cho ě ením

Liberec 2016

Děti z rodin ohrožených sociálním vyloučením v předškolní výchově

Bakalářská práce

Studijní program: B7506 – Speciální pedagogika

Studijní obor: 7506R012 – Speciální pedagogika předškolního věku Autor práce: Zdenka Vacková

Vedoucí práce: doc. PhDr. Bohumil Stejskal, CSc.

Poděkování

Děkuji panu, doc. PhDr. Bohumilu Stejskalovi, CSc., vedoucímu bakalářské práce, který mi byl nápomocen svými cennými radami při tvorbě bakalářské práce.

Další poděkování patří koordinátorům předškolních zařízení organizace Člověk v tísni v Liberci, v Ploužnici a především rodičům, kteří poskytli rozhovor. Bez jejich vstřícnosti by nemohla být bakalářská práce realizována.

Zdeňka Vacková

Název bakalářské práce: Děti z rodin ohrožených sociálním vyloučením v předškolní výchově

Jméno a příjmení autora: Zdeňka Vacková

Akademický rok odevzdání bakalářské práce: 2015/2016 Vedoucí bakalářské práce:doc. PhDr. Bohumil Stejskal, CSc.

Anotace

Bakalářská práce se zabývala důvody často zmiňovaného nezájmu rodin ohrožených sociálním vyloučením o předškolní vzdělávání dětí v mateřské škole. Byla rozdělena na teoretickou a praktickou část. Teoretická část metodou zpracování odborných zdrojů objasňovala problematiku ohrožení sociálním vyloučením a jeho vlivu na rodinu, dítě a jeho vzdělávání v předškolním věku.

Dále se pak věnovala předškolnímu vzdělávání v České republice a jejímu významu ve vzdělávání dětí z rodin ohrožených sociálním vyloučením. Praktická část zkoumala formou volného rozhovoru s rodiči ohrožených sociálním vyloučením jejich vztah k předškolnímu vzdělávání a důvody, které je vedli k tomu, že nevyužívají služeb mateřské školy. Cílem bylo zjistit skutečné důvody neúčasti dětí z těchto rodin v předškolním vzdělávání v mateřské škole.

Z výzkumu vyplynulo, že jejich děti mateřskou školu nenavštěvují především z ekonomických důvodů. Dále jim v cestě stál nedostatek míst v mateřských školách, který způsoboval i nemožnost přihlásit dítě do zařízení v průběhu roku při stěhování rodiny.

Několik respondentů začalo s dítětem mateřskou školu navštěvovat, ale po čase docházku předčasně ukončili. K předešlým důvodům se přidalo nedorozumění s personálem mateřské školy. Státem podporované mateřské školy tak svým nastavením přispívají k sociálnímu vyloučení dětí a jejich rodičů žijících na okraji společnosti. Jako přínosné bylo zjištění, že i rodiče ohrožení sociálním vyloučením mají zájem o institucionální předškolní vzdělávání.

Klíčová slova: sociální vyloučení, sociální znevýhodnění, mateřská škola, socializace, předškolní vzdělávání, dítě předškolního věku, nízkoprahový předškolní klub

Title of the bachelor thesis: Children from families at risk of social exclusion in preschool education

Author: Zdeňka Vacková

Academic year of the bachelor thesis submission: 2015/2016 Supervisor: doc. PhDr. Bohumil Stejskal, CSc.

Annotation

Bachelor's thesis dealt with the reasons often mentioned indifference of families at risk of social exclusion for pre-school education for children in kindergarten. It was divided into theoretical and practical part. The theoretical part of the method of preparation of expert sources clarified the issue of risk of social exclusion and its impact on the family, the child and his education preschoolers. He then focused on early childhood education in the Czech Republic and its importance in the education of children from families at risk of social exclusion. The practical part examined using a free chat with parents at risk of social exclusion of their relationship to early childhood education and the reasons that led to it, they do not use the services kindergarten. The aim was to find out the real reasons for non-participation of children from these families in preschool education in kindergarten. The research showed that their children do not attend kindergarten mainly for economic reasons. Furthermore, in their way was a shortage of places in kindergartens, which caused the impossibility logged child to the facility during the year when moving the family. Several respondents began with a child to attend kindergarten, but after some time, dropped out. The previous pleas added a misunderstanding with the staff of the kindergarten. State-sponsored nursery schools and their settings contribute to social exclusion of children and their parents living on the margins of society. As a useful finding was that even parents at risk of social exclusion are interested institutional preschool education.

Key words: social exclusion, social disadvantage, nursery school, socialization, preschool education, preschool children, preschool drop-in club

8 Obsah

Seznam obrázků ... 9

Seznam tabulek ... 9

Úvod...10

Teoretická část ...12

1 Základní pojmy a definice ...12

2 Sociální vyloučení ...13

2.1 Koncept sociální vyloučení ...13

2.2 Proces sociálního vyloučení ...14

2.2.1 Příčiny sociálního vyloučení ...15

2.2.2 Mechanismy sociálního vyloučení ...15

2.2.3 Adaptace a zpětná vazba sociálního vyloučení ...16

2.3 Osoby sociálně vyloučené ...16

3 Rodina ...17

3.1 Funkce rodiny ...18

3.1.1 Biologicko-reprodukční funkce ...18

3.1.2 Emocionální funkce ...18

3.1.3 Ekonomická a zabezpečovací funkce ...18

3.1.4 Socializačně-výchovná funkce ...19

4 Děti z rodin ohrožených sociálním vyloučením...19

4.1 Sociokulturně znevýhodňující prostředí ...19

5 Předškolní vzdělávací instituce ...22

5.1 Historie předškolního institucionálního vzdělávání ...22

5.2 Současnost předškolních institucí ...23

5.3 Přínos předškolního vzdělávání v mateřské škole pro děti ze sociálně znevýhodněného prostředí ...25

5.3.1 Výzkumy vlivupředškolního vzdělávání na život dítěte ...26

6 Nízkoprahové předškolní kluby neziskových organizací ...27

Praktická část ...29

7 Cíl bakalářské práce ...29

8 Hypotéza ...29

9 Použité metody...29

10 Popis výzkumného vzorku ...30

11 Popis sociálně vyloučených lokalit ...30

11.1 Liberecký kraj ...30

9

11.2 Sídliště Rochlice ...31

11.3 Ploužnice - Ralsko ...31

12 Vlastní výzkum a interpretace jednotlivých výsledků ...32

12.1 Lokalita Ralsko – Ploužnice ...32

12.2 Lokalita sídliště Rochlice ...38

Shrnutí a diskuse ...46

Závěr ...50

Navrhovaná opatření ...52

Zdroje ...53

Seznam příloh ...57

Seznam obrázků

Seznam tabulek

Tabulka 2: Důvody rodičů k odhlášení dítěte z mateřské školy v lokalitě Ralsko –Ploužnice ...34

Tabulka 3: Důvody rodičů, proč přihlásit děti do mateřské školy. ...36

Tabulka 4: Důvody nepřihlášení dítěte do Mateřské školy v lokalitě sídliště Rochlice...39

Tabulka 5: Zájem rodičů o předškolní vzdělávání v Mateřské škole v lokalitě sídliště Rochlice ...40

Tabulka 6: Důvody rodičů, proč přihlásit děti do mateřské školy. ...43

10

Úvod

Než rodič svěří své dítě do rukou pedagoga, uplyne od jeho narození někdy i několik let. Nejprve o dítě zpravidla pečují rodiče v rámci rodiny. Později se rozhodují, zda své dítě svěří některé z předškolních institucí. Po liberalizaci společenských poměrů, k níž v naší zemi došlo na sklonku 20. století, se stává, že některé děti do žádného předškolního zařízení nikdy nedocházely. V některých případech však tyto děti nejsou na vstup do první třídy základní školy dostatečně připravené a mají v počátcích povinné školní docházky problémy. Stejně tak se množí i případy odkladů školní docházky, které tuto situaci vyřeší jen v některých případech. Nedostatečně připravené děti pak někdy předčasně z běžného vzdělávacího proudu vypadávají a tento prvotní neúspěch může ovlivnit jejich vztah ke vzdělávání na celý život.

Tento problém se často objevuje u dětí z rodin ohrožených sociálním vyloučením.

Téměř dva roky jsem měla možnost pracovat v nízkoprahovém předškolním zařízení organizace Člověk v tísni. V té době jsem se často setkala s názorem, že důvodem, proč rodiče z rodin ohrožených sociálním vyloučením neposílají své děti do mateřských škol, je jejich nezájem o vzdělávání. Sama jsem byla do jisté míry s tímto názorem ztotožněna.

Postupem času jsem si začala uvědomovat, že tomu tak nemusí být vždy. Rozpor mezi životem lidí ohrožených sociálním vyloučením a jeho vnímáním majoritní společností mě natolik zaujal, že jsem se rozhodla věnovat se mu ve své bakalářské práci.

Předkládaná bakalářská práce se věnuje rodičům ohroženým sociálním vyloučením, jejichž děti nevyužívají možnost navštěvovat běžnou mateřskou školu. Cílem je zjistit skutečné důvody nezájmu rodičů o předškolní vzdělávání v mateřské škole.

Práce obsahuje teoretickou a praktickou část. Obě části jsou dále členěny na jednotlivé kapitoly.

Teoretická část se věnuje problematice konceptu sociálního vyloučení, rodině a jejím funkcím, předškolnímu vzdělávání v České republice a tématům, které považuji za důležité k dostatečnému pochopení základní problematiky této práce. V závěru teoretické práce je zařazena kapitola věnovaná institucionální výchově a vzdělávání dětí v předškolním věku v České republice se zaměřením na děti z rodin ohrožených sociálním vyloučením.

Praktická část vychází z hypotézy, že převážná část rodičů ohrožených sociálním vyloučením, kteří mají dítě v předškolním věku, nemá zájem o předškolní vzdělávání v mateřských školách. K šetření byla použita metoda volného rozhovoru s rodiči

11 využívajících služeb organizace Člověk v tísni o.p.s. ve dvou lokalitách – na sídlišti Rochlice v Liberci a v Ralsku - Ploužnici. Rozhovory zaznamenávané na diktafon byly následně přepsány a vyhodnoceny. Práce uvádí závěr výzkumu, diskusi, navrhovaná opatření, seznam zvolených informačních zdrojů a přílohy.

12

Teoretická část

Teoretická část se zaměřuje na objasnění konceptu sociálního vyloučení. V druhé a třetí kapitole objasňuji témata: rodina, funkce rodiny a děti z rodin ohrožených sociálním vyloučením. Poslední kapitola je věnována mateřským školám v České republice a jejich možnému významu v životě těchto dětí. Jedná se o část práce, která je východiskem pro praktickou část.

1 Základní pojmy a definice

V úvodu bakalářské práce považujeme za nutné objasnit základní pojmy používané v souvislosti se zvoleným tématem. Přikláníme se k níže uvedeným definicím:

Sociální vyloučení. Definic pojmu sociálního vyloučení je vzhledem k jeho přesahu do mnoha oborů několik. Konceptu sociálního vyloučení byla pro lepší orientaci v této problematice věnována celá kapitola. Pro potřeby bakalářské práce se přikláníme k definici uvedené v sociologickém slovníku: „Sociální vyloučení je proces, jehož prostřednictvím jsou jedinci nebo skupiny částečně nebo úplně vyloučení z celkové účasti ve společnosti, v níž žijí;

je opakem sociální interakce, vede k mnohonásobnému strádání, které se projevuje v ekonomické, sociální a politické rovině“ (Dohnalová M., Malina J. 2001, s. 593).

Rodina. Podle Koláře rodinu tvoří: „manželé (v současnosti též často „partneři“, kteří nejsou institucionálně oddání), kteří mají dítě nebo více dětí a tímto sociálně-biologickým faktem získávají společensky významnou sociální roli rodičů – lidí odpovědných za materiální, sociální, emocionální, pedagogické zabezpečení a rozvoj svých dětí“ (Kolář 2012, s. 117).

Sociální znevýhodnění lze definovat jako: „v důsledku sociálně-ekonomického postavení omezený přístup k některým materiálním, sociálním, kulturním jevům a hodnotám.

Způsobuje stálý problém i v oblasti vzdělávání.“ (Výkladový slovník z pedagogiky, Kolář a kolektiv 2012, s. 130).

Sociokulturně znevýhodňující prostředí. Podle koncepce včasné péče je sociokulturně znevýhodňující prostředí takové „sociální a kulturní prostředí, které dítěti znesnadňuje zapojení do hlavního vzdělávacího proudu“(MŠMT 2005, s. 3).

13 Předškolní vzdělávací instituce:„jsou zařízení, která společnou výchovou dětí doplňují výchovnou funkci rodiny. Zajišťují uspokojování a naplnění možností individualizovaného rozvoje všech stránek osobnosti dítěte“ (Opravilová in Průcha ed. 2009, s. 71).

2 Sociální vyloučení

Pokládám za důležité, abychom se pro orientaci v tématu bakalářské práce lépe seznámili s konceptem sociálního vyloučení, který postupem času nahradil koncept materiální chudoby a spolu s ním i pohled na osoby sociálně vyloučené. Pro lepší pochopení procesu sociálního vyloučení se v jednotlivých podkapitolách seznámíme s příčinami, mechanismy sociálního vyloučení, adaptací a zpětnou vazbou jedinců na sociální vyloučení. Na závěr kapitoly uvedeme, jak popisuje okruh sociálně vyloučených osob legislativa a neziskové organizace, tedy i respondentů výzkumu praktické části.

2.1 Koncept sociální vyloučení

Termín sociální vyloučení, nebo též sociální vytěsňování či exkluze vznikl ve Francii, kde byli v sedmdesátých letech minulého století lidé žijící v chudobě označováni jako les exclus (vyloučení). Réné Lenoir tento pojem použil pro osoby vyloučené ze státního systému sociálního zabezpečení. Výraz byl původně používán převážně v politické rétorice (Toušek 2007, s. 12, 13).

Od osmdesátých let je v Evropě původní koncept materiální chudoby postupně nahrazován konceptem sociální exkluze. Ten nově zahrnuje„nemateriální a procesuální podstatu chudoby a chápe ji jako mnohovrstevnaté znemožnění participace na více úrovních sociálního života“ (Mareš 2000, s. 285).

V té době ve Francii vládnoucí strana pomocí konceptu sociálního vyloučení odkazovala i na rostoucí nestabilitu sociálních vazeb (rozpad rodin, izolace skupin obyvatelstva atd.) a rozpad sociálních solidarit (erozi třídní solidarity atd.) (Toušek 2007, s. 12, 13).

Ještě před ustálením termínu sociální vyloučení se někteří autoři zmiňovali o nedobrovolně chudých lidech ocitnuvších se na okraji společnosti, užívali však různých označení. Marx například ve svých spisech používá pro tuto skupinu osob název

14 lumpenproletariát. Engels psal o zbídačené anglické dělnické třídě, žijící v chudobě spojené s deprivací a odlišnou kulturou. Američtí sociologové D. S. Massey a N. A. Denton používají výraz culture of segregation a William J. Wilson obhajuje koncept sociální izolace, Charles Murray používá pro nejchudší sociální třídu výraz underclass (Toušek 2005, s. 64, 65).

Dnes je termín sociální vyloučení chápán jako multidimenzionální pojem používaný politiky, odborníky i laiky především proto, že splňuje nároky vyplývající z profilu současné společnosti (Toušek 2007, s. 12, 13). Zahrnuje složitý fenomén chudoby a její komplexní příčiny a důsledky v kontextu společnosti a společenských procesů (Mareš 2000, s. 297).

2.2 Proces sociálního vyloučení

Vysvětlit proces sociálního vyloučení lze názorně na schématu z obrázku č. 1. (Brož aj. 2007, s. 7). Lidé sociálně vyloučení se ocitají v procesu sociálního vyloučení, který podle P. Mareše můžeme laicky přirovnat k začarovanému kruhu. Způsob, kterým se snaží sociálně vyloučení z tohoto kruhu vystoupit, je naopak vrací zpět do své tíživé situace a často i hlouběji. Pojem sociální vyloučení též ukazuje na překážky zabraňující jednotlivcům i celým skupinám žijících v chudobě ve společenském, kulturním i politickém dění společnosti spojené s vyloučením z diskuse o své situaci (2000, s. 285). Toušek pod tímto procesem rozumí vytěsňování jednotlivců či celých skupin na okraj společnosti, přičemž jim je částečně nebo úplně zamezován přístup ke zdrojům dosažitelných pro ostatní členy společnosti. Mezi hlavní zdroje řadí zaměstnání, bydlení, vzdělání, sociální ochranu a zdravotní péči (Toušek 2007, s. 13).

Obrázek 1: Schéma procesu sociálního vyloučení

15 2.2.1 Příčiny sociálního vyloučení

Proces sociálního vylučování vzniká z různých příčin. Pro zjednodušení se přikloníme k rozdělení na příčiny vnější a vnitřní, jak je uvádí L. Toušek.

Vnější příčiny jsou ovlivněny širšími společenskými podmínkami nebo vyplývají z jednání lidí nevyloučených. Patří mezi ně charakter trhu práce, způsob bytové státní politiky i místní samosprávy, sociální politika státu, způsob praxe místních samospráv v sociální oblasti, diskriminace či stigmatizace na základě sociálního statusu, národnosti, etnicity apod.

Jak ve své publikaci uvádí P. Mareš, podle některých sociologů a jejich studií sociální vyloučení vzniká především vzhledem k ubývání pracovních míst, které „nevyžadují příliš velký a specializovaný výkon“ (Mareš 2000, s. 285).

Vnitřními příčinami jsou důsledky jednání konkrétních vyloučených osob. Ty mohou svým individuálním jednáním svoji situaci způsobovat nebo posilovat. Patří mezi ně například nízká kvalifikace, nedostatečná aktivita při hledání práce, ztráta pracovních návyků, dlouhodobá neschopnost hospodařit s financemi a na psychické úrovni frustrace, apatie, nízká motivace vyplývající z dlouhodobě špatné situace. Většinou jsou však vnitřní příčiny následkem příčin vnějších (Toušek 2007, s. 13).

2.2.2 Mechanismy sociálního vyloučení

Vytěsňování osob i celých skupin obyvatel na okraj společnosti se děje pomocí mechanismů sociálního vyloučení, které se promítá do různých oblastí jejich života. Patří mezi ně prostorové, ekonomické, kulturní, symbolické vyloučení a sociální vyloučení v užším smyslu.

 Prostorové vyloučení je nejnápadnějším projevem sociálního vyloučení charakteristické nízkou kvalitou bydlení ve vyloučených lokalitách.

 Ekonomické vyloučení znamená pro vyloučené osoby ztížený nebo zamezený přístup k finančním zdrojům společnosti, který se projevuje především uzavřením přístupu na trh práce. Vzniká chudoba, která generuje závislost na sociálních dávkách, orientaci na nelegální trh práce, zadluženost s následným uzavřením životních šancí.

 Kulturním vyloučením nebo též vyloučením ze sdílení kulturního kapitálu společnosti je myšlen ztížený nebo zamezený přístup ke vzdělání a získávání znalostí ceněných ve společnosti.

16

 Sociálním vyloučením (v užším smyslu) rozumíme fakt, že vyloučení jedinci udržují vztahy s lidmi ve stejné situaci a počet sociálních kontaktů je většinou nižší než u nevyloučených jedinců. Tím nemají možnost účastnit se sdílení sociálního kapitálu společnosti.

 Symbolické vyloučení se projevuje vyloučením na základě přisuzovaných charakteristik, nálepkováním, stigmatizací na základě sociálního statusu nebo etnicity (Brož, aj. 2007).

2.2.3 Adaptace a zpětná vazba sociálního vyloučení

Pod výrazem adaptace je ve schématu na obrázku č. 1 myšleno přizpůsobení jedince podmínkám sociálního vyloučení, ve kterém se ocitl. Lidé si v podmínkách sociálního vyloučení osvojují způsoby jednání a způsoby řešení životních situací, které jsou jiné a někdy i v rozporu s kulturními vzorci majoritní společnosti. Ve většinové společnosti jsou tyto vzorce jednání přijímány záporně a nejsou v ní použitelné.

Skupinu obyvatel žijících na okraji společnosti spojuje podle T. Zikové specifický životní styl, který je výsledkem odlišného vnímání světa způsobeného především oddělením skupiny obyvatel od majoritní společnosti a nemožností konfrontovat každodenní poznatky a zkušenosti s někým „zvenku“. Takto oddělovaná skupina obyvatel pak nemá možnost osvojit si normy chování a životní strategie uznávané a užívané ve zbytku společnosti, tedy i ve státních institucích. Jimi osvojované a projevované specifické kulturní návyky charakteristické pro tuto skupinu obyvatel jsou v majoritní společnosti zavrhované a pro jedince stigmatizující (Ziková a kol. 2011, s. 22, 23).

Někteří odborníci vznik kulturních návyků lidí vytěsněných na okraj společnosti považují za natolik specifický, že jej nazývají kulturou chudoby, která pak sama již generuje sociální vyloučení. Vzniká tak zpětná vazba, která uzavírá kruh. Většinou však generuje ještě další situace, které stávající příčiny sociálního vyloučení ještě utvrzují.

2.3 Osoby sociálně vyloučené

Pro potřeby statní politiky a poskytovatelů sociálních služeb byl termín sociální vyloučení vymezen v legislativě České republiky. Pro vymezení okruhu oslovených osob v praktické části byly použity pravidla organizace Člověk v tísni, které ze zákona vycházejí.

Zákon 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů, definuje sociální vyloučení jako vyčlenění osoby mimo běžný život společnosti a nemožnosti se do něj

17 zapojit v důsledku oslabení nebo ztráty schopnosti řešit vzniklou nepříznivou sociální situaci tak, aby toto řešení podporovalo sociální začlenění (MPSV 2006).

Sociálně vyloučení jsou podle Agentury pro sociální začleňování ti občané, kteří mají ztížený přístup k institucionálním službám a pomoci, jsou vyčleněni ze společenských sítí a nemají dostatek vertikálních kontaktů v majoritní společnosti (Švec 2009, s. 7).

Mezi hlavní znaky sociálního vyloučení patří podle organizace Člověk v tísni především nezaměstnanost, závislost na sociálních dávkách, nízký nebo žádný příjem, obtíže při kontaktu s institucemi a malá sociální mobilita (Člověk v tísni Česká republika 2016).

Vzniklou situaci podle P. Mareše je potřeba řešit dříve, než sociálně vylučovaný jedinec své snahy o začlenění do společnosti vzdá, rezignuje na ně a odmítá mít cokoli společného s majoritní společností. Takto frustrovaný jedince pro společnost představuje již velké riziko (Mareš 2000, s. 297).

Pakliže se v této situaci ocitne rodič s malými dětmi, je pravděpodobné, že se bude snažit zamezit socializaci dítěte v majoritní společnosti, která je spojená s přejímáním norem, pravidel a celkového způsobu života potřebného k jeho začlenění do společnosti.

3 Rodina

Při vymezování pojmu rodina je vzhledem k této práci nutné si uvědomit, jak se rodina postupem času zmenšovala a přestala plnit některé své funkce, které sociálnímu vylučování nahrává.

Rodina je velice široký pojem. Věnují se mu obory a snaží se tento velice variabilní útvar uchopit. Formy rodiny se v průběhu času a pod vlivem historických změn mění.

Instituce rodiny původně vznikla jako ochranné společenství, které mělo všechny své členy chránit před vnějším nebezpečím. Dříve do rodiny patřili blízcí i vzdálení příbuzní příslušníci téhož rodu. Hovoříme o ní jako o rodině vícegenerační nebo též rozšířené. Fungovala také jako sociální a ekonomické společenství. Stát postupně přebral mnohé funkce rodiny, ale základní funkcí rodiny nadále zůstává funkce reprodukční spojená s výchovou a ochranou dětí (Pöthe 1996, s. 17).

Rodina se postupně zmenšovala v důsledku toho, jak její členové postupně odcházeli do měst za prací. Dnes většina moderních rodin žije bez silných vazeb na rozšířenou rodinu.

18 Tvoří ji rodiče a dítě, popřípadě děti. Takové rodině říkáme rodina nukleární (Schneiberg in Švejcar 2003, s. 25, 26).

3.1 Funkce rodiny

Úkolem rodiny je vyhovět potřebám a požadavkům všech jejích členů, které jsou od rodinných příslušníků a od společnosti očekávány (Čáp, Mareš 2001, s. 60).Rodiny naplňují své funkce různě. Neuspokojováním všech nebo jen některých funkcí mohou své členy frustrovat a to od základních biologických potřeb až po potřeby vyšší, mezi které zejména patří potřeba sociálního styku a komunikace, vzájemné pomoci, jistoty, lásky a bezpečí, ale i vytyčování a dosahování cílů, realizování životního smyslu.

Dunovský dělí rodiny podle míry funkčnosti na rodiny funkční, problémové, disfunkční a afunkční. Problémové rodiny neplní kompletně všechny funkce, ale dítě neohrožují. Rodiny disfunkční mají vážnější poruchy a již vývoj dítěte ohrožují. Nejhůře plní své funkce rodiny afunkční, které dítě přímo ohrožují (Dunovský 1999, s. 92).

3.1.1 Biologicko-reprodukční funkce

Mezi základní funkce rodiny patří funkce biologicko-reprodukční zajišťující pokračování rodu. Není jen prostým projevem sexuální aktivity partnerů, ale je spojená především s převzetím rodičovské odpovědnosti a vytvořením podmínek pro vývoj počatého dítěte (Schneiberg in Švejcar 2003, s. 26).

3.1.2 Emocionální funkce

Význam této funkce je stále vyšší vzhledem ke stoupající labilitě rodin. Dobré citové zázemí má zajistit dítěti pocit jistoty a bezpečí, který pak dokáže dále předávat i svým dětem.

Projevem citů je láska a empatie. Rodiče projevují svoji lásku jeden druhému a společně svému dítěti. V nejútlejším věku formou chování, mazlení, laskáním a později i pozorností, kladným přijímáním, podporou, projevy empatie. Je porušována zejména tam, kde je přístup k dítěti lhostejný až nepřátelský, u rodičů příliš racionálních zaměňujících lásku za materiální hodnoty (Schneiberg in Švejcar 2003, s. 26).

3.1.3 Ekonomická a zabezpečovací funkce

Ekonomická a zabezpečovací funkce se vztahuje ke všem členům rodiny. Rodina má zajistit přiměřené materiální podmínky k životu, ke kterým patří obstarání výživy, bydlení, ošacení. Porušována je kvůli chudobě rodin. Rodiče mají vytvořit dětem domov, který je bezpečným místem bez hrubostí a násilí. Dnes část této funkce přebral stát prostřednictvím svých institucí (policie, dávky v hmotné nouzi), ale i přesto jsou v naší zemi děti, které mají

19 hlad, jsou špatné oblečené, toulají se samy po ulicích. Na vině jsou především rodiče zneužívající prostředky pro dítě ke své potřebě (automaty, drogy, dluhy, alkohol, cigarety).

Při kvalitním zabezpečovacím systému sociálních podpor státu by děti poruchou této rodinné funkce strádat neměly (Schneiberg in Švejcar 2003, s. 26).

3.1.4 Socializačně-výchovná funkce

Tato funkce je považována za nejvýznamnější. Má za cíl připravit dítě po všech stránkách na vstup do samostatného života ve společnosti. Projevuje se skutečným kvalitní péči, zájmem o dítě, bezvýhradném přijetí, porozuměním a uspokojováním jeho potřeb. K této funkci patří i jeho ochrana před nepříznivými situacemi, které jej postupně učí překonávat.

Rodiče jdou dítěti v postojích, názorech i dovednostech příkladem. Tato funkce je narušena vážnými sváry mezi rodiči v rozpadající se rodině, které jsounavíc spojeny s nejistými postoji k výchově. Také je porušena tam, kde dítěti není zajištěno harmonické, klidné prostředí, kde ztrácí pocit jistoty a bezpečí (Schneiberg in Švejcar 2003, s. 26, 27).

Socializačně-výchovná funkce patří mezi základní společenskou povinnost rodiny a je přímo spojena s naplňováním dalších funkcí. Jedná se především o kvalitu a intenzitu vztahu rodič – dítě, rodič – rodič. Závisí na uspokojování a kultivaci potřeb odvíjející se od životního stylu, charakteru, složení rodiny i její příslušností k určité komunitě. Klesající stabilita rodin (Kolář 2012, s. 117, 118).

Socializace jedince probíhá po celý život, ale zvláště výrazná je v dětství. Začíná v rodině a pokračuje ve škole za účasti učitelů, výchovných pracovníků a dnes patří mezi hlavní problém, který je spojován právě s narušením jejich výchovné funkce případně dalších institucí. Socializace bývá jak pro dítě, tak i pro společnost velkým přínosem, ale zároveň může být i zdrojem konfliktů, problémů a různých komplikací (Čáp, Mareš 2001, s. 58–60).

4 Děti z rodin ohrožených sociálním vyloučením

Psychický vývoj dítěte je ovlivněn působením rodiny, nejbližšího prostředí, na které zároveň působí okolní, širší prostředí (lokalita) ovlivněné zemí, národem, kulturou a dobou, která se vlivem historických změn neustále rychleji mění a kvůli narůstajícím možnostem i značně komplikuje (Čáp, Mareš 2001, s. 58–60).

4.1 Sociokulturně znevýhodňující prostředí

Sociální vyloučení má za následek vylučování minoritní skupiny na okraj společnosti i prostorově. Právě toto prostorové odsunutí je na pohled nejpatrnější a je spojeno s bydlením

20 rodin v různě velkých sociálně vyloučených oblastech nebo též vyloučených lokalitách. Pro vývoj dětí rodičů žijících v této skupině obyvatelstva je to prostor, který označujeme jako sociokulturně znevýhodňujícím prostředím (MŠMT 2005, s. 3). Podle Vágnerové působí na dítě jako znevýhodnění, zatěžující faktor, který vytváří handicap. „Sociokulturní handicap vyplývá z odlišnosti sociální příslušnosti a s tím souvisejícího omezení v oblasti zkušeností, jež jsou jiné nebo nedostatečné. Jde o problém daný působením jiných vlivů, odlišné socializace. Tito lidé jsou znevýhodněni pouze v určitém sociálním kontextu, jsou členy minority, která se od majoritní společnosti v různé míře liší“ (Vágnerová 2008, s. 650–651).

Sociokulturně znevýhodněné prostředí vzniká ve dvou rovinách. V prvé řadě je to materiální nedostatek a socializace v sociálně vyloučeném prostoru na okraji společnosti. Děti pocházející z tohoto prostředí nemají dostatečně zajištěny materiální potřeby, přejímají kulturní vzorce odlišné od majoritní společnosti. Dispozice a dovednosti rodičů vytváří nepodnětné prostředí i pro rozvoj vyučovacího jazyka. V druhé řadě to mohou být sami rodiče, kteří mají ke školské instituci lhostejný až negativní vztah, nepodporují své děti ve školních aktivitách a přípravě na školu (MŠMT 2005, s. 3).

Děti z rodin ohrožených sociálním vyloučením se nacházejí v prostředí, které je sociálně znevýhodňuje. Podle zákona se řadí mezi děti se speciálními vzdělávacími potřebami. Ve znění zákona i dále v textu jsou používány výrazy, které jsem se rozhodla pro účely této práce blíže specifikovat s pomocí myšlenek vybraných odborníků a vynechala jsem termíny, které práce dále neřeší.

Dle § 16 školského zákona (Zákon č. 561/2004 Sb. o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání) jsou za děti, žáky a studenty se speciálními vzdělávacími potřebami považovány také osoby:

• se sociálním znevýhodněním (z rodinného prostředí s nízkým sociálně kulturním postavením, ohrožení sociálně patologickými jevy, s nařízenou ústavní výchovou nebo uloženou ochrannou výchovou a děti v postavení azylantů a účastníků řízení o udělení azylu), (Zákon č. 561/2004 Sb., § 16, odst. 1).

V zákoně jsou použity termíny, které je potřeba pro účely této práce podrobněji vysvětlit, protože určují, kdo je dítě se sociálním znevýhodněním.

Nízký socioekonomický status. Za projevy nízkého socioekonomického statusu můžeme považovat závislost rodiny dítěte na systému státní sociální podpory, dlouhodobé

21 nezaměstnanosti členů domácnosti. Předluženost rodiny má za následek vyrůstání dítěte v podmínkách materiální chudoby a to především v nevyhovujících bytových, hygienických a stravovacích podmínkách (Zíková a kol. 2011, s. 12, 13).

Sociokulturní odlišnost. Sociokulturní odlišnost nemusí být vždy zdrojem sociálního vyloučení. Sociokulturní odlišností rozumíme jazykovou odlišnost (od úředního, vyučujícího jazyka), zřetelně odlišnou hodnotovou orientaci a užívané vzorce chování, značně odlišnou rodinnou konstelaci, náboženskou odlišnost, rituální nečistotu atd. (Zíková, a kol. 2011, s. 12–

15).

Ohrožení sociálně patologickými jevy. Mezi rizikové jevy ohrožující zdravý vývoj dítěte zařazujeme život v kriminogenním prostředí, v prostředí s přítomností sociálně patologických jevů, rizikového chování i v případě, kdy je rodina obětí trestné činnosti. Patří mezi ně i rodiče se s níženou schopností naplňovat dlouhodobě potřeby dítěte a rodiče se sníženou schopností připravovat dítě na školní docházku (Zíková, a kol. 2011, s. 12, 13).

Sociální znevýhodnění pro účely pedagogických diagnostik je vysvětlováno jako stav dítěte v porovnání s průměrem dětí stejného věku vzhledem k dosažení daných cílů vzdělávání.

Podle Zikové je způsobeno vlivy prostředí a nezahrnuje biologické faktory způsobující jiná znevýhodnění. Nepříznivý stav dítěte vzniká v důsledku dlouhodobého života v prostředí s nízkým socioekonomickým statusem, s přítomností silných rizikových vlivů na jeho vývoj a sociokulturní odlišností nebo v kombinaci zmíněných faktorů. Znevýhodnění ve vzdělávacím procesu pro dítě spočívá v nedostatečně rozvinutých kompetencích potřebných pro naplnění svého potenciálu (Zíková, a kol. 2011, s. 12, 13).

Vítková dále vymezuje tyto žáky ve vztahu k majoritní skupině obyvatel, a tak mezi žáky sociálně znevýhodněné zařazuje žáky z prostředí sociálně nebo kulturně a jazykově odlišného od prostředí, v němž vyrůstají žáci pocházející z majoritní populace. Přičemž zdůrazňuje, že někteří z nich se integrují do běžné školy snáze, ale někteří se setkávají s obtížemi pro odlišné kulturní vzorce projevující se v jednání, chování, stylu života, hodnotové stupnici, vztahu ke vzdělávání apod. (Vítková 2004, s. 41, 42).

Langmajer s Matějčekem používají pro handicap vzniklý v důsledku vyrůstání dítěte v sociokulturně znevýhodňujícím prostředí výraz kulturní deprivace. Podle nich dítě pocházející z rodiny ohrožené sociálním vyloučením psychicky strádá nedostatkem podnětů

22 ze širšího společenského prostředí. Může být izolováno vlastní rodinou, ale většinou se jen ohrožená rodina neúčastní kulturního a společenského života jako běžné rodiny. Dítě je tak izolováno částečně nebo úplně od širšího společenského prostředí a ochuzováno o podněty a hodnoty, které z tohoto prostředí běžně děti získávají. Udržovatelem kulturní deprivace je podle autorů rodina. Možností je pak ovlivňování dítěte docházkou do mateřské školy, kde mohou být zároveň pedagogem ovlivňování a vedeni i rodiče. Na tuto intervenci je potřeba otevřenosti a připravenosti rodiny, pedagoga i školy (Langmajer, Matějček 2011, s. 367, 368).

5 Předškolní vzdělávací instituce

Předškolní vzdělávací instituce se kolektivní výchovou dětí připojují k výchovné funkci rodiny. Jejím smyslem je uspokojování potřeb rozvoje osobnosti dítěte využitím jeho individuálních možností. Prvním výchovně vzdělávacím zařízením v České republice jsou jesle. Určené jsou pro děti do tří let a mají převážně zdravotnické zaměření. Navazujícím školským zařízením jsou školy mateřské určené dětem od 3 do 6 let a dětem s odkladem školní docházky (Opravilová 2009, s. 71).

V České republice do mateřské školy dochází více jak 90 % dětské populace (Kuchařová, et al. in Thorová 2015, s. 201).

Předškolní institucionální vzdělávání je považováno za bránu ke vzdělávání. Podle Vítkové podporuje a navazuje na působení rodiny a to co rodina nemůže dítěti dát, může mateřská škola rozvinout nebo doplnit (2004, s. 54).

Zároveň je vnímáno jako prostor, který má významnou roli v rozvoji sociálních, osobnostních a kognitivních stránek dítěte (Kuchařová, et al. in Thorová 2015, s. 201).

5.1 Historie předškolního institucionálního vzdělávání

Považuji za důležité se nejdříve zmínit o úplném počátku předškolního institucionálního vzdělávání, neboť prvotní myšlenka, která stála u zrodu předškolních institucí, úzce souvisí i s cílem této práce. Jednalo se právě o snahu vyřešit nepříznivou situaci dětí z rodin ohrožených sociálním vyloučením. Tato myšlenka zrodu upadla později v zapomnění a předškolní instituce dnes jejich problémy neřeší. Dnes se děti z těchto rodin dostávají do obdobné situace a pomoc se jim snaží opět neziskové organizace. Zde by bylo nasnadě se z historie poučit.

23 Po staletí si předškolní děti hrály a dozrávaly bez zvláštního zásahů dospělých doma v kruhu rodiny, kde se učily činnostem potřebným pro chod domácnosti. Odchod obou rodičů za prací mimo domov, do měst v období průmyslové revoluce do těchto zvyklostí významně zasáhl (Kolláriková, Pupala 2010, s. 127).

V průběhu 19. století právě na základě změn ve společnosti vznikaly první veřejné vzdělávací instituce pro nejmenší bezprizorní děti zaměstnaných rodičů. Nejprve vznikaly díky dobročinné činnosti ve společnosti, která se snažila vzniklou situaci zmírnit. Rozšířením sítě těchto zařízení vznikl požadavek na přenesení odpovědnosti za tyto instituce na obce, veřejné orgány a stát. Roku 1837 vznikají v Čechách prví dvě veřejné předškolní vzdělávací zařízení, tehdy ještě jako opatrovny. Později vznikají i německé dětské zahrádky, ale Češi je z obavy před germanizací spíše nenavštěvují.

O sto let později u nás navštěvovalo předškolní zařízení zhruba 20 % populace a jejich počet stále narůstal. Převážila snaha využít výchovného působení k posílení vztahu k národu a získání základů trivia. V roce 1989 docházelo do jeslí již 20 % populace dětí od 6 měsíců do 3 let, do mateřských škol 96 % dětí ve věku od 3 do 6 let a 99 % dětí pětiletých a víceletých.

Po roce 1989 klesl počet dětí docházejících do mateřských škol na 80 %, ale během dvou let se stav vrátil na původní hodnoty (Opravilová 2009, s. 71–73).

5.2 Současnost předškolních institucí

Škola má za úkol výchovu a vzdělávání následující generace. Během dvacátého století se její význam rozšířil i na předškolní vzdělávání (Jedlička, a kol. 2015, s. 43).

Transformace škol po roce 1989 je zaměřena na princip humanizace. Klade důraz na svobodu, lidská práva, tvůrčí síly, důstojnost a hodnostu člověka, úctu, respekt a porozumění člověku. Ve vzdělávání znovu vstupuje do popředí s cílem přispět k řešení globálních problémů. Nese s sebou hodnoty, jako jsou společenská soudržnost, solidarita, spolupráce, spoluodpovědnost za vývoj světa apod. V souladu s myšlenkami J. A. Komenského cílí na harmonický rozvoj dítěte po stránce tělesné, duševní a mravní s akcentem na sebezdokonalování a sebeutváření. Škola v humanistickém pojetí je vnímána jako služba dítěti, pomoc v jeho vývoji. Důraz je kladen na snahu dosáhnout maxima individuálních možností dítěte a kladným hodnocením tohoto maxima dosáhnout. Tento trend je spojen s konceptem inkluzívního vzdělávání, kde mají všichni právo na spolubytí, účast a nevyčleňování (Spilková, a kol. 2005, s. 32–35).

24 Prakticky se transformace škol promítla do redukce sítě jeslí. Stát je nahradil podporou rodin s takto malými dětmi v domácí péči o potomky prostřednictvím sociální politiky.

Navazujícím předškolním institucionálním zařízením zůstala mateřská škola určená zpravidla dětem od 3 do 6 let. Předškolní vzdělávání není povinné a má za cíl podporovat, doplňovat, obohacovat a rozvíjet základní výchovnou funkci rodiny o specifické podněty. Dnes jsou pro děti se sociálním znevýhodněním při speciálních a základních školách zřizovány přípravné ročníky. Přednostně jsou určeny pro děti s odkladem školní docházky výjimečně i dětem pětiletým (Opravilová 2009, s. 73–74).

Podle vzniklého předpisu č. 561/2004 Sb. Zákon o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon) je předškolní výchova v mateřských školách součástí vzdělávacího systému. Základní předškolní vzdělávací instituce jsou zařazené do sítě škol a školských zařízení. Na základě Rámcového vzdělávacího programu pro předškolní výchovu se orientují na osvojování klíčových kompetencí a získávání předpokladů pro celoživotní vzdělávání pomocí specifických forem vzdělávacího působení (Opravilová 2009, s. 72–73).

Opravilová k zákonu dodává, že výchova a vzdělávání dítěte je základním právem i povinností rodiny, na níž navazuje výchova institucionální. Stát by měl respektovat právo na vzdělání a účast na systematické předškolní přípravě by měla být státem garantovaným právem(Opravilová in Kolláriková, Pupala 2010, s. 124).

Podle mezinárodní klasifikace vzdělání zároveň představují nultý stupeň označený jako preprimární vzdělání v raném dětství v procesu celoživotního vzdělávání. Je určeno hlavně k tomu, aby děti raného věku uvedly do prostředí školního typu (Český statistický úřad, 2016).

Společnost existenci školské instituce zdůvodňuje jejím formativním vlivem na lidskou osobnost. Cílem není výchova individualistů, ale především občanů, které škola vybaví občanské návyky, dovednostmi a vědomostmi potřebných k začlenění do složité moderní společnosti a pokud možno k formování společensky přijatelného jednání a mravního profilu. Pokud na školu pohlížíme pod tímto úhlem, není pokračovatelkou rodinné výchovy, ale prostředím, kde se dítě připravuje na zvládnutí požadavků a nároků společnosti (Jedlička, a kol. 2015, s. 43).

25 V současné době je od dítěte při vstupu do základní školy vyžadováno určité penzum vědomostí a dovedností, které by měla zajistit předškolní výchova v mateřské škole (Gábal, Čada 2010, s. 120).

5.3 Přínos předškolního vzdělávání v mateřské škole pro děti ze sociálně znevýhodněného prostředí

Sociolog Bauman přirovnává život jedince k běhu přírody, kde když na jaře nezasejeme a nic nevyklíčí, nemůžeme čekat, že v létě něco sklidíme (Bystrzycká 2008, s. 3).

V této kapitole se pokusím obhájit, proč by děti z rodin ohrožených sociálním vyloučením měly navštěvovat právě mateřskou školu.

Jedinec je ve svém vývoji limitován svoji genetickou výbavou, genotypem, lze jej přesto v daných mezích intervalu prostředím, ve kterém vyrůstá, ovlivnit. Interakcí genotypu a prostředí vzniká fenotyp. Genotyp díky této plasticitě organismu (tzv. reakční normě) v sobě skrývá potenciálně různé fenotypy a záleží jen na prostředí, v jaký fenotyp se vyvine. Mezi vlivy prostředí, které negativně ovlivňují vývoj dítěte, patří nízká socioekonomická úroveň prostředí nebo zanedbávající výchova. Negativní vlivy způsobí, že se jedinec vyvíjí na dolní hranici své reakční normy a naopak děti vyrůstající ve stimulujícím prostředí mohou dosáhnout horní hranice své reakční normy (Hirsch in Thorová 2015, s. 53, 55).

Podle Langmajera s Metějčekem škola může být prostředím, kde se dítěti dostane jeho práv na pomoc při rozvíjení jeho schopností (Langmajer, Matějček 2011, s. 367, 368). Tato schopnost je dána kvalitou školy, přičemž kvalitu zařízení určuje dosažené vzdělání pečovatelů (certifikace, vyšší odborné vzdělání, specializační kurzy), velikost dětské skupiny, poměr dětí vůči personálu, zajištění hygieny a bezpečnosti a kvalita přístupu k dětem (Nichd, in Thorová 2015, s. 199, 201).

Pokud mateřská škola tyto parametry splňuje, může rodině ohrožené sociálním vyloučením nabídnout vedle výchovy a vzdělávání i další hodnoty, které mohou jejich dětem pomoci.

V prvé řadě je to bezpečný prostor, který dokáže dítě prostorově a časově oddělit od nežádoucích tlaků skutečných životních okolností. Ochranné klima umožní dítěti poznávat svět z bezpečné vzdálenosti. Chrání ho před kontaminací nežádoucími vlivy pomocí regulace a vyžadováním dodržování základních pravidel kázně a provozu instituce (Jedlička, a kol.

2015, s. 46).

26 V druhé řadě je to pak kontakt s vrstevníky, kteří mají na dítě pozitivní vliv. Podle Thorové už Piaget zdůrazňoval roli vrstevníků v morálním vývoji dítěte. Učí se spolu rozvíjet multiperspektivu, vzbuzují zájem o druhé a tím napomáhají jeden druhému odpoutat se od egocentrismu (Thorová 2015, s. 215). Monatová upozorňuje zase na práci Korczaka, který pracoval s myšlenkou, že dětem záleží mnohem více na tom, jak je hodnotí vrstevníci než dospělí. Z tohoto důvodu kladl důraz v práci s dětmi na metody, které přispívají k vytváření pozitivních vztahů a atmosféry mezi dětmi mající značný vliv na jejich morální rozvoj (Monatová 1998, s. 64). Matějček upozorňuje zase na fakt, že děti v předškolním věku vzhledem k jejich vývojové fázi spojené s konformitou bez velkých rozpaků přijímají vrstevníky i ostatní děti se skrytým i zjevným postižením, a tento čas by se proto ve výchově k toleranci neměl promeškat (Matějček 2005, s. 153). Ziková poukazuje mimo jiné na skutečnost, že není-li dětem v průběhu jejich vývoje poskytnut prostor, kde by se bez problému mohli všichni spolu setkávat, potkávat, navazovat kontakty, potom jsou vylučované děti postiženy nedostatkem sociálních vazeb, které by mohly v dospělosti využít například při hledání zaměstnání, rady či pomoci (Zíková, a kol. 2011, s. 26).

Nejdůležitějším úkolem v předškolním věku je však získání kladných postojů k učení prostřednictvím hry, tak aby nedošlo k vytracení radosti z učení a ztrátě motivace (Valeski, Stipek in Thorová 2015, s. 202). V neposlední řadě by měla předškolní výchova a vzdělávání chránit dítě před selháním na počátku školní docházky a zamezit dominovému efektu neúspěšnosti spojenému s dalšími obtížemi (Merin in Thorová 2015, s. 202, 203).

5.3.1 Výzkumy vlivupředškolního vzdělávání na život dítěte

Dlouhodobé výzkumy vlivu edukace na jedince jsou velmi těžko empiricky proveditelné a v českém prostředí nebyly doposud realizovány. V této otázce se můžeme obrátit na výzkumy v zahraničí, které se pokoušely na tuto otázku najít odpověď.

Výsledky britských výzkumů zjistily, že kvalitní předškolní vzdělávání napomáhá rozvíjet dětskou osobnost, vzdělávací potenciál, celkovou výkonnost a tím přispívá ke zkvalitnění života dítěte. Celkový vliv edukace na rozvoj dítěte je závislý na věku, kdy zahájilo docházku do mateřské školy, a jak dlouho a s jakou pravidelností ji navštěvovalo.

Rozvoj je nejvíce patrný u slovní zásoby. Zároveň výzkum potvrdil výsledky řady podobných výzkumů, a to že napříč tohoto pozitivního efektu předškolní edukace působí velmi silně vliv socioekonomického a sociokulturního prostředí rodin dětí. Především je to úroveň vzdělání matek dětí, dále počet dětí v rodině a vrstevníci, s nimiž dítě přichází do styku ve svém

27 nejbližším okolí, též vliv jeho sociálního původu a socioekonomických charakteristik prostředí rodiny (Průcha 2013, s. 385).

U dětí ze sociálně znevýhodněného prostředí a dětí s handicapem bylo předškolní vzdělávání shledáno jako nejefektivnější prvek v nápravě a kompenzaci jejich handicapů, které vedlo ke snížení rizik negativních jevů v jejich dalším životě (Zigler in Thorová 2015, s. 202).

Švédský výzkum potvrzuje, že edukace a dosažený stupeň vzdělání má vliv na budoucí vývoj jedince a to především u profesního uplatnění (příjmy atd.), ale zároveň potvrzuje determinaci tohoto vlivu vlivem rodinného prostředí a sociálních faktorů (Průcha 2013, s. 385, 386).

Výzkumy efektivity předškolních kompenzačních programů prokázaly výraznou kladnou souvislost mezi absolvováním kurzu a fungováním jedince v období dospívání a dospělosti. Absolventi kurzů měli vyšší vzdělání, příjmy, větší majetek, méněkrát byli zatčeni, méněkrát se střetli se zákonem ve spojení s drogami a tento efekt přetrval i ve čtyřiceti letech. Efekt se projevil i v kvalitnějších vztazích v rodině a i v tom, že více mužů vychovávalo své děti. Po zdravotní stránce absolventi užívali méně sedativ, prášků na spaní a drog. Pozitivní efekt se celkově více projevil na ženách (Reynolds, Schweinhart in Thorová 2015, s. 202).

Prokazatelná je i finanční efektivita předškolního vzdělávání, přičemž investice vložené do předškolního vzdělávání se vícenásobně vrací. Ekonomický propočet ukázal, že investice do předškolního programu směrovaného na děti ze socioekonomicky znevýhodněného prostředí se společnosti vrátila v sedminásobné výši (Schweinhart in Thorová 2015, s. 202).

6 Nízkoprahové předškolní kluby neziskových organizací

V této kapitole si stručně představíme snahy neziskových organizací řešit vzniklou nepříznivou situaci dětí z rodiny ohrožených sociálním vyloučením pomocí zakládání nízkoprahových předškolních klubů. Těchto klubů vzniklo v České republice několik pod různými institucemi. V této práci se přikláním k informacím, které poskytuje na svých stránkách organizace Člověk v tísni o. p. s. z důvodu její rozsáhlé činnosti v této oblasti.

28 Nízkoprahové předškolní kluby jsou touto organizací zřizovány jako nízkoprahová zařízení nabízející ambulantní sociálně-pedagogickou službu, která je zařazena mezi služby sociální prevence nepodléhající zákonu č. 108/2006 Sb. o sociálních službách. Zároveň je nezbytnou součástí uceleného komplexu sociálních služeb poskytovaných v regionálních pobočkách společnosti. Kluby pracují podle metodického materiálu, který stanovuje minimální standard služby, jenž je využíván a modifikován podle lokálních podmínek a tvoří tak alternativu k institucionalizovaným mateřským školám.

Do předškolních klubů jsou přijímány děti od tří do šesti let (při odkladu školní docházky do 7 let) se sociálním znevýhodněním, které nenavštěvují mateřskou školu nebo ze systému předškolního vzdělávání vypadávají z důvodu nedostatku kompetencí jejich rodičů nebo pečujících osob, kteří se dlouhodobě ocitají v nepříznivé životní situaci, kterou bez podpory ostatních nedovedou řešit, tedy osoby ohrožené sociálním vyloučením, osoby sociálně vyloučené a osoby v obtížné životní situaci. Do služby spolu s dítětem je přijímána pečující osoba nebo osoby, kterým je poskytována podpora a poradenství ve vzdělávání a péči o dítě a jeho začleňování do vzdělávacího proudu (Ranglová 2016, s. 4 –9).

29

Praktická část

7 Cíl bakalářské práce

Cílem bakalářské práce je charakterizovat fenomén sociálního vyloučení a s ním spojený dopad na děti v předškolním věku z rodin ohrožených sociálním vyloučením a zjistit skutečné důvody neúčasti dětí z rodin ohrožených sociálním vyloučením v předškolním vzdělávání v mateřské škole.

8 Hypotéza

Vzhledem ke zvoleným výzkumným metodám byla pro účely této práce formulována hypotéza a pět pomocných výzkumných otázek:

Hypotéza:

Nezájem o předškolní vzdělávání rodičů dětí v předškolním věku ohrožených sociálním vyloučením převažuje nad jinými důvody neúčasti jejich dětí v předškolním vzdělávání v mateřské škole.

Výzkumné otázky:

1. Jaká je kapacita mateřských škol ve zkoumané lokalitě?

2. Jaký zájem projevili rodiče o vzdělávání svých dětí v mateřské škole?

3. Jaký názor mají rodiče na placení školného a stravného v mateřské škole?

4. Jaké důvody mají rodiče pro to, proč by jejich dítě mělo navštěvovat mateřskou školu, i když není povinná?

5. Jaké jiné důvody mají rodiče pro to, že jejich děti nenavštěvují mateřskou školu?

9 Použité metody

Praktická část je řešena formou volného rozhovoru s rodiči ohrožených sociálním vyloučením s předškolními dětmi. Nestandardizovaný rozhovor umožňoval užití nepřímých otázek ke zjištění pravých příčin zkoumaného jednání.

30

10 Popis výzkumného vzorku

Bylo osloveno 11 rodičů využívajících služeb nízkoprahových předškolních klubů Liberecké pobočky organizace Člověk v tísni o.p.s. v lokalitách sídliště Rochlice v Liberci a Ralsko – Ploužnice. Výzkum probíhal ve dvou lokalitách z důvodu nedostatku respondentů v každé z nich. V první jmenované lokalitě poskytlo rozhovor 7 respondentů, v druhé pak 4 respondenti. Všichni oslovení rodiče poskytli rozhovor na téma předškolní vzdělávání svých dětí s cílem zjistit jejich zájem o předškolní vzdělávání v mateřské škole. V textu jsou označeni přidělenými jmény podle abecedy. Koordinátorky obou předškolních klubů a koordinátorka sociálních služeb poskytly potřebné informace o situaci v lokalitách.

11 Popis sociálně vyloučených lokalit

Pro výzkum byly vybrány dvě lokality v Libereckém kraji, ve kterých působí organizace ČVT a provozuje zde nízkoprahové předškolní kluby pro děti rodičů ohrožených sociálním vyloučením.

11.1 Liberecký kraj

Kraj se rozprostírá na severu České republiky, kde tvoří severní hranici se Spolkovou republikou Německo a Polskou republikou. Sousedí s krajem Královéhradeckým na východě, Středočeským krajem na jihu a Ústeckým krajem na západě. Tvořen je okresy Česká Lípa, Jablonec nad Nisou, Liberec, Semily. Liberecký kraj má rozlohu 3163 Km2 a ke konci roku 2014 celkem 438 851 obyvatel. Krajským městem Libereckého kraje je Liberec s 102 113 obyvateli pátým největším městem České republiky. Liberecký kraj má především průmyslový charakter. Tradiční textilní, sklářský a bižuterní průmysl však po roce 1989 postupně ztrácel své dominantní postavení. Hospodářská recese z konce roku 2008 situaci ještě zhoršila. V kraji se těží kvalitní sklářské a slévárenské písky, ale dříve hospodářsky významná těžba nízkoobsahových uranových rud byla utlumena (Charakteristika Libereckého kraje 2015).

Podle Českého statistického Úřadu v Liberci roce 2012 v Libereckém kraji hospodaří s příjmy pod životním minimem 6,2 % domácností. 65,7 % libereckých domácností na jaře 2013 uvedlo, že mělo potíže při hospodaření s příjmy, z nich 8,5 % vycházelo s příjmy s velkými obtížemi. Výdaje na bydlení v Libereckém kraji rostou, příjmy klesají (Riegerová 2015).

31

11.2 Sídliště Rochlice

Mezi sociálně vyloučené lokality v Liberci patří sídliště Rochlice, které je mezi obyvateli nazýváno také„sídliště Dobiášova“. Vzhledem k relativně levným pronájmům bytů v této lokalitě oproti jiným místům v Libercije lokalita upřednostňována lidmi s nízkými příjmy a velká část obyvatel tohoto sídliště tak vykazuje znaky sociálního vyloučení, nebo je sociálním vyloučením přímo ohrožena. Velký počet bytů a lidí na malém prostoru již sám o sobě generuje řadu problémů a napětí, kvůli kterým je sídliště označováno jako

„problémové místo“. Situaci ještě zhoršuje několik domů v blízkosti sídliště, které jsou označovány jako malá sociálně vyloučená lokalita. Vzhledem k této skutečnosti zde bylo instalováno několik kamer a zřízena stanice městské policie. Následně zde začaly působit neziskové organizace a vznikl zde i nízkoprahový klub pro mládež a předškolní nízkoprahový klub organizace ČVT (SocioFactor 2013, s. 42–44).

11.3 Ploužnice - Ralsko

Z oblasti Ralska, kde se dnes nachází sociálně vyloučená lokalita Ploužnice - Ralsko, bylo po roce 1945 vyhnáno německé obyvatelstvo, území bylo tímto aktem prakticky vylidněno. Tato skutečnost vedla k tomu, že na tomto území v roce 1950 vznikl výcvikový vojenský prostor Československé armády.

Novodobá obec Ralsko vznikla v roce 1992, v roce 2006 získala statut města. Kuriózní je, že samotné město se rozkládá na 171 km², tedy na celé ploše bývalého vojenského výcvikového prostoru a je 4. největším městem v republice. Název obce je odvozen od bývalého názvu Vojenského újezdu Ralsko, tudíž není názvem žádné z devíti sídelních částí dnešního města. Sídlem města je bývalé město Kuřívody. V současné době zde žije necelých 1 800 obyvatel (Město Ralsko 2016).

Ploužnice je jednou z místních částí města Ralsko, která se nenachází na původním místě z větší části zaniklé obce Ploužnice, ale zhruba o jeden km jižněji, kde bylo za minulého režimu vybudováno velké sídliště pro vojáky Sovětské posádky (Kykal 2016).

V lokalitě jsou obývány 4 panelové domy ve vlastnictví města Mimoň a 2 panelové domy ve vlastnictví města Ralsko s celkem 391 bytovými jednotkami. Jeden panelový dům je v soukromém vlastnictví a zbylých 7 je neopravených ve špatném technickém stavu. Lokalita je prakticky obklopena lesy a vzdálená od správního centra 7 km a od města Mimoň 4 km.

V místě je hospoda s hernou, večerka se základními potravinami, služebna Městské policie a fotbalové hřiště s klubovnou.

32

12 Vlastní výzkum a interpretace jednotlivých výsledků

Interpretace jednotlivých výsledků průzkumu je rozdělena podle jednotlivých lokalit.

12.1 Lokalita Ralsko – Ploužnice

Podle výpovědi koordinátorky nízkoprahového předškolního klubu v lokalitě Ralsko – Ploužnice nefunguje žádné předškolní zařízení. Děti z lokality musí do školních institucí dojíždět. Po zahájení činnosti nízkoprahového předškolního klubu Čvt v Ploužnici začali rodiče ohrožení sociálním vyloučením služby klubu využívat. Po intervenci koordinátora klubu někteří rodiče přihlásili děti do Mateřské školy v Kuřívodech a začali do ní docházet.

Po čase se někteří z různých důvodů vrátili zpět do předškolního klubu.

Výzkumná otázka č. 1

Jaká je kapacita mateřských škol ve zkoumané lokalitě?

V lokalitě není žádná mateřská škola.

Spádová Mateřská škola je v Kuřívodech vzdálené od lokality 7 km. V tomto zařízení volná kapacita je a počítá s umístěním dětí z lokality Ralsko – Ploužnice.

Vzdálenost není možné absolvovat s předškolními dětmi pěšky. Autobusové spojení mezi Kuřivody a lokalitou neumožňuje, aby rodiče s dětmi do zařízení dojížděli. Obec se snaží o zařazení dětí z lokality Ralsko – Ploužnice do Mateřské školy v Kuřívodech tím, že zřídilo svoz do a z mateřské školy autem. Město se dopravu nejprve snažilo zpoplatnit.

V současné době nabízí svoz dětí zdarma (výpověď č. 3).

Výsledkem výzkumu bylo zjištění, že v lokalitě Ralsko – Ploužnice není zajištěna optimální síť mateřských škol.

Výzkumná otázka č. 2

Jaký zájem projevili rodiče o vzdělávání svých dětí v mateřské škole?

Jedna ze čtyř respondentů z lokality Ralsko – Ploužnice po zvážení podmínek přijetí do mateřské školy dítě nepřihlásila.

Tři respondenti dítě do Mateřské školy v Kuřívodech přihlásili, ale po čase je odhlásili. Zájem rodičů je vyhodnocen v tabulce č. 1.

33 Tabulka 1: Zájem rodičů o předškolní vzdělávání v mateřské škole v lokalitě Ralsko – Ploužnice

Prvotní zájem rodičů o předškolní vzdělávání v mateřské škole k daným nelze zkoumat, jelikož v lokalitě proběhla motivace rodičů k zařazení dětí do mateřské školy ze strany města i předškolního klubu.

Rodičům, kteří nechtěli nebo nedokázali dostát požadavkům spojených s docházkou do mateřské školy, byly nabídnuty služby nízkoprahového předškolního klubu.

Z výpovědi koordinátorky předškolního klubu v době výzkumu všechny předškolní děti v lokalitě navštěvovaly nějakou mateřskou školu v okolí nebo navštěvují nízkoprahový předškolní klub.

Výzkumná otázka č. 3

Jaký rodiče mají názor na placení školného a stravného?

Rodiče nemají dostatek financí na zaplacení školného a stravného v mateřské škole.

Docházku do mateřské školy nezahájí nebo předčasně ukončí z finančních důvodů.

Jedna ze čtyř respondentů z lokality Ralsko – Ploužnice po zvážení podmínek přijetí do mateřské školy dítě nepřihlásila a to z finančních důvodů. Podle výpovědi pobírá sociální dávky a přiznává i dluhy, které musí splácet. Přepis výpovědi je uveden v příloze pod číslem 1.

Zájem rodičů / Jména

přidělena rodičům Hana Ida Jana Kamila

Rodiče neprojevili zájem o vzdělávání svých dětí v mateřské škole

Rodiče projevili zájem o vzdělávání svých dětí v mateřské škole,

ale dítě nepřihlásili x Rodiče přihlásili dítě

do mateřské školy, do zařízení docházeli, ale

po čase jej odhlásili x x x

34 Jedna ze čtyř respondentů z lokality Ralsko – Ploužnice své první dítě přihlásila do mateřské školy, ale nebyla spokojená, a tak jej odhlásila. Jak vyplynulo z rozhovoru, další děti již nepřihlásila a to i z finančních důvodů (výpověď č. 2). Její výpověď je zařazena v tabulce č. 2 mezi rodiče, kteří přihlásili dítě do mateřské školy, do zařízení nějaký čas docházeli, ale po čase jej odhlásili.

Dvě ze čtyř respondentů z lokality Ploužnice své děti do mateřské školy přihlásili, ale po nějaké době své děti odhlásili z finančních důvodů. Zmiňují momentální špatnou finanční situaci vzniklou nezaměstnaností. Jedna respondentka měla v mateřské škole pro opožděné platby neshody s personálem (výpověď č. 3). Výsledky jsou uvedeny v tabulce č. 1.

V mateřské škole se platí školné a stravné, ale matky zmiňují i další výdaje spojené s docházkou do mateřské školy, které zvyšují náklady na předškolní vzdělávání jejich děti.

Vícenáklady:

 Platby za dopravu (výpovědi č. 4),

 Platby za kulturní a další akce (výpovědi č. 5).

Jedna respondentka vyjadřuje nespokojenost i s platbami za stravu.

 Platby za stravu (výpovědi č. 6).

Tabulka 2: Důvody rodičů k odhlášení dítěte z mateřské školy v lokalitě Ralsko –Ploužnice Důvody odhlášení

dítěte / Jméno respondenta

Hana Jana Kamila

Finančního

x x x

neshody rodiče x

mateřská škola x x

Stěhování

Výpověď ze školky Potíže s přechodem na

základní školu x