Víte co znamená sociální podnikání? - Sociální podnikání v České republice a v Evropě

Tato otázka měla selektovat respondenty na ty, ktřeří vědí, co sociální podnikání znamená a má cenu vyplňovat dotazník dál, a na ty, kterí netuší, co sociální podnikání znamená.

Ti respondenti, kteří zaškrtli odpověď ne, ukázali jasný signál, že se o tento pojem nezajímají, a proto další vyplňování dotazníku nemá smysl. Respondenti, kteří zaškrtli odpověď ano, mohli pokračovat ve vyplňování dotazníku dál. Cílem dalších otázek bylo zjistit, jak velké povědomí respondent o dané problematice má. Odpověď ano byla zaškrtnuta celkem 154 krát. Zbývajích 6 respondentů odpovědělo ne a v dotazníku dále nepokračovalo. Výsledek 96,3 % kladných odpovědí je velice uspokojivý. Poukazuje na to, že obyvatelům České republiky není pojem sociální podnikání cizí. Z odpovědí vyplývá, že přes 96 % obyvatelstva má zájem a aktivně se informuje o pojmu sociální ekonomika, sociální podnikání a sociální podnik.

50 Obrázek 6: Zakotvení sociálního podnikání v české legislativě

Další otázka dotazníku se věnovala problematice zakotvení pojmu sociální podnikání v legislativě České republiky. Jak již bylo uvedeno v teoretické části práce, připravuje se zákon o sociálním podnikání a sociálním podniku. Tento zákon by měl nastolit pořádek v pojmech a pravidlech pro získávání statutu sociálního podniku. Z následujícího grafu plyne, že 133 respondentů se domnívá, že sociální podnikání by v české legislativě mělo být zakotveno. Pouze 27 respondentů si myslí, že sociální podnikání by v legislativě své místo mít nemělo. Důvodů pro zaškrtnutí odpovědi ne, může být mnoho. Ať se jedná o nezájem o sociální politiku státu, nepochopení pojmu či odmítavý postoj k sociálnímu začleňovaní znevýhodněných osob.

Obrázek 7: Znáte nějaký sociální podnik působící na území České republiky?

Tato otázka se týká znalosti sociálních podniků na území České republiky. Celkem 85 respondentů odpovědělo kladně a v následující otázce uvedlo název sociálního podniku, který znají. Mezi nejčastější odpovědi patřilo sociální sdružení Tulipán (25x), jehož významným sponzerem a partnerem je Technická univerzita v Liberci. Mezi další časté odpovědi patřil sociální podnik Texman, Charita Česká Lípa, společnost Agep, Chráněná dílna firmy Cimbál, Terrapoint (3x), společnost Fokus, Polid, s. r. o. (3x), společnost D. R. A. K., společnost Texman (8x), Čokoládovna Mana, Sdružení Slunečnice (2x), Sdružení Borůvka v Praze, Kovoles, o. p. s., Restaurace u Dvou přátel, Modrý domeček, kavárna v Olomouci - Naše Café, PRAGULIC, Zelený ostrov, TOM's shoes, Nadace Terezy Maxové či různé formy chráněných dílen.

Respondenti, kteří zaškrtli odpověď ne tedy, že žádný sociální podnik na území České republiky neznají, přeskočili další 3 otázky týkající se podrobnějšího popisu sociálního podniku. Odpověď ne uvedlo 75 respondentů. Z obrázku 7 plyne, že znalost sociálních

podniků není tak vysoká jako znalost samostatného sociálního podnikání. Přesto, že 154 respondentů ví, co znamená pojem sociální podnikání, pouze 85 z nich zná nějaký

sociální podnik působící na území České republiky.

52 To lze chápat jako nedostatečnou propagaci sociálních podniků a jejich sociálních záměrů.

Z obrázku 7 lze vyčíst, že by se současné i budoucí sociální podniky měly zaměřit na větší propagaci a své zviditelnění.

Obrázek 8: Jakým způsobem jste se o sociálním podniku dozvěděli?

Tato otázka detailnějí specifikuje zmíněné sociální podniky. Respondent má za úkol odpovědět, jak se o sociálním podniku dozvěděl. Odpovědi jsou zde vyrovnané, ovšem největší počet respondentů se o sociálním podniku dozvědělo z osobních kontaktů. Tato

odpověď zahrnovala možnost, že se respondent o podniku dozvěděl přes známého či přítele. Ústní forma reklamy a doporučení od známých či přátel je považována za nejlepší formu propagace. Na druhém místě skončila odpověď, že respondent přímo

odebírá produkty sociáního podniku. Často označovanou odpovědí byla možnost, že se o podniku dozvěděli z propagačních materiálů jako např. z webových stránek,

různých forem reklamy, z pořádaných akcí či článků v novinách a časopisech. Téměř na stejné úrovni jsou poté odpovědi týkající se médií a samotného zaměstnávání osob v sociálních podnicích.

Obrázek 8 ukazuje, že nejlepší formou, jak zviditelnit sociální podnik je prostřednictvím přátel a známých. Z grafu také plyne, že by se v médiích měl zvýšit počet informací o sociálním podnikání.

Obrázek 9: Víte, jaké produkty sociální podnik poskytuje?

Z obrázku 9 vyplývá, že jestliže respondent zná sociální podnik ve svém okolí, s největší

pravděpodobností i ví, jaké produkty poskytuje či jaké zaměstnává lidi.

Přes 83 % dotázaných je schopno identifikovat nabízené produkty či vysvětlit, jaké podnik zaměstnává osoby a proč.

54 Obrázek 10: Používá sociální podnik nástroje propagace?

Celkem 51 respondentů uvedlo, že nevědí o žádné formě propagace sociálního podniku či sociálního záměru. Dalších 32 respondentů si myslí, že sociální podnik dává o své aktivitě vědět pomocí webových stránek, reklamy či pomocí stránek na sociálních síťích.

Zbylí respondenti udávájí, že se o firmě sice často hovoří, ale žádnou formou propagace firma nevyniká. Z dotazníků vyplývá, že propagace sociálních podniků je na velmi nízké úrovni. Sociální podniky by měly zlepšit propagaci nejen samotného podniku, ale také sociálního záměru a vyráběných produktů.

Obrázek 11: Jaký je Váš postoj k sociálnímu podnikání?

Obrázek 11 vyhodnocuje odpověď na otázku, zda je sociální podnikání mezi obyvateli České republiky přijmáno pozitivně či negativně. Graf ukazuje, že přes 87 % respondentů má k sociálnímu podnikání pozitivní postoj. 60 % respondentů uvedlo, že podporuje

všechny nebo alespoň některé ze sociálních záměrů. 15 respondentů uvedlo, že k sociálnímu podnikání nemá žádný vztah. Nejsou mu nakloněni, ale nezaujímají

ani negativní postoj. 4 respondenti jsou k sociálním záměrům nedůvěřiví a 1 respondent

uvedl, že k sociálnímu podnikání má zcela negativní přístup a nepodporuje žádný ze sociálních záměrů. Z grafu lze vyčíst, že sociální podnikání je mezi obyvateli České

republiky přijmáno kladně a s nadšením. Žádná změna není nikdy přijmána 100% a ani zde není výjnkou to, že někteří obyvatelé České republiky budou se sociálními

záměry, které sociální podnikání přináší mít problém. Sociální podnikatelé jsou ale na jednání s takovými lidmi zvyklí a neberou negativní ohlasy jako překážku ve vykonávání své činnosti.

56 Obrázek 12: Uvítali byste jednotné značení produktů sociálních podniků?

Respondenti se shodli, že jednotné oficiální značení produktů od sociálních podniků by bylo vhodné, Celkem 130 respondentů uvedlo, že by jednotlivé označení uvítali.

U zbývajících 30 respondentů se ukázalo, že oficiální značení by jim nevadilo, ale ani by ho kladně nepřivítali. Ani jeden z respondentů neodpověděl na otázku záporně,

tedy, že by o označení vůbec nestál. Čeští spotřebitelé jsou na označování produktů zvyklí a jednotlivé značky ovlivňují jejich nákupní chování. Jako příklad lze uvést označení potravin národní značkou kvality KLASA či označení potravin jako Regionální výrobek.

Dalšími, v České republice uznávanými označeními jsou například značení Evropské unie, Český výrobek, Vím, co jím, Zdravá potravina či různé BIO potraviny. Označovány jsou také bezlepkové potraviny, výrobky neobsahující laktózu, vegetariánské nebo veganské potraviny. Z výsledků plyne, že obyvatelstvo České republiky by mohlo mít větší zájem

o sociální podniky a produkty které vyrábí, kdyby zde existovalo jasné odlišení od ostatních produktů. Tato forma označní by mohla být další formou propagace, kterou

by sociální podniky mohly využít ke zvýšení viditlnosti produktů. Označení by mohlo mít svůj grafický návrh a design. Toto odlišení by mohlo zákazníka přimět ke koupi.

Obrázek 13: Jaká je podle Vás nejčastější motivace sociálních podnikatelů?

Tato otázka dotazníku měla zjistit, jak jsou podle obyvatelstva České republiky podnikatelé motivováni k založení sociálního podniku. Z grafu vyplývá, že názory na toto téma jsou velice rozporuplné. Nejvíce respondentů si myslí, že motivace k založení sociálního podniku plyne z potřeby konat dobré skutky a uspokojit tak svou potřebu pomoci těm, kteří to potřebují. Tuto odpověď vybralo 60 respondentů. Druhou nejvíce označovanou odpovědí byla skutečnost, že za založením sociálního podniku stojí pouze výhoda, která sociálním podnikatelům plyne z čerpání výhod a dotací poskytnutých ze státního rozpočtu. Tato možnost by znamenala, že sociální podniky jsou zakládány pouze za účelem zisku a profitability. Základní pravidlo sociálních podnikatelů ale toto tvrzení vyvrací. Další možnost, kterou vybralo 12 respondentů, říká, že sociální podniky jsou zakládány za účelem vyplnění mezery na trhu. Tato možnost nevylučuje žádné ze základních pravidel sociálního podnikání. Z obrázku 13 lze vyčíst, že obyvatelstvo České republiky je zatím k pojmu sociální podnikání a sociální podnikatel nedůvěřivé.

S narůstajícím počtem sociálních podniků a sociálních podnikatelů by se ovšem tato nedůvěřivost měla vytrácet.

58 Obrázek 14: Jaký je podle Vás největší problém sociálních podniků?

Následující otázka měla zmapovat, jaké problémy podle respondentů sociální podniky mají. Z obrázku 14 lze vyčíst, že přes 56 % respondentů si myslí, že největším problémem sociálních podniků je nedostatečná či žádná propagace sociálního záměru, dalších téměř 46 % respondentů uvádí, že největším problémem sociálních podniků je nedostatečná

propagace produktů. Tato skutečnost pramení z nedostatku dostupných informací o sociálních podnicích a produktech, které vyrábějí. Lze říci, že nedostatečná propagace

se řadí mezi jednu z největších překážek sociálních podnikatelů. Celkem 29 respondentů se domnívá, že obyvatelstvo České republiky má k sociálnímu podnikání negativní postoj.

Z předešlých odpovědí ovšem plyne, že sociální podnikání je v České republice přijímáno kladně a s nadšením. Pouze 21 respondentů uvedlo, že sociální podniky poskytují produkty, o které spotřebitelé nemají zájem. Ani tato odpověď ovšem není podnětná, jelikož v České republice existuje velké množství sociálních podniků, které poskytují nejrůznější produkty a služby. Není možné, aby sociální podniky poskytovaly pouze takové výrobky, o které na trhu není zájem.

Podmínky pro sociální podnikání v České republice nejsou příznivé. Chybí zde ukotvení pojmu v legislativě a podpora ze strany státu. Z tohoto důvodu byla v dotazníku položena otázka, která měla zmapovat možnosti, které by sociálnímu podnikání v České republice pomohly. Odpovědi byly různorodé. Z obrázku 15 lze vyčíst, že největší počet respondentů (78) se domnívá, že pro zlepšení podmínek pro sociální podniky v České republice je nezbytné, ukotvit pojem sociální podnik v legislativě. Tato možnost se pravděpodobně brzy stane skutečností, jelikož je připravovaný nový zákon o sociálním podnikání, který by podmínky vzniku sociálního podniku a sociálního podnikání měl jasně vymezovat.

Zákon by pomohl nejen sociálním podnikatelům, ale i všem, kteří o pojmu sociální podnikání stále nemají jasnou představu. Ukotvením tohoto pojmu v legislativě by také došlo k uznání sociálního podnikání jako oficiální formě podnikání platné v České republice. Druhou nejčastěji vybíranou odpovědí byla možnost, že podmínky lze zlepšit vyšší finanční podporou od státu na mzdové náklady spojené se zaměstnáváním znevýhodněných osob. Tato možnost se zdá být logická. Ze zaměstnávání znevýhodněných osob podniku plyne mnoho povinností. Podnik se musí uzpůsobit pro osoby se zdravotním či jiným handicapem, což vyžaduje finanční náklady. Kdyby podpora ze strany státu byla větší, lze předpokládat, že by vznikalo více sociálních podniků.

60 Celkem 26 respondentů se domnívá, že podmínky by zlepšila větší dostupnost komerčních úvěrů pro začínající sociální podniky. Každý podnik při svém vzniku vyžaduje určité náklady. Kdyby komerční banky přihlédly ke skutečnosti, že sociální podniky jsou důležitou, ale opomíjenou součásti ekonomiky, mohly by poskytovat těmto podnikům úvěry za přijatelnějších podmínek. Poslední a nejméně vybíranou možností bylo zvýšení hranice pro odvod DPH pro sociální podniky. Stejně jako předešlá možnost, by i tato vyžadovala kompletní legislativní úpravu a striktní vymezení sociálních podniků. Tyto dvě možnosti lze za současných podmínek považovat za nereálné.

Obrázek 16: Myslíte si, že v zahraničí je povědomí o sociálním podnikání vyšší?

Odpovědi na otázku, zda si respondenti myslí, že v zahraničí mají občané o sociálním podnikání vyšší povědomí, byly poměrně jednotvárné. Skoro 92 % respondentů si myslí, že v zahraničí lidé o sociálním podnikání mají více informací. Sociální podnikání

v ostatních státech Evropy je vyspělejší. Podmínky pro sociální podniky jsou zde přívětivější. Legislativní uchopení pojmu je v zahraničí řešeno lépe než v České

republice. Mezi vzory v sociálním podnikání lze zařadit například Velkou Británii, Rakousko či Itálii. V těchto zemích je sociální podnikání dobře upraveno a velmi podporováno. Podpora zde pramení jak ze strany státu, tak i ze strany obyvatelstva daného státu. Česká republika se od těchto států musí učit. Tyto státy by mohly být dobrou inspirací pro vytvoření ideálních podmínek pro sociální podniky v České republice.

Pouze 13 respondentů z celkového počtu se domnívá, že povědomí o sociálním podnikání v České republice je vyšší než v ostatních evropských státech. Tuto odpověď lze označit za mylnou. Jak již bylo výše vysvětleno, Česká republika je teprve v začátcích a sociální podnikání zde nemá takovou tradici, jako v zahraničí.

Obrázek 17: Znáte nějaký sociální podnik působící v zahraničí?

Tato otázka byla respondentům položena, aby zmapovala povědomí o sociálních podnicích působících v zahraničí. Z výsledků jednoznačně vyplývá, že obyvatelstvo České republiky nezná sociální podniky za hranicemi státu. Sociální podnikání je v zahraničních státech velice vyspělé a některé sociální podniky lze označit jako velké. Celkem 95 % respondentů

nezná žádný sociální podnik působící v zahraničí. Pouhých 5 % respondentů (8) odpovědělo na otázku kladně. Na tuto otázku navazovala poslední otázka dotazníku,

zda ti, kteří znají nějaký sociální podnik působící v zahraničí, mohou napsat jeho název a popřípadě jaké zaměstnává osoby či jaké produkty poskytuje. Odpovědi na tuto otázku byly různorodé. Někteří z respondentů uvedli jen města či země, kde si myslí, že je sociální podnikání na vysoké úrovni. Mezi zmíněnými městy se vyskytoval například Londýn či Varšava. Mezi zmíněné země poté mimo Velké Británie a Polska, patřilo například Maďarsko, Německo, Itálie či Rakousko.

62 Někteří z respondentů uvedli i názvy či poslání podniků, o kterých si myslí, že jsou sociálními podniky. Mezi vybrané patřila společnost TOM’s Shoes, Kavárna na Slovensku zaměstnávající těhotné ženy a samotné matky, Člověk v tísni, protialkoholní léčebna v Polsku či restaurace v Maďarsku zaměstnávající osoby se zdravotním postižením jako číšníky. Z výsledků lze předpokládat, že i když obyvatelé České republiky nemají veliké povědomí o sociálních podnicích mimo území České republiky, dokáží si alespoň vybavit

země, kde se se sociálním podnikáním setkali. Je důležité také zmínit, že lidé znají i principy sociálních podniků a na základě toho je dokáží identifikovat i za hranicemi

České republiky.

9.2 Závěry výzkumu a navrhovaná opatření

Celkově lze říci, že občané České republiky jsou s pojmem sociální podnikání a sociální podnik obeznámeni. Někteří tento pojem velice dobře vnímají a dokáží ho akceptovat a někteří se s konceptem sociální ekonomiky neztotožňují. Celkově lze ale říci, že sociální podniky jsou občany České republiky přijmány. Povědomí občanů České republiky o tomto typu podnikání v zahraničí je ovšem velmi malé. Až se zvýší povědomí a celkový počet sociálních podniků v České republice, zvýší se i povědomí o těchto podnicích v zahraničí. Po zhodnocení výsledků se lze domnívat, že sociální podnikání má v České republice veliký potenciál k růstu. Pokud Česká republika přijme sociální podnikání jako další oficiální typ podnikání, lze očekávat, že začnou vznikat další sociální podniky.

Na zlepšení podmínek se musí podílet jak stát, tak samotní obyvatelé. Sociální podniky by měly být přijmány s respektem a pokorou k práci lidí, kteří se rozhodli podnikat jiným způsobem než ostatní podniky. Největší podpora by proto měla být vyjadřována začínajícím a nově vznikajícím sociálním podnikům. Nejde pouze o podporu po finanční

stránce. Česká republika by měla být připravena sociální podnikání podpořit i emocionálně, a to hlavně přijetím znevýhodněných osob mezi ostatní vrstvy obyvatelstva.

V souvislosti s těmito závěry lze sociálním podnikatelům doporučit zvýšení míry propagace jak sociálních záměrů, tak samotného sociálního podniku a produktů, které nabízejí. Forem propagace je velké množství a sociální podnikatel by měl pro svůj podnik vybrat ten, který koresponduje s jeho posláním, vizí a cíli podniku.

Závěr

Závěrem lze říci, že velkou nevýhodou pro sociální podniky v České republice je neukotvení pojmu sociální podnikání v legislativě. Sociální podnikání je pro správný

rozvoj státu velice důležité a zasloužilo by si minimálně rozšíření či dodatek zákona. Práce se snaží čtenáři přiblížit sociální podnikání z teoretického hlediska. Zabývá se srovnáním podmínek pro sociální podnikatele v České republice a ve vybraných zemích Evropské unie. V závěru práce jsou uvedena autorčina doporučení na podporu sociálních podniků.

Tato doporučení se týkají především postoje státu k této problematice. Práce by měla čtenáře podpořit v jeho zájmu o dané téma a prohloubit jeho dosavadní znalosti.

Provedeným srovnáním bylo zjištěno, že sociální podnikání v jiných členských zemích Evropské unie má oproti České republice oporu v zákoně, která poskytuje podnikatelům řadu výhod. Hlavním přínosem práce pro čtenáře je zvýšení jeho znalostí v oblasti sociálního podnikání na území České republiky a jeho porovnání se sociálními podniky v jiných zemích. Práce také nastínila sociální podnikání ze strany sociálních podnikatelů.

Bylo provedeno srovnání pohledu dvou sociálních firem. Z výsledků plyne, že sociální

podnikatelé nemají potřebnou podporu ze strany státu, a že sociální podnikání je v současné době v České republice spíše v útlumu. Toto tvrzení lze podložit tím, že v České republice ubývá výzev pro sociální podnikatele a finanční podpora ze strany

státu je rok od roku menší. Z provedeného výzkumu lze také vyčíst, že provozování sociální firmy je časově i emocionálně náročné. Na druhou stranu sociálním podnikatelům

přináší radost z pomoci druhým a uspokojení z dobře odvedené práce pro sociálně či zdravotně vyloučené obyvatele.

Zdroje

BEUGRÉ, Constant D. 2017. Social entrepreneurship: managing the creation of social value. New York, NY: Routledge, Taylor& Francis Group. ISBN 978-0-203-44260-9.

In document Sociální podnikání v České republice a v Evropě (Page 49-0)