Liberec 2020
Práce s pohádkou v mateřské škole
Bakalářská práce
Studijní program: B7507 Specializace v pedagogice Studijní obor: Učitelství pro mateřské školy
Autor práce: Petra Bursová
Vedoucí práce: PhDr. Jana Johnová, Ph.D.
Katedra primárního vzdělávání
Zadání bakalářské práce
Práce s pohádkou v mateřské škole
Jméno a příjmení: Petra Bursová Osobní číslo: P17000412
Studijní program: B7507 Specializace v pedagogice Studijní obor: Učitelství pro mateřské školy Zadávající katedra: Katedra primárního vzdělávání Akademický rok: 2018/2019
Zásady pro vypracování:
Cíl: Cílem práce je tvorba a ověření literárně-dramatického programu s využitím pohádek pro děti od 3 do 6 let.
Metody: pozorování, strukturovaný rozhovor Požadavky:
a) studium odborné literatury b) výběr pohádek z literatury pro děti c) sestavení programu
d) ověření programu v mateřské škole
Rozsah grafických prací:
Rozsah pracovní zprávy:
Forma zpracování práce: tištěná
Jazyk práce: Čeština
Seznam odborné literatury:
ČERNOUŠEK, M., 1990. Děti a svět pohádek. 1.vyd. Praha: Albatros. ISBN 80-00-00060-1.
LANGMEIER, J., KREJČÍŘOVÁ, D., 2006 Vývojová psychologie. 2. aktualiz. vyd. Praha: Grada, Psyché.
ISBN 80-247-1284-9.
SKUTIL, M., 2011. Základy pedagogicko-psychologického výzkumu pro studenty učitelství. 1.vyd.
Praha: Portál. ISBN 978-80-7367-778-7.
SMOLÍKOVÁ, K., a kol., 2018. Rámcový vzdělávací program pro předškolní vzdělávání. 4.přeprac.
vyd. Praha: Výzkumný ústav pedagogický. ISBN 80-87000-00-5.
SVOBODOVÁ, E., ŠVEJDOVÁ, H., 2011. Metody dramatické výchovy v mateřské škole. 1.vyd. Praha:
Portál. ISBN 978-80-262-0020-8.
Vedoucí práce: PhDr. Jana Johnová, Ph.D.
Katedra primárního vzdělávání Datum zadání práce: 1. února 2019
Předpokládaný termín odevzdání: 1. května 2020
prof. RNDr. Jan Picek, CSc.
děkan
V Liberci dne 1. března 2019
L.S.
PhDr. Jana Johnová, Ph.D.
vedoucí katedry
Prohlášení
Prohlašuji, že svou bakalářskou práci jsem vypracovala samostatně jako původní dílo s použitím uvedené literatury a na základě konzultací s vedoucím mé bakalářské práce a konzultantem.
Jsem si vědoma toho, že na mou bakalářskou práci se plně vztahuje zákon č. 121/2000 Sb., o právu autorském, zejména § 60 – školní dílo.
Beru na vědomí, že Technická univerzita v Liberci nezasahuje do mých autorských práv užitím mé bakalářské práce pro vnitřní potřebu Technické univerzity v Liberci.
Užiji-li bakalářskou práci nebo poskytnu-li licenci k jejímu využití, jsem si vědoma povinnosti informovat o této skutečnosti Technickou univerzitu v Liberci; v tomto případě má Technická univerzita v Liberci právo ode mne požadovat úhradu nákladů, které vynaložila na vytvoření díla, až do jejich skutečné výše.
Současně čestně prohlašuji, že text elektronické podoby práce vložený do IS/STAG se shoduje s textem tištěné podoby práce.
Beru na vědomí, že má bakalářská práce bude zveřejněna Technickou univerzitou v Liberci v souladu s § 47b zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a o změně a doplnění dalších zákonů (zákon o vysokých školách), ve znění pozdějších předpisů.
Jsem si vědoma následků, které podle zákona o vysokých školách mohou vyplývat z porušení tohoto prohlášení.
8. května 2020 Petra Bursová
Poděkování
V úvodu své práce bych chtěla poděkovat PhDr. Janě Johnové, Ph.D. za vedení bakalářské práce. Za její cenné rady a připomínky, vstřícný přístup, trpělivost a odborné konzultace, které mi velmi pomohly při psaní práce.
Dále bych ráda poděkovala učitelkám z mateřských škol za jejich rady a inspirace při tvorbě praktické části.
Poděkování patří i mé rodině, která mi byla velkou oporou po celou dobu mého studia.
Anotace
Bakalářská práce je zaměřena na práci s pohádkou v mateřské škole. Cílem práce je sestavení a ověření literárně-dramatického programu, který je určen pro předškolní děti. Tato práce je rozdělena na teoretickou a praktickou část.
První kapitola teoretické části se zabývá předškolním dítětem a jeho vývojem.
Další kapitola je věnována pohádce, a jaký má význam pro děti předškolního věku.
Třetí kapitola se zabývá dramatickou výchovou.
Praktická část obsahuje třítýdenní program, který je zaměřen na pohádky, ze kterých pro děti plyne morální ponaučení. Programy jsou sestaveny formou metodických listů.
Klíčová slova: literárně-dramatický program, mateřská škola, metodický list, předškolní věk, pohádka, ponaučení
Annotation
The bachelor thesis is focused on the work with fairy tale in kindergarten. Aim of the bachelor thesis is set up and validate literary-dramatic programme that is intended for preschool children. This essay is section into theoretical and practical part.
The first chapter in theoretical part is focusing on preschool child and his development. Next chapter is dedicated to fairy tale and what is the purport for a preschool child. The third chapter is focused on drama education.
The practical part implies three-weeks program that is focused on fairy tales from which children learn moral lesson. These programs are compiled by template of methodical sheets.
Keywords: literary-dramatic programme, kindergarten, methodical sheet, preschool age, fairy tale, lesson learned
8
Obsah
Obsah ... 8
Seznam obrázků ... 10
Seznam použitých zkratek a symbolů ... 11
Teoretická část ... 12
Úvod ... 12
1 Předškolní věk ... 13
1.1 Kognitivní vývoj ... 13
1.1.1 Vnímání ... 13
1.1.2 Paměť... 14
1.1.3 Představivost a fantazie ... 14
1.2 Emoční a sociální vývoj ... 15
1.3 Motorický vývoj ... 15
2 Pohádka ... 16
2.1 Znaky pohádky ... 16
2.2 Typologie pohádek ... 17
2.2.1 Klasifikace dle Richtera ... 17
2.2.2 Klasifikace dle Dolákové ... 18
2.3 Význam pohádek pro předškolní děti ... 19
2.4 Poslech pohádek ... 21
2.4.1 Vyprávění pohádek ... 23
2.4.2 Čtení pohádek ... 23
3 Dramatická výchova ... 24
3.1 Cíle dramatické výchovy ... 25
3.2 Principy dramatické výchovy ... 26
3.2.1 Hra v roli ... 26
9
3.2.2 Fikce, fiktivní situace ... 26
3.2.3 Psychosomatická jednota člověka ... 26
3.2.4 Improvizace ... 27
3.2.5 Hra ... 27
3.2.6 Partnerství ... 27
3.3 Vybrané metody a techniky dramatické výchovy ... 27
Praktická část ... 31
4 Cíle a výzkumné otázky ... 31
4.1 Cíle ... 31
4.2 Výzkumné otázky ... 31
5 Literárně-dramatický program ... 32
5.1 Tvorba programu ... 32
Program č. 1 – O Červené karkulce ... 34
Program č. 2 – O perníkové chaloupce ... 51
Program č. 3 – O Budulínkovi ... 67
6 Metodologie ... 84
6.1 Rozhovor ... 84
6.1.2 Metoda strukturovaného rozhovoru ... 84
6.2 Pozorování... 85
6.3 Charakteristika respondentů ... 85
7 Výsledky šetření ... 87
7.1 Výsledky strukturovaného rozhovoru ... 87
7.2 Návrh úprav ... 90
Závěr ... 92
Seznam použitých zdrojů ... 94
Seznam příloh ... 96
10
Seznam obrázků
Obrázek 1 – Notový záznam Karkulka (Lišková, 2015, s. 114) Obrázek 2 – Pracovní list k pohádce O Červené karkulce (autorský) Obrázek 3 – Pracovní list k pohádce O Červené karkulce (autorský) Obrázek 4 – Pracovní list k pohádce O Červené karkulce (autorský)
Obrázek 5 – Tematický obraz: Vyprávěj pohádku O Červené karkulce (Barevné kamínky s.r.o)
Obrázek 6 – Notový záznam Pohádkový les (Šimonová, 2005, s. 126) Obrázek 7 – Pracovní list k pohádce O perníkové chaloupce (autorský) Obrázek 8 – Pracovní list k pohádce O perníkové chaloupce (autorský) Obrázek 9 – Pracovní list k pohádce O perníkové chaloupce (autorský)
Obrázek 10 – Tematický obraz: Vyprávěj pohádku O Perníkové chaloupce (Barevné kamínky s.r.o)
Obrázek 11 – Notový záznam Sedí liška pod dubem (Stojan, 2013, s. 39)
Obrázek 12 – Tematický obraz: Vyprávěj pohádku: O Budulínkovi (Barevné kamínky s.r.o)
Obrázek 13 – Obrázek k pohádce O Budulínkovi (Dudek, 2007, s. 8) Obrázek 14 – Obrázek k pohádce O Budulínkovi (autorský)
11
Seznam použitých zkratek a symbolů
aj. – a jiné atd. – a tak dále CD – kompaktní disk č. – číslo
et. al. – a kolektiv g – gram
min – minuta ml – mililitr např. – například s. – strana
s. r. o. – společnost s ručením omezeným tzv. – takzvaně
°C – celsiův stupeň
½ – jedna polovina
12
Teoretická část
Úvod
Téma bakalářské práce „Práce s pohádkou v mateřské škole“ jsem si vybrala proto, že mám k pohádkám blízký vztah. Pohádky mě provázely od útlého dětství, kdy mi je rodiče četli před spaním. Dětství bez pohádek si nedovedu představit. Pohádky poskytují dětem radost, nadšení, pobavení, podněcují jejich zvídavost a rozvíjí fantazii.
V dnešní době se však od čtení či vyprávění pohádek dětem opouští a nahrazují se elektronikou, která v životě dětí hraje velkou roli. Pak nastává situace, kdy děti nerozvíjí svojí fantazii a celkově to má negativní dopad na jejich rozvoj.
Bakalářská práce je rozdělena na teoretickou a praktickou část. V úvodu teoretické části se zabývám předškolním dítětem a jeho vývojem. Další kapitola je věnována pohádce, a jaký má význam pro předškolní děti. Závěr teoretické části uzavírá kapitola dramatická výchova.
Cílem praktické části je tvorba a ověření literárně-dramatického programu s využitím pohádek. Program je určen pro děti předškolního věku a je rozvržen do tří týdnů. Každý týden bude děti provázet jedna pohádka, ze které by si měli vzít ponaučení, jak by se zachovaly při setkání s cizím člověkem. K tomu by měla posloužit pohádka O Červené karkulce, O perníkové chaloupce a pohádka O Budulínkovi.
Prožitkové činnosti uvedené v této části práce umožní dětem prožít si děj pohádek a stát se na malou chvíli pohádkovými bytostmi.
Metodické listy sestavené v praktické části mohou posloužit jako inspirace pro učitelky mateřských škol, ale i pro studenty předškolní pedagogiky.
13
1 Předškolní věk
Předškolní období nastává u dětí ve 3 letech a končí s nástupem do školy v 6–7 letech. Učitelka mateřské školy má možnost vidět jak se dítě v tomto období vyvíjí.
Sleduje, jak se z batolete stává jedinečná osobnost s charakterem. Jak se postupně mění až do doby, než nastoupí do školy, kde mu začne jeho nová pro něj důležitá životní etapa, a to je etapa školáka.
V tomto období dochází u dítěte ke spoustě změnám. Nastávají změny v oblasti růstu, myšlení, paměti, řeči, poznávání. Dochází ke zvýšenému rozvoji smyslového vnímání, vědomí, řečového projevu a v oblasti pohybu. Základními průvodci v předškolním období jsou představivost a fantazie. K tomuto období neodmyslitelně patří pohádky a kouzelnost. Děti jsou v tom období zvídavé, a proto u nich často slýcháme „proč“ a snaží se hledat odpovědi. Dále vznikají mezi dětmi první přátelství.
O předškolním období se říká, že je to období her.
Dítě má v tomto období větší šanci získat nějakou dovednost (intelektuální, pohybovou, emocionální). Aby dítě tyto dovednosti získalo, je potřeba mu poskytnout dostatek aktivit, do kterých by ale nemělo být nuceno. Těchto aktivit by se mělo chopit s nadšením a radostí.
Učitelé a vychovatelé, kteří se podílí na rozvoji dětí, by měli mít dostatek znalostí v oblasti rozvoje řeči a myšlení a znalosti o motorickém vývoji. Dále by se měli zajímat o citové zrání dětí jak v rodinném prostředí, tak i v mateřské škole, kde dochází k prvním pravidelným setkáváním s vrstevníky. (Amirová, Fiedlerová, Rejchrtová, 2019, s. 9, 10)
1.1 Kognitivní vývoj
Je nezbytné sledovat vývoj dětí v tomto období, a zda se u nich správně rozvíjí poznávací procesy, do kterých patří vnímání, myšlení, představivost, řeč a paměť. Tyto procesy je důležité u dětí rozvíjet a procvičovat. Na rozvíjení procesů se také podílí výchova, vlohy, zájmy a prostředí, ve kterém dítě žije. (Amirová, Fiedlerová, Rejchrtová, 2019, s. 9–10)
1.1.1 Vnímání
V období předškolního věku nabývá vnímání na analytičnosti, dítě nevnímá věci jako celek, ale zabývá se více detaily. Patrné je to zejména u zrakového vnímání. Dítě si
14
všímá více barev, které umí rozlišovat a pojmenovávat. Pokroky nastávají také ve sluchovém vnímání. Znatelné jsou pokroky v řeči, dítě rozlišuje a vyslovuje správně hlásky. (Wedlichová, Heřmanová, 2008, s. 21)
1.1.2 Paměť
Paměť předškolního dítěte je charakteristická obrazností, citovostí a živelností.
Dítě si v tomto období nejlépe zapamatuje to, co na něj zapůsobí, zaujme ho nebo naopak si pamatuje něco, s čím má negativní zkušenost. Na počátku předškolního období převládá u dětí paměť mimovolná, zapamatují si vše bez jakéhokoliv úmyslu.
Dokážou si dobře zapamatovat děj pohádky, u které vyžadují doslovnou reprodukci.
V druhé polovině předškolního období převažuje u dětí úmyslné zapamatování. Děti si pamatují podněty, které se jich citově nedotýkají. Děti si zapamatují věci obvykle podle barvy, tvaru, zvuku nebo polohy. Aby se u dětí rozvíjela paměť logická, je zapotřebí jim předkládat vše, co je určené jejich věku srozumitelně a jasně. (Wedlichová, Heřmanová, 2008, s. 22)
1.1.3 Představivost a fantazie
Představivost dítě uplatňuje ve svém běžném životě i při hrách a ve svém vyjadřování. Dítě se snaží chápat svět dospělých, i když se mu může zdát, že je složitý.
Fantazijními představami si dítě uzpůsobuje realitu svým potřebám, a tím zamezuje úzkostným stavům a pochybnostem. (Amirová, Fiedlerová, Rejchrtová, 2019, s. 17–18) Představy předškolního dítěte jsou velmi bohaté a pestré. Děti často konfabulují a jsou přesvědčeny, že jsou jejich smyšlenky pravdivé. Při tvoření reality, kterou by si děti přály, která by se jim líbila a byla pro ně smysluplná, jim pomáhají jejich vlastní představy a fantazie. (Šulová in Bednářová, et al. 2017, s. 32)
1.1.4 Myšlení a řeč
Ve čtyřech letech je vývoj inteligence dítěte na úrovní názorového, intuitivního myšlení, kdy přemýšlí v celostních pojmech, které se vytváří na základě vyjádření podstatných podobností. Dítě je orientované na to co vidělo nebo aktuálně vidí. V tomto období ještě dítě nedovede logicky myslet, myšlení je prelogické, předoperační.
Předškolní dítě má často fantazijní představy, kterými si vysvětluje dění v reálném světě. Různým věcem i zvířatům přisuzuje vlastnosti lidí, a to mu pomáhá pochopit svět. (Langmeier, Krejčířová, 2006, s. 90–92)
15
Komunikační dovednosti předškolního dítěte se neustále zdokonalují.
U některých dětí se v předškolním období projevuje patlavost, dělá jim problém vyslovovat, nahrazují hlásky za jiné, anebo je úplně zkomolí. Jedním z důvodů může být nezralost motoriky mluvidel, dítě nezvládne správně koordinovat výslovnost hlásek.
Dalšími důvody patlavosti se uvádí nezralost v oblasti sluchového rozlišování a nedostatečná jazyková zkušenost. (Vágnerová, 1996, s. 140–141) Postupem času se u dětí v předškolním věku rozvíjí vyjadřovací schopnosti a výslovnost. V sedmi letech se ustálí řečové návyky. Rozšířením slovní zásoby a osvojením správného tvoření vět se u dětí rozvíjí řeč, kterou využívají i k usměrňování svého chování. (Amirová, Fiedlerová, Rejchrtová, 2019, s. 16)
1.2 Emoční a sociální vývoj
Emoce u předškolních dětí mají důležitou roli v tom, že rozhodují o všem, co dítě vykoná a jak se chová. Děti jsou v tomto období stabilnější a vyrovnanější než když byly batoletem, citové prožitky jsou u nich silnější, časté je střídání pláče se smíchem, převládá veselost a období plné nesouhlasů se zmírňuje. (Amirová, Fiedlerová, Rejchrtová, 2019, s. 20)
Pro předškolní dítě je nejdůležitější rodinné prostředí, které mu zajišťuje primární socializaci. Socializace neprobíhá pouze v předškolním období, ale probíhá celý život, kdy přicházíme do interakcí s druhými lidmi. Dítě dokáže své pocity více ovládat a lépe vyjadřovat. Začíná chápat své vlastní pocity a dokáže se vcítit do pocitů druhých. (Langmeier, Krejčířová, 2006, s. 93–96)
1.3 Motorický vývoj
Při pohybovém vývoji se dítě neustále zdokonaluje v koordinaci, v jemné motorice. Při rozvíjení jemné motoriky dochází zároveň k rozvoji kresby. Děti už zvládají napodobit základní tvary, postavu člověka formou tzv. hlavonožce. Ve čtyřech letech už se většinou ví, zda jsou děti praváci či leváci. Dítě předškolního věku by mělo ovládat oblast hrubé motoriky, do které patří například skákání snožmo, skoky na jedné noze i nízké seskoky, hod míčem. V tomto období začíná být dítě více soběstačné, zvládá se samo oblékat i svlékat, mýt si ruce, obouvat boty s menší dopomocí dospělého. (Langmeier, Krejčířová, 2006, s. 88)
16
2 Pohádka
Pohádka, nebo se jí také říká báchorka, je nejstarší epický žánr, který začíná obvykle spojením „Bylo, nebylo“. Děj pohádky se odehrává v nejasném čase i místě, kde se dějí neskutečné věci, a kde vládnou záhadné síly. Každá pohádka má obvykle šťastný konec, kdy spravedlnost vyhraje a dobro poráží zlo. (Lederbuchová, 2006, s. 101)
V pohádkách se objevují postavy i předměty, které mají nadpřirozenou moc.
Úkolem hlavních postav je splnění nezvyklého úkolu, s jehož splněním jim pomohou nadpřirozené síly. Za splnění úkolu je čeká obvykle odměna půl království a princeznina ruka. (Krč, Zbudilová, 2012, s. 41)
Mocná, Peterka a kol. (2004, s. 472) definují pohádku jako „zábavný, zpravidla prozaický žánr folklorního původu s fantastickým příběhem.“
Podle Richtera (2004, s. 5) je pohádka „umělecká slovesná smyšlenka, o níž vypravěč i posluchač vědí, že není hodnověrnou věcnou zprávou o skutečnosti, nýbrž zábavným výmyslem, jehož odtažitost od reality je zdůrazněna nejen přímo vysloveným
„bylo-nebylo“, přítomností kouzel, zázraků, nadpřirozených bytostí nebo přinejmenším až neuvěřitelné nadsázky, ale i zasazením děje do neurčité (většinou daleké) minulosti a svébytnou kompozicí.“
Převážná většina pohádek, zejména těch kouzelných, vznikla v době, kdy lidé neuměli vysvětlit, proč se dějí některé přírodní úkazy a zákony a nad vítězstvím nad přírodou mohli pouze snít. Vznikaly pohádky typu: koberec, který uměl létat, stoleček, který poskytoval lidem jídlo, pohádka o živé vodě, atd. Pohádka dříve nebyla určena pro děti, až v průběhu času se stala četbou pro děti díky svým vlastnostem. (Červenka, 1960, s. 8, 293)
2.1 Znaky pohádky
Kádnerová (1987, s. 27–28) ve své knize zmiňuje hlavní znaky pohádky určené zejména pro předškolní děti:
- Představa o světě a lidských vztazích je v pohádce zjednodušena.
- V pohádce není přesně definován čas a místo děje (Byl jednou jeden…, Za dávných časů… atd.).
17
- Pohádka má jasný příběh s navazujícími motivy doplněnými častou triádou postav a dějovými epizodami (otec má tři syny, ze kterých v nějaké situaci zvítězí ten nejmladší, tři zkoušky).
- Pohádky mají obvykle stejný nebo podobný děj, dobro vítězí nad zlem.
- Jednoznačné vystižení postav, předměty ožívají, zvířata mluví.
- Kladné postavy a jejich dobré vlastnosti pomáhají dětem socializovat se a orientovat se ve světě lidí.
- Děti by měly poznat nejprve pohádky české, slovenské a pohádky slovanských národů.
2.2 Typologie pohádek
Pohádkami a jejich charakteristikami se ve svých publikacích zabývá spousta autorů. V kapitole 2.2.1 je uvedeno dělení lidových pohádek a jejich charakteristiky dle Richtera a v kapitole 2.2.2 je uvedeno dělení pohádek dle Dolákové, která je rozděluje podle obsahu.
2.2.1 Klasifikace dle Richtera Zvířecí pohádka
Tyto pohádky jsou podobné bajkám, ale u těchto zvířecích pohádek nejde o to, aby čtenář získal z příběhu nějaké poučení jako v bajce, ale aby byl příběh zábavný. Ve zvířecích pohádkách vystupují obvykle 2–3 postavy, děj bývá jednodušší a používá se v nich groteskní nadsázka a paralela. Mezi známé zvířecí pohádky patří o kohoutkovi a slepičce, o chytré lišce, o neposlušných kůzlátkách, aj. (Richter, 2004, s. 18–19) Kouzelná pohádka
Kouzelná pohádka bývá označována jako nejstarší. V kouzelné pohádce se objevují kouzla a nadpřirozené bytosti (víly, vodníci, čerti, trpaslíci, atd.) V kouzelných pohádkách vystupují i králové, princové a princezny. Děj se odehrává na hradě a ve fiktivní krajině. Motivem pohádky bývá cesta z normálního světa do kouzelného. Tyto pohádky mají obvykle mužského hrdinu nebo ženskou hrdinku. Do kouzelných pohádek se řadí například Zlatovláska, O dvanácti měsíčkách, pohádka O perníkové chaloupce, Dlouhý, Široký a Bystrozraký, aj. (Richter, 2004, s. 14–15)
18 Realistická (novelistická) pohádka
Tato pohádka je zaměřená na všední život městského a vesnického obyvatelstva, do kterých se řadí sedláci, vojáci, řemeslníci, atd. (Richter, 2004, s. 19) Tento druh pohádky je vývojově mladší. Hlavní hrdina nevyžaduje pomoc od kouzelných sil, ale řídí se svým vlastním rozumem a nápadem. Bohaté lidi kritizuje a vysmívá se jim.
(Lederbuchová, 2006, s. 101) Pohádka legendární
V těchto pohádkách se povídá o lidech, kteří udělali nějakou chybu a poté se podrobili trápení. Pokora a pokání jim ale v trápení pomohli. V legendárních pohádkách vystupují obvykle biblické postavy (Otec nebeský, Ježíš, svatý Petr, aj.). Legendární pohádky mají jednoduchý děj o jedné epizodě směřující k zábavnosti humorné nebo dobrodružné. (Richter, 2004, s. 20)
Pohádka kumulativní
V této pohádce se děj nebo stejné prvky několikrát opakují a vytváří řetěz. Jako příklad kumulativní pohádky se uvádí Kohoutek a slepička, kdy chodí slepička od jednoho k druhému, aby zachránila kohoutka, v pohádce o Koblížkovi se objevuje řada setkání, v pohádce O veliké řepě se připojují pomocníci, kteří pomohou dědečkovi vytáhnout řepu, atd. (Richter, 2004, s. 21)
2.2.2 Klasifikace dle Dolákové
Doláková (2015, s. 12–14) rozděluje pohádky podle obsahu:
Klasické pohádky
Tyto pohádky děti znají po celém světě (Popelka, Šípková Růženka, atd.). Délka a slovní zásoba těchto pohádek může být pro některé děti problémem.
Bajky, příběhy, ve kterých vystupují zvířata
U dětí jsou populární a díky nim si snadněji budují vztah ke zvířatům. Často se stává, že děti poznávají své vlastnosti v chování a jednání zvířat.
Pohádky s opakováním děje
Děti si u těchto pohádek snadno zapamatují text a následně ho opakují a tím dochází k procvičování paměti, dokážou se v krátké době naučit nová, neznámá slova i situace.
19 Příběhy s dobrodružným a romantickým dějem
Dobrodružné a romantické příběhy se často objevují společně. Hlavní postava v příběhu musí uskutečnit hrdinský čin, aby se dostala k cíli. Většinou se jedná o prince, který musí zachránit princeznu. Tyto příběhy dávají dětem možnost poznat prototypy postav, například zda jsou zlý nebo hodný, laskavý, atd. Poznání prototypů postav dává dětem možnost rozhodnout se, na čí stranu se přikloní.
Veršované texty a písně
Tyto útvary jsou obvykle rýmované a výrazné a proto jsou vhodné pro menší děti, které upoutá jednoduchý obsah, rýmy a melodie písniček. Děti si u těchto útvarů rychleji zapamatují text, než text, který se vyskytuje v běžné prozaické pohádce.
Moderní pohádky
Moderní umělé pohádky se zabývají současným světem a s čím se děti v běžném životě setkávají. Děti díky nim pochopí, jak to ve světě chodí a proč se něco děje tak, jak je například v pohádce zmíněno, vysvětlují i jaké jsou vztahy mezi lidmi.
Pohádky pro výukové účely
Tyto pohádky se využívají zejména při výuce jazyků, v matematice, v prvouce.
Četba pohádek na pokračování
Díky pohádkám děti nachází odpovědi na otázky, které je zajímají, poznávají okolní svět a pravidla přírody, porozumí textu a rozšíří si slovní zásobu. Při práci s textem se dá využít spousta aktivit, které budou navazovat na pohádku a u kterých si děti rozvinou své komunikační dovednosti a dokážou popsat děj pohádky o čem je, a následně ho zkusí převyprávět.
2.3 Význam pohádek pro předškolní děti
Mezi první umělecké texty, na které dítě narazí je pohádka. Aby mohlo dítě chápat složitější umělecká díla, musí se nejprve seznámit s pohádkou. (Červenka, 1960, s. 7)
Doláková (2015, s. 11–12) ve své knize uvádí, že pro dítě je vynikajícím motivačním zdrojem pohádka, protože dokáže upoutat jeho pozornost a následně to využít v dalších aktivitách napříč všemi oblastmi, které jsou spojeny s příběhem. Děti mají velký prostor pro rozvíjení fantazie a představivosti a naučí se vnímat slovní sdělení, kterému dají obrazový a významový rámec.
20
Pohádka se skvěle uplatní při vzdělávání předškolních dětí. Při práci s pohádkou dochází k naplňování základních cílů rámcového vzdělávacího programu. Děti se díky pohádce naučí novým dovednostem, vědomostem i postojům. Pohádka pomáhá dětem vytvořit příležitosti k samostatnému vyjadřování a jednání, řešení různých konfliktů nebo situací. Děti se ztotožňují s některými postavami, které se vyskytují v pohádce, vidí v nich kladný vzor v oblasti chování. (Svobodová, Švejdová, 2011, s. 112)
Pohádky nabízejí dětem pobavení i napětí, povzbuzují zvídavost a podněcují jejich fantazii. Jean Piaget, švýcarský psycholog ve své teorii vývoje a růstu inteligence uvedl, že pohádky podporují u dětí rozvoj inteligence a rozvoj kognitivních schopností tvořivým rozvíjením činnostmi, do kterých se řadí například představování, nápodoba, slovní dovednosti, atd. Pohádky jsou pro děti velmi důležité, neboť mají výchovný, kognitivní, vzdělávací a terapeutický význam. (Černoušek, 2019, s. 17–18)
Pozornost předškolních i školních děti zaujme kouzelná formulka „Bylo, nebylo…“ Děti uchvátí kouzlo vyprávění, které je doprovázeno čarovnou atmosférou která se prolíná celým příběhem. Z příběhů může pro děti plynout zábava ale také nějaké ponaučení. (Doláková, 2015, s. 9)
Děti ve čtyřech letech začínají chápat pohádky s jednoduchým dějem.
V předškolním období děti pohádky vyžadují, ale se vzrůstajícím intelektuálním vývojem potřeba pohádek upadá. (Červenka, 1960, s. 241) Mladší děti mají rády pohádky, které jsou kratší a mají jednoduchou zápletku. Starší děti a předškolní děti mají rády pohádky s hlubšími konflikty a s kouzelnými prvky. (Veberová, 1984, s. 126) Předškolní děti mají nejraději pohádky, ve kterých se objevují zvířata s lidskými vlastnostmi. Zvířata se v pohádce začleňují do lidského světa. Pohádky a povídky, ve kterých vystupují zvířata, jsou vhodné při imitaci, kdy děti předvádějí, jak se pohybují zvířecí hrdinové: skáčou jako liška, létají jako ptáci, chodí jak medvědi, pejsci, kočičky, atd. Tyto zvířecí pohádky mají uplatnění i v dramatické výchově při napodobování hlasů zvířat. (Kádnerová, 1987. s. 39–40)
Pohádky mají uplatnění v různých činnostech. Učitelky mohou s dětmi v mateřské škole zahrát loutkové divadlo. Pohádka se dá využít i jako motivace k dalším činnostem. Ve výtvarné výchově si děti mohou vybavit něco z pohádky, například postavy nebo co je pro pohádku charakteristické a nakreslit to. V hudební výchově se můžou předvést různé zvuky, které se odehrávají v ději pohádky, například
21
co můžou děti slyšet v lese (zvuky zvířat, zpěv ptáků, šumění lesa, atd.) Děti mohou zkusit s učitelkou celou pohádku vyprávět a mohou vymyslet, jak by mohla pohádka pokračovat, a tím si rozvinou své jazykové a rozumové schopnosti. (Svobodová, Švejdová, 2011, s. 111–112)
Klasické čtení pohádek vytlačuje sledování televize, která sice děti upoutá, ale jejím sledováním děti nerozvíjí fantazii a to má negativní dopad i na jejich celkový rozvoj.
Elektronika v dnešní moderní době hraje v životě dětí velkou roli. Sledování pohádek v mateřské škole na televizi nebo na interaktivní tabuli, by se mělo dětem nabízet v rozumné míře, protože kdyby se jim v této formě nabízely pohádky často, tak by si neuměly vytvářet ke čtené nebo vyprávěné pohádce své vlastní představy a fantazie. (Doláková, 2015, s. 27)
2.4 Poslech pohádek
Děti přijímají poslech pohádek různou formou, buď vyprávěním, převyprávěním nebo čtením.
Předčítání pohádek by mělo probíhat s citem a vášní pro příběh, ale i pro děti.
Vyprávění pohádek je lepší než když se jim čtou, protože vyprávění dovoluje větší pružnost. (Bettelheim, 2017, s. 187)
V dnešní době je v oblibě dětem pohádky předčítat nebo vyprávět. Rodiče nebo učitelky často dětem příběhy vymýšlí na zadané téma nebo vypráví pohádky bez knížky na základě svých znalostí pohádky. Rodiče ale i prarodiče čtou nebo vypráví dětem pohádky obvykle před spaním. Pohádky se mohou číst dětem i v průběhu dne nebo před odpočinkem.
Děti si lehce oblíbí jednu pohádku, kterou rádi poslouchají dokola, i když už děj znají nazpaměť. Poslouchat opakovaně jeden příběh nedělá dětem problém, jelikož si z příběhu více zapamatují. Například si zapamatují a zároveň se naučí nová slova, která se v příběhu vyskytují, zapamatují si dějovou zápletku a stavbu dějové linie. Sdělení si dojmů a informací týkající se příběhu s ostatními dětmi i učitelkou podněcuje děti k jejich komunikačním schopnostem.
22
Předčítání a vyprávění pohádek podporuje výukové cíle, děti se více soustředí na poslech, vyjadřování a porozumění. Pohádky u dětí podněcují tvořivé myšlení, rozšiřují slovní zásobu, povzbuzují rozvoj poznávání vztahů a pravidel.
Při práci s pohádkou se nemá opomíjet poslech, protože bývá jedním z výrazných prvků. Díky poslechu získávají děti spoustu informací v útlém věku, kdy se učí mateřský jazyk. Poslechem si děti rozšiřují slovní zásobu a zároveň si nacvičují verbální projev. Poslech také příznivě působí na aktivitu mozkových hemisfér.
Poslechem se rozvíjí i celá řada kognitivních funkcí, do kterých patří paměť, myšlení, empatie, vytvoření postojů k lidem, atd.
Důležitý je výběr textu. Už první věta v příběhu má děti upoutat. Pokud hned na začátku nedávají děti pozor, když jim učitelka nebo rodiče čtou pohádku, tak jim uniknou hlavní informace z příběhu a poté ztrácí i souvislosti. Učitelky z mateřských škol musí myslet na to, s jakou věkovou kategorií pracují a poté zvolit text odpovídající jejich věku. Text nemá být napsaný složitým jazykem. Lepší je zvolit kratší příběhy, které jsou stručné. Učitelka by se měla s vybraným textem nejprve seznámit a zkusit si ho přečíst nebo převyprávět než ho předloží dětem. Měla by umět pracovat se svým hlasem, aby byl při čtení nebo vyprávění pohádky příjemný a zároveň aby měl dramatický projev. Dalším silným prostředkem hlasu je ticho. Pauza během čtení či vyprávění vnáší očekávání, zvyšuje pozornost dětí, dává prostor pro uspořádání myšlenek a dojmů, a také působí jako malý odpočinek v proudu sdělených informací.
(Doláková, 2015, s. 10, 11, 15, 18–22)
Ke čtení nebo vyprávění pohádek je dobré zapojit pomůcky nebo aktivity, které na pohádku navazují. Pokud je to možné, je lepší když učitelka použije jako pomůcku skutečné předměty než obrázky, protože děti se mají učit všemi smysly. Pomůcky se používají hlavně při práci s malými dětmi. Když děti dostanou do ruky nějaký předmět, mohou u něj zkoumat tvar, povrch, barvu, vůni a u některých předmětů i chuť, atd.
Pokud učitelka čte nebo vypráví dětem pohádku bez zapojení jakýchkoliv pomůcek, tak děti neudrží dlouho pozornost. U obrázkových knih se může učitelka dětí zeptat na to, co vidí na obrázcích, jak bude pohádka pokračovat, atd. (Doláková, 2015, s. 24–26) Obrázky v knihách pomáhají dětem si vybavit děj příběhu, který zvládnou i reprodukovat nebo popsat. Obrázky vedou k lepšímu prožitku z četby a zároveň podporují zájem dětí o literaturu. (Kádnerová, 1987, s. 94–95)
23
Čtení i vyprávění pohádek by se mělo odehrávat v uvolněné atmosféře, kdy jsou děti ochotny více poslouchat. Tato atmosféra může probíhat v sezení na koberci, na polštářcích nebo na židličkách které ale nejsou u stolků. Společně s dětmi sedí i učitelka, která je v roli vypravěče. (Doláková, 2015, s. 24)
Někdy je obtížné zvolit, co je lepší, zda pohádku dětem přečíst, anebo jí celou převyprávět z paměti. V kapitole 2.4.1 a 2.4.2 uvádí Doláková (2015, s. 19–20) výhody i nevýhody čtení a vyprávění pohádek.
2.4.1 Vyprávění pohádek
Děti mají z vyprávění intenzivní zážitek a více příběhu rozumí. Učitelka může během vyprávění reagovat na děti a může jim odpovědět na jejich dotazy týkající se příběhu. Více zapojuje gesta a oční kontakt s dětmi.
Nevýhoda vyprávění je, že se učitelka musí text pohádky pečlivě naučit nazpaměť. U vyprávění je riziko že učitelka zapomene říct něco důležitého, co se odehrává v příběhu, může plést text a mluvit nespisovně.
2.4.2 Čtení pohádek
Výhodou čtení je hlavně to, že se učitelka nemusí naučit pohádku nazpaměť a tím se vyvaruje chybám. Čtením se u dětí utváří kladný vztah ke knihám. Děti mají rády knížky, ve kterých jsou obrázky, které jim umožňují orientovat se v příběhu.
Nevýhodou čtení může být to, že se učitelka ponoří do čtení a pak může zapomenout na to, že kolem ní jsou děti, které jí poslouchají, a ona s nimi nenavazuje oční kontakt během čtení. Další nevýhoda čtení je ta, že učitelka může tempo čtení zrychlovat.
24
3 Dramatická výchova
Dramatická výchova je definována jako jeden z pěti oborů estetické výchovy a výchovy uměním. Do estetické výchovy se spolu s dramatickým oborem řadí literární, hudební, výtvarný a pohybově taneční obor. (Amirová, Fiedlerová, Rejchrtová, 2019, s. 25)
Dramatická výchova napomáhá rozvíjet složky psychiky tak, že dává dětem možnost osvojit si sérii dovedností, zdokonalit se v pohybovém a mluvním projevu.
(Machková, 1980, s. 31)
Podle Machkové (2017, s. 11) je dramatická výchova založená na učení ze zkušenosti, na učení jednáním a na osobním poznávání sociálních vztahů a dějů. Aktér dramatické výchovy zkoumá vztahy mezi lidmi jak reálnými, tak i smyšlenými, jak jednají v různých situacích. Výsledkem může i nemusí být veřejné vystoupení.
Dramatická výchova se opírá o spojení divadla a pedagogiky. Z divadla převzala hru v roli, fiktivnost, dramatičnost i techniku řeči pohybu. Z pedagogiky získává výchovné a vzdělávací cíle a metody. Čerpá také z psychologie, a to hlavně z psychologie osobnosti a psychologie sociální. (Machková, 2017, s. 11)
Divadelní umění a dramatická výchova se od sebe odlišují hlavně rozdílným vztahem k představení. V divadelním umění je veřejné vystoupení nepostradatelné, protože je cílem celé divadelní práce. Naopak v dramatické výchově není cílem, ale pouze prostředkem, který je podřízen vzdělávacímu cíli a není pokaždé nutný.
Dítě získává v dramatické výchově rozmanité role, které mohou být jakýmkoli způsobem individualizovány a konkretizovány. Role, které si dítě osvojí, zahrnuje i sociální roli, jak se chová osoba v určité pozici. Žádná dramatická činnost nemůže existovat bez mezilidské interakce. Mezilidská interakce je zdrojem dramatického dění, při kterém si člověk zkouší osvojit rozmanité modely fungování člověka ve vztahu s druhými lidmi, při kterých si testuje i jejich reakce. Dále se dramatické činnosti neobejdou bez komunikace jazykové se složkami mimoslovními a mimojazykové, která se používá například v pantomimě. Přímá komunikace probíhá mezi aktivně zapojenými hráči a v uměleckém typu při veřejném představení probíhá komunikace herce s divákem. Dramatické činnosti probíhají pokaždé ve skupině. (Machková, 1980, s. 11, 43)
25
V moderní pedagogické praxi projevují učitelky zájem pracovat s metodami a formami práce, které kladou důraz na prožitek, spolupráci, aktivní poznávání a učení prostřednictvím činností. Dramatické činnosti pomáhají dětem ve vyjádření vlastního názoru, pocitů i myšlenek. Naučí se naslouchat, osvojit si a zpracovat získané informace, aktivně vyhledávat odpovědi na to, co je zajímá, vcítit se do druhých a respektovat je. Naučí se používat svojí fantazii a tvořivost, dále se také naučí nabídnout pomoc druhým, aniž by za to očekávaly nějakou odměnu. (Rauchová in Hazuková 2014, s. 87–89)
Dramatickou výchovu můžeme poznávat v různých formách. Poznáváme ji jako činnost zájmovou, předmět ve škole nebo jako učební metodu.
Zájmová dramatická výchova je zcela dobrovolná, prosazuje se zejména v základních uměleckých školách, v kroužcích a souborech. (Machková, 2007, s. 191) Výsledkem zájmové činnosti jsou veřejná divadelní, loutkářská a přednesová představení. (Amirová, Fiedlerová, Rejchrtová, 2019, s. 25) Vyučovací předmět dramatické výchovy je povinný, nepovinný a povinně volitelný. Tato forma dramatické výchovy je zaměřená k osobnostnímu rozvoji žáků a k divadelním dovednostem a aktivitám. (Machková, 2007, s. 191) Dramatickou výchovou lze také využit jako metodu při výuce předmětů, při profesionální přípravě osob na budoucí povolání, při nichž je potřeba navázat kontakt s druhými lidmi (učitelé, lékaři, manažeři a spousta dalších). (Amirová, Fiedlerová, Rejchrtová, 2019, s. 25)
3.1 Cíle dramatické výchovy
Metody a obsahy dramatické výchovy podporují rozvoj funkcí, vlastností i schopností. Je důležité si říct, čeho chceme dosáhnout, co je v danou chvíli přední. Při určování cílů je důležité se nejprve seznámit s dokumenty dramatické výchovy, do kterých spadají osnovy, učební plán a rámcový program. Dalším krokem, který je ale náročnější a důležitější při určování cílů je poznání celé skupiny, ve které bude práce probíhat. (Machková, 2007, s. 29, 38)
Podle Machkové (2007, s. 35) lze cíle definovat ve třech rovinách:
a) Dramatická rovina – Tato rovina se zabývá dovednostmi a vědomostmi v oblasti dramatické.
b) Sociální rovina – Zabývá se vztahy ve skupině a jejich vzájemnou spoluprácí, dále se zabývá poznáváním světa a lidí.
26
c) Osobnostní rovina – Tato rovina je zaměřena na psychické funkce, do kterých patří pozornost, vnímání, myšlení, komunikace, atd. Také se zabývá schopnostmi a dovednostmi, postoji, zájmy.
3.2 Principy dramatické výchovy
Machková je toho názoru že „o dramatické výchově lze mluvit jedině tehdy, když se v ní uplatňují v plném rozsahu specifické prostředky dramatické.“ (Machková, 2017, s. 11)
3.2.1 Hra v roli
Hra v roli je jeden z hlavních principů dramatické výchovy. Dítě či dospělá osoba si pozmění realitu podle svých vlastních představ. Dítě přebírá roli někoho jiného a jedná v dané situaci tak, jak si myslí, že by postava jednala. Dítě má možnost být samo sebou. „Hra v roli rozvíjí jeho fantazii, tvořivost a představivost, umožňuje mu snadnější pochopení světa kolem sebe.“ (Amirová, Fiedlerová, Rejchrtová, 2019, s. 31)
Princip hry v roli je pro předškolní dítě naprosto spontánní, jelikož hlavním pravidlem hry v roli je hraní na jako. Děti si hrají na někoho jiného, například se z nich stane maminka, pejsek, atd. Hra v roli není jen princip, ale řadí se i do dramatických metod. (Svobodová, Švejdová, 2011, s. 51–52)
3.2.2 Fikce, fiktivní situace
Další důležitý princip dramatické výchovy je fikce a fiktivní situace, což by se dalo přeložit i jako hra na „jako, jakoby a kdyby…“ Fikce umožňuje člověku si vytvořit smýšlený svět ale i osoby, které se v něm vyskytují, jejich vztahy a situace, kterými v daný okamžik jednají. (Machková, 2017, s. 11)
„Využití schopností předškolních dětí přijímat a prožívat fikci rozvíjí tvořivost dětí a umožňuje jim prožívat fiktivní situace v imaginárním světě pohádek a příběhů.“
(Svobodová, Švejdová, 2011, s. 53) 3.2.3 Psychosomatická jednota člověka
Porozumění těla s duší. Důležité je, aby člověk uměl vnímat, co cítí a prožívá a následně podle toho uměl jednat. Psychosomatická jednota je jedna z důležitých podmínek v rozvíjení předškolního dítěte. Pedagog by měl tuto jednotu u dětí rozvíjet a zároveň by se měl umět do jejich pocitů vcítit. V mateřské škole je u dětí důležité
27
pěstovat respekt k druhým, partnerský vztah a důvěru. (Amirová, Fiedlerová, Rejchrtová, 2019, s. 32)
3.2.4 Improvizace
Improvizace je další princip, který se prolíná dramatickou výchovou.
Improvizace je založena na umění jednat bez jakékoliv přípravy a bez přiděleného textu.
Umět jednat bez přípravy se nám objevuje v běžných situacích, kdy musíme čelit různým překážkám, potížím, nepředvídatelným situacím, konfliktům a našim úkolem je na ně vhodně reagovat a poradit si. (Machková, 2017, s. 13)
3.2.5 Hra
U předškolních dětí převládá hra většinu jejich času. Hra je činnost, do které by děti měly vstupovat spontánně a nenuceně. Je jedním z nejlepších prostředků vzdělávání a výchovy dětí. Hra má svá pravidla. (Amirová, Fiedlerová, Rejchrtová, 2019, s. 30).
Děti se hry mohou zúčastnit, ale i nemusí, mohou se pouze dívat. Hra poskytuje dětem prožitek, radost a učitelka ji využije k naplnění vzdělávacích záměrů. (Svobodová, Švejdová, 2011, s. 49–50)
3.2.6 Partnerství
Partnerství se zakládá na rovnocennosti, vzájemném respektu, vstřícnosti, pomoci, spolupráci a na dodržování pravidel. (Amirová, Fiedlerová, Rejchrtová, 2019, s. 31) „Vytvořit atmosféru, ve které nedochází mezi dětmi ke vzájemnému ubližování, kde se děti respektují a pomáhají si, patří mezi nejvyšší umění učitelky mateřské školy.“
(Svobodová, Švejdová, 2011, s. 54)
V mateřské škole se pro vytvoření partnerských vztahů v kolektivu dětí a mezi dětmi a učitelem uplatňuje demokratický pedagogický styl výchovy a výuky. Tento styl se vyznačuje dodržováním pravidel, rovnocenností, důvěrou, spoluprácí a dosažením společných cílů. (Amirová, Fiedlerová, Rejchrtová, 2019, s. 31–32) Učitelka se v tomto stylu výchovy a výuky projevuje empaticky, efektivně s dětmi komunikuje a podává jim kladnou zpětnou vazbu, a také zřetelně vyjadřuje požadavky. (Svobodová, Švejdová, 2011, s. 54)
3.3 Vybrané metody a techniky dramatické výchovy
Metoda je činnost učitele a dětí, která napomáhá zkoumat a vysvětlit některé skutečnosti tak, aby se přiblížili k vytyčeným cílům. Je chápána jako dlouhá a široká
28
cesta, kterou lze upravovat a pozměňovat. Techniky jsou oproti metodám užší a konkrétnější. (Svobodová, Švejdová, 2011, s. 69) „Technikou se naplňuje jeden konkrétní cíl a učí se jedna konkrétní část či jeden prvek učiva, například dovednost.“
(Valenta, 2008, s. 48)
Metody i techniky si učitelka vybírá, tvoří a následně používá podle obsahu učiva a vytyčených cílů.
Je nezbytné, aby si učitelka nejprve dramatickou metodu sama vyzkoušela v praxi jako hráč, než jí použije s dětmi. Děti mohou z metod získat prožitek, ale mohou je i psychicky ranit. A proto by měla učitelka vědět, jaká jsou rizika metod nebo technik a na co si dávat pozor. Ke zvládnutí metody nestačí jen její charakteristika a zprostředkovaná zkušenost. (Svobodová, Švejdová, 2011, s. 69, 70–71)
V této kapitole jsou uvedeny charakteristiky vybraných technik a metod dramatické výchovy, které jsou využity v praktické části.
Asociační kruh
Tato technika je založená na práci v kruhu kdy děti sdělují své asociace, do kterých by učitelka neměla zasahovat a naopak by je měla ocenit. Příklad: Učitelka nechá po kruhu kolovat košík doprovázený větou: „Když se řekne košík, tak mě napadne…“ a děti celou větu zopakují a dodají svou asociaci. U asociačního kruhu je jisté, že každé dítě dostane možnost říct svou asociaci. Dítě se hry v kruhu nemusí zúčastnit, nebo může být pouhým pozorovatelem. Učitelé tuto techniku rádi zařazují do dramatické výchovy z důvodu zapojení dětské fantazie a představivosti. (Svobodová, Švejdová, 2011, s. 71–72)
Horká židle
Děti zpovídají postavu z příběhu tedy vybrané dítě, které sedí na fiktivní horké židli. Děti mají možnost si vyzkoušet roli postavy z příběhu tak, že se na židli střídají.
Technika podporuje u dětí empatii, schopnost porozumět chování a jednání druhé osoby. (Svobodová, Švejdová, 2011, str. 85–86)
Vnitřní hlasy (alej, ulička)
Technika vnitřních hlasů je vhodná při zkoumání a pochopení toho, jak jedná a myslí druhá osoba. Díky této technice se děti učí empatii a porozumění druhým lidem.
(Svobodová, Švejdová, 2011, s. 85) Hlavní postava vstupuje mezi spoluhráče, kteří jsou
29
jejím svědomím a říkají jí její myšlenky a pocity. Zpravidla se tak děje před důležitým rozhodnutím. Vyřčené názory mohou mít vliv na další průběh události. Další variantou je způsob, kdy se spoluhráči stávají rádci zvolené postavy. (Bláhová in Koťátková, 1998, s. 101)
Narativní pantomima
Narativní pantomimu učitelé využívají u předškolních dětí, protože vychází z dětské spontánní hry. Učitelka vypráví příběh, který děti pantomimicky znázorní. Děti snadněji pochopí a prožijí vyprávěný děj, do kterého zapojí kromě paměti i pohyb. Dbát by se mělo na volbu textu, který by měl mít zajímavý děj s dostatkem situací, které se dají znázornit. (Svobodová, Švejdová, 2011, s. 73)
Simultánní pantomimická ilustrace
V předškolním vzdělávání je tato technika velmi efektivní a významná. Využívá se k ilustrování říkadel, rituálů a písniček pohybem. Jako příklad simultánní pantomimické ilustrace se uvádí například pohybová hra Kolo, kolo mlýnský.
(Svobodová, Švejdová, 2011, s. 74) Štronzo
Štronzo označuje zastavení, zkamenění a znehybnění těla. Tato technika se dá osvojit pomoci různě motivovaných her. Štronzo lze využít v dalších dramatických technikách, je ale potřeba tuto techniku s dětmi zkoušet. Být chvíli v klidu bez pohybu jim může dělat problém. (Svobodová, Švejdová, 2011, s. 83)
Živý obraz
Pantomimické zachycení obrazu bez hnutí. Rizikem živého obrazu je, že jsou děti bez pohybu velmi dlouho. Proto je důležité si uvědomit, že děti setrvají v dané poloze jen několik vteřin. Je důležité obraz ohraničit zvukovým znamením, kdy je jasně poznat kdy je začátek a konec. (Svobodová, Švejdová, 2011, s. 84)
Hry s pravidly
Pravidla jsou jasně stanovena hned na začátku, v průběhu hry i na konci. Do her s pravidly se řadí například dětské folklorní hry, honičky, hry s míči atd. Hry bývají něčím motivované a dětem jsou přiděleny různé role (kouzelník, ovečky, vlci, atd.).
I když děti přeberou nějakou roli, tak ve hře jednají sami za sebe. Hry s pravidly se využívají zpravidla na začátku hodiny, kdy poslouží jako rozehřátí a uvolnění celé
30
skupiny před další činností. Tyto hry je dobré propojit s hlavním tématem hodiny.
(Ulrychová, Gregorová, Švejdová, 2000, s. 102) Reflexe
Reflexe pomáhá zhodnotit, zda děti porozuměly problémům, kterým se s učitelkou věnovaly. Jedná se o rekapitulaci a zvýraznění klíčových míst.
K reflektování může být použito kreslení, rozhovor nebo improvizace na stanovené téma. (Svobodová, Švejdová, 2011, s. 86)
31
Praktická část
4 Cíle a výzkumné otázky
Pro praktickou část bakalářské práce byly vytyčeny dva hlavní cíle, ke kterým byly formovány dvě výzkumné otázky.
4.1 Cíle
1. Tvorba literárně-dramatického programu s využitím pohádek pro děti od 3 do 6 let
2. Ověření literárně-dramatického programu s využitím pohádek pro děti od 3 do 6 let v mateřské škole
4.2 Výzkumné otázky
1. Vedou zvolené aktivity a vytvořené materiály k naplnění vytyčených cílů literárně-dramatického programu?
2. Doporučí učitelky změny ve struktuře programu nebo ve volbě literárního textu?
32
5 Literárně-dramatický program
Literárně-dramatický program s využitím pohádek je zaměřen pro předškolní děti od 3 do 6 let. Je rozvržen do tří týdnů a každý týden je provázen jednou pohádkou.
Společným cílem vybraných pohádek je prevence nevhodného chování při setkání s cizím člověkem. Děti by si měly uvědomit, že by neměly otevírat cizím lidem a také by si s nimi neměly povídat.
Do programu byly vybrány tyto pohádky:
- O Červené karkulce - O perníkové chaloupce - O Budulínkovi
V programu jsou uvedeny činnosti, které se běžně uskutečňují v mateřské škole – literárně-dramatická výchova, hudební výchova, tělesná výchova, výtvarná výchova, matematicko-přírodovědné představy, předčtenářská výchova.
Na začátku každého programu je uveden název pohádky. Dále jaký je hlavní cíl programu, časová dotace a pro jakou věkovou skupinu je program určen. Všechny tři týdenní programy jsou zpracovány ve formě metodických listů. Na každý den jsou v metodických listech uvedeny dílčí vzdělávací cíle a konkretizované očekávané výstupy.
U každé aktivity v metodickém listě je uveden čas potřebný pro realizaci, pokyny pro učitelku, pro děti, pomůcky a cíl. Každá aktivita má vytyčen svůj cíl, co by děti měli zvládnout během činnosti i po ní. Děj pohádky a motivace učitelky jsou uvedeny uvozovkami a kurzívou.
Týdenní programy jsou tematicky zaměřené na pohádky, které se budou číst po částech v průběhu celého týdne. Aby si děti zapamatovaly děj pohádky, bude se každý den při komunitním kruhu připomínat, o čem byla přečtená část děje pohádky v předchozím dni. Poté se naváže na další část děje pohádky aktivitami, které má učitelka pro děti připravené.
5.1 Tvorba programu
Do programu byly zvoleny tři známé pohádky, které mají něco společné, a to je ponaučení, které z těchto pohádek vyplývá.
33
K vytyčení cílů v programech jsem využila kurikulární dokument Rámcový vzdělávací program pro předškolní vzdělávání. Při tvoření metodických listů mi pomohly zkušenosti, které jsem získala z absolvovaných praxí v mateřských školách.
Dále jsem se inspirovala v různých publikacích zabývajících se mým zvoleným tématem. Rady a inspirace mi předaly také učitelky z mateřských škol.
Po vytvoření programu byla mnou provedena realizace v mateřské škole.
Programy byly následně vyzkoušené i vybranými učitelkami z mateřských škol, kde s nimi v závěru proběhl i strukturovaný rozhovor.
34
Program č. 1 – O Červené karkulce
Program č. 1 je tematicky zaměřen na pohádku O Červené karkulce (Dudek, 2007, s. 14–19)
Cíl: Prevence nevhodného chování při setkání s cizím člověkem. Uvědomit si, jaké ponaučení vyplývá z pohádky.
Věková skupina: 3–6 let Časová dotace: 1. týden
Metodický postup
1. DEN
Dílčí vzdělávací cíle: Rozvoj řečových schopností a jazykových dovedností receptivních i produktivních, rozvoj paměti a pozornosti
Konkretizované očekávané výstupy: Soustředěně poslouchat pohádku, používat jednoduchá souvětí, vyjádřit myšlenku, orientovat se v prostoru podle slovních pokynů, rozlišit základní barvy, rozumět a používat základní pojmy označující velikost (malý – velký, nejmenší – největší,…), porovnávat co je více a méně
Aktivity:
- Červená karkulka
- Karkulčin den - narativní pantomima - Dárky pro babičku
- Kytička pro babičku
1. Červená karkulka 10 min
Cíl: Seznámení s pohádkou
Pomůcky: Plošná loutka – Karkulka, červený čepeček Organizace: děti sedí s učitelkou v kruhu
Pokyny pro učitele: Učitelka přečte dětem část pohádky „O Červené karkulce“
a využije k tomu plošnou loutku Karkulky.
Pokyny pro děti: Děti sedí v kruhu společně s učitelkou, která jim čte pohádku.
35 Učitelka čte pohádku:
Učitelka: „Karkulka není jen jméno, ale má i nějaký význam. Víte děti co znamená slovo „karkulka“? Karkulka je čepeček a podle něho dostalo děvčátko toto jméno.
- Učitelka ukáže dětem čepeček.
2. Karkulčin den - narativní pantomima 15 min
Cíl: Pantomimické zobrazení vyprávěného příběhu Pomůcky: žádné
Organizace: herna
Pokyny pro učitelku: Učitelka vypráví příběh o tom, co dělala Karkulka, než šla k babičce. S menšími dětmi bude učitelka pantomimicky zobrazovat příběh. (je lepší, když ho bude umět nazpaměť). Větším dětem bude příběh vyprávět a oni ho sami zkusí pantomimicky zobrazit.
Pokyny pro děti: Děti pantomimicky zobrazují příběh, který jim říká učitelka.
Příběh:
Karkulka ráno vstala z postele a protáhla se. Na nohy si vzala bačkory a šla k oknu, aby rozevřela závěsy. Otevřela okno a podívala se, co se děje venku. Venku bylo krásně, svítilo sluníčko a Karkulka měla radost. Zavřela okno a šla ke skříni, ze které si vytáhla krásné červené šaty, které si oblékla na sebe a na nohy si oblékla ponožky.
Karkulka šla do koupelny, aby si vyčistila zuby, umyla obličej a učesala vlasy. Karkulka měla dlouhé vlasy a tak se rozhodla, že si uplete copánky.
Když už byla Karkulka oblečená, rozhodla se, že si půjde udělat snídani. Ke snídani si namazala chléb s máslem a marmeládou a k tomu si uvařila kakao.
Když se Karkulka nasnídala, poslala jí maminka za babičkou, aby jí odnesla dárky.
Karkulka si nasadila boty, na hlavu si natáhla červenou čepičku a do ruky si vzala košíček, do kterého si dala dárky pro babičku k narozeninám.
36
3. Dárky pro babičku 10 min
Cíl: Rozvoj fantazie při vymýšlení dárků pro babičku Pomůcky: žádné
Organizace: děti sedí s učitelkou v kruhu
Pokyny pro učitele: Učitelka se dětí zeptá: „Co si myslíte, že Karkulka nesla v košíčku pro babičku k narozeninám?“ Zahájí kolo a řekne, co by mohla Karkulka nést babičce, např. čokoládu a pokračuje dítě po pravé ruce.
Pokyny pro děti: Každé z dětí řekne jednu věc, kterou by mohla dát Karkulka babičce k narozeninám. Vždy mluví ten, kdo je na řadě.
4. Kytička pro babičku 30 min
Cíl: Rozvoj kooperativních dovedností, posilování prosociálního chování ve vztahu k druhým, rozvoj předmatematických představ
Pomůcky: Zatavené kytičky – modré, žluté, červené ve třech velikostech (malé, střední, velké), čtyři obruče – modrá, žlutá, červená, zelená
Organizace: herna
Pokyny pro učitelku: Učitelka přečte dětem další část pohádky, na kterou naváže aktivitou „trhání kytiček pro babičku“.
Učitelka čte:
Po přečtení:
Učitelka rozmístí na zem kytičky tří barev (modré, červené, žluté) ve třech velikostech, a doprostřed položí obruč zelené barvy, do které budou děti kytičky nosit podle slovních pokynů.
37
Učitelka: „Děti, pomůžete Karkulce natrhat kytičky pro babičku?“
Učitelka dává dětem pokyny:
- Menším dětem pokyny zlehčit, např. „Najdi modrou kytičku, najdi žlutou kytičku.“
- Větším dětem dávat pokyny typu: „Najdi malou modrou kytičku. Najdi velkou červenou kytičku a malou žlutou kytičku. Najdi kytičku, která má stejnou barvu jako má jahoda, sluníčko, atd.“
Až budou všechny kytičky „natrhané“ a položené v zelené obruči, položí na zem další 3 obruče – modrá, červená, žlutá. Učitelka řekne dětem: „Karkulka má radost, že jste jí pomohly kytičky pro babičku natrhat. Pomůžete jí je ještě roztřídit podle barev?
Pokyny pro děti: Děti budou sbírat, třídit a počítat kytičky podle slovních pokynů učitelky. Větší děti zkusí roztříděné kytičky v obručích spočítat.
2. DEN
Dílčí vzdělávací cíle: Rozvíjení jazykových dovedností (rytmizace slova), posilování prosociálního chování ve vztahu k ostatním lidem, rozvoj pohybových schopností Konkretizované očekávané výstupy: Zapamatování si písničky, ovládat sílu a intonaci hlasu, aktivně komunikovat s druhými dětmi, spolupracovat s ostatními, zvládat základní pohybové dovednosti a prostorovou orientaci, běžné způsoby pohybu v různém prostředí – zvládat překážky, pohybovat se koordinovaně a jistě
Aktivity:
- Písnička o Karkulce - Alej – rady pro Karkulku
- Překážková dráha – cesta lesem za babičkou
5. Písnička o Karkulce 20 min
Cíl: Rozvoj hudebního vnímání a cítění na základě osvojení písničky Pomůcky: klavír, noty, text pohádky, židličky
Organizace: děti sedí v půlkruhu na židličkách kolem klavíru
38
Pokyny pro učitele: Učitelka nejprve přečte další část pohádky a po přečtení seznámí děti s písničkou. Provede s dětmi hlasové, artikulační, rytmické cvičení a rozezpívání.
Vzorově zazpívá a zahraje píseň na klavíru. Rozebere s dětmi, o čem se v písni zpívá a naučí je píseň po částech.
Učitelka čte:
a) Dechové cvičení:
- děti si představí, že drží v ruce květinu pro babičku a přičichnou si k ní – hluboký nádech a s výdechem řeknou „jééé“
- děti si představí, že drží v ruce houbu – houba je špinavá, a děti se to z ní snaží sfouknout. aby byla čistá
b) Hlasové cvičení – zesilování slova chaloupka od nejpotišeji až po nejhlasitěji c) Artikulační cvičení
- kašpárek – děti střídají úsměv s mračením (ústa do oblouku) - kapřík – děti špulí rty
d) Rytmické cvičení – vytleskávání slov (Karkulka, pohádka, vlk, babička, myslivec, chaloupka les, dárky)
e) Rozezpívání na vokály – Karkulka
Pokyny pro děti: Děti zpívají píseň po částech. Až budou umět celou píseň, rozdělí se role v písni, kdo co bude zpívat.
1. sloka: všichni zpívají 2. sloka:
- Chlapci: „Co to neseš, Karkuličko, v pěkném košíčku?“
- Dívky: „Kuřátka a bábovičku pro svou babičku.“
Text písně: Karkulka (Lišková, 2015, s. 114)
39
6. Alej – rady pro Karkulku 10 min
Cíl: Posílení prosociálního chování, uvědomění si rad od maminky Pomůcky: žádné
Organizace: herna
Pokyny pro učitelku: Učitelka vysvětli dětem princip dramatické metody „Alej“.
Pokyny pro děti: Děti utvoří dvě řady a stoupnou si naproti sobě. Z dětí se stanou zvířata nebo stromy, které umí mluvit a které Karkulka při cestě za babičkou potkala v lese. Uličkou dětí bude procházet vybrané dítě nebo učitelka, ze které se stane Karkulka. Děti dávají Karkulce rady podobné těm, které jí říkala maminka, když jí vyprovázela za babičkou („nikde se nezastavuj, nepovídej si s cizími lidmi, atd.“).
Karkulka může, ale nemusí reagovat na rady, může si je pouze vyslechnout. Děti se v roli Karkulky mohou vystřídat.
7. Překážková dráha – Cesta lesem za babičkou 25 min Cíl: Zvládat základní pohybové dovednosti a prostorovou orientaci
Pomůcky: 5 obručí, dvě tyče + 2 kužely, 1 lavička, 3 žíněnky, 5 pěnových podložek, 1 lano, 2 molitanové klíny
Organizace: herna/tělocvična
Pokyny pro učitelku: Učitelka pro děti připraví překážkovou dráhu a motivuje je příběhem, jak šla Karkulka za babičku. Nejprve předvede dětem, co se na kterém stanovišti dělá, a poté si to děti sami zkusí. Učitelka dohlíží na bezpečnost, aby se nikomu nic nestalo.
Učitelka se ptá dětí: „Děti, vzpomenete si, kudy šla Karkulka za babičkou?“ (děti odpovídají, že šla lesem) „Šli jste někdy sami přes les? Myslíte si, že je to bezpečné? Na
40
Karkulku číhalo v lese spoustu překážek, které musela zvládnout, aby se dostala včas za babičkou.“
Pokyny pro děti: Z dětí se stanou Karkulky a půjdou „lesem“. Cesta ale nebude jednoduchá, budou muset splnit různé překážky, které potkaly Karkulku při cestě za babičkou.
- Obruče – skákat přes kaluže - Lavička – jít po mostě
- Žíněnka – plazit se pod spadlým stromem - Pěnové podložky – projít se po kamenech - Lano – projít se po klikaté cestičce
- Obruč – prolézt tunelem
- Molitanové klíny – jít přes kopec
3. DEN
Dílčí vzdělávací cíle: Rozvoj jemné motoriky, tvořivého myšlení a řešení problému, rozvoj komunikativních dovedností, logického myšlení, rozvoj pohybových dovedností Konkretizované očekávané výstupy: Užívání pravé nebo levé ruky při kreslení, správné držení psací potřeby – špetkový úchop, vést stopu tužky při kresbě, spolupráce ve skupině, pohybovat se bezpečně ve skupině dětí, zaregistrovat změny ve svém okolí, všimnout si, co se změnilo, orientovat se v prostoru, dodržovat pravidla hry, soustředěně poslouchat četbu
Aktivity:
- Karkulčina cesta za babičkou – pracovní list - Na co se ptala Karkulka babičky?
- Pohybová hra – „Koho chytí vlk?“
8. Karkulčina cesta za babičkou 30 min
Cíl: Správný úchop pastelky – špetkový úchop, rozvoj prostorové orientace, komunikativních dovedností
Pomůcky: pracovní listy – 3 varianty (viz Obrázek 2,3,4), pastelky Organizace: u stolečku
