Rozvoj vnímání u dítěte se slabozrakostí - Rozvoj vnímání jedinců se zrakovým postižením Bakalá

K rozvoji vnímání u dítěte se slabozrakostí je třeba dodržovat určité zásady a s tím souvisí i využívání speciálních pomůcek. (Finková, Ludíková, Růžičková 2007)

Optické pomůcky

Kamerové zvětšovací lupy – jedná se o zařízení, které má mnoho podob. Využívají se při vzdělávání, přičemž pro děti mladší jsou vhodné stolní lupy a pro děti starší lupy přenosné. Lupy jsou vhodné i při práci v domácnosti a při čtení. Stolní zvětšovací kamerová lupa s automatickým zaostřováním umožňuje jedinci práci s textem i grafikou jak ve formě tištěné, tak v psané. Při malování či psaní je možné zaostřovací funkci vypnout. Lupy lze vylepšit přidaným modulem, který na obrazovce monitoru ukazuje vodicí linky a čtecí okénko, či si díky němu jedinec může zvolit vhodnou barvu písma a pozadí textu. Jednou z variant je také přenosná barevná televizní lupa, která má tvar počítačové myši. Obsahuje vysoce citlivou kameru a její provedení umožňuje i jedinci se silnou slabozrakostí číst běžný tisk i v nepříliš přístupných místech (např. text umístěný v silném hřbetu knihy). Je samozřejmé, že lupa má volitelné zvětšení textu, nastavení režimu (pozitiv, negativ), změnu barevnosti textu i pozadí a fotorežim, který slouží zejména pro prohlížení obrázků. (Finková, Ludíková, Růžičková 2007)

Zvětšovače a odečítače obrazovky – systém se skládá z počítače, který obsahuje čtecí zařízení a speciální zvětšovací program. Jedná se o software, který umožňuje zvětšování a odečítání obrazovky a i jedinec se silnou slabozrakostí je tak schopen zpracovávat informace v digitální podobě. Program nabízí korekci barev a nastavitelnost kontrastu a umožňuje nastavování obrazovky pomocí hlasu. Systém poskytuje i práci se zvýrazněným kurzorem, který je připraven na četbu textu po jednotlivých znacích, slovech či po řádcích a dává tak jedinci hlasovou zpětnou vazbu. U pomůcky lze nastavit i druh hlasu, jeho výšku, hlasitost a rychlost čteného textu. (Finková, Ludíková, Růžičková 2007)

Turmon – jedná se o monokulární zařízení, jež lze při práci držet v ruce či umístit do stojánku. Za lepší je považováno umístění ve stojánku, kdy je tak zajištěna optimální a neměnná vzdálenost čteného textu. Kromě využití pomůcky pro práci na blízko ji zle použít i pro pohled do dálky. Zařízení umožňuje jedincům číst drobnější písmo avšak nevýhodou je zúžení zorného pole. (Finková, Ludíková, Růžičková 2007)

Prismatický monokulár – je především nápomocný osobám s těžkou slabozrakostí.

Zařízení obsahuje stojánek, který zajišťuje vhodnou vzdálenost pro práci do blízka. Pomůcka je schopna zvětšovat i do dálky. Její nevýhodou je vyšší hmotnost a fakt, že při práci dochází k zužování zorného pole. (Finková, Ludíková, Růžičková 2007)

Lupové brýle – neboli hyperkuláry jsou speciální brýle, které pomáhají zlepšit centrální zrakovou ostrost. Pomůcka využívá obruby brýlí a to konkrétně tak, že je do ní vsazena čočka, která umožňuje zvětšování pro práci do blízka. Při vysokém počtu dioptrií je odstup od objektu příliš nízký, což je nevýhodou této pomůcky, protože je tak vyloučeno binokulární vnímání. (Finková, Ludíková, Růžičková 2007)

Lupa – tyto standardní pomůcky jsou nejčastěji používány s využitím osvětlovacího zařízení, které zlepšuje podmínky pro čtení. Optimální vzdálenost od čteného textu zajišťujeme tak, že lupu posouváme po podložce nad čteným textem. (Finková, Ludíková, Růžičková 2007)

Pomůcky užívané v domácnosti a běžném životě – Nesetkáváme se s velkým množstvím pomůcek pro osoby se slabozrakostí, které by se daly využít v domácnosti. Každý jedinec má však možnost si některé běžné předměty upravit. Například lze vytvořit štítky s velkým písmem. (Finková, Ludíková, Růžičková 2007) K tomu lze využít speciální šablony a rámy na psaní. Prostor pro text je vymezený pomocí okének v šablonách. Oblíbeným typem této pomůcky je podpisová šablona. (Bubeníčková, Karásek, Pavlíček 2012) Mezi další

pomůcky, které mohou pomoci osobám se slabozrakostí v běžném životě, řadíme zvýrazňovací fólie, odměrky na potraviny, váhy s hlasovým výstupem a dávkovač tekutin.

(Finková, Ludíková, Růžičková 2007) Případně lze využít i indikátor hladiny, který jedince upozorní na hladinu tekutiny v hrnku pomocí zvuku či vibrací. Osoby se slabozrakostí si také mohou poradit při nalévání tekutin pomocí hrnku s dvojí kombinací barvy glazury (tmavá/světlá), který svou kontrastností umožňuje jednodušší sledování stoupající hladiny.

(Bubeníčková, Karásek, Pavlíček 2012)

Pomůcky pro studium a výuku – do této kategorie pomůcek můžeme zařadit již výše zmíněné lupy a další zařízení sloužící ke zvětšení čteného textu či k záznamu písma. Mimo to má jedinec se slabozrakostí možnost využívat například knihy a učebnice se zvětšeným černotiskem, podkladový řádek, zvýrazňovače, zvětšené obrázky, mapy se silnými konturami.

(Finková, Ludíková, Růžičková 2007) Další pomůckou může být kalkulátor s hlasovým výstupem, který umožňuje provádět i náročné výpočetní operace. Velice důležitým předmětem jsou pak sešity pro slabozraké, se kterými souvisí fixy se širokou stopou. Takové sešity jsou vyrobeny s kontrastním zvýrazněním linek a s větším prostorem pro psaní mezi jednotlivými řádky. (Bubeníčková, Karásek, Pavlíček 2012)

Neoptické pomůcky

Osvětlení – je významným faktorem, který se podílí na kvalitě zrakové práce. Existují světelné zdroje, které jsou již součástí optických pomůcek. Světlo si však můžeme k pomůckám přidat jako další zařízení např. ve formě lampy. (Bubeníčková, Karásek, Pavlíček 2012) Při výběru vhodné stolní lampy se zaměřujeme na to, aby lampa svým stínidlem zaručovala stejnoměrné osvětlení pracovní plochy. Nesmí docházet k oslňování lampou a je možné si zvolit i barvu žárovky, která bude dítěti nejvíce vyhovovat (bílá, žlutá, modrá). Typ osvětlení volíme dle potřeby rozlišování detailů a barev – musí umožňovat dlouhou zrakovou činnost a snižovat rizika oslnění. Je nutné dbát také na vhodný poměr kontrastu jasu v místnosti a na pracovní ploše – vysoké kontrasty způsobují rychlou únavu očí. (Moravcová 2007) Tématem osvětlení se budu podrobněji zabývat v následující kapitole.

Barvy – vyšší pozornost oka podněcují zejména kontrastní barevné plochy. Na kontrastu závisí i orientace. Vyšší kontrast orientaci podpoří, zatímco nižší ji znemožňuje. Pro podporu vidění jedinců se slabozrakostí se doporučují kontrasty sytých barev (např. žlutá a modrá, bílá a černá). Tuto kontrastnost lze využít při výrobě orientačních bodů v domácnosti, při barevném nastavení textu na kamerové lupě, nebo při tvorbě okénka, které slouží ke čtení textu z časopisu, novin. (Moravcová 2007)

Barevné filtry – jedná se o různě zbarvené plastové fólie, které mění kontrast daného textu a tím snižují zrakovou námahu. Další možností jsou barevné filtrové brýle, které umožňují lepší vnímání kontrastnosti. K přesnějšímu vidění může pomoci i anatomicky tvarovaná obruba brýlí, jež zabraňuje pronikání odlesků ze všech stran, ale zároveň neomezuje zorné pole. (Moravcová 2007)

Stojánky na čtení a sklopné desky, stojánky k uchycení textů a lup – čtecí stojánky a sklopné desky řeší problém s předkláněním se k textu, kdy je porušováno dodržování pracovní vzdálenosti. Stojan sloužící k uchycení textu je vhodný zejména ve chvíli, kdy jedinec k práci s textem zároveň potřebuje volné ruce. (Moravcová 2007)

Psací pomůcky a pomůcky pro záznam poznámek – pokud je pro jedince obtížné číst text zapsaný obyčejnou tužkou či propisovačkou, je vhodné vyměnit psací pomůcky za fixy tmavé barvy. Poznámkové bloky a sešity je možné zakoupit ve větším formátu se silnějšími linkami, tím je jedinci umožněno čitelnější zaznamenávání písma. Vhodnou pomůckou může být i diktafon, který poskytuje záznam mluvené řeči. (Moravcová 2007) 2.4 Specifika úpravy vizuálního materiálu pro rozvoj vnímání dítěte se

slabozrakostí

Optimalizace prostředí

Jedinec se zrakovým postižením vydává mnohem více úsilí při zrakové práci oproti jedinci intaktnímu. Nižší zraková výkonnost sebou tedy zároveň nese i vyšší námahu zraku spojenou s jeho unavitelností. Pokud jedinec se slabozrakostí pracuje v neupraveném prostředí bez využívání vhodných kompenzačních pomůcek, pak je jeho práce ovlivněna sníženým výkonem. Proto se snažíme upravovat prostředí pro jedince se slabozrakostí tak, aby mohl využívat funkčnost svého zraku a zrakový komfort v běžných činnostech svého života. Prostředí, ve kterém jedince žije, je třeba analyzovat a stanovit jeho úpravy tak, abychom z prostoru vytvořili optimální prostředí. To souvisí i s výběrem vhodného osvětlení a s vizualizací prostředí. V oblasti vizualizace prostředí máme na mysli zejména využívání barev a kontrastnosti, zjednodušování či zvětšování (například písma). Úpravu prostředí zařazujeme do oblasti sociální rehabilitace, protože s ní často souvisí i změna způsobu vykonávání určitých činností a je prováděna zejména v prostředí, v němž se jedinec běžně pohybuje. Je tedy zapotřebí, aby se osoba se zrakovým postižením novým způsobům jednání v různých situacích učila a trénovala je. (Růžičková 2015)

29 Rehabilitační technologie

V posledních letech se setkáváme s velkým nárůstem využívání technologicky náročných pomůcek, které vznikají vlivem tzv. technologické revoluce. Vývoj techniky je patrný v léčbě, rehabilitaci, ale i v oblasti edukace. (Růžičková 2015) „V souvislosti s vyrovnáváním znevýhodnění daného zrakovým postižením jde především o didaktické a rehabilitační pomůcky, informační, komunikační a navigační technologie a systémy, ale i o osvětlovací techniku a úpravu prostředí.“ (Růžičková 2015. str. 112) Největší rozvoj spojený s používáním moderních technologií sledujeme v oblasti komunikace a předávání informací, což souvisí s využíváním internetu a všech jeho možností. Dále pak v oblasti orientace v prostoru a samostatném pohybu, kdy máme možnost používat navigační systémy.

Z pohledu jedinců se slabozrakostí zaznamenáváme vývoj například v oblasti osvětlovací a vizualizační technologie. Na osoby je tedy kladen důraz edukace, aby dokázaly efektivně využívat kompenzačních pomůcek. Nácvik používání pomůcek a jejich systému je běžnou součástí rehabilitačního procesu. Je však třeba myslet na to, abychom nácvik nepřeceňovali a stále dbali na cíl rozvíjet jedince všestranně. (Růžičková 2015)

V kapitole rehabilitační technologie se dále budu zabývat oblastmi: osvětlení, vizualizace a další úpravy prostředí.

 Osvětlení

Jedná se o důležitou složku z oblasti zdravého životního prostředí. Pokud jsme vystavováni nevhodnému osvětlení, negativně to ovlivňuje naši aktivitu, biorytmus a psychiku. (Růžičková 2015) „O zrakové pohodě je možné hovořit tehdy, když se jedinec cítí vyrovnaně po psychické i fyzické stránce a nachází se v takovém prostředí, které mu je příjemné na pohled, a když pociťuje tento pozitivní stav i po delší době.“ (Beneš, Vrubel 2017)

Zrakovou nepohodu považujeme za opak zrakového komfortu. Nastává tehdy, když se setkáváme s rozdíly v hladinách osvětlení, s velkými kontrasty, s oslňujícími plochami nebo rozmístěním jasů. V situacích, kdy je osoba vystavována takovému osvětlení pak dochází k únavě zraku, která vede k horším výkonům i celkové náladě. Zraková únava se projevuje sníženou zrakovou ostrostí, pálením očí a jejich suchostí. (Růžičková 2015)

Pro osoby se slabozrakostí je nastavení vhodného osvětlení nutností, aby mohli optimálně využívat svůj zrak. Osvětlení můžeme regulovat pomocí nastavení intenzity,

Vhodnou intenzitu osvětlení na krátkodobý i dlouhodobý zrakový výkon lze určit pomocí diagnostiky. Na navození správné intenzity osvětlení lze využít přirozeného světla (zastínění, přiblížení k oknu) či umělého světla. (Růžičková 2015)

Kontrast, rozložení jasů a rovnoměrnost osvětlení – „Zraková diferenciace je možná na základě působení jasů předmětů a jejich kontrastů v prostředí.“ (Růžičková 2015, str. 115) Jas chápeme jako světlost daného objektu a ovlivňuje ho intenzita osvětlení. Kontrast je schopen propouštět a odrážet světlo. Vysokou kontrastnost zajistíme například vhodnou volbou psacích potřeb (černý fix na bílém papíře) a při oslnění využijeme obyčejnou tužku a vyhneme se lesklému papíru. Využití celkového jasu můžeme zajistit vhodnou volbou osvětlení, barevností stěn, podlahy i nábytku. Kontrast nastavíme pomocí lokálního osvětlení. Pro jedince se slabozrakostí je nevhodné prostředí bez kontrastních detailů (nemocnice), ale i prostory výrazně nasvícené a tmavé (neosvětlené chodby). V obou případech dochází k brzké únavě očí a zhoršení zrakové výkonnosti. Denní světlo, které je primárním zdrojem osvětlení, regulujeme dle potřeby klienta. Pokud jedinec se slabozrakostí vyžaduje využití maxima denního světla, můžeme odstranit záclony či natřít okenní rámy, v opačném případě můžeme světlo omezit pomocí žaluzií. (Růžičková 2015)

Směr dopadajícího světla – Pro jedince se slabozrakostí se jedná o zásadní oblast zrakového vnímání při práci. Pracovní plocha by měla splňovat kritéria osvětlení – měla by být bez stínů a oslnivých odrazů. Zvláštní nárok na směr dopadajícího světla představuje práce s kompenzační pomůckou a vždy je jednodušší nastavit správné osvětlení, pokud má pomůcka svůj vlastní zdroj světla. (Růžičková 2015)

Barva světla, povrchů a jejich kontrast – Vhodného kontrastu dosahujeme právě pomocí úpravy světla i povrchů. Na trhu si lze vybrat různé odstíny světla a jedinci se slabozrakostí si tak mohou zvolit tu, která jim nejlépe vyhovuje. Chladné tóny barev pomáhají udržet dlouhodobé pracovní nasazení, zatímco teplé barvy se hodí pro krátkodobý usilovný výkon a odpočinek. Abychom dosáhli zrakového komfortu v jedné místnosti, je dobré použít světelné zdroje stejného či podobného barevného odstínu.

Snížená kvalita zrakového vnímání způsobuje nižší schopnost rozlišování barev a detailů.

Z toho důvodu je při úpravách textů či obrázků důležité zohlednit poznatky o vnímání barev. Vhodné je používat syté barvy a jejich kontrasty a to nejen při práci s papírem, ale i v běžné domácnosti (např. barevnost nádobí), což usnadní orientaci v prostředí a zajistí rychlejší, jistější pohyby. Pozor si je třeba dát na oslnivé světlo, které působí nepříznivě na kvalitu zrakového vnímání a pohodu. V domácím prostředí je oslnění příčinou lesklého papíru, nevhodným nastavením svítidel či odleskem monitorů. Venku oslnění způsobuje sníh a led, sluneční svit, odlesky v kalužích či reflektory aut. Oslnění však vyvolává opakované střídání pohledu ze světla do tmy, k tomu může dojít např. průchodem v podchodu. Nejlepší obranou proti oslnění je vyrovnání hladiny světla. (Růžičková 2015)

 Vizualizace a jiné úpravy prostředí

„Z hlediska zpřístupňování vizuálních informací slabozrakým osobám se ve vizualizaci jedná o uzpůsobení prostředí tak, aby umožňovalo rychlé a správné pochopení obsahu informace, pochopení funkce předmětu.“ (Růžičková 2015, str. 120) Smyslem vzdělávání s využitím úpravy vizualizace je efektivnější práce s vizuální informací – rozlišování detailů předmětu či objektu atp. Obecně vizualizace pracuje s možnostmi a podmínkami daného jedince, přesto se ale jedná o individuální proces. Mezi nejběžněji využívané techniky vizualizační tvorby patří: zvětšování, zvýrazňování kontur čar, barev, detailů, pozadí a zjednodušování. (Růžičková 2015)

Pro dítě se zrakovým postižením je velice důležité, aby se pohybovalo v co nejvhodnějším prostředí. Jak správně upravit prostředí, ve kterém se dítě učí, hraje si a žije, by měl vědět nejen pedagog, ale především rodiče a samotné dítě. Zároveň je však důležité, abychom dítě s postižením zraku naučili přizpůsobovat se prostředí dle svých potřeb tak, aby bylo schopno co nejvíce využívat svůj zrak. (Keblová 2001)

Úpravu vizualizace můžeme provádět jak v přímé organizaci prostředí, tak úpravou a tvorbou různých pomůcek, předmětů. Vše provádíme s ohledem na potřeby a možnosti daného jedince. Pro osoby se slabozrakostí hraje vizualizace důležitou roli v oblasti vzdělávání, v pracovním uplatnění a v běžném životě. Vizualizace se stává jedním z významných rehabilitačních prostředků právě tím, že pomáhá zvyšovat zrakovou a celkovou výkonnost člověka. (Růžičková 2015)

Jedním z nejběžněji používaných a nejdůležitějších prostředků vizualizace je zvětšený tisk. Kromě zvětšení písma se však na celkové srozumitelnosti a práci s textem podílí

i prostorové rozmístění textu (rozložení na stránce, velikost okrajů), rozměry písma (výška, šířka atp.) a jiné vizualizační prostředky (podtržení, ztučnění). Kritéria požadavků pro tištěný zvětšený text vydala a definovala NAVH. (Růžičková 2015)

Pro nejlepší možnou čitelnost je doporučeno využívat vysoký kontrastnost figury a pozadí s použitím vhodných barev (např. černá na bílé). Přes doporučení je však třeba dbát na individuálnost daného jedince se slabozrakostí – některým osobám může spíše vyhovovat světlé písmo na tmavém pozadí, jiní mohou upřednostňovat odlišné barevné kombinace a podobně. Formální stránka textu by se obecně měla vyvarovat dekorativním typům písma, kurzívě, lesklému papíru či průsvitnému – zejména při oboustranném tisku. (Růžičková 2015)

Jedinci se slabozrakostí upřednostňují a využívají zvětšený tisk při běžných činnostech a v situacích, kdy je třeba jednat rychle. Jeho výhodou je totiž snadné využití, které kromě osob se slabozrakostí využijí i jedinci se sníženou kontrastností citlivostí, osoby mentálně postižené, senioři. Zvětšený tisk je vhodný k použití i v kombinaci s kompenzační pomůckou, a to zejména při nácviku čtecí techniky s pomůckou. Pro osoby se slabozrakostí znamená zvětšený text také větší komfort při čtení, a proto u jeho používání zůstávají. Nesporné výhody přináší čtení zvětšeného textu v tom, že umožňuje jedinci využívat binokulární vidění, možnost udržovat při čtení kompenzační pomůcku ve větší vzdálenosti od očí i textu, využití kompenzační pomůcky umístěné v brýlové obrubě a číst s volnýma rukama. (Růžičková 2015)

Kromě výhod je třeba zmínit i nevýhody zvětšeného tisku. Mezi hlavní patří omezená možnost zvětšování, z čehož plyne, že všichni jedinci se slabozrakostí se nemohou spoléhat pouze na tuto pomoc. Jako další nevýhodu můžeme jmenovat například větší objemnost materiálů nebo náročnost úpravy textu. Moderní technologie však s nevýhodami zvětšeného tisku pracují a snaží se posouvat jejich limity tak, aby odpovídaly individuálním požadavkům daného jedince. Speciální úpravy lze při některých činnostech nastavit přímo na počítači a je možné změnit sílu písma, kontrastnost pozadí atp. (Růžičková 2015)

PRAKTICKÁ ČÁST

V samotném úvodu praktické části je uveden cíl práce a formulované výzkumné otázky.

Dále je v práci popsána použitá metoda a harmonogram realizace praktické části. Následuje charakteristika cílové skupiny a popis pomůcky včetně použitých materiálů. Kapitola, která navazuje na popis je testování pomůcky, kde je objasněno, jakým způsobem zkouška pomůcky probíhala. S testováním souvisí podkapitola, která je věnována interpretaci rozhovorů, jež posloužily jako zdroj testování. Dále navazuje vyhodnocení cíle práce a výzkumné otázky, které shrnuje výsledky testování pomůcky. V závěru praktické části je uvedeno doporučení pro praxi.

3 Cíl práce a výzkumné otázky

Cíl práce:

Vytvořit pomůcku/hru pro rozvoj vnímání jedinců se zrakovým postižením.

Před stanovením konkrétního cíle práce bylo zřejmé, že pomůcka má mít smysluplný a užitečný charakter. Po zvolení cílové skupiny osob, pro které bude pomůcka vyrobena, bylo snadné vytýčit i uvedený cíl práce.

Dílčí cíl:

Vyzkoušet pomůcku v praxi.

Dílčí cíl byl odvozen z obecného cíle práce. Vyzkoušet pomůcku v praxi byl nejlepší možný způsob, jak získat informace o její kvalitě, výhodách a nevýhodách.

Výzkumné otázky:

Jak odpovídá vytvořená pomůcka cílové skupině osob?

Bakalářská práce nemá typicky výzkumný charakter a odpovídá tomu i zvolená metoda – projekt, na kterém je práce postavena. Z toho důvodu je stanovená výzkumná otázka pouze jedna.

4 Použitá metoda a harmonogram realizace

4.1 Projekt

Aby mohl být projekt uskutečněn, je nezbytné jej před někým (v tomto případě vedoucím práce) obhájit ještě před jeho samotným zhotovením. K tomu slouží návrh projektu, který má danou osobu přesvědčit o tom, že se bude jednat o práci užitečnou a smysluplnou. Je však nutné počítat s postupným vývojem projektu během jeho samotné tvorby, což do návrhu nelze předem zaznamenat. (Hendl 2016)

Z výše uvedeného odstavce vyplývá, že se následující část práce bude věnovat popisu tvorby projektu. Cílem bylo vytvořit pomůcku pro rozvoj vnímání jedinců se zrakovým postižením. Teoretický popis projektu říká, že by práce měla přinášet jistý užitek a přínos.

In document Rozvoj vnímání jedinců se zrakovým postižením Bakalářská práce (Page 25-0)