1 Úvod
4.6 Získaná data a jejich interpretace
4.6.9 Ukončení studia
Tabulka č. 15: Získání výučního listu ve školním roce 2007 – 2008
Třída Počet ţáků 2.
ročníku % Dokončené
studium % Nedokončené
studium %
1.a 2. A 6 37,5 0 0 6 37,5
1. C 10 62,5 6 37,5 4 25
Celkem 16 100 6 37,5 10 62,5
Hierarchie hodnot u chlapců
33,33%
33,33% 33,33%
Zdraví Rodina Vzdělání
59 Graf č. 15: Získání výučního listu ve školním roce 2007 - 2008
Z této tabulky a grafů jsme vyhodnotili, ţe celkový počet ţáků druhého ročníků je 16.
Druhý ročník střední praktické školy dokončilo pouze šest ţáků (0 děvčat, 6 chlapců), kteří postoupili k závěrečným zkouškám. Z třídy děvčat nezískala výuční list ţádná, jelikoţ v průběhu druhého ročníku dovršily plnoletosti a byl jim ukončen pobyt ve výchovném ústavu a také na vlastní ţádost ukončily studium. Ve třídě chlapců ukončilo studium výučním listem šest ţáků a stejně jako u děvčat čtyři ţáci v průběhu druhého ročníku dovršili 18 let, byl ukončen pobyt ve výchovném ústavu a na vlastní ţádost ukončili studium. Z celkového počtu ţáků druhého ročníku (16) dokončilo studium 38% ţáků a nedokončilo studium 62% ţáků.
Získání výučního listu
62%
38%
Dokončené studium Nedokončené studium
60 4.6.10 Budoucnost žáků
Tabulka č.16: Budoucnost žáků po ukončení ústavní výchovy
Třída Osamostatnění
Graf č. 16: Budoucnost žáků po ukončení ústavní výchovy
Po ukončení ústavní výchovy se 7 ţáků (23,33 %) osamostatnilo, pracují a vzdělávají se, domů ke své rodině se vrátilo celkem 18 ţáků (60 %), v partnerském vztahu ţijí 3 ţáci
61 4.6.11 Trestná činnost rodičů
Tabulka č.17: Rodiče ve výkonu trestu
Třída Rodiče ve výkonu
trestu %
1. a 2. A 2 3,38
1. B 3 5,08
1. C 1 1,69
Celkem 6 10,15
Graf č.17: Rodiče ve výkonu trestu
Dalším ze sledovaných kritérií u průzkumného vzorku byl výskyt trestné činnosti rodičů ţáků. Celkem ve výkonu trestů je 6 rodičů (otcové), coţ činí 10,15 %. Těchto 6 rodičů je ve výkonu trestu za loupeţe a krádeţe i násilnou trestnou činnost.
Trestná činnost rodičů ţáků dle tříd
5,08 % 1,69 %
3,38 %
1. a 2. A 1. B 1. C
62 4.6.12 Poruchy chování žáků
Tabulka č. 18: Zjištěné poruchy chování u žáků
Třída
63 Z anamnestických údajů ve spisové dokumentaci ţáků jsme zjistili, ţe všichni klienti výchovného ústavu mají poruchy chování. Údaje ve výše uvedené tabulce a grafu nám znázorňují procentuálně vyjádřený podíl zjištěných poruch chování u ţáků. Agresivními poruchami chování trpí 1 ţák (3,33 %), neagresivní poruchy chování má 11 ţáků (6,67 %).
Socializovaná porucha chování je diagnostikována u 14 ţáků (46,67 %) a nesocializovaná porucha chování je zjištěna u 2 ţáků (6,66 %). Dezinhibovanou příchylností v dětství trpí 2 ţáci (6,66 %). Tito dva ţáci jsou z dětských domovů.
64
5 Vyhodnocení předpokladů
Provedenou obsahovou analýzou spisové dokumentace, včetně odborných posudků, jsme zpracovali charakterové a osobnostní rysy klientů z průzkumného vzorku. V rámci této souhrnné charakteristiky se nám podařilo potvrdit oba stanovené předpoklady. Stanovený předpoklad P1 se potvrdil, všichni ţáci střední praktické školy mají zkušenosti s drogami i krádeţemi a více jak polovina s prostitucí. Druhý předpoklad P2 se téţ potvrdil, v druhém ročníku bylo 16 ţáků, kteří měli dokončit studium výučním listem. Z tohoto počtu jich dokončilo studium pouze 6 ţáků.
Vlastní průzkum jsme začali popisem průzkumného vzorku, z něhoţ nám vyplývá závěr, ţe ţáků střední praktické školy je celkem 30, tento počet tvoří 100%, z toho 10 děvčat, coţ je 36,66 % a 20 chlapců, coţ 63,34 % . Z tohoto počtu jsme zjistili, ţe dokončit studium by mělo 16 ţáků. Dále jsme sledovali věkové sloţení, ze kterého jsme stanovili závěr, ţe nejvíce je ţáků ve věku 18 let a to činí z celkového počtu 50 %.
Při studiu znaleckých posudků a také z osobních anamnéz jsme sledovali intelekt ţáků, kde jsme zjistili, ţe 16 ţáků, coţ je 53,33 % má rozumové schopnosti v pásmu lehké mentální retardace a 14 ţáku, coţ je 46,67 % v pásmu středně těţké mentální retardace. Musíme podotknout, ţe lidé s niţším intelektem ostatním nestíhají. Děsí se změn, protoţe si s nimi neumějí poradit, jsou pomalí v přemýšlení, rozhodování i práci, hůře se vyjadřují. Vţdycky poslední, nejhorší, přestoţe se snaţí a dělají pro to maximum. Neúspěch se s nimi táhne od školy. Z tohoto důvodu mají k jakémukoliv vzdělávání odpor a často končí se základním vzděláním.
Velmi důleţitým sledovaným údajem byla rodina. Zde jsme dospěli k závěru, ţe v formálně úplné rodině ţije 15 ţáků coţ je 50 %, v neformálně úplné rodině neţije ani jeden ţák. Formálně úplnou rodinu má 6 ţáků coţ je 20 %. Formálně neúplnou rodinu má 8 ţáků coţ je 26,67 % a v neformálně neúplné rodině ţije 1 ţák coţ jsou 3,37 %. Tento údaj jsme povaţovali za jeden z nejpodstatnějších, neboť rodina je velmi významná pro formování osobnosti.
65 Dále jsme sledovali jaké měli ţáci výchovné styly v rodině. Autoritativním výchovným stylem bylo vedeno 6 ţáků (20 %), liberálním výchovným stylem bylo vedeno 24 ţáků, coţ odpovídá 80 %. Demokratickým výchovným stylem nebyl veden ani jeden ţák. Z toho vyplývá, ţe převaţuje liberální výchovný styl, který není správnou volbou pro vývoj dítěte, neboť neformuje správně výchovu, nevštěpuje hodnotový ţebříček ani morální principy.
Ze spisové dokumentace jsme také zjišťovali počty sourozenců v rodinách klientů a došli jsme k závěru, ţe bez sourozenců jsou jen 2 ţáci tj. 6,67 %, jednoho sourozence má 6 ţáků, tj. 20 %, 10 ţáků ţilo ve společné domácnosti s dvěma sourozenci tj. 33,33 % a tři a více sourozenců je zastoupen největší počet a to 12 ţáků tj. 40 %.
Za velmi podstatné jsme povaţovali vzdělání rodičů. Při šetření jsme zjistili, ţe z 59 rodičů coţ je 100%, nemá vysokoškolské vzdělání ani jeden rodič, středoškolské vzdělání s maturitou má 1rodič, tj. 2 %. Střední odborné učiliště absolvovalo 5 rodičů, tj. 8 %.
Ukončené základní vzdělání má čtyřicet pět rodičů, tj. 76 % a zvláštní školu dokončilo osm rodičů tj. 14 %. Povaţujeme za důleţité se zmínit o tom, ţe inteligence je ve větší míře zděděná, ale dá se zčásti ovlivnit a to v podnětném prostředí. Zde je velmi důleţitý přístup rodičů. Pokud se rodiče snaţí s dětmi pracovat, je moţné vysledovat pozitivní změny s návykovými látkami, pitím alkoholu, 87 % je kuřáků, marihuanu vyzkoušelo téţ všech 30 ţáků, coţ je 100 % a s dalšími návykovými látkami jako je extáze má zkušenost 80 % ţáků, s heroinem 43 % ţáků a čicháním toluenu má zkušenosti 20 % ţáků. Zkušenosti s prostitucí má 17 ţáků, coţ je 56,67 %, z toho 10 děvčat, coţ je 33,33 % a 7 chlapců, coţ je 23,34 %. Prostituci provozovali kvůli zajištění finančních prostředků. Dokud utekli z výchovného ústavu, viděli to jako jedinou moţnost, jak získat peníze.
66 Sledováním těchto údajů se nám podařilo potvrdit předpoklad č. l, a to, ţe všichni ţáci střední praktické školy mají zkušenosti s návykovými látkami i krádeţemi a více jak polovina z nich s prostitucí.
Ze spisové dokumentace jsme zjišťovali jaký má pro klienty význam hodnotový ţebříček neboli hierarchie hodnot. Ţáci měli zvolit pořadí mezi zdravím, rodinou a vzděláním. ukazuje, ţe na prvním místě má 11 chlapců rodinu tj. 36,67 %, 5 chlapců zdraví tj. 16,67 % a 4 chlapci vzdělání tj. 13,33 %. Na druhém místě volí 3 chlapci zdraví tj. 10 %, rodinu 7 chlapců tj. 23,33 % a vzdělání 2 chlapci tj. 6,67 %. Na třetí místo si dalo 12 chlapců zdraví tj. 40 %, 2 chlapci rodinu tj. 6,67 % a 14 vzdělání tj. 46,67 %. Opět z těchto údajů vyplývá, ţe rodina je u ţáků na prvním místě a vzdělání na posledním. Musíme konstatovat, ţe u děvčat i chlapců má nejvyšší zastoupení rodina, pak zdraví a posledním místě vzdělání. Rodina je na prvním místě, i kdyţ je nefunkční, zdraví pro ně nemá vysokou cenu, ale upřednostňují ho před vzděláním. Vzdělání není pro ně příliš podstatné.
Je to typické pro děti z nízkého sociokulturního prostředí.
Za velmi důleţité povaţujeme zjištění, v jakém počtu dokončili studium ţáci střední praktické školy. Celkový počet ţáků druhého ročníků je 16. Druhý ročník střední praktické školy dokončilo pouze šest ţáků (0 děvčat, 6 chlapců), kteří postoupili k závěrečným zkouškám. Z celkového počtu ţáků druhého ročníku (16) dokončilo studium 38% ţáků, coţ je 6 chlapců a nedokončilo 62% ţáků. Důvodů pro nedokončení studia při výchovném ústavu je několik. Velmi časté je to, ţe ţáci dovrší plnoletosti a na vlastní ţádost ukončí pobyt a studium ve výchovném ústavu, aniţ by si pobyt prodlouţili do 19 let a dokončili tak studium, dalším důvodem je přestup do jiného zařízení, kde nepokračují ve studiu.
Někteří ţáci jsou dlouhodobě na útěku aţ do plnoletosti, tzn. nastoupí do prvního ročníku, po celý školní rok jsou evidováni, v 1.pololetí jsou neklasifikováni, k doklasifikaci se nedostaví, v druhém pololetí jsou opět neklasifikováni, k doklasifikaci se také nedostaví, takţe jsou hodnoceni nedostatečně a opakují znovu první ročník. V průběhu opakování
67 prvního ročníku dovrší 18 let a je jim ukončeno studium a pobyt ve výchovném ústavu.
Sledováním tohoto údaje se nám podařilo potvrdit předpoklad č. 2, v druhém ročníku bylo 16 ţáků, kteří měli dokončit studium výučním listem. Z tohoto počtu jich dokončilo studium pouze 6 ţáků, coţ je mé ně neţ 50 %.
Dále jsme sledovali, kam odcházejí klienti po ukončení ústavní výchovy. Získané údaje nám potvrzují, ţe po ukončení ústavní výchovy se 7 ţáků (23,33 %) osamostatnilo a dále se vzdělává, domů ke své rodině se vrátilo 18 ţáků (60 %), v partnerském vztahu ţijí 3 ţáci (10 %) a v ústavní péči pro dospělé chtějí jsou 2 ţáci (6,67 %). Jen část klientů, kteří odešli z výchovného ústavu projevila zájem o pomoc sociálních a probačních pracovnic, které jim zajistili bydlení a další vzdělávání v kurzech. Největší část odcházejících klientů spoléhá na návrat zpět ke své rodině, coţ je zpět do nepodnětného a závadného prostředí, ze kterého do výchovného ústavu přišla.
Trestná činnost rodičů je další ze sledovaných kritérií u průzkumného vzorku. Celkem ve výkonu trestů je 6 rodičů (otcové), coţ činí 10,15 %. Tito rodiče jsou ve výkonu trestu za loupeţe, krádeţe a násilnou trestnou činnost. Chceme podotknout, ţe na závadovém chování klientů má svůj podíl i to, ţe jsou z rodin s kriminální zátěţí svých rodičů.
Důleţitou charakteristikou jsou poruchy chování u klientů výchovného ústavu.
Z anamnestických údajů ve spisové dokumentaci ţáků jsme zjistili, ţe všichni klienti výchovného ústavu mají poruchy chování. A to, agresivními poruchami chování trpí 1 ţák, tj. 3,33 %, výskyt neagresivní poruchy chování je u 11 ţáků, tj. 36,67 %.
Socializovaná porucha chování je diagnostikována u 14 ţáků, tj. 46,67 % a nesocializovaná porucha chování je zjištěna u 2 ţáků, tj. 6,66 %. Dezinhibovanou příchylností v dětství trpí 2 ţáci tj. 6,66 %. Tito dva ţáci jsou z dětských domovů. Poruchy chování představují psychiatrickou diagnostickou jednotku a zároveň společenský problém, který sama psychiatrie a ani medicína není schopna vyřešit. To, které chování se povaţuje za vhodné a ţádoucí a které naopak za nevhodné a neţádoucí, určuje společnost.
Lidé nemají většinu těchto společenských norem chování vrozenou, nýbrţ si je osvojují během ţivota. Pokud se někteří jedinci nejsou schopni těmto normám naučit a trvale je porušují, stávají se ve společnosti neţádoucí a jsou vystaveni buď represivním opatřením, nebo pokusu o nápravu neboli převýchovu nebo léčbu. V tom případě je nutný komplexní
68 přístup, na němţ se kromě medicíny podílejí další disciplíny jako psychologie, pedagogika, sociologie, sociální sluţby a další.
Graf č. 19: Důvody pro umístění ve výchovném ústavu
Důvody pro umístění ve výchovném ústavu
33,33%
56,67%
10,00%
Krádeţe, útěky, návykové látky Krádeţe, návykové látky, prostituce Krádeţe, návykové látky, záškoláctví
Do výchovného ústavu byly umístěni 3 ţáci tj. 10 %, kteří měli kombinaci těchto patologických jevů - krádeţe, návykové látky a útěky. Kombinaci krádeţí, návykových látek a prostituci vykazuje17 ţáků tj. 56,67 % a u 10 ţáků, tj. 33,33 % se vyskytla kombinace krádeţí, návykových látek a záškoláctví. Klienti do výchovného ústavu jsou umísťováni vţdy z diagnostického ústavu nebo z jiného výchovného ústavu. Důvodem pro jejich umístění jsou zkušenosti se sociálně patologickými jevy. Sociálně patologických jevů je ve společnosti mnoho, ale u našich klientů se kombinují zejména jevy, jako je záškoláctví, útěky, uţívání návykových látek, krádeţe a prostituce .
69
6 Závěr
Naše bakalářská práce se zabývá problematikou dětí s nařízenou ústavní a ochrannou výchovou. Zaměřili jsme se na Výchovný ústav Místo v severočeském regionu, protoţe v této oblasti pracujeme. Zajímalo nás, jaký je profil klientů výchovného ústavu s nařízenou nebo ochrannou ústavní výchovou, v jaké míře mají zkušenosti s drogami, krádeţemi a prostitucí. Také nás zajímalo, zda dokončí své vzdělání při výchovném ústavu v dvouletém učebním oboru.
Hlavním úkolem teoretické části této bakalářské práce bylo seznámení se systémem ústavní péče v České republice, se zákony upravující problematiku práv dětí a ústavní výchovy, s výchovnými ústavy v České republice, jejich funkcí a strukturou zaměstnanců, s školskými zařízeními pro výkon ústavní a ochranné výchovy. Dále objasňuje psychický vývoj klientů výchovných ústavů, jejich charakteristiku, výchovu a vzdělávání.
Z výsledků našeho šetření vyplynuly mnohé informace a údaje, které jsme podrobně interpretovali v praktické části. Naše předpoklady se potvrdily, všichni klienti mají zkušenosti s drogami i krádeţemi a většina z nich má zkušenosti s prostitucí. Střední vzdělání nedokončilo více neţ polovina ţáků druhých ročníků.
Domníváme se, ţe dnešní výchovné ústavy se postupně přeměňují nejen ve vnitřní organizaci, ale také v i systému poskytování péče svým klientům. Výchovný proces v současných výchovných ústavech se zaměřuje k přípravě klientů na vstup do skutečného ţivota a posiluje jejich schopnosti zdolávat ţivotní problémy.
Klientela v ústavech se proti minulým letům změnila také v jiných ohledech. Je nejenom agresivnější, ale většinou také sociálně zdatnější, uvědomují si svá práva (jiţ ne ale tak své povinnosti) a více sebevědomá. Má větší nároky na stravu, na oblečení a co je velice podstatné, i na mezilidské vztahy. Výchovný pracovník dneška musí zákonitě volit při pozitivním ovlivňování jiné přístupy v komunikaci neţ v letech minulých. Práce v ústavech je tak náročnější neţ dříve. Jedinec ţijící v ústavu touţí po neustálé konfrontaci
70 s autoritou (stejně tak je tomu i v dnešní rodině) a nespokojí se s pouhým neosobním vedením, poučováním vychovatele či s jednoznačným reţimem, který se mu pokouší strukturovat denní program. Práce vychovatele, jehoţ pracovní efekt je u sloţitějších osobností lehce zpochybnitelný, musí být více odborná s výrazným důrazem na profesionální komunikaci a psychoterapeutické prvky. Nestačí ani se svěřencem ústavu přátelsky pohovořit, aniţ bychom sledovali přesné dílčí i vzdálenější cíle při intervenci do jeho osobnosti. Musíme jej umět překvapit rovnoprávným vztahem, pokud moţno často na úrovni dospělý-dospělý. Takto s ním téměř nikdo nikdy nejednal, toho si často dokáţe cenit více neţ klasické pozice učitel-ţák, případně rodič-dítě, s níţ má převáţně zkušenost negativní.
Rovněţ je třeba si uvědomit, ţe existuje stále větší procento svěřenců, kteří sice jsou v ústavu, ale vzhledem k hloubce jejich osobnostního či intelektového postiţení jsou schopni jen změny minimální, a to v tom nejlepším případě. Péči o tyto jedince je pak nutné řešit ve spolupráci s ostatními resorty.
71
7 Navrhovaná doporučení
Cílem našeho průzkumného šetření, které jsme prováděli ve výchovném ústavu v severočeského regionu, bylo zjistit profil ţáků praktické školy s nařízenou ústavní a ochrannou výchovou ve výchovném ústavu. Došli jsme ke zjištění, ţe klienti výchovného ústavu před vstupem do nařízením ústavní výchovy se potýkali s drogami, krádeţemi a prostitucí a ţe vzdělání nedokončila ani polovina ţáků druhého ročníku. Pedagogičtí pracovníci ve výchovných ústavech jsou odborně připraveni ke své profesi a snaţí se dětem s poruchami chování být oporou v náročných ţivotních situacích. Současnou úroveň práce sledovaného výchovného ústavu lze hodnotit pozitivně, protoţe se snaţí humanizovat výchovný proces. Spokojenost klientů s ţivotními podmínkami ve výchovném ústavu je dobrým oceněním kvality práce všech pracovníků výchovného ústavu ve sledovaném zařízení. Doporučujeme pokračovat ve stávajících opatřeních, která jiţ v praxi dobře fungují.
A to tyto:
Nadále podporovat úkoly výchovy a převýchovy klientů při odstraňování poruch chování, při nápravě deformovaných vlastností, změnu ţebříčku hodnot a postojů aţ po návrat do rodiny nebo zaměstnání. Reedukace a resocializace vychází z úkolů zaloţených na reţimovém systému s vyuţitím individuálního a komunitního přístupu.
Při vzdělávací činnosti zabezpečit co nejlepší podmínky pro realizaci reedukačního a resocializačního programu výchovného ústavu. Stěţejním úkolem je zabezpečit stabilizaci a profesní růst pedagogických pracovníků, zajistit příjemné prostředí v místě výchovného ústavu (např. úprava parku a sportovních hřišť), připravit klienty pro samostatný ţivot ve společnosti.
Vychovatel či pedagog je povinen klást při práci se svěřenci zvýšený důraz na individuální přístup ke kaţdému, vycházet z individuálních zájmů a potřeb jedince.
Jestliţe jsou do zařízení přijaty nové děti, pak je třeba na ně zaměřit pozornost, plně k nim uplatnit individuální přístup a zejména pomoci s adaptací na prostředí zařízení a se začleňováním se do kolektivu.
72
Významnou roli vzdělávacího procesu hraje motivace, která by měla být u svěřenců výchovného probuzena. Vzdělávání je podpořeno vhodnými besedami, exkurzemi, návštěvami výstav apod. Svěřenci spolupracují při kulturních, sportovních aktivitách školy.
Pro děti jsou zajišťovány činnosti sportovních krouţků, vhodné je pořádat je nejméně jednou týdně. Svěřenci pak mohou své dovednosti uplatňovat ve skupinových či celoústavních soutěţích. Mohou se zpravidla zúčastnit téţ lyţařských kurzů vedených ústavem, jsou pro ně pořádány besedy se sportovní tématikou, je jim umoţněno navštěvovat sportovní areál v rámci školní i mimoškolní činnosti. Úkolem dětí je podílet se na úpravě sportovního areálu, který se nachází v místě výchovného ústavu.
Zabezpečovat činnosti zájmových krouţků: výtvarného, pracovního, hudebního apod., umoţnit návštěvy koncertů, výstav, filmových a divadelních představení, uskutečňovat besedy s kulturní tématikou. Důleţité je podněcovat svěřence ke zvýšení zájmu o kulturu a případně je individuálně rozvíjet v oblasti hry na hudební nástroje, zpěvu, výtvarného umění a společenského tance.
Vést svěřence k získání manuálních dovedností potřebných pro ţivot a rozvíjet jejich motorické schopnosti. Je nutné naučit svěřence tomu, aby zvládnul samostatně splnit zadaný úkol, aby si osvojil dovednosti, které určuje učební plán příslušného učebního oboru a aby uměl aplikovat v praxi získané vědomosti. Do týdenních plánů jsou pravidelně zařazovány pracovní činnosti v areálu výchovného ústavu, aby se děti naučily udrţovat kolem sebe čistotu, pořádek a upravenost. V rámci spolupráce s obcí se mohou podílet i na aktivitách určených k jeho zvelebování.
Podporovat a dohlíţet na pravidelnou komunikaci mezi svěřenci a jejich rodiči, buď formou psaní dopisů nebo telefonicky či návštěvy rodičů v ústavu.
Opatření, která navrhujeme se týkají zaměstnanců výchovného ústavu, tedy všech pedagogických pracovníků:
zajistit pedagogickým pracovníkům alespoň týdenní relaxační pobyty s finančním příspěvkem od organizace.
73
zabezpečit vedením výchovného ústavu pro všechny pedagogické pracovníky externí supervizi minimálně jedenkrát v měsíci tři hodiny.
umoţnit pedagogickým pracovníkům další vzdělávání - kurzy pro zvyšování kvalifikace.
poskytnout moţnost doplnit si odborné pedagogické vzdělání.
74
8 Seznam použitých zdrojů
GOODYER, Paula. Drogy a teenager. 1. vyd. Praha: 2001, s . 161. ISBN 80-86421-44-9.
DUDKOVÁ, I. Roční plán školní rok 2008/2009. [databáze online]. Místo: VÚ, DDS, ZŚ, SŠ a ŠJ Místo, 2008 [citováno 2008-09-04].
Dostupné z: http://www.vudds.cz/dokumenty/Dokumenty/RocniPlan20082009.pdf
DUDKOVÁ, I. Organizační řád. [databáze online]. Místo: VÚ, DDS, ZŚ, SŠ a ŠJ Místo, 2008 [citováno 2008-09-04].
Dostupné z: http://www.vudds.cz/dokumenty/Dokumenty/SkolniRadZS.pdf
KOLÁŘ, Michal. Skrytý svět šikanovaných ve školách. 1. vyd. Praha: 1997.
ISBN 80-7178-123-1.
KOUKOLÍK, František – DRTILOVÁ, Jana. Zlo na každý den. 1. vyd. Praha: 2001.
ISBN 80-7262—088-6.
KOUKOLÍK, František – DRTILOVÁ, Jana. Základy stupidologie. 1. vyd. Praha: 2002.
ISBN 80-7262-078-9.
MATĚJČEK, Zdeněk. Dítě a rodina v psychologickém poradenství. 1. vyd. Praha: 1992, s. 116. ISBN 80-04-25236-2.
MATĚJČEK, Zdeněk – DYTRYCH, Zdeněk. Děti, rodina a stres. 1. vyd. Praha: 1994, s. 198. ISBN 80-85824-06-X.
MATĚJČEK, Zdeněk. O rodině vlastní, nevlastní a náhradní. 1. vyd. Praha: 1994, s. 17.
ISBN 80 – 85282-83-6.
75 MATĚJČEK, Zdeněk. Co, kdy a jak ve výchově dětí. 1. vyd. Praha: 1996.
ISBN 80-7178- 085-5.
MATĚJČEK, Zdeněk. Škola rodičů. 1. vyd. Praha: 2000. ISBN80-85912-29-5.
MATĚJČEK, Zdeněk. Výbor z díla. 1. vyd. Praha: 2005. ISBN 80-246-1056-6.
MATOUŠEK, Oldřich. Ústavní péče.1. vyd. Praha: 1995, s. 17. ISBN 80-85850-08-7.
MATOUŠEK, Oldřich. Dospívání chlapců v Čechách a na Moravě. 1. vyd. Praha: 1997.
ISBN 80-7178-121-5.
MATOUŠEK, Oldřich - KOLÁČKOVÁ, Jana - KODYMOVÁ, Pavla. Sociální práce v praxi. 1. vyd. Praha: 2005. ISBN 80-7367-002-X.
MOTEJL, Otakar. Zpráva z návštěv zařízení, v nichž se vykonává ústavní a ochranná výchova. [databáze online]. Veřejný ochránce práv. 2007. [citováno 2008-08-10].
Dostupné z: http://www.ochrance.cz/dokumenty/dokument.php?back=/cinnost/
ochrana.php
NEČAS, Ctibor. Romové v České republice. 4. vyd. Olomouc:1999. ISBN 80-7067-952-2.
NOVOTNÁ, Marie – KREMLIČKOVÁ, Marta. Kapitoly ze speciální pedagogiky pro učitele. 1. vyd. Praha: 1997, s. 50 – 52. ISBN 80-95937-60-3.
PEŠATOVÁ, Ilona. Vybrané kapitoly z etopedie. 1. vyd. Liberec: 2003, s. 28 – 43.
ISBN 80-7083-750-0.
76 PILAŘ, Jiří. Problematika ústavní péče v kontextu školských zařízení pro výkon ústavní a
76 PILAŘ, Jiří. Problematika ústavní péče v kontextu školských zařízení pro výkon ústavní a