Rodičovská dovolená

V roce 2001 se začal používat jednotný výraz rodičovská dovolená pro dobu, kdy rodič celodenně řádně pečuje o dítě. Od termínu mateřská dovolená se upustilo z důvodu možnosti péče o dítě i otcem. Jedná se o jeden z nástrojů, který by měl umožnit realizovat v každodenním životě mužů a žen princip rovnosti pohlaví.

Zavedení rodičovské dovolené tak má napomoci ke zrovnoprávnění zaměstnaných mužů vzhledem k zaměstnaným ženám (Maříková, Radimská 2003).

Mnoho rodičů jistě neví, že mohou rodičovskou dovolenou čerpat současně z důvodu péče o stejné dítě. Příliš se to však nevyužívá, protože rodičovský příspěvek od státu dostane za všech okolností pouze jeden z nich. Rodičovská dovolená nemusí být čerpána vcelku. Rodič ji může ukončit, nastoupit do zaměstnání a pak opět ji opět kdykoli začít čerpat (Maříková, Radimská 2003).

Zaměstnavatel nesmí dát rodiči v době čerpání rodičovské dovolené výpověď, protože je podle zákoníku práce pod ochranou. Pod ochranu však nespadá ukončení pracovního poměru ve zkušební době nebo pracovní poměr na dobu určitou. Jsou však výjimky, kdy lze dát výpověď pro organizační změny či zrušení nebo přemístění zaměstnavatele (Zákon č. 262/2006 Sb.).

a) Peněžitá pomoc v mateřství

Žena, která před narozením dítěte pracovala, má nárok na peněžitou pomoc v mateřství. Mezi základní podmínky nároku na čerpání této dávky je účast ženy na nemocenském pojištění, ze kterého se tato dávka vyplácí. Je zde délka doby, po kterou musí být žena minimálně účastnicí pojištění, ale i ochranná lhůta v době těhotenství u žen, kterým pojištění skončilo v této době. Jedná se o 180 kalendářních dnů ode dne zániku pojištění; pokud však pojištění trvalo kratší dobu, činí ochranná lhůta jen tolik kalendářních dnů, kolik dnů pojištění trvalo (Metodický portál OSSZ 2016).

Doba poskytování PPM se nazývá podpůrčí doba a začíná nástupem na PPM. Tato doba činí 28 týdnů u pojištěnky, která porodila, a to i v případě, že se jedná o zaměstnankyni, která je neprovdaná, ovdovělá, rozvedená či z jiných vážných důvodů osamělá. U pojištěné ženy, která porodila zároveň dvě nebo více dětí činí podpůrčí doba 37 týdnů. U pojištěnce, pokud převzal dítě do péče z důvodu úmrtí matky, z důvodu dlouhodobého závažného onemocnění matky činí podpůrčí doba nejdéle 22 týdnů (Metodický portál OOSZ 2016).

b) Rodičovský příspěvek

Po uplynutí podpůrčí doby PPM je příslušným ÚP dále rodiči vyplácen rodičovský příspěvek. Pokud ženě není vyplácená PPM je jí ihned po narození dítě vyplácen rodičovský příspěvek. Jak je výše patrné, je pro ženu finančně výhodné být účastníkem nemocenského pojištění, ze kterého se PPM vyplácí, protože tak má rodina v průběhu rodičovské dovolené k dispozici vyšší finanční prostředky.

Po dobu RD pobírá rodič na nejmladší dítě v rodině rodičovský příspěvek, který může vyčerpat až do výše 220 000 Kč. Jedná se o dávku státní sociální podpory, kterou lze minimálně pobírat 19 měsíců a maximálně do doby 4 let věku dítěte.

Rozhodující pro stanovení nároku a výše rodičovského příspěvku je výše denního vyměřovacího základu. Podle toho se stanoví peněžitá pomoc v mateřství nebo nemocenské v souvislosti s porodem nebo převzetím dítěte podle zákona o nemocenském pojištění. Oprávnění k volbě výše rodičovského příspěvku má pouze ten rodič, který uplatnil nárok na rodičovský příspěvek. Volbu změny může rodič činit jedenkrát za tři měsíce, a to i v případě, že došlo ke změně oprávněné osoby při vyplácení rodičovského příspěvku. V praxi to znamená, že si rodič může upravit dobu, jak dlouho bude s dítětem doma a částka se úměrně přepočítá. Maximální výše příspěvku při splnění jasně daných pravidel může být až 11 500 Kč a minimálně 50 Kč měsíčně.

Může nastat situace, kdy žena očekává narození dalšího dítěte, než je dočerpán rodičovský příspěvek. Jestli ani po změně výše čerpání příspěvku se nepodaří rodičovský příspěvek do výše 220 000 Kč vyčerpat, zůstává zbytek peněz státu a nelze je vymáhat, protože se peníze vyplácejí na nejmladší dítě v rodině (Metodický portál MPSVb 2015.).

Žena může po uplynutí tříleté rodičovské dovolené požádat svého zaměstnavatele o neplacené volno do čtyř let věku dítěte. Tato možnost se začala hojně využívat v případech, kdy by měla žena po rodičovské dovolené nastoupit zpátky do zaměstnání před začátkem letních školních prázdnin. Mateřské školy mají totiž o prázdninách omezený provoz a ženě do této doby nemusí vzniknout nárok na dovolenou, a tak by měla ztíženou možnost postarat se o své dítě.

Se zaměstnavatelem je samozřejmě možné dohodnout kratší rodičovskou dovolenou, která se může v případně potřeby prodloužit až do stanovené nejdelší lhůty.

Zaměstnavatel však není povinen žádosti o zkrácení této doby vyhovět. Jedním z důvodu může být přijatý zástup v zaměstnání. „V praxi není problém ukončit rodičovskou dovolenou a při splnění nároku na rodičovský příspěvek tuto dávku dále čerpat“ (Machovcová a kol. 2012, str. 19).

V pobírání rodičovského příspěvku je Česká republika raritou hlavně v tom, že umožňuje čerpat rodičovskou dovolenou déle, než je délka rodičovské, kdy je rodič chráněný před ukončením pracovního poměru. Na první pohled vypadá tato možnost velmi štědře, ale z dlouhodobé perspektivy za ni mnoho rodičů pomyslně zaplatí. Pokud rodič (což v praxi znamená hlavně žena) zůstane s dítětem doma o něco déle a překročí tak státem garantovanou dobu tří let, kdy jí je zaměstnavatel povinen držet zaměstnání, nemá se mnohdy už kam vrátit. Tato situace nastávala hlavně z důvodu obtížné situace umístit potomka do mateřské školy z důvodu malé kapacity těchto zařízení (Křížková a kol. 2008, str. 153).

2 Žena na trhu práce

Ženám bylo po staletí znemožňováno, aby měly rodinu i kariéru. Pokud žena měla děti a zároveň pracovala, patřila obvykle k těm nejchudším. Když totiž ženy z lepší společnosti provozovaly živnost a chtěly se věnovat práci ve svém oboru, zůstaly svobodné nebo se jednalo převážně o vdovy (Marksová-Tominová 2009, str. 7).

Ženská pracovní činnost se od pradávna zaměřovala na práci, která úzce souvisela s ženskými rodinnými a reprodukčními povinnostmi. Jednalo se hlavně o práci v domácnosti. Práce obstarávaná ženami, nebyla tak oceněná jako ta, kterou vykonávali muži. Do dnešní doby se dochovalo povědomí o domácí práci jako o nekvalifikované, špatně placené a tím nedoceněné činnosti (Abramsová 2005, str. 174).

Co se týká pracovní zručnosti i ta byla zatížená rozdělením na základě pohlaví. Mělo se totiž všeobecně za to, že muži a ženy mají různý přirozený talent k určitým činnostem. Pokud se jednalo o ženu, bylo samozřejmostí, že bude zručná, něžná, pečlivá a bude mít dobrý zrak. Také se vžila všeobecná domněnka o její lepší snášenlivosti k jednotvárné práci a ochota pilně pracovat. Snad právě proto se ženám svěřovaly práce, které byly vnímány jako lehké, čisté, jednotvárné a nekvalifikované (Abramsová 2005, str. 193).