Výzbroj pro sjezdové lyžování

Sjezdové lyže mají telemarský tvar (Obr. 3), což znamená, že je lyže uprostřed nejužší - má stranové krojení, díky kterému lyže snadněji zatáčejí. Délka lyží, šířka lyží ve špičkách, patkách a ve střední části určuje poloměr (rádius) bočního krojení, který je udáván v metrech.

Čím má lyže menší poloměr, tím lépe zatáčí (Vodičková a kol., 2010).

30

Obr. 3 Telemarský tvar lyží (zdroj: Gnad a kol., 2002)

V současné době se prodávají hlavně lyže se stranovým krojením (carvingové).

Gnad a kol. (2002) dělí carvingové lyže do šesti skupin:

 slalomové lyže – závodní jízda krátkými oblouky,

 lyže na obří slalom – závodní jízda středními oblouky,

 easycarver – lyže pro snadné učení (vhodné pro začátečníky),

 allroundcarver – pro středně pokročilé lyžaře, pro jízdu v jakémkoliv terénu,

 racecarver – pro rychlou sportovní jízdu, střední oblouky,

 funcarver – krátké lyže.

Během vývoje carvingových lyží došlo k jejich výraznému zkrácení. Statný lyžař, který dříve jezdil na slalomových lyžích o délce 205 cm, jezdí v současnosti na 160 cm dlouhých carvingových lyžích. Dospělý lyžař může mít lyže i o 30 cm kratší, než je jeho výška. Výběr lyží ovlivňuje především typ oblouku, rychlost jízdy a terén, v jakém se chce lyžař pohybovat.

Při výběru lyží pro děti je rozhodující jejich věk a výška, lyžařské dovednosti by se měly zohledňovat až u mírně pokročilých lyžařů. Pro děti ve věku 3-5 let volíme lyže od 70 cm délky, ideálně 10 cm pod výšku ramen (do podpaží). Pro děti ve věku 6-13 let je vhodné vybrat lyže o délce 120-150 cm. U začátečníků je doporučovaná délka lyží 10 cm pod výšku ramen, u mírně pokročilých maximálně k nosu (Treml, 2004; Reichert, 2007).

Při výrobě lyží se rozlišují tři typy konstrukce (Obr. 4):

 Sendvičová konstrukce, která je složena z několika vrstev různě tvrdých a pružných materiálů. Tyto materiály jsou spojeny lepidlem a slisovány za vysoké teploty.

31

 Krabicová konstrukce, která je složena z vrchního a spodního plátku a bočních výztuží. Vnitřní prostor vyplňuje jádro z lehkých materiálů.

 Skořepinová konstrukce, která je tvořena skořepinou. Skořepina tvoří vrchní a boční část lyže, vnitřní prostor vyplňuje stejně jako u krabicové konstrukce jádro z lehkých materiálů.

Obr. 4 Zleva sendvičová, krabicová a skořepinová konstrukce (zdroj: Gnad a kol., 2002)

Nosné části lyží se vyrábějí ze sklolaminátových, karbonových nebo kevlarových vláken, slitin lehkých kovů nebo různě tvrdých plátků dřeva. Jádro se vyrábí z akrylové pěny, polyamidové či hliníkové struktury nebo z měkkého dřeva. Tvrdší lyže se používají pro jízdu na tvrdém až zledovatělém povrchu, měkčí lyže na suchý a měkký sníh (Gnad a kol., 2002).

Mezi mechanické vlastnosti lyží řadí Gnad a kol. (2002):

 pevnost – lyže je schopna snést určité zatížení, aniž by se deformovala,

 pružnost – lyže je schopna změnit svůj tvar v reakci na změnu terénu,

 tlumení kmitů – lyže jsou schopné tlumit co nejrychleji nepříznivé kmity, které vznikají ve špičce lyže a šíří se ke středu lyže,

 tuhost ve zkrutu – lyže jsou schopné odolávat nerovnoměrnému zatížení lyže během jízdy na hraně.

Mezi funkční vlastnosti lyží řadí Gnad a kol. (2002):

 rychlost – lyže je schopna vytvořit při jízdě co nejmenší tření,

 vodivost – lyže je schopna jet bez vytvoření jiných podmínek v jednom směru,

 točivost – lyže je schopna reagovat na síly působící v určitém směru změnou směru jízdy.

Boty

Sjezdovou botu (Obr. 5) tvoří vnější skelet, který je vyroben z pevného materiálu a měkká vnitřní botička. K zapínání bot slouží přezky. Boty přenášejí impulzy lyžaře na lyži a také chrání nohu před chladem a zraněním. Boty určené začátečníkům jsou měkčí a pohodlnější.

Tvrdší boty umožňují přesnější ovládání lyží a jsou určeny pokročilejším lyžařům. Tvrdost bot určuje flex index. Jeho hodnota udává velikost síly, kterou musí lyžař vyvinout, aby ohnul

32 komín boty dopředu. Tato hodnota je ovšem pouze orientační, protože každý výrobce bot určuje flex index podle svých kritérií. To znamená, že boty od různých výrobců se stejným flex indexem mohou být jinak tvrdé (Vodičková a kol., 2010; skimagazin.cz, 2013).

Obr. 5 Sjezdová bota Zdroj: eshop.floriansport.cz

Vázání

Sjezdové vázání (Obr. 6) upíná botu k lyži. Vázání umožňuje přenos impulzů od lyžaře na lyži. V případě potřeby, např. při pádu, musí vázání bezpečně uvolnit botu z lyže. Je tedy důležité mít správně seřízené vypínací síly podle sjednocené normy DIN. Vyšší hodnota se nastavuje u zdatných lyžařů, nižší u dětí, seniorů a začátečníků. Nastavení vázání je dobré přenechat odbornému servisu. Stupnice nastavení odpovídá cílové skupině:

 do 3 DIN: dětské vázání,

 do 6 DIN: mládež 10 – 15 let,

 do 9 DIN: rekreační lyžaři a ženy,

 do 12 – 14 DIN: muži, sportovní lyžaři,

 do 24 DIN: závodní lyžaři (Reichert, 2007).

Pod vázání se montují destičky, které zlepšují vlastnosti lyže pod vázáním a zvyšují polohu boty nad sněhem. Díky destičkám drží lyže lépe na hraně v oblouku (Vodičková a kol., 2010).

33

Obr. 6 Sjezdové vázání Zdroj: levnelyze.cz, 2015b

Hole

Při výrobě holí se nejvíce využívají slitiny lehkých kovů nebo karbonová vlákna. Lyžař by se měl při výběru holí (Obr. 7) zaměřit na pohodlnost úchopu rukojeti a celkovou hmotnost. Vhodná délka hole se dá zjistit výpočtem: výška postavy x 0,7 nebo vyzkoušením – při běžném úchopu by mělo být předloktí rovnoběžně se zemí (Gnad a kol., 2002;

Musil, 2008).

Obr. 7 Sjezdové hole Zdroj: k-sports.cz, 2016

2.5.2 Výzbroj pro běžecké lyžování