Rozvoj vnímání jedinců se zrakovým postižením
Bakalářská práce
Studijní program: B7506 Speciální pedagogika
Studijní obor: Speciální pedagogika pro vychovatele
Autor práce: Kamila Nováková
Vedoucí práce: Mgr. Hana Ryšlavá, Ph.D.
Katedra sociálních studií a speciální pedagogiky
Liberec 2020
Zadání bakalářské práce
Rozvoj vnímání jedinců se zrakovým postižením
Jméno a příjmení: Kamila Nováková Osobní číslo: P17000367
Studijní program: B7506 Speciální pedagogika
Studijní obor: Speciální pedagogika pro vychovatele
Zadávající katedra: Katedra sociálních studií a speciální pedagogiky Akademický rok: 2018/2019
Zásady pro vypracování:
Cíl BP: Vytvořit pomůcku/hru pro rozvoj vnímání jedinců se zrakovým postižením.
Požadavky: Formulace teoretických východisek, příprava a realizace projektu, formulace závěru.
Metody: Projekt, dotazování.
Při zpracování bakalářské práce budu postupovat v souladu s pokyny vedoucí práce.
Prohlášení
Prohlašuji, že svou bakalářskou práci jsem vypracovala samostatně jako původní dílo s použitím uvedené literatury a na základě konzultací s ve- doucím mé bakalářské práce a konzultantem.
Jsem si vědoma toho, že na mou bakalářskou práci se plně vztahuje zákon č. 121/2000 Sb., o právu autorském, zejména § 60 – školní dílo.
Beru na vědomí, že Technická univerzita v Liberci nezasahuje do mých au- torských práv užitím mé bakalářské práce pro vnitřní potřebu Technické univerzity v Liberci.
Užiji-li bakalářskou práci nebo poskytnu-li licenci k jejímu využití, jsem si vědoma povinnosti informovat o této skutečnosti Technickou univerzi- tu v Liberci; v tomto případě má Technická univerzita v Liberci právo ode mne požadovat úhradu nákladů, které vynaložila na vytvoření díla, až do jejich skutečné výše.
Současně čestně prohlašuji, že text elektronické podoby práce vložený do IS/STAG se shoduje s textem tištěné podoby práce.
Beru na vědomí, že má bakalářská práce bude zveřejněna Technickou uni- verzitou v Liberci v souladu s § 47b zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a o změně a doplnění dalších zákonů (zákon o vysokých školách), ve znění pozdějších předpisů.
Jsem si vědoma následků, které podle zákona o vysokých školách mohou vyplývat z porušení tohoto prohlášení.
18. dubna 2020 Kamila Nováková
Ráda bych poděkovala své vedoucí práce Mgr. Haně Ryšlavé, Ph.D. za odborné vedení, pozitivní motivaci a cenné rady při tvoření bakalářské práce. Dále bych chtěla poděkovat odborníkům ze Speciálněpedagogického centra pro zrakově postižené v Liberci za pomoc při tvorbě pomůcky pro jedince se slabozrakostí. Na závěr věnuji poděkování mé rodině a blízkým, kteří mi po celou dobu studia byli oporou a podporovali mě.
Anotace
Bakalářská práce se zabývá rozvojem vnímání jedinců se zrakovým postižením.
Konkrétní skupinou, které se práce věnuje, jsou děti se slabozrakostí. Cílem bylo vytvořit pomůcku, jež napomáhá k rozvoji vnímání. Vzhledem k tomu, že pro jedince se slabozrakostí je na trhu málo her a pomůcek, které by napomáhaly k jejich vývoji, byl nástroj vyroben právě pro ně. Teoretická část práce se zaměřuje na popis zrakového postižení a vnímání, jeho etiologii a symptomatologii. V další teoretické části je pak prostor věnován slabozrakosti, jejím důsledkům, specifikům práce s dítětem se slabozrakostí a úpravám vizuálního materiálu.
Základem praktické části je vytvořená pomůcka. Nejprve se tato část věnuje cílu práce a výzkumné otázce, popisu zvolené metody a harmonogramu realizace. Posléze je popsána charakteristika cílové skupiny, samotný popis pomůcky a použitých materiálů. Významnou část kapitoly tvoří testování, z něhož vyplynuly výhody a nevýhody pomůcky, vzešly návrhy pro její vylepšení, ale v celkovém hodnocení byla pomůcka označenou za vhodnou. Závěr kapitoly tvoří vyhodnocení cíle práce a výzkumné otázky a doporučení pro praxi.
Klíčová slova
zrakové postižení, slabozrakost, dítě se slabozrakostí, rozvoj vnímání, vizuální úpravy, pomůcka
Annotation
Title: Development of the Perception of People with Visual Impairment
The bachelor thesis deals with the development of perception of people with visual impairment. The specific group that the thesis deals with are children with low vision. The goal was to create a tool that helps with perception development. Due to the fact that there are few games and devices on the market for individuals with low vision, which would help their development, the tool was made directly for them. The theoretical part of the thesis focuses on the description of visual impairment and perception, its etiology and symptomatology. In the next theoretical part, the thesis is devoted to low vision, its consequences, the specifics of working with a child with low vision and adjustments to the visual material. The basis of the practical part is the created tool. First, this part deals with the goal of the work and research question, description of the chosen method and implementation schedule. Then the characteristics of the target group are described, the description of the aid and the materials used. A significant part of the chapter is testing, which revealed the advantages and disadvantages of the tool, suggestions for its improvement, but in the overall evaluation, the device was recognized as suitable. The conclusion of the chapter is an evaluation of the aim of the work and research questions and recommendations for practice.
Key words
visual impairment, the low vision, children with the low vision, development of perception, visual adjustments, the tool
8
Obsah
Seznam zkratek ... 10
ÚVOD ... 11
TEORETICKÁ ČÁST ... 13
1 Zrakové postižení ... 13
1.1 Definice zrakového postižení ... 13
1.2 Zrakové vnímání ... 13
1.3 Vývoj zraku ... 14
1.4 Klasifikace zrakového postižení a jeho symptomatologie ... 14
1.5 Etiologie zrakového postižení ... 17
2 Dítě se slabozrakostí ... 24
2.1 Důsledky slabozrakosti ... 24
2.2 Specifika práce s dítětem se slabozrakostí ... 24
2.3 Rozvoj vnímání u dítěte se slabozrakostí ... 25
2.4 Specifika úpravy vizuálního materiálu pro rozvoj vnímání dítěte se slabozrakostí .. 28
PRAKTICKÁ ČÁST ... 33
3 Cíl práce a výzkumné otázky ... 33
4 Použitá metoda a harmonogram realizace ... 34
4.1 Projekt ... 34
4.2 Harmonogram realizace praktické části... 34
5 Charakteristika cílové skupiny ... 36
9
6 Popis pomůcky ... 37
6.1 Použité materiály ... 43
6.2 Svazek příloh ... 45
7 Testování pomůcky ... 46
7.1 Interpretace odpovědí respondentů: ... 46
8 Vyhodnocení cíle práce a výzkumné otázky ... 49
9 Doporučení pro praxi ... 51
ZÁVĚR ... 53
Seznam použité literatury ... 55
Seznam příloh ... 56
Přílohy ... 57
10
Seznam zkratek
CVI – Cortical visual impairment ČR – Česká republika
NAVH – National Association For Visually Handicapped SPC – Speciálněpedagogické centrum
ZŠ – Základní škola
11
ÚVOD
V dnešní době již není pochyb o tom, že děti se zrakovým postižením jsou stejné jako děti bez postižení. Odlišuje je pouze jediný rozdíl. Kromě potřeb, které uvádí Maslow ve své známé pyramidě a o jejichž naplnění usiluje každý člověk, mají tito jedinci navíc potřeby speciální. Tyto potřeby logicky plynou z jejich zrakového postižení. Pokud je k nim přihlíženo a jedinci je poskytnuta celková kvalitní péče, stává se i takový člověk plnohodnotným členem společnosti.
První možnost nahlédnutí a seznámení se s odlišným výukovým materiálem přišla v rámci souvislé odborné praxe v zařízení, které mimo jiné vzdělává žáky se zrakovým postižením. Bakalářská práce měla od počátku směřovat k nějakému užitku a prospěšnosti, proto se věnuje dětem se zrakovým postižením a výrobě pomůcky pro ně.
Po vymezení těchto základních cílů bylo nutné stanovit metodu, která umožní při práci tvořit. Metodou se stal projekt, který bylo třeba jasně formulovat. Zraková postižení jsou dále dělena do čtyř skupin, kdy se každá z nich zabývá jinými specifiky a obtížemi. Aby mohl být projekt sestaven kvalitně a splňoval tak dílčí cíle prospěšnosti, bylo třeba vybrat jednu ze zmíněných kategorií. Po konzultaci s několika odborníky, kteří se zabývají zrakovým postižením bylo rozhodnutu, že se projekt bude věnovat tvorbě pomůcky pro děti se slabozrakostí. Právě pro ně je dle slov odborníků na trhu málo pomůcek a her, které by napomáhaly k jejich rozvoji vnímání.
Samotná práce je členěna do dvou hlavních kapitol, konkrétně na část teoretickou a praktickou. Teoretická část práce je dále rozdělena na dvě kapitoly. První z nich definuje zrakové postižení, o něhož se dále opírají podkapitoly související s tímto tématem, jež je nezbytné zmínit v rámci komplexního pojetí zrakového postižení. Konkrétně se jedná o podkapitoly zabývající se zrakovým vnímáním a vývojem zraku, klasifikací zrakových postižení, jeho etiologií a na závěr vybraná oftalmologická onemocnění. Druhá kapitola se věnuje tématu slabozrakosti, kterým se následně zabývá i zbytek práce. Kapitola pojednávající o dítěti se slabozrakostí popisuje důsledky slabozrakosti, specifika práce s dítětem se slabozrakostí, rozvoj vnímání a specifika úpravy vizuálního materiálu.
V praktické části je po jejím uvedení prostor věnován vymezení cíle a výzkumné otázky. Následně je popsána použitá metoda, kterou se stal projekt a harmonogram realizace praktické části, na který navazuje kapitola pojednávající o charakteristice cílové skupiny.
Další část tvoří konkrétní popis pomůcky, který obsahuje i popis použitých materiálů. Práce
12
pokračuje popisem testové metody, která byla zvolena pro získání zpětné vazby a hodnocení pomůcky, které je objasněno v interpretaci rozhovorů. Následuje vyhodnocení výzkumné otázky a cíle práce, které představuje výsledky práce. V této kapitole je popsáno, že pomůcka byla vyhodnocena jako vhodná a přínosná pro zvolenou cílovou skupinu, přestože má jisté nedostatky. Poslední část praktické části je tvořena kapitolou s názvem doporučení pro praxi, kde jsou shrnuty veškeré poznatky a zkušenosti, kterých mohou využít další tvůrci.
13
TEORETICKÁ ČÁST
1 Zrakové postižení
1.1 Definice zrakového postižení
Osoby se zrakovým postižením jsou lidé s různými druhy a stupni snížených zrakových schopností. V užším slova smyslu se tak rozumí jedinci, kterým poškození zraku jakkoli ovlivňuje činnosti v běžném životě a zároveň jim nepostačuje optická korekce.
(Kimplová, Kolaříková 2014)
Pokud hovoříme o jedinci se zrakovým postižením, máme na mysli člověka s těžší vadou zrakového orgánu, který má omezený přístup k informacím, potíže v oblasti orientace a při vykonávání samostatného pohybu, v pracovním uplatnění a v sociální oblasti.
(Kimplová, Kolaříková 2014)
Zrakové postižení lze vymezit jako ztrátu nebo poškození daného orgánového systému. Následkem toho je narušená, omezená či zcela chybí standardní funkce. Postižení ovlivňuje vývoj celé osobnosti jedince a spoluurčuje jeho společenské postavení. Na tomto základě vzniká handicap neboli znevýhodnění, jež je dáno samotným postižením, mírou jeho zvládání u konkrétního jedince a jeho sociálním významem. (Vágnerová 2014)
„Zrakové postižení je všeobecně chápáno jako smyslové omezení při zprostředkování či interpretaci zrakového vjemu.“ (Beneš 2019, str. 44) Následně je pomocí testování určena zraková vada, která výrazně ovlivňuje kvalitu zrakových funkcí. (Beneš 2019)
1.2 Zrakové vnímání
Zrak je jedním z pěti lidských smyslů a jeho funkcí je získávat informace o okolním světě. Zrakem přijímáme 70–90 % všech informací, z čehož plyne, že jeho funkce je naprosto výjimečná. (Kochová, Schaeferová 2015) Ztráta zraku způsobí jedinci informační deficit a tím vznikne zrakové postižení, které je třeba vhodným způsobem kompenzovat. Nahradit zrak lze do jisté míry pomocí většího zapojení sluchu, hmatu a čichu. (Moravcová 2004)
Schopnost vyrovnat se se zrakovým postižením závisí na mnoha faktorech. Jednou z nejdůležitějších oblastí je věk, v němž k postižení došlo a s tím související dosavadní zkušenosti jedince. Velmi podstatným faktorem je samotná struktura osobnosti daného jedince se zrakovým postižením. Maximální možné využití omezených zrakových vjemů pak
14
závisí především na dostupnosti reedukační péče v oblasti zrakového vnímání a na dostupnosti speciálních optických a jiných pomůcek. (Moravcová 2004)
1.3 Vývoj zraku
Člověk nepřichází na svět s plně vyvinutým zrakem. Kompletní vývoj vidění pokračuje až do šesti let věku dítěte. Zdravý zrak se, jednoduše řečeno, vykazuje správnou funkcí tří částí zrakové dráhy a ta je tvořena okem, očním nervem a mozkovým centrem.
Jestliže je zrak postižen, pravděpodobně se na některé vývojové úrovni zastaví, popř. bude jeho vývoj postupovat pomaleji. (Kochová, Schaeferová 2015)
Hned po narození se u dítěte začíná objevovat světlocit – schopnost vnímat rozdíl mezi světlem a tmou. Dítě se nejprve dívá převážně periferně a zhruba od druhého týdne přichází i vidění centrální. Ve vodorovné rovině dokáže vnímat pohyb a v krátkém časovém úseku umí zaměřit pohled na lidský obličej. Okolo jednoho měsíce dítě dokáže fixovat pohled na nějaký předmět, ve druhém měsíci pak sleduje daný předmět oběma očima. V tomto období také začíná navazovat oční kontakt a projevuje zájem o pohyby rtů člověka, jenž k dítěti promlouvá. Sleduje hračky zavěšené nad postýlkou. Ve třech měsících pak dítě dokáže intenzivně reagovat na pohyb a začíná se dívat na vlastní ruce. Prodlužuje se vzdálenost, na kterou vidí. Pohled dokáže dítě střídat na dva objekty. Zlepšuje se i ostrost vidění. Kolem šestého měsíce dokáže dítě spojit to, co vidí každým okem zvlášť, do jednoho obrazu. Zorné pole už využívá v celém rozsahu. Do desátého měsíce dítě vidí a je schopno uchopit drobné předměty, dívá se na dospělého a pozoruje své okolí. Tím neustále zdokonaluje vidění oběma očima a zaměřenost očních pohybů. Ostrost vidění se neustále zlepšuje a zkušenost dítěte je již na takové úrovni, že dokáže rozpoznat i částečně zakryté předměty. Do jednoho roku věku se pak dítě naučí zrakově orientovat ve svém domově, poznává známé osoby a dívá se z okna. Okolo třetího roku se upevňuje schopnost vidět oběma očima a ostrost vidění je téměř na konci vývoje. Vývoj zraku je zcela dokončen okolo pěti až šesti let. (Kochová, Schaeferová 2015)
1.4 Klasifikace zrakového postižení a jeho symptomatologie
Diagnostika zrakového postižení může proběhnout už v prenatálním období. Častěji je však odchylka od běžného vývoje zjištěna až v pozdějším věku dítěte. Rodiče si většinou nejprve všimnou, že jejich dítě zrakem nereaguje na své okolí, nedívá se nikomu do tváře či nenavazuje oční kontakt. (Kochová, Schaeferová 2015)
15
Dle výsledků oftalmologického vyšetření, můžeme jedince se zrakovým postižením zařadit z pohledu speciální pedagogiky do jedné ze čtyř skupin – osoby nevidomé, osoby slabozraké, osoby se zbytky zraku, osoby s poruchami binokulárního vidění. (Finková, Ludíková, Růžičková 2007) Stupeň vidění se určuje podle rozsahu ztráty zrakové ostrosti a dle velikosti omezení zorného pole. (Kimplová, Kolaříková 2014)
Osoby nevidomé – jsou chápany jako jedinci s nejtěžším stupněm zrakového postižení. Do této skupiny zařazujeme děti, mládež a dospělé, jejichž zrakové vnímání je narušeno na stupni nevidomosti. Nevidomost můžeme dále dělit na praktickou, skutečnou a plnou podle míry poklesu zrakové ostrosti. Dle doby vzniku můžeme nevidomost dělit na vrozené a získané postižení. Mezi nejčastější příčiny vrozené formy nevidomosti patří dědičnost, narušení vývoje plodu v prenatálním období, infekční nemoci matky v době těhotenství. Získanou nevidomost může způsobit progrese refrakčních vad, glaukom, katarakta, retinopatie, nádory, úrazy a podobně. (Finková, Ludíková, Růžičková 2007) Pro jedince s nevidomostí je důležitý rozvoj kompenzačních mechanismů tak, aby se představy o okolním světě vytvářely co nejvíce ve shodě s realitou. Je podstatné podporovat rozvoj sluchu, hmatu, čichu a chuti, ale i myšlení, řeč, paměť, představivost a pozornost. Představy nevidomého shodující se s realitou jsou základem pro rozvoj samostatnosti, prostorové orientace a začlenění se do společnosti. (Kimplová, Kolaříková 2014)
Osoby se slabozrakostí – lze v širokém pojetí považovat za ty osoby, jež mají orgánové postižení obou očí, které i při optimální brýlové korekci činí jedinci potíže v běžném životě. Dle stupně postižení můžeme slabozrakost rozdělit na lehkou, střední a těžkou. Toto rozdělení je pro nás důležité zejména z hlediska edukace. (Finková, Ludíková, Růžičková 2007) Slabozrakost se projevuje zhoršenou zrakovou ostrostí obou očí, potížemi s prostorovým viděním, výpadky v zorném poli, poruchami barvocitu, výskytem nystagmu, světloplachostí. Vada může být vrozená i získaná v průběhu života. Některé formy se postupně zhoršují, jsou tedy progresivní, jiné jsou stálé. (Kimplová, Kolaříková 2014) Příčiny vzniku slabozrakosti jsou stejné jako u nevidomosti, ale důsledky jsou v mnoha oblastech rozlišné. (Finková, Ludíková, Růžičková 2007) Jedinci se slabozrakostí mívají narušenou správnou tvorbu zrakových představ, které jsou díky tomu zkreslené, neúplné nebo deformované. U dětí se slabozrakostí je třeba počítat se sníženou koncentrací, slabou pozorností, rychlejší unavitelností, pomalejším pracovním tempem a zvýšenou citlivostí.
Zároveň se mohou objevovat potíže s orientací v prostoru a pohyb bývá méně jistý, pomalejší.
(Kimplová, Kolaříková 2014)
16
Osoby se zbytky zraku – jsou jedinci, kteří se nacházejí v hraniční oblasti mezi slabozrakostí a nevidomostí. Speciální pedagogika pohlíží na osoby se zbytky zraku jako na jedince v pásmu těžké slabozrakosti až praktické slepoty. (Finková, Ludíková, Růžičková 2007) Postižení nemusí mít stálý charakter, může docházet jak ke zlepšení, tak ke zhoršení.
Příčiny postižení mohou být vrozené i získané. (Kimplová, Kolaříková 2014) Důsledkem postižení jsou snížené, omezené či deformované zrakové schopnosti jedince, což může vést k narušení jeho představ. Většina osob se zbytky zraku má i snížené grafické schopnosti a omezené pracovní možnosti. Pro naplnění plnohodnotného života se u jedinců se zbytky zraku doporučuje pracovat cestou tzv. dvojmetody. Metoda funguje na principu kombinace postupů, které využívají jedinci se slabozrakostí a osoby nevidomé. U jedinců je třeba rozvíjet zrakové schopnosti, ale i další kompenzační činitele (například hmatové vnímání). Vlivem neustálého vynakládání velkého úsilí při každodenních činnostech mohou být jedinci se zbytky zraku podráždění, hůře přizpůsobitelní, mohou mít potíže v oblasti procesu socializace a další komplikace. (Finková, Ludíková, Růžičková 2007)
Osoby s poruchami binokulárního vidění – se stávají zrakově postiženými tehdy, když dojde k narušení anatomických poměrů a funkčních předpokladů a tím vznikne porucha binokulárního vidění. Po narození vlivem dozrávání sítnice a její žluté skvrny jedinec získává schopnost binokulárního vidění. V průběhu prvních šesti let života dochází ke zdokonalování, stabilizaci a upevňování jednoduchého binokulárního vidění. Při poruchách binokulárního vidění se u obou očí nevytváří v jednu chvíli stejné obrazy, které po splynutí tvoří prostorový vjem a zabezpečují stereoskopické a hloubkové vidění. Porucha ve vývoji jednoduchého binokulárního vidění může směřovat ke strabismu, tupozrakosti či narušení centrální retinální fixace. Poruchy binokulárního vidění jsou při vhodné a včasné terapii většinou odstranitelné nebo je lze alespoň zmírnit – dospělý jedinec tedy může být zcela bez potíží. U osob s poruchami binokulárního vidění je porušena řada zrakových funkcí. Nejvíce se postižení objevuje v činnosti analyticko-syntetické, při lokalizaci a hloubkovém vidění. Při práci s osobami s touto vadou je nutné myslet na to, že porucha nečiní potíže pouze při zrakové práci, ale zasahuje jedince komplexně. Tito lidé mají pomalejší utváření představ, nepřesné a pomalé reakce na zrakové podněty. Představy vytvořené na základě chybného zrakového vnímání jsou nekvalitní. Jedinci bývají rychleji unavitelní a po práci očí se může objevovat slzení. Osoby s poruchami binokulárního vidění nejsou omezené v pracovním zařazení, přesto mívají pocity méněcennosti a mohou se objevovat potíže se zařazením do společnosti.
(Finková, Ludíková, Růžičková 2007)
17 Skupiny zrakových vad
Rozlišujeme čtyři skupiny poruch zraku a není výjimkou, když se u jednoho člověka kombinuje několik poruch současně. Mezi zmíněné skupiny řadíme: ztrátu zrakové ostrosti, postižení šíře zorného pole, okulomotorické problémy a obtíže se zpracováním zrakových informací. (Kimplová, Kolaříková 2014)
Ztráta zrakové ostrosti – hovoříme o refrakčních vadách, kdy jedinec nevidí zřetelně.
U jedince se mohou objevovat potíže s rozlišováním detailů, ale nemusí mít problém s identifikací velkých předmětů a naopak. Je třeba zmínit, že např. dalekozrací lidé vidí špatně na blízko, ale dobře do dálky, avšak u těžké formy mohou jedinci vidět špatně na blízko a do dálky také. Vždy záleží na stupni poškození, který je velice rozdílný a prakticky nenajdeme dva lidi, kteří by měli stejné poškození zraku. O zrakovém postižení hovoříme i v případě brýlové korekce – přestože má člověk brýle, které mu pomáhají, nevidí dobře. (Kimplová, Kolaříková 2014)
Postižení zorného pole – jedná se o omezení prostoru, který člověk vidí. Zde se může, ale nemusí projevit omezení zrakové ostrosti, obtíže s diskriminací barev, zhoršující se vidění za šera a při adaptaci na změnu osvětlení. Hovoříme o nejhůře pochopitelném zrakovém postižení ze strany okolí. Tito jedinci nejsou schopni pohybovat se bez kompenzačních pomůcek, přestože „něco“ vidí (např. trubicové vidění), což připadá společnosti podezřelé. (Kimplová, Kolaříková 2014)
Okulomotorické poruchy – setkáváme se s nimi při vadné koordinaci pohybu očí.
Obtíže vznikají při používání obou očí, při sledování nebo prohlížení objektu. Jedinci sledují předmět nejprve jedním, pak druhým okem. Takto postižení lidé mohou mít problémy při uchopování předmětů a s přesně mířenými pohyby. (Kimplová, Kolaříková 2014)
Obtíže se zpracováním zrakových podnětů – jsou způsobeny poškozením zrakových center v kůře mozku. Orgán oka je v pořádku, ale přesto jedinec neumí vyhodnotit přijímanou zrakovou informaci. (Kimplová, Kolaříková 2014)
1.5 Etiologie zrakového postižení
Příčiny vzniku zrakového postižení jsou různé. Mohou vzniknout následkem genetických dispozic, ale i vlivem vnějšího prostředí. Některá postižení jsou vrozená a jiná se projeví až v průběhu dalšího vývoje či vznikají jako následek úrazu, onemocnění v jakémkoli období života. K nárůstu počtu jedinců se zrakovým postižením dochází i v souvislosti se
18
stárnutím. Z hlediska důsledků pro další život jedince se zrakovým postižením, rozlišujeme kategorie vrozených a později získaných postižení. (Vágnerová 2014)
Vrozené postižení, či získané v raném věku, narušuje vývoj jedince od počátku jeho života. Člověk s vrozeným zrakovým postižením je na svůj handicap adaptován, proto pro něj není tolik traumatizující. Vlivem dospívání si jedinec uvědomuje, že jiní lidé mají další možnosti, které on nemá a které by si přál mít, často si však neumí představit, jaké konkrétní výhody by tím získal. (Vágnerová 2014) Vrozené postižení může být zjištěno již v období těhotenství pomocí ultrazvuku a vzniká vlivem genetického zatížení, úrazu matky v období těhotenství či onemocněním matky v perinatálním období. (Kochová, Schaeferová 2015) Nejčastěji se vyskytují vrozené poruchy zrakového vnímání u dětí předčasně narozených.
(Beneš 2019)
Později získané postižení pro jedince znamená větší psychické trauma. Osoba si uvědomuje, co ztratila a svůj aktuální stav považuje za jednoznačně horší. Výhodou je však zachování dřívějších zkušeností – jedinec se po určitou dobu svého života rozvíjel standardním způsobem a má spoustu kompetencí, které jeho vrstevník s vrozeným postižením nemá. Mezi užitečné kompetence můžeme zařadit například představu prostoru, různé sociální zkušenosti, které lze využít při kontaktu se zdravými lidmi apod. (Vágnerové 2014) V průběhu života můžeme získat zrakové postižení vlivem stoupání přibývajícího věku, úrazu či onemocnění. (Kimplová, Kolaříková 2014)
S výše zmíněným vymezením souvisí i kategorizace na primární postižení a sekundární znevýhodnění. Každé rozlišení má jinou etilogii a souvisí s ním i odlišnost prostředků, které mohou přispět ke zlepšení. (Vágnerová 2014)
Primární postižení zahrnuje chorobné změny, jež představují omezení v rozvoji normálních funkcí. Možnost vzniku psychické odchylky vlivem zrakového postižení závisí na druhu a závažnosti onemocnění. (Vágnerová 2014)
Sekundární znevýhodnění je následek nejrůznějších faktorů, zejména sociálních, které mohou plynout z primárního postižení. Při vzniku sekundárního znevýhodnění hrají roli i osobnostní vlastnosti jedince, jeho postoje a chování ostatních lidí. (Vágnerová 2014)
Dynamika vývoje samotného postižení pak může být různá. Stanovená diagnóza určuje i předpoklad dalšího rozvoje – zda je možné dosáhnout určitého zlepšení, nebo naopak bude docházet k postupnému zhoršování stavu. V jaké době k progresi může docházet lze
19
obvykle vyčíst z diagnózy (např. u degenerativního onemocnění sítnice lze očekávat zásadní úbytek zrakových funkcí v dospívání a mladé dospělosti). (Vágnerová 2014)
Vybraná oftalmologická onemocnění typická pro dětský věk Glaukom
Nejčastějším typem zeleného zákalu je glaukom s otevřeným úhlem, který má pomalý nástup a je často pozdě diagnostikován. Vedle toho existuje i glaukom uzavřeného úhlu a oba typy můžeme dělit na glaukom primární a sekundární. Glaukom je skupina chorob s různou etiologií, která má za následek zvýšení nitroočního tlaku a tím jsou způsobeny regresivní změny v oku. Zvláštním typem zeleného zákalu je glaukom vrozený či projevující se v dětském věku. Obvykle se jedná o sekundární zákaly, které způsobují vývojové odchylky předního segmentu. Kongenitální glaukom je ojedinělým typem zákalu. Někteří jedinci trpící tímto onemocněním vzešli z pokrevního manželství a zákal je zde projevem mutace.
V některých případech je možné postižení diagnostikovat již v prenatálním období.
(Kuchynka a kol. 2007) Katarakta
Katarakta je hlavní příčinou slepoty. Šedý zákal patří mezi jednu z nejčastějších nemocí, která postihuje organismus vlivem stárnutí. Setkáváme se však i s jinými druhy zákalu, které se vyvíjejí v mladším věku a mohou vzniknout na základě metabolické choroby, úrazu, nitroočního zánětu nebo nádoru. Kongenitální nebo částečně infantilní katarakta je druh zákalu, který vzniká u dětí do jednoho roku života, a setkáme se s ním asi u 1 novorozence z 250 narozených. Vznik tohoto typu katarakty je z 25–50%
podmíněn genetikou. (Kuchynka a kol. 2007) Osoby s kataraktou mají obvykle sníženou zrakovou ostrost, problémy s oslněním a vidění popisují „jako přes špinavé okno“. Šedý zákal je někdy možné léčit chirurgickým zákrokem. (Kimplová, Kolaříková 2014)
Retinoblastom
Jedná se o nejčastější nitrooční nádor sítnice, který vzniká v embryonálním období a propuká obvykle do dvou let věku jedince. Germinální mutací, neboli přítomností retinoblastomového genu ve vajíčku či spermii, trpí asi 40% pacientů. Ve většině případů je nosičem genu zdravý otec. Ke zjištění nádoru je v některých případech možné využít prenatální diagnostiku. (Kuchynka a kol. 2007)
20 Hordeolum
Jinými slovy ječné zrno je zánětlivé poškození víček a můžeme se s ním setkat i v dětském věku. K úniku hnisu ze zánětu dochází po vhodné terapii. Pokud během vývoje dojde k ohraničenému zánětu, je možné ho léčit až po jeho vyprázdnění. Pro léčbu je možné využít i vhodných antibiotik. (Kuchynka a kol. 2007)
Konjuktivitida
Jedná se o zánět spojivky, který patří do skupiny běžně se vyskytujících zánětů.
Kojuktivitida může být infekční, neinfekční a z hlediska průběhu můžeme hovořit o zánětu akutním či chronickém. Zánět může mít lehký průběh, ale existují i varianty, které mohou ohrozit zrak pacienta a někdy je pro jejich odstranění nutný chirurgický zákrok. O chronické konjunktivitidě hovoříme tehdy, když zánět trvá déle než 4 týdny. Průběh je obvykle dlouhý a nedramatický, mezi nejčastější příznaky řadíme pocit cizího tělesa, překrvení spojivky či zesílení okrajů víček. Novorozenecká konjunktivitida je zánět, který se objevuje v prvním měsíci života dítěte. Ve vyspělých zemích se však onemocnění příliš nevyskytuje. Příčinou vzniku tohoto onemocnění je přenos infekce při porodu. (Kuchynka a kol. 2007)
Ptóza víčka
Jedná se o pokles horního víčka. Můžeme ji pozorovat v souvislosti s Hornerovým syndromem. Ptóza postihuje jak starší, tak mladší jedince. Mezi symptomy můžeme zařadit omezení zorného pole, únavu, zhoršené vidění, pozdvižené obočí. Abychom mohli diagnostikovat onemocnění, je třeba znát podrobnou anamnézu jedince, ve které si všímáme především doby trvání obtíží, změny stavu během dne a šíření potíží. Pokles horního víčka u dětí má většinou vrozený základ, ale může se objevit i po úrazu, nádoru nebo zánětu centrální nervové soustavy. Kongenitální ptóza může být jednostranná či oboustranná a příčina je myogenní či neurogenní. Z hlediska četnosti se myogenní vrozená ptóza vyskytuje častěji než neurogenní forma. Léčba se ve většině případů provádí chirurgicky. (Kuchynka a kol. 2007)
Retinopatie nedonošených
Je onemocnění nezralé a vyvíjející se sítnice a zasahuje obvykle předčasně narozené děti s porodní hmotností nižší než 1500 gramů. Retinopatie je nejčastějším zapříčiněním vrozené slepoty – asi 70% dětí s nevidomostí tvoří jedinci zasaženi touto nemocí. Retinopatii můžeme členit na akutní a chronickou. Jedná se o multifaktoriální, oboustranné onemocnění a vada bývá obvykle souměrná na obou očích. (Kuchynka a kol. 2007) Jedinci předčasně
21
narození musí být většinou umístěni do inkubátorů, kde dochází k oxygenoterapii. Příznaky retinopatie nedonošených jsou citlivost na oslnění, zúžení zorného pole, snížení zrakové ostrosti, slepota. (Kimplová, Kolaříková 2014)
Kolobom
Dle Kuchynky „Kolobom je zářez, rýha či mezera přítomná v sítnici, cévnatce a/nebo v duhovce.“ (Kuchynka a kol. 2007, str. 679) Můžeme se s ní setkat v souvislosti s trizomií 13 – Patauův syndrom. Vzniká neúplným uzávěrem plodové oční štěrbiny. Narušení zrakového nervu se pohybuje v širokém pásmu od téměř normálního vidění po těžké výpady. Ke změnám vidění dochází zejména v dolní polovině terče. Odchylka může být jednostranná či zasahuje obě oči s nesouměrným rozložením vady. Za příčinou kolobomu může stát genetika a ve většině případů hovoříme o vrozené vadě. (Kuchynka a kol. 2007)
Hypoplazie
Jedná se o odchylku v oblasti zrakového nervu. Papila je obvykle zmenšena na třetinu či polovinu běžného průměru terče. Zrakové vnímání je omezeno v rozsahu od téměř normálního vidění po úplnou ztrátu zrakových schopností. Celková aplazie bývá výjimečná.
Hypoplazie může být jednostranná i oboustranná a jde o poruchu plodové oční štěrbiny.
Příčinou bývá vnější narušení – užívání některých léků v prenatálním období, infekce matky v době těhotenství. Odchylka je vázaná na kongenitální infekce. Může se vyskytovat jako anomálie samostatná, nebo v kombinaci s jinými vrozenými odchylkami centrální nervové soustavy. (Kuchynka a kol. 2007)
Refrakční vady
Pro označení fyziologického refrakčního stavu oka, tedy ostrého a čistého vidění, můžeme použít termín emetropie. K tomuto stavu dochází, když je v jednotě optická mohutnost rohovky, čočky a délka oka. V případě emetropie je kombinace zmíněných třech prvků v pořádku a nevzniká vada. Z toho vyplývá, že pokud skupina není zcela sjednocená a vyskytuje se v ní nedostatek, hovoříme o ametropii, tedy o refrakčních vadách. Pro zjištění správné korekce je vždy nutné znát refrakci, aby nedošlo k překorigování či podkorigování zákroku. Mezi nejčastější vady patří myopie, jinak nazývaná krátkozrakost (viz níže), hypermetropie neboli dalekozrakost a astigmatismus. (Kuchynka a kol. 2007) Opakem myopie je dalekozrakost, při které se vzdálený bod oka nachází za okem či mimo nekonečno.
Hypermetropii řešíme pomocí plusových skel. Astigmatismus obvykle způsobuje nepravidelně zakřivená rohovka a někdy jej můžeme kompenzovat cylindrickými skly.
22
(Kimplová, Kolaříková 2014) Obecně řešíme většinou korekci refrakčních vad pomocí dioptrií v kontaktních čočkách. (Kuchynka a kol. 2007)
Myopie
Jde o nejrozšířenější refrakční vadu s ohniskem ve sklivci. Jinými slovy ji nazýváme krátkozrakost. Problém způsobuje to, že se paprsky nestřetnou na sítnici, ale před ní. Ke korekci krátkozrakosti se využívá nejslabší rozptylka, která umožňuje ostré vidění. Existuje škála hodnocení myopie dle stupně závažnosti. Lehkou krátkozrakost zaznamenáváme od -0,25 D do -3 D, hodnotou od -6,25 D do -10 D charakterizujeme myopii těžkou. Lehčí typy myopie se po zakončení vývoje jedince téměř nemění. Krátkozrakost s nejtěžším stupněm závažnosti bývá progresivní, doprovází ji patologické změny na sítnici a ve sklivci a může se jednat o vrozenou formu myopie. (Kuchynka a kol. 2007)
Poruchy binokulárního vidění
Nastávají při narušení anatomických poměrů a funkčních předpokladů vidění. Poruchy binokulárního vidění můžeme popsat jako nemožnost současného pozorování oběma očima.
Potíže způsobují sítnice očí, na kterých se ve stejných místech nevytvářejí shodné obrazy.
Mezi nejčastější poruchy binokulárního vidění zařazujeme strabismus a amblyopii. (Finková, Ludíková, Růžičková 2007)
Amblyopii označujeme jinak jako tupozrakost a jedná se o pokles zrakové ostrosti, který nemá organickou příčinu. Onemocnění vzniká důsledkem nízké či abnormální oční stimulace v dětství. Tupozrakost se objevuje do šesti let věku dítěte, čím dříve se projeví, tím je postižení závažnější. Pokles ostrosti nelze vyrovnat pomocí optické korekce. Může se jednat o vadu jednostrannou i oboustrannou. Amblyopie obvykle vzniká kombinací více příčin, přesto ji ale dělíme do následujících čtyř skupin: strabická, anizometropická, deprivační a kongenitální amblyopie. Léčbu zahajuje lékař pomocí korekce refrakční vady brýlemi/kontaktními čočkami, následuje využití okluze a později popř. chirurgický zákrok, pokud předchozí léčba selhala. (Kuchynka a kol. 2007)
Strabismus je porucha, které jinak říkáme šilhavost, objevuje se zhruba u 4–5% dětí.
Stejně jako u jiných vad je i zde velmi podstatný včasný nástup léčby, protože strabismus má progresivní tendenci. Poruchy si obvykle jako první všimnou rodiče, kteří lékaři kromě popisu nálezu sdělují i další oční vady vyskytující se v rodině. Pediatr si při vyšetření všímá postavení, polohy a velikosti očí, kresby spojivky a duhovky, propustnosti rohovky, čočky a zkoumá stav zornice. Šilhavost může být prvním symptomem jiné závažnější nemoci očí,
23
proto je důležité věnovat pozornost správné diagnostice. Základní léčba strabismu by měla být dokončena do nástupu povinné školní docházky, kdy je binokulární vidění zcela upevněno.
(Kuchynka a kol. 2007)
CVI (Cortical visual impairment)
CVI neboli porucha centrálního vidění je mnohdy důvodem oboustranné poruchy vidění v dětském věku. Příčinou je narušení centrální nervové soustavy a může se jednat o vadu dočasnou nebo trvalou. Onemocnění obvykle vzniká na základě nedostatku kyslíku, úrazu či infekce centrálního nervového systému, dále mohou být příčinou vrozené vývojové vady či metabolické poruchy. Rizikovou skupinou pro vznik tohoto onemocnění mohou být jednovaječná dvojčata, která jsou živena z jedné placenty, v níž hrozí nedostatečné zásobení vlivem možné embolizace. Odhad dalšího vývoje vidění s poruchou závisí na přítomnosti dalších neurologických odchylek. Při tomto onemocnění je vždy nutné provádět multidisciplinární rehabilitaci. (Kuchynka a kol. 2007)
24
2 Dítě se slabozrakostí
2.1 Důsledky slabozrakosti
Děti se slabozrakostí od narození či raného věku chápou svou vadu jako jejich běžnou součást. K uvědomování si svého handicapu dochází obvykle až při střetu s intaktní společností, kdy na sebe rázem dítě může začít pohlížet negativně. V takovém případě je pak rozhodující postoj nejbližšího okolí a zejména přístup rodiny. Právě na podpoře závisí vyrovnání se jedince s postižením. Velkou roli hrají i organizace a instituce zabývající se lidmi se zrakovým postižením, které poskytují informace široké veřejnosti a díky tomu se názory a postoje lidí postupně mění. Rodičům dítěte se zrakovým postižením je poskytována péče a poradenství ze strany středisek rané péče. (Beneš 2019)
Využitelnost zraku a kvalita zrakového vnímání je u osob se slabozrakostí snížená.
Postižení se nepříznivě projevuje při rozvoji zrakového vnímání – dochází k jeho omezení, snížení či deformaci. U jedinců se pak nedostatečná schopnost zrakového vnímání projevuje vytvářením nepřesných, zkreslených představ. Mimo to je poznamenána i schopnost grafického a pracovního výkonu. Potíže nastávají i v oblasti prostorové orientace a není výjimkou i nejistota v pohybu. (Finková, Ludíková, Růžičková 2007)
2.2 Specifika práce s dítětem se slabozrakostí
Osobám se zrakovým postižením náleží také určitá míra podpory ze strany okolí.
Z hlediska výchovně-vzdělávacího procesu hovoříme především o změně v organizaci práce a její metodiky. (Beneš 2019) Tyto změny jsou nutné zejména proto, že pro dítě se slabozrakostí je překážkou nepřesné vnímání předmětů nebo jejich detailů, nedokonalé rozlišování barev, písmen, číslic a jiných symbolických zobrazení. (Finková, Ludíková, Růžičková 2007) Výše uvedené změny společně s pomůckami a dalšími podpůrnými opatřeními zajišťují posílení a integraci jedince do běžného prostředí, díky čemuž je podporována i oblast sociálních dovedností. (Beneš 2019)
Výzkum prokázal, že většina jedinců se slabozrakostí trpí vlivem svého postižení sníženou soustředěností, nízkou pozorností, rychlejší unavitelností, zvýšenou citlivostí a pomalejším pracovním tempem. (Finková, Ludíková, Růžičková 2007)
Cílem speciálněpedagogického působení je poskytnout jedincům se slabozrakostí možnost jejich maximálního rozvoje. Aby mohl být tento cíl naplněn, je třeba, aby všechna
25
práce osob se slabozrakostí byla založena na využívání oslabeného zraku za předpokladu dodržování zásad zrakové hygieny. (Finková, Ludíková, Růžičková 2007)
Z hlediska pedagogického je práce s dětmi se slabozrakostí náročná především kvůli různorodosti jejich poruchy. Je nutné respektovat doporučení od odborného lékaře a k jedinci přistupovat dle speciálně pedagogických zásad – důležitá je zejména zásada individuálního přístupu. Mezi hlavní úkoly pedagoga při výchově a vzdělávání žáka se slabozrakostí patří úprava prostředí a šetření zraku při jeho přímé práci. Děti se mohou vzdělávat v běžné škole s poskytnutím potřebných podpůrných opatření. (Keblová 2001)
Při práci s dítětem se slabozrakostí je třeba dbát na vhodné osvětlení – zvýšená světelná intenzita, doplňkové světlo. Je nutné zajistit pravidelné střídání práce na blízko a do dálky, v prostoru správně umístit sledovaný objekt, zajistit jeho dostatečnou velikost, barevnou kontrastnost a odstranit přebytečné detaily. Dítě se slabozrakostí může využívat doplňkovou optiku, kterou je například lupa, turmon či televizní lupa. Kromě neustálé práce se zrakovým vnímáním je třeba vizuální nedostatky kompenzovat zbylými smysly. (Finková, Ludíková, Růžičková 2007)
2.3 Rozvoj vnímání u dítěte se slabozrakostí
K rozvoji vnímání u dítěte se slabozrakostí je třeba dodržovat určité zásady a s tím souvisí i využívání speciálních pomůcek. (Finková, Ludíková, Růžičková 2007)
Optické pomůcky
Kamerové zvětšovací lupy – jedná se o zařízení, které má mnoho podob. Využívají se při vzdělávání, přičemž pro děti mladší jsou vhodné stolní lupy a pro děti starší lupy přenosné. Lupy jsou vhodné i při práci v domácnosti a při čtení. Stolní zvětšovací kamerová lupa s automatickým zaostřováním umožňuje jedinci práci s textem i grafikou jak ve formě tištěné, tak v psané. Při malování či psaní je možné zaostřovací funkci vypnout. Lupy lze vylepšit přidaným modulem, který na obrazovce monitoru ukazuje vodicí linky a čtecí okénko, či si díky němu jedinec může zvolit vhodnou barvu písma a pozadí textu. Jednou z variant je také přenosná barevná televizní lupa, která má tvar počítačové myši. Obsahuje vysoce citlivou kameru a její provedení umožňuje i jedinci se silnou slabozrakostí číst běžný tisk i v nepříliš přístupných místech (např. text umístěný v silném hřbetu knihy). Je samozřejmé, že lupa má volitelné zvětšení textu, nastavení režimu (pozitiv, negativ), změnu barevnosti textu i pozadí a fotorežim, který slouží zejména pro prohlížení obrázků. (Finková, Ludíková, Růžičková 2007)
26
Zvětšovače a odečítače obrazovky – systém se skládá z počítače, který obsahuje čtecí zařízení a speciální zvětšovací program. Jedná se o software, který umožňuje zvětšování a odečítání obrazovky a i jedinec se silnou slabozrakostí je tak schopen zpracovávat informace v digitální podobě. Program nabízí korekci barev a nastavitelnost kontrastu a umožňuje nastavování obrazovky pomocí hlasu. Systém poskytuje i práci se zvýrazněným kurzorem, který je připraven na četbu textu po jednotlivých znacích, slovech či po řádcích a dává tak jedinci hlasovou zpětnou vazbu. U pomůcky lze nastavit i druh hlasu, jeho výšku, hlasitost a rychlost čteného textu. (Finková, Ludíková, Růžičková 2007)
Turmon – jedná se o monokulární zařízení, jež lze při práci držet v ruce či umístit do stojánku. Za lepší je považováno umístění ve stojánku, kdy je tak zajištěna optimální a neměnná vzdálenost čteného textu. Kromě využití pomůcky pro práci na blízko ji zle použít i pro pohled do dálky. Zařízení umožňuje jedincům číst drobnější písmo avšak nevýhodou je zúžení zorného pole. (Finková, Ludíková, Růžičková 2007)
Prismatický monokulár – je především nápomocný osobám s těžkou slabozrakostí.
Zařízení obsahuje stojánek, který zajišťuje vhodnou vzdálenost pro práci do blízka. Pomůcka je schopna zvětšovat i do dálky. Její nevýhodou je vyšší hmotnost a fakt, že při práci dochází k zužování zorného pole. (Finková, Ludíková, Růžičková 2007)
Lupové brýle – neboli hyperkuláry jsou speciální brýle, které pomáhají zlepšit centrální zrakovou ostrost. Pomůcka využívá obruby brýlí a to konkrétně tak, že je do ní vsazena čočka, která umožňuje zvětšování pro práci do blízka. Při vysokém počtu dioptrií je odstup od objektu příliš nízký, což je nevýhodou této pomůcky, protože je tak vyloučeno binokulární vnímání. (Finková, Ludíková, Růžičková 2007)
Lupa – tyto standardní pomůcky jsou nejčastěji používány s využitím osvětlovacího zařízení, které zlepšuje podmínky pro čtení. Optimální vzdálenost od čteného textu zajišťujeme tak, že lupu posouváme po podložce nad čteným textem. (Finková, Ludíková, Růžičková 2007)
Pomůcky užívané v domácnosti a běžném životě – Nesetkáváme se s velkým množstvím pomůcek pro osoby se slabozrakostí, které by se daly využít v domácnosti. Každý jedinec má však možnost si některé běžné předměty upravit. Například lze vytvořit štítky s velkým písmem. (Finková, Ludíková, Růžičková 2007) K tomu lze využít speciální šablony a rámy na psaní. Prostor pro text je vymezený pomocí okének v šablonách. Oblíbeným typem této pomůcky je podpisová šablona. (Bubeníčková, Karásek, Pavlíček 2012) Mezi další
27
pomůcky, které mohou pomoci osobám se slabozrakostí v běžném životě, řadíme zvýrazňovací fólie, odměrky na potraviny, váhy s hlasovým výstupem a dávkovač tekutin.
(Finková, Ludíková, Růžičková 2007) Případně lze využít i indikátor hladiny, který jedince upozorní na hladinu tekutiny v hrnku pomocí zvuku či vibrací. Osoby se slabozrakostí si také mohou poradit při nalévání tekutin pomocí hrnku s dvojí kombinací barvy glazury (tmavá/světlá), který svou kontrastností umožňuje jednodušší sledování stoupající hladiny.
(Bubeníčková, Karásek, Pavlíček 2012)
Pomůcky pro studium a výuku – do této kategorie pomůcek můžeme zařadit již výše zmíněné lupy a další zařízení sloužící ke zvětšení čteného textu či k záznamu písma. Mimo to má jedinec se slabozrakostí možnost využívat například knihy a učebnice se zvětšeným černotiskem, podkladový řádek, zvýrazňovače, zvětšené obrázky, mapy se silnými konturami.
(Finková, Ludíková, Růžičková 2007) Další pomůckou může být kalkulátor s hlasovým výstupem, který umožňuje provádět i náročné výpočetní operace. Velice důležitým předmětem jsou pak sešity pro slabozraké, se kterými souvisí fixy se širokou stopou. Takové sešity jsou vyrobeny s kontrastním zvýrazněním linek a s větším prostorem pro psaní mezi jednotlivými řádky. (Bubeníčková, Karásek, Pavlíček 2012)
Neoptické pomůcky
Osvětlení – je významným faktorem, který se podílí na kvalitě zrakové práce. Existují světelné zdroje, které jsou již součástí optických pomůcek. Světlo si však můžeme k pomůckám přidat jako další zařízení např. ve formě lampy. (Bubeníčková, Karásek, Pavlíček 2012) Při výběru vhodné stolní lampy se zaměřujeme na to, aby lampa svým stínidlem zaručovala stejnoměrné osvětlení pracovní plochy. Nesmí docházet k oslňování lampou a je možné si zvolit i barvu žárovky, která bude dítěti nejvíce vyhovovat (bílá, žlutá, modrá). Typ osvětlení volíme dle potřeby rozlišování detailů a barev – musí umožňovat dlouhou zrakovou činnost a snižovat rizika oslnění. Je nutné dbát také na vhodný poměr kontrastu jasu v místnosti a na pracovní ploše – vysoké kontrasty způsobují rychlou únavu očí. (Moravcová 2007) Tématem osvětlení se budu podrobněji zabývat v následující kapitole.
Barvy – vyšší pozornost oka podněcují zejména kontrastní barevné plochy. Na kontrastu závisí i orientace. Vyšší kontrast orientaci podpoří, zatímco nižší ji znemožňuje. Pro podporu vidění jedinců se slabozrakostí se doporučují kontrasty sytých barev (např. žlutá a modrá, bílá a černá). Tuto kontrastnost lze využít při výrobě orientačních bodů v domácnosti, při barevném nastavení textu na kamerové lupě, nebo při tvorbě okénka, které slouží ke čtení textu z časopisu, novin. (Moravcová 2007)
28
Barevné filtry – jedná se o různě zbarvené plastové fólie, které mění kontrast daného textu a tím snižují zrakovou námahu. Další možností jsou barevné filtrové brýle, které umožňují lepší vnímání kontrastnosti. K přesnějšímu vidění může pomoci i anatomicky tvarovaná obruba brýlí, jež zabraňuje pronikání odlesků ze všech stran, ale zároveň neomezuje zorné pole. (Moravcová 2007)
Stojánky na čtení a sklopné desky, stojánky k uchycení textů a lup – čtecí stojánky a sklopné desky řeší problém s předkláněním se k textu, kdy je porušováno dodržování pracovní vzdálenosti. Stojan sloužící k uchycení textu je vhodný zejména ve chvíli, kdy jedinec k práci s textem zároveň potřebuje volné ruce. (Moravcová 2007)
Psací pomůcky a pomůcky pro záznam poznámek – pokud je pro jedince obtížné číst text zapsaný obyčejnou tužkou či propisovačkou, je vhodné vyměnit psací pomůcky za fixy tmavé barvy. Poznámkové bloky a sešity je možné zakoupit ve větším formátu se silnějšími linkami, tím je jedinci umožněno čitelnější zaznamenávání písma. Vhodnou pomůckou může být i diktafon, který poskytuje záznam mluvené řeči. (Moravcová 2007) 2.4 Specifika úpravy vizuálního materiálu pro rozvoj vnímání dítěte se
slabozrakostí
Optimalizace prostředí
Jedinec se zrakovým postižením vydává mnohem více úsilí při zrakové práci oproti jedinci intaktnímu. Nižší zraková výkonnost sebou tedy zároveň nese i vyšší námahu zraku spojenou s jeho unavitelností. Pokud jedinec se slabozrakostí pracuje v neupraveném prostředí bez využívání vhodných kompenzačních pomůcek, pak je jeho práce ovlivněna sníženým výkonem. Proto se snažíme upravovat prostředí pro jedince se slabozrakostí tak, aby mohl využívat funkčnost svého zraku a zrakový komfort v běžných činnostech svého života. Prostředí, ve kterém jedince žije, je třeba analyzovat a stanovit jeho úpravy tak, abychom z prostoru vytvořili optimální prostředí. To souvisí i s výběrem vhodného osvětlení a s vizualizací prostředí. V oblasti vizualizace prostředí máme na mysli zejména využívání barev a kontrastnosti, zjednodušování či zvětšování (například písma). Úpravu prostředí zařazujeme do oblasti sociální rehabilitace, protože s ní často souvisí i změna způsobu vykonávání určitých činností a je prováděna zejména v prostředí, v němž se jedinec běžně pohybuje. Je tedy zapotřebí, aby se osoba se zrakovým postižením novým způsobům jednání v různých situacích učila a trénovala je. (Růžičková 2015)
29 Rehabilitační technologie
V posledních letech se setkáváme s velkým nárůstem využívání technologicky náročných pomůcek, které vznikají vlivem tzv. technologické revoluce. Vývoj techniky je patrný v léčbě, rehabilitaci, ale i v oblasti edukace. (Růžičková 2015) „V souvislosti s vyrovnáváním znevýhodnění daného zrakovým postižením jde především o didaktické a rehabilitační pomůcky, informační, komunikační a navigační technologie a systémy, ale i o osvětlovací techniku a úpravu prostředí.“ (Růžičková 2015. str. 112) Největší rozvoj spojený s používáním moderních technologií sledujeme v oblasti komunikace a předávání informací, což souvisí s využíváním internetu a všech jeho možností. Dále pak v oblasti orientace v prostoru a samostatném pohybu, kdy máme možnost používat navigační systémy.
Z pohledu jedinců se slabozrakostí zaznamenáváme vývoj například v oblasti osvětlovací a vizualizační technologie. Na osoby je tedy kladen důraz edukace, aby dokázaly efektivně využívat kompenzačních pomůcek. Nácvik používání pomůcek a jejich systému je běžnou součástí rehabilitačního procesu. Je však třeba myslet na to, abychom nácvik nepřeceňovali a stále dbali na cíl rozvíjet jedince všestranně. (Růžičková 2015)
V kapitole rehabilitační technologie se dále budu zabývat oblastmi: osvětlení, vizualizace a další úpravy prostředí.
Osvětlení
Jedná se o důležitou složku z oblasti zdravého životního prostředí. Pokud jsme vystavováni nevhodnému osvětlení, negativně to ovlivňuje naši aktivitu, biorytmus a psychiku. (Růžičková 2015) „O zrakové pohodě je možné hovořit tehdy, když se jedinec cítí vyrovnaně po psychické i fyzické stránce a nachází se v takovém prostředí, které mu je příjemné na pohled, a když pociťuje tento pozitivní stav i po delší době.“ (Beneš, Vrubel 2017)
Zrakovou nepohodu považujeme za opak zrakového komfortu. Nastává tehdy, když se setkáváme s rozdíly v hladinách osvětlení, s velkými kontrasty, s oslňujícími plochami nebo rozmístěním jasů. V situacích, kdy je osoba vystavována takovému osvětlení pak dochází k únavě zraku, která vede k horším výkonům i celkové náladě. Zraková únava se projevuje sníženou zrakovou ostrostí, pálením očí a jejich suchostí. (Růžičková 2015)
Pro osoby se slabozrakostí je nastavení vhodného osvětlení nutností, aby mohli optimálně využívat svůj zrak. Osvětlení můžeme regulovat pomocí nastavení intenzity,
30
kontrastnosti a rozložení jasů, směru dopadajícího světla, barvy světla a povrchů.
(Růžičková 2015)
Intenzita osvětlení – Intaktní společnosti stoupá nárok na intenzitu světla přibývajícím věkem. Jedinci se slabozrakostí však mívají snížené či zvýšené nároky na intenzitu osvětlení, což je závislé na individualitě každé osoby a jejich potřebách.
Vhodnou intenzitu osvětlení na krátkodobý i dlouhodobý zrakový výkon lze určit pomocí diagnostiky. Na navození správné intenzity osvětlení lze využít přirozeného světla (zastínění, přiblížení k oknu) či umělého světla. (Růžičková 2015)
Kontrast, rozložení jasů a rovnoměrnost osvětlení – „Zraková diferenciace je možná na základě působení jasů předmětů a jejich kontrastů v prostředí.“ (Růžičková 2015, str. 115) Jas chápeme jako světlost daného objektu a ovlivňuje ho intenzita osvětlení. Kontrast je schopen propouštět a odrážet světlo. Vysokou kontrastnost zajistíme například vhodnou volbou psacích potřeb (černý fix na bílém papíře) a při oslnění využijeme obyčejnou tužku a vyhneme se lesklému papíru. Využití celkového jasu můžeme zajistit vhodnou volbou osvětlení, barevností stěn, podlahy i nábytku. Kontrast nastavíme pomocí lokálního osvětlení. Pro jedince se slabozrakostí je nevhodné prostředí bez kontrastních detailů (nemocnice), ale i prostory výrazně nasvícené a tmavé (neosvětlené chodby). V obou případech dochází k brzké únavě očí a zhoršení zrakové výkonnosti. Denní světlo, které je primárním zdrojem osvětlení, regulujeme dle potřeby klienta. Pokud jedinec se slabozrakostí vyžaduje využití maxima denního světla, můžeme odstranit záclony či natřít okenní rámy, v opačném případě můžeme světlo omezit pomocí žaluzií. (Růžičková 2015)
Směr dopadajícího světla – Pro jedince se slabozrakostí se jedná o zásadní oblast zrakového vnímání při práci. Pracovní plocha by měla splňovat kritéria osvětlení – měla by být bez stínů a oslnivých odrazů. Zvláštní nárok na směr dopadajícího světla představuje práce s kompenzační pomůckou a vždy je jednodušší nastavit správné osvětlení, pokud má pomůcka svůj vlastní zdroj světla. (Růžičková 2015)
Barva světla, povrchů a jejich kontrast – Vhodného kontrastu dosahujeme právě pomocí úpravy světla i povrchů. Na trhu si lze vybrat různé odstíny světla a jedinci se slabozrakostí si tak mohou zvolit tu, která jim nejlépe vyhovuje. Chladné tóny barev pomáhají udržet dlouhodobé pracovní nasazení, zatímco teplé barvy se hodí pro krátkodobý usilovný výkon a odpočinek. Abychom dosáhli zrakového komfortu v jedné místnosti, je dobré použít světelné zdroje stejného či podobného barevného odstínu.
31
Snížená kvalita zrakového vnímání způsobuje nižší schopnost rozlišování barev a detailů.
Z toho důvodu je při úpravách textů či obrázků důležité zohlednit poznatky o vnímání barev. Vhodné je používat syté barvy a jejich kontrasty a to nejen při práci s papírem, ale i v běžné domácnosti (např. barevnost nádobí), což usnadní orientaci v prostředí a zajistí rychlejší, jistější pohyby. Pozor si je třeba dát na oslnivé světlo, které působí nepříznivě na kvalitu zrakového vnímání a pohodu. V domácím prostředí je oslnění příčinou lesklého papíru, nevhodným nastavením svítidel či odleskem monitorů. Venku oslnění způsobuje sníh a led, sluneční svit, odlesky v kalužích či reflektory aut. Oslnění však vyvolává opakované střídání pohledu ze světla do tmy, k tomu může dojít např. průchodem v podchodu. Nejlepší obranou proti oslnění je vyrovnání hladiny světla. (Růžičková 2015)
Vizualizace a jiné úpravy prostředí
„Z hlediska zpřístupňování vizuálních informací slabozrakým osobám se ve vizualizaci jedná o uzpůsobení prostředí tak, aby umožňovalo rychlé a správné pochopení obsahu informace, pochopení funkce předmětu.“ (Růžičková 2015, str. 120) Smyslem vzdělávání s využitím úpravy vizualizace je efektivnější práce s vizuální informací – rozlišování detailů předmětu či objektu atp. Obecně vizualizace pracuje s možnostmi a podmínkami daného jedince, přesto se ale jedná o individuální proces. Mezi nejběžněji využívané techniky vizualizační tvorby patří: zvětšování, zvýrazňování kontur čar, barev, detailů, pozadí a zjednodušování. (Růžičková 2015)
Pro dítě se zrakovým postižením je velice důležité, aby se pohybovalo v co nejvhodnějším prostředí. Jak správně upravit prostředí, ve kterém se dítě učí, hraje si a žije, by měl vědět nejen pedagog, ale především rodiče a samotné dítě. Zároveň je však důležité, abychom dítě s postižením zraku naučili přizpůsobovat se prostředí dle svých potřeb tak, aby bylo schopno co nejvíce využívat svůj zrak. (Keblová 2001)
Úpravu vizualizace můžeme provádět jak v přímé organizaci prostředí, tak úpravou a tvorbou různých pomůcek, předmětů. Vše provádíme s ohledem na potřeby a možnosti daného jedince. Pro osoby se slabozrakostí hraje vizualizace důležitou roli v oblasti vzdělávání, v pracovním uplatnění a v běžném životě. Vizualizace se stává jedním z významných rehabilitačních prostředků právě tím, že pomáhá zvyšovat zrakovou a celkovou výkonnost člověka. (Růžičková 2015)
Jedním z nejběžněji používaných a nejdůležitějších prostředků vizualizace je zvětšený tisk. Kromě zvětšení písma se však na celkové srozumitelnosti a práci s textem podílí
32
i prostorové rozmístění textu (rozložení na stránce, velikost okrajů), rozměry písma (výška, šířka atp.) a jiné vizualizační prostředky (podtržení, ztučnění). Kritéria požadavků pro tištěný zvětšený text vydala a definovala NAVH. (Růžičková 2015)
Pro nejlepší možnou čitelnost je doporučeno využívat vysoký kontrastnost figury a pozadí s použitím vhodných barev (např. černá na bílé). Přes doporučení je však třeba dbát na individuálnost daného jedince se slabozrakostí – některým osobám může spíše vyhovovat světlé písmo na tmavém pozadí, jiní mohou upřednostňovat odlišné barevné kombinace a podobně. Formální stránka textu by se obecně měla vyvarovat dekorativním typům písma, kurzívě, lesklému papíru či průsvitnému – zejména při oboustranném tisku. (Růžičková 2015)
Jedinci se slabozrakostí upřednostňují a využívají zvětšený tisk při běžných činnostech a v situacích, kdy je třeba jednat rychle. Jeho výhodou je totiž snadné využití, které kromě osob se slabozrakostí využijí i jedinci se sníženou kontrastností citlivostí, osoby mentálně postižené, senioři. Zvětšený tisk je vhodný k použití i v kombinaci s kompenzační pomůckou, a to zejména při nácviku čtecí techniky s pomůckou. Pro osoby se slabozrakostí znamená zvětšený text také větší komfort při čtení, a proto u jeho používání zůstávají. Nesporné výhody přináší čtení zvětšeného textu v tom, že umožňuje jedinci využívat binokulární vidění, možnost udržovat při čtení kompenzační pomůcku ve větší vzdálenosti od očí i textu, využití kompenzační pomůcky umístěné v brýlové obrubě a číst s volnýma rukama. (Růžičková 2015)
Kromě výhod je třeba zmínit i nevýhody zvětšeného tisku. Mezi hlavní patří omezená možnost zvětšování, z čehož plyne, že všichni jedinci se slabozrakostí se nemohou spoléhat pouze na tuto pomoc. Jako další nevýhodu můžeme jmenovat například větší objemnost materiálů nebo náročnost úpravy textu. Moderní technologie však s nevýhodami zvětšeného tisku pracují a snaží se posouvat jejich limity tak, aby odpovídaly individuálním požadavkům daného jedince. Speciální úpravy lze při některých činnostech nastavit přímo na počítači a je možné změnit sílu písma, kontrastnost pozadí atp. (Růžičková 2015)
33
PRAKTICKÁ ČÁST
V samotném úvodu praktické části je uveden cíl práce a formulované výzkumné otázky.
Dále je v práci popsána použitá metoda a harmonogram realizace praktické části. Následuje charakteristika cílové skupiny a popis pomůcky včetně použitých materiálů. Kapitola, která navazuje na popis je testování pomůcky, kde je objasněno, jakým způsobem zkouška pomůcky probíhala. S testováním souvisí podkapitola, která je věnována interpretaci rozhovorů, jež posloužily jako zdroj testování. Dále navazuje vyhodnocení cíle práce a výzkumné otázky, které shrnuje výsledky testování pomůcky. V závěru praktické části je uvedeno doporučení pro praxi.
3 Cíl práce a výzkumné otázky
Cíl práce:
Vytvořit pomůcku/hru pro rozvoj vnímání jedinců se zrakovým postižením.
Před stanovením konkrétního cíle práce bylo zřejmé, že pomůcka má mít smysluplný a užitečný charakter. Po zvolení cílové skupiny osob, pro které bude pomůcka vyrobena, bylo snadné vytýčit i uvedený cíl práce.
Dílčí cíl:
Vyzkoušet pomůcku v praxi.
Dílčí cíl byl odvozen z obecného cíle práce. Vyzkoušet pomůcku v praxi byl nejlepší možný způsob, jak získat informace o její kvalitě, výhodách a nevýhodách.
Výzkumné otázky:
Jak odpovídá vytvořená pomůcka cílové skupině osob?
Bakalářská práce nemá typicky výzkumný charakter a odpovídá tomu i zvolená metoda – projekt, na kterém je práce postavena. Z toho důvodu je stanovená výzkumná otázka pouze jedna.
34
4 Použitá metoda a harmonogram realizace
4.1 Projekt
Aby mohl být projekt uskutečněn, je nezbytné jej před někým (v tomto případě vedoucím práce) obhájit ještě před jeho samotným zhotovením. K tomu slouží návrh projektu, který má danou osobu přesvědčit o tom, že se bude jednat o práci užitečnou a smysluplnou. Je však nutné počítat s postupným vývojem projektu během jeho samotné tvorby, což do návrhu nelze předem zaznamenat. (Hendl 2016)
Z výše uvedeného odstavce vyplývá, že se následující část práce bude věnovat popisu tvorby projektu. Cílem bylo vytvořit pomůcku pro rozvoj vnímání jedinců se zrakovým postižením. Teoretický popis projektu říká, že by práce měla přinášet jistý užitek a přínos.
Zmíněné požadavky byly zajištěny tím, že vytvořená pomůcka slouží jako praktický nástroj, který přispívá k rozvoji vnímání dětí se slabozrakostí.
Posléze byla navázána bližší spolupráce zabývající se projektem se Speciálněpedagogickým centrem pro zrakově postižené v Liberci. Odborníci ze zmíněné organizace vnesli do tvorby pomůcky své zkušenosti, jež získali při práci s jedinci se slabozrakostí a vyjádřili se k jejímu návrhu. Společně byl konzultován vzhled pomůcky, její význam i smysl.
4.2 Harmonogram realizace praktické části
červen 2019 – Konzultace námětu pomůcky s odborníky ze SPC Liberec.
Ve SPC pro zrakově postižené v Liberci proběhla konzultace s odborníky v oboru tyflopedie, kteří představili již existující pomůcky a hry pro jedince se slabozrakostí. Zároveň vnesli do návrhu požadavky, které by pomůcka měla obsahovat a návrh, jak by zhruba mohla vypadat, čím by se měla zabývat.
červenec – srpen 2019 – Tvorba příběhů a sepsání úvodu knihy.
Po konzultaci bylo zapotřebí stanovit si námět knihy. Klíčová bylo volba maňáska, který do každého příběhu vkládá smysl a pointu. Nejprve vznikl úvod, který vymezuje postavu maňáska a naznačuje, jakým směrem se dále ubírají jednotlivé příběhy. Postupně začaly vznikat texty, které jsou členěny do ročních období a mají edukační záměr.
září 2019 – Konzultace příběhů s vedoucí práce.
