k číslům přiřadit určitý počet knoflíků. Když dítě nevědělo, co je na čepici za číslo, využila jsem pomůcku s víčky a puntíky. Našlo dané číslo v platu, spočítalo puntíky na víčku a zjistilo, o jaké číslo se jedná. Poté přiřadilo knoflíky.
Úkol č. 16 měly děti k dispozici po celý týden na koberci v herně. Občas ho během volné hry využily. Všechny děti dokázaly tvary pojmenovat a správně je roztřídily.
Úspěšnost tohoto úkolu byla stoprocentní.
49