Výtvarné hry s barvou

Výtvarný projekt je cílený pro děti mladšího školního věku. Tato výtvarná dílna byla realizována ve volnočasovém centru Žlutá ponorka v Turnově v rámci volnočasového výtvarného kroužku. Žáci si během výtvarných her vyzkoušeli práci s materiály a pomůckami, které vybočují z řad běžně užívaných pomůcek při výtvarné výchově. Žáci se během projektu zaměřili na tvorbu pomůcek, které užívali při malbě. Kromě technik zaznamenávání díla komiksovou formou nebo čistý psaný text. Výtvarné práce, které žáci během projektu vytvořili, byli pro některé podkladovými pracemi pro pozdější zpracování mimo rámec projektu. Závěrečným výstupem tohoto projektu byla výstava výtvarných děl

39 ze vzniklé tvorby pro rodiny účastníků a veřejnost v prostorách volnočasového centra Žlutá ponorka.

Cílem toho projektu bylo získat další možnosti ve výtvarné tvorbě novým zážitkovým způsobem. Žáci během projektu pracovali s volně dostupným materiálem, se kterým se již v běžném životě všichni setkali. Během výtvarné akce žáci pozorovali chování určitých materiálů v průběhu tvorby, naučili se základní rozdělení barev a také jejich následné míšení. V rámci projektu byli žáci podporováni ve své kreativní tvorbě, iniciativním zpracování dalších materiálů a také v celkovém experimentu ve výtvarném vyjádření. Dalším cílem této práce bylo z vytvořených výtvarných děl uspořádat výstavu pro rodiče žáků a veřejnost v prostorách volnočasového centra Žlutá ponorka v Turnově.

Závěrem projektu byl žákům rozdán dotazník, který vyhodnotil nově získané znalosti v oblasti teorie barev, nejatraktivnější výtvarnou techniku a kvalitu výuky.

Realizace projektu se uskutečnila ve volnočasovém středisku Žlutá ponorka Turnov. V rámci příprav projektu jsem seznámila ředitele centra s náplní programu, odborně konzultovala témata s hlavní vedoucí výtvarného kroužku a během úvodních hodin jsem obeznámila rodiče účastněných dětí o realizaci mé bakalářské práce. Součástí příprav zahrnovalo také vytvoření pomůcek potřebných k projektu, zejména výroba knih Barevníčků a sběr materiálu. Projektová hodina byla složena vždy z úvodní motivace, zarámování hodiny, výtvarné tvorby žáků, zápisem do deníku a závěrečné ústní evaluace výtvarné dílny. V průběhu výtvarných dílen byl veden s žáky také brainstorming o dalším možném zpracování tématu a návrhů na další zhotovení výtvarných pomůcek.

40 2.2 Program výtvarné dílny

2.2.1 Metodický list č. 1 Námět: Barevná vajíčka

Výchovně vzdělávací cíl: Svobodné a spontánní výtvarné vyjádření. Impulzivně nanášená barva během procesu malby a vznik obrazu pomocí gest a náhody.

Výtvarný problém: Žák během práce pozoruje vztah mezi barvami a pomocí gestické malby využívá míchání barev.

Vztah k výtvarné kultuře: Tato výtvarná práce využívá principy abstraktního expresionismu. V tomto uměleckém směru, který vznikl po druhé světové válce ve Spojených státech, působil americký malíř a grafik Sam Francis. Francis využívá ve své práci velmi intenzivní barvy, které zprostředkovávají umělcovi pocity, atmosféru a rytmus.

Technika: Akční malba Časová dotace: 120 minut Věk žáků: 6–10 let

Pomůcky: Vyfouknutá vajíčka (vejdunky), temperové barvy (modrá, červená, žlutá, zelená a fialová), bílé prostěradlo vel. 1x1 m, celta, injekční stříkačka, igelitová fólie, staré ručníky, černá tuš, klacíky.

Motivace: Na úvod hodiny je žákům představen autor akční malby Sam Francis a jeho tvorba. Poté bude s žáky veden brainstorming na téma - s čím vším lze malovat, jaké techniky malby prozatím žáci vyzkoušeli a nejvíce je zaujali.

Postup práce: Igelitovou fólii rozložíme na zem a položíme na ni pro každého žáka jedno prostěradlo. Žáci si vyberou na individuální tvorbu 10 ks předem barvou naplněných vajec.

Vajíčka poté libovolně házejí, každý na svoje prostěradlo. Po skončení individuální malby necháme všechna díla zaschnout na zemi. Poté žáci vytvoří na celtu skupinový obraz, na který použijí taktéž vajíčkovou metodu. Každý žák si vybírá barevná vajíčka dle své vlastní fantazie.

Metodické obtíže: V rámci příprav pro tuto aktivitu doporučuji naplnění vajíček barvami pomocí injekčních plastových stříkaček a následné zalití voskem otvoru ve vajíčku. Barva

41 by při této aktivitě měla mít spíše řídkou konzistenci a vajíčka by měla být naplněna alespoň do poloviny objemu. Při plnění vajíčka nijak neočišťujeme od nakapané barvy, abychom měli přehled o barevném počtu vajec. Při této práci by měli mít všichni žáci pracovní oděv vzhledem k rozptylu barvy po rozbití vajíček. Tuto práci je vhodné realizovat spíše v exteriéru nebo zajistit v interiéru dostatečné zakrytí prostoru fólií.

Návrh na další zpracování: Ve zbytku hodiny mohou žáci použít ručníky a naplněné silonky pískem, které namáčejí do barvy a následně je házejí nebo obtiskávají na papíře.

Ve vzniklých skvrnách žáci hledají různé tvary nebo předměty, které dokreslují černou tuší.

Reflexe žáků: Žáci tuto výtvarnou aktivitu hodnotili zcela kladně. Při závěrečné diskuzi kladně hodnotili zvolené barvy a jejich následnou sytost na plátně. Jedna dívka také připomněla, že se jednalo o náhodnou tvorbu, při které jsme nemohli tušit, jaký vznikne výsledek. Celá skupina nejvíce kladně hodnotila samotné rozbití vajec o plátno. Jediné negativum skupina považuje aktuální stav počasí, ve kterém jsme aktivitu realizovali.

Aktivita byla realizována v měsíci říjnu, kdy povětrnostní podmínky nebyly nijak příjemné.

Reflexe lektora: Celkový dojem z této výtvarné aktivity mám velmi pozitivní. Přestože byla nutná časově náročná příprava vajec, výsledné práce se dle mého názoru povedly.

Všichni z účastněných si průběh velmi užívali, mezi sebou si fandili a povzbuzovali se.

Cíle této výtvarné aktivity považuji za splněné. Ve skupině byli i tací, kteří během aktivity již vymýšleli vylepšení této techniky a uvažovali nad novými způsoby tvorby.

42 Fotodokumentace výtvarné dílny:

Obr. č. 4: Barevná vajíčka, skupinová práce 2.2.2 Metodický list č. 2

Námět: Přírodní štětce z větviček stromů

Výtvarně vzdělávací cíl: Žák vnímá různorodost materiálu a jeho malířské stopy. Zkoumá vlastnosti materiálů a vyrobených nástrojů, které využívá při abstraktní tvorbě.

Výtvarný problém: Během tvorby žák pozoruje a porovnává sílu a rozmanitost možností vyjádření linky a strukturu štětce. Žák je schopen určit základní barvy.

Vztah k výtvarné kultuře: Inspiraci pro tuto práci nalezneme u francouzského umělce Georgese Mathieu, který působil v oblasti lyrické abstrakce a informelu. Mathieu ovládal práci s kartáči různých velikostí, maloval košťaty nebo barvu nanášenou přímo z tuby roztíral žínkou. Charakterovým rysem jeho tvorby je dynamika, spontánnost a rychlost v malbě.

Technika: Akční gestická malba Časová dotace: 120 minut Věk žáků: 6–10 let

43 Pomůcky: Větve jehličnatých stromů, menší dřevěné klacky, provázek, nůžky, drát, čtvrtka vel. A3, temperové barvy (modrá, červená a žlutá)

Motivace: Příroda jako zásobárna výtvarných nástrojů. Čím vším jsme doposud měli možnost tvořit a čím vším to lze. Z přírody můžeme získat nejen barvu např. z hlíny, z plodů nebo z popelu. Zároveň si také můžeme vytvořit i výtvarné nástroje. Brainstorming na téma jaké přírodní materiály máme v blízkosti výtvarné dílny a jaké máme tři základní barvy, které využijeme k naší práci.

„Budou všechny materiály zaznamenávat barevnou stopu stejně? Jaká bude barevná stopa každé barvy, najdeme mezi nimi rozdíly?“

Postup práce: Každý žák dostane jeden dřevěný klacek, na který pomocí drátku a provázku, připevní svazek libovolně zvolených větví. Větve upevníme na jedné straně klacíku, nejprve obmotáváním drátku a poté režným provázkem. Žák si tedy vyrobí dva přírodní štětce o různých tloušťkách, které využije během své tvorby. Poté žáci na papír zkouší tahy jednotlivých štětců a pozorují strukturu stopy. Na čtvrtku A3 žáci vytvoří závěrečný obraz, na který namalují obličej svého kamaráda nebo svůj autoportrét. V rámci celé práce si žáci volí dvě barvy ze základního složení barev, tzn. mezi modrou, červenou a žlutou barvou.

Metodické obtíže: Výroba štětců, konkrétně upevnění svazku větví na klacek, může být pro mladší žáky obtížnější. Během této fáze je tedy nutné žáky kontrolovat, zda pevně svazují štětce, aby nedošlo při práci k deformaci použitého nástroje. Žáci mají tendence, aby jejich obraz byl co nejvíce barevný, používat všechny dostupné barvy. Je tedy nutné dodržet pravidlo dvou základních barev.

Reflexe žáků: Hodnocení žáků této aktivity byla spíše dobrá. V porovnání výroby štětců s jejich následným použitím, žáky více bavila výroba. Během výroby jedna dívka připomněla, že již vlastní vlastnoručně vyrobený štětec z koňských žíní.

Touto poznámkou dívka rozvinula s ostatními žáky diskuzi, jaké další materiály lze k výrobě štětců použít. Žáci uváděli příklady jako smotané tkaničky nebo provázky, rozstříhaný kelímek nebo také lidské vlasy.

Reflexe lektora: Tuto výtvarnou aktivitu z pozice lektorování považuji za dobře splněnou.

Příprava pro výrobu štětců nebyla pro mě nijak náročná, ale v rámci hodiny jsem byla vděčná za asistenci. Žáci potřebovali nejvíce pomoc při výrobě štětců, kdy je potřeba

44 pevněji dovázat či zkontrolovat provázek. V této chvíli jsem pocítila oporu u vedoucí kroužku Lady Capouškové, která mi okamžitě s kontrolou štětců pomohla a zhostila se role asistentky. Díky této pomoci byl hladký průběh celé hodiny a všichni žáci odcházeli domů se dvěma vyrobenými štětci. Také jsem při výrobě mezi dětmi zaznamenala, že žáci si spíše vybírali materiály, které neměli tak výraznou stopu. Většina si zvolila mrkvovou nať, která měla velmi slabou stopu, obtížně se s ní pracovalo. Myslím si, že takto vybírali podle výsledného vzhledu štětce.

Fotodokumentace výtvarné dílny:

Obr. č. 5: Přírodní štětce z větviček stromů, malba autoportrétu

2.2.3 Metodický list č. 3 Námět: Lihový papír

Výtvarně vzdělávací cíl: Seznámení s barevnými variacemi na základě náhody a experimentu.

Výtvarný problém: Žák experimentuje s nástroji, pozoruje a hledá nové výtvarné variace.

Žák komponuje v ploše výtvarného díla a tvoří náhodné linie.

Vztah k výtvarné kultuře: Inspirací pro tuto práci je česká malířka, grafička a sochařka Adriena Šimotová. Ta se své práci zabývala různorodým zpracováním papíru a textilu.

Výtvarná díla této umělkyně lze poznat díky její charakteristické technice mačkání,

45 prořezávání či vrstvení papíru. Díky jejím novým technikám a možnostem zpracování papíru byla Adriena Šimotová představena jako inspirace pro následnou výtvarnou tvorbu.

Technika: Malba, tupování mořidly Časová dotace: 120 minut

Věk žáků: 6–10 let

Pomůcky: Kancelářský papír, lesklý papír, střihový papír, pauzovací papír, lihová mořidla na dřevo (červená, modrá, zelená, žlutá, hnědá), technický líh, houbička, igelitová fólie, zanechávají mořidla na papíře, míšení barev mezi sebou, zda se nám podaří namíchat další barvu a také reakce na další látky.

Postup práce: Na stůl rozložíme igelitovou fólii a každý žák dostane nejprve kancelářský papír velikosti A4. Pomocí houbičky nebo látkového hadříku naneseme na papír lihová mořidla dle své vlastní fantazie. Mořidla velmi rychle zasychají, proto je nutné, aby práce byla velmi rychlá. Žákům postupně nabízíme další papíry, které mají jiné vlastnosti (lesklý papír, střihový papír). Žáci pozorují rozdílné chování mořidel na odlišných papírech a míšení barev podporují nastříkání plochy technickým lihem. Na závěr žáci vytvoří zajímavý barevný vzor na pauzovací papír, který poslouží pro další zpracování lampionu.

Návrh na další zpracování: Pro tuto práci doporučuji vyzkoušet pauzovací papír.

Papír vzhledem ke svým vlastnostem je zcela nejlepší k vytvoření stínítka nebo lampionu.

Žáci si následující hodinu vytvořili závěsný lampión, který byl ideální k podzimní tématice a blížícímu se lampionovému průvodu.

Metodické obtíže: Práce s lihovými mořidly by měla být rychlá, vzhledem k rychlému schnutí mořidel. Vzhledem k tomu že se jedná o technická mořidla na dřevo, je nutné zajistit časté větrání místnosti. Spíše tuto činnost provádět venku. Pauzovací papír při práci

46 s mořidly začne ihned měnit tvar, je tedy nutné ho vždy papírovou páskou přilepit k podložce a po zaschnutí práce vložit například pod knihu k narovnání.

Reflexe žáků: Žáci tuto techniku považovali za nejslabší a nejméně zábavnou techniku, kterou si mohli na hodině vyzkoušet. Při pozorování míšení si jen jedna dívka všimla, že červené mořidlo, vždy vymizí po setření mořidlem jiné barvy. Jako klady této techniky hodnotili při závěrečné reflexy použití houbiček a látky oproti standardnímu štětci.

Také skupina uvedla atraktivnost zkrouceného pauzovacího papíru. Nejvíce se skupina shodla na zápachu z mořidel a technického lihu, které připisují jako negativum této výtvarné aktivity.

Reflexe lektora: Po skončení této výtvarné práce jsem byla lehce demotivovaná z celého průběhu práce. Možnost pozorovaní míšení, reakce na další látky a celkový experiment mi přišel pro tuto věkovou kategorii zábavný a poutavý. Bohužel tento experiment pro tuto skupinu nebyl nijak zvlášť zajímavý. Do budoucna, pokud bych chtěla tuto techniku opakovat, bych více energie a příprav věnovala motivaci a představení techniky. Myslím si, že v této části jsem jako lektor, měla značné nedostatky.

Fotodokumentace výtvarné dílny:

Obr. č. 6: Lihový papír

47 2.2.4 Metodický list č. 4

Námět: Pěna nemusí být jen bílá

Výtvarně vzdělávací cíl: Hra s materiálem na základě haptického prožitku. Tvorba výtvarného díla s pomocí komplementárních barev.

Výtvarný problém: Vytvoření haptického kontaktu s nástrojem a uložení smyslového vjemu. Žák je schopen určit komplementární barvy a rozumí vzniku těchto barev.

Vztah k výtvarné kultuře: Inspiraci pro tuto výtvarnou práci nalezneme v technice mramorování. Počátky této techniky lze nalézt v období středověku na území Japonska.

Jednalo se o mramorování papíru, které sloužilo např. jako podklad pro kaligrafii či obal knih. Touto technikou zušlechťování papíru se zabývá současný český umělec a grafik Vincent Bodrov. Bodrov se ve své práci věnuje umělecké knižní vazbě, restaurování knih a hlavně také mramorováním.

Technika: Technika mramorování a haptická malba Časová dotace: 120 minut

Věk žáků: 6–10 let

Pomůcky: Pánská pěna na holení, barevná tuš (žlutá, červená, fialová, modrá, zelená, oranžová), kancelářský papír, čtvrtka A3, podložka, pravítko, kelímek

Motivace: Inspiraci pro tuto výtvarnou práci nalezneme v technice mramorování. Žákům je představen tento typ výtvarné techniky, pomocí prezentace výtvarných děl umělce Vincenta Bodrova. S žáky je následně veden brainstorming, jakým způsobem lze se techniku mramorování, založenou na užití vody a inkoustu nahradit. Žákům je představena pánská pěna na holení. Žáci následně vedou s lektorem diskuzi, zda bílá pěna dokáže vytvořit barevný obraz.

Postup práce: Pěnu nastříkáme do kelímků a přidáme dle potřeby sytosti barevnou tuš.

Žákům nejprve rozdáme kancelářský papír, aby si vyzkoušeli práci s pěnou. Pěnu roztíráme rukama případně pravítkem, které nám v této práci poslouží i jako stěrka k odstranění přebytečné pěny. Žáci zkouší variace roztírané, natupované pěny, monotypu a míšení barevné pěny mezi sebou. Na závěr si žáci vyberou pouze dvě barvy, ze kterých

48 vytvoří abstraktní obraz na čtvrtku velikosti A3. Závěrečná práce je podkladový materiál, pro pozdější tvorbu viz Návrh pro další zpracování.

Návrh na další zpracování: Pro další zpracování malby navrhuji kresbu černou tuší. Žáci zaplní čtvrtku tzv. ledovými květy, které se objevují v zimě na oknech. Ledové květy jsou vytvořeny buď jemnou lineární kresbou pomocí dřívka, nebo rozfoukáváním skvrn tuše po ploše papíru. Po zaschnutí tuše vytvoříme z barevného papíru okenní rám. Rám vznikne narýsováním na střed čtyř čtverců, které následně vystřihneme. Tím získáme jednotný rám, který přilepíme disperzním lepidlem ke čtvrtce.

Metodické obtíže: Pro lepší barevný výsledek doporučuji, aby si žáci průběžně omývali nebo otírali pracovní nástroje.

Reflexe žáků: Přímý haptický kontakt s materiálem pro žáky byl příjemný a tato technika byla pro všechny zábavná a zajímavá. Při úvodní motivaci žáci řešili otázku, zda lze vytvořit obraz pomocí bílé pěny. Většina žáků byla přesvědčena, že tuto techniku nelze v malbě využít. Ve skupině se našli i tací, kteří nastínili variantu nabarvené pěny.

Při otázce jakým způsobem pěnu nabarvíme, si již nebyli jistí svojí odpovědí. Tuto hádanku ale po několika minutách jedna dívka vyřešila, tím že navrhla spojení pěny a tuše.

Reflexe lektora: Žáci byli již při úvodní motivaci komunikativní, pohotově reagovali na mé pokyny a při tvorbě opět vymýšleli, jakým způsobem by bylo možné nahradit pěnu.

Během projektové hodiny jsem zaznamenala, že někteří žáci jsou samostatnější, než v předchozích hodinách. Začali si všímat dostupných nástrojů ve výtvarné dílně, které potom následně využili v tvorbě svého díla.

Fotodokumentace výtvarné dílny:

Obr. č. 7: Pěna nemusí být jen bílá, tvorba barevných variací

49 2.2.5 Metodický list č. 5

Námět: Dlaně aneb co dokáže můj otisk

Výtvarně vzdělávací cíl: Žák rozvíjí výtvarnou tvořivost na základě haptického prožitku.

Žák se seznamuje s teplými a studenými odstíny barev.

Výtvarný problém: Žák je schopen navrhnout další části těla jako výtvarný nástroj potřebný k tvorbě.

Vztah k výtvarné kultuře: Inspirací k této výtvarné technice byl malíř, grafik a literát z druhé poloviny 20. století Rudolf Němec. Tento umělec nejčastěji pracoval formou dekalku neboli otisku různých částí těla přímo na plátno nebo papír. Kromě otisku se také zabýval studií lidského těla, kterou ztvárňoval v průběhu své tvorby. K tvorbě používal šablony postav, které následně přestříkával, dále také zvětšené siluety z fotografií nebo figurální objekty z různých nalezených předmětů.

Technika: Haptická malba lidského těla. Na závěr je žákům představen postup výukové hodiny.

Postup práce: Před zahájením práce látku připevníme páskou k podložce z kartonu.

Poté žáci papírovou paskou vytvoří na látku obrázek zvířátka, se kterým se nejvíce ztotožňují. Poté žáci namáčí hřbet dlaně do barev a obtiskávají dlaň na plátno. Zaplňují barvou celou plochu látky. Po zaschnutí barev odlepí pásku z látky a disperzním lepidlem zafixují obraz.

Metodické obtíže: Před zahájením této práce je dobré žáky upozornit na styl obtiskování, aby nedošlo k odlepení lepenky z látky. Většinou mají žáci potřebu práci urychlit a barvu tzv. rozmazávat na látce, což vede ve většině případů k porušení lepenky. Pro tuto techniku

50 je nezbytné, aby všichni žáci měli pracovní oblečení. Žáci jsou také srozuměni s tím, že výsledný obrázek pokrývá většinu plochy látky.

Reflexe žáků: Žáci během této práce opět pracovali s velkým nadšením. Při otiskování někteří pozorovali stopu své dlaně a vzájemně si vypomáhali v tvorbě svých děl.

Reflexe lektora: Tato technika byla záměrně zvolena jako poslední z celého výtvarného projektu. Během této práce jsem mezi žáky vypozorovala zlepšení vztahů ve skupině. Část žáků vytvořilo dílo se svým skupinovým protějškem, se kterým se na začátku školního roku dostatečně nekamarádilo.

Fotodokumentace výtvarné dílny:

Obr. č. 8: Dlaně, aneb co dokáže můj otisk, kuřátko

51 2.3 Prezentace projektu

Na závěr žáci uspořádali v prostorách volnočasového centra vernisáž, při které představili svá výtvarná díla. Veřejnost a především rodiče žáků, měli možnost po dobu jednoho týdne shlédnout výtvarné práce žáků, které zahrnovali nejen tento projekt ale také jejich výtvarnou kreativitu za celý školní rok. Žáci k této události přistupovali velmi zodpovědně a s velkým nadšením vybírali svá díla k vystavení. Po ukončení standardní výukové hodiny, žáci provedli své rodiče připravenou výstavou a komentovali svá díla za uplynulý školní rok.

2.4 Závěr projektu

Tato práce byla zaměřená na výtvarný projekt pro žáky prvního stupně základní školy v rámci volnočasového kroužku. Tento projekt byl cílen na představení a prohloubení

Tato práce byla zaměřená na výtvarný projekt pro žáky prvního stupně základní školy v rámci volnočasového kroužku. Tento projekt byl cílen na představení a prohloubení