DIAGNOSTIKA VÝKONNOSTNĚ ORIENTOVANÉ ZDATNOSTI U ŽACTVA V BIATLONU.
Bakalářská práce
Studijní program: B1101 – Matematika
Studijní obory: 7401R014 – Tělesná výchova se zaměřením na vzdělávání 7504R015 – Matematika se zaměřením na vzdělávání Autor práce: Markéta Vávrová
Vedoucí práce: doc. PaedDr. Aleš Suchomel, Ph.D.
Liberec 2015
Prohlášení
Byla jsem seznámena s tím, že na mou bakalářskou práci se plně vzta- huje zákon č. 121/2000 Sb., o právu autorském, zejména § 60 – školní dílo.
Beru na vědomí, že Technická univerzita v Liberci (TUL) nezasahuje do mých autorských práv užitím mé bakalářské práce pro vnitřní potřebu TUL.
Užiji-li bakalářskou práci nebo poskytnu-li licenci k jejímu využití, jsem si vědoma povinnosti informovat o této skutečnosti TUL; v tomto pří- padě má TUL právo ode mne požadovat úhradu nákladů, které vyna- ložila na vytvoření díla, až do jejich skutečné výše.
Bakalářskou práci jsem vypracovala samostatně s použitím uvedené literatury a na základě konzultací s vedoucím mé bakalářské práce a konzultantem.
Současně čestně prohlašuji, že tištěná verze práce se shoduje s elek- tronickou verzí, vloženou do IS STAG.
Datum:
Podpis:
Poděkování
Ráda bych poděkovala doc. PaedDr. Aleši Suchomelovi, Ph.D. za odborné vedení a cenné rady při tvorbě mé bakalářské práce. Dále potom děkuji trenérům z jednotlivých biatlonových středisek za možnost provedení testování v jejich oddílech.
Diagnostika výkonnostně orientované zdatnosti u žactva v biatlonu
Markéta Vávrová BP - 2015 Vedoucí BP: doc. PaedDr. Aleš Suchomel Ph.D.
Anotace
Hlavním cílem bakalářské práce bylo na základě motorického testování stanovit úroveň výkonnostně orientované zdatnosti chlapců a dívek ve věku 11–14 let, členů oddílů z Letohradu, Jilemnice, Nového Města na Moravě, Brna a Prahy. Použita byla testová baterie od internetového systému INDARES zaměřená na výkonnostně orientovanou zdatnost, která se skládá ze dvou měření somatických parametrů, testů zaměřených na sílu, vytrvalost, rychlost a obratnost a flexibilitu. Testování proběhlo na podzim roku 2014 a zúčastnilo se ho 50 chlapců a 44 dívek. Výsledné hodnoty měření prokázaly, že v testovaném souboru dosáhli chlapci lepších výsledků než dívky, kromě testu flexibility. Podle výsledků testování lze dále konstatovat, že většina dětí spadá ve všech dílčích testech do úrovně průměrný a výše. Slabší stránka motorických schopností u testovaného souboru byla zjištěna především u chlapců v testu rychlosti a obratnosti a taktéž u dívek, které zde dosahovaly především průměrných výsledků.
Klíčová slova:
motorické testy, biatlon, tělesná zdatnost, žactvo, pubescenceAnalysis of the Performance-related Fitness of Biathlon Juveniles
Summary
The main goal of the bachelor thesis was to determine the level of performance- related fitness of boys and girls aged from 11 – 14. The participants represent members of sport clubs from Letohrad, Jilemnice, Nové Město na Moravě, Brno and Prague. For the purposes of the survey, a methodology based on the internet system INDARES was used. The methodology is focused on performance-related fitness and is composed of two measurements of somatic parameters. Furthermore, it focuses on tests considering strength, endurance, swiftness, agility and flexibility. Testing took place in autumn 2014 and 50 boys and 44 girls participated in it. Results of the measurements proved that boys achieved better scores than girls, apart from the agility test. It can be also stated that majority of children achieved average and above-average results in the individual tests. Slightly worse results were found in motor abilities of the sample tested;
especially boys scored worse results in both swiftness and agility tests while girls achieved average results in the latter one.
Key words:
motoric tests, biathlon, physical fitness, juveniles, pubescence7
Obsah
Seznam obrázků ... 8
Seznam tabulek ... 9
Úvod ... 11
1 SYNTÉZA POZNATKŮ ... 13
1.1 Charakteristika pubescence ... 13
1.1.1 Tělesný a motorický vývoj ... 13
1.1.2 Psychický a sociální vývoj ... 15
1.1.3 Trenérský přístup v období pubescence ... 16
1.2 Tělesná zdatnost ... 17
1.2.1 Rozdělení tělesné zdatnosti ... 18
1.2.2 Charakteristika motorických testů v diagnostice tělesné zdatnosti ... 23
1.3 Charakteristika biatlonu ... 31
1.3.1 Biatlon v žákovském věku ... 32
1.3.2 Motorické testování v biatlonu ... 41
2 CÍLE PRÁCE ... 45
3 METODIKA PRÁCE ... 46
3.1 Charakteristika souboru ... 46
3.2 Charakteristika výzkumných metod ... 47
3.3 Způsob zpracování dat ... 51
4 VÝSLEDKY A DISKUZE ... 52
4.1 Výsledky chlapců ... 52
4.2 Výsledky dívek ... 56
4.3 Srovnání dívek a chlapců ... 59
5 ZÁVĚR ... 63
6 LITERATURA ... 65
7 PŘÍLOHY ... 68
8
Seznam obrázků
Obr. 1: Proporcionální změny obou pohlaví: a) před nástupem pubertálních změn b) po ukončení puberty
Obr. 2: Komponenty zdravotně orientované zdatnosti Obr. 3: Faktory ovlivňující sportovní výkon
Obr. 4: Věkové zákonitosti
Obr. 5: Pyramida lyžařské techniky
Obr. 6: Baterie speciální tělesné připravenosti u běžců lyžích Obr. 7: Skok daleký z místa
Obr. 8: Člunkový běh 4 × 10 m Obr. 9: Leh-sed
Obr. 10: Vytrvalostní člunkový běh 20 m
Obr. 11: Intersexuální porovnání hodnot testu skok z místa Obr. 12: Intersexuální porovnání hodnot testu V-předklon v sedu Obr. 13: Intersexuální porovnání hodnot testu člunkový běh Obr. 14: Intersexuální porovnání hodnot testu leh-sed
Obr. 15: Intersexuální porovnání hodnot testu vytrvalostní člunkový běh
9
Seznam tabulek
Tab. 1: Testové baterie určené k hodnocení tělesné zdatnosti dětí školního věku Tab. 2: Složení testové baterie UNIFITTEST
Tab. 3: Složení testové baterie EUROFIT Tab. 4: Složení testové baterie OVOV
Tab. 5: Složení testové baterie FITNESSGRAM Tab. 6: Složení testové baterie INDARES Tab. 7: Délky tratí, střelecké položky, přirážky Tab. 8: Motorické testy běžců na lyžích
Tab. 9: Somatická charakteristika chlapců Tab. 10: Somatická charakteristika dívek
Tab. 11: Základní popisné charakteristiky výsledků testu skok z místa u chlapců [cm]
Tab. 12: Základní popisné charakteristiky výsledků testu V-předklon v sedu u chlapců [cm]
Tab. 13: Základní popisné charakteristiky výsledků testu kliky u chlapců [počet]
Tab. 14: Základní popisné charakteristiky výsledků testu člunkový běh u chlapců [s]
Tab. 15: Základní popisné charakteristiky výsledků testu leh-sed u chlapců [počet]
Tab. 16: Základní popisné charakteristiky výsledků testu vytrvalostní člunkový běh u chlapců [min]
Tab. 17: Výsledky procentuálního výskytu v zónách u 11–14letých chlapců Tab. 18: Základní popisné charakteristiky výsledků testu skok z místa
u dívek [cm]
Tab. 19: Základní popisné charakteristiky výsledků testu V-předklon v sedu u dívek [cm]
Tab. 20: Základní popisné charakteristiky výsledků testu kliky u dívek [počet]
10
Tab. 21: Základní popisné charakteristiky výsledků testu člunkový běh u dívek [s]
Tab. 22: Základní popisné charakteristiky výsledků testu leh-sed u dívek [počet]
Tab. 23: Základní popisné charakteristiky výsledků testu vytrvalostní člunkový běh u dívek [min]
Tab. 24: Výsledky procentuálního výskytu v zónách u 11–14letých dívek
11
Úvod
Jeden z nejkrásnějších, nejnáročnějších, divácky nejatraktivnějších zimních sportů- to je biatlon. Slova pana Fiřtíka jsou vystihující: sport, ve kterém nejlepší čeští biatlonisté přepsali dějiny na XXII. zimních olympijských hrách v Soči, kdy přivezli pro Českou republiku neuvěřitelných 5 cenných kovů a zasloužili se tak o dosud nejúspěšnější období biatlonu v českých a československých dějinách (Trojan, 2014).
Nečekaný vzestup, který zažívá tento olympijský sport, se promítá do celé řady dalších okolností. Ať už se jedná o obrovský nárůst fanoušků, vyšší finanční prostředky pro další rozvoj nebo o velký zájem dětí různých věkových kategorií v biatlonových klubech po celé České republice. Poslední zmiňovaný důsledek je jedním z nejdůležitějších a nejzásadnějších aspektů pro další vývoj biatlonu správným směrem.
Avšak s tímto důsledkem přichází také problém.
Spousta nových dětí v klubech, to znamená spoustu nového potřebného materiálu, jako jsou zbraně, lyžařská výzbroj a výstroj, tréninkové pomůcky, atd. Také to znamená větší přísun i dětí méně sportovně talentovaných a nadaných. Kdyby však v klubech byl dostatek trenérů a v trénincích dostatek prostoru, nebyl by to až takový problém. Ale to bohužel není, čas je neúprosný, a zatímco my bychom „přebalovali“ méně sportovně založené děti, jinde ve světě už budou „běhat“ s dětmi talentovanými, pro které my bychom neměli dost prostoru. (V podstatě bychom ztratili krok s ostatními biatlonovými velmocemi, mezi něž se dnes také řadíme.)
Jedinou možností, jak s tímto problémem něco udělat a rozdělit tak jejich všestrannou tělesnou zdatnost, je testování. Nemám tím na mysli testování nejmenších dětí při spontánním výběru – náboru do sportovních družstev. Zde by měly být přijímány všechny děti, které projeví zájem. Myslím tím výběr do žákovských kategorií, které již objíždí závody českého poháru (Perič, 2006).
Jako bývalá závodnice a současný pomocný trenér v Klubu biatlonu v Letohradě a absolvent několika motorických testů jsem se rozhodla otestovat a diagnostikovat tak výkonnostně orientovanou zdatnost u dětí ve vybraných sportovních střediscích mládeže v biatlonu v České republice, což jsem si také zvolila za hlavní cíl této bakalářské práce. Výsledky tak mohou posloužit trenérům jako vodítko při rozhodování výběru talentů ve starších kategoriích (zařazení do sportovního centra mládeže),
12
k ověření jejich tréninkových metod, pro porovnání klubů a také jako zkouška, zda se testování vůbec oplatí provádět.
K tomuto šetření jsem záměrně zvolila nově sestavenou testovou baterii od systému INDARES, která je určená pro diagnostikování výkonnostně orientované zdatnosti. Pro sportovní kluby tedy ideální. Je všestranně zaměřená, což je u dětí tohoto věku navýsost vhodné. Vychází ze zkušeností baterií dřívějších a splňuje požadavky nynější doby. Opravdu velikým kladem tohoto testového systému je v brzké době možnost zápisu měření na portál www.indares.com, kde si každý klub může založit skupinu a vkládat do ní naměřená data svých svěřenců. Databáze je sama vyhodnotí, vystaví grafy atd. Trenér tak nemusí ztrácet čas se zpracováváním a vyhodnocováním naměřených hodnot. Vkládat můžeme stále novější a novější měření, která nám systém porovná i s těmi předchozími (zda svěřencova výkonnost stoupá atd.). Další výhodou pro nás je možnost vytvoření skupiny biatlon žactvo, ve které by každý klub měl svou podskupinu, a mohli jsme tak hodnotit a porovnávat kluby mezi sebou. Pokud se do systému zaregistrujeme (bezplatně), veškeré tyto funkce můžeme naplno využívat a jsou bez jakéhokoliv finančního vytížení. Nejen z těchto důvodů proběhlo testování v největších klubech v České republice. Hlavním cílem této bakalářské práce je všechna naměřená data zpracovat a vyhodnotit. Pokud se baterie osvědčí, nic nebrání dalšímu pokroku v žákovském biatlonovém světě.
13
1 SYNTÉZA POZNATKŮ
1.1 Charakteristika pubescence
Období pubescence, podle Periče a Dovalila nazývané také starším školním věkem nebo středním školním věkem podle Jeřábka, zahrnuje věkový úsek přibližně 11–15 let. Můžeme říci, že se jedná o přechod od dětství k dospělosti. Je provázeno velkými biologickými i psychologickými změnami. Nutno podotknout, že pubescence má velice nerovnoměrný vývoj, který je silně individuální. Vše je zapříčiněno činností endokrinních žláz (žláz s vnitřní sekrecí). Rozdílnost produkce hormonů, které tyto žlázy vypouští do krevního oběhu, způsobuje různé změny v organismu (Jeřábek, 2008;
Perič, 2008; Dovalil, 1998).
Nejen díky těmto hormonálním procesům, můžeme období staršího školního věku dále rozdělit na dvě pubertální fáze: první od 10–11 let do 12–13 let (prepubescence) a následující druhá fáze vlastní puberty končící cca 15 rokem. U dívek obvykle pozorujeme pubertu dříve (Štilec, 1989; Langmeier, 2006).
V biatlonu je toto věkové období zařazeno do kategorie žactva, ze kterého pak děti přechází do kategorie dorostenecké. Žactvo je dále rozděleno na nejmladší žactvo (10–11 let), mladší žactvo, ve kterém závodí děti ve věku 12–13 let a starší žactvo, do kterého spadá věkové rozmezí 14–15 let, více najdeme v kapitole 1.3.
1.1.1 Tělesný a motorický vývoj
V tomto věkovém období pozorujeme nejvyšší výškovou i hmotnostní proměnlivost. Nárůst tělesné výšky a hmotnosti je však velice nerovnoměrný. Dlouhé kosti rostou do délky daleko rychleji než růst svalů a šlach. Z tohoto důvodu je snížena kloubní pohyblivost a svalová pružnost. Výškové přírůstky tedy stoupají rychleji než šířkové a končetiny rostou rychleji než trup. Vznikají disproporce. Nervové dráhy a nervosvalová spojení se rozvíjí pomaleji. Proto můžeme po 13. roce sledovat přechodně zhoršenou kvalitu pohybů jedince, čili pokles koordinačních schopností.
Podle Štilce však můžeme říci, že se tento stav u pravidelně sportujících dětí objevuje v daleko menší míře nebo dokonce vůbec. Je ale častěji pozorován u chlapců. Ne nadarmo se o dětech v tomto období říká „samá ruka, samá noha“. Někdy se však
14
z důvodu rychlého růstu objeví poruchy hybného ústrojí. V tomto věku by se mělo dbát na správné držení těla (Štilec 1989; Jeřábek, 2008; Perič, 2008).
S přibývajícím věkem se z důvodu působení rozdílných hormonů zvětšují rozdíly mezi dívkami a chlapci. U dívek můžeme pozorovat zvýšené ukládání tuků. Jedná se především o oblast hýždí a boků. U chlapců se začíná výrazně odlišovat síla. Sledujeme veliký nárůst svalové hmoty přibližně o 27–40 %. Změnu tělesných proporcí charakterizuje obrázek 1. Hormonální činnost tedy rozvíjí sekundární pohlavní znaky (Štilec 1989; Langmeier, 2006; Jeřábek, 2008).
Obr. 1. Proporcionální změny obou pohlaví: a) před nástupem pubertálních změn b) po ukončení puberty
Zdroj: Langmeier (2006)
V pubescentním období probíhá nejbouřlivější fáze vývoje motoriky. Přesněji začátek první fáze pubescentního období můžeme nazvat vrcholem všeobecného vývoje jedince. Na počátku prepubescentní fáze je vhodný čas pro motorické učení, čemuž napomáhá také vzestup silových schopností. S dětmi už můžeme nacvičovat i složité pohyby náročné na časovou a prostorovou orientaci. Zaměřit bychom se měli na rozvoj obratnosti a s tím spojený nácvik techniky. Pohybová dovednost, které se dítě naučí v tomto období, je do budoucna daleko stabilnější než pohyby naučené v dospělém věku. Výhodou je odvaha a ochota podstoupit určité riziko. Nervový systém je daleko plastičtější, což umožňuje vhodnou dobu pro rozvoj rychlostních schopností. V období
15
10–13 let se u dětí buduje základ těchto schopností. Rychlost frekvence i reakce jednotlivých pohybů se v tomto věku rozvíjí daleko snáze a rychleji.
V druhé fázi pozorujeme nerovnoměrné změny výšky a hmotnosti těla, což už máme popsáno výše. Tento vývoj ovlivňuje pohybové možnosti. Výkonnost dále stoupá, ale zdaleka ještě nedosáhla svého maxima. Stále ji limituje osifikace kostí a vnitřní orgány. Zlepšuje se schopnost analýzy pohybu, přizpůsobení se, soustředění se, což nám umožňuje účelný trénink. Zvýšenou opatrnost bychom měli mít při tělesné zátěži, která vede k tvorbě laktátu. Se začátkem puberty se totiž teprve zvyšuje anaerobní kapacita (Štilec 1989; Jeřábek, 2008; Perič, 2008).
1.1.2 Psychický a sociální vývoj
Následující podkapitola je zpracována podle knihy Vývojová psychologie od Langmeiera a Krejčířové (2006). Pro pubescenci je z hlediska psychiky charakteristická emoční labilita, jež je způsobena vnitřními změnami v organismu. Jedinec je v tomto období řekněme přecitlivělý na různé podněty přicházející z vnějšku. Jeho projevy se vyznačují vysokou nápadností a sílou, a proto můžeme toto věkové rozmezí nazývat obdobím „bouří a krizí“.
Tato emoční nestabilita se projevuje v mnoha okolnostech. Jedinec reaguje pokaždé dosti odlišně a nepředvídatelně, komunikuje velice impulzivně, jeho nálady jsou velmi proměnlivé. Také se vyznačuje nestálostí postojů. Nejen proto jedince v tomto období často doprovází snížení školního prospěchu, ten by měl být pod zvýšenou kontrolou. Učení snižuje zvýšená unavitelnost, emoční nestálost a problémy s koncentrací. Nezřídka se také objevují poruchy spánku či nechuť k jídlu.
Někteří jedinci si tyto své „zvláštní“ stavy a projevy velmi dobře uvědomují, ale nerozumí jim. Bojují proto sami se sebou ve svém nitru, utíkají z reality do svého citového světa.
Je samozřejmé, že toto bouřlivé období navazuje plynule na mladší školní období a ve všem na něj navazuje adolescence, není tedy nijak striktně ohraničené. I přesto je však oproti jiným obdobím pubescence prožívána daleko intenzivněji a převládá zde nevyrovnanost a konflikt.
Autoři zabývající se touto problematikou se příliš neshodují v názoru, co nejvíce zapříčiňuje instabilní chování. Někteří zdůrazňují faktory biologické, jiní psychologické
16
či sociální. Obecně lze však na problematiku nahlížet jako na usilování o přizpůsobení se psychickým, sociálním a biologickým podmínkám.
Po stránce rozumové vývoj pokračuje po celou dobu dospívání. Kolem 11. roku dovede jedinec konkrétní věci srovnávat, řadit, třídit a vyvozovat o nich logické závěry, avšak není schopen pracovat s věcmi fiktivními. V pubertě už můžeme sledovat abstraktní chápání. Dětem se rozvíjí paměť, rozšiřují se obzory, rozumí racionálnímu zdůvodňování.
Přichází i nová sociální situace. Jedinec by se rád vymanil přílišné závislosti na rodičích, na straně druhé by chtěl uzavírat přátelství a navazovat vztahy s opačným pohlavím. Ve školách, kroužcích, či sportovních oddílech tak můžeme sledovat pevnější struktury skupiny, kde je zřetelný i její vůdce. Ve sportu se často jedná o jedince výkonnostně zdatnějšího.
Sledujeme citové prohloubení života. V tomto období se můžeme setkat s hrubostí, agresivním chováním, negativismem vůči okolí. Může to být zapříčiněno mnoha faktory. Hrubostí jedinec často zakrývá svůj cit, všímáním si více sama sebe a svých odlišností (ať už tělesných či jiných) může vyvolat agresi (Štilec, 1989).
V tomto období je potřeba hlídat obdivování a napodobování vzorů, jelikož v mnoha případech se může jednat o osobu zápornou. Velice pozitivní je vzhlížení k osobám sportovním a ke sportu samotnému (Štilec, 1989; Jeřábek, 2008).
1.1.3 Trenérský přístup v období pubescence
Každý trenér, který pracuje s dětmi ve starším školním věku, by neměl postrádat značné zkušenosti a vědomosti. Jelikož hranice věkových období jsou spíše orientační a prolínají se a každé dítě má individuální vývoj, není příprava dětí snadná. Trenérovi nepostačí pouze znalosti o určitých věkových obdobích, musí rozumět jejich návaznosti k tréninku (Štilec, 1989; Perič, 2008).
Oproti předchozím etapám vývoje jedince se už nejedná pouze o hraní. Trenér by už měl děti vést ke sportu jako k určité povinnosti, i když hra v tréninku hraje stále velikou roli. Je důležité nezastávat postoj, že kromě sportu nic jiného neexistuje. Pořád bychom je měli podporovat v zájmu o kulturu a společenské dění. Také bychom neměli sport upřednostňovat před školou. Splnění všech školních požadavků na studenta se vyznačuje velkou časovou náročností. Proto by měl trenér učit své svěřence si čas
17
na studium, trénink a odpočinek řádně uspořádat a umět s ním pracovat (Štilec, 1989;
Perič, 2008).
Při práci s dětmi je důležité, aby trenér byl taktní a diskrétní. Naopak se vyvaroval nevšímavosti, přehlížení, přílišné ironie, vytýkání nedostatků na veřejnosti. Každý přestupek by měl řešit s určitou „rezervou“, jelikož problémy jsou většinou pouze přechodné a s rostoucím věkem vymizí. Větší prohřešky je vhodné řešit až po uplynutí určité doby, ne hned. Opadnou tak přílišné emoce a vášně, které jsou pro mládež daného věku obvyklé. Měl by také zamezit hodnocení a odsuzování jedince ostatními členy družstva (Štilec, 1989; Perič, 2008).
Trenér by neměl být v tomto věku příliš autoritativní. Měl by být dětem spíše
„přítelem“ a správným vzorem, kterého by následovaly. Ku prospěchu jsou vlastnosti jako otevřenost, zkušenost, pochopení druhých (Štilec, 1989; Perič, 2008).
Dle Dovalila navíc doplníme pár poznatků. Správný přístup trenéra je přísný, ale zároveň spravedlivý a taktní. Neměl by připustit zcela vyčerpávající zatížení a brát v potaz velký význam kolektivu (Dovalil, 1998).
1.2 Tělesná zdatnost
Podle Bunce je tělesná zdatnost součástí obecné zdatnosti. Obecná zdatnost je ovlivněna především fyziologickými funkcemi organismu, jedná se o předpoklad pro správné fungování lidského organismu. V podstatě je to celková zdatnost, která zahrnuje emocionální, sociální, duševní i tělesnou zdatnost (UJEP, 2014).
Dříve byla tělesná zdatnost spojována především s pohybovými výkony. Z tohoto důvodu byly vytvářeny testové baterie. Dnes ale tělesnou zdatnost spojujeme spíše se zdravím, pojímáme ji jako koncept předcházející hypokinézi (nedostatku pohybu).
Chápeme ji jako prostředek pro vyrovnání se s každodenním pohybovým zatížením, s pracovní činností, atd. Naopak umožňuje nám radostné trávení volného času pohybovou aktivitou, zapojení se do spolků provádějících aktivní činnost. Velice přínosná pro optimalizování tělesné zdatnosti dětí, mládeže i dospělých je tělesná výchova, která napomáhá prevenci civilizačních chorob. I proto tělesnou zdatnost dnes chápeme spíše jako zdravotně orientovanou (Suchomel, 2006).
Tělesná zdatnost je tedy stav organismu člověka, který umožňuje každodenní činnost bez nepřiměřené únavy a s rezervou pro radostně strávený volný čas. Z výše
18
uvedených hledisek je v odborné literatuře tělesná zdatnost rozdělena na výkonnostně orientovanou zdatnost a zdravotně orientovanou zdatnost (Suchomel, 2006).
1.2.1 Rozdělení tělesné zdatnosti
Dvě základní pojetí tělesné zdatnosti – zdravotně orientovaná zdatnost a výkonnostně orientovaná zdatnost se vzájemně prolínají. Například zdravotně orientovaná zdatnost je důležitým faktorem pro sportovní výkonnost. A samotný sportovní výkon je založený na úrovni výkonnostně orientované zdatnosti (UJEP, 2014).
Zdravotně orientovaná zdatnost - ZOZ
Tato část podkapitoly je zpracována podle knih Pohybová aktivita a zdraví (Suchomel aj., 2007) a publikace Tělesně nezdatné děti školního věku (Suchomel, 2006).
Jedná se o zdatnost, která přímo nebo nepřímo ovlivňuje zdravotní stav jedince a působí preventivně na zdravotní potíže spojené s nedostatkem pohybu.
Struktura zdravotně orientované zdatnosti se skládá z pěti komponent. Jedná se o svalovou, morfologickou, motorickou, metabolickou a kardiorespirační komponentu.
Tvoří tak koncepci uvedenou na obrázku 2.
Obr. 2. Komponenty zdravotně orientované zdatnosti Zdroj: Suchomel (2007)
Mezi základní složky zdravotně orientované zdatnosti patří především aerobní zdatnost, svalová síla a vytrvalost, flexibilita a tělesné složení.
19
Aerobní zdatnost (též kardiorespirační zdatnost, či kardiovaskulární zdatnost) definujeme jako kapacitu umožňující vytrvalostní výkon, jenž závisí především na aerobním metabolismu. Pro tělesnou zdatnost, kterou potřebujeme každý den, je aerobní zdatnost klíčovou složkou. Pokud je tato zdatnost dostatečně rozvinutá, snižuje rizika cukrovky, obezity, kardiovaskulárních onemocnění, některých forem rakoviny, dokonce snižuje i stres. Rozvoj aerobní zdatnosti provádíme vytrvalostním tréninkem a není nijak zvláště věkově omezen. Vhodný je například běh, plavání, cyklistika, chůze či běh na lyžích. Praktikujeme souvislé nebo střídavé metody. Aerobní zdatnost se skládá ze tří klíčových složek ovlivňujících vytrvalostní činnost: anaerobní práh, maximální spotřeba kyslíku a ekonomie anaerobních procesů při pohybové činnosti.
Svalová síla je základní složkou motorické výkonnosti. Pro její vznik je zapotřebí svalové kontrakce. Ta může nastat hned v několika podobách:
Izometrická kontrakce – délka svalu zůstává stejná, mění napětí svalu.
Izotonická kontrakce – napětí svalu zůstává stejné, mění se délka svalu.
Excentrická kontrakce – mění se napětí a sval se protahuje.
Koncentrická kontrakce – mění se napětí a sval se zkracuje.
Frekvence a počet motorických jednotek ovlivňuje velikost tohoto stahu. Abychom rozvinuli tuto složku zdravotně orientované zdatnosti, je zapotřebí posilování (tělesné cvičení se zvýšený odporem). Z důvodu zdraví se nejvíce pozornosti soustředí na vytrvalostní sílu, což je schopnost opakovaně uplatňovat svalovou sílu tak, aby se výrazně nesnížila její úroveň po delší dobu.
Flexibilita neboli kloubní pohyblivost je definována jako schopnost vykonávat v určitém kloubu nebo kloubním systému plynulé pohyby v náležitém rozsahu, přitom lehce a požadovanou rychlostí. Ženy a dívky mají obecně vyšší kloubní pohyblivost než muži. Také se mění s věkem. Nejprve je malé dítě poměrně velmi flexibilní, do období puberty se ale kloubní pohyblivost snižuje a narůstá opět ve fázi dospívání. Ve vyšším věku flexibilita opět postupně klesá. Kloubní pohyblivost dělíme na aktivní, která nám ukazuje úroveň flexibility dosažené silou příslušných svalů, a pasivní, u níž nám dopomáhají vnější síly. Tuto složku zdravotně orientované zdatnosti rozvíjíme
20
nejčastěji protahovacími cvičeními a to buď metodou dynamickou (švihová cvičení), nebo statickou (strečinkem).
Tělo je z anatomického pohledu složeno z kostí, svalů, tkání a vnitřních orgánů.
Z pohledu chemického se jedná o složení bílkovin, minerálů, vody, tuků a uhlovodanů.
Při měření tělesného složené v praxi provádíme tyto alternativní postupy: měření kožních řas, index tělesné hmotnosti, bioelektrickou impedanci atd., které často přepočítáváme na procento tělesného tuku.
Výkonnostně orientovaná zdatnost - VOZ
Je zdatnost podmiňující maximální pracovní či sportovní výkon. Pracovní výkon slouží k měření pracovní úspěšnosti a hodnotíme ho podle výsledků práce, kvality práce, množství vykonané práce za jednotku času a podle objektivních podmínek, za kterých bylo výkonu dosaženo. Sportovním výkonem rozumíme projevem specializovaných schopností sportovce v uvědomělé činnosti zaměřené na řešení pohybového úkolu, který je vymezen pravidly daného sportovního odvětví, disciplíny.
Aby byl sportovní výkon maximální, je zapotřebí, aby jedinec usiloval o maximální uplatnění výkonových předpokladů (Měkota a Cuberek, 2007; Dovalil aj., 2009;
Kuprová, 2014)
Sportovní výkon lze chápat jako celek, který má určitou strukturu. Vše vychází ze základů tohoto komplexu, z nichž také vzešly faktory podmiňující sportovní výkon.
Jsou to faktory kondiční, somatické, taktiky, psychické a faktory techniky, z nichž každý má v dané sportovní specializaci jiný poměr zastoupení. Faktory jsou vyobrazeny na obrázku 3. Na koncept struktury výkonu lze podle odborné literatury nahlížet z více pohledů. Například Dovalil zmiňuje model z roku 1979 podle Bauersfelda a Schrotera, který obsahuje faktory psychiky, kondice, konstituce, taktiky, techniky a také podmínky soutěže a materiálně technické podmínky. Z čehož pouze taktika, technika a kondice jsou vzájemně propojeny (Dovalil, 2009; Hohmann, Lames, Letzelter, 2010).
21
Obr. 3. Faktory ovlivňující sportovní výkon Zdroj: Dovalil (2009)
Somatické faktory jsou spojené s podpůrným systémem, to znamená s kostmi a svaly, dále také s vazy a šlachami. Jsou zde obsaženy konstituční znaky jedince. Mezi hlavní somatické faktory řadíme: tělesnou výšku a hmotnost těla, délkové rozměry a poměry, složení těla a tělesný typ. Ve spoustě sportů má tento faktor významnou roli (Dovalil, 2009).
Kondičními faktory ve sportovním výkonu rozumíme pohybové schopnosti.
V každé pohybové činnosti, která je obsahem sportovního výkonu, najdeme známky vytrvalosti, síly, rychlosti atd., i když se v každé činnosti promítají poměrově rozdílně (Dovalil, 2009).
V sportovním výkonu vždy plníme ať už jednoduchý nebo složitější pohybový úkol. Technika nám takový pohybový úkol účelným způsobem řeší. Ne nadarmo jsou na obrázku 3. faktory vzájemně propojeny. I tady technika využívá prvků kondičních, somatických i psychických. Technika vždy napomáhala vzestupu sportovního výkonu.
Postupem času se ze zejména praktických zkušeností vyvíjela a dnes je na dobré úrovni ve většině sportovních specializací (Dovalil, 2009).
22
V taktice se snažíme najít ideální řešení strategických a taktických úkolů. Ať už jsou to úkoly širší, či dílčí, vždy musí odpovídat pravidlům daného sportu. Zde nám však opět vstupuje jiný faktor a to technika, která nám umožňuje realizaci taktických záměrů (Dovalil, 2009).
I když má každý výkon různý poměr zastoupení faktorů kondičních, technických a taktických, psychika vždy zůstává na předních příčkách. Z psychologického pohledu výkon závisí na schopnostech a motivaci. Schopnosti máme na mysli senzorické, pohybové a intelektuální. Senzorické schopnosti závisí na smyslech člověka
a intelektuální má těžiště v učenlivosti pohybů (Dovalil, 2009).
Výkonnostně orientovaná zdatnost je patrná ve sportovních soutěžích, při pracovních výkonech nebo ve výkonových testech. Oproti zdravotně orientované zdatnosti má se zdravím jen velmi skrovnou souvislost (Suchomel, 2007).
Výkonnostně orientovaná zdatnost je ve sportu velice důležitý ukazatel při výběru sportovních talentů. Kromě spontánního výběru neboli náboru, kdy se do sportovních družstev přijímají všechny děti, které mají zájem, se při výběru talentů diagnostikuje výkonnostně orientovaná zdatnost pomocí motorického testování, viz kapitola 1.2.2. Pro výběr dětí do sportovních tříd v České republice vytvořili Bunc a kolektiv testovou baterii, která obsahuje: 7 motorických testů, 3 antropomotorická měření (tělesná výška, tělesná hmotnost, procento tělesného tuku) a pohybovou anamnézu. Motorické testy jsou následující: člunkový běh 4 × 10 m, skok daleký z místa, sed-leh opakovaně po dobu 1 minuty, výdrž ve shybu nadhmatem, hloubka předklonu v sedu, běh na 1500 nebo 2000 metrů, síla stisku ruky (Perič, 2006; Bunc aj., 2000; uvádí Suchomel, 2007).
Do výkonnostně orientované zdatnosti podle odborné literatury řadíme pohybové schopnosti, které jsou pro zdraví dospělých a stárnoucích jedinců méně významné:
obratnost, rovnováhová schopnost, schopnost koordinace, explozivně silová schopnost, akční a reakční rychlostní schopnost. Setkáme se ale také s názory kritizující tento výběr. Například Měkota konstatuje, že koordinace a rovnováha mají se zdravím mnoho společného z důvodu zabezpečení posturální kontroly. Úroveň uvedené zdatnosti můžeme tedy zvýšit rozvojem jednotlivých pohybových schopností (Suchomel, 2007).
Obratnost je schopnost, která nám umožňuje provádět složité časoprostorové struktury pohybu. Pokud se bavíme o pohybové koordinaci, jedná se o utvoření
23
harmonického celku pohybového aktu z dílčích pohybů či pohybových fází. Do této kategorie spadá mimo jiné také schopnost rovnováhová. Výbušná neboli explozivní síla je charakteristická překonáváním nemaximálního odporu vysokou až maximální rychlostí. Rychlost reakční je spojená se zahájením pohybu, akční rychlost zase s rychlostí svalové kontrakce a činností nervosvalového systému (Měkota, Novosad 2005; Dovalil, 2009).
V odborné literatuře se také můžeme setkat s lehce odlišným pojmenováním pro výkonnostně orientovanou zdatnost, a to dovednostně orientovaná zdatnost, v překladu do angličtiny skill – related fitness. Autoři tím poukazují na důležitost výše uvedených schopností pro pohybové dovednosti učící se v různých sportovních odvětvích. Taktéž v motorických testech výkonnostně orientované zdatnosti se můžeme setkat se specifickými pohybovými dovednostmi pro daný sport. Dovednost je charakteristická kvalitou pohybu, která je hlavní determinantou úspěchu. Dovednost si osvojujeme motorickým učením (Měkota, Cuberek, 2007; Suchomel, 2006).
1.2.2 Charakteristika motorických testů v diagnostice tělesné zdatnosti
Úroveň tělesné zdatnosti hodnotíme nejčastěji v terénních podmínkách, a to za pomocí motorických testů. Ze zdravotního hlediska diagnostikujeme tělesnou zdatnost z důvodu určení kritických jedinců, či skupin populace. Z hlediska výkonnostního jsou to důvody mnohé: ověření tréninkových metod, výběr talentů, předpověď sportovní výkonnosti atd. Motorické testy jsou nejčastěji prováděné v terénu z důvodu menší časové, materiální, personální i finanční náročnosti než laboratorní testy (Suchomel, 2006).
Dříve v minulosti se u nás používaly motorické testy vcelku hojně. Na vysokých školách byly využívány k zařazování studentů do různých forem tělesné výchovy.
Na základních školách se povinně plnil odznak zdatnosti PPOV (více v kapitole 1.3.2).
Havlíček přidává, že testovací program byl používán i k výběru talentů 1. a 3. tříd základních škol (Chytráčková aj., 2002).
24 Obecná charakteristika
Test chápeme jako vědecky podloženou zkoušku, jejímž cílem je dosáhnutí kvantitativního výsledku. Testováním objektivně hodnotíme určitý stav. Využijeme ho v tréninkovém, vyučovacím procesu nebo i ve výzkumné práci (Šimonek, 2012).
Druhy testování můžeme rozdělit více způsoby. Z pohledu splnění požadavků standardizace (vysvětleno níže) je dělíme na testy standardizované a nestandardizované.
Z hlediska počtu vlastností, které zkoumáme, třídíme testy na jednorozměrné, či vícerozměrné. Ve vícerozměrných testech shlukujeme několik dílčích testů do testových baterií (jakýchsi souborů). Těmto jednotlivým testům říkáme testové položky. Další možné dělení je na testy individuální a skupinové nebo diagnostické a prognostické.
Testování tedy chápeme ve významu: vykonání zkoušky ve smyslu procedury, nebo přiřazování čísel, které jsme nazvali měřením (Šimonek, 2012).
Pro osobu, která je testována užíváme názvů testovaná osoba, pokusná osoba, respondent, proband atd. Toho, kdo testuje, nazýváme examinátorem, či testujícím (Měkota, Blahuš, 1983; Šimonek, 2012).
Motorické testy jsou charakteristické pohybovou činností, která je zpřesněna pohybovým úkolem testu a příslušnými pravidly. Zmíněný pohybový úkol můžeme nazvat zadáním, které je určené examinátorem, a proband se ho pokouší provést či vyřešit. Vyřešit se dá vždy pouze konvergentním počtem možností, ve mnoha případech pouze dvěma: „splnil“, „nesplnil“. Úroveň takového splněného úkolu označujeme jako pohybový výkon, či řešení (Měkota, Blahuš, 1983; Šimonek, 2012).
Testová baterie obsahuje určitý počet subtestů, které se vyznačují tím, že jsou standardizované. Všechny výsledky jednotlivých subtestů dávají dohromady jedno společné skóre testové baterie (Měkota, Blahuš, 1983).
Nadřazenému pojmu testové baterie říkáme testové systémy, což jsou nejen dílčí testy (jako například skok z místa), ale také systémy obsahující jednotlivé testy (samostatně skórované) dávající dohromady jeden výsledek (Měkota, Blahuš, 1983).
Výše zmíněnou standardizaci by měly splňovat všechny, veřejností užívané, testy.
Autor tedy musí přesně uvést podmínky, metodiku a způsob diagnostikování motorického testu a zajistit tak jeho opakovatelnost. Mezi nejvýznamnější vlastnosti standardizace řadíme validitu (platnost) a reliabilitu - spolehlivost (Šimonek, 2012).
25 Aktuální používané testové baterie
Touto problematikou se podrobně zabývala studie pana Mgr. Lukáše Rubína, doc. Aleše Suchomela a Mgr. Jaroslava Kupra, vydána v odborné publikaci Česká kinantropologie roku 2014. Práce nese název Aktuální možnosti hodnocení tělesné zdatnosti jedinců školního věku a podává nám ucelený přehled používaných testových baterií. Z tohoto důvodu je podle této studie zpracována následující část této práce.
Pro potřeby diagnostiky tělesné zdatnosti jsou tedy v České republice dostupné testové systémy UNIFITTEST, EUROFIT, FITNESSGRAM, INDARES a OVOV.
Všechny samozřejmě splňují podmínky standardizace a mají své výhody a nevýhody.
Přehled autorů a roku vzniku těchto testových systémů shrnujeme v následující tabulce 1. Obsahy testů z hlediska komponent zdatnosti výkonnostně a zdravotně orientované uvedeme v tabulkách u příslušných testových baterií.
Tab. 1
Testové baterie určené k hodnocení tělesné zdatnosti dětí školního věku
TESTOVÁ BATERIE
ORGANIZACE/AUTOR ROK VZNIKU EUROFIT Výbor pro rozvoj sportu
Rady Evropy
1983
FITNESSGRAM Cooperův institut 1982
INDARES Křen, F. aj. 2006
OVOV Změlík, R. & Šebrle, R. 2008 UNIFITTEST Kovář, R. & Měkota, K. aj. 1993 Zdroj: Rubín, Suchomel, Kupr (2014).
26 UNIFITTEST
Osnova tohoto testového systému byla schválena již v roce 1988. Když byl zrušen odznak zdatnosti PPOV byl UNIFITTEST vhodnou náhradou. Je výsledkem dlouhodobého zkoumání motorických schopností, výkonnosti, zdatnosti, se zaměřením na jejich testování. Spolupracovali na něm vysokoškolští odborníci. Prvně vznikla verze pouze pro děti a mládež ve věkovém rozmezí 6–20 let. Poté byla rozšířena na věk 6–60 let.
Jedná se o heterogenní testovou baterii, která obsahuje čtyři motorické testy (s různými alternativami) a 3 somatická měření. Tento systém je zkonstruován tak, aby jej každý učitel tělesné výchovy mohl provádět se svými studenty, čili je materiálně i finančně nenáročný.
Tab. 2
Složení testové baterie UNIFITTEST
KOMPONENTA TĚLESNÉ ZDATNOSTI
TEST
ZDRAVOTNĚ ORIENTOVANÁ
Tělesné složení BMI
Měření 3 kožních řas
Aerobní zdatnost
Chůze na 2 km*
Běh na 12 min*
Vytrvalostní člunkový běh*
Svalová síla a vytrvalost
Výdrž ve shybu*
Shyby*
Lehy sedy
Flexibilita Předklon v sedu*
VÝKONNOSTNĚ ORIENTOVANÁ
Silové schopnosti Skok daleký z místa
Rychlostní a koordinační schopnosti Člunkový běh 4 × 10 m
Vysvětlivky: * selektivní test
Zdroj: Rubín, Suchomel, Kupr (2014)
27 EUROFIT
Tato testová baterie byla vytvořena za účelem získání výsledků testů z evropských zemí, které by se daly porovnat. Země, jako například Belgie, Estonsko, Itálie, Španělsko, Turecko se už šetření zúčastnily. Jedná se tedy o nejrozšířenější testový systém v Evropě. V tělesné výchově se však potýká s problémem vysoké časové a materiální náročnosti.
Eurofit charakterizuje 9 motorických testů a somatické měření. V některých zemích, jako je například Slovensko či Chorvatsko, byl však pro národní potřeby počet motorických testů zredukován.
Tab. 3
Složení testové baterie EUROFIT
KOMPONENTA TĚLESNÉ ZDATNOSTI
TEST
ZDRAVOTNĚ ORIENTOVANÁ
Tělesné složení BMI
Měření 5 kožních řas
Aerobní zdatnost
Bicyklový ergometr W170* Vytrvalostní člunkový běh
Svalová síla a vytrvalost Výdrž ve shybu Lehy sedy
Flexibilita Předklon v sedu
VÝKONNOSTNĚ ORIENTOVANÁ
Koordinační schopnosti Rovnovážný stoj tzv.
„plameňák“
Silové schopnosti
Ruční
dynamometrie Skok daleký z místa
Rychlostní a koordinační schopnosti Člunkový běh 10 × 5 m Talířový tapping
Vysvětlivky: * alternativní test Zdroj: Rubín, Suchomel, Kupr (2014)
28 OVOV
Jedná se o Odznak všestrannosti olympijských vítězů. Byl vytvořen R. Změlíkem a R. Šebrlem. V tomto projektu se nejedná pouze o soutěž jednotlivců, ale i družstev. Ty jsou zastoupeny vždy čtyřmi členy obou pohlaví stejného věku a školy. V soutěži jednotlivců může jedinec podle svého získaného skóre dosáhnout jednou za rok na bronzový, stříbrný nebo diamantový odznak OVOV.
Tab. 4
Složení testové baterie OVOV
KOMPONENTA TĚLESNÉ ZDATNOSTI
TEST
ZDRAVOTNĚ ORIENTOVANÁ
Aerobní zdatnost
Běh na 1 km
Dribling v prostoru 2 min Plavání 2 min*
Skákání 2 min*
Svalová síla a vytrvalost
Kliky Lehy sedy
Modifikované shyby VÝKONNOSTNĚ ORIENTOVANÁ
Silové schopnosti
Hod 150g míčkem Hod 2kg medicinbalem obouruč vzad
Trojskok snožmo z místa Rychlostní a silové schopnosti Skok do dálky z rozběhu Rychlostní schopnosti Běh na 60 m
Vysvětlivky: * alternativní test
Zdroj: Rubín, Suchomel, Kupr (2014)
29
Následující dva testové systémy se vztahují pouze ke zdravotně orientované zdatnosti. Testová baterie FITNESSGRAM je vytvořena americkými odborníky. Je velice nenáročná na provedení, a tedy i vhodná k zařazení do tělesné výchovy. Obsahuje pět motorických testů a základní měření tělesné stavby.
Tab. 5
Složení testové baterie FITNESSGRAM
KOMPONENTA TĚLESNÉ ZDATNOSTI
TEST
ZDRAVOTNĚ ORIENTOVANÁ
Tělesné složení
Bioelektrická impedance BMI
Měření 2 kožních řas*
Aerobní zdatnost
Běh na 1 míli Chůze na 1 míli
Vytrvalostní člunkový běh*
Svalová síla a vytrvalost
90 ° kliky*
Hrudní předklony v lehu pokrčmo*
Modifikované shyby Výdrž ve shybu Záklon v lehu na břiše*
Flexibilita
Předklony v sedu pokrčmo jednonož* Dotyk prstů za zády
Vysvětlivky: * preferovaný test Zdroj: Rubín, Suchomel, Kupr (2014)
30 INDARES
INDARES v překladu International Database for Research and Educational Support je internetový systém, který mohou využívat jak školy v tělesných výchovách, tak jedinci ke zjištění tělesné zdatnosti. Zahrnuje tedy mimo jiné testovou baterii pro diagnostikování tělesné zdatnosti.
Tab. 6
Složení testové baterie INDARES
KOMPONENTA TĚLESNÉ ZDATNOSTI
TEST
ZDRAVOTNĚ ORIENTOVANÁ
Tělesné složení BMI
Obvod pasu a boků
Aerobní zdatnost Běh na 12 min
Chůze na 2 km
Svalová síla a vytrvalost
Kliky
Modifikované lehy sedy
Podřepy nad židlí Podřep u stěny
Flexibilita Dotyk prstů za zády
Předklon v sedu Funkční tělesný parametr Klidová srdeční
frekvence
Zdroj: Rubín, Suchomel, Kupr (2014)
V současnosti doc. Suchomel a Mgr. Rubín vytvořili také další dvě sestavy pro testování tělesné zdatnosti v systému INDARES. Jedná se o sestavu k hodnocení zdravotně orientované zdatnosti (ZOZ) a k hodnocení výkonnostně orientované zdatnosti (VOZ) pro děti a mládež ve věku 7–18 let. Přičemž baterie ZOZ obsahuje následující testy a měření: vytrvalostní člunkový běh, běh / chůze 800 nebo 1500 metrů (podle věku), kliky, modifikované sed-lehy, záklon v lehu, V-předklon, dotyk prstů za zády, klidová srdeční frekvence, index BMI, tělesný tuk. Testový systém pro hodnocení výkonnostně orientované zdatnosti právě v této práci použijeme k diagnostice žactva v biatlonu. Více je popsán ve 4. kapitole.
31
1.3 Charakteristika biatlonu
Biatlon, zimní olympijský sport, kombinuje běh na lyžích se střelbou z malorážné zbraně. Slovo biatlon pochází z řeckého jazyka a znamená dvojboj. Konkrétně ze spojení dvou slov: bia, v překladu dvě a thlon, v překladu disciplína (Zubrilov, 2013).
Tato zdánlivě neslučitelná kombinace je velmi atraktivní pro diváky nejen přímo v prostředí závodu, ale také doma u televizorů. Náročnost a zajímavost tohoto sportu tkví především v tom, že závodník musí zvládnout jak vysokou fyzickou náročnost běžecké části závodu, tak koncentraci, stabilitu a psychickou zátěž části střelecké.
Závodí se v těchto disciplínách: sprint, stíhací závod, vytrvalostní závod, závod s hromadným startem, supersprint, které jsou individuální, a závody štafet.
Závodník jezdí volnou technikou (bruslením) a v průběhu trati, která má délku podle typu disciplíny a pohlaví, zastavuje na střelbu dvakrát nebo čtyřikrát, také dle typu závodu. Střílí se z malorážné pušky vleže a vestoje vždy na pět terčů na 50 metrů.
Pokud střela nezasáhne terč, objíždí se trestné kolo o délce 150 metrů, nebo se přičítá 60 sekund (záleží na závodní disciplíně).
Původ biatlonu můžeme hledat již v dávné minulosti, je totiž bezprostředně spojen s lovectvím. Kombinace pohybu a střelby byla samozřejmostí pro člověka, který se v dávné době potřeboval uživit. Dochované nástěnné skalní malby dokazují, že se lovci při střelbě z luků pohybovali na lyžích, resp. sněžnicích (tzv. klouzavých dřívkách).
Nejstarší kresby jsou z dob více než tři tisíce let před naším letopočtem (Trojan, 2014).
V roce 1767 mezi jednotkami pohraničních hlídek na švédsko-norských hranicích byly uskutečněny první závody, kde po rychlém běhu následovala střelba z pušky (tedy na principu pozdějšího biatlonu). Zde lze říci, že se jedná o začátek vývoje nového sportovního odvětví. Od roku 1792 do roku 1818 se tyto závody konaly pravidelně.
Dalšími mezníky jsou založení Ski clubu v Norsku (1861) a první závody hlídek v Německu, které se konaly v roce 1902. Měli bychom také zmínit charakteristiku takového závodu v prvotním období vývoje biatlonu: terče byly od palebné čáry vzdáleny 100 až 300 metrů a střílelo se z lovecké kulovnice, později z velkorážné pušky (Trojan, 2014).
32
Již na I. Olympijských hrách v Chamonix (Francie) v roce 1924 se běh vojenských hlídek objevil jako ukázková disciplína, bylo tomu tak i v letech 1928, 1936, 1948 (Trojan, 2014).
V počátcích 19. století byly běh a střelba spojovány hlavně s ochranou státních hranic, čili s vojenstvím. Důležitým mezníkem je tak rok 1958, kdy začínají vlastní dějiny biatlonu. V tomto roce se biatlon stal součástí mezinárodní federace moderního pětiboje a také se objevil jako samostatná disciplína na Mistroství světa v Saalfeldenu.
První pravidla současně s názvem biatlon se objevila již v roce 1955. Tradičním sportovním olympijským odvětvím se stal na VIII. Zimních olympijských hrách v roce 1960. Mezinárodní federace IBU – International Biathlon Union vznikla roku 1993, odkdy se biatlon nejvíce rozvíjel. V roce 2013 se poprvé konalo Mistrovství světa u nás v Novém Městě na Moravě (Trojan, 2014).
1.3.1 Biatlon v žákovském věku
Tato kapitola pojednává o pravidlech v biatlonu v žákovském věku, o práci s dětmi obecně i v biatlonu.
1.3.1.1 Pravidla
V následujících odstavcích citujeme některé pasáže z pravidel biatlonu, které se dotýkají tématu této práce (biatlon.cz, 2014).
Kategorie, délky tratí, střelecké položky, přirážky Kategorie žákovského biatlonu jsou následující:
Žáci „A“ 10–11 let žákyně „A“ 10–11 let Žáci „B“ 12–13 let žákyně „B“ 12–13 let Žáci „C“ 14–15 let žákyně „C“ 14–15 let
Délky tratí tříděné podle kategorií, střelecké položky a přirážky jsou uvedeny v následující tabulce.
33 Tab. 7
Délky tratí, střelecké položky, přirážky
Kategorie VZ RZ ZHS ŠTZ Přirážky
Žáci „A“ 10–11 let 3 km L 2 km L 3 km L 3x2 km L 30 sekund Žákyně „A“ 10–11 let 3 km L 2 km L 2 km L 3x2 km L
Žáci „B“ 12–13 let 5 km L, L 3 km L, L 4 km L, L 3x3 km L TK 75 m Žákyně „B“ 12–13 let 5 km L, L 3 km L, L 4 km L, L 3x3 km L
Žáci „C“ 14–15* let 6 km L, L 4 km L, L 5 km L, L 3x4 km L, L Žákyně „C“ 14–15* let 5 km L, L 4 km L, L 5 km L, L 3x4 km L, L
Vysvětlivky: VZ – vytrvalostní závod, RZ – rychlostní závod, ZHS – závod s hromadným startem, ŠTZ – štafetový závod, TK – trestné kolo, L – leže
Zdroj: biatlon.cz
Terče
Pro všechny žákovské závody se používají mechanické sklápěcí terče. Velikost kruhových otvorů pro střelbu vleže je 15 mm, tolerance otvorů je ± 0,3 mm. Otvory jsou umístěny v panelu o rozměrech 420–450 mm × 105–130 mm a středy jednotlivých otvorů jsou od okraje desky vzdáleny minim. 50 mm a rozteč mezi středy jednotlivých otvorů je 80–83 mm.
Pro nástřel a tréninkovou střelbu se používají papírové terče se stejnými parametry.
Pro všechny žákovské kategorie jsou terče vzdáleny 10 m ± 10 cm od vnějšího okraje palebné čáry. Výška středu umístěných terčů pro střelbu vleže je 30 cm ± 5 cm.
Zbraně a střelivo
Schválené vzduchovkové zbraně pro závody ČSB jsou:
a) všechny zbraně využívající k výstřelu stlačený vzduch, kde tlak vzduchu je dosažen pohybem pístu před každým výstřelem a pohybu pístu je dosaženo mechanickou silou střelce.
b) zbraně využívající zásobník hnacího plynu (stl. vzduch, CO2) nabíjené jednotlivě i ze zásobníku dle tohoto seznamu:
Pro střelbu je povoleno používat broky a diabolky libovolných značek ráže 4,5 mm.
34 Ustanovení pro střelbu
Závodníci všech žákovských kategorií absolvují trať beze zbraně, které jsou uloženy ve stojanech na střelnici.
Jednu střeleckou položku ve všech žákovských kategoriích a v jednotlivých disciplínách tvoří pět nábojů, u štafetového závodu pak plus tři rezervní náboje.
Běžecká technika
Žákovské závody ve všech kategoriích se provádí oběma základními běžeckými technikami - klasickou a volnou.
Porušení ustanovení o použití klasické běžecké techniky se trestá diskvalifikací sportovce. Použití klasické běžecké techniky v závodě se stanovenou volnou technikou je možné.
Přirážky
Ve vytrvalostním závodě (VZ) každý nezasažený terč znamená časovou přirážku a to v biatlonu 30 vteřin. V rychlostním závodě (RZ), závodě s hromadným startem (ZHS) a ve štafetovém závodě (ŠTZ) znamená každý nezasažený terč absolvování trestného kola (TK) o délce - v biatlonu 75 m a v letním biatlonu 50 m.
1.3.1.2 Zásady pro práce s dětmi
Pokud chceme, aby jedinec dosahoval vysokých výkonů, nestačí pouze trénink krátkodobý. Jedná se o dlouhodobý proces, jenž začíná už v dětství. Proto se také věnuje spousta pozornosti jedné z oblastí tohoto procesu – sportovní přípravě dětí.
Jelikož hlavní náplní je „pouze“ přípravný charakter a vybudování základny pro vrcholový výkon, musíme zmínit pravdivé, pro někoho možná oposlouchané sousloví:
dítě není malý dospělý. Dospívání má své zvláštnosti a zákonitosti, které je potřeba dodržovat, aby nedošlo ke zdravotním problémům, nebo dokonce k poškození zdraví.
Dítě má totiž jinou stavbu kostí, jinak myslí, jinak mu pracuje srdce, jinak vnímá, má jiné sociální vztahy atd. Není proto správné pouhé snížení objemu tělesné zátěže oproti dospělým. Trenér by měl mít pořád na paměti, co je vlastně smyslem sportovní činnosti v tak nízkém věku (Krištofič, 2006; Perič, 2008).
Existují jisté pedagogické zásady, které by měl trenér dodržovat. Je velmi lákavé stát se trenérem ihned po ukončení své sportovní kariéry a myslet si, že tomu
35
momentálně rozumíte nejlépe. Takový typ trenéra sklouzává k tréninkům, které si pamatuje z doby své aktivní činnosti a pouze je mění vzhledem k věku. Nesporně má znalosti z dané sportovní disciplíny a dokáže předvést základní dovednosti, ale naopak mu chybí znalosti o přístupu k tréninku v nízkém věku a o svých nedospělých svěřencích vůbec. Děti se musí kromě učení se novým dovednostem především bavit, což znamená většinou hrát si. Musí mít radost z pohybu, zažít kamarádskou atmosféru, to vše v nich zanechá pěkné vzpomínky na celý život. Proto je pro trenéra velice důležitá znalost v mnoha oborech, jako jsou: psychologie a pedagogika sportu, anatomie a fyziologie a další. S rostoucími znalostmi těchto oborů roste také pravděpodobnost, že bude trenér své svěřence rozvíjen správným směrem, nejen tím sportovním (Perič, 2008).
Pojďme se na pedagogické zásady podívat konkrétněji. Jedny z nejzákladnějších jsou: Zásada názornosti – měli bychom umět rychle a co nejdokonaleji vytvořit správnou představu o pohybu.
Zásada uvědomělosti a aktivity – pohybová činnost by se měla vést tak, aby se děti aktivně zapojovaly a rozvíjela se u nich schopnost rozpoznat vlastní chyby.
Zásada soustavnosti – znalosti a dovednosti by na sebe měly navazovat, aby obsah tréninku (krátkodobého i dlouhodobého) tvořil ucelený systém.
Zásada přiměřenosti – věkovým zákonitostem, psychice, tělesným schopnostem by měl odpovídat i rozsah a obsah tréninkového zatížení.
Zásada trvalosti – nacvičovat a zdokonalovat schopnosti a dovednosti tak, aby si je děti co nejlépe zapamatovaly a uměly vybavit (Perič, 2008).
Když si položíme otázku, co je vlastně cílem sportovní přípravy dětí, můžeme se setkat se dvěma zcela odlišnými názory. První uvádí, že veškeré trénování dětí by mělo směřovat k metám nejvyšším, k vítězství. Oddíl by se měl starat a zabezpečovat pouze ty nejlepší, kteří jsou perspektivní v daném odvětví. Druhý protipól tvrdí, že na všem na čem záleží, je to, aby to děti bavilo, nemusejí vyhrávat, nemusejí toho mnoho umět (Perič, 2008).
Pravda je ovšem mezi těmito dvěma krajními názory. Není možné z tréninků činit pracovní tábor ani nezajistit dítěti možnost rozvoje pro případnou budoucí vysokou
36
výkonnost. Proto je vhodné určit priority trenéra. Uvedeme zde tři základní priority, kterých by se měl trenér držet (Perič, 2008).
1. Nepoškodit děti
Tento cíl zní možná poněkud absurdně, ale najdeme mnoho případů, kdy se u dětí následkem nevhodného zatěžování projeví problémy se zdravím ať už psychickým nebo fyzickým.
2. Vytvořit u dětí vztah ke sportu jako k celoživotní aktivitě
K této zásadě si nelze odpustit starou moudrost „Hodně povolaných, málo vyvolených“. U sportu si tuto moudrost můžeme vysvětlit tak, že mnoho dětí sportuje, o mnoho méně má předpoklady pro vrcholový sport a jen minimum se ve vrcholovém sportu prosadí. Pohybová aktivita omezuje obezitu, civilizační choroby, působí proti zvýšení krevního tlaku atd. Proto je velmi důležité děti vést k celoživotní potřebě pohybu. Od trenéra je to stejně záslužné jako přivést svěřence na stupně vítězů.
3. Vytvořit základy pro pozdější trénink
V dětském věku bychom měli vytvořit „baterii činností“ pro danou sportovní disciplínu, aby bylo možné na ni v pozdějším věku navazovat. Jinak řečeno, v dětském věku je důležité naučit se řemeslo (dokonale zvládnout techniku dané disciplíny, např.: míče v kopané, kopů v karate). Jelikož se požadovaný pohyb nejlépe naučí mnohonásobným opakováním a na to je potřeba čas, začíná se už v tak brzkém věku, aby tím později jedinec nebyl limitován. Na silový nebo vytrvalostní rozvoj je pak prostor v dorosteneckých nebo juniorských kategoriích, kde je to dokonce navýsost žádoucí. Naopak obratnost a rychlé učení nových pohybů je už v tomto věku obtížnější (Perič, 2008).
1.3.1.3 Příprava dětí v biatlonu
Aby byl člověk schopen správně pracovat s dětmi v biatlonu, měl by mít základy práce s dětmi obecně, tzn. společné pro všechny sportovní odvětví. Tyto základy jsou vypsány výše. Od těchto zásad, cílů, priorit atd. se odvíjí zásady pro daný sport.
V biatlonu se příprava dělí na dvě základní části, střeleckou a běžeckou. Obě tyto přípravy probíhají samozřejmě současně a navzájem se prolínají a ovlivňují, pro
37
naše potřeby ale postačí vysvětlit každou zvlášť. Nejprve zmíníme přípravu střeleckou, které nebudeme věnovat tolik pozornosti jako druhé, z důvodu tématu práce.
Hlavní zásadou ve střelecké přípravě dětí je dbát na bezpečnou manipulaci se zbraní a bezpečnost obecně. Dalším důležitým bodem je dbát na techniku střelby, tzn.
na polohu, míření, spouštění, dýchání atd., nikoliv na rychlost. Té je potřeba věnovat pozornost ve starších kategoriích (dorostenecké, juniorské, seniorské). Na prvním tréninku je velice důležité na začátek vysvětlit, z jaké zbraně budou střílet (předvést hlavní části zbraně), nabíjení, zamíření a spouštění, ukázat zamíření zbraně, provést přesnou ukázku polohy vleže. Dále je potřeba vysvětlit a ukázat střelbu komplexně: příchod na stanoviště, zaujetí polohy, vystřelení pěti ran a odběhnutí.
Z počátku procvičovat jednotlivé úkoly přesného výstřelu po částech, s důrazem na jejich přesné provádění. Pokud jedinec neumí střílet dobře v klidu, nedokáže střílet po zatížení (Brnčálová, 1980).
Pokud tyto základy svěřenec zvládne, po určité době už můžeme přejít k dalším tréninkům. Pro ukázku jeden uvedeme: 10krát zaujmout polohu v klidu vleže a zamíření bez spouštění (důraz na správnou polohu a držení zbraně). Dále provedeme totéž i se spouštěním. Následuje nástřel po 3 ranách v klidu. Poté, pro motivaci a zábavu, přidáme 4krát pět ran na výkon. No a konečně přejdeme k samotnému tréninku a střelbě po zátěži (různého typu) – 8 položek po pěti ranách. Nakonec střelbu s každým svěřencem individuálně vyhodnotíme. Trénování střelby může být i mnohem zábavnější, pokud dětem do tréninku vložíte střelecké soutěže. Podle ročního plánu a tréninku trenér kombinuje suchou střelbu, střelbu v klidu a střelbu po zatížení (Brnčálová, 1980).
Pro běžeckou přípravu je nejprve důležité uvést, na co klást v jakém věku důraz. Běh na lyžích je vcelku přirozená pohybová činnost, lokomoce, jejímž základem je chůze na lyžích. I proto je seznámení s lyžemi možné prakticky v každém věku (Neumannová, 2008).
Ve věku 6–7 let bychom měli trénovat základní pohybové schopnosti, jako jsou:
chůze, běh, jízda na lyžích, skoky, házení, chytání, lezení a plazení. Je mnohem efektivnější vše názorně ukázat, než dlouze vysvětlovat.
38
V 8. a 9. roce už s dětmi můžeme různé pohybové dovednosti kombinovat např: běh a házení, jízdu na lyžích s házením, sjezd se skokem, balancování a otočky.
V tomto období se rozvíjí schopnost provádět více jemných pohybů najednou.
V rozmezí 10. až 12. roku se nejlépe pohybové dovednosti s dětmi vylaďují a zdokonalují. Klademe důraz na rovnováhu, rychlost, cit pro rytmus a reakci.
V období 13. až 16. roku bychom měli klást důraz opět na zdokonalování pohybových dovedností ale i na fyzický trénink, obzvláště ten vytrvalostní svěřencům začíná vyhovovat. V tréninku můžeme nastavit interval například 45 vteřin aktivity s 15vteřinovým odpočinkem. V tomto věkovém rozmezí jsou také výrazné pohlavní odlišnosti. Trenér by je měl vnímat a přizpůsobit tomu trénink (Nymoen, 2013).
Ucelený přehled těchto věkových zákonitostí uvedeme na následujícím obrázku 4.
Obr. 4. Věkové zákonitosti Zdroj: Nymoen (2013)
Jednou z nejdůležitějších náplní tréninku je lyžařská technika. Zde je nejdůležitější vytvoření co největší základny technické pyramidy. To dokazují i dnešní nejúspěšnější sportovci, kteří byli jako děti fyzicky velmi aktivní a měli velkou motorickou „knihovnu“, z které mohli čerpat. Takovou knihovnou rozumíme umět se pohybovat vpřed na lyžích v různých podmínkách – v hlubokém sněhu, v ledové stopě, z kopce, na šikmé trati atd. Pro pochopení technické pyramidy uvedeme následující obrázek 5. (Nymoen, 2013).
