ARCHITEKTONICKÉ PAMÁTKY RYCHNOVA NAD

(1)

Liberec 2015

ARCHITEKTONICKÉ PAMÁTKY RYCHNOVA NAD KNĚŽNOU (1497-1753)

Bakalářská práce

Studijní program: B7507 – Specializace v pedagogice

Studijní obory: 6107R023 – Humanitní studia se zaměřením na vzdělávání 7105R056 – Historie se zaměřením na vzdělávání

Autor práce: Květuše Kočovská

Vedoucí práce: PhDr. Milan Svoboda, Ph.D.

(2)

(3)

(4)

Prohlášení

Byla jsem seznámena s tím, že na mou bakalářskou práci se plně vzta- huje zákon č. 121/2000 Sb., o právu autorském, zejména § 60 – školní dílo.

Beru na vědomí, že Technická univerzita v Liberci (TUL) nezasahuje do mých autorských práv užitím mé bakalářské práce pro vnitřní potřebu TUL.

Užiji-li bakalářskou práci nebo poskytnu-li licenci k jejímu využití, jsem si vědoma povinnosti informovat o této skutečnosti TUL; v tomto pří- padě má TUL právo ode mne požadovat úhradu nákladů, které vyna- ložila na vytvoření díla, až do jejich skutečné výše.

Bakalářskou práci jsem vypracovala samostatně s použitím uvedené literatury a na základě konzultací s vedoucím mé bakalářské práce a konzultantem.

Současně čestně prohlašuji, že tištěná verze práce se shoduje s elek- tronickou verzí, vloženou do IS STAG.

Datum:

Podpis:

(5)

PODĚKOVÁNÍ

Ráda bych poděkovala v prvé řadě vedoucímu mé bakalářské práce, PhDr. Mgr. Milanu Svobodovi, Ph.D., za pozornost, kterou věnoval mé práci, za cenné rady, vstřícnost a trpělivost. Dále chci poděkovat své rodině za podporu ve studiu. Poděkování, patří také pracovníkům Státního oblastního archivu Zámrsk, Státního okresního archivu Rychnov nad Kněžnou a Národního památkového ústavu Josefov za vstřícný přístup při dohledávání pramenů.

(6)

ANOTACE:

Bakalářská práce se zabývá historickou zástavbou města Rychnov nad Kněžnou v letech 1497–1753. Snaží se charakterizovat hlavní architektonické památky a jejich postupný vývoj od prvopočátků až do současné podoby. Práce nabízí ucelený přehled stavebního vývoje vybraných objektů v Rychnově nad Kněžnou.

V úvodu práce je stručně objasněna historie města jako celku. V dalších částech jsou přiblíženy jednotlivé architektonické památky. Zaměřuji se na jejich popis z hlediska architektonického i historického.

Práce vychází ze studia regionální literatury a archivních pramenů. Je doplněna fotodokumentací, která umožní přiblížit si jednotlivé stavby.

Klíčová slova:

historie, šlechta, architektura, stavby, Rychnov nad Kněžnou, zámek, kostel sv. Havla, kostel Nejsvětější Trojice, jízdárna

(7)

ABSTRACT:

The bachelor thesis deals with the most important historical buildings of the town Rychnov nad Kněžnou in the years 1497-1753. It tries to characterize the main architectural monuments and their gradual development from the earliest beginnings to its present form.

The work offers a complete overview of the construction development of selected objects in Rychnov nad Kněžnou.

In the beginning of the work there is the history of the city explained as a whole.

Other parts demonstrate various architectural monuments with focus on their description in terms of their architectural and historical aspects.

The work is based on the study of regional literature and archive sources. It is complemented by photographs that will allow the readers to visualize individual buildings.

Key words:

history, nobility, architecture, buildings, Rychnov nad Kněžnou, castle, church St. Havel, the Holy Trinity Church, riding hall

(8)

ANOTATION:

Die vorliegende Bakkalaureusarbeit erforscht die historischen Bauten der Stadt Rychnov nad Kněžnou zwischen 1497–1753. Das Ziel ist die wichtigsten architektonischen Sehenswürdigkeiten zu charakterisieren und die allmähliche Gestaltung dieser von dem Anbeginn bis die gegenwärtige Form zu schildern. Die Arbeit bietet einen gesamten Überblick der Bauentwicklung von ausgewählten Bauten in Rychnov nad Kněžnou dar.

In der Einleitung der Arbeit wird die Geschichte der Stadt als Ganzes kurz gefasst. In den nächsten Teilen werden die einzelnen architektonischen Denkmäler näher gebracht mit Fokus auf die Schilderung sowohl der architektonischen als auch der historischen Hinsicht.

Die Bakkalaureusarbeit geht von der Erforschung der regionalen Literatur und Archivquellen aus. Als Ergänzung gibt es eine Fotodokumentation, die es den Lesern ermöglicht sich die einzelnen Sehenswürdigkeiten anzusehen.

Schlüsselwörter:

Geschichte, Adel, Architektur, Bauten, Rychnov nad Kněžnou, Schloss, St.-Havel-Kirche, Dreifaltigkeitskirche, Reitschulhaus

(9)

5 OBSAH

1 Úvod ... 7

2 Stručné dějiny Rychnova nad Kněžnou ... 11

3 Významné šlechtické rody Rychnova nad Kněžnou ... 17

3.1 Zakladatelé města ... 17

3.1.1 Heřman z Rychnova ... 17

3.1.2 Vilém z Pernštejna ... 17

3.1.3 Burian Trčka z Lípy ... 18

3.2 Stavebníci města ... 19

3.2.1 Kryštof Betengl z Neuenperka ... 19

3.2.2 František Karel Libštejnský z Kolovrat ... 20

3.2.3 Norbert Leopold Libštejnský z Kolovrat ... 20

4 Světské stavby ... 22

4.1 Rychnovský hrad ... 22

4.2 Starý zámek ... 24

4.3 Nový zámek ... 27

4.4 Zámecká jízdárna ... 31

5 Církevní stavby ... 34

5.1 Kostel svatého Havla ... 34

5.2 Komplex areálu kostela Nejsvětější Trojice ... 36

5.3 Kaple Proměnění Páně ... 40

6 Závěr ... 42

PRAMENY A LITERATURA ... 44

SEZNAM PŘÍLOH ... 47

PŘÍLOHY ... 50

(10)

6 SEZNAM ZKRATEK

ANM Archiv Národního muzea

Inv. č. Inventární číslo

JMC Jeho Milost císařská

Kart. č. Karton číslo

MěÚ Městský úřad

NA Národní archiv

NPÚ, ú. o. p. Národní památkový ústav, ústřední odborné pracoviště

RA Rodinný archiv

SHP Stavebně historický průzkum

SOA Státní oblastní archiv

SOkA Státní okresní archiv

SPS Státní památková správa

(11)

7

1 Úvod

Cílem této bakalářské práce je vytvořit ucelený přehled stavebního vývoje vybraných objektů v Rychnově nad Kněžnou a následně jej porovnat se současným stavem. Součástí bakalářské práce je nahlédnutí do historického vývoje města jakožto celku a stručné medailonky členů rodů pro město důležitých v souvislosti s jeho vývojem. K práci je také přiložena fotodokumentace popisovaných staveb a mapová dokumentace s jejich lokalizací.

Blíže se věnuji historii významných budov církevních i světských od jejich návrhů přes výstavbu až do dnešní podoby. Přikládám též technické nákresy světských a církevních objektů.¹

Sledovala jsem historické stavby Rychnova nad Kněžnou zapsané v NPÚ, ú. o. p.

Josefov. Jedná se o kostel sv. Havla, kostel Nejsvětější Trojice, piaristickou kolej, zvonici při kostele Nejsvětější Trojice, kapli Proměnění Páně, rychnovský hrad (stál v místech dnešního zámku), starý a nový zámek i zámeckou jízdárnu. Některé tyto stavby, jejich popis a historie, byly přehledně a obsáhle zpracovány ve stavebně historických průzkumech uložených v NPÚ, ú. o. p. Josefov, které se zároveň staly hlavním zdrojem, s nímž jsem pracovala a využila informace, které poskytují kompletní architektonický popis objektů.

Ve Státním okresním archivu ve městě Rychnov nad Kněžnou jsem pracovala s dostupnými materiály z fondu Archiv města Rychnov nad Kněžnou 1527–1945. Zde jsem shledala jako přínosné pro bakalářskou práci mapy města, plány a dobové fotografie vybraných historických objektů v časovém rozsahu 18.–20. století. Potřebný textový materiál se mi nepodařilo získat. Ten totiž náleží do soukromého vlastnictví dokumentů z fondu Rodinný archiv Kolovratů-Krakovských. Jedná se o materiály osobní povahy a záleží na vlastnících, zda archiválie zpřístupní pro badatelské účely. Kastelánka rychnovského zámku Ing. Zdeňka Dokoupilová mě obeznámila s tím, že nahlédnout do archiválií této povahy není možné z důvodu požadavku vlastníků uchovat je pouze pro vlastní potřebu.

Státní oblastní archiv v Zámrsku poskytl další prameny. Ty jsou součástí fondu Velkostatek Rychnov nad Kněžnou 1597–1949, který obsahuje písemnosti hospodářsko-správní povahy. Pro bakalářskou práci jsem využila plány historických staveb města Rychnov nad Kněžnou. Větší část archiválií textové podoby týkající se velkostatku je uložena v RA Kolovratů.

1 Viz přílohy BP.

(12)

8

Národní archiv a Archiv Národního muzea v Praze neobsahují potřebné informace týkající se zadání bakalářské práce.²

Při studiu využívám kromě dostupných pramenů i informace z regionální a odborné literatury. Ta se pro bakalářskou práci stala přínosným materiálem. Součástí mého historického průzkumu bylo nejen sledovat historické objekty Rychnova nad Kněžnou, ale i stavebníky výše jmenovaných památek a jejich zásluhy o výstavbu a rozvoj. Proto využívám nemalé množství textových materiálů, které potřebné informace poskytují. Prvotní literaturou pro zpracování kapitoly o významných šlechticích města jsou Dějiny Rychnova nad Kněžnou od gymnaziálního profesora PhDr. Tomáše Kouřila a ředitele měšťanské školy Antonína Svobody z roku 1924. Toto dílo hodnotím jako přehledně zpracovanou historii města a významných osobností. Autoři se zde zmiňují o historických událostech, které jsou s městem a osobnostmi úzce spojeny. Umožňuje dále odkazy na jiné zdroje. Jiří Hás věnoval několik stran význačným šlechticům v knize Šlechtické rody na Rychnovsku. Je abecedně uspořádána a autor se v ní zaměřuje na stručné dějiny rodů a popisy jejich znaků a genealogických tabulek.

Velice důležitou literaturou pro zpracování zadaného tématu je dílo Františka Musila a Ladislava Svobody Hrady, zámky a tvrze okresu Rychnov nad Kněžnou. Tato publikace popisuje světské stavby, na které se zaměřuji při psaní. Jedná se převážně o popis, historický i architektonický, rychnovské tvrze, starého a nového zámku. Tyto informace jsou doplněny nákresy půdorysů a celkového vzhledu objektů.³

Zajímavé informace o světských stavbách dokládá i kolektivní dílo Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, (VI.), Východní Čechy, na které se podílelo více autorů pod vedením dr. Tomáše Šimka.

V roce 2000 vyšla publikace Dějiny Rychnova nad Kněžnou a rodu pánů z Kolovrat.

Ve stručných dějinách Rychnova nad Kněžnou, které jsou součástí díla a pocházejí od historika umění Jakuba Pavla, je kladen důraz především na historický a stavební vývoj města a zámku.

2 Při bádání v NA, jsem studovala archiválie fondu Státní památkové správy (kart. č. 517) a dále fond Fideikomisní spisy (kart. č. 65 a 550). V badatelně ANM v Praze bylo mé studium zaměřeno na práci s Topografickou sbírkou F (kart. č. 167), listiny města i panství, 1562–1865, a Eichlerovu sbírkou G (kart. č. 26), Rychnov n. Kn. město a Rychnov n. Kn. všeobecný.

3 Viz přílohy.

(13)

9

Ilustrovaná encyklopedie českých zámků od Pavla Vlčka⁴ je strukturou a do značné míry i obsahem totožná s informacemi uváděnými v publikaci Hrady, zámky a tvrze okresu Rychnov nad Kněžnou od Františka Musila. Nic nového tedy nepřináší.

Ucelený přehled o vývoji města, zástavbě a událostech je zpracován v díle Karla Kuči Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, která je doplněna o katastrální mapy a dobové fotografie objektů a města.⁵ Z tohoto díla využívám fotografii datovanou před rokem 1935, která zobrazuje pohled na zámek v Rychnově nad Kněžnou od jihu. Dále snímek kostela sv. Havla datovaný před rokem 1930, piaristickou kolej u kostela Nejsvětější Trojice po požáru z roku 1918 a panorama jižní části města od západu v popředí s hřbitovní kaplí Proměnění Páně z třicátých let 20. století. Ty jsou součástí příloh bakalářské práce.

Při příležitosti oslavy 750 let od první písemné zmínky o Rychnovu nad Kněžnou vyšla stejnojmenná publikace, na které se podíleli Jiří Frýzek a Lubomír Imlauf. Za odbornou se označit nedá, podobně jako text Oldřicha Petráše z roku 1958, který vyšel k výročí 700 let města Rychnova, protože neposkytuje odkazy na použitou literaturu a prameny.

Součást bakalářské práce tvoří i kapitola zabývající se historií a architektonickým rázem budov církevní povahy. V tomto případě využívám studie Augusta Sedláčka Hrady, zámky a tvrze Království českého, (II.), Hradecko a Rychnov nad Kněžnou: Pokus dějepisný.

Dějiny Rychnova nad Kněžnou z roku 1924 od Tomáše Kouřila a Antonína Svobody z díla A. Sedláčka čerpají. Jednou z mála prací, která se zabývá dějinami a stavebním vývojem památek církevní povahy je Domus sancte od regionálního historika PhDr. Rudolfa Zrůbka.

Kvalita díla je dostatečná, protože obsah knihy je přehledně uspořádán a zpracován. Poskytuje ucelený přehled a odkazy na další literaturu a prameny o historii a stavebním vývoji církevních objektů v Rychnově nad Kněžnou.

V řadě případů jsem při studiu literatury jiných autorů význačných jmen dospěla ke zjištění, že jimi uváděné informace se opírají o dosud zveřejněné poznatky historika Augusta Sedláčka, které uvádí v publikacích: Rychnov nad Kněžnou: pokus dějepisný, anebo Hrady, zámky a tvrze Království českého, (II.), Hradecko. Nepřinášejí proto žádná nová zjištění. Jedná se tedy o „kopírování“ již napsaných faktů. Takováto literatura se nedá zcela považovat za prostředek potřebný pro doplňování faktů uváděných v bakalářské práci. Při studiu literatury regionální povahy je třeba nahlížet na daný problém kriticky, jelikož z velké

4 V příloze je znázorněn půdorys celého areálu zámku v Rychnově nad Kněžnou, In: VLČEK, Pavel.: Ilustrovaná encyklopedie českých zámků. 1. vyd. Praha: Libri, 1999, s. 441.

5 Autor uvádí u fotografií dataci jejich pořízení.

(14)

10

části není možnost porovnávání s jinou prací. Značná část takovýchto publikací je založená na velmi podobné struktuře výkladu faktů.

Vedle studia regionální literatury a archivních materiálů jsem využívala také tvorbu místního historika Josefa Kráma. Ale ani ve vydaných textech Josefa Kráma nebyly informace, které jsem potřebovala k doplnění již získaných podkladů. Jedná se hlavně o historii světských a církevních objektů, které jsou v nich velice stručně popsány. Při studiu jmenovaných materiálů je obtížné dohledat zdroje, ze kterých autor čerpal. Proto není možné považovat tyto materiály za zcela věrohodné. Nejspíše to bude tím, že vystudovanou aprobací Josefa Kráma je španělština, čeština a filozofie. Kultuře a historii Rychnova se věnuje ve svém volném čase. Činnost, zaujatost, nadšení a ochota doktora Kráma jsou velice obdivující.

V dostatečné míře poskytuje množství materiálů, kterých mohou občané i turisté využívat při zájmu o historii města. Z dílny Josefa Kráma pocházejí průvodce v knižní, ale i DVD podobě, které dokládají informace týkající se historie města a obsahují množství dobových i soudobých fotografií, které bohužel nejsou doplněny potřebnými údaji o autorovi a dataci pořízených snímků.

Pro vznik této práce jsem si zvolila téma, které je mi velice blízké a mám zájem o hlubší nahlédnutí do dějin města. Pocházím z Rychnova nad Kněžnou a dějiny spojené s rodištěm poutají moji pozornost.

(15)

11

2 Stručné dějiny Rychnova nad Kněžnou

Město Rychnov nad Kněžnou bylo založeno okolo roku 1258. Přesnější informace o založení města nemáme, jelikož zakládací listina se nedochovala.⁶ První zmínka písemného charakteru vypovídající o existenci Rychnova nad Kněžnou je obsažena v listině českého krále Přemysla Otakara II. z let 1258. V listině je zapsán Heřman z Rychnova (Hermanus de Richenawe). Jelikož se jeho otec jmenoval Václav z Drnholce, nesl i Heřman přídomek z Drnholce. „Jeho otec Václav z Drnholce držel v 1. polovině 13. století Ústí nad Orlicí.“⁷ Předpokládá se, že kolonizaci Orlických hor započal již v druhé polovině 13. století již zmíněný rod pánů z Drnholce. Tehdy byl pravděpodobně založen kostel Panny Marie, který nyní nese název kostel svatého Havla. „Rychnovský farní kostel sv. Havla je zmíněn poprvé k roku 1313 a patřil k děkanátu kosteleckému.“⁸ Z podhradí se stávala tržní osada, ze které postupně rostlo středisko obchodu. Obchod se stal jedním z hlavních zdrojů obživy místních obyvatel.

Roku 1372 získala tato osada statut městečka. Městečko bylo patrně prostšího vzhledu s dřevěnou zástavbou. Ani později nebylo opevněné a jeho hlavní chloubou se stal zámek z roku 1670. „Na jižním svahu stojí hlavní část města, kdežto ostatek v údolí řeky rozset jest. Na nejvyšším místě levého břehu viděti jest budovu gymnasialní čili bývalou kolej piaristův, pod tím jest něco níže zámek nový a pod ním město.“⁹ V citaci je uváděn pojem město, avšak tento statut získal Rychnov nad Kněžnou až v roce 1757.¹⁰ Tato formulace je v pořádku, August Sedláček píše své první vydání práce v roce 1883.

Vedle dosavadního obchodu se rozšiřovalo také soukenictví, které bylo hlavním prvkem obživy městečka i pozdějšího města. Písemné zprávy z počátku 16. století dokládají působnost řemeslníků. Jejich počet rychle rostl. „Tradice soukenické výroby domácké byla od samých počátků města velmi vyspělá, neboť téměř v každém domě či chalupě býval stav.“¹¹

„Městská obec zaujala v 16. století velikou část panských pozemků, takže nabyla velikosti třikráte větší, nežli bývalo před tím. Měloť městečko kromě náměstí jen několik dlouhých ulic

6 PETRÁŠ, Oldřich.: Rychnov nad Kněžnou 1258–1958, Hradec Králové: Krajský dům osvěty, 1958, s. 10.

7 NPÚ Josefov, stavebně historický průzkum 5b), vedoucí střediska Eduard Stach, ateliér Dobroslav Líbal, zpracovala Ludmila Koběrská, 1989, Dějiny Rychnovského panství do zahájení stavby Nového zámku, s. 4.

8 NPÚ Josefov, SHP 5b), s. 4.

9 SEDLÁČEK, August: Hrady, zámky a tvrze Království českého: II Hradecko. 3. vyd. Praha: Argo, 1994, s. 181.

10 KUČA, Karel: Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku: VI. díl. 1. vyd. Ilustrace Lubomír Zeman. Praha: Libri, 2004, s. 516.

11 BORŮVKA, Pavel, KRÁM, Josef: Dějiny Rychnova nad Kněžnou a rodu pánů z Kolovrat. Praha: Onyx, 2000, s. 147.

(16)

12

a hrazeno bylo plaňkami či plotem z prken sroubených. Na náměstí bývalo hlučno, kdykoliv bývaly trhy. Písař panský obcházel svědomitě, kde kdo měl krámy aneb vyložené zboží, aby od něho vybral tržně a na hradě do panské truhličky odvedl.“¹²

O původu názvu města existuje několik teorií. Regionální pověsti zmiňují, že městu se z počátku říkalo Rychlov. Údajně podle rychlého běhu jelena, kterého má město ve svém znaku. Jedná se o naivní etymologii. Historikové se ovšem přiklánějí k německému spojení

„auf der reichen Aue“, což v překladu znamená „na bohaté nivě“. Možnou variantou je i slovanský původ jména vycházející ze slova rajnava. Z této podoby se odvozují označení reichnava či richnava s významem „lučinaté, lesní údolí.“¹³ Některé prameny uvádějí, že Rychnov byl pravděpodobně zalidněn původně německými osadníky, kteří osadě na vymýceném místě říkali Richenawe.¹⁴ Od 16. století se užívalo označení Rychnov Soukenický. Současné pojmenování Rychnov nad Kněžnou je záležitostí od druhé poloviny 19. století.¹⁵

Město má znak, jehož symbolem je panna sedící na jelenu. Znak byl poprvé potvrzen v privilegiu českého krále Vladislava II., a to dne 6. března 1488. Touto listinou král potvrdil právo města pečetit zeleným voskem a pořádat konání dvou výročních trhů. Původ podoby znaku města je doplněn pověstí.

„Za dávných časů sídlil v pevném hradě (v Liberku) na skalnatém ostrohu mocný vladyka. Patřil mu veškerý podhorský kraj až k horám Orlickým. Měl jednu dceru, jedináčka, kterou nade vše miloval, proto se snažil vyhovět jí ve všem, co jí viděl na očích. Dívka byla náruživá lovkyně a odvážná, obratná jezdkyně. Ale nestačila jí už jenom jízda na bujném koni.

Zatoužila po tom, aby s vichrem o závod mohla pádit na statném jelenu jako lesní panna, o které jí kdysi vyprávěla chůva. Dlouho se otec rozpakoval, svírán úzkostí o život milované dcery, splnit její nerozumné přání, posléze však přece jen podlehl perličkám slz v jejích očích.

Poručil tedy čeledi, aby v okolních hvozdech byl chycen jelen, spoután a dopraven na hrad, a tam krocen. Zvěře bylo v tehdejších zdejších nepřehledných lesích nadbytek, a tak byl vladykův rozkaz brzy splněn. Krocení plachého a mohutného pána hvozdů bylo ovšem velmi obtížné. Ale síla mužů hradní posádky a neumdlévající něžná péče dívčina o lapeného paroháče přece jen dokázaly, že za nějaký čas přilnul ke své paní důvěřivou příchylností a nevzpouzel se ani pak, když na hradním nádvoří jej sedlala a pokoušela se o jízdu na jeho

12 SEDLÁČEK, A.: Hrady, zámky a tvrze království českého: II Hradecko, s. 182.

13 FRÝZEK, Jiří, IMLAUF, Lubomír: Rychnov nad Kněžnou 750 let od první písemné zmínky. 1. vyd. Nové Město nad Metují: Fotoateliér Imlauf, 2008, s. 97.

14 SEDLÁČEK, A.: Hrady, zámky a tvrze království českého: II, s. 183.

15 FRÝZEK, J., IMLAUF, L.: Rychnov nad Kněžnou, s. 97.

(17)

13

hřbetu. Netrvalo dlouho a panna se odvažovala bez obav vyjíždět na něm i za hradební zeď.

Jednou si zase vyjela po svahu hradebního ostrohu do zalesněného údolí, ale zapomněla, že právě toho dne loví její otec v okolí hradu za četné účasti hostí a honců. Její jelen poplašený hlučným křikem honců a zuřivým štěkotem psí smečky se dal do šíleného úprku údolím podél toku potoka a přihnal se až nad příkrý skalní sráz. Nescházelo mnoho a zdivočelé zvíře bylo by se vrhlo i s pannou do závratné hlubiny. Ale úzkostné volání bezmocné jezdkyně zaslechli ještě včas dřevorubci a uhlíři, kteří pracovali na nedaleké mýtině. Bez váhání se postavili pádícímu jelenu v cestu, zachytili jej a strhli k zemi dříve, než doběhl v okraj srázu. Tak byla panna zachráněna a vladyka z vděčnosti povýšil osadu, kterou zachránci jeho dcery obývali, na město a do znaku mu dal obraz panny sedící na jelenu.“¹⁶ Vedle této pověsti existuje i jiná verze. Říká se, že při divoké jízdě na skále nad řekou jezdkyně zahynula. Za údajného vladyku je považován Heřman z Drnholce (první doložený majitel panství). Jeho dcera se jmenovala Ofka. Bohužel z historického hlediska není doložena žádná Heřmanova dcera.¹⁷ První přesná podoba znaku není s určitostí známa. Popis lze vyjádřit takto: „Na červeném štítě je jelen se dvěma rohy nahoře zdviženými, an jest spolehl na nohy, na kterémžto panna na prostředku po straně sedí v modré sukni, podávající témuž jelenu dvú lístků k ústům.“¹⁸ K podobě městského znaku se váže vyobrazení, jak panna podává jelenu k tlamě dvě lekna (lístky). „Tato dvě lekna jsou vzata ze znaku pánů z Drnholce, tudíž určují zde majitele poddanského města.“¹⁹

V rámci rychlého růstu, zalidnění a rozvoje byl Rychnov rozdělen na dvě části.

První, která neměla žádné sídlo, ovládali bratři Jindřich a Heřman z Rychnova. Druhá část spadala pod vládu Albrechta a Heřmana z Rychnova. Ti se později oddělili tak, že Albrecht ovládal rychnovský hrad a Heřman tvrz zvanou dubenskou. Městečko zůstalo pod společnou správou bratrů.²⁰ Zajímavý je záměr Albrechta z Rychnova vymoci pro městečko od krále Vladislava II. Jagelonského městský znak (pannu na jelenu) a konání dvou výročních trhů, přičemž první připadal na středu po sv. Vítu a druhý na pondělí po sv. Matouši. Král Vladislav II. potvrdil na žádost Albrechta z Rychnova městečku roku 1488 právo pečetit zeleným voskem.²¹ Rod pánů z Rychnova vlastnil panství Rychnov dlouhá léta, až do roku 1497. V té době jej koupil Vilém z Pernštejna. „Nový držitel Rychnova, pan Vilém, byl jedním

16 FRÝZEK, J., IMLAUF, L.: Rychnov nad Kněžnou, s. 98.

17 PETRÁŠ O.: Rychnov nad Kněžnou 1258 – 1958, s. 11.

18 ČAREK, Jiří: Městské znaky v českých zemích. Praha: Academia, 1985, s. 340.

19 PETRÁŠ, O.: Rychnov nad Kněžnou, s. 11.

20 SEDLÁČEK, A.: Hrady, zámky a tvrze království českého: II, s. 184.

21SEDLÁČEK, August: Rychnov nad Kněžnou: Pokus dějepisný. 2. vyd. Rychnov nad Kněžnou: Městská knihovna Rychnov nad Kněžnou, 2004, s. 11–12.

(18)

14

z nejznamenitějších pánů, kteří kdy v Čechách panovali, a vzorný svého času hospodář. Brzo po převzetí panství hleděl si získati lásku svých poddaných; lidem svým ve vesnicích v Dlouhé Vsi, Lupenici, Lhotce, Jedlině, Dobřínově a Lipovce udělil právo, aby mohli o statcích svých volně říditi bez obmezování strany vrchnosti. Rychnovským daroval roku 1498 pastviště řečené Láň, na němž později část města vzrostla.“²² Značný zájem o rozvoj městečka a řemesel na panstvích měli převážně páni z Pernštejna, jak je uvedeno již v předešlé citaci.

Pro městečko samotné a řemeslnické cechy to přineslo řadu výsad. Rychnov bohatl spolu se svými měšťany. V městečku byly postaveny například cihelna, mlýny, valchy, fara, masné krámy, škola, dvůr, hrad, kostel, hřbitov. Zakládaly se též lomy, rybníky, pastviny, ovčíny a stodoly. Město vlastnilo některé pozemky i lesy. V roce 1556 se rychnovské panství ocitlo na dobu čtyř let v rukou Arnošta, falckraběte rýnského. „Kníže Arnošt byl biskupem pasovským a od roku 1540 působil také jako arcibiskup salzburský.“²³ V následujících letech 1560–1677 připadlo panství jako odúmrť postupně císařům Ferdinandovi I., Maxmiliánovi II.

a Rudolfovi II.²⁴

Ferdinand I. obdržel jako první z císařů panství Rychnov a udělil mu 20. srpna 1561 mnohé výsady. Rychnov měl stejná práva jako královská města, včetně práva volného stěhování. Ferdinandův nástupce císař Maxmilián roku 1567 potvrdil, aby veškerá privilegia byla zapsána do desek zemských.²⁵ Císař Rudolf II. však v roce 1577 rychnovské panství prodal Burianu Trčkovi z Lípy. Panství „obsahovalo: zámek a městečko Rychnov s pivovárem, vsi Dobřinov, Dubno, Dlouhou Ves, Jedlinu, Lhotku, Lipovku, Lukavici, Habrovou, Meziříčí, Javornici, městečko Rychemberk, vsi Hlásku, Prorub, Proroubek, Kačerov, Rampuš, Bílý, Popelov, Rybnou Nebeskou, Souvlastní, Kunčinu ves se dvorem řeč.

Dubno.“²⁶ Burian Trčka z Lípy udělil městečku právo konání třetího výročního trhu na sv. Lucii. Okolo roku 1578 v Rychnově vystavěl pivovar a blízko něj založil tzv. starý zámek.

Došlo také ke změně vysvěcení chrámu Panny Marie na kostel sv. Havla. Roku 1584 Burian prodal svůj mlýn pod kostelem soukenickému cechu.²⁷

V roce 1587 se Trčka z Lípy odhodlal k nečekanému činu, když rychnovské panství prodal Kryštofu Betenglovi. Ten koupil napřed panství Borohrádek a později Rychnov.²⁸ Betengl se zasloužil o výstavbu chrámu Nejsvětější Trojice. Ta probíhala v letech 1594–1602.

22 SEDLÁČEK, A.: Hrady, zámky a tvrze Království českého: II, s. 184.

24 Tamtéž, s. 6.

25 KUČA, K.: Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku: VI, s. 518.

26 SEDLÁČEK, A.: Hrady, zámky a tvrze: II, s. 186.

27 Tamtéž, s. 186.

28 SEDLÁČEK, A.: Hrady, zámky a tvrze: II, s. 186.

(19)

15

O dva roky později, v roce 1604, byla vybudována také renesanční zvonice, do které byl umístěn zvon Kryštof.²⁹

V dobách po r. 1620 byl majetek Betenglů zkonfiskován. Po smrti Kryštofa Betengla se vedly spory týkající se jeho pozůstalosti. „Za účast na stavovském povstání propadla po Bílé Hoře Kryštofova panství fisku. Kryštof Betengl zemřel v roce 1623 a jednalo se o uspokojení nároků jeho vdovy Alžběty a syna Jana, který byl neplnoletý a nemohl být za účast na povstání trestán.“³⁰ Než se záležitosti vyřídily, zakoupil konfiskát v roce 1623 Vincenc Museschinger z Gumpendolfu.³¹

„Po smrti Vincence Museschingera jeho panství zdědily dcery Marie Kateřina, která se provdala za hraběte z Mollartu, a dcera Marta Alžběta provdaná za hraběte Kurzova ze Senftenau. Panství Rychnov podle dědického rozdílu roku 1629 připadlo Marii Kateřině. Ta ho téhož roku prodala Vincencovi Zucconimu.“³²

Vincenc Zucconi, hrabě z Benevella, biskup Rosonský a probošt Vyšehradský, zprostředkoval sňatek mezi Ferdinandem II. a Eleonorou, kněžnou Mantovskou. Zucconi zemřel roku 1635 a jeho ostatky se údajně nacházejí v kostele sv. Trojice.³³ Po jeho smrti zdědila Rychnov královna Eleonora, manželka císaře Ferdinanda II. Panství zahlcené dluhy Eleonora spolu s panstvím Borohrádek a Zámrsk prodala v roce 1640 Albrechtu Libštejnskému z Kolovrat. „Albrecht Libštejnský hrabě z Kolovrat odkázal rychnovské panství závětí z roku 1648 vloženou do Zemských desek roku 1650 svému nejstaršímu synovi Františkovi Karlovi.“³⁴

V průběhu třicetileté války utrpělo město značné škody po nájezdu švédského vojska. Nejhorší vlnu utrpení zažilo město v roce 1652, kdy bylo zachváceno ničivým požárem. Ten napáchal mnoho škod. Shořela i městská privilegia. Město bylo zčásti zpustlé a pobořené. Po těchto krutých časech se postupně vracel do města život. Na jeho architektonickém vzhledu se podepsalo několik dalších požárů, nejen ten z roku 1652.

I náměstí jakožto středisko veřejného dění získávalo postupem času podobu, kterou můžeme pozorovat například na starých malbách či fotografiích.

30Tamtéž, s. 7.

31 Vincenc Museschinger z Gumpendolfu byl významný císařský tajný rada a ředitel dvorské kanceláře. In:

FRÝZEK, J., IMLAUF, L.: Rychnov nad Kněžnou, s. 102.

33 Podle latinského nápisu na náhrobku, který česky zní: Zde odpočívá ctihodný a vysoce urozený Vincenc Zuccones, hrabě Benevellský, biskup Rosanský, probošt Vyšehradský a JMC. rada a pán na Rychnově, jenž nákladem Římské císařové a Uherské a České královny Eleonory z vévod Mantovských a na rozkaz svůj vlastní v tomto chrámě byl pochován 5. září 1635.“ In: Sedláček, A.: Rychnov nad Kněžnou, s. 26.

(20)

16

Století sedmnácté je dokladem rozvoje města v důsledku řemesel a obchodu. V době selských bouří se cechy dočkaly nových potvrzení a privilegií. Od druhé poloviny 18. století se ve městě rozšiřoval německý jazyk, který se stal úředním.

„Hrabětem Františkem Antonínem vymřela v roce 1861 větev Libštejnských- Kolovratů a její majetek přešel na rodovou větev Kolovratů-Krakovských.“³⁵ Tím se započala nová éra dějin malebného Rychnova nad Kněžnou.

(21)

17

3 Významné šlechtické rody Rychnova nad Kněžnou

3.1 Zakladatelé města

3.1.1 Heřman z Rychnova

Výše jmenovaný Heřman z Rychnova je považován za prvního majitele Rychnova.

Od roku 1258 užíval Heřman přídomek z Rychnova; do té doby se označoval z Drnholce.

Heřman pocházel ze starobylého panského rodu, který měl ve znaku dvě stříbrná lekna v červeném poli. Jeho otec Vilém byl pánem Ústecka a Lanškrounska.³⁶

„Heřman byl dvořanem Přemysla II. Bojoval s ním r. 1260 proti uherskému králi Bélovi. V l. 1261–1266 byl ustanoven královským podkomořím a dohlédaje na nově založená města nabyl veliké moci.“³⁷ Heřman z Rychnova zastával více funkcí, například byl nejvyšším maršálkem, nejvyšším komořím a purkrabím Pražského hradu. Měl několik potomků. Nejznámější z nich je Heřmanův syn Oldřich z Drnholce. ³⁸

V první polovině 14. století drželi panství bratři Jetřich, Albrecht a Heřman, nepochybně vnuci Heřmana. Sám Heřman buď náhle zemřel, nebo se vystěhoval. Dále o jeho činnosti nejsou doloženy údaje.³⁹

3.1.2 Vilém z Pernštejna

Rychnov se koncem 15. století dostal do rukou nejbohatšího a nejslavnějšího českého rodu pánů z Pernštejna, kteří měli ve svém znaku zubří hlavu s houžví v nozdrách ve zlatém poli. „Během posledních třiceti let svého života (1491–1521) Vilém z Pernštejna systematicky pozemkový majetek rozšiřoval. V Čechách vytvořil především velký územní komplex, zasahující z Polabí do Orlických hor. Souběžně s vyplácením panství Kunětická hora z dílčích zástav získával další územní celky: Sezemice (1491), Jezbořice (1491), Pardubice, kam situoval i novou rodovou rezidenci (1491), Litice a Potštejn (1495), Rychmburk, Častolovice (1495), Rychnov nad Kněžnou (1497), Brandýs nad Orlicí (1506), panství Lanškroun a Lanšperk (1507), dále Holice, Dašice (1507), Nový Bydžov (1516), Přelouč (1518) a další menší. Na Moravě se Vilémovi z Pernštejna podařilo rozšířit majetek dědictvím po zemřelém bratru Vratislavovi (1496, Pernštejn, Plumov, Prostějov) a později

36 KOUŘIL, Tomáš, SVOBODA, Antonín: Dějiny Rychnova nad Kněžnou. Rychnov nad Kněžnou: Karel Rathouský, 1924, s. 9.

37 Tamtéž, s. 9.

38 HÁS, Jiří: Šlechtické rody na Rychnovsku. 1. vyd. Praha: Onyx, 2001, s. 77.

39 KOUŘIL, T., SVOBODA, A.: Dějiny Rychnova nad Kněžnou, s. 9.

(22)

18

koupí panství Tovačov s Kojetínem (1503).“⁴⁰ Vilém od Jindřicha, knížete Minsterberského, koupil roku 1495 panství litické spolu s častolovickým a rychemberským. Roku 1497 odkoupil Vilém z Pernštejna rychnovské panství od Albrechta z Rychnova.⁴¹

Vilém z Pernštejna se stal nejpřednějším velmožem v Čechách. Díky svému zájmu o hospodářství nabyl značného množství statků. Hospodářsky vynikal v dobývání kovů, zakládání rybníků a vedl i rozmanité obchody. „Pan Vilém soustředil svou pozornost a své investiční možnosti na ten obor podnikání, který mu přinášel největší zisky – rybníkářství.“⁴² Snažil se zvelebit své statky a zvýšit jejich výnosy. „Rychnovským daroval pastviště Láň, k pozdvižení a odměnění jejich pilnosti, neboť takové pilné lidi prý miluje.“⁴³

Od mladých let se Vilém z Pernštejna a na Helfenštejně účastnil mnoha politických jednání i služeb. „Nejprve byl přívržencem Matyáše Korvína, pomáhal mu proti Vladislavovi, při čemž statečností vynikl dobyv Kolína a Nymburka. Po smrti Matyášově stal se věrným přítelem Vladislavovým a přičinil se i o jeho zvolení v Uhrách.“⁴⁴ „Vilém z Pernštejna se po roce 1482 trvale přestěhoval na Moravský Krumlov.“⁴⁵ V letech 1483 až 1490 zastával Vilém funkci nejvyššího maršálka, poté důležitý úřad nejvyššího hofmistra Království českého.

Vilém z Pernštejna se dožil úctyhodného věku 85 let. Zemřel 8. dubna 1521 po těžké nemoci. „Rychnov spolu s Pardubicemi, Kunětickou Horou, Liticemi, Potštýnem, Brandýsem nad Orlicí, Lanškrounem a Lanšperkem připadl jeho synu Vojtěchovi. Druhý syn Jan obdržel rozsáhlé statky moravské.“⁴⁶

3.1.3 Burian Trčka z Lípy

Další významnou osobností Rychnova byl Burian Trčka z Lípy na Světlé, podkomoří Království českého. Přestože držel rychnovské panství pouze deset let, zasloužil se o jeho rozvoj. Významnou událostí bylo právo konání třetího výročního trhu, které Burian vymohl na králi Rudolfovi II. Za svého působení byl dobrým hospodářem. Zasloužil se o vybudování pivovaru a tzv. starého zámku. Roku 1584 potvrdil soukenickému cechu užívání valch a povolil k nim vést vodu bez překážek. Poddaným prodal též mlýn zvaný podkostelní a učinil

40 VOREL, Petr: Páni z Pernštejna: Vzestup a pád rodu zubří hlavy v dějinách Čech a Moravy. Vyd. 1. Praha:

Rybka Publishers, 1999, s. 100.

42 VOREL, P.: Páni z Pernštejna, s. 108.

44 Tamtéž, s. 21.

45 VOREL, P.: Páni z Pernštejna, s. 76.

(23)

19

jim mnohé výsady. V případě, že se Burian zdržoval mimo Rychnov, vedl za něj správu panství úředník Burjan Ledský z Chroustova.⁴⁷

Roku 1587 se Rychnov ocitl v rukou nového majitele, Kryštofa Betengla z Neuenperka. Burian Trčka z Lípy zemřel roku 1591.⁴⁸

3.2 Stavebníci města

3.2.1 Kryštof Betengl z Neuenperka

Rodina Betenglů z Neuenperka⁴⁹ dosti zbohatla obchodem.⁵⁰ Kryštof starší Betengl se stal radním na Starém Městě pražském. Nespokojil se však se svými majetky v Praze, a proto koupil roku 1582 od Licků z Rýzmburka panství Borohrádek. Roku 1587 Burian Trčka z Lípy prodal Kryštofovi Betenglovi panství rychnovské.⁵¹

Kryštof Betengl se zasloužil o stavbu kostela Nejsvětější Trojice a zvonice v Rychnově. Krátce před svou smrtí roku 1602 Kryštof potvrdil Rychnovu veškeré jeho výsady. Přesné datum jeho smrti připadá na 24. července 1602. Kryštof se nedožil dokončení velkolepé stavby nového kostela, ve kterém byl pochován. „Tu mu byl zřízen náhrobek s nápisem: Léta Páně 1602 ve středu o vigilii sv. Jakuba, apoštola Páně, dokonal život svůj urozený pan Kryštof Betengl z Neuenperka na Rychnově a Borohrádku, věku stáří 63 léta.“⁵² Kryštof Betengl byl pohřben v zámeckém kostele v Rychnově.⁵³ „Kryštof Wettengel po smrti manželky Evy z Olšan se znovu oženil s vdovou Johankou z Radče.“⁵⁴

„S manželkou Johannou Radeckou z Radče měl tři syny, avšak všichni zemřeli v mládí.“⁵⁵ „Měl syna Jana, který však v mladém věku zemřel. Jemu dal pan Kryštof v kostele Nejsvětější Trojice vystavěti nádherný náhrobek.“⁵⁶ Podle jeho závěti se dědicem panství stal

48 Během bádání se mi nepodařilo získat jinou vhodnou literaturu, která by se zabývala jednotlivými osobnostmi šlechtických rodů na Rychnovsku. Studovala jsem literaturu od Jana Halady: Lexikon české šlechty a podobné.

Tato díla uvádějí pouze celkové přehledy o šlechtických rodech.

49 Údaje o tom, jak psát jméno rodu Betenglů jsou různé. August Sedláček užívá formu „Betengl z Neyenperku.“

In: Sedláček, A.: Rychnov nad Kněžnou, s. 20. Další literatura však uvádí několik variant. Nejčastěji psané možnosti jsou Betengl z Neyenperku nebo Neuenperku, dále pak Bettengl nebo Bettengel. Lze také nalézt tvar jména Wetengel, Wettengel, či Wetengl.

50 Erbovní rod Wettenglů pocházející snad původně ze Švýcarska a usedlý na Chebsku. In: ZRŮBEK, Rudolf:

Památky Wettenglů z Neyenperka, in: Památky a příroda 16, 1991, č. 7, s. 395.

51 Kryštof z Neyenperka koupil toto panství od Buriana Trčky z Lípy za 33 750 grošů českých. In: ZRŮBEK, R.: Památky Wettenglů z Neyenperka, tamtéž, s. 395.

53 HÁS, J.: Šlechtické rody na Rychnovsku, s. 11.

54 ZRŮBEK, R.: Památky Wettenglů z Neyenperka, tamtéž, s. 395.

(24)

20

bratr Eustach Betengl z Neuenperka.⁵⁷ Za života nového majitele Rychnova i Borohrádku byla dokončena stavba kostela sv. Trojice i přiléhající zvonice.

3.2.2 František Karel Libštejnský z Kolovrat

Za třicetileté války se Rychnov ocitl ve vlastnictví pánů z Kolovrat. František Karel Libštejnský, narozený roku 1620, zastával během svého života důležité veřejné úřady. Působil jako rada soudů dvorského a komorního v Království českém. Byl i hejtmanem Hradeckého kraje. Roku 1658 byl František Karel císařem Ferdinandem III. povýšen do hraběcího stavu.

O šest let později se stal zemským hejtmanem na Moravě. Za jeho zásluhy obdržel Řád zlatého rouna.⁵⁸ „V roce 1660 zprostředkoval mír mezi Švédskem a Polskem a v l. 1661–1667 byl prezidentem apelačního soudu.“⁵⁹

Roku 1676 se František Karel Libštejnský z Kolovrat rozhodl pro stavbu nového zámku. Trčkův zámek jakožto dosavadní sídlo mu již nevyhovoval. Tato stavba byla považována za nejkrásnější panské sídlo v Čechách, neboť síně zámku měly bohaté zdobení obrazy. František Karel Libštejnský z Kolovrat se dožil úctyhodných osmdesáti let. Po jeho smrti se panství ujal jeho syn Norbert Leopold Libštejnský z Kolovrat.⁶⁰ Mimo jiné měl vedle syna Norberta Leopolda ze dvou manželství s Magdalenou z Oppersdorfu a Isabelou z Nogarelu celkem deset dětí.⁶¹

3.2.3 Norbert Leopold Libštejnský z Kolovrat

Hrabě Norbert Leopold Libštejnský z Kolovrat byl rytířem Řádu zlatého rouna a vyslancem ve Španělsku.

Norbert Leopold byl dvakrát ženatý. První manželkou se stala Johanna Majdalena Hrzanka z Harasova, která roku 1685 zemřela. Avšak Norbertu Leopoldovi odkázala své statky. Hrabě dlouhou dobu truchlil po své zemřelé manželce a teprve roku 1691 se podruhé oženil s Marií Magdalenou Slavatovou z Chlumu. Ta zemřela roku 1700.⁶²

Norbert se snažil co nejvíce zvelebovat rychnovské panství. Roku 1704 obnovil starý zámek a došlo i k výstavbě nového průčelí. Na sklonku svého života se zasloužil

57Eustach byl majitelem domu na Starém Městě pražském. In: ZRŮBEK, R.: Památky Wettenglů z Neyenperka, s. 395.

58 KOUŘIL, T., SVOBODA, A.: Dějiny Rychnova nad Kněžnou, s. 188–189.

(25)

21

o vybudování velkolepého průčelí kostela sv. Trojice,⁶³ jehož výstavba byla započata roku 1713. V následujícím roce byla ke kostelu přistavěna loretánská kaple. Největší zásluhy však získal za stavbu koleje piaristické. Hrabě Norbert Leopold byl významným šlechticem, který se dožil 63 let. Jeho syn František Karel II. pokračoval v budování staveb a rozvoji města.⁶⁴

63 Viz přílohy.

(26)

22

4 Světské stavby

4.1 Rychnovský hrad

Historie

Během kolonizace Podorlicka, prováděné příslušníky moravského rodu z Drnholce, bylo potřebné zvolit správné místo pro budoucí panské sídlo. Rychnovské panství by zahrnovalo tvrz, která by se stala sídlem, dále město samotné společně s budovou pivovaru, množství okolních vsí, městečko Rychmberk a dvůr nesoucí označení Dubno.⁶⁵

Rychnovský hrad, který byl centrem patrimoniální správy, nechal zřejmě vystavět první držitel Heřman z Drnholce, věrný stoupenec Přemysla Otakara II. Za zásluhy ho král Přemysl Otakar II. obdaroval územím v povodí řeky Kněžny. Heřman z Drnholce, respektive do této doby Heřman z Rychnova, se stal „vlastníkem“ tohoto území, které čelilo počátečním budovatelským akcím.⁶⁶ „Současně s tvrzí vznikla pravděpodobně i osada, která byla zřejmě brzy po založení povýšena na město.“⁶⁷

Kde hrad přesně stával, není s určitostí známo. „Pro město a hrad si zakladatel zvolil svah nad levým břehem Kněžny, který pozvolna stoupá od jihozápadu směrem k severovýchodu.“⁶⁸ „Rychnovská tvrz pravděpodobně stávala v prostoru rozsáhlé parkové terasy před hlavním průčelím dnešního kostela v blízkosti kolovratského zámku. Ukazují na to i pomístní jména Na hradě či Na starém hradě, užívaná ještě koncem 19. století.“⁶⁹ Jiné zdroje uvádějí, že poloha hradu byla nepatrně odlišnější. Ovšem podoba dřívější tvrze není známa. Z velké části byla tvrz dřevěná a nevelkých rozměrů. Na východní straně, tedy v místech dnešního zámku, stával až do roku 1503 panský dvůr s dalšími hospodářskými příslušenstvími hradu.

Tvrz sloužila pouze pánům z Rychnova jako jejich dosavadní sídlo. Za působení dalších držitelů panství vykonávala tvrz údajně činnost správního střediska. „Vzhledem ke změnám podoby terénu, k nimž v souvislosti s pozdější výstavbou v těchto místech došlo, je provádění ještě přesnější lokalizace místa hradu prakticky nemožné.“⁷⁰ Z hradu se žádné

65 ŠIMEK, Tomáš: Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku: VI – Východní Čechy. 1. vyd.

Praha: Svoboda, 1989, s. 430.

66 ŠIMEK, T.: Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku: VI, s. 430.

67 Tamtéž, s. 430.

68 MUSIL, František, SVOBODA, Ladislav: Hrady, zámky a tvrze okresu Rychnov nad Kněžnou. Ústí nad Orlicí: Grantis, 1998, s. 140–141.

69 ŠIMEK, T.: Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku: VI, s. 430.

70 MUSIL, F., SVOBODA, L.: Hrady, zámky a tvrze okresu Rychnov nad Kněžnou, s. 141.

(27)

23

zbytky hradeb nedochovaly. Vzhledem k tomu existují i další hypotézy o jeho přesnější poloze.⁷¹ Hrad je poprvé doložen písemně v roce 1384. Písemná zmínka se týká vyšetřování krádeže věcí církevní povahy, které měly být uloženy na rychnovském hradě.⁷² Bratři Jetřich, Albrecht a Heřman z Rychnova, pravděpodobně vnukové Heřmana, byli dalšími držiteli Rychnova. „Jetřich s Albrechtem roku 1378 potvrdili česky psanou listinu rychnovským soukeníkům. Po nich drželi panství synové Jetřicha z Rychnova Jetřich mladší, Heřman a Hynek, z nichž Jetřich mladší z Rychnova zasedal za krále Václava IV. na zemském soudu.

Zemřel r. 1400 a zanechal nezletilé syny Jetřicha, Jana a Hynka, za něž jako poručník spravoval panství Boček z Kunštátu a Poděbrad. Do Jetřichovy smrti r. 1419 vládli bratři panstvím společně. Pak Hynek obdržel Pěčín a Jan Rychnov.“⁷³ Koncem 15. století připadl hrad do rukou Albrechta z Rychnova, který sídlo i s městečkem v roce 1497 prodal Vilémovi z Pernštejna. „Vilém z Pernštejna připojil Rychnov ke svému rozsáhlému liticko- potštejnskému panství.“⁷⁴ Od Albrechtova bratra odkoupil Vilém i statek Dubno a připojil jej ke svému panství. ⁷⁵ Později Vilém z Pernštejna postoupil dvůr i s pozemky rychnovským měšťanům. Hrad přestal být tedy panským sídlem a ztratil význam. Tvrz byla ve velmi špatném stavu. Český král Maxmilián II. tedy nařídil hejtmanu kladského hrabství její opravu.

K tomu nedošlo, protože kolem roku 1577 Burian Trčka z Lípy zhodnotil stav tvrze jako

„zchátralá stavba.“ Proti toku řeky Kněžny směrem ke vsi Habrové bylo postaveno nové sídlo. Vzhledem k tomu, že koncem 16. století majitelé Rychnova nad Kněžnou pokládali za sídlo tzv. starý zámek, původní hrad (tvrz) zřejmě pustl a ztratil svůj význam. V oblibě byl starý zámek, jelikož více odpovídal požadavkům pro panské sídlo té doby.⁷⁶

Tvrz tedy už nesloužila účelům, pro které byla vystavěna a postupem času se zařadila mezi neexistující stavby. Zbytky staré tvrze mohly být odstraněny za účelem plánovaných úprav místa, kde měla stát nová budova kolovratského zámku. „Definitivní zánik hradu či jeho zbytků mohl souviset i s výstavbou kostela Nejsvětější Trojice v letech 1595–1602 a piaristické koleje v roce 1714.“⁷⁷ „Poslední zbytky tvrze zůstaly roku 1670 pod budovou dnešního zámku.“⁷⁸

72 Tamtéž, s. 141.

73 ŠIMEK, T.: Hrady, zámky a tvrze: VI, s. 430.

76 Tamtéž, s. 430.

78 ZRŮBEK, Rudolf: Hradiska a tvrze kraje Orlických hor, Ústí nad Orlicí: Okresní archiv, 1991, s. 204.

(28)

24 4.2 Starý zámek

Historie

Rychnovské panství přešlo v roce 1577 do vlastnictví Buriana Trčky z Lípy, který jej získal od Rudolfa II. Burian Trčka z Lípy byl významný šlechtic zaměřující se převážně na podnikání a je mu zřejmě připisována výstavba tzv. starého zámku. „Patřila mu ještě panství Veliš, Kumburk, Krupá, Habry a Světlá nad Sázavou, kde také sídlil. S nově vybudovaným zámkem vybudoval roku 1585 i panský pivovar se sladovnou.“⁷⁹ Takzvaný starý zámek, přezdívaný také „trčkovský“, byl postaven v letech 1577–1585. Tento objekt nebyl ani zámkem, ani tvrzí, nýbrž prostým panským domem. Starý zámek byl spojen s pivovarem na severním okraji města Rychnova. Tato část města se dnes nazývá Habrová.⁸⁰

Není jisté, zda Burian Trčka z Lípy dal opravdu starý zámek vystavět. K výstavbě tzv. starého zámku mohl přistoupit až „další majitel Rychnova nad Kněžnou, pražský erbovní měšťan Kryštof starší Betengl z Neuenperku, kterému v roce 1587 prodal Burian Trčka rychnovské panství. Tato stavba mohla navázat na starší pivovar a hospodářské objekty, vybudované snad již Burianem Trčkou či ještě jeho předchůdci.“⁸¹ Kryštof starší Betengl si za své sídelní město zvolil jemu oblíbený Rychnov nad Kněžnou a usiloval o jeho povznesení.

„Betenglové byli pražská patricijská rodina švýcarského původu, která zbohatla obchodem.

Kryštof Betengl přikoupil r. 1588 od Albrechta Absolona z Ledské dvůr Dobřinov a připojil jej k rychnovskému panství.“⁸² K jeho snahám povznést ducha města patřila výstavba nového renesančního kostela, dnes zvaného Nejsvětější Trojice, který byl původně zbudován pro účely modlitebny Jednoty bratrské. Tyto záměry Kryštofa Betengla mohou naznačovat, že právě on nechal vybudovat i tzv. starý zámek.⁸³

„Z doby po roce 1602 máme k dispozici jediný, ne však zcela spolehlivý pramen pro poznání původní podoby starého zámku. Tímto pramenem je jeho vyobrazení na křídle oltářní archy, která byla určena pro zmíněný kostel Nejsvětější Trojice.“⁸⁴ Oltářní archa s vyobrazením podoby starého zámku⁸⁵ je dnes uložena ve sbírkách nového rychnovského zámku. V současné době je oltářní archa umístěna na hlavním vstupním zámeckém schodišti.

81Tamtéž, s. 143.

84 Tamtéž, s. 143.

85 Podoba a půdorys starého zámku viz příloha č. 3, In: SOA Zámrsk, fond Velkostatek Rychnov nad Kněžnou (1597–1948), kart. č. 493, inv. č. 6981.

(29)

25

Musí se však brát v úvahu, že dané vyobrazení může z části idealizovat původní podobu sídla.

Přesto jde o jedno z nejstarších vyobrazení českého sídla s přídomkem šlechtický.⁸⁶

Betenglové v tomto renesančním zámku sídlili až do roku 1623. V době účasti Betenglova syna Kryštofa mladšího Betengla v protihabsburském odboji byl Rychnov nad Kněžnou zkonfiskován. Vystřídal řadu majitelů až do jeho převzetí Eleonorou z Mantovy.

Spolu s panstvím Rychnov vlastnila Eleonora z Mantovy také Zámrsk a Borohrádek. V době vlastnictví manželky krále Ferdinanda II. Eleonory z Mantovy byl Rychnov nad Kněžnou v roce 1639 vydrancován Švédy. Nejsou doloženy záznamy, zda byl zámek během švédského nájezdu poškozen, či dokonce zničen. Drancování a plenění Švédy donutilo Eleonoru rychnovské panství prodat. V roce 1640 jej získal významný český šlechtic, Albrecht Libštejnský z Kolovrat. Tento majitel je dodnes připomínán kolovratským erbem, který byl až do roku 1918 umístěn v prostorách starého zámku. Zámek tedy sloužil pouze jako sídlo správy. Starý zámek se začal měnit v komplex pomalu chátrajících a téměř nevyužitých prostor.⁸⁷

Do dějin Rychnova výrazně zasáhl syn Albrechta Libštejnského. František Karel Libštejnský z Kolovrat si zvolil Rychnov za své sídlo, ovšem zámek spojený s pivovarem byl poměrně nevyhovující, proto se František Karel Libštejnský z Kolovrat rozhodl vybudovat sídlo v místech již zaniklého hradu.⁸⁸ Je proto označován za zakladatele tzv. nového zámku.

Důvodem výstavby nového zámku bylo špatné a nebezpečné obydlí toho starého. Na starém zámku hrozilo neustálé nebezpečí ohně, neboť pivovar dosahoval až k ložnici. Vrchnost, která na zámku bydlela, nebyla před ohněm dostatečně v bezpečí. Stavba nového zámku byla dokončena v roce 1679. Při dokončení stavby nového sídla se v místních poměrech vžilo rozlišení budov na „starý“ a „nový“ zámek.⁸⁹

Vývoj starého zámku negativně ovlivnil nespočet požárů, které se podepsaly na jeho vzhledu. Starý zámek čelil poprvé požáru v roce 1704, kdy byl opraven a přestavěn Norbertem Leopoldem Libštejnským. Díky tomu vznikl nový impozantní vstupní portál v barokním duchu. K dalšímu požáru zámku došlo v roce 1784 za Františka Josefa II.

Libštejnského z Kolovrat. Po této nešťastné události byl zámek přestavěn klasicistně. Z této doby můžeme datovat čtyřboký komín z tesaných kvádrů patřící k budově pivovaru. Další

87 Tamtéž, s. 144.

88 Tamtéž, s. 145.

(30)

26

úpravy stavby musely být provedeny po požáru v roce 1880.⁹⁰ Zámek častými požáry měnil svoji podobu.

Postupem času budova starého zámku změnila majitele a došlo k její celkové rekonstrukci a modernizaci. Z poměrně rozsáhlé budovy starého zámku se zachovala jen část obvodového zdiva a sklepení s valenou klenbou. Dnes tvoří pouze přízemí městského pivovaru.

Architektura a mobiliář

Starý zámek byl vystavěn v renesančním slohu. Obklopovala ho hradba se střílnami.

Hlavní zámecká budova byla jednopatrová s využitým podkrovím a s řadou vikýřů v sedlové střeše. Křídla budov, zámku a pivovaru tvořila čtyřúhelník, uzavřený hradební zdí. Hlavní budova zámku se pravděpodobně nacházela v místech dnešního pivovaru. Zámeckou budovu pokrylo renesanční sgrafitové kvádrování. Okna budovy měla pískovcová ostění.⁹¹ „Celý komplex zámeckých budov byl obehnán bíle omítnutou hradební zdí se stříškou. Podél stavby se táhl vodní příkop, překlenutý lávkou a mostem.“⁹²

„Nad jihozápadním křídlem byla na hřebeni střechy štíhlá hodinová věžička s bání.

K pravému konci tohoto křídla se připojovala bohatě zdobená vstupní brána, vrcholící ozdobným volutovým štítem a velmi připomínající tehdejší bránu častolovického zámku, a dále přízemní budova, kryta rovněž valbovou střechou s vikýři.“⁹³ „Portál, vyvrcholený římsou se segmentovými křídly a erbem Libštejnských z Kolovrat, je zdoben rytými rámci a nápisem se jménem stavebníka.“⁹⁴ Hlavní vstupní brána byla cihlově červená se světlým kamenným obloukem. K zámecké budově se připojovala kaple a k ní přízemní budova bez oken se čtyřmi vysokými komíny. Jednalo se pravděpodobně o objekt pivovaru.⁹⁵

Z původní podoby starého zámku se do dnešní doby téměř nic nedochovalo, jelikož zámek několikrát vyhořel a změnil svou podobu. Kolem roku 1639 byl zpustošen a kompletně vyloupen Švédy. Od té doby chátral. Před rokem 1704 dal objekt přestavět hrabě Norbert Leopold Libštejnský k ryze hospodářským účelům. „Z této přestavby se dochovala bývalá sladovna, klenutý sál s dvěma řadami čtverhranných pilířů a klenutý hlavní vjezd. Roku 1880 vyhořel i pivovar a byl přestaven přibližně do dnešní podoby.“⁹⁶ Z jedné části starého zámku

91 Tamtéž, s. 144.

94 Tamtéž, s. 145.

96 Tamtéž, s. 431.

(31)

27

se dochoval bývalý renesanční průjezd s půlkruhovým bosovaným portálem a hřebínkovou klenbou. Původně se jednalo nejspíše o průjezd, který vedl do zámecké zahrady.⁹⁷

Významným majitelem starého zámku byl i Bohuslav Krakovský-Libštejnský z Kolovrat. Ten areál starého zámku prodal roku 1918 manželům Janovi a Anně Mikešovým.

Noví majitelé po roce 1920 zahájili celkovou rekonstrukci a modernizaci budov.⁹⁸ „V roce 1948 byl pivovar s celým areálem starého zámku znárodněn. Po znárodnění patřil různým pivovarským národním podnikům.“⁹⁹ „V roce 1962 byl pivovar zrušen a objekt upraven na sodovkárnu, avšak i ta byla koncem 80. let zrušena a areál starého zámku zůstal prázdný a nevyužitý.“¹⁰⁰

4.3 Nový zámek

Historie

O výstavbu tzv. nového zámku se zasloužil převážně František Karel Libštejnský z Kolovrat. „Tento český šlechtic byl jednou z nejvýznamnějších osobností své doby.“¹⁰¹

Nový zámek se měl stát honosným reprezentačním sídlem. Na místě dnešního zámku stávala dříve fara při kostelu Nejsvětější Trojice, škola, dvůr a množství chalup. „Tehdy se totiž hrabě František Karel obrátil na královéhradeckého biskupa Matouše Sobka z Bílenberka s žádostí, aby mu bylo povoleno přenést faru a školu při kostele sv. Trojice z dosavadního místa na místo jiné, neboť tam, kde tyto objekty stojí, chce zbudovat nový zámek.“¹⁰² Biskup žádosti hraběte Františka Karla z Kolovrat vyhověl. V roce 1669 Matouš Ferdinand Sobek mimo jiné posvětil novou hraběcí kryptu při kostelu sv. Trojice a k němu náležící hřbitov.¹⁰³

Přípravy k zahájení stavby zámku byly započaty v roce 1670. Nejprve se jednalo o přípravy týkající se úpravy terénu. Dosavadní stavby musely být odstraněny. „Pro řemeslníky byly pod zámkem vybudovány dřevěné dvojdomky, které jsou vysoce zajímavým útvarem lidového stavitelství a kde se dodnes říká „v chaloupkách“. Příkrá stráň pod zámkem a těsně nad těmito chaloupkami byla pak zabezpečena mocnou opěrnou zdí.“¹⁰⁴ Hlavním

98 Tamtéž, s. 145–146.

99 Tamtéž, s. 145.

100 Tamtéž, s. 145.

103 Tamtéž, s. 11.

104 BORŮVKA, P., KRÁM, J.: Dějiny Rychnova nad Kněžnou a rodu pánů z Kolovrat, s. 149.