Porovnání úrovně zdravotně orientované zdatnosti u dětí sportovně aktivních
a neaktivních na 1. stupni ZŠ
Bakalářská práce
Studijní program: B7401 – Tělesná výchova a sport
Studijní obory: 7401R014 – Tělesná výchova se zaměřením na vzdělávání 7507R036 – Anglický jazyk se zaměřením na vzdělávání Autor práce: Denisa Machová
Vedoucí práce: PhDr. Iva Šeflová, Ph.D.
Liberec 2018
Prohlášení
Byla jsem seznámena s tím, že na mou bakalářskou práci se plně vzta- huje zákon č. 121/2000 Sb., o právu autorském, zejména § 60 – školní dílo.
Beru na vědomí, že Technická univerzita v Liberci (TUL) nezasahuje do mých autorských práv užitím mé bakalářské práce pro vnitřní potřebu TUL.
Užiji-li bakalářskou práci nebo poskytnu-li licenci k jejímu využití, jsem si vědoma povinnosti informovat o této skutečnosti TUL; v tomto pří- padě má TUL právo ode mne požadovat úhradu nákladů, které vyna- ložila na vytvoření díla, až do jejich skutečné výše.
Bakalářskou práci jsem vypracovala samostatně s použitím uvedené literatury a na základě konzultací s vedoucím mé bakalářské práce a konzultantem.
Současně čestně prohlašuji, že tištěná verze práce se shoduje s elek- tronickou verzí, vloženou do IS STAG.
Datum:
Podpis:
Poděkování
Ráda bych poděkovala PhDr. Ivě Šeflové, Ph.D. za odbornou pomoc, cenné rady, připomínky a ochotu při vedení mé bakalářské práce. Mgr. Aleně Košnarové a Renátě Ticháčkové za spolupráci a pomoc při provádění testů.
Velké poděkování zároveň patří celé mé rodině, zejména partnerovi, za jejich trpělivost a neuvěřitelnou podporu při mém studiu.
Anotace
Záměrem této bakalářské práce je stanovit úroveň zdravotně orientované zdatnosti u dětí na 1. stupni ZŠ ve věku 6 – 11 let pomocí standardizovaného testového systému UNIFITTEST (6-60) u skupiny aktivních fotbalistů (s pravidelnou organizovanou pohybovou aktivitou) a skupiny dětí sportovně neaktivních (bez pravidelné organizované sportovní aktivity).
Dalším cílem této práce je vyhodnotit a porovnat výsledky motorických testů s desetibodovou normou pro děti a mládež s ohledem na pohlaví a věk a také porovnat vzájemně oba zkoumané soubory.
Klíčová slova
UNIFITTEST (6-60), motorické schopnosti, zdatnost, motorický test, InBody 230
Annotation
The purpose of this bachelor thesis is to determine the level of health-related fitness of children at Primary school aged 6 - 11 by means of the standardized test system UNIFITTEST (6-60) for a group of active football players (with regularly organized physical activity) and a group of non-active children (without regularly organized sport activity ).
Another objective of this work is to evaluate and compare the results of motor tests with the 10-point standard for children and youth, considering the gender and age, and also to compare each of the two files examined.
Key words
UNIFITTEST (6-60), motor skills, fitness, motor test, InBody 230
7
Obsah
Obsah ... 7
Seznam obrázků ... 9
Seznam tabulek ... 10
Seznam grafů ... 11
Seznam použitých zkratek a symbolů ... 12
Úvod ... 14
1 Syntéza poznatků ... 16
1.1 Charakteristika mladšího školního věku (období prepubescence) ... 16
1.2 Somatický a pohybový vývoj dítěte mladšího školního věku ... 16
1.3 Psychický vývoj dítěte mladšího školního věku ... 17
2 Motorické schopnosti ... 19
2.1 Kondiční schopnosti ... 20
2.1.1 Silové schopnosti ... 20
2.1.2 Rychlostní schopnosti ... 22
2.1.3 Vytrvalostní schopnosti ... 23
2.2 Koordinační schopnosti ... 26
2.3 Pohyblivost ... 29
3 Motorické dovednosti ... 31
4 Zdatnost, tělesná zdatnost, zdravotně orientovaná zdatnost ... 32
5 Motorický test ... 33
6 Cíle a hypotézy práce ... 35
6.1 Cíle práce ... 35
6.2 Pracovní hypotézy ... 35
7 Metodika práce ... 36
7.1 Charakteristika zkoumaného souboru ... 36
7.1.1 Tréninkové plány zkoumaného souboru ... 36
8
7.2 Charakteristika použitých metod a organizace výzkumu ... 37
7.2.1 UNIFITTEST (6-60) ... 37
7.2.2 Popis a způsob provedení testů ... 37
7.2.3 Hodnocení výsledků testování ... 41
7.2.4 Somatická měření ... 42
7.2.5 Přístroj InBody 230 ... 42
7.2.6 Index tělesné hmotnosti (BMI) ... 43
7.3 Způsob zpracování výsledků práce ... 45
8 Výsledky a diskuze ... 48
9 Závěry ... 60
10 Seznam použité literatury ... 61
11 Seznam příloh ... 63
12 Přílohy ... 64
9
Seznam obrázků
Obrázek 1: Hierarchické uspořádání motorických schopností (Měkota, 2000) .... 20
Obrázek 2: Přístroj InBody 230 (Svobodová, 2011) ... 42
Obrázek 3: Ukázka výsledků měření pro děti (Vaňková, 2015) ... 44
Obrázek 4: Ukázka výsledků měření pro dospělé (Svobodová, 2011) ... 45
Obrázek 5: Vzorec pro výpočet aritmetického průměru ... 46
Obrázek 6: Vzorec pro výpočet směrodatné odchylky ... 46
10
Seznam tabulek
Tabulka 1: Nejpoužívanější a nejznámější testové baterie na měření zdravotně
orientované zdatnosti (Měkota, Cuberek 2007, s. 114, 115) ... 34
Tabulka 2: Skóre testové baterie (Měkota, Kovář 2002, s. 24) ... 41
Tabulka 3: Diferenční skóre (Měkota, Kovář 2002, s. 25) ... 41
Tabulka 4: Naměřené výsledky v testu T1 ... 49
Tabulka 5: Naměřené výsledky v testu T2 ... 51
Tabulka 6: Naměřené výsledky v testu T3 ... 53
Tabulka 7: Naměřené výsledky v testu T4 ... 55
Tabulka 8: Celkové body za baterii ... 57
11
Seznam grafů
Graf 1: T1 Závislost výkonů na věku ... 50
Graf 2: T1 Bodové hodnocení ... 50
Graf 3: T2 Závislost výkonů na věku ... 52
Graf 4: T2 Bodové hodnocení ... 52
Graf 5: T3 Závislost výkonů na věku ... 54
Graf 6: T3 Bodové hodnocení ... 54
Graf 7: T4 Závislost výkonů na věku ... 56
Graf 8: T4 Bodové hodnocení ... 56
Graf 9: Závislost výkonů na věku... 58
Graf 10: Celkové bodové hodnocení ... 58
12
Seznam použitých zkratek a symbolů
% procenta
Σ suma (hromadný součet)
angl. anglicky
apod. a podobně
ATP Adenosintrifosfát
ATP-CP Adenosintrifosfát-kreatinfosfát
B souhrnný výsledek
BMI (Body Mass Index) index tělesné hmotnosti
cm centimetr
č. číslo
ČR Česká republika
D diferenční skóre
et al. a další
EUROFIT (European Fitness Test) Evropský test fyzické zdatnosti
FK fotbalový klub
h hodina
ICSPFT (International Committee on Standardization of Physical Fitness Tests) Mezinárodní komitét pro standardizaci testů fyzické zdatnosti
LA laktátová zóna
m metr
Me (nebo ) medián
min minuta
n počet
např. například
O2 kyslík
popř. popřípadě
s sekunda (vteřina)
s (nebo σ) směrodatná odchylka
s. strana
S součet bodů
SM somatická měření
13
Smax nejvyšší bodový výsledek
Smin nejnižší bodový výsledek
T subtest
TRX (Total Resistance eXercise) závěsný posilovací systém UNIFITTEST test fyzické zdatnosti
v výška
x̄ (nebo µ) aritmetický průměr
ZŠ základní škola
14
Úvod
Pohyb a pohybová aktivita jsou nedílnou součástí lidského života. Od pradávna se lidé museli pohybovat, aby se uživili. Díky pravidelnému pohybu jsme zdravější a cítíme se v lepší fyzické i psychické kondici.
Existuje hned několik důvodů, proč bychom se měli pravidelně hýbat. Pohyb zlepšuje kardiovaskulární systém, posiluje srdce a upravuje dýchání. V této souvislosti se do našeho mozku dostává až dvojnásobné množství kyslíku, který zlepšuje naši koncentraci a výkonnost. Dále zlepšuje metabolismus sacharidů a funkce trávicího traktu. Při pohybu se navíc vyplavují do organismu endorfiny, hormony dobré nálady, které zapříčiní zlepšení a posílení imunity organismu. Další pozitivní stránkou je zvýšený výdej energie, což napomáhá redukci tělesné váhy a posílení svalů.
V neposlední řadě pohybová aktivita snižuje riziko kardiovaskulárních nemocí, osteoporózy a přispívá k prevenci nádorových onemocnění a boji s obezitou.
Bohužel si nutnost pohybu uvědomujeme stále méně. V dnešní moderní době se přirozený pohyb z našeho života vytrácí, je zcela nahrazen moderními vymoženostmi, jako jsou auta, výtahy a eskalátory. Trávíme celé dny v kancelářích u počítače, do zaměstnání jezdíme autem a jen stěží jdeme kousek pěšky.
Nemohu si nevšimnout rozdílu mezi tím, jak jsem trávila svůj volný čas v dětství já a jak jej tráví dnešní děti. Byla jsem celé odpoledne venku, hrála si s míčem, skákala přes švihadlo, jezdila na kole a také navštěvovala různé sportovní kroužky. Dnes většina dětí tráví svůj volný čas u počítače, tabletu nebo chytrého telefonu, které využívají k hraní imaginárních her, surfování po internetu a prezentování se na sociálních sítích.
Naštěstí však zůstává skupina dětí, která volný čas tráví pravidelným sportováním. Chlapce zajímají spíše sportovní hry, jako jsou fotbal nebo hokej a dívky inklinují více k estetickým aktivitám, jako např. tanec, aerobic nebo balet. Škola nabízí širokou škálu sportovních aktivit a kroužků, ale bohužel zájem dětí není tak veliký, jak bychom si přáli.
Ve své práci bych se chtěla zaměřit právě na rozdíly a porovnání výsledků těchto dvou skupin dětí. Předmětem zkoumání bude úroveň zdravotně orientované zdatnosti dětí ve věku od 6 do 11 let u skupiny aktivních fotbalistů (s organizovanou pravidelnou pohybovou aktivitou) a skupiny dětí bez pravidelné organizované pohybové aktivity.
A také jejich zdravotně orientovaná tělesná zdatnost měřená standardizovanou testovou
15 baterií UNIFITTEST (6-60). Jedná se o prakticky nejpoužívanější testový systém v ČR po roce 1989, který byl standardizován v našich podmínkách R. Kovářem a K. Měkotou.
Testová baterie UNIFITTEST (6-60) je určena pro posouzení a monitorování úrovně základní motorické výkonnosti populace ve věku od 6 do 60 let. Jednotlivé testy slouží k posouzení rozvoje základních pohybových schopností u každého jednotlivce.
Čtyřpoložková testová baterie je doplněna o ukazatele tělesné stavby: tělesná výška, hmotnost a množství tělesného tuku (Měkota, et al. 2002).
16
1 Syntéza poznatků
1.1 Charakteristika mladšího školního věku (období prepubescence)
Jako mladší školní věk označujeme období ve věku od 6 do 11 let. Dle Příhody (Příhoda in Rychtecký 2000, s. 45) dále dělíme na dvě další období: druhé dětství a prepubescence, zatímco Vaněk (Vaněk in Rychtecký 2000, s. 45) rozlišuje: dětství a pozdní dětství. Je to období ve srovnání s tím, co předcházelo i co bude následovat, poměrně klidné, nebouřlivé a také šťastné (Říčan 2014, s. 145).
Jedná se o období, kdy škola značně zasáhne do života dítěte. Dosud byla hlavní náplní dne hra a nyní se dítě učí novým povinnostem spojených se školou, učením a školní přípravou.
To znamená rázem mnohem vyšší nárok na kázeň, zároveň školák dostává možnost uplatnit se v mnohem větší skupině než dosud a někdy musí napnout všechny síly, aby se v této nové situaci přizpůsobil, aby ji zvládl (Říčan 2014, s. 145).
1.2 Somatický a pohybový vývoj dítěte mladšího školního věku
Dle Rychteckého (2000, s. 45) registrujeme v průběhu celého období dospívání intenzivní růstové změny ve výšce a hmotnosti. Mezi dívkami a chlapci v tomto vývojovém období nejsou téměř žádné rozdíly.
Dívky mají již o něco širší pánev a trochu více podkožního tuku než chlapci. Děti obojího pohlaví jsou znatelně silnější a větší, než tomu bylo ještě před třiceti lety (Říčan 2014, s. 146).
V tomto období je velice důležité věnovat zvýšenou pozornost správnému držení těla, jelikož kostra není ještě plně vyvinutá.
Období mezi 7. a 10. rokem věku je vhodné pro rozvoj rychlostních, koordinačních a akčně-reakčních schopností. Pro dětskou motoriku je charakteristická neefektivnost, různé souhyby, které doprovázejí hlavní pohyb, jsou nadbytečné.
V tomto věku se děti hodně učí napodobováním. Mezi 9. a 10. rokem dochází k rozvoji orientačních schopností. Věkové období mezi 8. a 12. rokem se nazývá „zlatý věk motoriky“ a naší snahou by mělo být vybavit děti v jeho průběhu co nejširší škálou pohybových zkušeností (Krištofič in Palounková 2012, s. 33, 34).
17 Pohyby vykonávané velkými svaly jsou již obratné: děti krásné skáčou přes švihadlo, jezdí na kole, stále dovedněji házejí míčem, zatímco pohyby drobných svalů jsou ještě nepřesné, mimo jiné i proto, že se teprve dotváří koordinace mezi zrakem a jemnými pohyby prstů. Proto mají některé děti v prvních třídách potíže se psaním (Říčan 2014, s. 147, 148).
1.3 Psychický vývoj dítěte mladšího školního věku
Co se týče rozumového vývoje, dítě se učí při zvládání školní látky myšlenkovým obratům, které se stávají běžnou rutinou, a lze je proto různě kombinovat, skládat ve větší celky. Tím se myšlení zrychluje a je stále efektivnější, hlubší, pronikavější. Vyvíjí se také logické třídění, bez kterého není možné přesně myslet. Řeč školního dítěte se zdokonaluje rychleji, než když se dospělí učí cizímu jazyku (Říčan 2014, s. 148, 149).
Dítě si rovněž osvojuje základní kulturní návyky, prohlubuje socializaci a integraci do nových skupin, rozvíjí své schopnosti a postupně přebírá stále větší odpovědnost za svoji práci (Rychtecký 2000, s. 50).
Škola zaujímá v životě dítěte velkou část dne, včetně domácí přípravy je to asi polovina denní doby. Dítě má tedy druhou polovinu dne na trávení volného času. Jak s ním naloží, závisí jak na dítěti samotném, tak i na jeho rodičích a jejich pozitivní motivaci k činnostem, které smysluplně vyplňují volný čas.
Dle Říčana (2014, s. 155, 156) se jedná především stále o hru, která dříve byla celodenním zaměstnáním dítěte. Hra je promyšlenější a plánovitější, stává se věrným napodobením skutečnosti. Dívky si stále hrají s panenkami, chlapce zajímá technika a technické stavebnice. Školák má také potřebu pečovat o nějaké domácí zvíře.
Mezi velmi oblíbené hry patří hry stolní (např. dáma, karetní hry) a hry skupinové odehrávající se venku, kam řadíme různé honičky, schovávané a hry s míčem. Velmi důležitá jsou ale v tomto stádiu daná pravidla, bez nich hra většinou skončí bez většího úspěchu.
Hra má velmi blízko ke sportu. Děti mezi sebou rády soutěží.
Skutečný, vážný sport je v mladším školním věku podle Říčana (2014, s. 157) předčasný. Není totiž hrou a tak bere dítěti hru. Je soudobou řeholí, problematickou z hlediska dalšího tělesného i duševního vývoje. Často se v něm uplatní děti všestranně tělesně i duševně nadané.
18 Začínají se utvářet a prohlubovat některé zájmy dětí, včetně sportovní orientace.
Jsou syceny přirozenou biologickou potřebou pohybu i tendencí být členem skupiny a získávat v ní patřičnou odezvu. Příliš raná aplikace tréninkových metod a postupů, nejen z hlediska objemů speciálního zatěžování, ale i formy monotónní stereotypie mohou zájmy dětí v tomto věku negativně ovlivnit (Rychtecký 2000, s. 50).
Školák ve volném čase také rád čte. Škola mu nestačí, žádá další přísun informací.
Toto je věk dětských encyklopedií a zábavné literatury (Říčan 2014, s. 157). S rozvojem informačních technologií děti stále častěji vyhledávají informace pomocí internetu raději než v knize.
Potřebuje školní dítě vůbec ještě rodinu? Jak tvrdí Říčan (2014, s. 159), tak potřebuje, a bude potřebovat ještě dlouho, i když v každém věku trochu jinak, k něčemu jinému; a to platí jak o rodině v celku, tak o každém jejím členu. Matku potřebuje školák nejen k tomu, aby ho dobře živila a oblékala, pomáhala mu a chránila ho, ale také, aby byla jedním z nosných sloupů jeho domova, jistotou něhy a radosti, zdrojem otevřené komunikace a upřímnosti.
Dále Říčan (2014, s. 160) uvádí, že k otci mívá školák také dobrý, neproblematický vztah. Jeho úloha je ovšem trochu jiná, muži bývají fakticky mužnější, náročnější a dovedou si získat větší autoritu. Otec věcněji oceňuje výkony a úspěchy, důrazněji, přísněji domlouvá, případně trestá.
Rodina jako celek, rodinné hnízdo, má být útočištěm ve světě, kde je často příliš mnoho honby za úspěchem, tvrdosti, přetvářky, vysokých nároků, anonymity (Říčan 2014, s. 161).
19
2 Motorické schopnosti
Motorické schopnosti jsou obecné kapacity jednotlivce, projevují se ve výsledcích pohybové činnosti, jinak jsou skryté, latentní. Předpokládáme, že v jistém ohledu limitují výkonové možnosti jedince a ve svém komplexu představují i určitý „strop", který překročit nelze (Měkota a Novosad 2007, s. 13).
Schopnost (ability) je Schmidtem definována jako trvalý převážně geneticky určený rys (vlastnost), který podkládá nebo podporuje různé druhy motorických a kognitivních aktivit (Schmidt in Palounková 2012, s. 12).
Čelikovský (1990, s. 73) rozumí pojmem motorická schopnost integraci vnitřních vlastností organismu, která podmiňuje splnění určité skupiny pohybových úkolů a současně je jimi podmíněna.
Dle Burtona a Millera jsou motorické schopnosti obecné rysy (vlastnosti) či kapacity, které podkládají výkonnost v řadě pohybových dovedností. Předpokládá se, že nejsou snadno modifikovatelné praxí a zkušeností a jsou relativně stálé během života jedince (Burton a Miller in Palounková 2012, s. 12).
Mezi jednotlivými odborníky existují rozdíly v dělení a struktuře motorických schopností. Čelikovský (1990, s. 76, 77) vychází z nadřazené schopnosti k motorickému řízení, která má slabší či silnější vazby na schopnost k motorickému učení a schopnosti k přizpůsobení. Vychází z vymezení pojmu tělesná kondice jako ze stavu připravenosti organismu člověka splnit dané motorické úkoly a považuje všechny druhy motorických schopností za kondiční. Zdůrazňuje především faktor zpětnovazebného řízení motoriky člověka na všech jeho stupních. Dělí motorické schopnosti na komplexy silových, rychlostních, vytrvalostních a obratnostních schopností. Měkota (2007, s. 22) motorické schopnosti dělí na kondiční, koordinační a hybridní (kondičně-koordinační).
20 Obrázek 1: Hierarchické uspořádání motorických schopností (Měkota, 2000)
2.1 Kondiční schopnosti
Kondiční schopnosti jsou v rozhodující míře ovlivňovány metabolickými procesy.
Realizace pohybu je podmíněna způsobem získávání a využívání energie. Při jejich analýze se zvláště u nich projevuje prolínání teorie pohybových schopností jako souboru vnitřních předpokladů, s teoriemi vycházejícími z vědeckých základů bioenergetiky pohybového výkonu, jako integrace biochemických dějů, fyziologických funkcí a psychických projevů. Úroveň kondičních schopností je interpretována jako výsledek složitých vazeb a funkcí různých systémů organismu, jako výsledek procesu morfologicko-funkční adaptace (Měkota, Novosad 2007, s. 111).
2.1.1 Silové schopnosti
Komplex silových schopností, který pro zjednodušení zkráceně označujeme termínem síla, tvoří významnou komponentu fyzické zdatnosti. Rozvoj síly je vždy podstatnou součástí kondičního tréninku, i když ve sportovní disciplíně převládá jiná motorická schopnost (Měkota, Novosad 2007, s. 113).
21 Silová schopnost se považuje za základní a rozhodující schopnost jedince, bez které se nemohou ostatní schopnosti při motorické činnosti vůbec projevit.
V antropomotorice je tato schopnost vymezena jako schopnost překonávat vnější odpor nebo síly podle zadaného pohybového úkolu (Čelikovský 1990, s. 83).
Síla jako pohybová schopnost jedince je souhrnem vnitřních předpokladů pro vyvinutí síly ve smyslu fyzikálním, je spjata s činností svalů (velikostí svalového stahu), kterou lze označit jako svalovou sílu. Sílu člověka definujeme tedy jako schopnost překonávat odpor vnějšího prostředí pomocí svalového úsilí (Měkota, Novosad 2007, s. 113).
Novosad (2007, s. 117) dělí sílu podle způsobu zapojených svalových skupin (svalové kontrakce) na:
o sílu statickou
Je charakteristická izometrickou kontrakcí svalu, neprojevuje se pohybem a jedná se o udržení břemene nebo vlastního těla ve statických polohách (především při cvičení na nářadí).
o sílu dynamickou
Projevuje se pohybem a podstatou je izotonická svalová kontrakce, jde o dosažení rychlosti nebo zrychlení pohybu (zejména při hodech, vrzích, sprintech).
Na základě současné úrovně poznatků a podle vnějšího projevu, způsobu uvolňování energie nebo způsobu využití svalové práce dělí Novosad (2007, s. 117-121) silové schopnosti na:
o maximální sílu
Největší síla, kterou je schopen vyvinout nervosvalový systém při maximální volní kontrakci.
o rychlou sílu
Schopnost nervosvalového systému dosáhnout co největšího silového impulzu v časovém intervalu, ve kterém se musí pohyb realizovat.
Je nezbytná pro správné a efektivní zvládnutí techniky u většiny sportovních disciplín.
22 Dále se dělí na:
o startovní sílu
Schopnost dosáhnout vysoké úrovně síly již na začátku kontrakce v co nejkratším čase (start, úder v boxu).
o explozivní sílu
Schopnost dosáhnout maximálního zrychlení v závěrečné fázi pohybu (výskoky při volejbalu).
o reaktivní sílu
Umožňuje svalový výkon, při kterém se uplatňuje cyklus protažení a následného zkrácení svalu a který vyvolá zvýšení silového impulzu, je závislá na úrovni maximální síly, rychlosti svalového stahu a elasticitě svalu.
o vytrvalostní sílu
Schopnost organismu odolávat únavě organismu při dlouhodobém silovém výkonu.
2.1.2 Rychlostní schopnosti
Rychlost je pohybová schopnost konat krátkodobou pohybovou činnost (do 20 s) v daných podmínkách (konstantní dráha nebo čas bez odporu, nebo s malým odporem) co nejrychleji (Choutka in Měkota, Novosad 2007, s. 129).
Rychlost je schopnost zahájit a realizovat pohyb v co nejkratším čase. Takovýto pohyb, resp. pohybová činnost je prováděna s velkým až maximálním úsilím a intenzitou, může trvat jen krátce (do 15 s), a proto při ní nevzniká únava (Měkota, Novosad 2007, s. 129).
Rychlostní schopností rozumíme schopnost provést motorickou činnost nebo realizovat určitý pohybový úkol v co nejkratším časovém úseku. Přitom se předpokládá, že činnost je spíše jen krátkodobého charakteru (max. 15 až 20 s), není příliš složitá a koordinačně náročná a nevyžaduje překonávání většího odporu (Čelikovský 1990, s. 97).
23 Rychlostní schopnosti dělí Čelikovský (1990, s. 99, 100) na:
o rychlost reakční
Schopnost odpovídat na daný podnět či zahájit pohyb v co nejkratším časovém úseku je závislá na druhu podnětu (akustický, optický nebo taktilní) a typu požadované odpovědi (jednoduchá či složitá reakce).
o rychlost akční (realizační)
Schopnost provést určitý pohybový úkol v co nejkratším časovém úseku od započetí pohybu, popř. maximální frekvencí.
Podle jednotlivých fází pohybu ji dělíme na:
o acyklickou rychlost
Jedná se o jednorázové provedení pohybu s maximální rychlostí proti malému odporu, úzce souvisí se silovými schopnostmi především s rychlou sílou (Měkota, Novosad 2007, s. 134, 135).
o cyklickou rychlost (sprinterskou)
Jedná se o střídání či opakování určité pohybové struktury, která se z biomechanického hlediska vyznačuje dvoufázovostí (Měkota, Novosad 2007, s. 135).
Čelikovský (1990, s. 101) také zmiňuje:
o frekvenční rychlostní schopnost
Schopnost maximálně opakovat určitou shodnou pohybovou strukturu (cyklus) v daném časovém intervalu, podstatou je střídavé zapojování a vypojování potřebných svalových skupin, jejich stahy a uvolnění.
o akcelerační schopnost
Schopnost k zrychlování pohybu, zvláště na jeho počátku.
2.1.3 Vytrvalostní schopnosti
Obecně se pod pojmy vytrvalost, vytrvalostní schopnost rozumí způsobilost organismu provádět dlouhodobě pohybovou nebo jinou, např. intelektuální činnost. Ve fyziologii se definuje vytrvalostní schopnost poměrně často jako odolnost vůči únavě.
Z hlediska antropomotoriky ji definujeme jako schopnost provádět opakovaně
24 pohybovou činnost různé intenzity bez snížení její efektivity nebo působit proti určitému odporu v neměnné poloze těla a jeho částí po relativně dlouhou dobu, popř. do odmítnutí (Čelikovský 1990, s. 109, 110).
Vytrvalost je pohybová schopnost provádět déletrvající tělesnou činnost na určité úrovni, aniž by se snížila efektivita této činnosti (Dovalil in Měkota, Novosad 2007, s. 143).
Podle mého názoru definici nejlépe vystihl Grosser a Zintl. Uvádějí, že vytrvalost je schopnost fyzicky a psychicky po dlouhou dobu odolávat zatížení, které vyvolává únavu. Schopnost rychle se zotavovat po fyzické zátěži (Grosser & Zintl in Měkota, Novosad 2007, s. 143).
Podle zaměření cílového rozvoje vytrvalosti dělí Novosad (2007, s. 149 - 153) vytrvalostní schopnosti na:
o základní vytrvalost
Schopnost provádět dlouhotrvající činnost v aerobní zóně energetického krytí, je základem pro přípravu speciální vytrvalosti, která je cíleně zaměřena na určitý druh pohybové aktivity nebo sportovní disciplínu.
o speciální vytrvalost
Je předpokladem pro dosažení úrovně vytrvalosti potřebné pro maximální výkon ve zvolené sportovní disciplíně, je podmíněna úrovní celkové vytrvalosti, aerobní kapacity organismu, úrovní silových a rychlostních schopností a kvalitou nervosvalové koordinace, splňující požadavky techniky dané disciplíny.
Speciální vytrvalostní schopnosti můžeme členit z různých hledisek:
Členění podle způsobu energetického krytí:
o aerobní vytrvalost
Vytváří předpoklad výkonnosti pro pohybový výkon vytrvalostního charakteru, při kterém je nezbytná energie dodávána štěpením energetických rezerv za přístupu kyslíku (aerobní glykolýza a lipolýza).
25 o anaerobní vytrvalost
Je charakteristická uvolňováním energie štěpením svalového ATP a jeho resyntézou v anaerobně alaktátové fázi tvorby energie, probíhá bez účasti kyslíku a nevytváří se kyselina mléčná; nebo uvolňováním energie v anaerobně laktátové fázi, kdy vzniká laktát, který vede k rychlému nárůstu únavy.
Členění podle délky pohybové činnosti:
o rychlostní vytrvalost
Uplatňuje se při cyklických sprinterských disciplínách v čase od 7 do 35 s, intenzita je submaximální až maximální, energetické krytí je zabezpečeno anaerobně alaktátovým a anaerobně laktátovým systémem (ATP - CP).
o krátkodobá vytrvalost
Uplatňuje se při cyklické závodní činnosti v rozmezí od 35 s do 2 min, intenzita je submaximální, energetickým krytím je anaerobně laktátová zóna (LA).
o střednědobá vytrvalost
Pro cyklické vytrvalostní disciplíny v čase od 2 min do 10 min, intenzita je střední, dochází ke značnému nahromadění laktátu, energetické krytí je hrazeno jak anaerobními, tak i aerobními procesy (při vytrvalostním zatížení kolem 3 min se uvádí 50% podíl anaerobního a 50% podíl aerobního energetického krytí, v kratším časovém úseku převládají anaerobní formy uvolňování energie, při delším formy aerobní (LA – O2).
o dlouhodobá vytrvalost
Pro cyklické pohybové činnosti v trvání mezi 10 min a několika hodinami, intenzita je mírná až střední, energie se uvolňuje v aerobním režimu (O2), podle délky trvání dále dělíme dlouhodobou vytrvalost na typ I – IV: I. 10 – 35 min, II. 35 – 90 min, III. 90 min – 6 h, IV. nad 6 h.
26 Členění podle zapojení svalstva:
o lokální vytrvalost
Schopnost organismu provádět pohybovou činnost jen určitou částí těla, méně než ¼ svalstva, s danou intenzitou co nejdéle.
o celková (globální) vytrvalost
Schopnost, při které se do pohybové činnosti zapojuje více než ¼ svalové hmoty.
Členění podle druhu svalové činnosti:
o statická vytrvalost
Schopnost vykonávat pohyb při výdrži ve stanovené poloze, svalstvo pracuje v izometrickém režimu (výdrž ve shybu).
o dynamická vytrvalost
Schopnost vykonávat pohyb co nejdéle, svalstvo pracuje v izotonickém režimu (shyby na hrazdě).
2.2 Koordinační schopnosti
Do poloviny 60. let minulého století se používal termín obratnost. Čelikovský (1990, s. 126) charakterizuje obratnost jako schopnost přesně realizovat složité časoprostorové struktury pohybu.
Dle Chytráčkové (1998) se jedná o schopnosti, které umožní přesně realizovat složité časoprostorové struktury pohybu.
Koordinační schopnosti představují třídu motorických schopností, které jsou podmíněny především procesy řízení a regulace pohybové činnosti. Představují upevněné a generalizované kvality průběhu těchto procesů. Jsou výkonovými předpoklady pro činnosti charakterizované vysokými nároky na koordinaci (Zimmermann, Schnabel & Blume in Měkota, Novosad 2007, s. 57).
27 Zpočátku se koordinační schopnosti dělily na pět stěžejních schopností (Hirtz in Měkota, Novosad 2007, s. 59 – 72):
o schopnost reakční
Schopnost zahájit pohyb na daný podnět v co nejkratším čase, podněty (signály) mohou být vizuální, akustické, taktilní nebo kinestetické, ale také jednoduché nebo složité s různým typem odpovědi.
o schopnost rytmická
Schopnost postihnout a motoricky vyjádřit rytmus.
Rozlišujeme:
o schopnost rytmické percepce – vnímání rytmu
o schopnost rytmické realizace – reprodukce rytmu např. vytleskáváním o schopnost rovnováhová
Schopnost udržovat celé tělo (popř. i jiný předmět) v rovnovážném stavu, vyžaduje dokonalou souhru centrálních i periferních součástí nervového systému a pohybového aparátu.
Rozlišujeme:
o statickou rovnováhovou schopnost
Tělo je téměř v klidu, nedochází ke změně místa (např. stoj na jedné noze, na rukou).
o dynamickou rovnováhovou schopnost
Tělo je v pohybu, dochází k rozsáhlým, často rychlým změnám polohy a místa v prostoru.
Projevuje se:
o při translaci a lokomoci
Udržování a obnovování rovnováhy např. při chůzi, běhu, jízdě na kole nebo na lyžích.
28 o při rotačních pohybech
Udržování a obnovování rovnováhy při otáčení se kolem podélné, pravo-levé nebo předozadní osy, je velmi náročné udržet rovnováhu, dochází k podráždění vestibulárního aparátu - rovnovážného orgánu (např. v krasobruslení, akrobatickém lyžování).
o při letu
Udržování a obnovování rovnováhy v bezoporové fázi pohybu, tedy ve fázi letu (přeskoky přes nářadí, skoky na lyžích).
o balancování předmětu
Schopnost ovládat vlastní tělo, ale také udržet v rovnováze jiný předmět (míč, tyč v moderní gymnastice).
o schopnost orientační
Schopnost určovat a měnit polohu a pohyb těla v prostoru a čase, liší se podle druhu sportu (např. ve fotbale je to hřiště, hráči a míč, v tanci tanečník a taneční parket).
o schopnost diferenciační
Schopnost jemně rozlišovat a nastavovat silové, prostorové a časové parametry pohybového průběhu, projevuje se přesností, plynulostí a ekonomičností pohybu.
Další autoři ke stávajícím přidali ještě dvě:
o schopnost sdružování
Schopnost navzájem propojovat dílčí pohyby těla (hlavy, trupu, končetin) do prostorově, časově a dynamicky sladěného pohybu.
o schopnost přestavby
Schopnost adaptovat či přebudovat pohybovou činnost v měnících se podmínkách (vnějších – terén, soupeř, i vnitřních – únava), které člověk v průběhu pohybu vnímá.
29 Vedle výše uvedených koordinačních schopností spíše obecnějšího rázu existují také specifické koordinační schopnosti, které se týkají jednotlivých sportovních odvětví a mají význam zejména u sportovců vyšší výkonnosti, např. herní koordinační schopnost nebo gymnastická koordinační schopnost (Dovalil 2002, s. 32).
2.3 Pohyblivost
V antropomotorice hovoříme o kloubní pohyblivosti, neboli mobilitě, neboli flexibilitě (z angl. flexibility), tedy o rozsahu pohybů v kloubu nebo kloubním systému (Měkota, Novosad 2007, s. 95).
Flexibilita je schopnost realizovat pohyb v náležitém rozsahu, o plné amplitudě (Měkota, Novosad 2007, s. 96).
Dovalil (2002, s. 33) definuje pohyblivost jako schopnost vykonávat pohyby v kloubech ve velkém rozsahu. Dále zmiňuje nezbytnost této schopnosti pro některé sporty, jako např. gymnastika, plavání.
Pohyblivost je značně určena geneticky, mění se s věkem, ale je možné ji cvičením ovlivnit (Měkota, Novosad 2007, s. 96, 97).
Měkota (2007, s. 96 - 98) dělí flexibilitu na:
o statickou
Kloubní rozsah pohybu dosažený pomalým pohybem (hluboký předklon).
o dynamickou
Rozsah pohybu v kloubu provedený zvýšenou rychlostí (rozsah kyčelního kloubu při švihovém cvičení).
Pro testování rozlišujeme flexibilitu:
o aktivní
Rozsah v kloubu dosažený silou vlastních svalů (přednožení).
o pasivní
Rozsah v kloubu dosažený za účasti vnější síly (partnera, terapeuta).
Rozsah pasivní flexibility je vždy větší než rozsah flexibility aktivní.
30 V souvislosti s pohyblivostí se setkáváme i s dalšími termíny jako jsou:
o hypermobilita
Nadměrná mobilita (pohyblivost), je dědičná, nežádoucí, hrozí zranění.
o hypomobilita
Omezená nebo trvale snížená mobilita, roste s věkem, příčinou může být nedostatek pohybu.
31
3 Motorické dovednosti
Pojmem motorická dovednost rozumíme nejvyšší úroveň integrace vnitřních vlastností podmiňující techniku pohybové činnosti vzhledem k zadanému pohybovému úkolu a získává se v průběhu motorického učení (Čelikovský 1990, s. 80).
Motorická dovednost, jak ji definují Měkota a Cuberek (2007, s. 9), je motorickým učením a opakováním získaná pohotovost (způsobilost, připravenost) k pohybové činnosti, k řešení pohybového úkolu a dosažení úspěšného výsledku.
Havlíčková (1994, s. 80) dodává, že pohybová dovednost je zevním projevem pohybové schopnosti.
Z hlediska struktury pohybu rozlišujeme dovednosti rytmické, cyklické a acyklické, symetrické a asymetrické, statické a dynamické apod. (Čelikovský 1990, s. 81).
32
4 Zdatnost, tělesná zdatnost, zdravotně orientovaná zdatnost
Pojem zdatnost lze definovat jako připravenost organismu vykonávat určitou práci (i duševní), vyrovnávat se s aktuálními nároky okolí a odolávat vnějšímu stresu (Svatoň, Tupý 1997).
Tělesná zdatnost (angl. physical fitness) je považována za jednu ze složek celkové zdatnosti, která také zahrnuje zdatnost sociální, duševní a emocionální (Měkota, Cuberek 2007, s. 143).
Měkota a Cuberek (2007) se dále zmiňují o mezinárodní konferenci v Singapuru v roce 1990, kde byla přijata tato definice. Tělesná zdatnost je schopnost řešit dané úkoly s dostatečným množstvím energie, pohotově bez zjevné únavy a s dostatečnou rezervou pro příjemné trávení volného času.
Tělesná zdatnost souvisí s motorickou výkonností a je značně podmíněna geneticky. V průběhu našeho života ji udržujeme a rozvíjíme pomocí tělesných cvičení, otužováním a správnou životosprávou (Měkota, Cuberek 2007).
V odborné literatuře dělíme tělesnou zdatnost na výkonově orientovanou zdatnost (angl. performance-related fitness) – orientovanou na výkon a na zdravotně orientovanou zdatnost (angl. health-related fitness) – ovlivňující zdravotní stav a působící preventivně na zdravotní problémy spojené s hypokinézou - pohybovou nečinností (Svatoň, Tupý 1997).
Mezi základní komponenty zdravotně orientované zdatnosti řadíme aerobní (kardiorespirační) zdatnost, svalovou sílu a vytrvalost, flexibilitu a tělesné složení (Tupý 2005).
33
5 Motorický test
Motorickým testem chápeme standardizovanou zkoušku (postup), jejímž obsahem je pohybová činnost a výsledkem číselné vyjádření průběhu nebo výsledku této pohybové činnosti (Čelikovský 1990, s. 171).
Testy by měly být standardizované, to znamená reprodukovatelné pro jiného examinátora, na jiném místě a v jiný čas. K dispozici musí být přesné zadání, instrukce pohybových činností, způsob měření a hodnocení (Čelikovský 1990, s. 171).
Dalšími důležitými vlastnostmi každého testu jsou validita – platnost, reliabilita – spolehlivost a objektivita – souhlasnost. Validitou rozumíme, jestli daný test měří to, co chceme měřit. Reliabilitou chápeme míru přesnosti, pokud při opakovaném měření za stejných podmínek dosáhneme podobných výsledků.
Objektivitou se rozumí shoda výsledků při měření různými osobami (Neuman 2003, s. 18).
Testy dělíme na terénní (kondiční, testy zdatnosti) nebo laboratorní. Dále rozlišujeme testy homogenní – pro jednu pohybovou schopnost máme více rozdílných testů nebo heterogenní – testují obecnou motorickou výkonnost, každý z testů je zaměřen na jinou pohybovou schopnost (Měkota, Cuberek 2007, s. 113).
Testy jsou většinou pojmenovány podle autora, který test vymyslel (Cooperův test, Burpeeho test) nebo podle pohybové činnosti, která se daným testem zjišťuje.
Pokud je testů více, seskupují se do testových systémů nebo testových baterií a vytváří výsledek – testové skóre.
Vzhledem k tomu, že výsledky mohou být vyjádřeny v různých jednotkách (metry, sekundy, počet opakování), nemohou být tedy porovnávány a musejí se přepočítat na percentily, z-body, T-body nebo steny (Neuman 2003, s. 18).
34 Tabulka 1: Nejpoužívanější a nejznámější testové baterie na měření zdravotně
orientované zdatnosti (Měkota, Cuberek 2007, s. 114, 115) Název testu Rok
publ. Autor Věk.
kategorie Normy (standardy) ICSPFT1 standard
fitness test 1974 Larson et al. 6 – 32 T-body EUROFIT2
(pro mládež) 1988 kolektiv autorů 6 – 32 staniny EUROFIT
(pro dospělé) 1995 Oja & Tuxworth 18 – 65 kvintily UNIFITTEST
(6-60) 1995 Měkota &
Kovář et al. 6 – 60 Steny 4 standardy FITNESSGRAM 2003 Cooper institute
(USA) 5 – 21 2 standardy
1ICSPFT = International Committee on Standardization of Physical Fitness Tests (Mezinárodní komitét pro standardizaci testů fyzické zdatnosti)
2EUROFIT = European Fitness Test (Evropský test fyzické zdatnosti)
35
6 Cíle a hypotézy práce
6.1 Cíle práce
Primárním cílem této studie je stanovit úroveň zdravotně orientované zdatnosti u dětí ve věku od 6 do 11 let s využitím testové baterie UNIFITTEST (6-60) u skupiny aktivních fotbalistů (s organizovanou pravidelnou pohybovou aktivitou), dále stanovit úroveň zdravotně orientované zdatnosti u skupiny dětí bez pravidelné organizované pohybové aktivity a vzájemně je porovnat.
Dalším cílem je zpracovat teoretické poznatky k problematice vztahu zdravotně orientované zdatnosti u dětí mladšího školního věku a jejich pohybové aktivity.
6.2 Pracovní hypotézy Hypotéza 1
Chlapci, kteří se věnují fotbalu třikrát týdně, budou dosahovat lepších výsledků ve všech testech v UNIFITTESTu (6-60). Úroveň jejich zdravotně orientované zdatnosti bude na vyšší úrovni než u ostatních chlapců, kteří žádnou organizovanou sportovní aktivitu nevykonávají.
Hypotéza 2
Výsledky motorických testů u skupiny aktivních fotbalistů (s organizovanou pravidelnou sportovní aktivitou) budou ve srovnání s desetibodovou normou pro děti a mládež alespoň nadprůměrné.
36
7 Metodika práce
7.1 Charakteristika zkoumaného souboru
Pro výzkum úrovně základní motorické výkonnosti žáků jsme si vybrali žáky (chlapce) 1. stupně Základní školy U Nemocnice Rumburk, reprezentující skupinu dětí bez pravidelné organizované pohybové aktivity (skupina A). A hráče fotbalu z mladší přípravky Fotbalového klubu Rumburk, kteří navštěvují Základní školu U Nemocnice nebo Základní školu Tyršova v Rumburku a reprezentují skupinu dětí s pravidelnou organizovanou pohybovou aktivitou (skupina B). Rodiče dali písemný souhlas s testováním jejich dětí, k tomuto účelu byl vytvořen dokument – Informovaný souhlas rodičů, který je k nahlédnutí v přílohách této práce (příloha č. 1).
7.1.1 Tréninkové plány zkoumaného souboru
FK Rumburk – mladší přípravka (ročníky 2007-2010) Zimní příprava:
o tréninky 2x týdně, délka trvání cca 90 min průpravná cvičení, posilování, hra
o zimní soustředění (4 dny) - 3 fáze tréninku každý den:
vytrvalost + posilování rozvíjení rychlosti – sprinty
koordinace – práce s míčem, odrazy, rychlé nohy mezi kloboučky atd.
hra
Letní příprava:
o tréninky 3x týdně, délka trvání cca 90 min
důraz na práci s míčem (přihrávky, zpracování míče, střelba, obcházení soupeře, soutěživost)
o letní soustředění (7 dní) - 3 – 4 fáze každý den:
průpravné hry převážně s míčem taktické pokyny
řešení herních situací, důraz na kombinaci + zakončení
37 Každý týden se hraje dvojzápas 4 x 25 min.
Jako nováček Krajského přeboru libereckého kraje je starší přípravka po zimní části na 6. místě.
7.2 Charakteristika použitých metod a organizace výzkumu
7.2.1 UNIFITTEST (6-60)
Jedná se o čtyřpoložkovou heterogenní testovou baterii, která je doplněna o somatické měření. Do praxe byla uvedena skupinou autorů v čele s Rudolfem Kovářem a Karlem Měkotou v roce 1995. Testová baterie je určena pro posouzení a monitorování úrovně základní motorické výkonnosti a je vhodná pro věkové kategorie od 6 do 60 let věku. Posuzuje silové, vytrvalostní a rychlostní schopnosti (Měkota, Kovář 2002, s. 6, 7).
Testová baterie UNIFITTEST (6-60) je tvořena čtyřmi subtesty T1, T2, T3 a T4.
Testy T1 (skok daleký z místa) a T2 (leh-sed opakovaně) tvoří společný základ pro všechny věkové kategorie, pro test T3 máme tři volitelné varianty (běh po dobu 12 minut, vytrvalostní člunkový běh nebo chůze na vzdálenost 2 km) a test T4 má také tři varianty volitelné dle věku testované osoby (člunkový běh 4 x 10 m, shyby – chlapci, výdrž ve shybu – dívky nebo hluboký předklon v sedu) (Měkota, Kovář 2002, s. 6 - 17).
Během testování jsme použili testy T1, T2, T3 – alternativa b a T4 – variantu T4-1 pro věkovou kategorii 6 – 14 let.
7.2.2 Popis a způsob provedení testů T1 Skok daleký z místa
Charakteristika:
Test dynamické, explozivně silové schopnosti dolních končetin.
Zařízení:
Rovná, pevná plocha (žíněnka, plstěný pás, doskočiště), pásmo.
Provedení:
Ze stoje mírně rozkročného těsně před odrazovou čarou provede testovaná osoba podřep a předklon, zapaží a odrazem snožmo a současným švihem paží vpřed skočí co nejdále. Není povoleno poskočení před odrazem. Provádí se tři pokusy.
38 Hodnocení:
Hodnotí se délka skoku v centimetrech, počítá se nejlepší ze tří pokusů, přesnost měření je 1 cm.
Pokyny a pravidla:
Úkol vysvětlíme a předvedeme. Odraz se provádí z rovné, pevné neklouzavé plochy, není povolena opora ani tretry. Doskakuje se do pískoviště, na žíněnku nebo plstěný pás, které je třeba zajistit před posouváním. Odrazová i dopadová plocha by měla být zhruba na stejné úrovni. Měří se vzdálenost od čáry odrazu k zadnímu okraji poslední stopy dopadu nebo jiné části těla (Měkota, Kovář 2002, s. 11).
T2 Leh-sed opakovaně Charakteristika:
Test dynamické, vytrvalostně silové schopnosti břišního svalstva a bedrokyčlostehenních flexorů.
Zařízení:
Plstěný pás, koberec nebo tuhá gymnastická žíněnka, stopky.
Provedení:
Testovaná osoba zaujme základní polohu v lehu na zádech pokrčmo, paže skrčit vzpažmo zevnitř, ruce v týl, sepnout prsty, lokty se dotýkají podložky. Nohy jsou pokrčeny v kolenou pod úhlem 90°, chodidla od sebe na vzdálenost 20-30 cm, u země je fixuje pomocník. Na povel provádí testovaná osoba co nejrychleji opakovaně sed (oběma lokty se dotkne souhlasných kolen) a leh (záda a hřbety rukou se dotknou podložky) s cílem dosáhnout max. počet cyklů za dobu 60 s.
Hodnocení:
Hodnotí a zapisuje se počet úplných a správně provedených cyklů za 60 s. Jeden cyklus představuje přechod z lehu do sedu a zpět do lehu. Přerušení cvičení je přípustné.
Pokyny a pravidla:
Cvik vysvětlíme a předvedeme. Testovaná osoba si vyzkouší správné provedení (pomalu dva kompletní cviky). Test se provádí jen jednou. Je třeba dodržet úhel pokrčení v kolenou, paty na podložce, ruce v týl, prsty sepnuté, v lehu hlava, prsty a lokty na podložce, v sedu dotek kolen lokty. Není dovoleno jakékoli odrážení od podložky, přestávky z důvodu únavy jsou povoleny. Hlásíme průběžně čas po 15 s (Měkota, Kovář 2002, s. 11, 12).
39 T3 Vytrvalostní člunkový běh na vzdálenost 20 m (varianta b)
Charakteristika:
Test dlouhodobé běžecké vytrvalostní schopnosti.
Zařízení:
Běžecká dráha a prostor s možností vyznačit a realizovat běh od čáry k čáře ve vzdálenosti 20 m. Audio záznam nahraného programu, stopky a kužele na vyznačení vzdálenosti.
Provedení:
Testovaná osoba opakovaně překonává vzdálenost 20 m (od čáry k čáře) podle časového signálu. Cílem testu je udržet na dráze 20 m postupně se zvyšující rychlost běhu pokud možno co nejdelší dobu, přičemž na každý zvukový signál je nutné dosáhnout jednu z hraničních čar dané vzdálenosti 20 m. Test končí, jestliže testovaná osoba není schopna dvakrát po sobě dosáhnout čáry v daném časovém limitu. Povolen je maximální rozdíl dvou kroků.
Hodnocení:
Testovaná osoba běh končí, jestliže není schopna dvakrát po sobě dosáhnout čáry v okamžiku zvukového signálu. Výsledkem je čas v minutách, s přesností záznamu na 0,5 minuty.
Pokyny a pravidla:
Test je určen zejména pro kryté prostory (tělocvična, sportovní hala), popř. venku.
S ohledem na fyzické nároky se doporučuje dvě hodiny před testem nejíst, neprovádět test po fyzicky náročné činnosti, v extrémním teple, či pokud se testovaná osoba necítí dobře (Měkota, Kovář 2002, s. 13, 14).
T4 Člunkový běh 4 x 10 m (varianta T 4-1) Charakteristika:
Test běžecké rychlostní schopnosti se změnou směru, z části obratnostních dispozic.
Zařízení:
Rovný terén, dvě mety (kužele) umístěné ve vzdálenosti 10 m od sebe a jsou součástí 10m vzdálenosti. První meta je umístěna na startovní čáře dlouhé 1 m. Pásmo, stopky, pomůcka k vyznačení startovní čáry (křída, páska).
40 Provedení:
Testovaná osoba zaujme prostor před startovní čárou. Po povelech „Připravte se – pozor – start“ vybíhá k první metě (na čáře 10 m), tuto metu oběhne a vrací se k první metě, kterou oběhne tak, aby proběhnutá dráha mezi druhým a třetím úsekem tvořila osmičku. Na konci třetího úseku už metu neobíhá, jen se jí dotkne rukou a vrací se do cíle, kde se opět dotkne cílové mety.
Hodnocení:
Hodnotí se celkový čas v sekundách a počítá se lepší ze dvou pokusů, s přesností záznamu 0,1 s.
Pokyny a pravidla:
Test vysvětlíme a předvedeme. Testovaná osoba si cvičně proběhne volným tempem dráhu. Provádějí se dva pokusy, s přestávkou nejméně 5 min. Start je polovysoký, tretry nejsou povoleny (Měkota, Kovář 2002, s. 15).
41 7.2.3 Hodnocení výsledků testování
Pro vyhodnocení výsledků testování použijeme desetibodovou normu pro děti a mládež (6 – 20 let) dle Měkoty a Kováře (2002), která rozlišuje rozdíly v pohlaví a kalendářním věku. Rozpětí stupnice je od 1 do 10, body se nazývají steny (z angl.
standard ten).
Souhrnný výsledek – skóre testové baterie B stanovíme součtem bodů S získaných v jednotlivých testech u každého testovaného:
B = S1 + S2 + S3 + S4.
Tabulka 2: Skóre testové baterie (Měkota, Kovář 2002, s. 24) Skóre baterie B
desetibodové hodnocení
Výskyt v populaci*
(%)
Hodnocení
4 – 14 7 Výrazně podprůměrný
15 – 19 24 Podprůměrný
20 – 24 38 Průměrný
25 – 29 24 Nadprůměrný
30 – 40 7 Výrazně nadprůměrný
*) teoretická hodnota
Diferenční skóre D vyjadřujeme jako rozdíl mezi nejvyšším a nejnižším bodovým výsledkem, posuzujeme tak vyrovnanost výsledků v jednotlivých testech.
D = Smax – Smin
Tabulka 3: Diferenční skóre (Měkota, Kovář 2002, s. 25) Diferenční skóre
D desetibodové hodnocení
Výskyt v populaci*
(%)
Hodnocení vyrovnanosti
výsledků
0 – 1 9 Velmi vyrovnaný
2 21 Vyrovnaný
3 23 Poněkud nevyrovnaný
4 21 Nevyrovnaný
5 – 9 26 Velmi nevyrovnaný
*) teoretická hodnota
42 7.2.4 Somatická měření
Tělesná výška (SM1) Zařízení:
Měřítko na stěnu, trojúhelník Provedení:
Měřítko upevníme na stěnu, měřená osoba stojí u stěny, které se dotýká patami, hýžděmi a lopatkami, hlava je v rovnovážné poloze. Odečítáme na měřítku pomocí trojúhelníku (lehce se odvěsnou dotýká temene hlavy) s přesností 0,5 cm (Měkota, Kovář 2002).
Tělesná hmotnost (SM2) Zařízení:
Přístroj InBody 230 Podkožní tuk (SM3) Zařízení:
Přístroj InBody 230
7.2.5 Přístroj InBody 230
Jedná se o jeden z přístrojů pro diagnostiku a analýzu složení lidského těla.
Obrázek 2: Přístroj InBody 230 (Svobodová, 2011)
43 Informace z měření na InBody by měly být důležité pro každého z nás, abychom věděli, jak je na tom stavba našeho těla (důležitá není pouze tělesná hmotnost, ale spíš celkové složení těla z hlediska svalů, tuku-podkožního i útrobního, vody a minerálů).
Samotné měření na přístroji InBody je velmi rychlé a jednoduché, trvá přibližně 30 s. Analyzovaná osoba musí být na boso (bez bot i ponožek), není nutné, aby byla bez oblečení. Měření je naprosto bezpečné a je vhodné pro všechny osoby od 3 let, jediný, kdo nesmí analýzu na InBody podstoupit jsou osoby s kardiostimulátorem. Analýza je velice přesná.
Prostřednictvím informací o stavbě našeho těla se dají odhalit zdravotní rizika, která jsou spojena s velmi nízkou váhou, nadváhou či obezitou. Vyšetření na InBody využívají lidé bojující s nadváhou, kteří se snaží redukovat tělesný tuk, aby se ověřilo, že se nejedná o úbytek svalové hmoty, ale také sportovci a další lidé, kteří se aktivně starají o své zdraví.
Základní InBody 230 vyšetření poskytuje tyto výsledky analýzy:
o Celková hmotnost
o Množství tělesného tuku v kilogramech i procentech o Množství svalové hmoty
o Celková voda v organismu o Viscerální (útrobní) tuk o BMI index (index obezity) o Rozložení tukové tkáně
o Doporučení redukce nebo naopak navýšení tukové a svalové hmoty (Svobodová, 2011)
7.2.6 Index tělesné hmotnosti (BMI)
BMI (z angl. Body Mass Index) vypočítáme tak, že hmotnost v kilogramech vydělíme druhou mocninou výšky v metrech.
BMI = m / v2
Výpočtem BMI zjistíme, zda tělesná hmotnost odpovídá tělesné výšce.
Nezjistíme však, jestli se jedná o množství podkožního tuku nebo o podíl svalové hmoty. Při hodnocení obezity se jedná o jeden z uznávaných ukazatelů stavu tělesné hmotnosti (Měkota, Kovář 2002, s. 47).
44 Obrázek 3: Ukázka výsledků měření pro děti (Vaňková, 2015)
45 Obrázek 4: Ukázka výsledků měření pro dospělé (Svobodová, 2011)
7.3 Způsob zpracování výsledků práce
Dosažené výkony v jednotlivých testech jsme po naměření zapsali do listu skupinového záznamu výsledků testování (viz příloha) a poté zpracovali pomocí programu Microsoft Excel, kde jsme pomocí tabulek a grafů zaznamenali výsledky.
