Sociální kapitál města Jičína

Sociální kapitál města Jičína

Bakalářská práce

Studijní program: B1301 – Geografie

Studijní obor: 1301R022 – Aplikovaná geografie

Autor práce: Kristýna Hazdrová

Vedoucí práce: RNDr. František Murgaš, Ph.D.

Liberec 2016

4

Poděkování

Na tomto místě bych chtěla poděkovat RNDr. Františku Murgašovi, Ph.D., za odborné vedení, lidský přístup, cenné rady a pomoc při koncipování této práce. Děkuji také obyvatelům Jičína, kteří byli ochotni odpovědět na otázky v dotazníku.

5

Anotace

Cílem této bakalářské práce je bliţší zkoumání pojmu sociální kapitál. Snahou je přiblíţení a porozumění konceptu sociálního kapitálu se zaměřením na jeho vyuţití v geografii a především jeho měření. Úvodní část práce pojednává o sociogeografické charakteristice Jičína. Následující teoretická část se zabývá konceptualizováním sociálního kapitálu, jeho typologií a způsoby měření. Dalším cílem je změření sociálního kapitálu v Jičíně pomocí dotazníku. V závěrečné části práce jsou popsány výsledky průzkumu, a jejich shrnutí.

Klíčová slova

Sociální kapitál, indikátor, Jičín, měření sociálního kapitálu, důvěra, geografie.

6

Annotation

The purpose of this paper is to further explore the concept of „social capital“. The primary objective is to describe and understand the concept of social capital with a focus on geography and its measurement. The first part of the paper considers the demographics of Jičín. The following theoretical part focuses on conceptualisation of social capital, its typology and measurement methods. Next part of this paper captures measuring of social capital in Jičín by questionnaire. In the last part, results are presented as well as an overview.

Key words

Social capital, indicator, Jičín, measurement of social capital, confidence, geography.

7

Obsah

Seznam tabulek ... 8

Seznam obrázků ... 9

Slovník pouţitých pojmů ... 10

Úvod včetně hypotéz ... 12

1. Charakteristika města Jičína ... 14

1.1. Poloha a obecná charakteristika ... 14

1.2. Historie ... 16

1.3. Obyvatelstvo ... 18

2. Sociální kapitál ... 22

2.1. Konceptualizace sociálního kapitálu ... 22

2.2. Typologie sociálního kapitálu ... 26

2.3. Měření sociálního kapitálu ... 28

3. Sociální kapitál města Jičína ... 35

3.1. Dotazníkové šetření ... 35

3.2. Vyhodnocení dotazníku ... 35

3.3. Verifikace hypotéz ... 60

3.4. Sociální kapitál města Jičína ... 67

3.5. Diskuse ... 69

Závěr ... 70

Pouţitá literatura ... 71

Elektronické zdroje ... 72

Datové zdroje ... 73

Seznam příloh ... 74

Přílohy ... 75

8

Seznam tabulek

Tabulka 1: Rozdělení otázek dotazníku do dimenzí podle van Detha. ... 35

Tabulka 2: Počet respondentů v jednotlivých věkových kategoriích. ... 36

Tabulka 3: Rodinný stav respondentů. ... 38

Tabulka 4: Vzdělanostní struktura respondentů. ... 39

Tabulka 5: Jazyková gramotnost respondentů. ... 40

Tabulka 6: Délka trvalého bydliště v Jičíně dotázaných respondentů. ... 41

Tabulka 7: Vztahy respondentů se spoluobčany. ... 42

Tabulka 8: Důvěra respondentů ke spoluobčanům. ... 43

Tabulka 9: Důvěra respondentů v instituce a jimi sdělované informace. ... 44

Tabulka 10: Členství respondentů ve spolcích. ... 45

Tabulka 11: Angaţovanost respondentů v jednotlivých typech spolků. ... 46

Tabulka 12: Četnost připojení k internetu mezi respondenty. ... 47

Tabulka 13: Komunikace respondentů s lidmi na virtuálních sítích. ... 48

Tabulka 14: Volební účast respondentů. ... 49

Tabulka 15: Účast respondentů v různých typech voleb. ... 50

Tabulka 16: Porovnání účasti ve volbách respondentů a všech obyvatel Jičína. ... 51

Tabulka 17: Dárcovství krve. ... 52

Tabulka 18: Generativita u respondentů. ... 53

Tabulka 19: Počty blízkých přátel, na které se respondenti mohou obrátit s prosbou o pomoc.55 Tabulka 20: Počty lidí, kteří se za poslední rok na respondenty obrátili s prosbou o pomoc. ... 56

Tabulka 21: Počet respondentů hodnotících Jičín, jako město dobré pro ţivot, na číselné škále 0-10. ... 57

Tabulka 22: Uvaţování o stěhování u respondentů. ... 58

Tabulka 23: Velikost obcí, do kterých se chtějí respondenti přestěhovat. ... 58

Tabulka 24: Počet respondentů hodnotících spokojenost se svým ţivotem na číselné škále 0-10. ... 60

Tabulka 25: Počet dotazovaných, volících dané číslo na škále, rozdělený podle toho, zda jsou nebo nejsou členi organizací. ... 60

Tabulka 26: Počty lidí volících dané odpovědi k otázkám druhé hypotézy. ... 61

Tabulka 27: Procentuální zobrazení odpovědí k otázkám druhé hypotézy. ... 61

Tabulka 28: Odpovědi respondentů na otázku k hypotéze č.3. Četnost odpovědí je uvedena v absolutních číslech i procentech pro lepší srovnání. ... 62

Tabulka 29: Vyhodnocení uvedených příkladů měst, do kterých by se lidé, kteří na otázku č.19 odpověděli „ano“, případně rádi přestěhovali. ... 63

Tabulka 30: Hodnocení Jičína podle respondentů v kaţdé kategorii. ... 64

Tabulka 31: Počty respondentů, kteří zvolili danou kombinaci čísel na škálách 0-10 pro dvě rozdílné otázky. ... 65

Tabulka 32: Hodnocení Jičína podle respondentů v kaţdé kategorii. ... 66

Tabulka 33: Rozdělení hodnot Cantrilovy škály k jednotlivým otázkám. ... 67

Tabulka 34: Schéma určení hodnot odpovědí k otázkám s pěti moţnými variantami odpovědi. ... 68

Tabulka 35: Váţené průměry jednotlivých otázek a celkový průměr těchto váţených průměrů. ... 68

9

Seznam obrázků

Obrázek 1: Počet publikací o sociálním kapitálu a klíčové stati v letech 1984-2003. ... 12

Obrázek 2: Poloha okresu Jičín. ... 14

Obrázek 3: Administrativní členění okresu Jičín. ... 15

Obrázek 4: Valdštejnovo náměstí v Jičíně. V záběru je vidět Valdická brána, kostel sv. Jakuba Většího a zámek Smiřických. ... 16

Obrázek 5: Lipová alej vysázená za doby Albrechta z Valdštejna. ... 18

Obrázek 6: Počet obyvatel v jednotlivých věkových kategoriích ve městě Jičín k 31.12.2014. 19 Obrázek 7: Vývoj počtu obyvatel v Jičíně od počátků sčítání lidu. ... 19

Obrázek 8: Vývoj počtu obyvatel v okrese Jičín v letech sčítání lidu. ... 20

Obrázek 9: Věková pyramida pro okres Jičín k 31.12.2014. ... 20

Obrázek 10: Počty respondentů podle pohlaví. ... 36

Obrázek 11: Věkového sloţení respondentů. ... 37

Obrázek 12: Rodinný stav respondentů. ... 37

Obrázek 13: Vzdělanostní struktura respondentů. ... 38

Obrázek 14: Jazyková gramotnost respondentů. ... 39

Obrázek 15: Délka trvalého bydliště v Jičíně dotázaných respondentů. ... 41

Obrázek 16: Vztahy respondentů se spoluobčany. ... 42

Obrázek 17: Důvěra respondentů ke spoluobčanům. ... 43

Obrázek 18: Důvěra respondentů v instituce a jimi sdělované informace... 44

Obrázek 19: Četnost připojení k internetu mezi respondenty. ... 47

Obrázek 20: Komunikace respondentů s lidmi na virtuálních sítích. ... 48

Obrázek 21: Dárcovství krve. ... 51

Obrázek 22: Generativita u respondentů. ... 53

Obrázek 23: Počty blízkých přátel, na které se respondenti mohou obrátit s prosbou o pomoc. ... 54

Obrázek 24: Počty lidí, kteří se za poslední rok na respondenty obrátili s prosbou o pomoc. .. 55

10

Slovník použitých pojmů

Cantrilova žebříčková škála. Jedná se o škálu podoby stojícího „ţebříku“ od 0 do 10, kdy nula umístěna dole značí nejniţší spokojenost jedince s kvalitou (svého ţivota, místa pro ţivot, apod.), zatímco hodnota 10 nahoře představuje nejlepší moţnou kvalitu.

Jedinec je vyzván, aby vyznačil svou současnou spokojenost s kvalitou daného tématu, tj. určil jednu hodnotu na škále (Mareš 2010).

Generativita. Pojem označuje snahu tvořit něco, co přesahuje egocentrické aţ egoistické zájmy člověka, snahu o obohacení jiných lidí v nejrůznějších podobách.

Generativitu lze (např. vedle vzdělání či kvalifikace) chápat i jako součást lidského kapitálu a jako významný aspekt pozitivního proţívání subjektivní kvality ţivota (Murgaš 2012).

Kapitál. Hodnota, která přináší vlastníkovi výnos v podobě zisku nebo úroku (Vlček 2003).

Sociální kapitál. „Mnoţina aktuálních nebo potenciálních zdrojů, která vychází z vlastnictví trvalé sítě více či méně institucionalizovaných vztahů a známostí, jinými slovy z členství ve skupině, které vybavuje kaţdého člena kolektivně vlastněným kapitálem, tedy různými oprávněními.“ (Bourdieu 1986)

nebo

„Pozitivní sociální interakce (akceptované, nekonfliktní, s přínosy všem zúčastněným) v rámci sociálních sítí a mezi sítěmi, které jsou zaloţené na vzájemné důvěře (naplnění pozitivních očekávání).“ (Sýkora, Matoušek 2009)

nebo

Podle Světové banky jsou to instituce, vztahy a normy, které utvářejí kvalitu a kvantitu sociálních interakcí ve společnosti (Stachová 2009).

nebo

Podle Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj je sociální kapitál tvořen sítěmi a sdílenými normami, hodnotami a porozuměními, jeţ ulehčují kooperaci uvnitř i mezi skupinami (Stachová 2009).

nebo

Sociální kapitál je soubor vztahů mezi lidmi (aktéry, členy) v sociálních sítích (skupinách, společnostech) zaloţený na vzájemné důvěře. Tvoří sociální vazby, které

11 umoţňují optimální spolupráci mezi aktéry sociální sítě a zajišťují přenos znalostí a informací mezi těmito aktéry (vlastní definice).

12

Úvod včetně hypotéz

Pojem sociální kapitál je poměrně nový. Poprvé toto spojení pouţil v roce 1916 Lyda J. Hanifan ve své práci o vzdělávání dětí. Dalšího zformování se však dočkal aţ v 80. letech 20. století díky publikaci Pierra Bourdieuho, Forms of Capital (1986), následně byl zpracován ve studii Jamese Colemana, Social Capital in Creation of Human Capital (1988), a největšího zviditelnění se mu dostalo díky populárním knihám Roberta Putnama, Bowling Alone (1995 a 2000). Tito tři muţi jsou dnes vnímáni jako největší teoretikové sociálního kapitálu a jejich díla pomohla k ustanovení a popularizaci tohoto pojmu. V České republice se tímto tématem zabývali například Jan Pileček a Vít Jančák z Katedry sociální geografie a regionálního rozvoje na Fakultě přírodovědecké Univerzity Karlovy v Praze, a to ve svých studiích Je možné měřit sociální kapitál? Analýza územní diferenciace okresů Česka, nebo Sociální kapitál jako faktor rozvoje periferních oblastí: Analýza vybraných složek sociálního kapitálu v typově odlišných periferiích Česka, které vydal v roce 2010 časopis Geografie. Studii Sociální kapitál a rozvoj regionu: Příklad kraje Vysočina vypracovali Věra Majerová, Tomáš Kostelecký a Luděk Sýkora. Další kniha formulující pojem sociální kapitál je Důvěra a demokracie Markéty Sedláčkové, na kapitole věnované sociálnímu kapitálu se podílel Jiří Šafr. Studií o sociálním kapitálu v České republice zatím nevyšlo mnoho a tento pojem zde není příliš rozšířen, i kdyţ si zaslouţí naši pozornost.

Obrázek 1: Počet publikací o sociálním kapitálu a klíčové stati v letech 1984-2003.

(zdroj: Halpern (2005), doplněno Šafr, Sedláčková (2012))

13 Téma sociálního kapitálu jsem si vybrala z nabízených témat bakalářských prací, a to hlavně proto, ţe jsem tento termín nikdy předtím neslyšela a přesto jsem očekávala, ţe je velice důleţitý. Geografická organizace společnosti má významný vliv na utváření a strukturaci sociálního kapitálu. Na druhou stranu je právě geografická organizace společnosti těmito sociálními vztahy spoluutvářena. Dále je pro mě z hlediska geografie podstatné, zda (a jak) se dá sociální kapitál měřit. Rešerší dostupné literatury o měření sociálního kapitálu jsem se pokusila sestavit dotazník (Příloha 1), pomocí kterého mohu změřit sociální kapitál ve městě Jičín. Město Jičín jsem si vybrala proto, ţe jsem se zde narodila a doposud zde ţiji.

Na základě otázek, které jsem do dotazníku vybrala, lze předpokládat některé výsledky:

Hypotéza první – lidé, kteří jsou členy v různých organizacích, jsou tak více propojeni s fungováním města a budou ho povaţovat za lepší místo pro ţivot.

Hypotéza druhá – lidé, kteří více důvěřují lidem, také více darují peníze na charitu, nebo darují krev.

Hypotéza třetí – mladší lidé budou častěji přemýšlet o přestěhování do jiného města v České republice nebo v zahraničí, a to počtem obyvatel většího.

Hypotéza čtvrtá – lidé, kteří mají dobré vztahy se spoluobčany, budou spokojenější se ţivotem v Jičíně.

Hypotéza pátá – lidé, myslící si, ţe Jičín je dobrým místem pro ţivot, budou spokojenější se svým vlastním ţivotem.

Hypotéza šestá – lidé, pro které je Jičín rodným městem, ho budou hodnotit jako lepší místo pro ţivot.

Dále se pokusím sociální kapitál v Jičíně změřit a dojít ke konkrétnímu číslu.

Výpočty se budou odvíjet od hodnocení jednotlivých otázek na Cantrilově škále.

14

1. Charakteristika města Jičína

1.1. Poloha a obecná charakteristika

Město Jičín se nachází na západě Královéhradeckého kraje, ve východních Čechách.

Městem protéká řeka Cidlina, pramenící asi 9 km severně od Jičína. Cidlina se v Poděbradech vlévá do Labe, město Jičín se tak nachází v úmoří Severního moře.

Geomorfologicky se město řadí do celku Severočeské tabule, subprovincie České tabule, provincie České vysočiny v Hercynském pohoří Hercynského systému (Atlas krajiny České republiky, 2010).

Město Jičín je z centrálních měst České republiky nejlépe napojeno na krajské město Hradec Králové, které je vzdálené necelých 47 km po evropské silnici E442 směrem na jih. Dalším nejbliţším krajským městem je Liberec, vzdálený přibliţně 50 km. Napojení na Liberec (a dále na Německo) je také po silnici E442 směrem na sever, z Turnova pak vede do Liberce rychlostní silnice R35, která jiţ nově od začátku roku 2016 není zpoplatněna. Napojení na Hlavní město Prahu, vzdálené 95 km, je po silnici I. třídy číslo 16 směrem na západ do Mladé Boleslavi, dále po dálnici D10 z Mladé Boleslavi do Prahy. Silnice číslo 16 také umoţňuje spojení Jičína s Polskem, a to směrem na východ přes město Trutnov do polského města Lubawka.

Obrázek 2: Poloha okresu Jičín.

(zdroj: vlastní návrh)

15 Jičín je okresní město v Královéhradeckém kraji. Bývalý okres Jičín je dnes rozdělen na tři obce s rozšířenou působností (ORP), a to na Jičín, Hořice a Novou Paku (Příloha 3). Katastrální území ORP Jičín zaujímá plochu 596,7 km2 a nachází se v něm 77 obcí.

Samotné město Jičín má rozlohu 24,95 km2 a k 1.1.2015 zde podle Českého statistického úřadu ţilo 16.367 obyvatel. Dále se město skládá ze 4 katastrálních území – Jičín, Moravčice, Popovice u Jičína, Robousy – a 11 místních částí - Holínské Předměstí, Nové Město, Praţské Předměstí, Sedličky, Soudná, Staré Město, Valdické Předměstí, Moravčice, Popovice, Dvorce, Robousy.

Obrázek 3: Administrativní členění okresu Jičín.

(zdroj: vlastní návrh)

Jičín, jako okresní město, tvoří přirozené centrum dojíţďky za vzděláním. Nachází se zde 5 mateřských škol, 1 soukromá mateřská škola, 4 základní školy, 1 praktická základní škola, 1 základní umělecká škola, 3 střední školy, 1 soukromá střední škola, 1 vyšší odborná škola a pobočka praţské České zemědělské univerzity (Rejstřík škol, 2016).

16 1.2. Historie

Oblast dnešního Jičínska byla osídlována prvními zemědělci jiţ od 6. tisíciletí před naším letopočtem. Příchod Slovanů se datuje k 6. století našeho letopočtu, vznikla tehdy slovanská hradiště v Prachovských skalách a Češově. Ve 13. století byla jičínský kotlina opevněna hrady Bradou a Velišem (ani jeden se do současnosti nedochoval). První písemná zmínka o Jičíně pochází z roku 1293, avšak přesný rok vzniku města není znám, protoţe nebyla nalezena zakládací listina. První drţitelkou velišského panství s osadou Starý Jičín se roku 1291 stala královna Jitka. Podle ní také vznikl název města, ze slova „Jitčin“.

Roku 1337 byl Jičín prodán rodu Vartenberků, město zaţívalo územní rozvoj a v okolí se zakládaly nové vsi. Zahájena byla také první velká zděná stavba kostela sv.

Jakuba Většího. Dalšími vlastníky města se za doby renesance stali Trčkové z Lípy.

Právě za jejich vlády bylo postaveno zděné opevnění se třemi branami – Valdickou, Holínskou a Praţskou, ze kterých se do současnosti dochovala pouze brána Valdická.

Počátkem 17. století se majiteli města stávají Smiřičtí a vedle Valdické brány a kostela je postaven renesanční zámek, který je o pár let později z části zničen výbuchem.

Obrázek 4: Valdštejnovo náměstí v Jičíně. V záběru je vidět Valdická brána, kostel sv.

Jakuba Většího a zámek Smiřických.

(zdroj: vlastní fotografie)

Největší rozkvět však dal městu Albrecht Václav Eusebius z Valdštejna. Ten se rozhodl udělat z malého městečka s dřevěnými domky své sídelní město a centrum

17 širokého okolí. Od roku 1624 tak zde probíhalo bourání celých městských částí a výstavby nových, výstavby reprezentativních i účelových budov nebo náboţenských, kulturních i vzdělanostních institucí. To vše s pomocí věhlasných italských architektů Giovanniho Battisty Pieroniho, Nicoly Sebregondiho a Andrey Spezzy. Tak rozsáhlé stavební práce neměly v tehdejší Evropě na sever od Alp obdoby. Přestavěn byl i zámek Smiřických na rozlehlý městský palác se třemi nádvořími. Budova stále stojí na jičínském náměstí a společně s Valdickou bránou a kostelem je jeho dominantou.

Monumentální stavba kostela sv. Jakuba Většího měla být završena čtyřmi věţemi a velkou kupolí. Po smrti Valdštejna však stavba nebyla dokončena a kupole je uvnitř kostela nahrazena pouze malbou, která kupoli opticky vytváří.

Albrecht z Valdštejna však nebudoval pouze město, ale i krajinu kolem. Dodnes jsou zde patrné prvky jeho komponované barokní krajiny, která měla za účel jedinečným způsobem propojit výrazné dominanty města se širokým okolím. Jedná se o téměř geometricky přesnou linii mezi vrchem Velišem, městem Jičínem a obcí Valdice dlouhou necelých sedm kilometrů se sedmi významnými místy, která Valdštejn sám zaloţil, či zdědil. Linie začíná na vrchu Veliši, kde ve 12. a 13. století stával hrad. Do současnosti se dochovaly pouze nepatrné zbytky obvodových zdí a opevnění, neboť byl hrad v 17. století zbořen a v 18. a 19. století zde probíhala těţba čediče. Dále linie vede po severozápadním svahu Veliše aţ do centra města Jičína, kde se protíná s kostelem sv.

Jakuba Většího (právě proto měl být kostel monumentálních rozměrů a hlavní dominantou města, Valdická brána pak měla být zbořena), který je po jedné straně napojen na zámek a z druhé strany sousedí s Valdickou bránou. Z centra města pokračuje linie lipovou alejí, v době zaloţení měřící 1,716 km na délku a 20,5 m na šířku. Alej byla vysázena naráz pomocí vojáků, kteří na znamení výstřelu v jednu chvíli zasadili kaţdý jeden z 1152 stromů. Dnes je alej o několik metrů kratší a kvůli revitalizacím i o pár stromů chudší. Kvůli stáří lip se mnohé musely jiţ přesadit za nové mladé stromky. Na konci lipové aleje se nachází další z míst linie a to areál letohrádku s lodţií a terasovitými zahradami. Dnes je park se zahradami nazýván Libosad a Valdštejnská lodţie je místem konání mnoha kulturních akcí. Posledním bodem krajinné linie je komplex kartuziánského kláštera s kostelem sv. Josefa v obci Valdice.

Komplex nechal Valdštejn postavit jako okázalé místo svého posledního odpočinku.

Pohřben tu opravdu byl, ale jeho ostatky byly po zrušení kláštera Josefem II. v roce 1782 exhumovány a převezeny do kaple sv. Anny v Mnichově Hradišti. Dnes je areál vyuţíván jako věznice s ostrahou a se zvýšenou ostrahou pro muţe s delšími tresty (aţ

18 doţivotními), recidivisty a jinak nebezpečné odsouzené (Po stopách Albrechta z Valdštejna, 2016).

Obrázek 5: Lipová alej vysázená za doby Albrechta z Valdštejna.

(zdroj: vlastní fotografie)

Po smrti Valdštejna (25.2.1634) Jičínsko zpustlo, bylo drancováno španělskými a pruskými vojsky a mnoho vesnic bylo vypáleno nebo zcela zaniklo. Počátkem 18.

století se stal Jičín součástí panství Trauttmansdorfů, během jejichţ vlády město zasáhly velké poţáry a vpády pruských vojsk, ale i klasicistní přestavba, zřízení Jičína krajským městem a sídlem úřadů, škol a pravidelné pošty. V první polovině 19. století byly zbourány městské hradby i Praţská a Holínská brána. Ve druhé polovině 19. století se začalo město rozrůstat o nová předměstí a budovy středních škol. S rozvojem průmyslu přišla také stavba ţeleznice a napojení na města Hradec Králové, Turnov a Nymburk.

Roku 1956 bylo historické město vyhlášeno jako městská památková rezervace (Historie Jičína podle J.Wagnera, 1979).

1.3. Obyvatelstvo

Podle Českého statistického úřadu ţilo k 31.12.2014 v Jičíně 16 367 obyvatel, z toho 8 335 ţen a 8 032 muţů. Nejvíce zastoupena je věková skupina 15-64 let s počtem 10 907 obyvatel. Nejméně obyvatel je ve věkové skupině 0-14 let s počtem 2 436,

19 z čehoţ je patrné, ţe obyvatelstvo stárne, a přírůstek počtu obyvatel je převáţně důsledkem stěhování.

Obrázek 6: Počet obyvatel v jednotlivých věkových kategoriích ve městě Jičín k 31.12.2014.

(zdroj: www.czso.cz/csu/xh/vekove_slozeni_obyvatel_v_obcich)

Obrázek 7: Vývoj počtu obyvatel v Jičíně od počátků sčítání lidu.

(zdroj: https://www.czso.cz/csu/czso/historicky-lexikon-obci-1869-az-2015)

20 Graf na obrázku číslo 7 znázorňuje vývoj počtu obyvatel v Jičíně mezi lety 1869 a 2011, vţdy v roce sčítání lidu. Za tuto dobu se počet obyvatel města zdvojnásobil a to ze 7 944 obyvatel v roce 1869 na 16 795 obyvatel v roce 2011. V rámci okresu lze však zaznamenat pokles počtu obyvatel ze 112 576 na 79 702 obyvatel. Důvodem úbytku obyvatelstva je spíše periferní poloha a převaţující venkovská krajina v okrese. (ČSÚ – Historický lexikon obcí, 2016)

Obrázek 8: Vývoj počtu obyvatel v okrese Jičín v letech sčítání lidu.

(zdroj: https://www.czso.cz/csu/czso/historicky-lexikon-obci-1869-az-2015)

Obrázek 9: Věková pyramida pro okres Jičín k 31.12.2014.

(zdroj: https://www.czso.cz/csu/xh/vekove_slozeni_obyvatel_v_okrese_jicin)

21 Mezi lety 1869 a 1910 počet obyvatel trvale rostl. Poté přišlo zpomalení růstu aţ stagnace v období světových válek. Od roku 1950 opět počet vzrůstal, nejstrmější nárůst nastal po roce 1970 kvůli propopulační politice za vlády Gustava Husáka. Po roce 1991 se nárůst zastavil a dokonce došlo i k menšímu poklesu, avšak od roku 1980 do současnosti se počet obyvatel města stabilizuje těsně pod hranicí 17 000 obyvatel (ČSÚ - Věkové sloţení obyvatel v okrese Jičín, 2014).

22

2. Sociální kapitál

Slovo kapitál pochází z italského capitale, nebo francouzského capital (z latiny capitalis – hlavní, caput – hlava), coţ znamená hlavní, základní jistina.

Tento pojem vznikl v ekonomii a zkráceně se dá vysvětlit jako „peníze, které vynášejí další peníze“. Představuje vlastní prostředky, které investujeme za účelem zisku a je tedy výraznou motivací všech podnikatelů. Rozlišujeme kapitál finanční, tedy jeho peněţní podobu (hotové peníze, cenné papíry, apod.), a kapitál reálný v jeho fyzické podobě (stroje, budovy, materiál, licence, software, know-how). Jeho dalším charakteristickým rysem je, ţe se dá hromadit, akumulovat. Je synonymem slov jmění, bohatství, prospěch, výhoda, jistina, hodnota (Vlček, 2003).

Rozlišujeme však i další formy kapitálu kromě ekonomického, a to kapitál politický, kulturní a lidský. Všechny tyto kapitály také souvisí s kapitálem sociálním, kterým se budu v celé práci zabývat.

2.1. Konceptualizace sociálního kapitálu

Sociální kapitál je soubor vztahů mezi lidmi (aktéry, členy) v sociálních sítích (skupinách, společnostech) zaloţený na vzájemné důvěře. Tvoří sociální vazby, které umoţňují optimální spolupráci mezi aktéry sociální sítě a zajišťují přenos znalostí a informací mezi těmito aktéry. Jednotliví aktéři mohou ze společného sociálního kapitálu těţit ve svůj vlastní individuální prospěch, hmotný i nehmotný, musí to však být v souladu se zájmy celé skupiny. Ne všichni aktéři přispívají do sociálního kapitálu určité sociální sítě stejnoměrně a stejně tak je společný sociální kapitál nestejnoměrně vyuţívám – někteří členi mají přístup k významnějším zdrojům neţ jiní a proto také sociální kapitál obohacují více. V sociálním kapitálu se tak odráţejí i sociální nerovnosti (Majerová 2011). Úrovně sociálního kapitálu se odvíjí od charakteristik sociálních sítí (např.: počet členů, míra důvěry) a od kvality prostředí, ve kterém se sociální interakce odehrávají. Jak ale ve své práci upozorňují Sýkora a Matoušek (2009), je potřeba si dát pozor na romantizující pohled na sociální kapitál. Sociální kapitál se nesnaţí vytvořit obecné pozitivní klima, jde jen o konkrétní sociální vztahy a ty mohou být velmi nerovné. Koncept sociálního kapitálu se dočkal i mnoha negativních ohlasů. Důvodem

23 bylo velké mnoţství různorodých definic a na to navazující problém měření a otázka výběru indikátorů.

Proč je tedy sociální kapitál důleţitý? Podle mého názoru se sociální kapitál automaticky utváří mezi všemi lidmi na Zemi, udrţuje jejich vzájemnou důvěru a podporuje interakce. Pokud by tedy sociální kapitál náhle přestal existovat, všechny tyto sociální vztahy by vymizely, coţ by vedlo ke kolapsu soudobé sociální a ekonomické reality.

Sociální kapitál je vázán na vztahy mezi aktéry, kteří utvářejí sociální systém.

Sociální systém není pouhý souhrn prvků, z nichţ je sloţen, jeho významnou část tvoří vazby mezi těmito prvky. Tyto vazby propojují jednotlivce a jejich ekonomický, kulturní a lidský kapitál do celého sociálního systému.

Na vztah sociálních sítí k území se můţeme dívat ze dvou poněkud odlišných, ale vzájemně se doplňujících zorných úhlů. Prvním je pohled prostřednictvím území či regionu, v rámci něhoţ jsou studováni aktéři a zde existující sociální sítě. Studium těchto lokálních sítí přispívá k poznání komplexní organizace studovaného regionu.

Druhý pohled vychází naopak z pozice aktéra či sociální sítě a sleduje jejich geografickou organizaci, a to ve všech lokalitách, v nichţ působí. Při zkoumání vztahu mezi sociálními sítěmi a určitým územím je důleţité sledovat, do jakých území sledované sítě zasahují, a naopak jaké sítě dotvářejí charakter regionu.

Sociální sítě propojují aktéry s podobným způsobem ţivota a pozicí ve společenské hierarchii. Lidé rozdílných sociálních statusů, ţivotních stylů a postavení v sociálním systému společnosti mají odlišný prostorový vzorec rozmístění bydlišť, pracovišť a dalších ţivotních aktivit. Sociální sítě tak v území nejčastěji korespondují se sociálně- prostorovou diferenciací. V určitém území lze na kaţdé měřítkové úrovni rozlišit homogennější zóny koncentrující podobné aktéry a sociální sítě, a heterogenní komplexní regiony začleňující široké spektrum aktérů, sociálních skupin a sítí.

Teritorialita sociálního kapitálu je různá u jeho jednotlivých typů. Vnitroskupinový sociální kapitál začleňuje sociální skupinu nebo síť, která však nemusí být geograficky omezená na konkrétní region. Z hlediska teritoriality ho tedy lze rozdělit na vnitroregionální a meziregionální. Meziskupinový sociální kapitál charakterizuje a posiluje spolupráci různých sociálních skupin a jejich členů. „Ţivot ve stejném území a pravidelně se opakující sociální interakce (např. setkávání se na veřejných místech) přispívá ke zvýšení spolupráce a vzájemné důvěry uvnitř lokality, a také vytváření meziskupinového sociálního kapitálu v území. Taková meziskupinová spolupráce se

24 můţe rozvinout ve více regionech a postupně ovlivnit vývoj v území většího geografického rozsahu.“ (Sýkora, Matoušek 2008). Hierarchický sociální kapitál napojuje aktéry nebo celé sociální skupiny z niţších měřítkových úrovní na aktéry působící na vyšších měřítkových úrovních. Příkladem můţe být napojení lokálního podnikatele nebo starosty obce na významného politika, či bankéře.

V určitém území lze tedy sledovat zapojení aktérů do různých sociálních sítí, uspořádání těchto sítí prostřednictvím vnitroskupinových vazeb, vzájemné meziskupinové vazby mezi sítěmi a hierarchické vazby na aktéry působící na vyšší řádovostní úrovni. Nejpočetnější vazby mezi aktéry jsou vnitroskupinové vnitroregionální. Vedle nich se dále tvoří meziskupinové vnitroregionální vazby.

Někteří z místních aktérů pak mají vnitroskupinové meziregionální vazby na jiné aktéry lokálního významu v sousedních regionech. V menší míře se pak objevuje hierarchické napojení na skupiny a sítě vyššího sociálního postavení a vyšší měřítkové úrovně. „Při studiu sociálního kapitálu v území sledujeme nejen do jakých sítí jsou zdejší aktéři zapojeni, ale také k jakým vnitřním a vnějším zdrojům mají díky tomu přístup, jak to ovlivňuje jejich jednání a pozici v dané oblasti, a jakým způsobem svým konáním ovlivňují rozvoj lokality či regionu a celkovou teritoriální organizaci.“ (Sýkora, Matoušek 2008).

Sociální kapitál je jedním z mnoha významných faktorů lokálního a regionálního rozvoje. Čím je úroveň místního sociálního kapitálu vyšší, tím větší je pravděpodobnost ţe lokalita, region nebo stát (a komunity v nich ţijící) dosáhne vyšší vyspělosti a lépe se vyrovná s případnými nepříznivými vnějšími vlivy. Význam sociálního kapitálu stále vzrůstá v souvislosti se stále více se propojující společností. V ní je ţivot jedince a komunit výrazně závislý na jejich zapojení a pozici ve společenské dělbě práce. Sociální kapitál představuje právě takové sociální vazby, které ulehčují spolupráci a spolupůsobení mezi lidmi, tím sniţují transakční náklady a zvyšují efektivitu celého systému. Sociální kapitál, aniţ by byl jako pojem veřejně rozšířený a pouţívaný, ovlivňuje spoustu věcí a mechanismů kolem nás. Například velice souvisí s ekonomickým růstem. V oblastech s vysokým sociálním kapitálem je moţné zaznamenávat pozitivní ekonomický růst a vyspělost, a také efektivní fungování trhu.

Jsou to oblasti, kde je vyšší důvěra mezi lidmi navzájem a mezi lidmi a institucemi.

Naopak oblasti s nízkým sociálním kapitálem bývají ekonomicky méně vyspělé a mohou ztratit i svou konkurenceschopnost. Sociální kapitál je ale sám ovlivňován spoustou faktorů. Zpětně ho ovlivňuje právě ekonomický růst a hospodářská situace

25 v daném regionu, a to prostřednictvím zaměstnanosti/nezaměstnanosti, strukturou příjmové nerovnosti, kvalitou nabídky sluţeb nebo třeba ţivotním prostředím. Všechny tyto faktory jsou se sociálním kapitálem úzce propojeny a ovlivňují se navzájem.

Sociální kapitál můţe pomocí sociálních vztahů a interakcí pozitivně ovlivňovat i kvalitu ţivota a spokojenost obyvatel. Přispívá k soudruţnosti komunit i celé společnosti. Sociální kapitál zmírňuje napětí a je prevencí před sociálními konflikty.

Nabízí lepší uplatňování sdílených hodnot a norem. Na druhou stranu je pro uplatnění sociálního kapitálu důleţitou podmínkou právě sociální blízkost a soudruţnost.

Sociální kapitál usnadňuje vyuţívání dalších kapitálů, jako je finanční, kulturní, nebo lidský. Na utváření sociálních sítí v území má vliv organizace společnosti, a to právě z geografického hlediska. Socioekonomické regiony totiţ integrují široké spektrum aktérů, sociálních skupin a sociálních sítí. Celkový sociální kapitál regionu poté závisí na sociálním kapitálu jednotlivých skupin, přemosťujícím sociálním kapitálu mezi jednotlivými skupinami, i na hierarchickém sociálním kapitálu, který napojuje sociální skupiny na vnější prostředí. Mezi sociálními skupinami ale můţe panovat i ignorace nebo rivalita a tyto skupiny pak do celkového sociálního kapitálu regionu nepřispívají, protoţe od sebe nemohou/nenechají čerpat. Pro rozvoj celého regionu má velmi mimořádný význam napojení aktérů na vnější prostředí, protoţe interakcemi vnitřních podmínek s vnějšími sociálními sítěmi se utváří postavení regionu v rámci komplexní geografické organizace společnosti.

Na jednotlivých územích působí procesy lokální, národní i globální úrovně. Na kaţdé z těchto úrovní dochází k utváření jiných sociálních procesů a ke sdílení odlišných zdrojů. Liší se i podstatou vytvářené důvěry a významností jednotlivých typů sociálního kapitálu.

Pro rozvoj regionu jsou důleţité vzájemné interakce obyvatel regionu a proto dnes národní, regionální i místní vlády podporují účast a spolupráci veřejnosti na rozhodování regionálního plánování. Integrační funkci zde zastupují občanská sdruţení zaměřená na pořádání akcí propojujících rozmanité sociální skupiny. Na druhou stranu ale mohou občanská sdruţení, která se zabývají ochranou zájmů určité části obyvatel, spolupráci bránit. Přesto je úroveň rozvinutosti a vyspělosti občanského sektoru indikátorem dobré úrovně sociálního kapitálu. Významným místem pro udrţování vzájemných přemosťujících meziskupinových vztahů jsou vzdělávací instituce, tedy mateřské a základní školy a na ně navázané aktivity. Právě zde často začíná integrace nově přistěhovalých obyvatel. Vysoké školy a vědecko-výzkumné organizace však mají

26 neregionální působnost a proto představují platformu pro vyuţívání mezinárodního a hierarchického sociálního kapitálu a umoţňují čerpat zdroje mimo vlastní region.

Významné pro rozvoj jsou také velké nadnárodní firmy, mají totiţ přístup ke zdrojům v nadnárodním měřítku. Zajišťují tak i přítomnost aktérů, kteří díky svému sociálnímu kapitálu mohou přinést nové rozvojové podněty. Politiky regionálního rozvoje se v poslední době zaměřují na růst formou výzkumu, vývoje, inovací a zlepšením institucionálních podmínek včetně vytváření sítí a institucionální spolupráce.

Proto se snaţí o různé formy partnerství veřejného a soukromého sektoru v rámci vědecko-výzkumných parků, center pro transfer technologií, apod.

To, jak bude sociální kapitál utvářen, je také podmíněno územní strukturou veřejné správy, horizontálními vazbami mezi sousedními správními jednotkami a vertikálními vazbami mezi jednotlivými měřítkovými úrovněmi správy. Touto vzájemnou spoluprací je moţné získat přístup k jinak nedostupným zdrojům a k tomu slouţí například vytváření svazků obcí. Velmi významný je pak právě hierarchický sociální kapitál, který usnadňuje kontakty s aktéry působícími na vyšších měřítkových úrovních. Tento typ sociálního kapitálu je nezbytný pro lepší přístup ke zdrojům na národní a také nadnárodní úrovni.

Zásadní roli ve správě regionů mají politické strany, které zásadně ovlivňují rozdělení veřejných zdrojů na obecní, krajské i státní úrovni. Proto je členství v politických stranách klíčem k bliţším kontaktům se členy strany, kteří mají významné postavení v hierarchii veřejné správy. Propojení s touto osobou vyšší hierarchické úrovně je dále usnadněno, pokud je osoba i politikem v regionu nebo jeho občanem.

Významných mechanismem rozdělování prostředků ovlivňujících regionální rozvoj jsou dotační a grantové nástroje státu a EU. Získání dotace můţe přispět k pěstování hierarchického sociálního kapitálu a ten můţe být dále rozšířen při vyuţívání získaných prostředků (Sýkora, Matoušek 2008).

2.2. Typologie sociálního kapitálu

Sociální kapitál vyuţíváme všichni kaţdý den, a to v mnoha jeho různých typech.

Základní rozdělení těchto typů je na vazby silné a slabé. Silné vazby se tvoří v pevných blízkých vztazích dobře propojených sociálních sítích, jako je například rodina. Širší společnost je pak provázána vztahy slabšími. V dostupné literatuře lze najít mnoho moţných rozdělení forem sociálního kapitálu.

27 Sociální kapitál vnitroskupinový / meziskupinový / hierarchický / korporační. Toto rozdělení popisují ve svých studiích například V. Majerová, L. Sýkora a R. Matoušek, nebo J. Pileček.

Vnitroskupinový sociální kapitál (také jinak svazující sociální kapitál, „bonding“) je charakterizován velice silnými vazbami mezi jednotlivými členy v sociální síti, kterými se celá skupina chrání před negativními jevy zvenčí. Hlavní funkcí takovýchto sítí je omezovat určitá nebezpečí a nejistotu. Protoţe je tento typ sociálního kapitálu zaloţen na silné důvěře a vysoké loajalitě členů sítě, patří sem hlavně rodinné svazky, nejuţší přátelské vztahy nebo vztahy mezi členy stejné etnické skupiny.

Meziskupinový sociální kapitál (také jinak přemosťující sociální kapitál, „bridging“) se formuje v sociálních sítích, které integrují členy z různých sociálních skupin. Vazby mezi těmito členy jsou často slabé a nestálé, ale jsou povaţovány za pozitivní z hlediska společenského rozvoje. Jde o vazby mezi lidmi známými, ne však přáteli, nebo mezi obchodními partnery. Tito aktéři mají ve své sociální síti společný zájem a snaţí se dojít k výsledku, který bude výhodný pro všechny zúčastněné.

Hierarchický sociální kapitál (také jinak spojující sociální kapitál, „linking“) doplňuje předchozí protikladné typy sociálního kapitálu. Říká se mu spojující, protoţe propojuje sociální skupiny v rozdílných socioekonomických vrstvách. Poskytuje jisté výhody členům skupin, nebo celým skupinám, tím, ţe je napojuje na jedince nebo skupiny s vyšším socioekonomickým postavením. Charakter tohoto druhu sociálního kapitálu má velký vliv při získávání finančních prostředků, nebo informací.

Korporační sociální kapitál ovlivňuje sociální sítě, a to buď pozitivně, nebo negativně. Za pozitivní formu sociálního kapitálu jsou všeobecně povaţovány dobrovolnické organizace (např.: na ochranu zvířat, lidských práv, krajiny, apod.), protoţe podněcují růst důvěry ve společnosti. Za negativní formu sociálního kapitálu lze povaţovat například politické strany nebo dělnické odbory, protoţe se snaţí prosazovat pouze své vlastní specifické zájmy.

Sociální kapitál strukturální vs. kognitivní. Toto rozdělení sociálního kapitálu popisují L. Sýkora a R. Matoušek, nebo J. Pileček.

Strukturální sociální kapitál představuje sociální organizace a instituce jako jsou role, pravidla, nebo sociální sítě. Naproti tomu kognitivní sociální kapitál je představován mentálními atributy, jako jsou hodnoty, postoje, normy a přesvědčení.

Sociální kapitál individuální vs. kolektivní. Toto rozdělení sociálního kapitálu ve svých pracích popisují například J. Pileček nebo M. Sedláčková a J. Šafr.

28 Individuální (komunitní) sociální kapitál přináší zisk jednotlivcům nebo uzavřeným skupinám (např.: rodina) a je tedy soukromým statkem. Individuálním sociálním kapitálem se zabývá ekonomická sociologie a sociologie vzdělávání (v návaznosti na teorii lidského kapitálu). Dá se dále rozdělit na individuální mobilizační a individuální interakční sloţku. První jmenovaná označuje schopnost těţit z potenciálu kontaktů pro vlastní uţitek, coţ znamená, ţe umoţňuje aktérovi k dosaţení jeho individuálních cílů díky mobilizaci jemu dostupných zdrojů v sociální síti. Na druhé straně je zde individuální interakční sociální kapitál, který je „…tvořen samotnou sociální interakcí, jde tedy o míru sociability jedince, která je důleţitá například pro internalizaci sociálních norem“ (Sedláčková, Šafr 2012).

Kolektivní (veřejný) sociální kapitál přináší zisk společnosti jako celku a je tedy veřejným statkem. Zabývá se jím politologie, politická sociologie a ekonomie.

Sociální kapitál občanský vs. vládní. Toto rozdělení sociálního kapitálu ve své práci popisuje J. Pileček.

Tyto typy sociálního kapitálu jsou spojené se sociálním a politickým prostředím a jsou vzájemně provázané a navzájem závislé, protoţe „na jednu stranu se vládní stabilita a podpora vlády odvíjí od stability sociální, resp. spokojenosti obyvatel, na druhou stranu mohou silné a aktivní občanské komunity fungování vlády podporovat“

(Pileček 2010).

2.3. Měření sociálního kapitálu

Existuje velké mnoţství metod měření sociálního kapitálu, a to kvůli nejasně dané definici. Naopak se setkáváme s mnoha různými definicemi pro pojem sociální kapitál, a proto i s mnoha relevantními indikátory, pomocí kterých můţeme sociální kapitál měřit. Jak uvádí ve své práci J. Pileček, někteří autoři se přiklání k tomu, ţe slovo kapitál v tomto pojmu vyvolává naději na měřitelnost (Zich 2006). Na druhé straně jsou ti, co povaţují sociální kapitál za příliš komplikovaný koncept, závislý na specifickém lokálním kontextu, a proto není moţné sestavit univerzální skupinu indikátorů k jeho měření (Maskell 2002). Osobně se přikláním k názoru, ţe sociální kapitál je koncept, který nelze měřit. Lze však měřit podmínky, které sociální kapitál pomáhají formovat, nebo jevy, které povaţujeme za důsledky fungování sociálního kapitálu (Sýkora, Matoušek 2009). Jako moţné indikátory lze pouţít například počet neziskových organizací (na počet obyvatel), míru kriminality, počet dobrovolných dárců krve,

29 volební účast ve volbách do obecního zastupitelstva, nebo důvěra v prezidenta.

Vzhledem k rozmanitosti moţných indikátorů uvedu několik příkladů měření sociálního kapitálu.

Sociální kapitál jako faktor rozvoje periferních oblastí: Analýza vybraných složek sociálního kapitálu v typově odlišných periferiích Česka.

JANČÁK, V., CHROMÝ, P., MARADA, M., HAVLÍČEK, T., VONDRÁČKOVÁ, P.

(2010)

Tato studie je jednou z těch, které se snaţí přispět ke studiu sociálního kapitálu na území České republiky. Zabývá se problematikou vzniku nerovností mezi různými územími a jejich významem pro vývoj společnosti. Z dosavadních výzkumů vyplývá, ţe význam ekonomických aspektů pro rozvoj periferií¹ slábne, naopak zde mají velký význam aspekty sociální a kulturní, respektive kvalita sociálního a lidského kapitálu, a pozice v sídelní hierarchii. Důleţitými faktory v rozvoji periferií se stávají lidská rozhodnutí, zaloţená na subjektivních zájmech a hodnotách, a aktivita místních a regionálních komunit.

Vybírání modelových území proběhlo na základě jiţ provedených výzkumů, které sociální kapitál hodnotili podle indexu vzdělanosti, lokální angaţovanosti ve volbách a volební účasti v komunálních volbách. V těchto výzkumech se potvrdila teorie „jádro – periferie“, tedy ţe s rostoucí vzdáleností od jader, zejména krajských center, míra vzdělanosti slábne. Také se objevila dichotomie² dosídlených/nedosídlených oblastí v míře vzdělanosti a diferenciaci sociálního kapitálu. Vybráno bylo 14 modelových území, která splňovala charakteristiku periferií podle předešlých výzkumů, jednalo se o obce s pověřeným obecním úřadem. Oslovenými respondenty byli trvale ţijící obyvatelé daného území. Předání dotazníků proběhlo přes ţáky základních škol, kteří je dali vyplnit rodičům. Otázky byly konstruovány hlavně na základě rozdělení sociálního kapitálu na individuální a kolektivní (viz. Typologie sociálního kapitálu) a byly rozdělené do tří okruhů na téma (1) sítě mezilidských kontaktů, (2) důvěra mezi členy sociální sítě a (3) normy, hodnoty a sounáleţitost s územím. Předpokladem studie bylo potvrzení důleţitosti polohy periferního území od krajského jádra a diferenciace

1Periferie = území s omezeným rozvojovým potenciálem. Vyznačuje se například niţší vzdělaností, hlavně v dosídlených oblastech.

2 Dichotomie = dvojdílnost; odlišení dvou kvalitativně odlišných jevů nebo vlastností.

30 sociálního kapitálu v modelových periferiích jak v dichotomii „dosídlené/nedosídlené“, tak podle míry perifernosti.

První z indikátorů, kterými Jančák měřil sociální kapitál v periferiích České republiky, je angaţovanost. Tento indikátor se hodnotil jednoduchou otázkou

„Angaţujete se v nějakém spolku či v občanském sdruţení?“. Otázka byla poloţena pro všechny moţné úrovně působnosti – místní, regionální, národní³.

Vyhodnocení přineslo očekávaný výsledek, ţe většina respondentů se angaţuje zejména na místní úrovni. Rozdíly byly patrné v dichotomii, kdy obyvatelstvo dosídlených oblastí mělo vyšší angaţovanost ve spolcích na místní úrovni.

Dalším pouţitým indikátorem byla intenzita kontaktů na regionální úrovni, a to pomocí otázky „Kdyţ potřebujete něco zařídit ve veřejném zájmu, pomohou Vám nejvíce lidé v místě bydliště, v širší oblasti nebo na národní úrovni?“. Jednoznačně nejvíce respondentů se v případě potřeby obrací na lidi ze svého nejbliţšího okolí.

Jedním z nejdůleţitějších ukazatelů sociálního kapitálu je důvěra. Ta byla zkoumána pomocí osmi subjektů (sousedé, místní spolky, starosta obce, zastupitelstvo obce, místní podnikatelé, místní škola, místní chalupáři, místní církev) u kterých měli respondenti uvést, na kolik jim důvěřují. Spíše neţ důvěra v české společnosti a ústavní instituce se prokázala silná důvěra na místní a lokální úrovni. Největší důvěru respondentů si získávají místní školská zařízení (86,5%) a blízcí sousedé (78,1%). Nejniţší důvěru mají respondenti hlavně k podnikatelům, zastupitelům a chalupářům. Zajímavé výsledky se objevili u hodnocení církve, kdy se dotazovaní rozdělili do dvou stejně velkých (50%) skupin, podle toho, zda církvi důvěřují nebo ne. Lze tvrdit, ţe periferní oblasti mají poměrně vysoký sociální kapitál. Lze zde ale opět spatřit rozdíl v dichotomii, kdy dosídlené periferní oblasti vykazují menší důvěru, neţ oblasti vnitřních periferií.

Jako poslední se dotazník zaměřoval na celkovou spokojenost se ţivotem v dané oblasti. Na výběr byly čtyři odpovědi (spokojen – převáţně spokojen – převáţně

3Úroveň místní – angaţovanost v místě bydliště. Aktivita spolku nebo sdruţení se odehrává přímo v obci, snaţí se o sportovní, ekonomický, kulturní, společenský rozvoj ţivota v obci (např.: myslivci, hasiči, fotbalisti, církev,…).

Úroveň regionální – angaţovanost v oblasti bydliště. Aktivita spolku nebo sdruţení se odehrává v místním regionu, snaţí se o sportovní, ekonomický, kulturní, společenský rozvoj ţivota v regionu (např.:

folklórní soubory, příhraniční spolupráce, oblastní hospodářské komory, regionální občanská sdruţení,…) Úroveň národní (aţ mezinárodní nebo globální úrovni) – smyslem spolku nebo organizace je zapojení se do řešení problémů národního, mezinárodního, či globálního významu (např.: charitativní organizace, organizace bojující za zlepšení ţivotního prostředí, ekologické organizace,…)

31 nespokojen – nespokojen) aby respondenti nemohli zvolit neutrální odpověď (s něčím spokojen, s něčím nespokojen). V kaţdém z modelových území se 59% a více obyvatel přiklonilo k variantám spokojen nebo převáţně spokojen (v Českém Dubu aţ 92%). V polohově odlehlých periferiích bylo procento nespokojených nebo převáţně nespokojených obyvatel vyšší (Ţlutice 41%).

Studie potvrdila svůj předpoklad v dichotomii dosídlených a nedosídlených oblastí, kdy oblasti dosídlené vykazovali větší angaţovanost, niţší důvěru a niţší procento občanů spokojených se ţivotem v obci. Potvrdil se i předpoklad, ţe diferenciaci sociálního kapitálu ovlivňuje vzdálenost obce od krajského jádra. Ve výsledném součtu výsledků se obcí s nejniţším sociálním kapitálem stala Ţlutice, která je obcí dosídlenou a zároveň polohově odlehlou od krajského jádra.

Je možné měřit sociální kapitál? Analýza územní diferenciace okresů Česka.

PILEČEK, J., JANČÁK, V. (2010)

Tato studie se snaţí sestavit soubor relevantních indikátorů pro měření sociálního kapitálu a ty poté aplikovat na příkladu diferenciace sociálního kapitálu v okresech České republiky. Úroveň okresů byla vybraná z toho důvodu, ţe lze vyuţít velkého mnoţství jiţ existujících sekundárních dat k sestavení kvantitativních indikátorů pro měření sociálního kapitálu. Rozdíl od předchozí studie je právě v tom, ţe tato pracuje se sekundárními daty, ta předchozí vycházela především z dat primárních, získaných dotazníkovým šetřením.

Uvedu tedy vzniklý soubor indikátorů, který byl podle tvůrců vhodným nástrojem pro měření sociálního kapitálu v okresech České republiky. Pro studii bylo sestaveno pět kategorií ukazatelů, podle kterých by měly být indikátory voleny.

A. Lokální společenský (sociální) ţivot. Tato kategorie hledá indikátory reprezentující přemosťující a svazující sociální kapitál. Nejlepším příkladem těchto typů sociálního kapitálu jsou dobrovolné spolky a sdruţení. Indikátory vybrané pro tuto kategorii:

A1 - počet registrovaných členů tělovýchovných jednot a sportovních klubů na 1 000 obyvatel (2008);

A2 - počet neúplných základních škol na počet škol v procentech (2004).

B. Institucionální ţivot zastupuje spojující sociální kapitál. Indikátory vybrané pro tuto kategorii:

B1 - výše získaných poslaneckých dotací Kč/obyv. (za roky 2003-2007) ;

32 B2 - výše získaných prostředků v rámci Společného operačního programu (SROP) a Jednotného programového dokumentu pro Cíl 2 (JPD2, pouze pro Hlavní město Prahu) Kč/obyv. (2004–2006).

C. Důvěra a sklon ke kolektivnímu jednání. Pro tuto kategorii bylo obtíţné najít vhodné kvantitativní ukazatele. Nejvíce se přibliţuje kognitivnímu sociálnímu kapitálu.

Indikátory vybrané pro tuto kategorii:

C1 – míra kriminality = počet zjištěných trestných činů na 100 obyvatel (2007);

C2 - počet nestátních neziskových organizací (NNO) na 1 000 obyvatel (červen 2009).

D. Důvěra v instituce reprezentuje institucionální dimenzi důvěry. Byla hodnocena pomocí účasti ve volbách, jelikoţ poukazuje na obecný zájem obyvatel o věci veřejné a o rozvoj své obce. Indikátory vybrané pro tuto kategorii:

D1 - volební účast ve volbách do Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR v procentech (2006);

D2 - volební účast v komunálních volbách v procentech (2006).

E. Vnější vztahy odkazují na spojitost sociálního kapitálu a úspěšnosti lokálního/regionálního rozvoje. Indikátory vybrané pro tuto kategorii:

E1 - migrační fluktuace – hrubá míra migračního salda (2001–2007), tj. rozdíl mezi počtem přistěhovalých a vystěhovalých na 1 000 obyvatel středního stavu;

E2 - podíl domácností s připojením k internetu (% ze všech trvale obydlených bytů, 2001).

Pro vyhodnocování výsledků byla zvolena komponentní analýza, která spadá do kategorie vícerozměrných statistických metod. Po shrnutí dosáhly nejlepších výsledků okresy Praha-západ, Semily a Uherské Hradiště. Naopak nejhůře dopadly okresy, u kterých se to dalo očekávat, jelikoţ jsou sociálně problematické a strukturálně postiţené. Jedná se o okresy na severozápadě Čech – Sokolov, Chomutov, Most a Děčín.

Geografická analýza vybraných aspektů sociálního a lidského kapitálu SÝKORA, L., MATOUŠEK, R (2009)

Poslední vybraná studie provádí geografickou analýzu sociálního kapitálu na třech měřítkových úrovních a tím chce odhalit případné zkreslení. Nejniţší úrovní analýzy

33 byly obce, za střední úroveň byly vybrány pracovní mikroregiony⁴ a nejvyšší úrovní jsou kraje.

Pro měření sociálního kapitálu není tak rozsáhlá škála dostupných dat a zachycení jeho úrovně je problematické, zejména pak na úrovni niţší neţ národní (na rozdíl od lidského kapitálu, který tato analýza zkoumá také). Proto je nezbytné vyuţít řady nepřímých ukazatelů existence sociálního kapitálu, neboli charakteristik vhodných podmínek pro utváření, udrţování a rozvoj sociálního kapitálu, a charakteristik důsledků fungování sociálního kapitálu.

Data byla pouţita sekundární a to ze Sčítání lidu, domů a bytu v roce 2001. Vybráno bylo šest indikátorů podle aspektů, které jsou sociálním kapitálem ovlivňovány, nebo ho ovlivňují. Prvním aspektem je vzdělání a jako indikátor byl vybrán (1) podíl osob s vysokoškolským vzděláním, coţ je také ukazatelem kvality lidského kapitálu. Další aspekt, stabilita osídlení, má hned dva indikátory a to (2) podíl rodáků a (3) podíl obyvatel bydlících ve stejné obci jako rok před sčítáním. Pro aspekt vazby k lokalitě byl vybrán indikátor (4) podíl obyvatel bydlících v bytech ve svém vlastnictví. Tyto poslední tři indikátory poukazují na utváření vnitroskupinového sociálního kapitálu a meziskupinového vnitroteritoriálního sociálního kapitálu. Jako ukazatel progresivity obyvatel a vyuţívání nových technologií byl vybrán indikátor (5) podíl obyvatel připojených k internetu, coţ také umoţňuje napojení se na sítě na širší neţ místní úrovni a přispívá k rozvoji hierarchického sociálního kapitálu. Posledním indikátorem je (6) míra nezaměstnanosti a je ukazatelem „úspěšnosti“ sociálního kapitálu v lokálním a regionálním rozvoji.

Analýza získaných dat byla promítnuta na tematických mapách vţdy ve třech uvedených měřítkových úrovních a díky tomu je moţné identifikovat obce, které se odlišují od „obvyklé“ situace ve svém okolí.

Tyto tři různé studie poskytly náhled na měření sociálního kapitálu z mnoha úhlů.

První pracuje s primárními daty z dotazníkového šetření, druhá pracuje s daty

4„Vymezení pracovních mikroregionů bylo převzato z projektu Podpora polycentrického regionálního rozvoje (POLYREG, WD-40-07-1). Mikroregiony vymezené na základě dojíţďky do zaměstnání podle dat ze SLDB 2001 byly oproti obvykle pouţívaným jednotkám (obvody obcí s rozšířenou působností, okresy NUTS 4) zvoleny z důvodu přirozenosti těchto jednotek ve smyslu jejich vnitřní integrace funkčními vztahy při územní dělbě funkcí (pracovní, obytné) a relativní vnější vztahové uzavřenosti.

Uvnitř těchto územních jednotek probíhá naprostá většina denních pohybů obyvatel za prací a sluţbami, a tvoří proto přirozený rámec pro regionální rozvoj.“ (Sýkora, Matoušek 2009)

34 sekundárními, třetí vyuţívá také sekundárné zdroje ale výsledky se snaţí promítnout pro tři měřítkové úrovně.

35

3. Sociální kapitál města Jičína

V této kapitole se pokusím zhodnotit sociální kapitál v Jičíně pomocí odpovědí respondentů mého dotazníku. Ráda bych také našla způsob jak zjistit konkrétní číslo, hodnotu sociálního kapitálu v Jičíně, které by se dalo porovnat s jinými měřeními, a to nejen sociálního kapitálu, ale například i kvality ţivota.

3.1. Dotazníkové šetření

S pomocí odborné literatury o měření sociálního kapitálu, jako jsou příklady studií v kapitole Měření sociálního kapitálu, jsem sestavila dotazník (Příloha 1). Dotazník obsahuje 20 otázek, z nichţ 6 je sociodemografických. Jsou to otázky týkající se pohlaví, věku, rodinného stavu, nejvyššího dosaţeného vzdělání, jazykové gramotnosti a délky trvalého pobytu v Jičíně zúčastněných respondentů. Zbylé otázky byly zvoleny tak, aby obsáhly všechny důleţité dimenze sociálního kapitálu. Tyto dimenze ve svém měření kolektivního sociálního kapitálu pouţil v roce 2008 van Deth (Pileček, Jančák 2010). Své otázky jsem pak přiřadila k těmto dimenzím.

Tabulka 1: Rozdělení otázek dotazníku do dimenzí podle van Detha.

(zdroj: vlastní šetření)

3.2. Vyhodnocení dotazníku

Sociální kapitál ve městě Jičín jsem zkoumala pomocí dotazníku, který je uvedený v příloze 1. Pro vyplnění svého dotazníku jsem získala 104 respondentů, kteří trvale bydlí v Jičíně, a to jakkoli dlouhou dobu. Mezi respondenty byla převaha ţen. Dotazník jich vyplnilo 56. Muţů se zúčastnilo o 8 méně, tedy 48.

Strukturální aspekty

Sociální sítě Důvěra Občanské normy a hodnoty

vztahy se spoluobčany důvěra ke spoluobčanům volební účast členství ve spolcích důvěra v instituce dárcovství krve

připojení k internetu generativita

komunikace na virtuálních sítích uvažování o stěhování

počet blízkých přátel hodnocení Jičína

hodnocení vlastního života

Kulturní aspekty Sociální kapitál

36 Obrázek 10: Počty respondentů podle pohlaví.

(zdroj: vlastní šetření)

Otázka č.2 – Jaký je Váš věk?

Respondenti měli na výběr ze čtyř věkových kategorií. Nejniţší moţný věk byl stanoven na 18 let. První kategorie tedy byla 18-30 let, druhá 31-45 let, třetí 46-60 let a poslední 61 let a více. Nejvíce respondentů bylo z první věkové kategorie, a to 31 osob.

Naopak nejméně dotázaných se zařadilo do poslední věkové kategorie, pouhých 21 osob. Zbylé dvě kategorie zvolil stejný počet respondentů, vţdy 26 osob.

Tabulka 2: Počet respondentů v jednotlivých věkových kategoriích.

(zdroj: vlastní šetření)

Věk Počet osob

Ženy Muži Celkem

18-30 16 15 31

31-45 14 12 26

46-60 15 11 26

61 a více 11 10 21

Celkem 56 48 104