Struktura sportovního výkonu

Sportovní výkon je vymezený systém prvků, který má určitou strukturu a uskutečňuje se prostřednictvím sportovní činnosti, která je v průběhu tréninku osvojována a zdokonalována jako dovednost. Samostatnou součástí sportovního výkonu jsou faktory - somatické, kondiční, technické, taktické a psychické (Choutka, 1981).

1) Somatické faktory

Somatické faktory jsou relativně stálé a geneticky podmíněné. Mezi hlavní somatické faktory patří tělesná výška a hmotnost, délkové rozměry a poměry, složení těla a tělesný typ. Tělesná výška a hmotnost hrají důležitou roli při predikci talentů. Ve složení těla rozlišujeme aktivní tělesnou hmotu (svalstvo) a tuk. Důležité je složení svalových vláken z hlediska zastoupení svalových vláken, kdy vlákna bílá jsou rychlá, a vlákna červená jsou pomalá (Dovalil, 2002).

V jízdě v boulích hrají somatické faktory důležitou roli, z hlediska kondiční schopnosti (podle síly svalové kontrakce, rychlosti pohybu a trvání

27

se rozlišují silové, rychlostí a vytrvalostní kondiční schopnosti), koordinační schopnosti a hybridní (smíšené) schopnosti.

a) Silové schopnosti

Síla je pohybová schopnost překonat, udržet nebo brzdit určitý odpor.

Pro silové schopnosti je rozhodující mohutnost svalového stahu, rychlost svalového stahu a trvání pohybu (počet opakování v čase).

Dominantním subsystémem, který charakterizuje silovou schopnost, je především kosterně svalová skupina. Podle způsobu práce svalu rozlišujeme práci dynamickou a statickou. Podstatou dynamické síly je izotonická kontrakce a je to schopnost projevující se pohybem hybného systému. Statická síla, je schopnost vyvinou sílu v izometrické kontrakci. Podle zrychlení vykonávaného pohybu a podle velikosti překonávaného odporu můžeme sílu dále dělit na pomalou, rychlou sílu rychlou, ale s maximálním zrychlením. Pojmem vytrvalostní síla označujeme schopnost mnohonásobně překonávat odpor opakováním v maximální rychlosti v potřebném rozsahu jak při odrazu pro skoky, tak

28 samostatných rychlostních schopností, jako jsou rychlost jednotlivého pohybu (rychlost acyklická), rychlost komplexního pohybového projevu (rychlost lokomoce) a rychlost reakce. Rychlost reakce můžeme dále rozdělit na rychlost složité reakce, což je doba od vzniku podnětu až do začátku pohybové reakce, a na rychlost jednoduché reakce (Dovalil, 2002; Grasgruber, 2008; Libenský, 1965).

Jako většina sportovních odvětví, tak i jízda v boulích vyžaduje projev celého komplexu rychlostních schopností. Při rychlých změnách směru jízdy v boulovitém terénu a při skocích zejména při odrazu se uplatňuje především rychlost jednoduchých a složitých reakcí. Velmi důležitý je při jízdě v boulích vznik tzv. anticipace – reakce s předstihem.

c) Vytrvalostní schopnosti

Mnohé ze sportovních výkonů se uskutečňují po delší dobu. Vytrvalost je komplex předpokladů provádět činnost požadovanou intenzitou co nejdéle, nebo s co největší intenzitou ve stanoveném čase.

Dominantním subsystémem je kardiorespirační systém. Rozhodující

29 části těla a pouze menší svalové skupiny, zatímco v celkové vytrvalosti pracují 2/3 svalstva. Podle typu svalové kontrakce můžeme vytrvalost dělit na statickou a dynamickou (Čelikovský, 1990).

Přestože jízda v boulích není typicky vytrvalostí disciplína, má i zde tato pohybová schopnost své zastoupení. Jde především o obecnou vytrvalost, která je všeobecně důležitá pro zvládnutí většího objemu tréninku. Sportovec musí být v zájmu zvyšování výkonnosti být schopen zvládnout v tréninku podstatně větší specifické zatížení, než představuje samotná soutěž. Vytrvalost působí vcelku jako regenerační efekt vyšší úrovně aerobních možností sportovce. Jízda v boulích vyžaduje speciální vytrvalost a to hlavně rychlostní a krátkodobou. Ta je potřeba na technicky správné absolvování trati.

30

3) Koordinační pohybové schopnosti

Charakterizují se většinou jako schopnost řešit rychle a účelně pohybové úkoly různého stupně složitosti. Otázka energetického zabezpečení pohybové činnosti obratnostního charakteru je daleko méně důležitá než u ostatních pohybových schopností. Centrální analyzátorů (sluchového, zrakového, taktilního, vestibulárního, kinestetického) a na ní závisí vztah sportovce k jeho vlastní pohybové činnosti. Prostorovou orientační schopnost můžeme specifikovat jako schopnost zhodnotit časové a prostorové vztahy objektů mezi sebou, ve vztahu k sobě, k poloze vlastního těla, resp.

Jeho částí. Nemalý význam má i tzv. periferní vidění, při němž dochází ke koordinaci mezi jednotlivými funkčními systémy.

b) Kinestetická diferenciační schopnost je důležitá pro účelnost a přesnost pohybové činnosti. Její podstata spočívá v časových, prostorových a dynamických parametrech vnímání pohybu (kinestetický analyzátor). Ve sportovních odvětvích, kde hraje vestibulárního analyzátoru. Rozlišujeme rovnováhu statickou a dynamickou. Rovnovážné schopnosti se uplatňují v případech, kdy biomechanické podmínky pro uchování stálé polohy jsou obtížné a oporná plocha je malá (platí na 100 % pro jízdu v boulích, kdy jde

31

o samotnou jízdu na lyžích a obtížný boulovitý terén). Při pohybu dochází k náhlým přesunům těla, ale i ke složitějším letovým fázím (skoky a především salta v jízdě v boulích). Pohyby rotací a jejich dokončení (skoky, salta, ale i samotná jízda v boulích).

d) Schopnost rytmu umožňuje strukturaci pohybů do rytmické formy. Jde o vytváření pohybu v souladu s vnějším původcem rytmu (vnímání z nejdůležitějších pohybových schopností.

Obratnostní schopnosti tvoří základ pro řešení nejrůznějších koordinační schopnosti jsou schopnosti pohybové koordinace, prostorové orientace, dynamické rovnováhy a schopnost dodržování rytmu.

32 působením vnějších sil a aktivní pohyblivost znamená maximální kloubní rozsah kloubu, dosažený pomocí aktivního stahu svalstva daného kloubu (Dovalil, 2002). obratnostní schopnosti. Obratnostní schopnosti se nejlépe rozvíjejí pomocí gymnastiky a skoků na trampolíně. Literatura uvádí, že pochopitelné, že pro každý sport i každou disciplínu budou ukazatele voleny odlišně.

Tréninkové ukazatele se dělí na dvě kategorie – STU, neboli speciální tréninkové ukazatele a OTU neboli obecné tréninkové ukazatele. Do obecných patří - celkový čas zatížení, regenerace,