NÁSTIN ČESKÉ KANCIONÁLOVÉ TVORBY V DOBĚ BAROKNÍ NA VYBRANÝCH KANCIONÁLECH

(1)

NÁSTIN ČESKÉ KANCIONÁLOVÉ TVORBY V DOBĚ BAROKNÍ NA VYBRANÝCH

KANCIONÁLECH

Bakalářská práce

Studijní program: B7310 – Filologie

Studijní obor: 7310R033 – Český jazyk a literatura Autor práce: Iva Řeřichová

Vedoucí práce: Mgr. Marek Janosik-Bielski

(2)

(3)

(4)

Prohlášení

Byla jsem seznámena s tím, že na mou bakalářskou práci se plně vzta- huje zákon č. 121/2000 Sb., o právu autorském, zejména § 60 – školní dílo.

Beru na vědomí, že Technická univerzita v Liberci (TUL) nezasahuje do mých autorských práv užitím mé bakalářské práce pro vnitřní potřebu TUL.

Užiji-li bakalářskou práci nebo poskytnu-li licenci k jejímu využití, jsem si vědoma povinnosti informovat o této skutečnosti TUL; v tomto pří- padě má TUL právo ode mne požadovat úhradu nákladů, které vyna- ložila na vytvoření díla, až do jejich skutečné výše.

Bakalářskou práci jsem vypracovala samostatně s použitím uvedené literatury a na základě konzultací s vedoucím mé bakalářské práce a konzultantem.

Současně čestně prohlašuji, že tištěná verze práce se shoduje s elek- tronickou verzí, vloženou do IS STAG.

Datum:

Podpis:

(5)

Poděkování

Děkuji Mgr. Markovi Janosikovi-Bielskému za čas, který mi věnoval při tvorbě bakalářské práce a také za jeho rady a připomínky, jež mi pomohly k jejímu

(6)

Anotace

Hlavním tématem této bakalářské práce je přehled české barokní kancionálové tvorby.

Tento nástin je vytvořen pomocí čtyř vybraných katolických i evangelických kancionálů.

Nejprve je zde uvedeno vysvětlení pojmů kancionálu a duchovní písně a dále se zde pojednává o historii této tvorby v českém jazyce. V další části je představen život a tvorba vybraných autorů. Následuje analýza vybraných kancionálů, jež jsou posléze mezi sebou porovnávány. Nakonec je uveden odkaz těchto kancionálů do 20. a 21.

století.

Klíčová slova: Kancionál, baroko, J. Třanovský, A. Michna z Otradovic, J. A.

Komenský, F. Kadlinský, Cithara Sanctorum, Svatoroční muzika, Kancionál, Zdoroslavíček, motivy

Annotation

The main topic of this Bachelor thesis is the survey of czech baroque hymnals. This survey is created with four selected catholical and evangelical hymnals.

Firstly it is said explanation of the concepts hymnals and spiritual songs. Then it deals with history of this work in Czech language. In the other part are presented life and work of selected authors. Then selected hymnals are analyzed, which are compared with each other. Finally it is said these hymnlas in relation with 20^th and 21^st century.

Key words: Hymnal, baroque, J. Třanovský, A. Michna z Otradovic, J. A. Komenský, F. Kadlinský, Cithara Sanctorum, Svatoroční muzika, Kancionál, Zdoroslavíček, motives

(7)

Obsah

Úvod ...8

1 České kancionály a jejich vývoj ...9

1.1 Duchovní píseň ...9

1.1.1 Modlitba a duchovní píseň ...9

1.1.2 Funkce duchovní písně ...10

1.2 Vývoj kancionálů na českém území ...10

1.2.1 Počátky ...10

1.2.2 Husitské období ...10

1.2.3 16. století ...11

1.3 Vývoj kancionálové tvorby v době barokní ...13

1.3.1 Exilová tvorba ...13

1.3.2 Domácí tvorba ...14

1.3.2.1 Předbělohorské období ...14

1.3.2.2 Pobělohorské období ...15

2 Život a tvorba vybraných barokních autorů ...18

2.1 Jiří Třanovský ...18

2.1.1 Život ...18

2.1.2 Tvorba ...19

2.2 Jan Amos Komenský ...20

2.2.1 Život ...20

2.2.2 Tvorba ...21

2.3 Adam Michna z Otradovic ...23

2.3.1 Život ...23

2.3.2 Tvorba ...23

2.4 Felix Kadlinský ...24

2.4.1 Život ...24

2.4.2 Tvorba ...24

3 Analýza a komparace kancionálů ...25

3.1 Analýza vybraných kancionálů ...25

3.1.1 Cithara Sanctorum ...25

3.1.2 Kancionál ...28

3.1.3 Svatoroční muzika ...32

3.1.4 Zdoroslavíček ...35

3.2 Komparace kancionálů ...38

3.2.1 Zaměření ...38

3.2.2 Doba a místo vzniku ...38

3.2.3 Autorství ...38

3.2.4 Rozsah ...39

3.2.5 Řazení písní ...39

3.2.6 Nepísňové texty ...39

3.2.7 Výběr písní ...40

3.2.8 Motivy ...46

3.2.8.1 Motiv Ježíše Krista ...47

3.2.8.2 Motiv Trojjediného Boha ...53

3.2.8.3 Motiv Panny Marie ...55

3.2.8.4 Motiv pokání a odpuštění ...56

(8)

3.2.8.5 Motiv smrti věřícího člověka ...57

3.2.8.6 Motiv světců ...59

3.2.8.7 Manželství ...60

3.2.8.8 Motiv Máři Magdalény ...61

3.2.8.9 Motiv přírody ...62

3.2.8.10 Přehled motivů ...64

4 Odkaz do 20. a 21. století ...65

4.1 Felix Kadlinský ...65

4.2 Jan Amos Komenský ...65

4.3 Adam Michna z Otradovic ...65

4.4 Jiří Třanovský ...65

5 Závěr ...67

6 Zdroje ...69

6.1 Internetové zdroje ...70

(9)

Úvod

Ve své bakalářské práci se zabývám tématem českých kancionálů barokního období. To představím na čtyřech vybraných zpěvnících, konkrétně na evangelických kancionálech Cithara Sanctorum Jiřího Třanovského a Kancionál Jana Amose Komenského a na katolických kancionálech Svatoroční muzika Adama Michny z Otradovic a Zdoroslavíček Felixe Kadlinského. V této práci jsem zvolila chronologické řazení kancionálů, t. j. dle data jejich vydání.

Cílem práce je vytvoření obrazu české domácí i exilové kancionálové tvorby na vybraných kancionálech doby barokní. Tento obraz vytvářím pomocí analýzy a komparace.

Nejprve za pomoci sekundární literatury vysvětlím pojem kancionálu a duchovní písně obecně. Dále stručně představím historický vývoj kancionálové tvorby, jež je psána česky. Zde přiblížím především hymnologickou tvorbu barokního období.

V následující kapitole představím život a literární tvorbu vybraných autorů.

V dalších kapitolách se věnuji kancionálům samotným. Nejprve každý z nich představím a poté je mezi sebou porovnávám, a to především co se týče zaměření, místa a doby vzniku, autorství, rozsahu, výběru písní, nepísňových textů či motivů.

V této části se nejvíce zaměřuji na motivy, z nichž jsem vybrala ty nejvýraznější. Poté jsem je uspořádala do tabulky.

Poslední kapitola je věnována odkazu vybraných kancionálu do 20. a 21. století.

Své poznatky doplňuji o krátké ukázky z výše uvedených děl.

(10)

1 České kancionály a jejich vývoj

Nejprve objasním význam slova kancionál. Slovník spisovného jazyka českého tento výraz latinského původu označuje jako sborník církevních písní.¹ Ottů slovník naučný dále dodává, že písně v něm jsou systematicky uspořádány a také je k nim dodán notový záznam. Nemusí se jednat jen o písně, ale můžou se zde objevovat i modlitby či žalmy.² Uvedený termín se ustálil již v 16. století. ³ Kancionály slouží především ke zpěvu lidu.⁴

1.1 Duchovní píseň

Duchovní písní se rozumí kostelní zpěv v lidovém jazyce. Nelze uvažovat o kostelu pouze jako o místě, kde se vykonávají jen liturgické obřady. Písně se mohou převádět i během jiných událostí.

Duchovní písně jsou pouze u římskokatolické církve textem neliturgickým. Tyto písně jsou určeny pro soukromou pobožnost, jež se nachází mimo vlastní bohoslužbu, a to například v chrámě, při poutích, shromáždění věřících, veřejných projevech či v průvodech. Píseň nerozlišuje mezi vrstvami společnosti. Je určená všem.

Každá duchovní píseň se skládá ze dvou složek. Z hudební, která je vždy vázána na text, a slovesné. Ta je pro píseň významnější, vyjadřuje náboženské myšlenky. Její forma je převážně lyrická, ale může se objevit i píseň epická či lyrickoepická. Tato složka ale nemusí být doprovázena hudbou. Naopak hudba se někdy stává konstruktivní pro výběr slov či stavbu věty.⁵

1.1.1 Modlitba a duchovní píseň

Modlitby a duchovní písně se v mnohém podobají, především, co se týče obsahu. Obojí oslavuje Boha, děkuje mu a prosí ho.

Rozdíl se však nachází ve formě. Modlitba je psána prózou, kdežto píseň veršem. Ale není vyloučeno, že se lze setkat i s modlitbou ve verších.

Dále se rozlišují způsobem přednesu. Modlitba je určena pro tichou četbu nebo recitaci či přednes. Oproti tomu duchovní píseň se vždy zpívá.⁶

1 Slovník spisovného jazyka českého I (a – m), s.828 2 Ottův slovník naučný, s. 910

3 ŠKARKA, A. Půl tisíciletí českého písemnictví, s. 196

4 PODZIMEK, M. Judaismus a křesťanství (Religionistika II.), s. 105 5 ŠKARKA, A. Půl tisíciletí českého písemnictví, s. 191, 192

6 Tamtéž, s. 192

(11)

1.1.2 Funkce duchovní písně

Vznik duchovních písní souvisí s přijetím křesťanství. Primárně duchovní písně slouží jako oslava křesťanského Boha. Po formální, slovesné či estetické stránce musí Boha uspokojit. Jedinec se v ní uplatňuje pouze jako součást celku.⁷ Podle Antonína Škarky se duchovní písně staly až tendenčními skladbami, jež vyjadřují náboženské city.

V duchovních písních se odráží i ideál určité doby či vlády, jenž však tehdejší křesťanská nauka korigovala.⁸

1.2 Vývoj kancionálů na českém území

1.2.1 Počátky

Za nejstarší doklad duchovních písní, jež byly psány v češtině, se považují skladby Hospodine, pomiluj ny a Svatý Václave.⁹ První jmenovaná byla nejspíše vytvořená ve 12. století. Datace však není jistá, objevují se také domněnky, že ji mohl vytvořil už sv. Vojtěch. Tato píseň pravděpodobně původně vznikla se staroslověnským textem v polovině 10. století. Ani u písně Svatý Václave není původ zřejmý. Její vznik je datován nejpozději do 80. let 13. století, ale nelze vyloučit, že mohla být složena již na přelomu 12. a 13 století.¹⁰

Větší vzestup českého písemnictví byl zaznamenán v gotickém období. Prvním výrazným odrazem gotiky se stala Píseň Kunhutina (Vítaj, králu všemohúcí). Z této doby se nám také zachovaly písně Buoh všemohúcí či Jezu Kriste, ščedrý kněze.¹¹

Ke konci 14. století jako náhrada duchovní písně vzniká množství veršovaných modliteb.¹²

1.2.2 Husitské období

Prvního většího rozvoje se česká duchovní píseň dočkala během husitské revoluce, kdy se v ní projevovala nová zbožnost a šířila reformní myšlenky. O hymnologický rozmach se zasloužil Jan Hus, jenž oproti jiným kazatelům vytvářel písně v češtině.¹³ Pro Huse byla duchovní píseň důležitá již v počátcích husitského hnutí.¹⁴

7 ŠKARKA, A. Půl tisíciletí českého písemnictví, s. 192, 193 8 Tamtéž, s. 192

9 Tamtéž, s. 193

10 Česká literatura od počátků k dnešku, s. 50

11 ŠKARKA, A. Půl tisíciletí českého písemnictví, s. 193 12 Tamtéž, s. 194

13 Tamtéž, s. 194, 195

(12)

V tomto období byl vytvořen první česky psaný zpěvník, jenž nese název Jistebnický kancionál.¹⁵ Ten pravděpodobně vznikl v Praze kolem roku 1420.¹⁶ Ve sborníku se mimo jiné nachází píseň Ktož jsú boží bojovníci, jež se dodneška považuje za symbol husitského hnutí.

Kromě česky psaných textů se lze stále setkávat i s latinskými, a to především u katolické církve.¹⁷

1.2.3 16. století

V 16. století dochází k ustálení duchovních písní, čímž je způsobeno špatné pronikání nových skladeb.¹⁸ V této době se také poprvé objevuje knihtisk.

Nejvýrazněji se projevuje Jednota bratrská, jež přímo navazuje na Husity.¹⁹ Právě Jednota bratrská hojně využívá knihtisku, a proto již 13. ledna 1501 se zásluhou biskupa Lukáše Pražského objevuje první tištěný kancionál, jenž se stává vůbec první knihou tohoto druhu v Evropě.

Lukáš Pražský vydal ještě další sborníky v letech 1505 a 1509, ale ty se nepodařilo nalézt. Pražský ve svém díle kladl důraz na teologickou přesnost a zavedl přísnou cenzuru na výběr písní do kancionálů. Další kancionál s názvem Piesně duchovních evanjelitské po Pražském sestavil Jan Roh.

Oproti Pražskému stál Jan Blahoslav, jenž se zaměřoval na formální a básnickou dokonalost. To se také odráželo na jeho díle Písně duchovní evanjelistské, jež se dočkalo dvojího vydání. Poprvé bylo vytištěno roku 1561 v Šamolutech a podruhé roku 1564 v Ivančicích.²⁰

Blahoslav položil základy hymnologického bádání, například v Rejstříku uspořádal skladatele bratrských písní.

Nový kancionál Písně duchovní evanjelistské byl vytvořen až v letech 1615 a 1618.²¹ Součástí zpěvníku se stalo Žalmové aneb Zpěvové svatého Davida Jiřího Strejce, jenž se zasloužil o přebásnění celého žaltáře.

15 ŠKARKA, A. Půl tisíciletí českého písemnictví, s. 195 16 Česká literatura od počátků k dnešku, s. 96

17 ŠKARKA, A. Půl tisíciletí českého písemnictví, s. 195, 196 18 Tamtéž, s. 199

19 Tamtéž, s. 196 20 Tamtéž, s. 197 21 Tamtéž, s. 198

(13)

V tomto období tvořily kancionály i ostatní církve, ale ani jedna nedosáhla věhlasu Jednoty bratrské.

Čeští podobojí uvázli na starých textech a nové nevytvářeli. V dílech kněze Václava Miřínského se objevovaly dozvuky gotiky. Jeho kancionály vydal Jan Táborský z Klokotské Hory.

Polský kněz Valentin Polonus Pelčický uspořádal písně do kancionálu Zpívání křesťanská starodávní chvál božských, jenž vyšel v letech 1582 a 1584.

Většího úspěchu nedosáhli ani Jan Musophilus Soběslavský a Tomáš Řešátka Soběslavský se svým Kancionálem celoročním.²²

Z luteránských autorů bych zmínila Jakuba Kunvaldského s kancionálem Písně chval božských či jeho pokračovatele Tobiáše Závorku Lipenského.

S nerozsáhlou tvorbou se potýkali také katolíci. Jejich nejstarší tištěný zpěvník Piesničky velmi pěkné a příkladné na nedělní čtení by mohl být určen i pro nekatolíky.

To se změnilo až příchodem jezuitů, kteří v 80. letech začali vydávat první zpěvníčky.

Mezi hlavní představitele katolických autorů patří Šimon Lomnický z Budče, jenž své kancionály Písně nové na evangelia svatá nedělní a Kancionál aneb Písně nové historické na dni obzvláštní sváteční stavěl na starých tradicích.²³

22 ŠKARKA, A. Půl tisíciletí českého písemnictví, s. 199 23 Tamtéž, s. 200

(14)

1.3 Vývoj kancionálové tvorby v době barokní

V této kapitole se zabývám obdobím po porážce stavovského povstání na Bílé hoře roku 1620. Z důvodu rekatolizace Čech byli evangelíci nuceni emigrovat.²⁴ Tím se česká literatura této doby rozdělila na dva proudy – zahraniční a domácí.²⁵

1.3.1 Exilová tvorba

Nejprve se zaměřím na tvorbu v exilu, tedy tvorbu evangelickou, jíž nejvýznamnějším představitelem je zajisté Jan Amos Komenský, jehož představuji v jiné kapitole.

V emigraci se však začala projevovat závislost především na německém prostředí, což se mimo jiné projevilo na postupném úpadku české jazykové a literární znalosti.²⁶

V zahraničí vzniklo několik center, v nichž se vyhnaní evangelíci sdružovali.

Jedním z nich se stalo Sasko, kde se duchovní píseň rozšiřovala zásluhou Samuela Martinia z Dražova. V tiskárně, jež se nacházela v Perně, byla roku 1629 vytištěna Knížka ruční zpěvův a modliteb, jíž autorství je připisováno Martiniovi. O dva roky později byl vydán kancionál Jana Ctibora Kbelského.

Poté, co roku 1639 exulanti museli opustit Perno, se jejich sídlo přesunulo do Žitavy. V tomto městě působil Pavel Krupius, jenž začal pracovat na kancionálu, jenž však nechal vytisknout až roku 1685 s názvem Zpěvy k chválám a poctám božím jeho nástupce Jan Milesius. Ve stejném roce vyšel i Kancionál zpěvův z starých i nových písní Jana Nováka. Roku 1687 Kašpar Motěšický vydal Ruční knížku, t. j. každodenní modlitby. Ta byla roku 1694 vytištěna znovu, ovšem některé Motěšického písně zde byly nahrazeny písněmi novými.²⁷ Také zde působil kantor žitavské české církve Jan Bohumil Myller, jenž do svého Pokladu zpěvů duchovních z roku 1710 zařadil i některé písně z Citrhary Sanctorum Jiřího Třanovského.²⁸

Významným vydavatelem českých knih v Žitavě se stal Václav Kleych, jenž roku 1717 představil své dílo v Evangelickém kancionálu, obsahujícím v sobě písně duchovní staré i nové, od bl. paměti Dr. M. Luthera a J. Třanovského. Dále zde působil Jan Liberda, který roku 1725 napsal sborník Klíč Davidův k otevření království božího,

25 ŠKARKA, A. Půl tisíciletí českého písemnictví, s. 201 26 Tamtéž, 203

27 JIREČEK, J. Hymnologia Bohemica. Dějiny církevního básnictví českého až do XVIII. století, s. 31 28 ŠKARKA, A. Půl tisíciletí českého písemnictví, s. 202

(15)

v tajemství skrytých a roku 1732 z němčiny přeložil sborník Harfa nová na hoře Sion.²⁹ K těmto výše zmíněným centrům se také řadí Bavorsko, kde roku 1633 Jiří Galli Chrudimský přeložil Písně duchovních v německých církvích obyčejné.³⁰

Evangelickou hymnologicou tvorbu shrnul v Lipsku roku 1737 Jiří Sagranek v díle Cithara Sanctorum, aneb Žalmy a písně duchovní.³¹ Také nelze opomenout na Drážďany, kde mimo jiné působil Slovák Jíří Petrman, jenž roku 1748 vytvořil dílo Hospodina srdcem i rty chválení neb písně duchovní staré i nové.³²

Někteří vyhnanci se také uchýlili na Slovensko. Kromě nejznámějšího Jiřího Třanovského, se zde setkáváme se Štěpánem Pilaříkem, Adamem Plintovicem ze Skočova, Jiřím Zbojníkem, Eliášem Mlynárových-Molitorem, Danielem Krmanem, Janem Glosiem Pondělským, Janem Blasiem starším, Samuelem Čerňanským či Pavlem Jakobacem.³³

Návrat do Čech byl evangelíkům umožněn až po roce 1781, kdy byl vydán tzv.

toleranční patent.³⁴

1.3.2 Domácí tvorba

Jak jsem se již zmínila výše, v Čechách po bitvě na Bílé hoře mohli zůstat pouze katolíci. Díky jejich styku s domácím prostředím se v tomto období objevuje menší ohled na tradici. Menší svázání s tradicí a vliv českého prostředí mohl zapříčinit i výraznější vývoj duchovních písní než u exilových autorů.³⁵

1.3.2.1 Předbělohorské období

Předzvěst baroka se objevila ještě dávno před bitvou na Bílé hoře, a to konkrétně v Kancionálu, to jest: Sebrání spěvův pobožných... z roku 1601 autora Jana Roznpluta.

Vytištěn byl v dílně Jiříka Handleho. Byl určen pro olomouckou diecézi. Práci na tomto kancionálu však Jan Rozenplut dokončil již o rok dříve. Uveřejnil zde dosud nevytištěné starší skladby. Vždy se snažil dohledat původní nepřepracované verze písní. Lze se domnívat, že Rozenplut některé skladby i sám složil a v Kancionálu je označil hvězdičkou. Takových se zde nachází 36. Ovšem některé písně mohly být sestaveny

29 JIREČEK, J. Hymnologia Bohemica. Dějiny církevního básnictví českého až do XVIII. století, s. 32 30 Tamtéž, s. 31

31 ŠKARKA, A. Půltisíciletí čekého písemnictví, 202

32 JIREČEK, J. Hymnologia Bohemica. Dějiny církevního básnictví českého až do XVIII. století, s. 32 33 Tamtéž, s. 33

34 ŠKARKA, A. Půltisíciletí čekého písemnictví, s. 204 35 Tamtéž, s. 203

(16)

i z několika jiných skladeb. To doložil i Antonín Škarka: Tak jsem např. zjistil, že ranní píseň Ve jménu svaté Trojice je vlastně sestavena z několika písní otištěných v Písních nových 1588 a rozmnožena jenom o několik přídavků.³⁶

Jan Rozenplut ovlivnil i další autory, například Jiřího Hlohovského, jenž do svých Písní katholických k výročním slavnostem, k památkám božích svatých a k rozličným časům pobožnosti křesťanské z roku 1622 některé Rozenplutovy písně přebíral. Stejně jako Rozenplut své vlastní skladby označoval hvězdičkou. Čtyři z těchto písní se však objevily již v Rozenplutově Kancionálu, je tedy pravděpodobné, že Hlohovský byl jedním ze spolupracovníků Jana Rozenpluta.³⁷

1.3.2.2 Pobělohorské období

První větší soubory po roce 1620 měly neznámého autora. Sem patří Kancionál, to jest Sebrání spěvův pobožných z roku 1631, jenž byl vytištěn u Pavla Sessia. Autor zde čerpal jak z Rozenplutova, tak i z Hlohovského díla. Dalším takovým počinem je Kancionálník neb Písně katolické od adventu až přes celý rok na výroční svátky při službě boží, poutích, procesích i jindy obyčejné z roku 1639. Vydání tohoto kancionálu schválil hrabě z Harrachu Arnošt Albrecht. Roku 1642 v tiskařské dílně Jiříka Šípaře byl vytištěn Český dakord neb Kancionál na deset dílův přes celý rok dle slavnosti, času a důležitosti rozdělený, u něhož díky dedikaci lze určit Oldřicha Skuhrovského ze Skuhrova, jenž uhradil náklad.³⁸

Společně s novým směrem se začala objevovat díla podepsaná konkrétními autory. Za prvního katolického skladatele lze považovat Adama Michnu z Otradovic, o němž se rozepíši níže.³⁹

Proti Michnovi stojí jezuita Fridrich Bridel. I přes svou bohatou tvorbu, vydal roku 1658 pouze jediný samostatný soubor duchovních písní s názvem Jesličky, staré nové písničky, vnově narozenému králi Kristu, Ježíši bethlemskému, za dar Nového léta připsané. Jak již název napovídá, sborník obsahuje, až na pár závěrečných výjimek, vánoční písně.⁴⁰

36 ŠKARKA, A. Půl tisíciletí českého písemnictví, s. 238, 239 37 Tamtéž, s. 243

38 Tamtéž, s. 246 39 Tamtéž, s. 247 40 Tamtéž, s. 254, 255

(17)

Za významný překladatelský počin této doby je považováno přebásnění Zdoroslavíčka Fridricha von Spea Felixem Kadlinským.⁴¹

Na tyto předešlé autory navazoval představitel mariánské poezie Jan Ignác (Hynek) Dlouhoveský. Tomuto tématu věnoval českou prvotinu Ager Benedictionis.

Požehnané pole, na kterémžto švítorný podletní jarní ptáček skřívánek se prolétuje:

nebeského posla nasleduje a sobě nad kostelem nejsvětější Rodičky boží v Staré Boleslavi vesele a radostně ono Ave, Zdrávas, prozpěvuje z roku 1670, jež se zároveň stala první částí sedmidílného cyklu, z něhož se však zachovaly jen tři části.⁴²

Někteří autoři se však naopak začali obracet zpátky k předbarokní tradici. Z ní vycházel i jezuita Matěj Václav Šteyer, jenž roku 1683 vydal Kancionál český více než osm set a padesáté písní na všecky přes celý rok slavnosti, neděle a zasvěcené svátky, pro všecky přes celý den obzvláštní časy, ráno, při mši, před i po kázaní, před i po jídle, k nešporům a k večeru; naposledy pro všeliké potřeby, příhody a důležitosti, za živé i za mrtvé v sobě obsahující. Z nichž netoliko sprostý lid, ale také páni literáti a páni kantorové při službách božích, v čas vystavování velebné svátosti, na poutích, na jakékoli processi a při pochovávání mrtvých hojnost zpěvů, na přepěkné staré i nové noty složených, míti budou.⁴³

Do protikladu ke Šteyerovi lze stavět Václava Karla Holana Rovenského, jenž ve svém díle Capella regia musicalis. Kaple královská zpěvní a muzikální v řečí a v jazyku českém svatováclavském někdy od Otce vlasti slvané a vaté paměti, císaře Karla čtvrtého, na Hradě pražském často zvučně a hlučně držaná. To jest: Kancionál a kníha zpěvní na všechny svátky a slavností vejroční nyní vnově vydaná z roku 1694 shrnul Michnovu a Dlouhoveského tvorbu.⁴⁴

Na Rovenského navázal Jan Josef Božan se Slavíčkem rájským na stromě života slávu tvorci svému prospěvující, to jest Kancionálem anebo: Kníhou písební z roku 1719.⁴⁵

41 ŠKARKA, A. Půltisíciletí čekého písemnictví, s. 265 42 Tamtéž, s. 276, 277

43 Tamtéž, s. 288 44 Tamtéž, s. 293 45 Tamtéž, s. 296

(18)

Ten se stal vzorem pro Antonína Koniáše, jenž se zpěvníkem s názvem Citara Nového zákona pravého Boha v předrahých Kristové víry tajemstvích a v svatých jeho líbospěvně oslavujicí. Aneb: Písně celoroční. Všem pobožným veršovníkům představené., Milým vlastencům misto nekatlických, bludy kacířskými porušených písní za dar obětované z roku 1727 snažil omezit vliv nekatolických sborníků. Název je narážkou na Citharu Sanctorum Jiřího Třanovského.⁴⁶

46 ŠKARKA, A. Půltisíciletí čekého písemnictví, s. 299, 300

(19)

2 Život a tvorba vybraných barokních autorů

2.1 Jiří Třanovský

2.1.1 Život

Jiří Třanovský se narodil 27. března 1592 v Těšíně do rodiny tamního řemeslníka.

Školní docházkou prošel na školách v Těšíně, Gubenu a v Kollbergu. Roku 1607 začal studovat filosofii a teologii na univerzitě ve Wittenbergu. Po jejím absolvování roku 1611 působil jako učitel ve škole u Sv. Mikuláše v Praze. O rok později však nastoupil jako vychovatel Adámka ze Švamberka v Třeboni. K učitelství se vrátil ve škole v Holešově.⁴⁷

Po přestěhování do Valašského Meziříčí byl Třanovský roku 1615 jmenován rektorem městské školy.⁴⁸ Také se zde připojil k místnímu literátskému bratrstvu.

Ve stejném roce se oženil s Annou Polanovou z Polansdorfu.⁴⁹ Evangelickým farářem se stal o rok později, t. j. roku 1616.

Po bitvě na Bílé hoře se však musel i s rodinou uchýlit zpět do rodného města.⁵⁰ Odtud se roku 1622 vrátil do Valašského Meziříčí, kde však byl krátce vězněn. Roku 1624 ho postihla další tragedie. Na mor mu zemřely děti Eliáš a Marie.⁵¹

Roku 1626 začal působit ve slezském Bielsku, odtud však po dvou letech musel odejít a po definitivním opuštění Slezska se usídlil na Slovensku, kde se zásluhou Jana Szunyogha z Jesenice roku 1631 stal kazatelem a zámeckým farářem na Oravě.

Ve stejném roce byl určen jako farář v Liptovském Mikuláši, kde se věnoval literární činnosti.⁵²

Rodný Těšín naposledy navštívil až rok před svou smrtí. Po dlouhých zdravotních problémech, jež se na podzim roku 1636 zhoršily, Jiří Třanovský 29. května 1637 zemřel v Liptovském Mikuláši. Během pohřbu v místním kostele bylo kázání svěřeno jeho dvěma přátelům Melicharovi Smrtníkovi a Janu Lochmannovi. Tato kázání jsou sepsána ve Vale Tranoscianum. Aneb kázání pohřební dvoje učinění při pohřbu slavné a svaté paměti dvojctihodného a slovutného kněze Jiříka Třanovského služebníka

47 Lexikon české literatury: osobnosti, díla, instituce, s. 1022 48 Tamtéž, s. 1023

49 Zborník Oravkého múzea, 2011, s. 392

50 Lexikon české literatury: osobnosti, díla, instituce, s. 1023 51 Zborník Oravkého múzea, s. 392, 393

52 Lexikon české literatury: osobnosti, díla, instituce, s. 1023

(20)

Páně při církvi svatomikulášské v Liptově věrného.⁵³

Po zabrání kostela katolíky, byly ostatky Jiřího Třanovského umístěny na neznámé místo.

2.1.2 Tvorba

Tvorba Jiřího Třanovského byla výrazně ovlivněna jeho luterským vyznáním. I přes objevující se prvky barokního stylu, u něj převažovala reformační tradice a pozdní humanismus.

Pro tvorbu užíval latiny i češtiny. Latina se objevovala v jeho básních, čeština zase v modlitbách a duchovních písních.⁵⁴

Z rané tvorby se dochovala vánoční píseň z roku 1611 a blahopřání k sňatku Petra Grucigena Břečkovského s Johannou Landtfoytovou z roku 1613.

Zasloužil se o české vydání augsburské konfese z roku 1620. Také je autorem několika drobných rukopisů, např. pojednání o světské vrchnosti či rad ke studiu teologie. Chybně mu bylo přisuzováno autorství rukopisné postily Jiřího Pragena.⁵⁵

V jeho prvním tištěném díle Odarum sacrarum sive hymnorum libri tres (Tři knihy posvátných ód neboli hymen) z roku 1629 je zcela patrný vliv Jana Campana Vodňanského. Stejně jako on, Třanovský užíval sloučení antického metra s rýmovaným básnictvím. Přebíral dokonce strofická a rýmová schémata, ale také celé verše. Tím se snažil napodobit klasickou římskou poezii. V závěrečné teoretické rozpravě se nejvíce přiblížil baroku tím, že odsoudil křesťanské básníky, jenž oslavují pohanské bohy a antickou mythologii.

Roku 1635 vydal česky psané dílo Phiala odoramentorum...Modlitby křesťanské. O rok později dokončil práci na svém nejvýznamnějším díle kancionálu Cithara Sanctorum.

Třanovský také na základě starších vzorů zpracoval latinsko-česko-německou konverzační příručku s názvem Formulae colloquiorum.⁵⁶

53 Zborník Oravkého múzea, s. 393, 394

54 Lexikon české literatury: osobnosti, díla, instituce, s. 1023 55 Zborník Oravkého múzea, s. 394, 395

(21)

2.2 Jan Amos Komenský

2.2.1 Život

Jan Amos Komenský se narodil 28. března 1592 v Nivnici u Uherského Brodu. V mládí se nejprve podepisoval podle rodné obce jako Nivnicenus, až později začal užívat jména Komenský, což je odvozenina od vsi Komňa, odkud pocházela jeho rodina.⁵⁷

Po smrti rodičů v roce 1604 se ho ujali příbuzní ve Strážnici, kde nastoupil do bratrské školy. Od roku 1608 studoval na latinské škole v Přerově, kde získal prostřední jméno Amos. Mezi lety 1611 a 1613 navštěvoval akademii v Herbornu. Roku 1614 studia dokončil na univerzitě v Heidelbergu.

Ve stejném roce se vrátil do Přerova, kde působil jako učitel na bratrské škole.

Roku 1616 se stal knězem.

V roce 1618 nastoupil jako správce německého bratrského sboru a školy ve Fulneku. Ve stejném roce se oženil s M. Vizovskou.

Po bitvě na Bílé hoře byl však z Fulneku vyhnán, a proto se uchýlil zpět do Přerova, kde ale epidemie moru usmrtila jeho ženu a děti. Poté se skrýval v Brandýse nad Labem, kde si roku 1624 vzal za ženu Dorotu, dceru biskupa J. Cyrila.

Rok na to odešel do Lešna, kde se roku 1628 usídlil s rodinou a kde se stal představeným bratrského gymnázia. Zde začal rozvíjet své úvahy o reformě školství a také zde pečoval o exilovou církev.⁵⁸

Roku 1641 byl pozván do Anglie, kde měl připravit návrh na organizaci vědy a školství.⁵⁹ Odtud však zklamán odešel do Švédska a dále do pruského Elbigu.

Do Lešna se vrátil o sedm let později. V této době mu však zemřela i druhá manželka. Roku 1649 se opět oženil, tentokrát s J. Gajdusovou.

Roku 1650 se vydal do Uher na tzv. pastýřskou cestu po tamních bratrských sborech. Zde se na čas usadil v Blanském Potoku.

Po čtyřech letech opět přišel do Lešna. To však bylo v dubnu 1656 vypáleno.

Kvůli požáru Komenský přišel o několik svých rukopisů.

Poté odešel na pozvání V. de Geera do Amsterdamu, kde 15. listopadu 1670 zemřel. Jeho ostatky jsou uloženy v kostele v Naardenu.⁶⁰

57 Lexikon české literatury: osobnosti, díla, instituce, s. 812 58 Tamtéž, s. 813, 814

(22)

2.2.2 Tvorba

Jan Amos Komenský se svou tvorbou snažil o rozvoj českého vzdělání. Již při studiích v Herbornu shromažďoval materiál pro česko-latinský slovník Linguae Bohemicae thesaurus (Poklad jazyka českého), z něj však kvůli lešenskému požáru zůstaly dochovány pouze útržky.

Ohni podlehla i věcná encyklopedie Amphitheatrum universitatis rerum, to jest Divadlo světa vytvořená v letech 1616 až 1618.

Na nevyhovující stav českého naukového písemnictví upozorňoval již v latinské výzvě Ad eruditos gentis meae (Vzdělancům mého národa).⁶¹

Roku 1658 byl vytištěn Manuálník aneb Jádro celé bibli svaté, jenž byl redukovanou podobou biblické encyklopedie Theatrum Scripturae, to jest Divadlo předivných tajemství božích v Písmě vyjevených.

Komenský také sesbíral na 2000 přísloví a pořekadel a uspořádal je do knihy Moudrost starých Čechů za zrcadlo vystavená potomkům. Věnoval se i verši a prozódii, jimž věnoval dílo O poezii české. V rukopise z let 1620 a 1621 s názvem Zpráva o naučení kazatelství se zabýval řečnickým uměním v kazatelství.

Komenský však netvořil jen naukové práce. Známá je jeho alegorie Listové do nebe, v kterýchž chudí a bohatí před Kristem žaloby a stížnosti na sebe vespolek vedou a rozeznáni býti žádají nejspíš z roku 1616 či polemika Retuňka proti Antikristu a svodům jeho z roku 1617.

Po bitvě na Bílé hoře hledal jistoty a útěchu. To se odrazilo na spisech Přemyšlování o dokonalosti křesťanské, Nedobytelný hrad jméno Hospodinovo, Truchlivý, Pres boží či O sirotě. V tomto období také vytvořil své nejslavnější dílo Labyrint světa a ráj srdce z roku 1623 či teologickou úvahu Centrum securitatis (Hlubina bezpečnosti) pravděpodobně z roku 1625.

K pedagogické práci se vrátil v exilu, kde vzniklo dílo Janua linguarum reserata (Brána jazyků otevřená), jež bylo později doplněno o obrázky a vydáno jako Orbis sensualium pictus (Svět v obrazech). Také zde vznikla jeho nejcennější kniha Didactica magna (Velká didaktika) či spis Linguarum methodus novissima (Nejnovější metoda jazyků).

(23)

Komenský byl zastáncem tzv. pansofie. Její myšlenky zachytil v De rerum humanarum emendatione consultatio catholica (Všeobecná porada o nápravě lidských věcí).⁶² Ve spisu Haggaeus redivivus (Oživlý Aggeus) vyzýval všechny exulaty, aby se sjednotili. Dále napsal smířlivý spis Cesta pokoje.

Po podepsání vestfálského míru vytvořil alegorickou závěť, již pojmenoval Kšaft umírající matky Jednoty bratrské.

V díle Historia revelationum (Historie zjevení) nás Komenský seznámil se vznikem Lux in tenebris, kam shromáždil Kotterovo, Poniatowské a Drabilovo proroctví. Život zhodnotil v latinské úvaze Unum necessarium (Jednoho jest potřebí).

Do konce života pak pracoval na Všenápravě, jíž dokončení svěřil do rukou syna Daniela a spolupracovníka K. V. Nigira. ⁶³ Rukopis byl nalezen Dmytrijem Čyževskim až roku 1935 v hallské knihovně.⁶⁴

Nelze opomínat Komenského hymnologickou tvorbu. V exilu se připravoval na vydání nového kancionálu. Tomu předcházela díla Pres boží z roku 1624, kde se objevovaly překlady některých zahraničních autorů (např. Martin Luther, Justus Jonas, Pavel Eber) či v přípravných knihách O poesii české a Annotatta.⁶⁵

Kromě nejvýznamnějšího hymnologického počinu z roku 1659 s názvem Kancionál, Komenský vydal rukopisný svazek Písně některé nábožné potřebně z německých neb polských pod české rytmy uvedené, a naše některé staré předělané od J. A. C., jenž obsahuje 75 písní.⁶⁶

Roku 1661 nechal pod názvem Kirchen-Haus-und Hertzen-Musica vydat zpěvník Michaela Weiße Ein neu Gesenbuchlen.⁶⁷

65 SETTARI, O. Kancionál/Jan Amos Komenský, s. 8, 9 66 Tamtéž, s. 11

67 ŠKARKA, A. Půltisíciletí čekého písemnictví, s. 311

(24)

2.3 Adam Michna z Otradovic

2.3.1 Život

O životě Adama Michny z Otradovic toho není moc známo. Lze se domnívat, že se narodil kolem roku 1600 v Jindřichově Hradci. Pocházel z nižší šlechtické rodiny.

V letech 1611 a 1617 studoval na jezuitské koleji v rodném Jindřichově Hradci.

Roku 1633 působil jako varhaník v kostele Nanebevzetí Panny Marie.

Adam Michna z Otradovic se oženil se Z. Cimermanovou, s níž od roku 1640 do roku 1661 vedl výčep vína, čímž se stal nejzámožnějším měšťanem v Jindřichově Hradci. Poté, co roku 1671 ovdověl, uzavřel sňatek s T. Eppenaurovou. Roku 1673 vytvořil nadaci pro tři studenty hudby.

Ani jeho úmrtí nelze přesně datovat, uvádí se, že Adam Michna z Otradovic zemřel mezi 30. červnem a 22. zářím 1676.⁶⁸

2.3.2 Tvorba

Adam Michna z Otradovic čerpal z antické mythologie, Bible či z mystické literatury.

Do českého prostředí přináší idylismus, mystickou erotiku, kult mučedníků a světců.

Také představuje české patrony i barokní svaté.⁶⁹

Celé své dílo uspořádal do tří knih. Jeho prvotinou byl kancionál Česká mariánská muzika z roku 1647.⁷⁰ Jeho další duchovní zpěvník vydaný roku 1661 se nazývá Svatoroční muzika. V obou dílech shrnul a chronologicky seřadil (podle liturgického roku) svou básnickou tvorbu.

Třetím dílem je v té době nezvyklá básnická a hudební svita Loutna česká z roku 1653. Adam Michna z Otradovic ovlivnil několik dalších umělců, např. F. Bridela, J. I. Dlouhoveského nebo V. Holana Rovenského.⁷¹

Michna ke svým textům skládal i hudbu. Ta byla většinou určena pro čtyři až pět hlasů.⁷²

Existuje domněnka, že Michna spolupracoval na představeních, církevních slavnostech a na inscenacích dvorských veseloher.⁷³

70 Básnické dílo/Adam Michna z Otradovic, s. 9

71 Lexikon české literatury: osobnosti, díla, instituce, s. 257 72 TICHÁ, Z. Adam Václav Michna z Otradovic, s. 69 73 Básnické dílo/Adam Michna z Otradovic, s. 10

(25)

2.4 Felix Kadlinský

2.4.1 Život

Felix Kadlinský se narodil 18. října 1613 v Horšovském Týně. Vzdělání získal na jičínské koleji. Roku 1635 se stal členem jezuitského řádu. V Jičíně také působil jako učitel humanitních disciplín. Mimo to byl i prokurátorem provincie a duchovním prefektem.

Roku 1650 byl zaměstnán jako administrátor v Lilči. Posledních deset let života strávil na koleji v Uherském Hradišti, kde 13. listopadu 1675 zemřel. Felix Kadlinský byl postižen nemocí pohybového ústrojí.⁷⁴

2.4.2 Tvorba

Tvorba Felixe Kadlinského se zabývala náboženskou tematikou. Velkou její část zaujímaly překlady poezie a věcné literatury z latiny a z němčiny. Z těch, jež se dochovaly knižně lez zmínit P. de Barryho, M. Lęczyckiho, F. Speea von Lagenfelda či J. Tannera. Dále překládal např. Ph. de Alegamba, R. F. Bellarina, V. Caraffa, J. E. Nieremberga a G. Stengeli.

Jeho nejvýznamnějším překladatelským počinem se zajisté stalo přebásnění Trutznachtigall oder Geistlich-poetisch Lust-Wäldlein Fridricha Speea, jež roku 1665 Kadlinský uvedl pod názvem Zdoroslavíček.⁷⁵

Roku 1662 nechal vydat Zlatou ctnostní knihu.⁷⁶ Z Kadlinského tvorby byly dále posmrtně vydány jeho hagiografické skladby Zrcadlo bolestné Matky boží či Život sv. Ludmily a úvahové dílo Pokladnice duchovní.

U jeho další nevydané práce nelze určit, zda ji napsal česky, protože byly nalezeny jen latinské překlady titulů. Kadlinského tvorba inspirovala i další umělce, např. J. I. Dlouhoveského.⁷⁷

76 KOPECKÝ, M. Zdoroslavíček Felixe Kadlinského, s. 186 77 Lexikon české literatury: osobnosti, díla, instituce, s. 605

(26)

3 Analýza a komparace kancionálů

V této kapitole se zabývám komparací jednotlivých kancionálů. Jak jsem se již zmínila v úvodu, k nástinu barokní kancionálové tvorby jsem zvolila kancionály Cithara Sanctorum Jiřího Třanovského, Kancionál Jana Amose Komenského, Svatoroční muziku Adama Michny z Otradovic a Zdoroslavíčka Felixe Kadlinského.

3.1 Analýza vybraných kancionálů

3.1.1 Cithara Sanctorum

Cithara Sanctorum, celým názvem Cithara Sanctorum. Písně duchovní staré i nové kterýchž církev křesťanská při výročních slavnostech a památkách, jakož v vevšelikých potřebách svých obecních obzvláštních prospěchem mnohým užívá: Knimžto přidaný jsou písně Dr. M. Luthera všecky z německé řeči do nasí slovanské přeložené, je nejvýznamnějším dílem Jiřího Třanovského. Tento kancionál byl poprvé vydán roku 1636 v Levoči.⁷⁸

První vydání obsahovalo 412 písní, z toho jich 150 bylo poprvé vytištěno. 90 písní pochází z pera samotného Třanovského.

Sláva Bohu na výsosti Dárci všeliké radosti:

Hallelujah, Buď Bohu chvála!

A na zemi lidem pokoj Pro slavný Kristův smrti boj:

Neboť již učinil dosti Smrtí svou za naše zlosti:

Umřev pro naše hřešení, Vstal nám zas k ospraveďnění:

Hallelujah, Buď Bohu chvála!⁷⁹

78 TŘANOVSKÝ, J. Tranovskeho kancionál, s. 396 79 Tamtéž, s. 165

(27)

Nachází se zde překlady z latiny a němčiny, např. Martina Luthera či P. Ebera.

Třanovský čerpal z kancionálů luteránských, odkud převzal písně T. Závorky Lipenského, bratrských, odkud citoval J. Blahoslava či Lukáše Pražského, utrakvistických či slovenských – např. E. Láni.

Vesele zpívejme, Boha Otce chvalme, Jenž nám Syna svého, Jednorozeného

Dal na vykoupení Národu lidskému.

Aj, Kristovo příští Čtvero písmo jistí:

Nejprvnější v těle;

Druhé v duši celé A třetí při smrti;

Čtvrté má souditi. ...

(Lukáš Pražský)⁸⁰

S výsostí nebeské jdu k vám, Skloňte srdce svých k novinám, Nesu dobrých novin hojně, Kteréž oznámím pokojně.

Narodil se vám zajisté Synáček z panny přečisté, Děťátko velmi spanilé, To buď vše zboží milé. ...

(Martin Luther)⁸¹

Tento kancionál reagoval na pronásledování protestantských církví. Třanovský v něm klade důraz na lidskou bezvýznamnost a důvěru v boží milost.

Nachází se zde inspirace Biblí i ustálené metafory starší hymnografie. Třanovský

80 TŘANOVSKÝ, J. Třanovského kancionál, s. 39 81 Tamtéž, s. 83

(28)

potlačuje konkrétnost a názornost, staví na pojmové přesnosti. Je zde patrná malá míra subjektivního zabarvení.

Užívá kultivovanou češtinu reformačních humanistů a vyhýbá se slovakismům.

Třanovský také sahá po nových strofických útvarech.

Ke 142 písním je přiřazen notovaný nápěv, jenž byl svázán s tradicí středověkého chorálu a se starší reformační duchovní písně.⁸² Třináct melodií je dílem Třanovského.⁸³

Třanovský v Cithaře Sanctorum ustálil podobu repertoáru slovenských evangelíků. Na Slovensku se tento kancionál stal velmi populárním. Do konce 17. století vyšel ještě desetkrát. Byl také často rozšiřován a upravován. Již roku 1864 sem byly přidány písně slovenských autorů (např. D. Krman, J. Zábojník, J. Kalinka, K. Motěšický).

Cithara Sanctorum ovlivnila další vývoj české a slovenské hymnografie, a to nejen evangelické, ale i katolické.⁸⁴

82 Lexikon české literatury: osobnosti, díla, instituce, s. 1023 83 Zborník Oravského múzea, 2011, s. 396

(29)

3.1.2 Kancionál

Roku 1659 byl v Amsterdamu u Kryštofa Konráda vytištěn anonymní zpěvník Kancionál, to jest Kniha žalmů a písní duchovních, k chvále Boží a spasitedlnému věřicích vzdělání i dávno prvé i vnově teď jazykem českým složených a nyní spolu vydaných. Ten byl sice opatřen předmluvou, ale ta obsahovala pouze dataci, nikoli podpis autora. Nyní už víme, že autorství je připisováno Janu Amosi Komenskému.⁸⁵

Kancionál mohl vyjít v nákladu 2000 kusů díky finanční pomoci z Anglie, jež činila 418 říšských tolarů. Obsahuje téměř celou Komenského hymnografickou tvorbu.

Nachází se zde 605 písní, z toho 150 žalmů přebásněných Strejcem, 310 převzatých písní a 146 písní nových, z nichž 135 pochází z tvorby Komenského. Jedná se o parafráze, překlady, ale i o jeho vlastní díla.⁸⁶

Komenský si převzaté texty výrazně upravoval. V jeho Kancionálu se také objevují dvě písně z Třanovského Cithary Sanctorum. Konkrétně se jedná o Třanovského píseň Kristus Pán jest můj život a jeho překlad E. Lániho Takliž pak předce v uzkosti.⁸⁷

Toto dílo je velmi odlišné od ostatních bratrských kancionálů. Uvádí ho čtyřkapitolová předmluva, jíž každá část je věnována jinému tématu. Poté navazují Strejcovy žalmy a 25 písní založených na Starém zákoně.

PÍSEŇ MOJŽÍŠOVA, PO PŘEVEDENÍ LIDU IZRAELSKÉHO PŘES MOŘE A ZATOPENÍ FARAONA ZPÍVÁNA.

Lide Boží, prošlý moře a bíd hrozných zniklých hoře, vesele začni plésati

a Pánu ke cti zpívati.

Tomu, kterýž činí divy, k pomáhání jsa svým chtivý, strašlivě soudy své veda, zhynouti cirkvi však nedá....⁸⁸

85 ŠKARKA, A. Půltisíciletí čekého písemnictví, s. 303 86 Tamtéž, s. 314

87 ŠKARKA, A. Duchovní píseň/ Jan Amos Komenský, s. 389 88 Tamtéž, s. 69

(30)

POŽEHNÁNÍ KTERÉŽ DÁVAL ARON LIDU IZRAELSKÉMU.

Požehnej tobě (lide Bo*ží) Hospodin a ostříhejž tebe so*bě na věky!

Osvětiž Hospodin tvář*svou nad tebou a budíž mi*lostiv tobě!

Obratiž Hospodin* tvář svou k tobě a dejž tobě sva*tý svůj pokoj!⁸⁹

Dále následuje již vlastní kancionál, jenž odkazuje na Nový zákon. Zde jsou písně rozděleny podle tří hledisek – písně o věcech podstatných, služebných a případných.

Poté je zde uveden přídavek sedmi písní. Komenský Kancionál opatřil i rejstříky písní přeložených a písní nových.⁹⁰

Komenský některé písně věnoval určitým lidem, např. těhotné ženě, školákovi, vrchnosti a poddaným, hlásným či starcům nebo také různým stavům, např. období žní, vinobraní, ale i času neúrody a hladu. ⁹¹

PÍSEŇ ČLOVĚKA POCESTNÉHO Bože svatý,

jenž našeho vjíti,

vyjíti každého pravicí svou ostříháš, začínání i konání našeho

všecko v rukou máš,

jáť sem se tobě poručil i jménem tvým ubezpečil, že mne i v této cestě skrz stráž svatých anjelů svých

chrániť budeš zajisté. ...⁹²

89 ŠKARKA, A. Duchovní píseň/ Jan Amos Komenský, s. 71 90 ŠKARKA, A. Půltisíciletí čekého písemnictví, s. 316, 317 91 Tamtéž, s. 325, 326

92 SETTARI, O. Kancionál/Jan Amos Komenský, s. 173

(31)

ŽÁKŮM PO ŠKOLE

Jak přemilá sobě sem dnes v ctnostech i v umění ctném předkládaná měl na učení!

Jak tolikéž spolučedlníky své bedlivě na vše pěkný viděl dávať pozor!

Však ty, darů jediný dobrých všech dárce, Ježíši, smyslů našich sám pozdvihuj.⁹³

V ČAS ŽNĚ NEB VINOBRANÍ

Což vždy chceš od nás, Pane za své dary hojné?

Čím uctíme příhodně tvé jméno důstojné?

Svět tě ten neobsahá, všudy plno tebe, slávy tvé plná země, plné samo nebe

Zlata vím, že nežádáš: neboť vše prvé tvé, z tvého což propůjčení lidé mají za své. ...⁹⁴

Ve zpěvníku se také objevovalo velké množství překladů z němčiny či polštiny, což bylo pro bratrské kancionály nezvyklé. Z autorů zmiňme Martina Luthera, Pavla Ebera, Nicolause Decia, Nikolause Hermana, Jana Jeleckého, Mikulaše Reje z Nagłovic a mnoho dalších. U překladů je vždy uveden pramen.⁹⁵

PŘESILNÝ HRAD JEST PÁN BŮH NÁŠ Přesilný hrad jest Pán Bůh náš,

pevná zbraň, mocný štít nám v nebezpečenství,

jenž na nás valí se již ze všech stran.

Nepřítelť nyní zbouřil se svými,

velká moc a lest hrozná jeho zbraň jest, kdož jest mu v světě roven?

93 SETTARI, O. Kancionál/Jan Amos Komenský, s. 165 94 Tamtéž, s. 183

95 ŠKARKA, A. Půltisíciletí čekého písemnictví, s. 318 – 321

(32)

S našíť sic nic mocí není, po násť by ihned bylo, aleť při nás jiný stojí, s nimž k boji jíti milo.

„I kdož jest ten?“ díš.

Slove Kristus Ježíš:

sám Pán zástupů, aniž jiný jest Bůh,

Onť pole obdržeť musí. ...

(Martin Luther)⁹⁶

Komenský použil novou strofickou formu, v níž slabiky organizoval podle hudební časomíry, čímž docházelo ke zdvojení následujících slabik (např. jenž modlitby svattých⁹⁷, Vesselte se však⁹⁸) či naopak k vázání.⁹⁹ Melodie jsou složeny v církevních tóninách a jsou určeny pro jednohlasý zpěv.¹⁰⁰

Komenského Kancionál nemá výrazný vliv na další generace a téměř zaniká.

I přesto některé písně přejal Jiří Sagranek do své Cithary Sanctorum, aneb Žalmů a písní duchovních z roku 1737.

Roku 1753 Jan Theofil Elsner zpěvník upravil a vydal pod názvem Kancionál.

To je Kníha žálmů i písní duchovních.¹⁰¹

96 SETTARI, O. Kancionál/Jan Amos Komenský, s. 160 97 ŠKARKA, A. Duchovní píseň/ Jan Amos Komenský, s. 142 98 Tamtéž, s. 75

99 ŠKARKA, A. Půltisíciletí čekého písemnictví, s. 237, 328 100 SETTARI, O. Kancionál/Jan Amos Komenský, s. 16 101 ŠKARKA, A. Půltisíciletí čekého písemnictví, s. 332

(33)

3.1.3 Svatoroční muzika

V pořadí poslední zpěvník Adama Michny Otradovic, jenž byl roku 1661 vytištěn ve staropražské jezuitské tiskárně, se nazývá Svatoroční Muzika, aneb sváteční kancionál, ke cti a chvále svatých milých Božích v nově složený a vydaný a navazuje na Českou mariánskou muziku z roku 1647. Michna ho dedikoval rychtáři a radním Starého Města pražského.

Kancionál obsahuje 118 písní, z nichž pouze u jedné nelze připsat autorství Michnovi.¹⁰² Ta nese název Přídavek z starodávní písně za mrtvé a ve zpěvníku se nachází až v úplném závěru. Jedná se o poslední sloku písně Ó daremné světské utěšení, jíž autorství je podle Blahoslavova Rejstříku připisováno Rychtabovi.¹⁰³ Nejen texty písní, ale i melodie pochází z vlastní Michnovy tvorby.

PŘIDAVEK Z STARODÁVNÍ PÍSNĚ ZA MRTVÉ Milosrdný Bože, prosím za to,

rač se znáti ke svému stvoření, neboť nejsem než popel a bláto, odpustiž mi mé provínění.

Když budu na tvém soudu státi, rač se ke mně milostivě znáti, dej mi s sebou věčně přebyvati, dej mi s sebou věčně přebývati.¹⁰⁴

Tematicky se především zaměřuje na svaté. Objevují se zde i noví barokní světci, ale také čeští patroni. Z těch, kteří se ve zpěvníku nacházejí zmiňme sv. Štěpána, sv. Jana Evangelistu, sv. Zuzannu, sv. Matěje, sv. Crhu a Strachotu¹⁰⁵, sv. Joáchyma, sv. Jiřího, sv. Vojtěcha, sv. Zikmunda, sv. Jana Křitele, sv. Petra, sv. Pavla, sv. Prokopa, sv. Norberta, sv. Markétu či sv. Annu.

Michna však jejich život pouze nastínil, protože kladl důraz na duchovní charakteristiky světce.¹⁰⁶

102 ŠKARKA, A. Půltisíciletí čekého písemnictví, s. 252 103 Básnické dílo: Adam Michna z Otradovic, s. 677 104 Básnické dílo/Adam Michna z Otradovic, s. 313 105 Jiné pojmenování Cyrila a Metoděje.

106 ŠKARKA, A. Půltisíciletí čekého písemnictví, s. 253

(34)

O SVATÉ ZUZANNĚ Z STARÉHO ZÁKONA ... Zuzanna, šlechetná paní,

křivě odsouzená,

že v Bohu měla doufání,

není usmrcená, nebo Bůh nevinnost hájil, timto způsobem obhájil.

Zuzannu obžalovali dva starcové chlípní, cizoložstvo ji přilhali muží k zlému vtipní, lidé starcům uvěříli a Zuzannu odsoudili. ...¹⁰⁷

O SVATÉM NORBERTU, PATRONU ČESKÉM Drahý poklad jest dostala

Česká země, když přijala za patrona svého

Norberta svatého.

Drahý poklad, neb nejdražších, nejvzácntnějších a nejkrasších plný perel ctností,

bezcenné svatosti. ...¹⁰⁸

OPĚT JINÁ PÍSEŇ O SVATÉM JIŘÍ Rytířského srdce, rytíři,

jehožto jméno pravé Jiří, skutky následůjte,

v hrdinské jeho statečnosti, víc pak v křesťanské nevinnosti za nim pokračujte.

107 Básnické dílo/Adam Michna z Otradovic, s. 178 108 Tamtéž, s. 239

(35)

Pro udatnost, obzvláštní krásu byl jest miláčkem toho času Dyoklciána;

důstojnost (veliké kořisti, můž se toho každý dočísti) Jiřímu jest dána. ...¹⁰⁹

Michna do tohoto kancionálu zařadil i dvě ze čtyř ukolébavek – O narození Pána Krista a Zvaní k kolébce na den narození blahoslavené Panny Marie.¹¹⁰

O NAROZENÍ PÁNA KRISTA Dětátku my prozpevůjme, by pospalo,

všemu světu vypravůjme, co se dálo.

Nynej, všeliké stvoření, nynej, zpívej,

v tom nejlepší zalíbení vždy tvé mívej. ...¹¹¹

ZVÁNÍ K KOLÉBCE NA DEN NAROZENÍ BLAHOSLAVENÉ PANNY MARIE Sem, nevinňátka,

malé děvčátka, sem,sem, panenky, Boží milenky.

Poďte kolíbati, líbezně zpívati. ...¹¹²

109 Básnické dílo: Adam Michna z Otradovic, s. 205 110 Tamtéž, s. 603

111 Tamtéž, s. 159 112 Tamtéž, s. 257

(36)

3.1.4 Zdoroslavíček

Překlad Zdoroslavíčka v kratochvilném hájičku postaveného do kteréhožto hájičku pobožná duše často choditi a hlasu toho libezného slavíčka poslechnouti a z něho potěšení duchovního nabýti moci bude vytvořil Felix Kadlinský již roku 1661, vydán však byl až o čtyři roku později, tedy v roce 1665.¹¹³

Kadlinský si jako předlohu vybral německé dílo z roku 1649 Trutznachtigal, oder Geistlichs-Poetisch Lust-Waldlein Fridricha von Speea. Tím se snažil o přiblížení německé tvorby českému prostředí.¹¹⁴

Kadlinský však Zdoroslavíčka pouze nepřeložil, ale přebásnil na Speeovy motivy. Zachovával hlavní myšlenku originálu, ale tu jen naznačil a dále ji rozváděl po svém.¹¹⁵

Co se týče formy a básnických prostředků jsou verze Kadlinského bohatší.

Užíval metafor, přirovnání, personifikací, kontrastů či apostrof.¹¹⁶ Některé básně dokonce obsahují vyšší počet slok, než se jich nachází v originále, a to právě z důvodu rozvádění tématu, při čemž vznikla tzv. amplifikace.¹¹⁷ Také ke každému textu oproti originálu přidává slovo Amen.¹¹⁸ Všechny texty jsou opatřeny notovým zápisem.

Touto problematikou se zabývá Zdeňka Tichá ve své publikaci Felix Kadlinský a jeho Zdoroslavíček či Milan Kopecký ve Zdoroslavíčku Felixe Kadlinského.

Fridrich von Spee Drumb Gott nur eil/

Dan deine pfeil

Recht spielen mir zum leben/

Ich Sterbe schir/

Dass Glaube mir/

Mit noth ich bin umbgeben.

Felix Kadlinský Tvoje střely, Spasiteli, z tvého lučiště vyšly,

113 Lexikon české literatury: osobnosti, díla, instituce, s. 605 114 TICHÁ, Z. Felix Kadlinský a jeho Zdoroslavíček, s. 5, 8 115 Tamtéž, s. 9, 14

116 Tamtéž, s. 20

117 KOPECKÝ, M. Zdoroslavíček Felixe Kadlinského, s. 188 118 Tamtéž, s. 196

(37)

rychly co pták orel, luňák, do mého srdce přišly.¹¹⁹ Fridrich von Spee

O wie so schön/ wie frisch un krauß!

Wie glantzendt Elementen!

Nit mügens gnugsam striechen auß Noch Redner/noch Scribenten.

Felix Kadlinský

již živlové smutek svlekli, v nějž je zima oblekla, šaty barvené oblekli od nebeského světla.¹²⁰

Kadlinský se tímto dílem také zasloužil o rozvoj mystické erotiky, jež zapříčinila vývoj světské milostné lyriky.¹²¹

NEVĚSTA JEŽÍŠOVA VYPRAVUJE SVOU SRDEČNOU HORLIVOST Hned rychle jak se z rána

dne poukazuje a noc ze tmy setkaná slunci ustupuje,

láska oheň v mém srdci pilně podpaluje,

byť hořel dnem i nocí, o to usiluje.

A bychť chtěla zbouřiti snad větry ze všech stran, nedá se uhasiti,

chce být v srdci pán.

Ach ouve! Tomu ohni kdož může odolat!

119 TICHÁ, Z. Felix Kadlinský a jeho Zdoroslavíček, s. 15 120 KOPECKÝ, M. Zdoroslavíček Felixe Kadlinského, s. 189 121 TICHÁ, Z. Felix Kadlinský a jeho Zdoroslavíček, s. 29

(38)

Bude-li tak den po dni, musím touže volat. ...¹²²

Šest básní ze Zdoroslavíčka nechal Václav Thám přetisknout do svých Básní v řeči vázaných.¹²³

122 KOPECKÝ, M. Zdoroslavíček Felixe Kadlinského, s. 17 123 Lexikon české literatury: osobnosti, díla, instituce, s. 605

(39)

3.2 Komparace kancionálů

3.2.1 Zaměření

Aby bylo možné kancionály mezi sebou porovnat, musí se nejprve rozdělit podle vyznání na katolické a evangelické. Z vybraných kancionálů mezi katolické patří Svatoroční muzika Adama Michny z Otradovic a Zdoroslavíček Felixe Kadlinského a k evangelickým se řadí Cithara Sanctorum Jiřího Třanovského a Kancionál Jana Amose Komenského.

3.2.2 Doba a místo vzniku

Všechny kancionály patří do stejného období. Z těchto zpěvníků jsou nejstarší kancionály evangelické. Tudíž ty, jež vznikly v zahraničí. Jako první byla na Slovensku vytvořena Cithara Sanctorum Jiřího Třanovského z roku 1636. O několik let později, konkrétně roku 1659, nechal Jan Amos Komenský v Amsterdamu vytisknout svůj Kancionál.

Oba domácí katolické kancionály vznikly v téměř současné době. Adam Michna z Otradovic Svatoroční muziku vydal roku 1661. Ve stejném roce Felix Kadlinský přeložil Zdoroslavíčka. Ten však byl vytištěn až roku 1665.

3.2.3 Autorství

Všechny výše uvedené kancionály mají autora známého. Ovšem v těchto případech nelze, až na Adama Michnu z Otradovic, uvažovat o autorovi, jako o někom, kdo všechny texty v celém díle sám vymyslel. Jedná se spíše o tzv. sestavovatele, již však do kancionálů přispěli i svou vlastní tvorbou.

Platí to především o Jířím Třanovském a Janu Amosi Komenském. V jejich zpěvnících se objevují i jejich vlastní skladby, ale nachází se zde mnoho písní, jenž přebírali z již napsaných děl. Také překládali zahraniční autory či parafrázovali již existující texty.

Jiný přístup zvolil Felix Kadlinský, jehož Zdoroslavíček je překladem neměckého originálu. Ale i přesto, nelze o Kadlinském hovořit pouze jako o překladateli. Nespokojil se pouze s doslovným přeložením původního textu do češtiny, ale zbásnil jej, vytvořil parafráze, čímž vzniklo dílo z části odlišné od díla původního.