Návrh koncepce environmentální interpretace pro oblast Hruboskalsko
Bakalářská práce
Studijní program: B7505 – Vychovatelství
Studijní obor: 7505R004 – Pedagogika volného času Autor práce: Kateřina Pořízová
Vedoucí práce: doc. PhDr. Jan Činčera, Ph.D.
Liberec 2016
Prohlášení
Byla jsem seznámena s tím, že na mou bakalářskou práci se plně vzta- huje zákon č. 121/2000 Sb., o právu autorském, zejména § 60 – školní dílo.
Beru na vědomí, že Technická univerzita v Liberci (TUL) nezasahuje do mých autorských práv užitím mé bakalářské práce pro vnitřní potřebu TUL.
Užiji-li bakalářskou práci nebo poskytnu-li licenci k jejímu využití, jsem si vědoma povinnosti informovat o této skutečnosti TUL; v tomto pří- padě má TUL právo ode mne požadovat úhradu nákladů, které vyna- ložila na vytvoření díla, až do jejich skutečné výše.
Bakalářskou práci jsem vypracovala samostatně s použitím uvedené literatury a na základě konzultací s vedoucím mé bakalářské práce a konzultantem.
Současně čestně prohlašuji, že tištěná verze práce se shoduje s elek- tronickou verzí, vloženou do IS STAG.
Datum:
Podpis:
Anotace
Tato bakalářská práce s názvem Návrh koncepce environmentální interpretace pro oblast Hruboskalsko se zabývá přístupem environmentální interpretace ve světě a České republice.
Práce se snaží o výčet dosavadního vědění v oblasti environmentální interpretace. Dále práce rozkrývá fenomén důležitosti a jedinečnosti místa a možnosti přístupů k jeho interpretaci.
Výše zmíněná teoretická část je základem pro část empirickou. Empirická část je tvořena dvěma výzkumy uskutečněnými v oblasti Hruboskalsko. První analýza zkoumá provedení (vzhled a funkčnost) stávajících naučných stezek Hruboskalska. Druhý výzkum se týká osobních významů návštěvníků Hruboskalska, které jsou následně děleny podle způsobu vazby k místu. Na obou analýzách byl následně vypracován obsah diskuze. Tématem diskuze je, do jaké míry korespondují stávající programy s osobními významy návštěvníků této oblasti. Vrcholem celé práce je doporučení ke zkvalitnění stávajících programů a návrh vlastního interpretačního konceptu.
Klíčová slova: environmentální interpretace, přírodní a kulturní dědictví, Hrboskalsko, vazba na místo, genius loci, naučná stezka
Abstract
This Bachelor thesis entitled Conception of Environmental Interpretation for Region Hruboskalsko discusses the approach environmental interpretation of the world and the Czech Republic. Bachelor thesis tries to summarize the current knowledge in the area of environmental interpretation. Furthermore, the work deals with the phenomenon of the importance and uniqueness of the place and the possibility of approaches to its interpretation.
The aforementioned theoretical part is the basis for the empiric part. Empirical part consists of two studies undertaken in Hruboskalsko. The first analysis examines the design and functionality of existing nature trails Hruboskalsko. A second survey concerns personal meanings visitors Hruboskalsko. Answers were categorized by concept of place attachment.
On the basis of both analyzes was subsequently work up discussion. The topic of discussion was the extent to which existing programs correspond with personal meanings of visitors to this area. The highlight of the work is the recommendation for the improvement of existing programs and the design of the interpretive concept.
Keywords: environmental interpretation, natural and cultural heritage, Hruboskalsko, place attachment, genius loci, educational trails
7
Obsah
Seznam obrázků ... 8
Seznam tabulek ... 8
Seznam grafů... 8
Úvod ... 8
1. Environmentální Interpretace ... 9
1.1 Genius loci – význam místa ... 10
1.2 Vývoj a pojetí interpretace ... 12
1.3 Metodika interpretace... 15
1.4 Prostředky interpretace... 20
1.5 Evaluace ... 24
2. Interpretace regionu Hruboskalsko ... 27
2.1 Popis regionu ... 27
2.2 Interpretace regionu Hruboskalsko ... 30
2.3 Metodika analýzy ... 33
3. Analýza osobních významů návštěvníků Hruboskalska ... 47
3.1 Cíle a metodologie výzkumu ... 47
3.2 Prezentace výsledků ... 52
4. Diskuze... 63
4.1 Porovnání stávajících interpretačních programů Hruboskalska s osobními významy návštěvníků ... 63
4.2 Doporučení na zkvalitnění interpretačních programů v oblasti Hruboskalsko ... 67
Závěr ... 72
5. Použité zdroje ... 74
6. Seznam příloh ... 80
8 Seznam obrázků
Obrázek 1 – Mapa rezervace: Český ráj online: oficiální stránky turistického regionu Obrázek 2 - Znak Dětské lesní naučné stezky Sedmihorky a Naučné stezky Hruboskalsko Obrázek 3 - Tabule Dětské lesní naučné stezky Sedmihorky
Obrázek 4 - Tabule Naučné stezky Hruboskalsko
Obrázek 5 - Text tabule Mrtvý strom a jedno z odkrytých „okének“
Obrázek 6 - Osudová, 1. odstavec Obrázek 7 – Arboretum, odstavec střed
Obrázek 8 - Osudová, ukázka nadměrné délky vět Obrázek 9 - Arboretum Bukovina, část s chybnou větou Obrázek 10 - Osudová, nejasná ilustrace
Obrázek 11 - Přebal Průvodce dětské lesní naučné stezky Sedmihorky Obrázek 12 - Průvodce Hruboskalsko
Seznam tabulek
Tabulka 1 - Základní informace o stezkách Tabulka 2 - Další interpretační formy Tabulka 3 - Hodnocené tabule
Tabulka 4 - Rozbor slov tabulí Dětské lesní naučné stezky Tabulka 5 - Rozbor slov tabulí Naučná stezka Hruboskalsko
Seznam grafů
Graf 1 - Zastoupení pohlaví na jednotlivých místech Graf 2 - Závislost kategorií na místě
8 Úvod
Je nesnadné říci, jaký je obecně vztah mezi člověkem a místy - ať už se jedná o místa, která vznikala přirozeně, či místa, které existují díky umělému zásahu. Známe významná místa v přírodě i ve městech. Různá místa plní různé funkce. V dnešní době je díky fenoménu volného času využíváno mnoho míst pro rekreaci, zábavu, ale i očistu duše. Jaká místa si návštěvník vybírá? Co ho na daném prostředí přitahuje? Lze o místě říci, co je na něm jedinečné? S pojmem genius loci se pracuje velmi často. Otázkou zůstává, co je oním duchem místa, co ho vytvoří. Cílem práce je získat alespoň částečné odpovědi na výše zmíněné dotazy.
Tato bakalářská práce se v první řadě bude zabývat environmentální interpretací – interpretací místa – tedy zprostředkováním jedinečného místa nebo oblasti skrze konkrétní program. Program, jenž by měl návštěvníka oslovit na co nejvíce úrovních.
Teorie a praxe kvalitní environmentální interpretace není v České republice příliš známá. Tato skutečnost vedla též ke snaze shrnout dosavadní vědění v oboru interpretace, k čemuž lze dojít pouze za použití cizojazyčných zdrojů. Environmentální interpretace bude díky nim popsána na následujících stranách, a to konkrétně v kapitolách vývoje pojmu, metodiky, prostředků a evaluaci.
Ačkoli se světová a česká metodika pro tvorbu programů může lišit, neznamená to, že české programy nutně nesplňují interpretační cíle. Zdali konkrétní programy oslovují návštěvníka, následně si jeho pozornost zvládají udržet, pracovat s ním a ovlivnit jeho budoucí chápání a jednání, bude popsáno v kapitolách týkajících interpretace regionu Hruboskalsko. Druhým výzkumem této práce bude analýza osobních významů návštěvníka oblasti Hruboskalsko. Výzkum se bude zabývat prekoncepty a vazbami k místům, se kterými návštěvníci do oblasti vchází. V této části bude přiblížen koncept vazby na místo. Na oba výzkumy naváže část poslední – diskuze. Diskuze se bude skládat z porovnání stávajících programů s osobními významy návštěvníků a z následného doporučení k možnému zlepšení interpretačních programů.
Touto částí bude celá práce vrcholit, jelikož zde bude zmíněn i návrh na konkrétní environmentální interpretaci Hruboskalska, založený na poznání, jenž plyne ze všech předchozích kapitol.
9 1. Environmentální Interpretace
Pojem environmentální interpretace (Environmental Interpretation), též jako interpretace přírodního nebo kulturního dědictví (Heritage Interpretation), obecně interpretace místního dědictví, není v České republice příliš znám (Beňková a Činčera 2010, s. 2). V posledních letech dochází k rozšiřování metodiky a plánování environmentální interpretace, a to převážně díky překladům cizojazyčné literatury a aktivitě jednotlivců či organizací zabývajících se touto problematikou (Medek 20111).
Ve své práci se přednostně zabývám interpretací místního, přírodního dědictví v otevřené přírodě (outdoor). Environmentální interpretace doposud postrádá jednu platnou a oficiální definici (Environmental Interpretation Manual for Protected Areas 2005, s. 2), díky které by nedocházelo k zaměňování a spojování s obory příbuznými jako například environmentální výchova (Knapp 2005, Cable a Cadden 2006). Jak dodává Beck a Cable (2002, s. 10), pro které je interpretace darem: „Obdarování obecně by nemělo být řízeno definicí, ale mělo by vycházet z přesvědčení srdce“.
Teoretická část si bere za cíl definovat tento obor pomocí nástinu jeho vývoje, samotného pojetí, metodiky, prostředků a evaluačních možností. Na počátku interpretace je vždy místo. Místo mající význam. Místo v prostoru, místo v krajině, památné místo. Místo, které zaujímá člověk, místo, které zajímá člověka, místo, jež ho zaujme a zajme.
1 Příspěvek Plánování interpretace, s. 4
10 1.1 Genius loci – význam místa
Cílem interpretační programů je vést návštěvníky lokality k nalézání významu místa (The sense of place), a s ním i pěstování vztahu k místu a jeho ochraně (Knudson et al.
2003 cit. v Morgan 2009, s. 47). „Interpretace je umění vysvětlit člověku jeho místo v prostředí, a to za účelem zvýšení návštěvníkova povědomí o důležitosti této interakce a probuzení touhy přispívat k zachování životního prostředí“ (Alridge 1972, s. 304).
Dle Cílka (2005, s. 43) platí, že jsme vždy citliví ke krajině, ve které se cítíme doma a kterou máme rádi: „Kulturní antropologové znají celou řadu způsobů, jak dosáhnout onoho pocitu domova – patří mezi ně vytvoření optického a duchovního středu teritoria, vymezení jeho hranic, pojmenování krajiny místními názvy a polidštění pomocí příběhů a pověstí vážících se k určitému místu“.
Na začátku všeho je místo. Místo jakékoli velikosti a místo kdekoli na světě.
Sádlo (2009, s. 2) to potvrzuje svým výrokem: „Rybáři a básníci vědí o geniu loci jediného místečka mezi vrbami na říčním břehu, opilci a básníci vědí o geniu loci jediného místa za hospodským stolem“. Ať už jde o genia loci zmíněného místa v říční krajině, ale i oblíbené židle v lokále, v obou případech hraje zásadní roli člověk – rybář, básník i opilec. Člověk, který genia loci vnímá, který ho zároveň spoluutváří, sdílí a stává se jeho součástí.
Následující text se více vztahuje k místům v krajině, vzhledem k účelu této práce. Podle Kučery (2009, s. 6) v sobě pojem krajina zahrnuje: „jak přírodu, tak lidi;
jak minulost, tak přítomnost; jak určité fyzické znaky či objekty, tak společenské a kulturní hodnoty, které jim přiřazujeme.“ Cílek (2007, s. 10) genia loci definuje jako důvod, který neumíme pojmenovat, ale kvůli kterému se vracíme. Je to „nejsilnější esence celé krajiny“. Takovým místem je podle něho například: „Polní cesta, kříž nebo boží muka, chalupa ve stráni, pole a strom zasazený lidskou rukou. Zvláště objekty jako jsou kapličky, upravené studánky nebo lípa v polích, jsou místy, kdy prostřednictvím lidského objevujeme a prožíváme krajinu. Jsou to místa kontaktu světa lidí a světa přírody“ (Cílek 2005, s. 43 – 44).
Genius loci je strukturou přetvářející lidskou hmotu (Sádlo 2009, s. 2). Jinak řečeno, lidé jsou formováni místem. Genius loci by bez lidí nezafungoval. Co z místa v prostoru a krajině dělá onu Duši krajiny (Sádlo 2009, s. 3) či Bytost kraje (Cílek 2005,
11
s. 118)? Jsou to lidé. Lidské příběhy, které zde vznikají, jsou předávány pamětníky, rodinami z generace na generaci, místními i procházejícími. „Na počátku je něco od přírody, utváření terénu, potoky, a mocnost půdy, co krajině dodává jakéhosi ducha ještě ne-lidského rodu,“ a s přítomností lidských příběhů odehrávajících se zde, vzniká genius loci (Cílek 2005, s. 118). Místo, kde se setkává příroda a člověk, tam je i příběh.
Příběh lásky, smíření, křivdy, příběh zrození i smrti. Příběhy jsou často podobné, místa také, ale výsledný dojem, který na jedince působí, může být zcela odlišný. Jedná se často o archetypální příběhy, které jsou lidem velmi blízké. Jestliže jsou ale příběhy vázány na konkrétní jméno, osobu či lokaci, dávají místu onu jedinečnost. Sádlo (2009, s. 2) dodává: „Cokoli se na širém světě dost liší od svého okolí, má šanci získat a držet svého ducha, své kouzlo“.
Člověk potřebuje přírodu a krajinu, ale stejně tak i ona jeho. Stává se jejím pisatelem, i čtenářem. Důležitou roli ve vztahu člověka a krajiny má tzv. Dvojí paměť krajiny (Kučera 2009, s. 6 – 7). První pamětí, je paměť samotné krajiny, kterou lze definovat jako „schopnost krajiny své již uplynulé časové vrstvy znovu oživovat“ (Sádlo 2009, s. 3). Paměť druhá je pamětí lidskou: „Krajiny si zpravidla pamatujeme, pokud se váží k důležitým událostem našeho života anebo pokud se stávají součástí naší identity“
(Kučera 2009, s. 7). Day (2004, s. 128) dodává, že „místa uchovávají vzpomínky.
Vzpomínky jsou součástí pochopení toho, kdo jsme byli – základu toho, kým jsme dnes“.
Součástí identity se místo stane pomocí silných psychických procesů, na základě kterých vzniká též anglicky používaný Place attachment, který by se v českém jazyce dal přeložit jako vazba na místo, čili že jedinci dané místo přiroste k srdci. Nejedná se pouze o estetické vnímání místa – zdali je místo hezké a líbivé.
„Genius loci nemůže být zcela zprostředkován informační technologií, neboť ICT dokáže přenést pouze část charakteristiky místa" (Pásková, Zelenka 2002). Dle Daye (2004, s. 89) lze genia loci intuitivně vycítit, ale „v hmatatelném světě se těžko ukotvuje“.
Zprostředkováním genia loci se zabývá obor environmentální interpretace.
Průvodce lze nazvat jako „profesionální prostředníky genia loci“ (Medek 20142), kteří
„ostatním pomáhají ocenit důležitost daného místa“ (Carter 2001, s. 4).
2 Příspěvek Využití metodiky interpretace při přípravě environmentálních programů, s. 1
12 1. 2 Vývoj a pojetí interpretace
Formováním vztahu k místu, které vede k ocenění, pochopení a ochraně místa, se zabývá obor environmentální interpretace3. Dle Hama (in Medek 20144) si interpretační programy kladou za cíl rozšířit obzor účastníka, ovlivnit jeho postoje a podpořit v něm obdiv nebo péči o přírodní či kulturní dědictví, a s ním i jeho ochranu.
Interpretace je podle Becka a Cabla (2011, s. 17): „Edukační aktivita5, jejímž cílem je odhalovat významy kulturních a přírodních zdrojů“. Tato aktivita, ačkoli odlišně chápaná, má své kořeny v průvodcovství, a to již ve starověku. Ptáček (2012, s.
11) uvádí jako jednoho z prvních průvodců případ Herodota z Halikarnasu, kterému byl přibližovány egyptské pyramidy místními průvodci. Jednalo se již o rok 460 př. n. l. V Řecku ve 2. st. n. l. bylo průvodcovství běžné v místech antických památek, a to hlavně v místech známých díky Homérovi. Římané hojně navštěvovali Alpy a tamní lázně, na cestách byli doprovázeni vzdělanými otroky, kteří vše zajišťovali (Rux 2007, s. 6). Ve středověku můžeme zaznamenat již tištěné průvodce jako například Codex Calixtinus.
Pátá část tohoto kodexu, Iter pro peregrinis ad Compostellam, byla shrnutím rad, příběhů, znalostí i popisů významných míst na cestě do Saintiaga de Compostela (Medek 20116). V devatenáctém století dochází k mnoha průlomovým okamžikům.
Významným mezníkem se stal rok 1841, kdy Thomas Cook uspořádal cestu z Leicesteru do města Loughborough s 570 účastníky. Cookovo podnikání vrcholí rokem 1870 a zprostředkovanou hromadnou plavbou kolem světa, jež trvala 222 dní. Dalším důležitým datem je rok 1857, kdy anglický Alpine Club zakládá nové alpské spolky, s nimiž narůstá evropský turismus a lezení (Rux 2007, s. 7).
Do vývoje environmentální interpretace a průvodcovství bezpochyby přispěl i John Muir, který byl průvodcem i samotného prezidenta Roosevelta v roce 1903.
„Můžeme ho považovat za prvního, kdo použil slovo ‚interpretovat‘ ve smyslu pochopení významu dědictví planety“ (Brochu, Merriman 2002, s. 12). Blízkým přítelem, kolegou a pokračovatelem Johna Muira byl Enos Mills. Mills byl podle Brochu a Merrimana (2002, s. 13): „prvním moderním spisovatelem, který se ztotožnil s rolí průvodce jako interpreta, který předkládá, co viděl a zažil těm, kdož mají menší
3 V následném textu často používán pouze zkrácený pojem interpretace.
4 Příspěvek Využití metodiky interpretace při přípravě environmentálních programů, s. 6 – 7
5 Edukace je činnost jak výchovná, tak i vzdělávací.
6 Příspěvek Živá historie živé interpretace, s. 1
13
zkušenosti“. Benton (2009) se domnívá, že se interpretace značně rozšířila právě díky knize Enose Millse Adventures of a Nature Giude (Benton 2009, s. 7).
Prvního autor, definující obor interpretace v podobě jakou ji známe, je Freeman Tilden (Carter 2001, s. 4, Ham 1992, s. 3). Děje se tak jeho knize Interpreting of Our Heritage, prvně vydané roku 1957. Dle Hama (1992, s. 3) byl Tilden „neobvykle vnímavý člověk s hlubokým intuitivním chápáním toho, jak lidé nejlépe komunikují“.
Tildenova definice pro interpretaci je následující: „Edukační7 činnost, která si klade za cíl odhalit významy a vztahy s využitím původních zdrojů a objektů skrze vlastní zkušenost za použití názorných prostředků, raději než pouhé používání faktických informací“ (Tilden 1977, s. 8).
Tilden s definicí představil i svých šest zásad dobré interpretace (Principles of Interpretation), ke kterým podotkl: „Našel jsem základních šest základních principů, které se zdají být dostatečné pro podporu struktury interpretace. Tato kniha nepředstavuje žádná omezení a konečnost“ (1977, s. 7 – 8). Na Tildenovu práci navázali svým rozšířením autoři Beck a Cable (2011, s. 18): „Změnili jsme strukturu Tildenova pojetí interpretace ve snaze přizpůsobit ji dnešnímu světu. Vycházeli jsme z šesti zavedených interpretačních principů a přidali devět dalších“. Tak vzniklo nových patnáct principů Fifteen Guiding Principles for Interpreting Nature and Culture. Beck a Cable (2011, s. 17) hledí na interpretaci jako na „informativní a inspirativní proces, vycházející z národních parků, lesů, divoké přírody, zoologických zahrad, muzeí a kulturních památek“.
Zásadním přínosem do oboru interpretace se stal přístup Sama Hama, který do obecnější praxe uvedl tematickou interpretaci. Ta je nyní vůdčím metodickým postupem interpretace (Medek 20148). Hlavní myšlenkou metodiky je, že „sdílení organizované okolo hlavního tématu, je jednodušší na pochopení“ (Tarlton, Ward 2006, s. 8).
Hamova kniha Environmental Interpretation: A Practical Guide for People with Big Ideas and Small Budgets (1992) se podle Brochu a Merrimana (2002, s. 13) stala:
„jedním z nejvíce respektovaných textů oboru interpretace“. V knize se mimo jiné objevuje i Hamova definice podstaty interpretace: „Environmentální interpretace zahrnuje překlad technických termínů z přírodních věd a příbuzných oborů do slov a
7 Edukace je činnost jak výchovná, tak i vzdělávací.
8 Příspěvek Využití metodiky interpretace při přípravě environmentálních programů, s. 6
14
myšlenek, které jsou srozumitelní i pro laiky“ (Ham 1992, s. 3). Alternativním přístupem k interpretaci je filozofie Van Matra, který je též i kritikem zmíněné tematické interpretace (Medek 20149). Podle něho je interpretace: „Umění obohacující návštěvníka o zkušenost v jeho volném čase na místech sloužících k veřejnému životu“
(Van Matre 2009, s. 1).
Významným činitelem světové interpretace je organizace National Association for Interpretation (NAI), která vznikla roku 1988. NAI vydává své knihy o interpretaci a půlročně i vlastní časopis Journal of Interpretation Research.
Z přelomových českých událostí, které mohou souviset s následujícím vývojem interpretace, lze vybrat vznik prvního tištěného průvodce pro oblast Jeseníků od Wilibalda Müllera z roku 1883. Ze stejné oblasti pochází i první kreslená turistická mapa, která se datuje k roku 1881 (Kuchyňová 2010). Rok 1838 se spojuje se vznikem první chráněné oblasti Žofínský prales v Novohradských horách (Librová 1987, s. 59).
Zásadním počinem je založení Klubu českých turistů v roce 1888. KČT hned po svém vzniku začal pořádat i mezinárodní výjezdy, a to jak s kulturními cíly (Světová výstava v Paříži), tak i cíly přírodními (slovenské Tatry). První naučná stezka na území ČR byla otevřena roku 1941 Rudolfem Köglerem v Národním parku České Švýcarsko. Dle Čeřovského a Záveského (1989, s. 145) se jednalo až o jejich naučnou stezku – stezku v přírodní rezervaci Medník ve středočeském kraji z roku 1965.
V České republice „je interpretace považována za nástroj rozvoje cestovního ruchu a investují se do ní značné finanční prostředky (Osa III Programu rozvoje venkova, Osa VI Operačního programu životní prostředí)“ (Medek 201110).
Momentálně se profesně interpretaci věnují jednotlivci (např. Medek, Ptáček, Růžička, Činčera) a organizace (Sdružení pro interpretaci místního dědictví ČR – SIMID, Slavonická renesanční společnost, o.s., Nadace partnerství). Díky jejich činnosti dochází k překladům anglosaské literatury (Interpretace místního dědictví, příručka pro plánování a tvorbu prezentací místních zajímavostí, 2002) a vzniku literatury nové (Jak pře(d)kládat svět, 2012). Dalším příkladem jejich činnosti je pořádání školení a workshopů na téma interpretace, průvodcovství či rozvoje místního dědictví.
9 Příspěvek Využití metodiky interpretace při přípravě environmentálních programů, s. 6
10 Příspěvek Plánování interpretace, s. 1
15 1.3 Metodika interpretace
Tilden ve své knize Interpreting of Or Heritage zveřejnil principy interpretace (Principles of Interpretation) ze kterých by měla vycházet každá interpretace – česky překládáno jako Tildenovy zásady kvalitní interpretace11.
Tildenovy principy (1977, s. 11 – 47) zní následovně:
1. Interpretace, jež není osobní či založená na vlastí zkušenosti návštěvníka, je neobohacující a účastníka nijak nepoznamená.
2. Pouhé informace nejsou interpretací. Interpretace vzniká na základně informací, obsahuje informace, ale nejedná se o jejich pouhé předání.
3. Interpretace je uměním, které je kombinací mnoha druhů dovedností, ať už jde o prezentaci vědeckou, historickou či architektonickou. Každou dovednost je na určité úrovni naučitelná.
4. Jedním z prostředků interpretace je určitá forma provokace, ne pouhé podání instrukcí.
5. Interpretace by měla směřovat k celku a neprezentovat pouze její část. Stejně tak by měla zapojovat i člověka celého.
6. Interpretace adresovaná dětem (řekněme do dvanácti let) by neměla být pouze zjednodušenou verzí interpretace pro dospělé. Musí pro ni být zvolen odlišný přístup a vytvořen samostatný program, díky kterému bude interpretace stejně kvalitní.
11 Překládáno tak např. Medkem, 2014, příspěvek Využití metodiky interpretace při přípravě environmentálních programů, s. 1
16
Podle Tildena (1977, s. 10) zásady doplňuje nezbytný prvek stylu, styl je pak osobitým zabarvením programu. Zabarvením, které plyne z lásky k místu a osobního nadšení –
„Takže stylem je právě interpretátor sám“.
Veverka12 Tildenovy zásady zjednodušil do jasných metodických hesel:
Provokuj zájem publika.
Carter (2001, s. 5) dodává: „Je tu důležitý rozdíl mezi interpretací a informací.
Informace pouze podává fakta, ale informace může prokovat k vytváření nových myšlenek, možná dokonce obracet návštěvníky ke kompletně novému chápání, než se kterým původně přišli“.
Propojuje s každodenním životem publika.
Odhaluj hlavní poselství skrze jedinečné zakončení či změněný úhel pohledu.
Carter (2001, s. 6) hovoří o odhalování jako o jedné z esencí dobré interpretace.
Odhalení by mělo přinést „nový pohled na to, co dělá místo jedinečným“.
Zasahuj celek (zaměř se na ilustrativní téma)
Usiluj o jednotu poselství (použij správné příklady a slovní zásobu apod.
k předání myšlenek daného poselství)
Autoři Cable a Beck naopak Tildenovy zásady rozpracovali a rozšířili o dalších devět principů. Tak vzniklo Fifteen Guiding Principles for Interpreting Nature and Culture (2011, s. 24 – 25):
Chceme-li v návštěvníkovi zažehnout jiskru zájmu, pak musíme najít spojení mezi předmětem interpretace a životem návštěvníka.
Účelem interpretace spočívá v přesahu poskytnutých informací odhalujících hlubší významy.
Interpretace – jakožto umělecké dílo – by měla být koncipována jako příběh, který informuje, baví a osvětluje.
Účelem interpretačního příběhu je inspirovat a provokovat návštěvníky z důvodu rozšíření jejich obzorů.
Interpretace by měla prezentovat ucelené téma a směřovat k celému člověku.
12 Příspěvek Exactly what is „interpretation“?, s. 3
17
Interpretace určená dětem, mládeži a seniorům – jestliže jsou skupiny takto jednotné – by se měla řídit od základu odlišnými přístupy.
Každé místo má svoji historii. Interpretátor může nechat tuto minulost ožít, učinit tak přítomnost příjemnější a budoucnost smysluplnější.
Pomocí technologie lze poznávat svět mnoha novými způsoby, nicméně použití technologií v interpretačním programu musí být provedeno s rozmyslem, předvídavostí a pečlivostí.
Interpretátor by se měl zaobírat nejen kvalitou, ale též kvantitou (výběrem, přesností) prezentovaného. Jasně zaměřená interpretace je silnější než dlouhé přednášení.
Před samotným uměním interpretace si interpretátor musí osvojit základní komunikační techniky. Kvalitní interpretace se odvíjí od znalostí a dovedností, jež musí být neustále rozvíjeny.
Psaná interpretace by měla vycházet z toho, co se chce nejspíš návštěvník dozvědět, s návštěvníkem by měla přednostně zacházet s moudrostí, pokorou a péčí.
Interpretační program musí být schopen přilákat podporu – ať už finanční, politickou či správní – jakoukoli podporu potřebnou pro rozkvět programu.
Interpretace by měla v lidech pěstovat schopnost a touhu vnímat krásy jejich okolí – poskytovat duchovní pozvednutí a podněcovat tak ochranu takovýchto zdrojů.
Interpretátor může podpořit očekávané zážitky a zkušenosti návštěvníků prostřednictvím promyšleného programu a adekvátní podoby interpretačního vybavení.
Nadšení je hlavní složkou silné a efektivní interpretace – nadšení pro zdroj interpretace a nadšení pro práci s návštěvníky, kteří mohou být nadšením inspirováni.
Medek (201413) poukazuje na fakt, že v rozšířených zásadách je „kladen důraz na formu příběhu, která se ukázala jako nejvhodnější pro naplnění Tildenových principů“. Forma příběhu a celkové použití témat vychází z metodiky tematické interpretace podle Hama, kdy hlavní myšlenkou je: „Jestliže má interpretace téma, má i poselství“ (1992). Takový interpretační program má nosnou myšlenku – centrální
13 Příspěvek Využití metodiky interpretace při přípravě environmentálních programů, s. 5
18
zprávu, ze které vychází a ke které se i vrací. Podle Hama (1992, s. 36, 39) je program tematické interpretace pro návštěvníka snáze uchopitelný a zapamatovatelný (Ham 1992, s. 36, 39). Ham (1992, s. 33) se domnívá: „Jestliže byla interpretace podána uceleně, publikum by mělo být schopné ji sumarizovat do jedné věty. Tato věta by se měla shodovat s tématem interpretace“.
Dle Cartera (2001, s. 6): „Téma organizuje interpretaci a vyjadřuje její myšlenku, kterou chcete, aby si lidé odnesli sebou“. Téma podle něho následně:
Pomáhá se soustředit se na cíl práce. Z řady faktů, které by mohly být předány publiku, se vyberou pouze ty, které podpoří dané téma.
Pomáhá strukturovat prohlídku a vybrat, kde je dobré zastavit. Protože bez tématu by se prohlídka mohla stát pouhou sbírkou náhodných zastávek bez vazby.
Dává publiku jasnou linii místo výčtu nesouvisejících faktů. To činí prohlídku zajímavější a lépe zapamatovatelnější.
Ham (1992, s. 3) vidí interpretaci jako „přístup ke komunikaci“. Komunikace (tj.
interpretace) by podle Hama (1992, s. 8) měla mít tyto čtyři kvality:
Je příjemná
Je zacílená
Je organizovaná
Má téma
Jednou ze čtyř kvalit komunikace je její tematičnost. Van Matre (2009, s. 2) k tomuto tvrzení vyjadřuje nesouhlas, podle něho interpretace není formou komunikace: „Je to forma prožitkového koučování“. Van Matre propaguje ideu, že není hlavní to, co interpretátor říká, ale pouze to, co návštěvník dělá. Domnívá se, že téma není strukturou interpretace: „Tematické myšlení v interpretaci je jako započnutí stavby domu střechou“ (2009, s. 20). Proto navrhuje vlastní metodiku založenou na zkušenosti a prožitku návštěvníka, který pouze neposlouchá příběh, ale sám si ho zažívá (2009, s.
27). Jednotlivé metodické kroky Van Matre (2009, s. 108) přirovnává ke krokům
19
tanečním (Dancing steps). Pomocí kroků tak dochází k „tanci zkušenosti, zážitku14“ (Dance of experience):
1) Jeden krok definování: poslání
2) Dva přípravné kroky: poselství, dojem
3) Tři začáteční kroky: uvítání, zorientování, průvodcovství 4) Čtyři interaktivní: hlava, srdce, ruce (hmat), chuť (ochutnávka)
5) Pět produktivních kroků: dosáhnutí, motivování, organizování, posílení, zhodnocení
Van Matrovy kroky mohou inspirativní například pro prožitkové naučné stezky, ve kterých se stále častěji objevují prvky interakce, hravosti a zapojování smyslů. Dle Beňkové a Činčery (2010, s. 3) „Lze předpokládat, že ‚prožitkově‘ orientované naučné stezky budou atraktivnější, zaujmou širší segment návštěvníků a napomůžou k efektivnějšímu učení“.
Závěrem kapitoly lze říci, že Van Matra lze považovat jako jednoho z mála, který oponuje hlavnímu proudu tematické interpretace, jejímž zastáncem je Ham. Jako jeden z hlavních rozdílů, který je příčinou jejich neshod, vidím samotný cíl interpretace.
Cíl dle Hama spočívá v tom, že interpretátor či interpretační program přibližuje návštěvníkovi konkrétní místo, a to nejčastěji na základě pravdivých příběhů. Cíl Van Matra spatřuji ve snaze změnit návštěvníkovo chápání přírody (a jejího fungování) obecně. Na základě tohoto pochopení má přijít i změna samotného chování. Van Matre si za svůj prostředek bere v první řadě zkušenost, kdy příběh je „pouze“ motivací a častěji je smyšlený, fantastický. Postupy se tak od sebe od základu liší.
V České republice stále bohužel převládají interpretační programy, které nejsou založené ani na jednom z výše zmíněných metodických základech. Podporou metodického povědomí může být překlad Carterovy metodiky. Ostatní knihy studie či brožury je třeba si překládat.
14 Čeština má pro slovo „experience“ dva výrazy, které jsou nositeli dvou významů: zkušenost, zážitek
20 1. 4 Prostředky interpretace
Interpretace je návštěvníkům nabízena v mnoha možných formách. „Živá“ interpretace může probíhat v podobě vyprávění, ukázek, oživlé historie, procházek v přírodě, prohlídek či výprav, za pomoci příběhů, loutkového divadla apod. Dochází k ní v interiéru i v otevřené přírodě během prohlídek historických prostorů či na cestě zajímavou oblastí. Interpretační programy bez průvodce jsou založené na samostatnosti návštěvníka, zahrnují vše od naučných stezek (ve světě spíše používán termín Self- guided trails), přes výstavy, až k programům využívajících webové stránky či aplikace
„chytrých telefonů“ (Beck a Cable 2011, s. 22).
Podle Ptáčka (2012, s. 59) je nutné před výběrem správné interpretační formy vyhodnotit několik faktorů, a to konkrétně: „Potřeby návštěvníků a jejich očekávání, přednosti a omezení různých forem interpretace, které přicházejí v úvahu, finanční možnosti a lidské kapacity organizace, jež projekt realizuje, možnosti místa, kde se interpretace odehrává, a její hlavní vyznění“.
Prostředky interpretace jsou děleny mnohými způsoby, nejčastěji však podle rozdílu nejznatelnějšího, a tím je medium, které interpretaci zprostředkovává. Dle Cartera (2001, s. 40 – 48) lze interpretační programy rozdělit následovně:
Průvodce, živá interpretace
Venkovní panely a tabule
Publikace
Multimedia
Návštěvnická centra
1) Průvodce:
Zprostředkovatelem interpretačního programu se stává průvodce: „Průvodcovství je jedním z nejmocnějších přístupů interpretace vůbec, jelikož interpretující se může nepřetržitě přizpůsobovat svému publiku“ (Brochu, Merriman 2008, s. 23). Dle Cartera (2001, s. 42) mezi výhody patří též flexibilita, kdy průvodce může reagovat na potřeby, přání, očekávání návštěvníků, na jejich psychický i fyzický stav, jejich počet, ale i na aktuální počasí.
21
„Průvodci mají to štěstí, že jejich práce může hluboce ovlivnit ostatní, je obohacující a smysluplná. Ve své práci napomáhají k tomu dělat svět lepším místem“ (Beck a Cable 2011, 15)
Podle Hama (1992, s. 132) prohlídky mohou mít velmi specifický účel (ukázka ekosystému či stavby). Účel může být též obecný. Sem spadá například šíření povědomí o nejrůznější problematice, budování si hodnot nebo podněcování k novému způsobu myšlení a vnímání.
Řízené, vedené prohlídky s průvodcem mají mnoho podob a forem, jsou jimi například tyto15:
a) Komentovaná prohlídka – pěší / za použití transportu po daném místě, oblasti b) Prohlídka míst, kde lidé pracují či žijí – palírna, farma apod.
c) Ukázka, demonstrace – „živé ukázky“, např. stará řemesla, tradice apod.
d) Poslech příběhů – reálných i mytických
e) Organizovaná aktivita – např. jak poznat vybrané druhy ptactva
f) Pozorování / zúčastnění se divadla představujícího interpretované téma – dobové souboje apod.
g) Průvodcovství v dobových kostýmech
h) Toulavý průvodce – nevede prohlídku, pouze chodí skrze prezentované místo, nabízí rady a odpovídá na možné otázky
2) Tabule a naučné stezky:
Tabulí lze potkat na toulkách přírodou mnoho. Jejich funkce se různí a ne vždy plní funkci interpretační. Nejčastěji se jedná o tabule naučných stezek. Počet naučných stezek u nás stále roste. Ptáček (2012, s. 66) komentuje tuto situaci následovně: „Je relativně snadné je navrhnout a vyrobit, jsou poměrně levné, odolné a lze je c případě nutnosti rychle měnit. Nevyžadují vysoké provozní náklady a fungují bez ohledu na denní či roční dobu“. Naučná stezka je dle Činčery a Beňkové (2010, s. 2) nejvyužívanějším prostředkem environmentální interpretace u nás. Čeřovský se Záveským (1989, s. 142) definují naučné stezky jako: „Vyznačené výchovně vzdělávací trasy vedoucí přírodně i kulturně pozoruhodnými územími a oblastmi. Na nich a při
15 Vybrané podoby pocházejí převážně z literatury Jak pře(d)kládat svět (Ptáček 2002) a literatury Sense of place (Carter 2001)
22
nich jsou vybrány některé významné objekty a jevy, které jsou na určitých zastaveních zvlášť vysvětleny“16.
Není zdroje, který by uváděl stávající počet naučných stezek v ČR. Jedním z důvodů může být neexistence organizace a správy, jež by byla jejich tvůrcem / zřizovatelem či je měla jiným způsobem pod svým dozorem. Konkrétní seznamy naučných stezek mají často v evidenci dobrovolnicky vedené laické weby, které informují o stávajících či nově vzniklých naučných stezkách. Například na webových stránkách stezky.unas.cz (GEJDOŠ, 2015) jsem ke dni 18. 10. 2015 napočítala 1.082 evidovaných stezek v ČR. Je na místě upozornit na fakt, že v roce 1986 bylo na celém území ČR naučných stezek celkem 104 (Čeřovský, Záveský 1989, s. 145). Bez centrálního vedení stezek tak dochází k neustálému nárůstu stezek, aniž by byla blíže zkoumána jejich funkčnost. Často pak mají formu pouhého předkládání výčtu faktů a informací. Tento fakt není předmětem kritiky pouze v naší zemi. Veverka17 prezentuje svůj názor k této situaci následovně: „Venkovní panely nejsou přímo ‚interpretační panely‘ – ve skutečnosti totiž ‚interpretační‘ panely nejsou interpretační – avšak pouze informativní“18.
3) Publikace
Brožury, letáky, obecně materiály založené na tištěném textu mohou fungovat samy o sobě či jako doplnění jiné formy interpretace.
Questing (česky možno též hledačka) je jedním ze specifických druhů interpretačních brožur. Questing v sobě nese prvek odkrývání, objevování a jakéhosi tajemna. Návštěvník putuje místy až k cíli, kde nalézá schránku se závěrečnou zprávou. „Questing využívá cesty za pokladem k budování vztahů v obci, ke vzdělávání a k rekreaci“19. Putování vede po místních zajímavostech, kde „každé takové místo je představeno prostřednictvím zveršovaného příběhu, jenž obsahuje indicie nutné k pro odhalení „pokladu“a pro nalezení dalšího zastavení“ (Ptáček 2012, s. 83). Questing je v ČR provozován od roku 2012, v projektu vzniklém na spolupráci Actaea – společnosti pro přírodu a krajinu a Nadace Partnerství a LabyrinthPro s.r.o.
16 Ačkoli se jedná o citaci literatury z r. 1989, pohled na tradiční naučné stezky zůstává stejný i v dnešní době.
17 Jedná se o kanadského interpreta, kterýž hovoří o kanadské praxi, ačkoli jeho jméno zní česky.
18 Citováno z příspěvku Exactly what is interpretation?, s. 4
19 Citace oficiálního webu questingu, online www.questing.cz
23 4) Multimédia
Audio nahrávky
Film
Geocaching je v ČR i ve světě stále více a více populární a jeho tribuna fanoušků se neustále rozrůstá. Jednou z možných definic této aktivity je:
„Geocaching (čti ‚geokešing‘) je hra na pomezí sportu a turistiky, při které se hledají ukryté schránky pomocí zeměpisných souřadnic. Skrytá schránka neboli poklad se nazývá cache (čti ‚keš‘ nebo ‚keška‘)“20. Cache lze najít jak v přírodě, tak ve městech či při kulturních památkách. Často se nachází na vrcholcích hor i rozhleden, stejně tak ale i v jeskyních a podzemí měst. Geocaching je aktivitou, kterou si účastník vede sám, takže není závislý na návštěvnických centrech.
Nutně potřebuje GPS navigátor. Cache je tvořen krabičkou menších rozměrů a jsou v něm ukryté drobné poklady. Sběratel předem ví, o jaký terén se bude jednat a jak náročné bude cíl najít. Geocaching přináší svůj vlastní slang, výrazy, rozšíření a tradice. V ČR je momentálně 44673 aktivních cílů geocachingu21.
QR kódy (z anglického Qiuck Responce) kódy se stávají součástí mnoha interpretačních programů v ČR. Kód je vytištěn na destičce připevněné k památce či na tabuli naučné stezky. Mluvíme o tzv. stezkách do mobilu22. Návštěvník k jeho načtení potřebuje chytrý telefon, tablet a program, který QR kód dokáže načíst. „Pomocí toho pak lze kód přečíst a dostat se na příslušné internetové stránky, kde je možné získat k danému objektu další informace, prohlédnout si fotografie nebo vizualizace“ (Ptáček 2012, s. 84). Poměrně novou záležitostí je instalace QR kódů, které místo prezentují na základě zvukové nahrávky určené pro zrakově postižené.
5) Návštěvnická centra
Jsou jakousi centrálou navštívené oblasti. V mnohých centrech probíhá samotná interpretace či alespoň její část. Jsou zázemím pro své návštěvníky.
20 Citace oficiálního webu geocachingu, online: www.kesky.cz
21 Citováno ke dni 20. 10. 2015, z webové stránky http://project-gc.com/Home/Overview
22 Používáno například webovou stránkou www.geotrips.cz, jež zaštiťuje mobilní značení tras, naučných stezek a míst pomocí QR kódů.
24 1.5 Evaluace
Ptáček se domnívá, že ať už je forma interpretace jakákoli, „vždy by nás mělo zajímat, zda je naše snažení úspěšné a efektivní“ (Ptáček 2012, s. 89).
Carter (2001, s. 33) definuje evaluaci jako: „Systematické posouzení, zdali vše funguje a je vykonávano přiměřeně. To znamená, že je předem nutné si stanovit kriteria pro výkon, a to obvykle ve formě cílů“.
Podle Veverky (2003, s. 6)23 není možné hodnotit úspěšnost interpretačních programů, aniž by měl program předem stanovené cíle a výsledky. Veverka (2003, 6 – 7) rozděluje cíle interpretace na tři oblasti:
Vzdělávací oblast
Emoční oblast
Oblast chování
Cíle programu jsou dle Cartera (2001, s. 33) dány tak, aby splňovaly kriteria SMART.
Při této metodě musí dojít k podmínkám SMART u všech cílů. Cíle tak jsou:
S: Specific (specifická) – přesně víme, čeho chceme docílit
M: Measurable (měřitelné) – víme, jakým způsobem to budeme měřit
A: Appropriate (adekvátní, odpovídající) – cíle jsou přiměřené danému místu a návštěvníkům
R: Realistic (realistické) – máme reálnou šanci toho docílit
T: Timetabled (časově rozvržené) – víme, kdy chceme, aby k cíli došlo
Evaluace se tak stává ukazatelem toho, jak moc se program přibližuje, či naopak vzdaluje svým předem daným cílům. Jinak řečeno, evaluace je „klíčovým předpokladem efektivity programu“, bez níž „nelze identifikovat nedostatky programu, zvyšovat jeho kvalitu ani ji jakkoliv věrohodně doložit“ (Činčera et al. 2009, s. 2). Dle Cartera (2001,
23 Ačkoli byl Veverkův příspěvek velice zkritizovaný ze strany Hama (viz
http://www.interpscan.ca/sites/default/files/interpscan/29_4_Article_Ham.pdf), toto rozdělení je platně používané.
25
s. 33) by evaluace měla být dále založena „na jasných důkazech spíš než na osobních názorech či dojmech“.
Carter (2001, s. 33) uvádí důvody evaluace:
Zjištění úspěšnosti programu
Zlepšení programu
Loomis (2002, s. 33) poukazuje na mezník v oblasti evaluace, kdy Screven roku 1989 uvedl evaluační model, jenž definoval jednotlivé hodnotící úkony probíhající po celou dobu evaluace. Model je následující:
1) před tím než byla prohlídka instalována 2) během instalačního procesu
3) potom, co byla prohlídka otevřena lidem
Z tohoto modelu vychází nejedno hodnocení interpretačních programů. Například Ptáček (2012, s. 89) doporučuje: „začít získávat zpětnou vazbu už na samém počátku a během přípravy budoucí interpretace“. Jako jednu z možností zmiňuje metodu focus group24: „Je dobré sestavit skupinku složenou ze zástupců předpokládané cílové skupiny a ověřit si, zda téma interpretace i to, jak by mělo být prezentováno, je pro tuto cílovou skupinu zajímavé“ (2012, s. 90).
Interpretace může být hodnocena nepřímými i přímými metodami. Nepřímá metoda je Carterem (2001, s. 35) chápána tak, že návštěvníkovo chování je pozorováno nenápadně bez jeho vědomí. Zařadit sem můžeme:
Pozorování a naslouchání návštěvníků
Do této metody spadá sledování autentického chování. Pozorování může být prováděno přímo samotnými interpretátory nebo za pomoci audiovizuální techniky. K vyhodnocení poté poslouží škála typů chování.
Pozorování bezprostředního okolí
Jedná se o okolí přímo patřícího do interpretačního programu, stezky apod.
Pozorovat lze, jak jsou například místa vyšlapaná či používaná (otisky prstů apod.)
24 Překládáno jako cílová či ohnisková skupina
26
Přímé metody hodnocení jsou naopak Carterem (2001, s. 36) formulovány jako metody zapojující návštěvníka přímo do rozhovoru nebo dotazníku:
Rozhovor
Obecně jsou známi dva typy rozhovoru, formální (řízený) a neformální (bez dané struktury).
Dotazník
Podle Ptáčka (2012, s. 94) je nejpoužívanějším způsobem, jak zjistit názory návštěvníků na interpretaci. Konkrétně se jedná o dotazník s předtištěnými otázkami. Otázky v dotazníku mohou být otevřená, uzavřené nebo kombinace obou.
Další dělení metod používaných k evaluaci, je dělení podle na metody kvantitativní a kvalitativní:
Kvantitativní metody poskytující data ve formě čísel, jedná se o počty zastavujících, o čas strávený u konkrétních zastavení programu, o počty správných odpovědí apod. Takováto data lze analyzovat statisticky (Carter 2001, s. 35)
Kvalitativní metody poskytující data ve formě názorů, postojů, vnímání a pocitů nebo popisu chování (Carter 2001, s. 36).
27 2. Interpretace regionu Hruboskalsko
2. 1 Popis regionu
Oblast hruboskalského skalního města, zvaného také Skalák, spadá do přírodní rezervace Hruboskalsko. Byla vyhlášena roku 1998 (Mackovčin et al. 2002, s. 212).
Přírodní rezervace jsou maloplošná chráněná území, jež lze definovat jako „menší útvar soustředěných přírodních hodnot se zastoupením ekosystémů typických a významných pro příslušnou geografickou oblast“25.
Hruboskalsko je vyměřeno plochou 219, 20 ha a rozléhá se v nadmořských výškách od 265 k 420 m n. m. Součástí Hruboskalska jsou obce Karlovice, Kacanovy, Mašov a Hrubá Skála, okres Semily (Mackovčin et al. 2002, s. 212). Jedná se o nejrozsáhlejší část CHKO Český ráj, která je též nejstarším velkoplošným chráněným územím u nás26. V roce 2005 se stal Český součástí sítě Geoparků UNESCO.
Platí zde obecná pravidla pro ochranu přírodních hodnot maloplošných chráněných území. U rezervací jsou přímo stanoveny jejich ochranné podmínky:
„Obvykle jsou omezeny stavební, hospodářské a rekreační aktivity, vstup mimo značené cesty, táboření a rozdělávání ohňů. Samozřejmostí je zákaz sběru rostlin, živočichů, nerostů a hornin, a to i jejich jednotlivých částí“ (Modrý, Sýkorová 2004, s. 5).
Konkrétní podmínky jsou poté dány pro celou chráněnou krajinnou oblast Český ráj, Hruboskalsko nevyjímaje. Velká řada z nich se týká podmínek skalního lezení, které je povolené po 1. dubnu. Správci CHKO Petr Kořínek a Jaroslav Mizera (2011)27 situaci komentují takto: „Období lezecké sezóny je na pískovcích historicky dané a je i určitý klimatický předpoklad, že po 1. dubnu je již pískovec celkem suchý“
Hruboskalsko je možné ve zkratce definovat jako: „Skalní město se zbytky reliktních borů ležící mezi hradem Valdštejn, lázněmi Sedmihorky a obcí Hrubá Skála.
Je nejrozsáhlejší v CHKO Český ráj. Pro bohatství malých a středně velkých skalních útvarů je řazeno k nejcennějším v ČR“ (Mackovčin et al. 2002, s. 212). Z geologického hlediska je skalní město úsekem Hruboskalské vrchoviny, která je součástí Vyskeřské
25 Citována Agentura ochrany přírody a krajiny České republiky, online:
http://www.ochranaprirody.cz/uzemni-ochrana/maloplosna-chranena-uzemi/.
26 Vyhlášeno 1. 3. 1955.
27 Oficiální web Hrboskalska, online: www.hruboskalsko.cz
28
vrchoviny. Výrazné skalní věže, které byly původně kompaktním skalním masivem, dosahují výšek až 55 m28. Skalní město vznikalo ve čtvrtohorách, typickými skalními tvary proto jsou římsy, voštiny, dutiny či okna. Dle Mackovičina a kolektivu (2002, s.
212) za nejvýznamnější výklenek lze považovat 17 m dlouhý a 4 – 5 m hluboký Amfiteátr na Čertově ruce.
Skalák je též lokací významné fauny a flory. Typické reliktní bory, jsou k vidění na okrajích skal i na vrcholech věží. Hojně zastoupené jsou zde borové doubravy (borovice lesní), kde je nejčastějším podrostem borůvka černá, vřes obecný a hasivka orličí. V údolních bučinách (buk lesní) je k vidění kapraď rakouská, kapraď pravá či žebrovice různolistá (Modrý, Sýkorová 2004, s. 99). Místní olšiny (olše hajní), které se rozkládají nejčastěji okolo pramenišť, jsou nejbohatší lokalitou ČR na výskyt přesličky největší. Z hlediska fauny je Hruboskalsko významné především výskytem mnoha druhů ptactva. K roku 2002 zde hnízdilo 62 druhů ptactva (Modrý, Sýkorová 2004, s.
99). Patří k nim například výr velký a krkavec velký, dále poštolka obecná, rehek domácí, kavka obecná, rorýs obecný nebo puštík obecný. V podzemí místních skal žije křižák temnostní a kolonie vrápence malého (Mackovčin et al 2002, s. 213).
Z kulturního hlediska je zde mnoho památek lidské činnosti. První osídlení Českého ráje se datuje k období 350 000 PNL. První lidé byli lovci mamutů, poté medvědů, následně se jednalo o zemědělce pracující s keramikou. Dalšími obyvateli byli lidé popelnicových polí budující místní hradiště (Mužský, Klamorna, Prachovna apod.) Ve 4. století př. n. l. osídlili kraj Keltové, které poté vystřídali Germáni. V době stěhování národů do Českého ráje přišli Slované, kteří znovu osídlili vybudovaná hradiště. Většina součastných kulturních památek pochází z doby po 10. století, kdy zde vládl rod Markvarticů, Vartenberků, Valdštejnů a Lemberků29. Mezi takové památky patří z oblasti Hruboskalska například nejznámější Valdštejn, jenž je nejstarším hradem Českého ráje, v současnosti ve správě města Turnov. Další významným kulturním dědictvím je Hrubá Skála – nyní zámek, kdysi gotický hrad zvaný pouze Skála, tyčící se do výšky 60 m nad údolím30. Zámek je majetkem státu. Součástí Hruboskalského panství je též Arboretum bukovina z roku 1860. Základem sbírky stromů je 35 druhů
28 Informační leták Turistický region Český ráj. Skalní města. Turnov: Jakoubě, 2000 (Bez autora), str. 1
29 Informace převážně z Historie oblasti. Český ráj: Oficiální stránky turistického regionu, online, 2004
30Prýmek, Runčík (2016): Zámek Hrubá skála, Interregion Jičín, online.
29
stromů dovezených především ze Severní Ameriky31. V dnešní době se o arboretum stará Správa CHKO Český ráj a během léta je zde otevřená čajovna. Další důležitou stavbou ovlivňující dění Hruboskalska jsou bezpochyby i Lázně Sedmihorky. Zde rodák MUDr. Antonín Šlechta praktikoval vodoléčbu, díky které se lázně těšily velké slávě a oblibě. V této době vznikl i poetický název Český ráj (Havrda 2001).
Mezi důležité činitele hruboskalské atmosféry patří vedle přírodních a kulturních faktorů také prvek místního skalního lezení a turistiky. Tradice českého lezení na Hruboskalsku souvisí se vznikem Klubu čs. Alpinistů: „Ve 20. letech 20. století se čeští alpinisté začínají objevovat i v pískovcových skalních městech Českého ráje, především na Prachově. Zde nalézají rozmanité cvičné terény, pro přípravu na alpské výstupy“
(Nováková 2014, s. 13). Později na Hruboskalsku začali lézt jak Češi, tak i Němci (např. na Liberecku slavný Rudolf Kauschka), což na počátku 20. století vyvolávalo mnoho konfliktů a konkurenčních lezeckých „soubojů“. Mezi známé lezecké cíle se řadí skály Kapelník, Čertova ruka, Skaut, Maják, Lebka, Osudová, Mnich či Dračí Zub. Na temeni skal jsou vrcholové knížky, do kterých lezec zpravidla zaznamená datum, cestu, kterou lezl / přeskok, obtížnost, horolezecký oddíl, své jméno a případné dojmy.
Na své si zde přijdou i výletníci a pěší turisté. Zlatá cesta Hruboskalskem spojuje několik vyhlídek, ze kterých je vidět na skalní město. K nejoblíbenějším místům patří Mariánská vyhlídka, vyhlídka U Lvíčka a Janova vyhlídka32, dále také Myší díra a Adamovo lože. K místnímu turismu rovněž napomáhá výborné zázemí, a to převážně ze strany Campu Sedmihorky. Tábořiště se každoročně dostane na přední místa v kategoriích oblíbenosti33.
31 Arboretum Bukovina. Český ráj: Oficiální stránky turistického regionu, online
32 Informační leták Turistický region Český ráj. Skalní města. Turnov: Jakoubě, 2000 (Bez autora), str. 1
33 Za rok 2014 hned 3 umístění na předních místech, Autocamp Sedmihorky, online.
30 2. 2 Interpretace regionu Hruboskalsko
Na území Hruboskalska se lze setkat s mnoha typy programů. Kapitola Interpretace regionu Hruboskalsko se věnuje jejich představení. Názvy, prostředky / formy interpretačních programů jsou následující:
Geocaching (multi- cache Skalní brány Českého ráje 3 – Hruboskalsko, Eartcache Hruboskalsko, klasický cache)
Questing Ze dna moře vzhůru
Hra Za pověstmi Českého ráje
Výlety motivované tématem Český ráj ve filmu a pohádkách
Programy campu Sedmihorky: Proč ta sova tolik houkala, Broušení drahých kamenů, Procházka po Hruboskalských vyhlídkách s průvodcem, Vycházka za ptačím zpěvem, Kamarádi stromy či Lesní moudrost
Netradiční dřevěné sochy pod Hlavaticí
Prohlídka radu Valdštejn a zámku Hrubá Skála
Tyto konkrétní interpretační programy jsou v následujícím textu v krátkosti přiblíženy a popsány: Na Hruboskalsku, stejně tak jako na celém území ČR, je velmi oblíbený geocaching. Fanoušci této aktivity zde najedou klasické cache34. Příkladem složitějších cílů je např. multi cache nazvaný „Skalní brány Českého ráje 3 – Hruboskalsko“35, při kterém účastník obchází místa s krásným výhledem, skalním bránami a okny.
Z konkrétních míst pak účastník může vidět např. Bránu, Bráničku, Slonní hlavu, Ocún, Stojan, bývalé tábořiště Pod Branou apod. Během cesty hledač získá čtyři cifry, díky kterým zjistí finální souřadnice, na kterých se nalézá skrytý cache. Další zajímavým a rozpracovanějším cache je tzv. Eartcache Hruboskalsko36, má celkem 12 zastavení, spolupracuje s tabulemi naučné stezky a při každém zastavení se snaží účastníka vzdělávat o místní geologii, fauně a flóře.
34 K 3. 1. 2016 se jich v této oblasti nachází devět.
35 info online: https://www.geocaching.com/geocache/GC5JBYR_skalni-brany-ceskeho-raje-3- hruboskalsko
36info online:
https://www.geocaching.com/seek/cache_details.aspx?wp=GC3FCXT&title=hruboskalsko&guid=08411 bc8-9a94-46fc-be49-c3a3012211cf
31
Moderní questing má na Hruboskalsku též svého zástupce. Tříkilometrová hledačka nazvaná Ze dna moře vzhůru37, začíná na recepci campu Sedmihorky a její absolvování trvá zhruba 2 hodiny.
Dalším důležitým činitelem v interpretaci Hruboskalska je Sdružení Český ráj provozující oficiální web Českého ráje38. Na webových stránkách sdružení je možné získat mnoho typů na výlety (pěší, cyklistické i bezbariérové) a QR kódy k jednotlivým památkám a zajímavostem. Sdružení je také provozovatelem hry Za pověstmi Českého ráje. Účastníci do hry vstupují koupí Cestoknížky, do které dostávají razítka na předem vypsaných místech. Razítka poté vyměňují ve směnárnách (informační centra) za bonusové karty a drobné věcné dárky. Razítka se sčítají a hodnota dárků stoupá. Další možností v poznávání Hruboskalska je využití programu tohoto sdružení jménem Český ráj ve filmu a pohádkách. Z Hruboskalska se program týká míst: Adamovo lože (Bajaja), Hruboskalsko – oblast Dračích skal (Jak dostat tatínka do polepšovny, Tajemství hradu v Karpatech), Hrubá skála – obec (Jak dostat tatínka do polepšovny), Hrubá Skála – zámek (Kočičí Princ), Valdštejn (Arabela). Z úplných tras motivovaných pohádkami lze jmenovat cyklistický výlet Hruboskalskem na kole za princem Bajajou (11 km), Za princem Bajajou na kole Hruboskalskem (30 km), Jak dostat tatínka do polepšovny: Velký pěší výlet od Věžáku Hruboskalskem (18 km), Jak dostat tatínka do polepšovny: Pěšky Podtroseckými údolími na Trosky (11 km).
Camp Sedmihorky a Středisko ekologické výchovy Sedmihorky jsou velmi aktivními činiteli interpretace této oblasti. Ve spolupráci pořádají akce a programy39, které se také týkají interpretace místního dědictví. Mezi takové lze zařadit například Broušení drahých kamenů, které účastníci naleznou na výletě Českým rájem. Oblíbenou aktivitou je Procházka po Hruboskalských vyhlídkách s průvodcem. Při programu Proč ta sova tolik houkala se účastníci vypravují do nočního lesa, kde poslouchají houkání sov, snaží se je rozpoznat a napodobit. Podobného obsahu je i denní program Vycházka za ptačím zpěvem. V Arboretu Bukovina probíhá environmentální program Kamarádi stromy a v lesích okolo campu zase program Lesní dobrodružství, jenž je založený na aktivitách poznávání přírody všemi smysly.
37 Viz příloha č. 7
38Historie oblasti. Český ráj: Oficiální stránky turistického regionu, online: http://www.cesky-raj.info/
39 Program pro děti, Zábava a sport. Autocamp Sedmihorky, online.
32
Zajímavou formu environmentální interpretace objektem tvoří sedm soch podél cesty na skalní vyhlídku Hlavatice. Vyhlídka stojí na konci hruboskalského hřebene a není již součástí rezervace, do této práce však byla zařazena právě z důvodu své neobvyklosti. Cesta, podél které se sochy nalézají, tvoří počátek Zlaté stezky. Je jakousi bránou do jiného světa – světa skalního města a hradů. Má být symbolem toho, „co nás přesahuje, co tvoří pomyslnou duchovní spojnici mezi nebem a zemí, mezi přírodou a lidmi“ (Charousek 2008). Sedm soch vytvořili studenti waldorfské školy v Semilech.
Materiál pochází ze sedmi druhů listnatých stromů, které původně v krajině okolo Hlavatice rostly, než bylo ze strany města nařízeno jejich pokácení. Sochy, umístěné v kruhu, mají spoluutvářet energické pole, genia loci místa a harmonii mezi člověkem a přírodou.
K interpretaci kulturního dědictví dochází na Hruboskalsku taktéž. Interiéry a věž zámku Hrubá skála40 je možné prohlédnout si během cca 30 minutového výkladu průvodce. Koná se tak od začátku července do konce srpna. Na hradu Valdštejn41 je část prohlídky samostatná, návštěvníkům je k dispozici průvodcovský text. Další část probíhá v prostorách paláce, a to pouze za přítomnosti průvodce. Pro školy a školky je zde připraven výklad průvodce v kostýmu a roli polepšeného loupeživého rytíře Šofa z Helfenburka či jedna z princezen. Hrad je veřejnosti otevřen od dubna do září.
Hruboskalskem též prochází dvě naučné stezky – Naučná stezka Hruboskalsko a Dětská lesní naučná stezka Sedmihorky. Obě stezky jsou předmětem detailního rozboru v následujících kapitolách.
40 Hrubá Skála. Český ráj: Oficiální stránky turistického regionu, online: http://www.cesky-raj.info/
41 Informace online: http://www.hrad-valdstejn.cz/
