Hodnocení výkonnostně orientované zdatnosti u chlapců a dívek pubescentního věku

Hodnocení výkonnostně orientované zdatnosti u chlapců a dívek pubescentního

věku

Bakalářská práce

Studijní program: B7401 – Tělesná výchova a sport Studijní obor: 7401R003 – Rekreologie

Autor práce: Barbora Pyrochtová

Vedoucí práce: doc. PaedDr. Aleš Suchomel, Ph.D.

Liberec 2015

Prohlášení

Byla jsem seznámena s tím, že na mou bakalářskou práci se plně vzta- huje zákon č. 121/2000 Sb., o právu autorském, zejména § 60 – školní dílo.

Beru na vědomí, že Technická univerzita v Liberci (TUL) nezasahuje do mých autorských práv užitím mé bakalářské práce pro vnitřní potřebu TUL.

Užiji-li bakalářskou práci nebo poskytnu-li licenci k jejímu využití, jsem si vědoma povinnosti informovat o této skutečnosti TUL; v tomto pří- padě má TUL právo ode mne požadovat úhradu nákladů, které vyna- ložila na vytvoření díla, až do jejich skutečné výše.

Bakalářskou práci jsem vypracovala samostatně s použitím uvedené literatury a na základě konzultací s vedoucím mé bakalářské práce a konzultantem.

Současně čestně prohlašuji, že tištěná verze práce se shoduje s elek- tronickou verzí, vloženou do IS STAG.

Datum:

Podpis:

Poděkování

Děkuji panu doc. PaedDr. Aleši Suchomelovi, Ph.D. za odborné vedení a cenné rady, které mi pomohly při vypracování bakalářské práce. Zároveň děkuji všem učitelům, kteří mi umožnili provést měření a pomohli mi i při jeho realizaci. Mé poděkování patří také všem žákům, kteří se testování zúčastnili.

Anotace

Hlavním cílem bakalářské práce bylo hodnocení výkonnostně orientované zdatnosti chlapců a dívek pubescentního věku z libereckého regionu. Anketní šetření zaměřené na využívání motorického testování ve školní tělesné výchově bylo provedeno celkem na dvanácti školách v Liberci. Výsledky poukázaly na nekomplexnost a poměrně nízkou míru využívání standardizovaných testových baterií k hodnocení žáků. Testovým souborem pro následné měření základních somatických parametrů a motorické testování pomocí testové baterie UNIFITTEST (6–60) a INDARES bylo 88 žáků (44 chlapců a 44 dívek) ve věku 12–13 let z libereckých základních škol. V porovnání s testovou normou pro danou věkovou kategorii, ukazují výsledky na podprůměrnou výkonnost dětí v oblasti dlouhodobé běžecké vytrvalosti, která úzce souvisí s aerobní zdatností. V tomto testu byly naměřeny výrazně podprůměrné výsledky u 46 % chlapců a 42 % dívek. Na podprůměrné až průměrné úrovni se pohybuje výkonnost běžeckých schopnosti rychlostního charakteru a silových schopností. Vytrvalostně silové schopnosti odpovídají průměrné či nadprůměrné úrovni výkonnosti u 60 % chlapců a 54 % dívek. Stejné úrovně dosahují také schopnosti aktivní kloubní pohyblivosti a flexibility. Navrhovaným řešením pro optimalizaci výkonnosti žáků je klást větší důraz na pohybové činnosti aerobního charakteru a rozvíjet běžecké schopnosti žáků ve vyučovacích jednotkách školní tělesné výchovy.

Klíčová slova: výkonnostně orientovaná zdatnost, motorické testování, děti pubescentního věku

Annotation

The main aim of this thesis was to evaluate performance-related fitness of boys and girls of pubescent age in Liberec region. A poll survey focussed on using of motor skills tests at school physical education was conducted at twelve shools in Liberec.

Results of this inquiry indicated incomplexity and relatively low level of using standardized test batteries for evaluating pupils. Test set for the following measuring basic somatic parameters and motor testing using test batterry UNIFITTEST (6–60) and INDARES was made by 88 pupils (44 boys and 44 girls) of Liberec basic schools aged 12–13. In comparision with the test standard for the mentioned age group the results of the motor testing showed underavarage performance of the children in the field of enduarence running skills, which is closely related with aerobic fitness. During the test highly underavarage result were measured at 46 % of boys and 42 % of girls. The performance of running abilities of speed character strength abilities was measured between avarage and underavarage. Endurance strength abilities respond to avarage or overavarage at 60 % of boys and 54 % of girls. Active joint mobility and flexibility reached avarage or overavarage level. Suggested solution for optimalization of pupils performance is to put bigger stress on physical activities of aerobic character and to develop running abilities of the pupils within lessons of school physical education.

Key words: performance-related fitness, motor tasting, children of pubescent age

Obsah

Úvod...11

1 Syntéza poznatků...12

1.1 Charakteristika jedince pubescentního věku...12

1.2 Pohybová aktivita...13

1.3 Pohybové schopnosti ...15

1.4 Pohybová dovednost...19

1.5 Tělesná zdatnost...20

1.6 Motorické testování...21

1.7 Tělesná zdatnost a její testování ve školní tělesné výchově...24

2 Cíle práce...29

3 Metodika práce...30

3.1 Anketní šetření...30

3.2 Motorické testování...30

4 Výsledky a diskuze...38

4.1 Výsledky anketního šetření...38

4.2 Výsledky empirického šetření úrovně složek výkonnostně orientované zdatnosti. .45 5 Závěr...61

6 Literatura...62

7 Přílohy...64

Seznam obrázků

Obrázek 1: Hierarchické uspořádání motorických schopností (Měkota, 2000)...16

Obrázek 2: Procentuální zastoupení žáků ZŠ v Havlíčkově Brodě ve věku 12–13 let v jednotlivých kategoriích tělesné zdatnosti...27

Obrázek 3: Procentální zastoupení žáků ZŠ v Liberci ve věku 12–13 let v jednotlivých kategoriích tělesné zdatnosti...28

Obrázek 4: Test skok daleký z místa odrazem snožmo (T 1) ...33

Obrázek 5: Test leh - sed opakovaně (T 2) ...33

Obrázek 6: Test vytrvalostní člunkový běh na vzdálenost 20 m (T 3) Pramen: Chytráčková (2002)...34

Obrázek 7: Test člunkový běh 4 x 10 m (T 4) ...35

Obrázek 8: Test V-předklon. ...36

Obrázek 9: Genderové rozložení v souboru respondentů...38

Obrázek 10: Délka pedagogické praxe respondentů...38

Obrázek 11: Působení respondentů v jednotlivých ročnících druhého stupně ZŠ...39

Obrázek 12: Rozměry tělocvičny využívané pro TV...39

Obrázek 13: Význam testování pohybových předpokladů ve školní TV ...40

Obrázek 14: Somatická a funkční měření v rámci výuky TV...41

Obrázek 15: Využívání testových soustav ve školní TV...42

Obrázek 16: Použití konkrétních motorických testů při výuce TV...43

Obrázek 17: Použití konkrétních motorických testů při výuce TV...43

Obrázek 18: Procentuální zastoupení jedinců v kategoriích hodnocení BMI...46

Obrázek 19: Průměrná dosažená úroveň v jednotlivých motorických testech...47

Obrázek 20: Procentuální zastoupení žáků v jednotlivých kategoriích výkonnosti...48

Obrázek 21: Vyhodnocení testu skok daleký z místa, chlapci...49

Obrázek 22: Vyhodnocení testu skok daleký z místa, dívky...49

Obrázek 23: Vyhodnocení testu leh - sed opakovaně 1 min, chlapci...50

Obrázek 24: Vyhodnocení testu leh - sed opakovaně 1 min, dívky...50

Obrázek 25: Vyhodnocení testu vytrvalostní člunkový běh, chlapci...51

Obrázek 26: Vyhodnocení testu vytrvalostní člunkový běh, dívky...51

Obrázek 27: Vyhodnocení testu člunkový běh 4 x 10 m, chlapci...52

Obrázek 28: Vyhodnocení testu člunkový běh 4 x 10 m, dívky...52

Obrázek 29: Vyhodnocení testu V-předklon, chlapci...53

Obrázek 30: Vyhodnocení testu V-předklon, dívky...54

Obrázek 31: Porovnání procentuálního zastoupení kategorií BMI žáků ZŠ v Liberci a Brně ...55

Obrázek 32: Porovnání procentuálního zastoupení kategorií motorické výkonnosti na ZŠ v Liberci a Brně...56

Obrázek 33: Porovnání procentuálního zastoupení kategorií BMI žáků ZŠ v Liberci a Havlíčkově Brodě...57

Obrázek 34: Porovnání procentuálního zastoupení kategorií motorické výkonnosti na ZŠ v Liberci a Havlíčkově Brodě...57

Obrázek 35: Porovnání procentuálního zastoupení kategorií BMI žáků ZŠ v Liberci v roce 2008 a 2014...58

Obrázek 36: Porovnání procentuálního zastoupení kategorií motorické výkonnosti na ZŠ v Liberci v roce 2008 a 2014...59

Seznam tabulek

Tabulka 2: Zastoupení jednotlivých kategorií motorické výkonnosti na BZŠ z hlediska ročníku (Brůžková, 2013)...26

Tabulka 3: Charakteristika výběrového testového souboru...31

Tabulka 4: Výsledky motorického testování reprezentativních souborů...45

Tabulka 5: Výsledky somatického měření...46

Seznam zkratek

BMI – body mass index (hmotnostně-výškový index) BZŠ – běžná základní škola

OV – Olympijský víceboj

OVOV – Odznak všestrannosti olympijských vítězů TO – testovaná osoba

TV – tělesná výchova ZŠ – základní škola

Úvod

Pohyb je jedním ze základních projevů života, má významný vliv na vývoj celého organismu a je významný pro jeho přežití. S modernizací, kterou přináší současná doba, dochází ke stálému poklesu pohybové aktivity. Lidé už nejsou v dnešní době nuceni chodit za potravou dlouhé kilometry, jak tomu bylo u našich předků.

Moderní technologie nám stále přináší jednodušší, méně náročnější způsob života, který se následně odráží v nezdravém životním stylu spojeném právě s nedostatkem pohybu.

Míra pohybové aktivity je jedním z mnoha faktorů, které ovlivňují růst a vývoj každého člověka. Pohybová aktivita zároveň přímo ovlivňuje tělesnou zdatnost jedince, přičemž určitá úroveň tělesné zdatnosti je nutná pro běžný život. S nedostatečnou tělesnou zdatností se zvyšuje riziko onemocnění tzv. civilizačními chorobami, které vznikají zejména vlivem nezdravého životního stylu. Patří mezi ně například obezita, deprese, syndrom vyhoření, ale i nemoci, jako je třeba rakovina, infarkt myokardu, či revmatické nemoci.

Přestože jsou obecně nejaktivnější děti, neboť v dětském věku převládá spontánní pohyb, dochází v současnosti k poklesu pohybové aktivity i v této věkové kategorii.

Děti jsou ovlivňovány sedavým způsobem života dospělé populace. V náplni jejich volného času nahradily pohyb monitory televizorů a počítačů.. Současný zájem dětí o sport a pohybovou aktivitu je obecně nízký.

V rámci své bakalářské práce se hodlám zjistit úroveň výkonnostně orientované zdatnosti dětí pubescentního věku a přístupy k jejímu hodnocení v rámci školní tělesné výchovy. Teoretická část práce obsahuje charakteristiku pubescentního věku a věkových zvláštností a popis motorického rozvoje v tomto období. Dalším důležitým tématem je pohybová aktivita a tělesná zdatnost. Nakonec je zde popsáno motorické testování a vybrané testové baterie, které byly použity v rámci empirického šetření. Druhá, praktická část práce, se zabývá aktuálními přístupy a využitím motorického testování pro hodnocení výkonnosti dětí ve školní tělesné výchově a samotným empirickým šetřením zaměřeným na hodnocení výkonnostně orientované zdatnosti dětí pubescentního věku z libereckých základních škol.

Výsledkem práce je vyhodnocení aktuálních přístupů k hodnocení výkonnostně orientované zdatnosti žáků ve školní TV a komparace výsledků empirického šetření s testovými normami.

1 Syntéza poznatků

1.1 Charakteristika jedince pubescentního věku

Období pubescence je z biologického hlediska první fází dospívání, orientačně je vymezena věkem mezi 11–12 lety a 14–16 rokem. Z hlediska psychologie je toto období označováno jako starší školní věk, neboli období druhého stupně základní školy, které je ukončeno spolu s koncem povinné školní docházky. Vyvrcholení pubescence okolo třináctého roku rozděluje toto období na dvě fáze. První, bouřlivější období mezi 11 a 13 rokem, a fázi klidnější od 13 do 15 let. Po stránce biologické vymezuje počátek pubescence zrychlení růstu a projevy sekundárních pohlavních znaků. Konec období souvisí s dosažením pohlavní zralosti, u chlapců se jedná o spermiogenezi, u dívek o pravidelnou ovulaci (Vágnerová, 2012; Čáp & Mareš, 2007; Suchomel, 2004).

Věkové zvláštnosti pubescentního věku

Celé období pubescence je charakteristické výraznými vývojovými změnami.

Prudký somatický i fyziologický vývoj je spojen s růstem většiny orgánů. Dochází ke změně proporcí těla, a jejich přiblížení typickým mužským a ženským tvarům těla dospělého. Vlivem výrazného zvýšení svalové síly, v kombinaci s mírnějším vývojem zrání kostí a vazivové a šlachové pevnosti dochází k projevům negativních stavů, které jsou důsledkem možného přetížení. Prevencí těchto přetížení je střídání činností, stejnoměrné zapojení všech částí organismu a také častější volba aktivního odpočinku místo pasivního. S neurofyziologickým vývojem souvisí zvýšená neurohormonální labilita, která se projevuje náladovostí, podráždeností, zvýšenou emoční labilitou a snadným nabuzením aktivity a unavením. Po stránce psychické dochází k vývoji kognitivních funkcí, nastupuje formálně-abstraktní myšlení. Toto období provází vysoká vnímavost, důležitost socializace a sociální interakce, začlenění se a navázaní citových vazeb s vrstevníky, hledání vlastní identity ( Vágnerová, 2012; Čáp & Mareš, 2007;

Suchomel, 2004).

Motorický rozvoj v období pubescence

Jak již bylo zmiňováno období pubescence je typické výraznými, dynamickými změnami po všech stránkách osobnosti jedince. Z hlediska motoriky dochází k určitému narušení dřívějšího poměrně klidného vývoje motoriky, neboť v tomto vývojovém

12

období dochází k významné přestavbě a stádiu diferenciace motoriky. Přesněji k diferenciovanému vývoji jednotlivých pohybových schopností, v rámci kterého dochází vlivem změn k nárůstu vytrvalostních a svalových schopností a zároveň mírnému snížení kloubní pohyblivosti a obratnosti. Důsledkem je změna vzájemných vazeb jednotlivých schopností, tedy strukturální změna celého komplexu motorických schopností (Suchomel, 2004).

V období pubescence hraje významnou roli změna tělesných proporcí a růstová akcelerace. Ty vedou u velké části jedinců k protichůdnosti v motorickém jednání a snížení motorické učenlivosti. Vlivem změny struktury dovedností a koordinačních předpokladů je možné u některých jedinců sledovat zhoršení pohybové koordinace či narušení pohybové dynamiky. Tato narušení mnohdy nebývají znatelná ve sportu, kde tím pádem nedochází k poklesu výkonnosti, nýbrž v každodenních činnostech, jejichž náplní je běžná motorika. Literatura dále uvádí, že k těmto narušením dochází spíše v první fázi pubescence a jejich projevy jsou značně individuálně odlišné. Zároveň je zmíněn výskyt těchto poruch ve větší míře u chlapců než u dívek a pouze u jedinců nevykonávajících tělesnou výchovu a sport dochází v konečném důsledku k disharmonickému vývoji (Suchomel, 2004; Měkota et al., 1988).

1.2 Pohybová aktivita

Termín pohybová aktivita lze nejsnadněji vymezit jako sumu činností, které jsou realizovány pomocí svalového systému. Tyto činnosti jsou zároveň podmíněny energetickým výdejem a součinností všech fyziologických funkcí. Pohybovou či fyzickou aktivitou je v anglické lékařské literatuře označován každý tělesný pohyb produkovaný kosterními svaly, který má za následek kalorický výdej. Pohybovou aktivitu charakterizuje její intenzita, frekvence, doba trvání a druh pohybové činnosti.

Dosažení určité úrovně pohybového zatížení vyvolává adaptační změny, které rozvíjí psychomotorické dovednosti a tělesnou zdatnost jedince. Termín pohybová aktivita se často prolíná s pojmem pohybová činnost. Avšak termín pohybová aktivita je více obecného významu, kdežto pohybovou činností je označován konkrétní projev určitého člověka. Pojmem činnost je v obecném smyslu označováno aktivní chování nějakého systému. V antropomotorice se pozornost soustřeďuje k pohybové činnosti člověka.

Termín pohybový (někdy také motorický) vyjadřuje a zdůrazňuje hybný charakter činnosti, kdy je pohybová stránka v dané činnosti rozhodující. Pohybovou činností je tak označován konkrétní pohybový projev určitého člověka (Malina et al., 2004;

Měkota & Cuberek, 2007).

tak označován konkrétní pohybový projev určitého člověka (Malina et al., 2004;

Měkota & Cuberek, 2007).

Charakteristické rysy pohybové aktivity člověka

Lidská pohybová aktivita se liší od té zvířecí čtyřmi základními rysy. Mezi první z nich patří podložení pohybové aktivity inteligencí. Díky vysoké inteligenci dokáže člověk propojovat pohybové projevy se sofistikovaným plánem a mentální imaginací.

Vysoká inteligence také člověku umožňuje vytvářet a realizovat i aktivity velmi složité.

Dalším významným rysem je podložení pohybové aktivity eticky a esteticky. Tímto rysem je míněna schopnost člověka vyjádřit hluboké expresivní city vlastním pohybovým projevem. Mimořádná flexibilita a adaptabilita lidské pohybové aktivity je dalším výrazným rysem, neboť anatomie lidského těla umožňuje člověku široké přizpůsobování pohybů a jejich kombinaci. Posledním ze základních rysů lidské pohybové aktivity je způsobilost člověka prostřednictvím plánovité praxe, tj. tréninkem a cvičením, zvyšovat a zdokonalovat tělesnou výkonnost a hybnost. Člověk je díky své inteligenci schopen využívat pohybovou aktivitu jako prostředek fyzické rehabilitace pro vědomé zlepšování zdraví, zvyšování výkonnosti vlastního organismu či rozšiřování rejstříku pohybových dovedností (Měkota & Cuberek, 2007).

Význam pohybové aktivity

Provádění pravidelné pohybové aktivity a její význam pro člověka je poměrně široký. Přiměřená pohybová aktivita odpovídající věku a zdravotnímu stavu jedince má pozitivní vliv nejen na fyzickou, ale také na vnitřní, psychickou stránku člověka.

V případě nepřiměřeného objemu a intenzity může mít pohybová činnost i negativní následky, jimiž jsou nejčastěji pocity vyčerpání, demotivace k pohybové aktivitě, oslabení organismu či chronická únava (Měkota & Cuberek 2007).

Pravidelná pohybová aktivita odpovídající intenzity a objemu přináší po stránce fyzické rozvoj tělesných dovedností, zvyšování zdatnosti a celkově pozitivně ovlivňuje veškeré fyziologické funkce lidského organismu. Naopak převažující sedavý způsob života, který se rozšířil modernizací a průmyslovou revolucí, je charakteristický nedostatečným objemem a intenzitou přirozené pohybové aktivity. Nízká pohybová aktivita vede k tzv. civilizačním chorobám, což jsou neinfekční onemocnění způsobené nezdravým životním stylem. Mezi civilizační choroby se řadí např. obezita, diabetes 2. typu, ischemická choroba srdeční a další kardiovaskulární onemocnění. Z toho

vyplývá hlavní význam pohybové aktivity, jímž je primární a sekundární zdravotní prevence (Měkota & Cuberek 2007).

Pohybovou aktivitu provází mnoho vnitřních prožitků, které ovlivňují psychickou stránku jedince. Většina těchto prožitků je pozitivního charakteru, což přináší naplnění a uspokojení z činnosti. Jde například o radost z vítězství, pocity libosti, které jsou důsledkem vyplavování hormonu endorfinu při pohybové aktivitě, či příjemný pocit z pobytu v příjemném, krásném nebo novém prostředí, kde je pohybová aktivita prováděna. V neposlední řadě zasahuje význam pohybové aktivity do sociálně- kulturní oblasti, neboť pohybová aktivita nabízí možnosti k navazování sociálních vztahů a jejich udržování (Měkota & Cuberek 2007).

1.3 Pohybové schopnosti

„Schopnost obecně, je trvalý převážně geneticky určený rys (vlastnost), který podkládá nebo podporuje různé druhy motorických a kognitivních aktivit. “ (Schmidt, 1991 In Měkota & Novosad 2007, s. 11) Autoři dále uvádí, že schopnosti jsou předpokladem a zároveň výsledkem lidské činnosti, vyvíjejí se na základě vrozených a vlohami podmíněných zvláštností v činnosti. Schopnosti jsou rozlišovány na kognitivní, duševní (intelektuální) a tělesné (motorické). Sportovní, hudební, výtvarné či například matematické schopnosti jsou označovány jako schopnosti speciální (zvláštní) (Měkota & Novosad 2007).

Pohybová, neboli motorická schopnost je hlavním předmětem zájmu v antropomotorice. Jde o schopnosti podmiňující pohybovou činnost a dosahování výkonů ve sportu, či jiné aktivitě, kde je dominantní složkou pohyb. Pohybové schopnosti jsou zároveň limitujícím faktorem výkonových možností jedince, jejich úroveň limituje míru složitosti dané pohybové činnosti. Dále představují předpoklady pro zdokonalování činností a tvoří základ, na němž je stavěn sportovní výkon. Pro fyzickou zdatnost jsou pak hlavním základem kondiční motorické schopnosti, především silové a vytrvalostní (Měkota & Novosad 2007).

Diferenciace pohybových schopností

Nejzákladnějším rozdělením je rozdělení na pohybové schopnosti kondiční, koordinační a hybridní, neboli smíšené viz Obrázek 1 (Měkota, 2000).

15

Obrázek 1: Hierarchické uspořádání motorických schopností (Měkota, 2000)

Jak je zřejmé z obrázku, mezi kondiční schopnosti se řadí silové, vytrvalostní a částečně také rychlostní schopnosti. Jde o schopnosti, které jsou ovlivňovány energetickými procesy a faktory. Oproti tomu schopnosti koordinační jsou úzce spojené s řízením a regulací pohybu, jež souvisí s funkcemi a procesy pohybové koordinace. Do této skupiny jsou řazeny diferenciační, rytmické, reakční, rovnováhové, orientační a další schopnosti. Do skupiny hybridních, smíšených schopností jsou zařazovány ty pohybové schopnosti, při kterých nedochází k významnější převaze jednoho z podkladů (energetický, řídící, strukturální) pro danou činnost. Mezi smíšené pohybové schopnosti jsou tak řazeny schopnosti rychlostní, mezi které patří i rychlostní síla a schopnost reakční (Měkota, 2000; Měkota & Novosad, 2007).

16

Kondiční schopnosti

Nejvýznamnějším činitelem, ovlivňujícím kondiční schopnosti je energetický metabolismus organismu, na kterém závisí samotné provedení pohybu. Přesněji na způsobu získání a zužitkování energie. Jedná se tedy o pohybové schopnosti, podmíněné závislostí na funkční připravenosti systému bioenergetického zabezpečení.

Mezi kondiční schopnosti se tak řadí vytrvalostní, rychlostní a silové schopnosti (Měkota & Novosad, 2007).

Rychlostní schopnosti

Rychlostní schopnosti, zkráceně rychlost, charakterizuje a popisuje každý pohyb, neboť je fyzikální veličinou vyjadřující dráhu za čas. Rychlost lze nejsnadněji popsat jako schopnost zahájit a realizovat pohyb v co nejkratším čase. Přičemž intenzita a úsilí, s jakým je daná pohybová činnost prováděna je vysoká až maximální. Tento faktor ovlivňuje také dobu trvání činnosti, která je velice krátká, do 15-20 sekund. Úroveň rychlostních schopností je podmíněna především svalovým systémem, ve kterém hraje svou roli nejen podíl svalových vláken a rychlost střídání svalového napětí, ale také například možnost protažení svalu a jeho elasticita. Dále ovlivňuje rychlost prostřednictvím vedení vzruchů a přenosu informací také nervový systém. Literatura neopomíjí ani podíl psychických předpokladů, funkcí energetického systému, či samotnou úroveň zvládnutí techniky pohybu. Základní diferenciací rychlostních schopností je členění na rychlost akční a reakční, zároveň je mezi rychlostní schopnosti částečně řazena i rychlostní síla. Rychlostí reakční je vyjádřena schopnost jedince na základě podmětu započít pohyb v co nejkratším čase. Oproti tomu výsledkem rychlosti akční je schopnost co nejrychlejší změny polohy těla, nebo jeho částí, kdy pohyb probíhá v daném prostoru a čase (Měkota & Novosad, 2007).

Silové schopnosti

Silové schopnosti jsou jednou z hlavních složek fyzické zdatnosti. Měkota a Novosad (2007) definují sílu člověka jako schopnost pomocí svalového úsilí překonávat odpor vnějšího prostředí. Déle uvádí faktory podmiňující úroveň silových schopností, jimiž je závislost velikosti stahu svalu na velikosti frekvence dráždících impulzů a počtu zapojených motorických jednotek. Toto tvrzení doplňují faktem, že čím více motorických jednotek je zapojeno, tím větší je svalové napětí i frekvence probíhající impulzace. V rámci základní diferenciace silových schopností lze sílu

17

rozlišit dle typu uvolnění energie, využití práce svalů při konkrétních činnostech či dle samotného vnějšího projevu na maximální, reaktivní, rychlou a vytrvalostní. Jak název sám napovídá, maximální síla, někdy označována jako základní svalový potenciál, je největší silou, kterou je nervosvalový systém schopen vyvinout při maximální volní kontrakci. V souvislosti s maximální sílou je zmiňován i pojem absolutní síla, jež je vytvořena při jeho maximální elektrické stimulaci v izometrických podmínkách. Síla rychlá vyjadřuje dle Měkoty a Novosada (2007) schopnost dosáhnout pomocí nervosvalového systému maximálního silového impulzu v časovém intervalu, ve kterém je třeba pohyb vykonat. V rámci rychlé síly autoři rozlišují dva typy síly, startovní a explozivní (Měkota & Novosad, 2007).

Vytrvalostní schopnost

Vytrvalostní schopnost lze nejjednodušeji charakterizovat jako schopnost dlouhodobě vykonávat pohybovou činnost bez snížení efektivity, tedy s překonáním únavy, která doprovází fyzické zatížení. Z toho vyplývá závislost vytrvalosti na technicky ekonomickém provedení dané činnosti, optimální tělesné hmotnosti jedince, schopnosti organismu přijímat kyslík a krýt energetické potřeby organismu při zátěži.

Vytrvalost je rozdělována dle různých pohledů, tím základním je rozdělení vytrvalosti na základní, nespecifickou vytrvalost, jež není zaměřena na rozvoj vytrvalosti v konkrétní disciplíně, ale obecně na schopnost vykonávat dlouhotrvající aktivitu v zóně aerobního krytí energie. Zároveň je základem pro vytrvalost speciální, kdy se organismus vyrovnává se specifickou zátěží danou požadavky konkrétní pohybové aktivity či sportovní specializace. Dle počtu zapojených svalů do dané pohybové činnosti lze rozlišit vytrvalost na globální a lokální, přičemž v rámci lokální vytrvalosti je do pohybu zapojeno méně než ¼ svalstva těla. Při tomto typu pohybové aktivity vzniká únava lokální, výkon menších skupin svalů je zároveň omezen energetickou zásobou v daných svalech. Další rozdělení je možné právě na základě způsobu úhrady energetické spotřeby, kdy je vytrvalost dělena na aerobní a anaeorobní.

Anaerobní vytrvalost je „charakteristická uvolňováním energie štěpením svalového ATP (adenosintrifosfátu) a jeho resyntézou v anaerobně alaktátové fázi tvorby energie“ (Měkota & Novosad, 2007, s. 150). Při aerobní vytrvalosti je energie dodávána za přístupu kyslíku štěpením energetických zásob, konkrétně v procesu aerobní glykolýzy a lipolýzy. Vytrvalost lze také rozdělit dle doby trvání zátěže, v tomto případě rozlišujeme vytrvalost rychlostní, při níž zátěž netrvá déle než 35 sekund, jde

o specifickou vytrvalost uplatňující se při sprinterských disciplínách. Dále vytrvalost krátkodobou (trvání zátěže 35s–2 min), kde je energie dodávána především anaerobně laktátovými procesy, jako příklad literatura uvádí běhy na 400m a 800m. Pro střednědobou vytrvalost jsou typické vytrvalostní cyklické disciplíny s dobou trvání zátěže 2–10 min, dochází zde zároveň k přechodu z anaerobního krytí energie na způsob aerobní. U dlouhodobé vytrvalosti je délka zátěže 10 minut až několik hodin, jde tedy především o běhy na dlouhou vzdálenost, cyklistiku, běhy na lyžích a další disciplíny, u kterých dominuje dlouhé trvání zátěže s aerobním krytím energie (Měkota

& Novosad, 2007).

1.4 Pohybová dovednost

Dovednost jako pohotovost správně a úsporně vykonávat určitou činnost vymezil v roce 1982 profesor Linhart. Nejčastěji se dovednost vztahuje k činnosti pohybové, ta však nemusí převažovat vždy. Příkladem dalších dovedností jsou např.

dovednosti matematické, komunikační, sociální či pedagogické. Měkota a Cuberek (2007) uvádí pohybovou dovednost jako pohotovost (připravenost) vykonávat správně a úsporně pohybovou činnost, řešit pohybový úkol s dosažením úspěšného výsledku a to i při změněných podmínkách. Dovednosti jsou přitom získávány prostřednictvím motorického učení a opakování. Autoři také rozvádí vymezení pohybové dovednosti a popisují určité znaky, charakteristické rysy, které jsou patrné u pohybových dovedností. Za pohybovou dovednost je dle autorů považována ta činnost či pohyb, u kterého je důležité jeho cílové zaměření. Pohyb je tedy prováděn za nějakých určitým cílem. Při pohybové dovednosti je také využívána dříve získaná pohybová zkušenost, činnost. Mezi charakteristické rysy pohybové dovednosti patří v první řadě právě zmíněné maximum jistoty při dosahování cíle. Cíle tedy není dosaženo náhodně, ale s vysokou spolehlivostí a mírou jistoty. Dalším významným charakteristickým rysem je u většiny pohybových dovedností minimální výdej energie neboli patrná úspora energie.

(To však neplatí u všech dovedností, výjimkou je například vrh koulí.) K minimalizaci výdeje energie dochází u dovedného jedince díky vykonávání pohybové dovednosti se značnou mírou zautomatizování, což snižuje volní úsilí a mentální energii. Třetí kvalitou, která charakterizuje osvojenou pohybovou dovednost, je dosažení cíle v minimálním čase. Tento charakteristický rys lze snadněji vysvětlit jako redukci času

nutného k dosažení cíle, či rychlost provedení pohybu při dosažení cíle (Měkota

& Cuberek, 2007).

1.5 Tělesná zdatnost

Dle literatury lze tělesnou zdatnost charakterizovat jako schopnost organismu provádět denní úkoly a činnosti bez výrazných známek únavy, a zároveň s dostatečným prostorem pro volný čas a jeho příjemné trávení. Tento termín označuje stav životní pohody s velice nízkým rizikem předčasných zdravotních problémů. Na tělesnou zdatnost lze nahlížet také jako na kvalitativní ukazatel stavu lidského organismu a jeho zdraví, pro něž je fyziologickým základem zdatnost kardiovaskulární soustavy. Jedná se tedy o stav organismu, který charakterizuje odolnost zamezující přetížení organismu.

Tělesně zdatný člověk disponuje pohyblivostí, přiměřenou vytrvalostí i sílou, schopností rychlé adaptace na pohybovou zátěž i rychlé regenerace po zatížení. Tělesná zdatnost je předpokladem pro každou pohybovou činnost, aktivní stáří i dosažení vysokého věku života. Pro její dlouhodobý rozvoj a udržení je třeba tělesných cvičení, přiměřené výživy a životosprávy.

Pojem tělesná zdatnost je pojmem multidimenzionálním a hierarchickým, jenž byl v minulosti předmětem dlouhého hledání svého popisu a výběrem parametrů. Oproti počátkům, kdy byla vyzdvihována funkční schopnost organismu ve vztahu k tělesnému zatížení, byla tělesná zdatnost v 80. letech minulého století povážana za součást zdatnosti tělesné, jež má také složku emocionální, duševní a sociální. Až následně byla přijata definice, jež je zmíněna v předchozím odstavci. S tímto pojetím tělesné zdatnosti je zároveň uváděna tzv. triáda tělesné zdatnosti, která je tvořena dimenzí orgánovou, motorickou a kulturní. V současnosti stojí v popředí koncepce, která rozděluje tělesnou zdatnost na zdravotně orientovanou tělesnou zdatnost a výkonnostně orientovanou tělesnou zdatnost (Suchomel, 2006; Měkota et al., 2002; Měkota & Cuberek, 2007).

Zdravotně orientovaná zdatnost

Základní komponentou zdravotně orientované zdatnosti je svalová síla, vytrvalost, aerobní, neboli kardiorespirační zdatnost a flexibilita. Z pohledu lékařského, je oproti tomuto antropomotorickému používáno rozdílného nazvosloví, kdy jsou složkami zdravotní tělesné zdatnosti složka motorická, svalová, morfologická, metabolická a kardiorespirační. Jde o zdatnost, jež přímo i nepřímo ovlivňuje zdravotní

20

stav jedince a zároveň působí preventivně na onemocnění a zdravotní komplikace spojené s hypokinézou (Měkota & Cuberek, 2007).

Výkonnostně orientovaná zdatnost

Výkonnostně orientovaná zdatnost má oproti zdravotně orientované pouze omezenou souvislost se zdravotním stavem člověka. Zahrnuje komponenty, které se projevují ve sportovním výkonu a soutěžích, při výkonnostním testování či v pracovních výsledcích. Z toho důvodu nachází své uplatnění nejčastěji při sledování a výběru talentovaných jedinců. Mezi komponenty výkonnostně orientované zdatnosti patří akční a reakční rychlost, explozivní síla, hbitost, schopnost rovnováhy a obratnost.

Dalšími činiteli ovlivňujícími úroveň výkonnostně orientované zdatnosti jsou například osvojené pohybové dovednosti, motivace či tělesné parametry jedince (Měkota

& Cuberek, 2007).

1.6 Motorické testování

Pojmem motorické testování je označován jediný možný způsob terénního testování tělesné zdatnosti, a to za pomoci soustavy heterogenních motorických testů označovaných jako testové baterie či profily. Na jejich základě lze hodnotit účinnost pohybových programů a také sledovat změny v motorickém stavu jedince či skupiny.

Pro zjištění úrovně motorické zdatnosti je využíváno standardizovaných metod. Aby byly testové baterie použitelné v praxi, musí vycházet z běžně dosažitelných podmínek.

Tím je myšlena možnost jejich realizace v tělocvičnách, sportovních halách a jiných víceúčelových prostorách s minimálním materiálním vybavením (Měkota, 2001;

Suchomel, 2006).

Motorický test je definován jako standardizovaná pohybová zkouška úrovně pohybových předpokladů člověka (Kasa, 2000). Testovým skórem jsou označovány výsledky naměřené v průběhu zkoušení, které je nazýváno testováním. Měřením nazýváme stanovení testového skóre, což je postup přiřazení čísel dle stanovených pravidel. K interpretaci testového skóre je třeba kritérium či určitá norma, se kterým se naměřený výsledek porovnává. V současnosti je možné interpretovat individuální výsledky v testů tělesné zdatnosti a základní motorické výkonnosti na základě normativně vztažených standardů, kriteriálně vztažených standardů nebo změnou motorické výkonnosti za určité časové období. Hodnocením je pak označováno přiznání

hodnoty testovému skóre. Obsahem motorického testu je pohybová činnost, jež je dána přesně vymezeným pohybovým úkolem s příslušnými pravidly. Provedení standardizace je důležitým požadavkem na motorický test. Test musí splňovat základní standardizační vlastnosti (validita, reliabilita, objektivita a další), dále musí být zajištěna jeho opakovatelnost (standardní postupy, podmínky, pomůcky) a musí disponovat vypracovaným systémem hodnocení testových výsledků, především dle testových norem. Přestože motorické testy obvykle umožňují méně přesný odhad úrovně motorických schopností než funkční zkoušky laboratorní, jsou pro svou menší finanční, personální i časovou náročnost v praxi lépe přístupné a nejvíce rozšířené (Morrow et al., 2005; Suchomel, 2006).

Testové baterie

Testové baterie se obvykle skládají ze 4 až 10 testových položek, 1 až 3 somatických parametrů a dotazníku zaměřeného na zjištění pohybové úrovně. U nás bylo v minulosti k hodnocení tělesné zdatnosti dětí školního věku sestaveno a ověřeno několik testových baterií. Ty obsahovaly 3 až 8 terénních motorických testů a měření zakladních somatických parametrů (tělesná hmotnost a výška). (Suchomel, 2006) V následující části stručně charakterizuji testové baterie, z kterých jsem vycházela při měření výkonnostně orientované zdatnosti chlapců a dívek pubescentního věku.

• UNIFITTEST (6–60)

První manuál testové baterie UNIFITTEST (6–60) byl publikován roku 1993, následně byla tato verze rozšířena a uveřejněna v anglickém jazyce roku 1995. Po dalším doplnění rozšířené verze byl roku 1996 vydán manuál UNIFITTEST (6–60) pro hodnocení základní motorické výkonnosti a somatických charakteristik pro české prostředí. Tyto publikace vydala Pedagogická fakulta Ostravské univerzity a vznikly pod odborným vedením K. Měkoty a R. Kováře. (Měkota et al., 2002)

Testová baterie UNIFITTEST (6–60) obsahuje standardizované testy pro jedince ve věku 6–60 let. Skládá se vždy ze 4 motorických testů, pro děti ve věku 6–14 let jde o skok daleký z místa, leh-sed opakovaně po dobu 60 sekund, vytrvalostní člunkový běh nebo běh na 12 minut a člunkový běh 4x 10 metrů. Jednotlivé testy slouží jako ukazatele rozvoje základních pohybových schopností. Součástí testové baterie je také základní somatické měření, tedy měření tělesné hmotnosti, výšky a množství

22

podkožního tuku, které je měřeno kaliperem na 3 kožních řasách. Jak samotné testy, tak i testové normy respektují věkové zvláštnosti a rozdíly v pohlaví (Měkota et al., 2002).

• INDARES

Komplexní on-line systém Indares, vyvíjený ve spolupráci s centrem kinantropologického výzkumu na Fakultě tělesné kultury Univerzity Palackého v Olomouci, je zaměřen na záznam, analýzu a komparaci pohybové aktivity uživatelů.

Hlavním cílem tohoto projektu je podpora vzdělávání a výzkumu v oblasti pohybové aktivity, zvýšení informovanosti uživatelů o problematice pohybové aktivity a poskytnutí prostředků ke zkvalitnění jejich životního stylu (Chmelík, 2013).

Součástí totoho systému je testová sestava hodnotící zdravotně orientovanou zdatnost uživatelů. Pro děti a mládež ve věku 7–18 let se testová soustava skládá z hodnocení tělesného složení, aerobní zdatnosti, svalové zdatnosti a pohyblivosti.

Hodnocení tělesného složení je prováděno na základě měření tělesného tuku pomocí kaliperu a hodnocení indexu BMI. Posuzování úrovně motorických schopností je prováděno na základě těchto motorických testů: vytrvalostní člunkový běh, běh či chůze na 1500m, opakované kliky, modifikované lehy- sedy, záklon v lehu, V-předklon a dotyk prstů za zády. Výhodou systému Indares je okamžitý a přehledný souhrn a vyhodnocení zaznamenaných dat, který tak přináší uživateli rychlou a kvalitní zpětnou vazbu (Chmelík, 2013).

Testové normy

Norma je v obecném pojetí směrnicí, jejíž zachování je závazné. V oboru testování je norma chápána jako určená kvantitativní hodnota, která slouží ke srovnávání a hodnocení testových výsledků, a tím pádem také motorických jevů.

Norma tedy obvykle představuje normální výsledek naměřený u odpovídající populace.

Nejčastěji má norma podobu řady přehledně, tabelárně uspořádaných hodnot, které jsou určené ke srovnávání. Může být však vyjádřena také pomocí čísla (např. mediánem), více čísel (např. kvartily) či znázorněna v grafické podobě. Obecně jsou nejčastěji používanými normami normy percentilové, ty mají podobu tabulek, které umožňují převod naměřených výsledků na percentilové pořadí. V tomto případě je vlastní normou medián. Normy jsou odvozovány z výsledků rozsáhlejších, v daném ohledu reprezentativnějších, šetření. Pro uživatele testu je důležité dbát na to, aby používané normy byly relevantní vzhledem k pohlaví a věku testovaného. U některých testů musí

23

být brán ohled také například na sportovní specializaci, tělesné rozměry či proporce.

Dalším kritériem je aktuálnost testové normy, neměly by být používány normy zastaralé. Doba platnosti norem je odhadována na 10- 15let, u sportovní populace se doba zkracuje asi na 5 let. Přesnějšího vyhodnocení výsledku testu dosáhneme právě pomocí komparace individuálního výsledku s několika skupinovými normami (Měkota, 1988).

Testové normy umožňují sledování sekulárních trendů¹ a porovnávání populací.

Další výhodou testových norem je podpora a vyšší motivace jedinců s vysokou úrovní motorické výkonnosti, což je důležité především při výběru sportovních talentů z řad mládeže. Jejich nevýhodou je naopak možnost snižování motivace a odrazování jedinců s populačně podprůměrnou úrovní motorické výkonnosti, která je však odpovídající výkonnosti požadované ze zdravotního hlediska. Jde tedy o problém chybějícího určení požadované a zdraví prospěšné úrovně motorické výkonnosti, kdy nedostatečně zdůvodněné a ověřené testové normy mohou vést k neadekvátně nízkému hodnocení jedinců v některých testech (Suchomel, 2006).

1.7 Tělesná zdatnost a její testování ve školní tělesné výchově

Jedním ze základních cílů školní tělesné výchovy je rozvoj pohybových schopností, které jsou součástí kategorie tělesné zdatnosti. Provedení pohybového úkolu je spojeno s aktivací pohybových, intelektových i sociálních dovedností. Podstatný je pak především vztah efektivity nácviku pohybu, individuální tělesné výkonností a pohybových schopností. Díky komplexnímu, soustavnému rozvoji pohybových schopností dochází ke zvyšování tělesné zdatnosti, odolnosti i výkonu žáků, s ohledem na jejich věk a pohlaví. Základem pro rozvoj pohybových schopností je tělesné zatěžování, odpovídající intenzity, objemu a složitosti kombinované s odpočinkem (Rychtecký, 1998; Vilímová, 2002).

Vzhledem k dlouhodobému trvání procesu rozvoje pohybových schopností, je vyžadováno pravidelné zjišťování průběžných změn v jejich rozvoji. Pro tento účel jsou ve školní tělesné výchově využívány různé motorické testy, testové baterie. Jde především o heterogenní testové baterie, sestavené z testů jednotlivých schopností, které postihují důležitá hlediska motorické zdatnosti či výkonnosti. Nejčastěji užívanými testy 1Sekulární trend označuje směr vývoje určitého jevu v populaci, pozorovaný během dlouhodobé periody (seculum= století) (Měkota, Cuberek, 2007).

24

jsou dle literatury UNIFITTEST (6–60) a Eurofit test. Samotné testování je obvykle prováděno na začátku a na konci školního roku nebo před zařazením nového učiva, vyžadujícího rozvoj pohybové schopnosti. Měření tělesné zdatnosti je zároveň jednou z metod hodnocení ve školní tělesné výchově (Vilímová, 2002; Kasa, 1991).

Výsledky testování UNIFITTEST (6–60) na základních školách v Brně, Havlíčkově Brodě a v Liberci

V rámci disertační práce na téma Komparace podpory zdraví ve školních vzdělávacích programech na vybraných základních školách v Brně bylo provedeno měření BMI a testování výkonnosti žáků druhého stupně dvou základních škol v Brně.

Porovnávána byla přitom výkonnost žáků z běžné základní školy a školy zapojené do programu Škola podporující zdraví. Z běžné základní školy se měření a testování pomocí baterie UNIFITTEST (6–60) zúčastnilo celkem 68 žáků (z toho 31 dívek a 37 chlapců), výsledky tohoto šetření jsou shrnuty v tabulce 1 a 2 (Brůžková, 2013).

Tabulka 1: Zastoupení jednotlivých kategorií BMI na BZŠ z hlediska ročníků (Brůžková, 2013)

25

Tabulka 2: Zastoupení jednotlivých kategorií motorické výkonnosti na BZŠ z hlediska ročníku (Brůžková, 2013)

Výsledky měření BMI žáků 6. a 7. ročníku, tedy žáků ve věku 12–13 let, ukazují na optimální hmotnost u 65 % dívek a 69 % chlapců, nadměrná hmotnost byla zjištěna u 29 % dívek a 23 % chlapců, hodnoty ukazující na sníženou hmotnost byly naměřeny pouze u 6 % dívek a 8 % chlapců. Šetření tělesné zdatnosti žáků 6. a 7.

ročníku ukázalo na výrazně podprůměrnou úroveň výkonnosti u 15 % chlapců.

Podprůměrné hodnoty byly naměřeny u 38 % chlapců a 33 % dívek. 35 % dívek a 39 % chlapců dosahuje průměrné výkonnosti, nadprůměrných výsledků pak dosáhlo 32 % dívek a 8 % chlapců.

V Havlíčkově Brodě bylo provedeno motorické testování pomocí testové baterie Unifittest (6–60) u žáků druhého stupně základní školy V Sadech v roce 2011. Toto testování bylo provedeno v rámci bakalářské práce J. Hausera, a bylo zaměřeno na všechny žáky druhého stupně ZŠ. Z výsledků uvedených v bakalářské práci jsme selektovali a analyzovali úroveň výkonnosti žáků ve věku 12–13 let. Výsledky ukazují poměrně nízkou úroveň výkonnosti u dívek, kde se pod hranicí průměru pohybuje celých 46 % testovaných, průměrného výsledku dosáhlo 27 % testovaných dívek, nadprůměrná výkonnost byla zjištěna u 21 % dívek a výrazně nadprůměrných výsledků dosáhlo 6 % testovaných. Chlapci dosáhli v testech významně lepších výkonů, 32 % testovaných spadá do kategorie výrazně nadprůměrné výkonnosti 29 % do výkonnosti

26

nadprůměrné. Průměrná výkonnost byla naměřena u 13 % testovaných a výsledků pod hranicí průměru dosáhlo dohromady 26 % chlapců.

dívky chlapci

26%

20%

27%

21%

6%

12% 14% 13%

29%

32%

Výrazně Podprůměrný Průměrný Nadprůměrný Výrazně

podprůměrný nadprůměrný

Obrázek 2: Procentuální zastoupení žáků ZŠ v Havlíčkově Brodě ve věku 12–13 let v jednotlivých kategoriích tělesné zdatnosti

V libereckém regionu, přesněji na dvou základních školách v Liberci, provedl testování výkonnosti žáků pomocí Unifittest (6–60) M. Zavadil, který ji ve své diplomové práci porovnával s pohybovým režimem žáků. Z výsledků naměřených během testování, které probíhalo v březnu 2008, jsme opět selektovali a analyzovali výsledky žáků ve věku 12–13 let (viz Obrázek 3 na straně 24). Výkonnost žáků je velmi nízká, v kategorii podprůměrné výkonnosti se pohybuje 50 % dívek a 47 % chlapců.

Výrazně podprůměrnou výkonnost jsme analyzovali u 27 % dívek a 20 % chlapců.

Průměrných a vyšších výsledků dosáhlo dohromady pouze 33 % testovaných chlapců.

Mezi dívkami dosahuje průměrné výkonnosti 18 % testovaných a výrazně nadprůměrnou výkonnost jsme analyzovali u 5 % dívek. V kategorii nadprůměrné tělesné zdatnosti nebyl v testovém souboru dívek ve věku 12–13 let zaznamenán žádný výsledek.

Důvodem analýzy výsledků výše uvedených testování tělesné zdatnosti žáků ve věku 12–13 let z Brna, Havlíčkova Brodu a Liberce byla následná komparace těchto výsledků s námi naměřenými výsledky motorického testování.

27

dívky chlapci

50% 47%

27%

20% 18%

13% 13%

5% 7%

0%

Výrazně Podprůměrný Průměrný Nadprůměrný Výrazně

podprůměrný nadprůměrný

Obrázek 3: Procentuální zastoupení žáků ZŠ v Liberci ve věku 12–13 let v jednotlivých kategoriích tělesné zdatnosti

28

2 Cíle práce

Hlavním cílem bakalářské práce je hodnocení výkonnostně orientované zdatnosti chlapců a dívek pubescentního věku v libereckém regionu.

Dílčí úkoly

Ke splnění uvedeného cíle byly stanoveny následující dílčí úkoly:

1. Zpracování teoretického podkladu, provést shrnutí poznatků k motorickému testování výkonnostních složek tělesné zdatnosti.

2. Provést anketní šetření zaměřené na využívání motorických testů v tělesné výchově na 2. stupni základních škol v libereckém regionu.

3. Realizovat empirické šetření úrovně složek výkonnostně orientované zdatnosti u dětí pubescentního věku z libereckého regionu.

4. Provést vyhodnocení a porovnání naměřených výsledků v rámci motorického testování.

29

3 Metodika práce

3.1 Anketní šetření

Pro vyhodnocení využívání motorických testů v tělesné výchově na 2. stupni základních škol v libereckém regionu bylo použito anketní šetření.

Charakteristika souboru anketního šetření

Výzkumný soubor tvoří pedagogové vyučující tělesnou výchovu na druhém stupni základních škol v Liberci. Anketu zodpovědělo celkem 38 pedagogů z dvanácti libereckých základních škol. Soubor byl vybírán náhodně, s eliminací pedagogů působích na sportovních a praktických školách. Genderové rozložení a délku pedagogické praxe souboru respondentů zobrazuje Obrázek 9 a Obrázek 10 na straně 34. Na základě zodpovězených anket byla, za pomoci aritmetického průměru, stanovena průměrná délka pedagogické praxe respondentů na 14,8 let.

Charakteristika výzkumných metod anketního šetření

Anktetní šetření je výzkumnou metodou, jejímž úkolem je zjistit názor, pohled či mínění respondentů na dané téma. Pomocí ankety lze získat informace od většího souboru respondentů. Anketu, použitou v rámci šetření tvoří základní údaje o dotazovaném a šest otázek zaměřených na využívání motorických testů v tělesné výchově. V anketě jsou použity jak otázky volné (otevřené) , tak s volbou varianty.

Anketní šetření bylo dobrovolné, anonymní a prováděno prostřednictvím tištěných anket.

Organizace a zpracování výsledků anketního šetření

Anketní šetření probíhalo od června roku 2014 do února 2015. Ankety byly pedagogům základních škol v Liberci předávány osobně, nebo prostřednictvím personálu dané základní školy. K zpracování a vyhodnocení výsledku bylo použito počítačového programu Microsoft Office Excel 2007.

3.2 Motorické testování

Pro vyhodnocení úrovně výkonnostně orientovaných složek tělesné zdatnosti chlapců a dívek pubescentního věku bylo třeba provést motorické testování žáků

30

druhého stupně základních škol v libereckém regionu, které bylo přesně zaměřeno na stanovený cíl.

Charakteristika testového souboru

Výzkumný soubor pro motorické testování výkonnostně orientovaných složek tělesné zdatnosti tvoří žáci druhého stupně základních škol v Liberci. Výzkumný soubor byl vybírán náhodně, s eliminací škol sportovních, praktických apod. K zaručení přesného výběru 12–13letých probandů bylo nutné testovat pouze žáky 7. tříd základních škol. Základní charakteristiku reprezentativního výzkumného souboru shrnuje Tabulka 1.

Tabulka 3: Charakteristika výběrového testového souboru Věk

(roky)

n (n = 88)

Chlapci (n = 44)

Dívky (n = 44)

12,00–12,99 48 25 23

13,00–13,99 40 19 21

Vysvětlivky: n = počet.

Charakteristika výzkumných metod

Při empirickém šetření úrovně výkonnostně orientovaných složek tělesné zdatnosti chlapců a dívek pubescentního věku bylo využito metody motorického testování a somatického měření. V rámci somatického měření byla měřena tělesná výška a hmotnost probandů, z těchto údajů byl dále pomocí programu Microsoft Office Excel 2007 vypočítán index tělesné hmotnosti (BMI). Pro motorické testování byla použita testová baterie UNIFITTEST (6–60), vybrány byly čtyři testy tělesných schopností, určené dané věkové kategorii. Kvůli nedostupnému materiálnímu vybavení byl pátý test této testové soustavy (hluboký předklon v sedu) nahrazen obdobným motorickým testem z testového systému Indares, a sice motorickým testem V–předklon.

Popis somatického měření a motorických testů, použitých v rámci empirického šetření je uveden níže. Za účelem poskytnutí co nejpřesnějších informací je popis měření a testů, v téměř nezměněné podobě, citován z oficiálních manuálů testových baterií podle Chytráčkové (2002) a elektronického systému Indares.

Somatické měření: Tělesná výška Zařízení: měřítko na stěnu a trojúhelník

Provedení: Měřítko upevníme v odpovídající výšce na stěnu, která není opatřena podlahovou lištou. Měřená osoba stojí u stěny, které se dotýká patami, hýžděmi a lopatkami. Hlava je v rovnovážné poloze. Odečítáme na měřítku pomocí trojúhelníku, který se odvěsnou lehce dotýká temene hlavy s přesností na 0,5 cm.

Somatické měření: Tělesná hmotnost Zařízení: osobní páková váha s přesností měření na 0,1 kg

Provedení: Doporučuje se měření v ranních či dopoledních hodinách v minimálním oděvu. Měříme s přesností na 0,1 kg.

Somatické měření: Index tělesné hmotnosti (BMI)

Index tělesné hmotnosti, obvykle označován zkratkou BMI z angl. orig. Body Mass Index, je doplňujícím ukazatelem, který odvozujeme z tělesné výšky a tělesné hmotnosti. Je dán vztahem:

BMI= hmotnost (kg)/ tělesná výška² (m)

Test: Skok daleký z místa odrazem snožmo – T1 Charakteristika: Test dynamické, výbušně silové schopnosti dolních končetin.

Zařízení: Rovná a pevná plocha, měřicí pásmo.

Pohybový úkol: Dosáhnout skokem z místa odrazem snožmo co nejdelší vzdálenost.

Provedení: Ze stoje mírně rozkročného těsně před odrazovou čarou (chodidla rovnoběžně, přibližně v šíři ramen) provede testovaná osoba podřep a předklon, zapaží a odrazem snožmo se současným švihem paží vpřed skočí co nejdále (viz obrázek 5).

Přípravné pohyby paží a trupu jsou dovoleny, není však povoleno poskočení před odrazem. Provádějí se tři pokusy.

Hodnocení: Hodnotí se délka skoku v centimetrech, zaznamenává se nejlepší ze tří pokusů. Přesnost záznamu 1 cm.

Pokyny: Pohybový úkol nejprve vysvětlíme a předvedeme. Odraz se provádí z rovné, pevné a neklouzavé plochy, není dovolena opora ani použití treter. Doskok je do pískoviště, na žíněnku nebo plstěný pás, které je třeba zajistit před posouváním. Je nutné dbát na to, aby odrazová a dopadová plocha byla zhruba na stejné úrovni. Měří se

32

vzdálenost od čáry odrazu k zadnímu okraji poslední stopy dopadu (týká se i dotyku podložky jinou částí těla, něž chodidlem).

) Obrázek 4: Test skok daleký z místa odrazem snožmo (T 1 Pramen: Chytráčková (2002)

Test: Leh–sed opakovaně – T2

Charakteristika: Test dynamické, vytrvalostně silové schopnosti břišního svalstva a bedrokyčlostehenních flexorů.

Zařízení: Plstěný pás, koberec nebo tuhá gymnastická žíněnka, stopky.

Provedení: TO zaujme základní polohu leh na zádech pokrčmo, paže skrčit vzpažmo zevnitř, ruce v týl, sepnout prsty, lokty se dotýkají podložky. Nohy jsou pokrčeny v kolenou v úhlu 90 stupňů, chodidla od sebe ve vzdálenosti 20–30 cm, u země je fixuje pomocník. Na povel provádí TO co nejrychleji opakovaně sed (oběma lokty se dotkne souhlasných kolen) a leh (záda a hřbety rukou se dotknou podložky) s cílem dosáhnout max. počet cyklů za 60s.

( Obrázek 5: Test leh - sed opakovaně T 2) Pramen: Chytráčková (2002)

33

Test: Vytrvalostní člunkový běh – T3 Charakteristika: Test aerobní kapacity.

Zařízení: Rovná a neklouzavá plocha nejméně 20 m dlouhá, CD přehrávač s nastavením adekvátní hlasitosti, CD se zvukovou stopou, měřicí pásmo, pomůcka k vyznačení dvacetimetrové vzdálenosti (křída apod.).

Provedení: Testovaná osoba opakovaně překonává vzdálenost 20 m podle vymezeného zvukového signálu. Cílem testované osoby je udržet na dráze 20 m postupně zvyšující se rychlost běhu po dobu co nejdelší, přičemž na každý zvukový signál je nutné dosáhnout jednu z hraničních čar dvacetimetrové vzdálenosti. Test končí, jestliže TO není schopna dvakrát po sobě dosáhnout čáru v daném časovém limitu.

Hodnocení: TO běh končí, jestliže není schopna dvakrát po sobě dosáhnout čáru v okamžiku reprodukovaného signálu. Registrovaným výsledkem je poslední ohlášené číslo ze zvukového záznamu, které označuje čas trvání běhu v minutách. Přesnost záznamu 0,5 minuty.

Pokyny: Na začátku zvukového záznamu je tzv. „kalibrační úsek“ spolu s popisem, který slouží k ověření správného chodu. Test je určen především pro kryté prostory, nevylučuje však provádění venku. S ohledem na fyzické nároky je žádoucí přibližně 2 hodiny před testem nejíst, neprovádět test po fyzicky náročné činnosti, v extrémních teplotních či jiných podmínkách. Předpokladem pro absolvování testu je dobrý zdravotní stav především s ohledem na kardiovaskulární systém a eventuální poruchy hybnosti dolních končetin. V případě, že se v průběhu testu objeví určité obtíže (závrať, bolest na prsou, silná únava, slabost apod.), je žádoucí test ihned přerušit. U dětí mladšího školního věku se doporučuje, aby s nimi běžel i někdo starší (jako „vodič“) a usměrňoval správnou rychlost a tempo běhu.

Obrázek 6: Test vytrvalostní člunkový běh na vzdálenost 20 m (T 3) Pramen: Chytráčková (2002)

Test: Člunkový běh 4 x 10 m – T4

Charakteristika: Test běžecké rychlostní schopnosti se změnou směru, z části také obratnostních dispozic.

Zařízení: Rovný terén. Dvě mety vysoké nejvýše 20 cm umístěné ve vzdálenosti 10 m od sebe – jsou součástí desetimetrové vzdálenosti. První meta je umístěna na startovní čáře dlouhé nejméně 1 m. Pásmo, stopky, pomůcka k vyznačení startovní čáry (křída apod.).

Provedení: Testovaná osoba zaujme postavení těsně před startovní čarou. Po povelech

„Připravte se – pozor – vpřed!“ vybíhá k metě vzdálené 10 m. Tuto metu oběhne a vrací se k první metě, kterou oběhne tak, aby proběhnutá dráha mezi druhým a třetím úsekem tvořila osmičku. Na konci třetího úseku již metu neobíhá, pouze se jí dotkne rukou a nejkratší cestou se vrací do cíle. Cílové mety se testovaná osoba povinně opět dotkne rukou.

Hodnocení: Hodnotí se celkový čas čtyř přeběhů v sekundách a zaznamenává se čas lepšího ze dvou pokusů. Stopky se zastavují, jakmile se testovaná osoba dotkne rukou mety v cíli. Přesnost záznamu 0,1 s.

Pokyny: Každá testovaná osoba si proběhne volně celou dráhu na zkoušku. Povinně se provádějí dva pokusy. Odpočinek mezi pokusy musí být nejméně 5 min. Startuje se z polovysokého startu, tretry nejsou povoleny. Při provádění venku je podmínkou příznivé počasí (přiměřená teplota, nesmí být velký vítr) a rovný suchý terén. Pro jednoho běžce je třeba jednoho časoměřiče, zkušený časoměřič může měřit současně dva běžce na průběžných stopkách.

Obrázek 7: Test člunkový běh 4 x 10 m (T 4) Pramen: Chytráčková (2002)

Test: Předklon v sedu (V–předklon) – T5

Zaměření: Test kloubní pohyblivosti v oblasti bederní páteře a zadní strany stehen.

Zařízení: Plošina, metr.

Provedení: Test je prováděn po lehkém strečinku, TO zaujme na boso sed mírně roznožný, dolní končetiny propnuté v koleni, paty v úrovni středu měřícího kříže, mezi chodidly je vzdálenost 30 cm. Jedinec předpaží dolů, ruce přes sebe (aby se prostřední prsty překrývaly) a postupně se plynule předklání tak, že napnuté prsty posouvá po délkovém měřítku co nejdále. V koncové poloze je dvousekundová výdrž. Dosažená hodnota se odečte z délkového měřítka plošiny a TO se pozvolna navrátí do výchozí polohy. V případě nedodržení překrytí prstů je započítán výsledek dosažený slabší rukou. Test po krátké přestávce opakujeme a zaznamenáváme lepší výkon z dvou pokusů, s přesností na 1 cm.

Hodnocení: Nulový bod je na úrovni chodidel (směrem k tělu jsou minusové hodnoty, od těla plusové hodnoty). Započítává se lepší pokus s přesností na centimetry.

Organizace a statistické zpracování výsledků motorického testování

Z hlediska časové organizace probíhalo empirické šetření od prosince 2014 do první poloviny března 2015. Šetření probíhalo formou testování skupin žáků (do kterých jsou žáci daného ročníku rozdělováni vedením školy pro hodiny TV) z vybraných tříd ve vyučovacích jednotkách tělesné výchovy.

Všechny testy byly prováděny v tělocvičnách konkrétních základních škol, při dodržení základních objektivních podmínek dle manuálu UNIFITTEST (6–60) Chytráčková (2002). Před samotným testováním byl posouzen zdravotní stav a fyzická

Obrázek 8: Test V-předklon.

Pramen: www.indares.com

způsobilost všech testovaných žáků. Žáci byli řádně seznámeni s průběhem a podmínkami testování, všechny testy byly žákům srozumitelně vysvětleny a názorně předvedeny. Žáci měli vhodný sportovní úbor i obuv, motorickému testování vždy předcházelo řádné rozcvičení a zahřátí organismu.

Pro statistické zpracování dat reprezentativních výběrových souborů bylo použito základních statistických charakteristik, výpočtu aritmetického průměru a směrodatné odchylky. V rámci komparace výsledků empirického šetření byly použity normy daných testových baterií, viz příloha P1, P2, P3 a P4. Normové tabulky byly použity s ohledem na pohlaví a kalendářní věk probandů. Data byla zaznamenávána, zpracovávána a vyhodnocena pomocí počítačového programu Microsoft Office Excel 2007.

37

4 Výsledky a diskuze

4.1 Výsledky anketního šetření

Na úvod ankety byly zařazeny otázky týkající se základních osobních údajů o dotazovaném. Tyto otázky se týkaly pohlaví respondenta, délky jeho pedagogické praxe a data vyplnění ankety. Obrázek 9 zobrazuje genderové rozložení souboru respondentů, který tvořili z 58 % muži a 42 % ženy.

Genderové rozložení v souboru respondentů

58%

42% muž

žena

Obrázek 9: Genderové rozložení v souboru respondentů

Délka pedagogické praxe souboru respondentů je graficky vyobrazena pomocí obrázku 10. Na základě zodpovězených anket byla, za pomoci aritmetického průměru, vypočítána průměrná délka pedagogické praxe respondentů na 14,8 let.

Délka pedagogické praxe respondentů

5

3

1 1

3

2 2 2 1

2 1 1

3

1 2

1 2

1 1 3

Obrázek 10: Délka pedagogické praxe respondentů 38