(zdroj: https://www.czso.cz/csu/xh/vekove_slozeni_obyvatel_v_okrese_jicin)
21 Mezi lety 1869 a 1910 počet obyvatel trvale rostl. Poté přišlo zpomalení růstu aţ stagnace v období světových válek. Od roku 1950 opět počet vzrůstal, nejstrmější nárůst nastal po roce 1970 kvůli propopulační politice za vlády Gustava Husáka. Po roce 1991 se nárůst zastavil a dokonce došlo i k menšímu poklesu, avšak od roku 1980 do současnosti se počet obyvatel města stabilizuje těsně pod hranicí 17 000 obyvatel (ČSÚ - Věkové sloţení obyvatel v okrese Jičín, 2014).
22
2. Sociální kapitál
Slovo kapitál pochází z italského capitale, nebo francouzského capital (z latiny capitalis – hlavní, caput – hlava), coţ znamená hlavní, základní jistina.
Tento pojem vznikl v ekonomii a zkráceně se dá vysvětlit jako „peníze, které vynášejí další peníze“. Představuje vlastní prostředky, které investujeme za účelem zisku a je tedy výraznou motivací všech podnikatelů. Rozlišujeme kapitál finanční, tedy jeho peněţní podobu (hotové peníze, cenné papíry, apod.), a kapitál reálný v jeho fyzické podobě (stroje, budovy, materiál, licence, software, know-how). Jeho dalším charakteristickým rysem je, ţe se dá hromadit, akumulovat. Je synonymem slov jmění, bohatství, prospěch, výhoda, jistina, hodnota (Vlček, 2003).
Rozlišujeme však i další formy kapitálu kromě ekonomického, a to kapitál politický, kulturní a lidský. Všechny tyto kapitály také souvisí s kapitálem sociálním, kterým se budu v celé práci zabývat.
2.1. Konceptualizace sociálního kapitálu
Sociální kapitál má velké mnoţství definic. Odborná literatura posledních let ale dospívá ke společnému postoji, který přijímá definici sociálního kapitálu zaloţenou na sociálních sítích, důvěře a občanských normách a hodnotách (Pileček, Jančák 2010).
Sociální kapitál je soubor vztahů mezi lidmi (aktéry, členy) v sociálních sítích (skupinách, společnostech) zaloţený na vzájemné důvěře. Tvoří sociální vazby, které umoţňují optimální spolupráci mezi aktéry sociální sítě a zajišťují přenos znalostí a informací mezi těmito aktéry. Jednotliví aktéři mohou ze společného sociálního kapitálu těţit ve svůj vlastní individuální prospěch, hmotný i nehmotný, musí to však být v souladu se zájmy celé skupiny. Ne všichni aktéři přispívají do sociálního kapitálu určité sociální sítě stejnoměrně a stejně tak je společný sociální kapitál nestejnoměrně vyuţívám – někteří členi mají přístup k významnějším zdrojům neţ jiní a proto také sociální kapitál obohacují více. V sociálním kapitálu se tak odráţejí i sociální nerovnosti (Majerová 2011). Úrovně sociálního kapitálu se odvíjí od charakteristik sociálních sítí (např.: počet členů, míra důvěry) a od kvality prostředí, ve kterém se sociální interakce odehrávají. Jak ale ve své práci upozorňují Sýkora a Matoušek (2009), je potřeba si dát pozor na romantizující pohled na sociální kapitál. Sociální kapitál se nesnaţí vytvořit obecné pozitivní klima, jde jen o konkrétní sociální vztahy a ty mohou být velmi nerovné. Koncept sociálního kapitálu se dočkal i mnoha negativních ohlasů. Důvodem
23 bylo velké mnoţství různorodých definic a na to navazující problém měření a otázka výběru indikátorů.
Proč je tedy sociální kapitál důleţitý? Podle mého názoru se sociální kapitál automaticky utváří mezi všemi lidmi na Zemi, udrţuje jejich vzájemnou důvěru a podporuje interakce. Pokud by tedy sociální kapitál náhle přestal existovat, všechny tyto sociální vztahy by vymizely, coţ by vedlo ke kolapsu soudobé sociální a ekonomické reality.
Sociální kapitál je vázán na vztahy mezi aktéry, kteří utvářejí sociální systém.
Sociální systém není pouhý souhrn prvků, z nichţ je sloţen, jeho významnou část tvoří vazby mezi těmito prvky. Tyto vazby propojují jednotlivce a jejich ekonomický, kulturní a lidský kapitál do celého sociálního systému.
Na vztah sociálních sítí k území se můţeme dívat ze dvou poněkud odlišných, ale vzájemně se doplňujících zorných úhlů. Prvním je pohled prostřednictvím území či regionu, v rámci něhoţ jsou studováni aktéři a zde existující sociální sítě. Studium těchto lokálních sítí přispívá k poznání komplexní organizace studovaného regionu.
Druhý pohled vychází naopak z pozice aktéra či sociální sítě a sleduje jejich geografickou organizaci, a to ve všech lokalitách, v nichţ působí. Při zkoumání vztahu mezi sociálními sítěmi a určitým územím je důleţité sledovat, do jakých území sledované sítě zasahují, a naopak jaké sítě dotvářejí charakter regionu.
Sociální sítě propojují aktéry s podobným způsobem ţivota a pozicí ve společenské hierarchii. Lidé rozdílných sociálních statusů, ţivotních stylů a postavení v sociálním systému společnosti mají odlišný prostorový vzorec rozmístění bydlišť, pracovišť a dalších ţivotních aktivit. Sociální sítě tak v území nejčastěji korespondují se sociálně-prostorovou diferenciací. V určitém území lze na kaţdé měřítkové úrovni rozlišit homogennější zóny koncentrující podobné aktéry a sociální sítě, a heterogenní komplexní regiony začleňující široké spektrum aktérů, sociálních skupin a sítí.
Teritorialita sociálního kapitálu je různá u jeho jednotlivých typů. Vnitroskupinový sociální kapitál začleňuje sociální skupinu nebo síť, která však nemusí být geograficky omezená na konkrétní region. Z hlediska teritoriality ho tedy lze rozdělit na vnitroregionální a meziregionální. Meziskupinový sociální kapitál charakterizuje a posiluje spolupráci různých sociálních skupin a jejich členů. „Ţivot ve stejném území a pravidelně se opakující sociální interakce (např. setkávání se na veřejných místech) přispívá ke zvýšení spolupráce a vzájemné důvěry uvnitř lokality, a také vytváření meziskupinového sociálního kapitálu v území. Taková meziskupinová spolupráce se
24 můţe rozvinout ve více regionech a postupně ovlivnit vývoj v území většího geografického rozsahu.“ (Sýkora, Matoušek 2008). Hierarchický sociální kapitál napojuje aktéry nebo celé sociální skupiny z niţších měřítkových úrovní na aktéry působící na vyšších měřítkových úrovních. Příkladem můţe být napojení lokálního podnikatele nebo starosty obce na významného politika, či bankéře.
V určitém území lze tedy sledovat zapojení aktérů do různých sociálních sítí, uspořádání těchto sítí prostřednictvím vnitroskupinových vazeb, vzájemné meziskupinové vazby mezi sítěmi a hierarchické vazby na aktéry působící na vyšší řádovostní úrovni. Nejpočetnější vazby mezi aktéry jsou vnitroskupinové vnitroregionální. Vedle nich se dále tvoří meziskupinové vnitroregionální vazby.
Někteří z místních aktérů pak mají vnitroskupinové meziregionální vazby na jiné aktéry lokálního významu v sousedních regionech. V menší míře se pak objevuje hierarchické napojení na skupiny a sítě vyššího sociálního postavení a vyšší měřítkové úrovně. „Při studiu sociálního kapitálu v území sledujeme nejen do jakých sítí jsou zdejší aktéři zapojeni, ale také k jakým vnitřním a vnějším zdrojům mají díky tomu přístup, jak to ovlivňuje jejich jednání a pozici v dané oblasti, a jakým způsobem svým konáním ovlivňují rozvoj lokality či regionu a celkovou teritoriální organizaci.“ (Sýkora, Matoušek 2008).
Sociální kapitál je jedním z mnoha významných faktorů lokálního a regionálního rozvoje. Čím je úroveň místního sociálního kapitálu vyšší, tím větší je pravděpodobnost ţe lokalita, region nebo stát (a komunity v nich ţijící) dosáhne vyšší vyspělosti a lépe se vyrovná s případnými nepříznivými vnějšími vlivy. Význam sociálního kapitálu stále vzrůstá v souvislosti se stále více se propojující společností. V ní je ţivot jedince a komunit výrazně závislý na jejich zapojení a pozici ve společenské dělbě práce. Sociální kapitál představuje právě takové sociální vazby, které ulehčují spolupráci a spolupůsobení mezi lidmi, tím sniţují transakční náklady a zvyšují efektivitu celého systému. Sociální kapitál, aniţ by byl jako pojem veřejně rozšířený a pouţívaný, ovlivňuje spoustu věcí a mechanismů kolem nás. Například velice souvisí s ekonomickým růstem. V oblastech s vysokým sociálním kapitálem je moţné zaznamenávat pozitivní ekonomický růst a vyspělost, a také efektivní fungování trhu.
Jsou to oblasti, kde je vyšší důvěra mezi lidmi navzájem a mezi lidmi a institucemi.
25 v daném regionu, a to prostřednictvím zaměstnanosti/nezaměstnanosti, strukturou příjmové nerovnosti, kvalitou nabídky sluţeb nebo třeba ţivotním prostředím. Všechny tyto faktory jsou se sociálním kapitálem úzce propojeny a ovlivňují se navzájem.
Sociální kapitál můţe pomocí sociálních vztahů a interakcí pozitivně ovlivňovat i kvalitu ţivota a spokojenost obyvatel. Přispívá k soudruţnosti komunit i celé společnosti. Sociální kapitál zmírňuje napětí a je prevencí před sociálními konflikty.
Nabízí lepší uplatňování sdílených hodnot a norem. Na druhou stranu je pro uplatnění sociálního kapitálu důleţitou podmínkou právě sociální blízkost a soudruţnost.
Sociální kapitál usnadňuje vyuţívání dalších kapitálů, jako je finanční, kulturní, nebo lidský. Na utváření sociálních sítí v území má vliv organizace společnosti, a to právě z geografického hlediska. Socioekonomické regiony totiţ integrují široké spektrum aktérů, sociálních skupin a sociálních sítí. Celkový sociální kapitál regionu poté závisí na sociálním kapitálu jednotlivých skupin, přemosťujícím sociálním kapitálu mezi jednotlivými skupinami, i na hierarchickém sociálním kapitálu, který napojuje sociální skupiny na vnější prostředí. Mezi sociálními skupinami ale můţe panovat i ignorace nebo rivalita a tyto skupiny pak do celkového sociálního kapitálu regionu nepřispívají, protoţe od sebe nemohou/nenechají čerpat. Pro rozvoj celého regionu má velmi mimořádný význam napojení aktérů na vnější prostředí, protoţe interakcemi vnitřních podmínek s vnějšími sociálními sítěmi se utváří postavení regionu v rámci komplexní geografické organizace společnosti.
Na jednotlivých územích působí procesy lokální, národní i globální úrovně. Na kaţdé z těchto úrovní dochází k utváření jiných sociálních procesů a ke sdílení odlišných zdrojů. Liší se i podstatou vytvářené důvěry a významností jednotlivých typů sociálního kapitálu.
Pro rozvoj regionu jsou důleţité vzájemné interakce obyvatel regionu a proto dnes národní, regionální i místní vlády podporují účast a spolupráci veřejnosti na rozhodování regionálního plánování. Integrační funkci zde zastupují občanská sdruţení zaměřená na pořádání akcí propojujících rozmanité sociální skupiny. Na druhou stranu ale mohou občanská sdruţení, která se zabývají ochranou zájmů určité části obyvatel, spolupráci bránit. Přesto je úroveň rozvinutosti a vyspělosti občanského sektoru indikátorem dobré úrovně sociálního kapitálu. Významným místem pro udrţování vzájemných přemosťujících meziskupinových vztahů jsou vzdělávací instituce, tedy mateřské a základní školy a na ně navázané aktivity. Právě zde často začíná integrace nově přistěhovalých obyvatel. Vysoké školy a vědecko-výzkumné organizace však mají
26 neregionální působnost a proto představují platformu pro vyuţívání mezinárodního a hierarchického sociálního kapitálu a umoţňují čerpat zdroje mimo vlastní region.
Významné pro rozvoj jsou také velké nadnárodní firmy, mají totiţ přístup ke zdrojům v nadnárodním měřítku. Zajišťují tak i přítomnost aktérů, kteří díky svému sociálnímu kapitálu mohou přinést nové rozvojové podněty. Politiky regionálního rozvoje se v poslední době zaměřují na růst formou výzkumu, vývoje, inovací a zlepšením institucionálních podmínek včetně vytváření sítí a institucionální spolupráce.
Proto se snaţí o různé formy partnerství veřejného a soukromého sektoru v rámci vědecko-výzkumných parků, center pro transfer technologií, apod.
To, jak bude sociální kapitál utvářen, je také podmíněno územní strukturou veřejné správy, horizontálními vazbami mezi sousedními správními jednotkami a vertikálními vazbami mezi jednotlivými měřítkovými úrovněmi správy. Touto vzájemnou spoluprací je moţné získat přístup k jinak nedostupným zdrojům a k tomu slouţí například vytváření svazků obcí. Velmi významný je pak právě hierarchický sociální kapitál, který usnadňuje kontakty s aktéry působícími na vyšších měřítkových úrovních. Tento typ sociálního kapitálu je nezbytný pro lepší přístup ke zdrojům na národní a také nadnárodní úrovni.
Zásadní roli ve správě regionů mají politické strany, které zásadně ovlivňují rozdělení veřejných zdrojů na obecní, krajské i státní úrovni. Proto je členství v politických stranách klíčem k bliţším kontaktům se členy strany, kteří mají významné postavení v hierarchii veřejné správy. Propojení s touto osobou vyšší hierarchické úrovně je dále usnadněno, pokud je osoba i politikem v regionu nebo jeho občanem.
Významných mechanismem rozdělování prostředků ovlivňujících regionální rozvoj jsou dotační a grantové nástroje státu a EU. Získání dotace můţe přispět k pěstování hierarchického sociálního kapitálu a ten můţe být dále rozšířen při vyuţívání získaných prostředků (Sýkora, Matoušek 2008).
2.2. Typologie sociálního kapitálu
Sociální kapitál vyuţíváme všichni kaţdý den, a to v mnoha jeho různých typech.
Základní rozdělení těchto typů je na vazby silné a slabé. Silné vazby se tvoří v pevných blízkých vztazích dobře propojených sociálních sítích, jako je například rodina. Širší společnost je pak provázána vztahy slabšími. V dostupné literatuře lze najít mnoho moţných rozdělení forem sociálního kapitálu.
27 Sociální kapitál vnitroskupinový / meziskupinový / hierarchický / korporační. Toto rozdělení popisují ve svých studiích například V. Majerová, L. Sýkora a R. Matoušek, nebo J. Pileček.
Vnitroskupinový sociální kapitál (také jinak svazující sociální kapitál, „bonding“) je charakterizován velice silnými vazbami mezi jednotlivými členy v sociální síti, kterými se celá skupina chrání před negativními jevy zvenčí. Hlavní funkcí takovýchto sítí je omezovat určitá nebezpečí a nejistotu. Protoţe je tento typ sociálního kapitálu zaloţen na silné důvěře a vysoké loajalitě členů sítě, patří sem hlavně rodinné svazky, nejuţší přátelské vztahy nebo vztahy mezi členy stejné etnické skupiny.
Meziskupinový sociální kapitál (také jinak přemosťující sociální kapitál, „bridging“) se formuje v sociálních sítích, které integrují členy z různých sociálních skupin. Vazby mezi těmito členy jsou často slabé a nestálé, ale jsou povaţovány za pozitivní z hlediska společenského rozvoje. Jde o vazby mezi lidmi známými, ne však přáteli, nebo mezi obchodními partnery. Tito aktéři mají ve své sociální síti společný zájem a snaţí se dojít k výsledku, který bude výhodný pro všechny zúčastněné.
Hierarchický sociální kapitál (také jinak spojující sociální kapitál, „linking“) doplňuje předchozí protikladné typy sociálního kapitálu. Říká se mu spojující, protoţe propojuje sociální skupiny v rozdílných socioekonomických vrstvách. Poskytuje jisté výhody členům skupin, nebo celým skupinám, tím, ţe je napojuje na jedince nebo skupiny s vyšším socioekonomickým postavením. Charakter tohoto druhu sociálního kapitálu má velký vliv při získávání finančních prostředků, nebo informací.
Korporační sociální kapitál ovlivňuje sociální sítě, a to buď pozitivně, nebo negativně. Za pozitivní formu sociálního kapitálu jsou všeobecně povaţovány dobrovolnické organizace (např.: na ochranu zvířat, lidských práv, krajiny, apod.), protoţe podněcují růst důvěry ve společnosti. Za negativní formu sociálního kapitálu lze povaţovat například politické strany nebo dělnické odbory, protoţe se snaţí prosazovat pouze své vlastní specifické zájmy.
Sociální kapitál strukturální vs. kognitivní. Toto rozdělení sociálního kapitálu popisují L. Sýkora a R. Matoušek, nebo J. Pileček.
Strukturální sociální kapitál představuje sociální organizace a instituce jako jsou role, pravidla, nebo sociální sítě. Naproti tomu kognitivní sociální kapitál je představován mentálními atributy, jako jsou hodnoty, postoje, normy a přesvědčení.
Sociální kapitál individuální vs. kolektivní. Toto rozdělení sociálního kapitálu ve svých pracích popisují například J. Pileček nebo M. Sedláčková a J. Šafr.
28 Individuální (komunitní) sociální kapitál přináší zisk jednotlivcům nebo uzavřeným skupinám (např.: rodina) a je tedy soukromým statkem. Individuálním sociálním kapitálem se zabývá ekonomická sociologie a sociologie vzdělávání (v návaznosti na teorii lidského kapitálu). Dá se dále rozdělit na individuální mobilizační a individuální interakční sloţku. První jmenovaná označuje schopnost těţit z potenciálu kontaktů pro vlastní uţitek, coţ znamená, ţe umoţňuje aktérovi k dosaţení jeho individuálních cílů díky mobilizaci jemu dostupných zdrojů v sociální síti. Na druhé straně je zde individuální interakční sociální kapitál, který je „…tvořen samotnou sociální interakcí, jde tedy o míru sociability jedince, která je důleţitá například pro internalizaci sociálních norem“ (Sedláčková, Šafr 2012).
Kolektivní (veřejný) sociální kapitál přináší zisk společnosti jako celku a je tedy veřejným statkem. Zabývá se jím politologie, politická sociologie a ekonomie.
Sociální kapitál občanský vs. vládní. Toto rozdělení sociálního kapitálu ve své práci popisuje J. Pileček.
Tyto typy sociálního kapitálu jsou spojené se sociálním a politickým prostředím a jsou vzájemně provázané a navzájem závislé, protoţe „na jednu stranu se vládní stabilita a podpora vlády odvíjí od stability sociální, resp. spokojenosti obyvatel, na druhou stranu mohou silné a aktivní občanské komunity fungování vlády podporovat“
(Pileček 2010).
2.3. Měření sociálního kapitálu
Existuje velké mnoţství metod měření sociálního kapitálu, a to kvůli nejasně dané definici. Naopak se setkáváme s mnoha různými definicemi pro pojem sociální kapitál, a proto i s mnoha relevantními indikátory, pomocí kterých můţeme sociální kapitál měřit. Jak uvádí ve své práci J. Pileček, někteří autoři se přiklání k tomu, ţe slovo kapitál v tomto pojmu vyvolává naději na měřitelnost (Zich 2006). Na druhé straně jsou ti, co povaţují sociální kapitál za příliš komplikovaný koncept, závislý na specifickém lokálním kontextu, a proto není moţné sestavit univerzální skupinu indikátorů k jeho měření (Maskell 2002). Osobně se přikláním k názoru, ţe sociální kapitál je koncept, který nelze měřit. Lze však měřit podmínky, které sociální kapitál pomáhají formovat, nebo jevy, které povaţujeme za důsledky fungování sociálního kapitálu (Sýkora, Matoušek 2009). Jako moţné indikátory lze pouţít například počet neziskových organizací (na počet obyvatel), míru kriminality, počet dobrovolných dárců krve,
29 volební účast ve volbách do obecního zastupitelstva, nebo důvěra v prezidenta.
Vzhledem k rozmanitosti moţných indikátorů uvedu několik příkladů měření sociálního kapitálu.
Sociální kapitál jako faktor rozvoje periferních oblastí: Analýza vybraných složek sociálního kapitálu v typově odlišných periferiích Česka.
JANČÁK, V., CHROMÝ, P., MARADA, M., HAVLÍČEK, T., VONDRÁČKOVÁ, P.
(2010)
Tato studie je jednou z těch, které se snaţí přispět ke studiu sociálního kapitálu na území České republiky. Zabývá se problematikou vzniku nerovností mezi různými územími a jejich významem pro vývoj společnosti. Z dosavadních výzkumů vyplývá, ţe význam ekonomických aspektů pro rozvoj periferií1 slábne, naopak zde mají velký význam aspekty sociální a kulturní, respektive kvalita sociálního a lidského kapitálu, a pozice v sídelní hierarchii. Důleţitými faktory v rozvoji periferií se stávají lidská rozhodnutí, zaloţená na subjektivních zájmech a hodnotách, a aktivita místních a regionálních komunit.
Vybírání modelových území proběhlo na základě jiţ provedených výzkumů, které sociální kapitál hodnotili podle indexu vzdělanosti, lokální angaţovanosti ve volbách a volební účasti v komunálních volbách. V těchto výzkumech se potvrdila teorie „jádro –
Vybírání modelových území proběhlo na základě jiţ provedených výzkumů, které sociální kapitál hodnotili podle indexu vzdělanosti, lokální angaţovanosti ve volbách a volební účasti v komunálních volbách. V těchto výzkumech se potvrdila teorie „jádro –