Typy poruch chování lze diferencovat podle jejich závažnosti, míry kontinuity nebo charakteru poruchového chování. Poruchy v oblasti chování lze rozlišit také podle toho, zda se projevují všude nebo jen s vazbou na určité prostředí (Vágnerová 2008, s. 792)
Z hlediska charakteru poruch chování poruchy dělíme na agresivní a neagresivní.
42 Agresivní
Toto chování ve vysoké míře porušuje a omezuje práva jiných lidí, a z tohoto důvodu je lze považovat za závažnější. K těmto poruchám řadíme například šikanu, rvačky či vandalismus. Může jít o způsob k dosažení obecně přijatelného cíle nebo uspokojení nějaké potřeby (Vágnerová 2008, s. 792)
Neagresivní
Jedná se o poruchy sociálních norem jako například záškoláctví, lži či útěky.
Dle Vágnerové jsou vymezeny následující typy poruch chování:
Lhaní
Jeden ze způsobů úniku z osobně nepříjemné situace, kterou dítě jinak vyřešit nedovede. Jde o branný mechanismus s cílem vyhnout se potížím, nebo získat nějakou výhodu, která není zasloužená. Zvláštní kategorií jsou lži, které jsou zaměřené na poškození jiné osoby nebo na dosažení osobního prospěchu, které znevýhodní ostatní děti.
Při hodnocení dětských lží je důležitá frekvence, jak často dítě lže a účel, který ke lhaní vedl (Vágnerová 2008, s. 792 – 801).
Záškoláctví
Je tendence utíkat ze školy a bývá spojeno s negativním postojem ke škole, ke vzdělání, ale může být i reakcí na prospěchové selhání. Při hodnocení záškoláctví je třeba zjistit příčinu, a jaký má dítě ke škole vztah. Záškoláctví se nejvíce dopouštějí dětí z dysfunkčních rodin, které mají pozměněný vztah k běžným hodnotám (Vágnerová 2008, s. 792 – 801)
Útěky
Tímto způsobem řeší děti problém v prostředí, které je ohrožuje nebo je pro ně jinak nepřijatelné (Vágnerová 2008, s. 792 – 801).
Útěky lze dělit na následující kategorie:
Reaktivní, impulzivní: jedná se o zkratkovou reakci na nezvládnutou situaci doma nebo ve škole.
43
Chronické: útěky opakované, často plánované a připravované, které vyplývají z dlouhodobých problémů (Vágnerová 2008, s. 794)
Toulání
Jedná se dlouhotrvající opuštění domova, které ve většině případů navazuje na útěky.
Bývá spojeno s dalšími variantami poruchového chování, jako například krádeže, prostituce či užívání drog (Vágnerová 2008, s. 792 – 801).
Krádeže
Lze chápat jako porušení normy respektu k vlastnictví jiné osoby. Jedná se o záměrné jednání. Krádež může být spojena i s projevy násilí například loupeže či přepadení. Pro posouzení významu krádeže je podstatný způsob provedení, kdy menší význam mají krádeže neplánované a příležitostné, které jsou zejména u mladších dětí a jsou způsobena z nerozvážnosti. Závažnější jsou krádeže plánované a předem promyšlené, vyskytující se ve starším školním věku a spojeny s dalšími variantami poruchového chování například se šikanou (Vágnerová 2008, s. 792 – 801)..
Šikana
Lze definovat jako násilně ponižující chování jednotlivce nebo skupiny vůči slabšímu jedinci, který nemůže ze situace uniknout a není schopen se účinně bránit. Jedná se o závažnou agresivní poruchu chování, která se objevuje nejen v dětském věku. Je projevem zneužití a postavení moci. Důležitým faktorem, který pravděpodobnost šikanujícího jednání zvyšuje, je anticipace beztrestnosti (Vágnerová 2008, s. 792 – 801).
Šikanu můžeme dělit na následující varianty:
Šikanování skryté : projevuje se sociální izolací, vyloučením oběti ze skupiny.
Šikanování zjevné : do této kategorie řadíme fyzické násilí a ponižování, psychické ponižování a vydírání, destruktivní aktivity zaměřené na majetek oběti (Olweus in Vágnerová, 2008, s. 801).
Důsledkem šikany je silný sociální stres, který může vést k ohrožení psychického i somatického zdraví oběti (Vágnerová, 2008, s. 801).
44
EMPIRICKÁ ČÁST 6 Cíl a hypotézy
Základním cílem bakalářské práce bylo zjistit a analyzovat příčiny, pro které jsou děti umísťovány do dětských domovů. Zaměřili jsme se na tři dětské domovy severočeského regionu. Vybrali jsme si Dětský domov a Školní jídelnu v Lipové u Šluknova, Dětský domov a Školní jídelnu v Krásné Lípě a Dětský domov v Jablonném v Podještědí. Účelem průzkumu bylo rovněž zmapovat za posledních pět let počet dětí, které byly do zařízení umístěny a důvod ústavní výchovy, pro který se zde ocitly. Dále jsme stanovili hypotézy, které budeme ověřovat v empirické části a které souvisí s analýzou důvodů umístění v dětských domovech.
H1: Počet dětí, které byly umístěny do sledovaných dětských domovů z důvodu zanedbání péče, je vyšší než počet dětí umístěných z důvodů týrání.
Hypotézu jsme stanovili na základě studia odborné literatury a naší profesní praktické zkušenosti, kdy víme, že ve většině případů jsou v dětských domovech umístěny děti, jejichž rodinné zázemí nese znaky sociálně slabých rodin.
H2: Počet dětí, které byly umístěny v dětských domovech z důvodu týrání, je vyšší než počet dětí umístěných z důvodů zneužívání.
Druhou hypotézu jsme postavili na základě dostupných zdrojů ohledně syndromu CAN, které jsme již nastudovali a popsali v teoretické části bakalářské práce, viz kapitola č. 4.4.1, s. 32.
H3: Počet dětí, které byly umístěny do sledovaných dětských domovů z důvodu
závislosti rodičů, je nižší než počet dětí přijatých z důvodů nízkého ekonomického a sociálního statutu rodiny.
Poslední hypotézu jsme stanovili na základě zjištění, že všechny typy zanedbávání dětí jsou velmi úzce spojeny se špatným sociálně ekonomickým postavením rodiny a s její chudobou.
45
Chudobu vidíme jako hlavní důvod nefunkčnosti rodiny. Proto je někdy obtížné rozlišit, zda schopnost rodičů poskytovat dětem odpovídající péče je snížena v důsledku jejich špatné sociálně ekonomické situace nebo například odlišných kulturních norem, nebo zda jde o cílené a chtěné zanedbávání péče. Nízký sociální a ekonomický statut bude dle našeho názoru velmi četným důvodem pro nařizování ústavní výchovy, to znamená, že může korelovat s počtem dětí, umístěných z důvodů zanedbání.