VÝVOJ GOLFU V SEVERNÍCH ČECHÁCH

(1)

VÝVOJ GOLFU V SEVERNÍCH ČECHÁCH

Bakalářská práce

Studijní program: B7106 – Historická studia

Studijní obor: 7105R062 – Kulturněhistorická a muzeologická studia Autor práce: Jan Kodejš

Vedoucí práce: prof. PhDr. Jan Rychlík, DrSc.

(2)

(3)

(4)

Prohlášení

Byl jsem seznámen s tím, že na mou bakalářskou práci se plně vzta- huje zákon č. 121/2000 Sb., o právu autorském, zejména § 60 – školní dílo.

Beru na vědomí, že Technická univerzita v Liberci (TUL) nezasahuje do mých autorských práv užitím mé bakalářské práce pro vnitřní potřebu TUL.

Užiji-li bakalářskou práci nebo poskytnu-li licenci k jejímu využití, jsem si vědom povinnosti informovat o této skutečnosti TUL; v tomto pří- padě má TUL právo ode mne požadovat úhradu nákladů, které vyna- ložila na vytvoření díla, až do jejich skutečné výše.

Bakalářskou práci jsem vypracoval samostatně s použitím uvedené literatury a na základě konzultací s vedoucím mé bakalářské práce a konzultantem.

Současně čestně prohlašuji, že tištěná verze práce se shoduje s elek- tronickou verzí, vloženou do IS STAG.

Datum:

Podpis:

(5)

Poděkování

V první řadě bych rád poděkoval vedoucímu mé bakalářské práce Prof. PhDr. Janu Rychlíkovi, DrSc., za cenné rady, které mi při psaní práce velmi pomohli. Dále bych chtěl v poděkování zmínit pana Josefa Hyšku za poskytnutí mnoha cenných materiálů, a pana PhDr. Ivo Navrátila, ředitele SOKa Semily, za pomoc při mém bádání v semilském archivu. Dále děkuji všem, kteří mi svou pomocí přispěli k realizaci této práce.

(6)

Anotace

Hlavním tématem této práce je historie Golf Clubu Semily, který patří mezi nejstarší golfové kluby v České republice. Jelikož povědomí o hře golf, jeho historii a základních pravidlech není v našem prostředí příliš veliké, rozhodl jsem se první část práce věnovat těmto okruhům. Dále se práce zabývá historií golfového klubu v Semilech od jeho založení v roce 1962 po současnost. Kromě samotné historie jsou zde zmíněny i významné osobnosti klubu a tradiční turnaje pořádané na golfovém hřišti v Semilech. Poslední část mé práce se věnuje ostatním golfovým klubům v Severních Čechách, z nichž první však byl založen až třicet pět let po semilském klubu.

Klíčová slova

Golf, Golf Club Semily, Bozkov, Golfový svaz, Česká golfová federace, Jiří Janda, Miloslav Holub, Golf Club Harrachov, Golf Club Liberec, Ypsilon Golf Club

(7)

Annotation

The main topic of this theses is a history of the Semily golf club, which is one of the oldest golf clubs in the Czech Republic. Generally speaking the public is not that knowledgable regarding the game of golf, its history and basic rules. Therefore I have decided to concentrate on those topics in the first part of the theses.

The theses will describe the history of the Semily golf club from its beginning in 1962 till present time.

Apart from the club's history, eminent persons of the club and traditional tournaments arranged here, are mentioned in the theses. The last part of the theses is dedicated to other golf clubs in the northen part of the Czech Republic. The first one of those was established 35 years after the Semily golf club.

Key words

Golf, Golf Club Semily, Bozkov, Golf Asociation, Czech Golf Federation, Jiří Janda, Miloslav Holub, Golf Club Harrachov, Golf Club Liberec, Ypsilon Golf Club

(8)

Obsah

Úvod ... 9

1. Historie golfu ... 10

1.1 Hry, ze kterých se golf vyvinul ... 10

1.2 První golfová pravidla a nejstarší golfová hřiště ... 11

1.3 Základní golfová pravidla ... 12

1.4 Počátky golfu v Čechách ... 13

1.4.1 Mariánské Lázně ... 13

1.4.2 Karlovy Vary ... 14

1.4.3 Golf Klub Volešovice ... 15

1.4.4 Golf Club Praha – první český golfový klub ... 16

1.5 Vznik a vývoj golfové svazu ... 17

1.5.1 Golfový svaz během druhé světové války ... 18

1.5.2 Poválečná léta ... 18

1.5.3 Golfový svaz po únoru 1948 ... 19

2. Golfové počátky v Bozkově ... 22

2.1 Ivo Balcar, zakladatel semilského golfu ... 22

2.2 Vznik klubu a výstavba prvního hřiště ... 23

2.3 Golfové vybavení bozkovských hráčů ... 27

3. Golfový oddíl TJ Kolora Semily od sedmdesátých let po současnost ... 30

3.1 Sedmdesátá léta ... 30

3.2 Golfový oddíl v letech osmdesátých a devadesátých ... 33

3.3 Golf Club Semily v novém tisíciletí... 35

3.4 Výstavba golfového hřiště v Semilech a popis jamek ... 36

4. Významní semilští golfisté ... 39

4.1 Jan Schovánek ... 39

4.2 Jiří Novotný ... 40

4.3 Jiří Janda ... 40

4.4 Miloslav Holub... 41

4.5 Semilská „zlatá generace“ ... 42

(9)

4.6 Další významné osobnosti GCS ... 43

5. Turnaje pořádané Golf Clubem Semily ... 44

5.1 Parfémový ... 44

5.2 Old Drive Trophy ... 44

5.3 Pomerančový ... 45

5.4 Semilský sněhulák ... 45

5.5 Mistrovské soutěže ... 46

5.6 Hvězdičkový turnaj ... 46

6. Další golfová hřiště v Severních Čechách ... 48

Závěr ... 50

Seznam použité literatury ... 51

(10)

Úvod

Pro zpracování tématu o počátcích golfu v severních Čechách jsem se rozhodl z několika důvodů. Prvním a nejdůležitějším z nich byl fakt, že golf hráli již moji prarodiče, kteří se také podíleli na výstavbě prvního golfového hřiště na severu Čech v Bozkově. Na golfové hřiště v Semilech, které bylo zřízeno jako náhrada za zaniklé hřiště v Bozkově, jsem začal chodit v doprovodu otce již v předškolním věku, tedy v době, kdy byl golf v Čechách stále výsadou pouze několika málo tisíc nadšenců a dlouho před tím, než se z golfu stala módní záležitost a nedílná součást života každého podnikatele. Golfový klub v Semilech si však stále zachovává svůj rodinný charakter a málokdy zde člověk potká cizího hráče. Motivací k sepsání této práce pro mě také byla skutečnost, že přestože je semilský golfový klub jedním z nejstarších a nejvýznamnějších v České republice, jeho historie ještě sepsána nebyla. Kromě golfového klubu v Semilech se nachází v Libereckém kraji několik dalších hřišť.

Všechna ale vznikla až po roce 2000 a nemají tedy v historii českého golfu tak prestižní místo jako Golf Club Semily. Těmto hřištím se tedy budu věnovat pouze okrajově.

Ve své práci jsem si dal za cíl sepsat jeho vývoj od počátků v první polovině šedesátých let do současnosti. Čerpal jsem z klubových kronik, které se vedli od vzniku klubu až do roku 2002. Cenným pramenem byly také zprávy, které golfisté několikrát do roka posílali Českému svazu tělesné výchovy a sportu. V těchto dokumentech jsem nalezl informace například o vývoji počtu členů v oddílu nebo o probíhajících prácích na golfovém hřišti. Informace o počátcích golfu jsem čerpal hlavně z knihy Malcolma Cambella „Nová encyklopedie golfu“. O historii českého golfu existuje jen velmi málo publikací – jsou to hlavně dvě knihy českého golfového historika Prokopa Sedláka

„Historie golfu v Českých zemích a na Slovensku“ a „Česká golfová hřiště“. Cenné informace jsem také nalezl v několika starých golfových časopisech, které mi poskytl bývalý prezident semilského golfového klubu pan Josef Hyška.

(11)

1. Historie golfu

1.1 Hry, ze kterých se golf vyvinul

Stejně jako o množství jiných lidských činností nedokážeme ani o golfu s jistotou říci kdy vlastně tato hra vznikla. Vedou se dohady, jestli golf skutečně vznikl na pobřeží Skotska, nebo zda se postupem staletí vyvinul z některé z her, které se provozovali v kontinentální Evropě. Nejstarší z těchto možných předchůdců golfu je zřejmě hra paganica provozovaná ve volných chvílích již venkovským lidem Římské říše. O pravidlech této hry se můžeme pouze dohadovat, s golfem ji však pojí použití zahnutých dřevěných holí, kterými se odpaloval kožený míček naplněný peřím. Protože si tímto způsobem krátili dlouhé chvíli i římští vojáci, mohla se paganica rozšířit do zemí jako jsou Francie, Holandsko či Anglie, kde později vznikla celá řada podobných zábav. Další hra považovaná za předchůdkyni golfu je cambuca, provozovaná v Anglii. I zde hráči používali zahnutou hůl a kožené míčky. Hlavní svědectví o existenci této hry nám přináší výnos anglického krále z roku 1363, ve kterém zakazuje provozování her ve dnech půstu. Na tomto seznamu se objevila právě i cambuca. Další středověké sporty, které můžeme považovat za příbuzné golfu, jsou francouzská Jeu de mail a holandský kolven¹. Obě tyto hry byly také provozovány za pomocí dřevěných holí, přímou spojitost s golfem zde však nenajdeme, protože první zmínky o těchto dvou hrách pochází až z doby po objevení samotného golfu. Mezi golfem a všemi zmíněnými hrami je však jeden zásadní rozdíl, a to že cílem hry v golfu je zasažení jamky míčkem za použití dřevěné (dnes již kovové) hole.

Ostatní uvedené hry používají jako cíl předmět umístěný nad zemí, nebo položený na zemi. Jamka vykopaná do země se však používala pouze v golfu. Můžeme tak téměř s jistotou tvrdit, že golf se skutečně poprvé objevil ve Skotsku a nevyvinul se z žádné jiné evropské hry.

První písemná zmínka o hře golf pochází z roku 1457, kdy skotský král Jakub II.

byl znepokojen, že golf neblaze zasahuje do výcviku lukostřelby a vydal zákaz hraní

1 CAMPBELL, Malcolm. Nová encyklopedie golfu. 1. v. Knižní klub, 2002, s. 17, ISBN 80-242- 0863-6.

(12)

této hry na celém území Skotska. Jeho obava byla jistě na místě, protože roku 1513 v bitvě na Flodden Field utrpěli Skotové drtivou porážku od Angličanů hlavně díky mnohem lépe vycvičeným anglickým lučištníkům².

1.2 První golfová pravidla a nejstarší golfová hřiště

Královský zákaz hraní golfu z poloviny 15. století dokazuje, že golf se již v této době musel těšit značné oblibě. Je tedy zřejmé, že musela existovat i golfová hřiště, nebo alespoň jejich předchůdci. Všeobecně je za nejstarší hřiště považován St.

Andrew na východním pobřeží Skotska, o jehož existenci víme díky výnosu z roku 1552, kde se píše, že občané města získávají pás země na pobřeží k hraní golfu a fotbalu³.

Prvním doloženým hráčem golfu je paradoxně vnuk Jakuba II., který golf v polovině 15. století zakázal. Skotský král Jakub IV. si v roce 1502 koupil ve městě Perth golfové hole a míčky za 14 šilinků, což bylo zaznamenáno strážcem státní pokladny. To znamená, že král Jakub IV. golf hrál i v okolí Petrhu a Edinburgu, kde měl sídlo, již na začátku 15. století. Poté bylo již pouze otázkou času, kdy se začnou golfisté organizovat do klubů a vzniknou první soutěže. To se ovšem stalo až v roce 1744, kdy byl založen Klub gentlemanů z Leithu. V témže roce, před prvním organizovaným turnajem na tomto hřišti vystala potřeba vytvoření pravidel. Bylo tedy sepsáno prvním třináct nařízení, kterými se museli řídit všichni hráči bez rozdílu. Některá z těchto pravidel platí s drobnými úpravami dodnes⁴.

2 CAMPBELL, Malcolm. Nová encyklopedie golfu. 1. v. Knižní klub, 2002, s. 18, ISBN 80-242- 0863-6.

3 tamtéž

4 Scottish Golf History. [online]. 2003-07 [cit. 2013-08-16]. Dostupné z:

http://www.scottishgolfhistory.net/honourable_company_edinburgh_golfers.htm

(13)

1.3 Základní golfová pravidla

Cílem hry je dopravit míček, výhradně pomocí golfových holí, z odpaliště do jamky na co nejmenší počet úderů. Hraje se na většinou na devíti, nebo osmnáctijamkových hřištích, výjimku tvoří šestijamková hřiště, kterých ovšem stále ubývá a nová se prakticky nezřizují. Každé golfové hřiště má svoji normu, takzvaný par.

Par představuje celkový počet úderů, kterých by špičkový hráč golfu měl dosáhnout na všech osmnácti jamkách daného hřiště. Každá golfová jamka má také svoji normu – par 3, 4, nebo 5. Jamky s parem tři jsou nejkratší a hráč by ji měl zahrát na tři údery, naopak jamka s parem pět je nejdelší a hráč si zde může dovolit zahrát pět ran. Sečtením parů všech osmnácti jamek na daném golfovém hřišti se dostaneme k celkové normě hřiště. Většina velkých golfových hřišť v České republice i ve světě má par 72, což v průměru znamená par čtyři na jednu jamku.

Možná největší výhoda golfu spočívá v tom, že spolu mohou soutěžit hráči špičkový s těmi průměrnými či podprůměrnými. To zajišťuje takzvaný hendikep, který má každý registrovaný golfista na světě. Podle hendikepu hráče poznáme jeho výkonnost. Ti nejlepší hráči mohou dosáhnout hendikepu nula, což znamená, že hráč s takovýmto hendikepem musí každé hřiště zahrát na par, tedy většinou 72 úderů.

Naproti tomu průměrný hráč s hendikepem například 18, si může dovolit hrát osmnáct ran nad par hřiště, tedy 90 ran. Ve výsledku ale oba hráči, po odečtení svého hendikepu, zahráli stejný výsledek. Golf je tedy díky hendikepu jeden z velmi mála sportů, kde může začátečník zanedlouho porazit svého trenéra. I to je rozhodně jeden z důvodů masového rozšíření golfu ve světě.

Základní golfové náčiní představují pouze golfové hole a míčky. Hole se dnes vyrábějí převážně z kovu, nebo z kompozitových materiálů jako je například grafit.

Hráč jich při soutěžním kole smí používat maximálně čtrnáct. Golfové míčky jsou na první pohled lehce rozpoznatelné díky charakteristickým důlkům na povrchu míčku.

Ty zde jsou kvůli lepším aerodynamickým vlastnostem letícího míčku. Dříve byly zhotovované z peří, dnes jsou vyráběny z několika druhů gumy, například z balaty, nebo z polybutadienu.

(14)

1.4 Počátky golfu v Čechách

Golf do Čech, a potažmo i do celého Rakousko – Uherska, přivedli hlavně lázeňští hosté a lidé v diplomatických službách. Tito golfový misionáři pocházeli zpravidla z Velké Británie, kde se golf na přelomu devatenáctého a dvacátého století již těšil velké oblibě. O golfovou osvětu mezi místními obyvateli se ovšem příliš nezajímali. Za skutečně prvního golfového nadšence, který rozšířil povědomí o této, ve střední Evropě naprosto nové hře, tak můžeme označit barona Františka Ringhoffera, který se s golfem seznámil na svých cestách po Anglii, kde vyhledával nové technologie pro své smíchovské strojírenské impérium. Ringhoffer stál u prvních golfových pokusů v Praze na Císařské louce v roce 1898. Poté se spolu se svými přáteli, mezi kterými golf velice zpopularizoval, přesunuli na Strahovskou pláň a v místech kde dnes stojí Strahovský stadion vybudovali několik primitivních jamek. O těchto pár jamkách opatřených červenými praporky však rozhodně nemůžeme mluvit jako o golfovém hřišti⁵.

1.4.1 Mariánské Lázně

První skutečné golfové hřiště u nás, a zřejmě druhé v Rakousko – Uhersku, vzniklo v roce 1905 v Mariánských Lázních. Toto hřiště vzniklo díky naléhání zahraničních lázeňských hostů, kteří zde mezi léčebnými procedurami marně hledali sportovní vyžití. První idea na vybudování tohoto golfové hřišti pocházela velmi pravděpodobně od samotného anglického krále Edwarda VII., který si Mariánské Lázně velice oblíbil a navštěvoval je pravidelně od roku 1898. Tajemník britské ambasády ve Vídni Percy Bennet ve svých pamětech uvedl, že poté, co bylo pod jeho vedením vybudováno golfové hřiště ve Vídni, požádal jej král při své inspekční návštěvě aby

„něco takového zařídil také v Marienbadu“. Král Edward VII. byl také přítomen slavnostnímu otevření v roce 1905. Zajímavostí je, že sám král Edward golf nikdy nehrál, v lázních se věnoval především šermu a divadlu. K první sportovní akce zde

5 Sedlák, Prokop. Historie golfu v českých zemích a na Slovensku. 1. v. Svojka&Co., 2004, s. 7-8, ISBN 80-7352-152-0.

(15)

došlo 30. srpna 1905, kdy se střetla družstva Mariánských Lázní a Karlových Varů.

Za obě družstva však hráli pouze zahraniční lázeňští hosté. V meziválečném období se mariánskolázeňského hřiště stalo jedno z nejlepších v kontinentální Evropě a pořádalo se zde mnoho mezinárodních turnajů, za účasti těch nejlepších světových profesionálů. Po podepsání Mnichovské smlouvy nepřišla republika pouze o území Sudet, ale také o tři golfová hřiště včetně toho mariánskolázeňského. Klub přestal být členem Českého golfového svazu a začlenil se do Deutsche Golf Verbandu. V době druhé světové války se z Mariánských Lázní stala ozdravovna pro německé vojáky a na hraní golfu zde nikdo neměl pomyšlení. Hřiště pomalu zarůstalo až do příjezdu americké armády. Američtí vojáci uvedli hřiště do původního stavu a hojně ho využívali až do svého odchodu 30. listopadu 1945. K obnovení předválečného Golf Clubu Marienbad již nedošlo, místo něho byl 10. dubna 1947 založen Golf Klub Mariánské Lázně, který mariánskolázeňskou golfovou tradici udržuje do dnes⁶.

1.4.2 Karlovy Vary

Golfový klub v Karlových Varech vznikl, stejně jako mariánskolázeňský klub, pro potřeby zdejších lázeňských hostů. V roce 1904 zde byl založen „Pánský šermířský klub“, který kromě tenisového zakládá také klub golfový. Samotné golfové hřiště bylo vybudováno v roce 1905 v lázeňském parku u řeky Teplá. Počet členů klubu, bohužel téměř výhradně zahraničních, se rychle zvyšoval a tak se již roku 1908 začaly hledat pozemky vhodné k rozšíření hřiště. Rozkvět Karlovarského golfu zastavila první světová válka, a proto došlo k rozšíření až v roce 1935. Během druhé světové války bylo hřiště opuštěno a postupně zarůstalo a chátralo. V roce 1949 se měl golfový areál začít využívat jako místo ke cvičení psů, členové místní kynologické společnosti však při prozkoumávání klubovny našli několik golfových holí, což v nich vyvolalo zájem o tuto hru. Díky těmto milovníkům psů bylo karlovarské hřiště zachráněno

6 NOVÁK, J.C., P. SEDLÁK a L. SVOBODA. Československá golfová hřiště. 1. vyd. Praha, 2013, s. 20-31, ISBN 978-80-260-3714-9

(16)

a mohlo se z něho stát jedno z nejkvalitnějších a nejrespektovanějších golfovišť v České republice⁷.

1.4.3 Golf Klub Volešovice

Pro rozvoj golfu v Čechách však bylo nejvýznamnější až třetí vybudované hřiště. Znovu se tak vracíme k největšímu českému propagátorovi golfu baronu Ringhofferovi. Ten v roce 1913 na svém soukromém pozemku v oboře olšovického zámku vybudoval hřiště, jak sám říkal „pro své potěšení ze hry s rodinou, přáteli a známými, mezi nimiž golf neúnavně popularizoval“.⁸ Hovorový název „Volešovice“

získalo hřiště podle německého názvu zámecké obory „Wolleschowitz“. O tomto rodinném hřišti toho bohužel víme jen velmi málo. Prakticky veškeré informace můžeme čerpat pouze ze srpnového čísla časopisu Tennis-Golf Revue z roku 1928, v němž se dočítáme: „Ve Volešovicích u Kamenice vlastní známý průbojník golfového sportu u nás, pan František Ringhoffer, krásné soukromé hřiště, přímo vedle svého letního sídla. Hřiště má 18 jamek velmi zajímavě kombinovaných a některá odraziště jsou umístěna přes cestu nahoře na svahu, což dává hezké možnosti. Přes letošní suché počasí je trávník, jinak skvěle udržovaný, ve zcela dobrém stavu, a z celku je zřejmé, s jakou láskou a péčí jest hřiště udržováno.“⁹ V tomto článku se dále píše, že v prvních letech mělo hřiště pouze tři jamky, poté pět a koncem 20. let se rozrostlo na na devět drah, aby se na něm dalo hrát jako na osmnáctijamkovém hřišti.

Přesné umístění tohoto hřiště se už zřejmě nepovede rozluštit. Nepomáhá ani letecký snímek obory olšovického zámku z roku 1949, kde již jednotlivé dráhy nelze rozeznat.

Podle golfového historika Prokopa Sedláka zřejmě hřiště stálo v bloku, dnes vymezeném na severu Opukovou ulicí, na východě Pražskou a Ringhoferovou, na jihu Korunní a na západě ulicí Jednosměrnou.

Hřiště ve dvacátých letech sloužilo spíše rekreační hře a hlavně různým společenským účelům, nežli soutěžnímu golfu. Setkávali se tu významné osobnosti celé tehdejší Prahy, od sportovců – hlavně hokejistů a tenistů – přes významné právníky

7 NOVÁK, J.C., P. SEDLÁK a L. SVOBODA. Československá golfová hřiště. 1. vyd. Praha, 2013, s. 12-17, ISBN 978-80-260-3714-9

8 Tamtéž, s. 46

9 SEDLÁK, Prokop. Historie golfu v českých zemích a na Slovensku. Praha: Svojka & Co., 2004.

ISBN 80-7352-152-0.

(17)

a Ringhofferovi obchodní partnery až po politiky. Častým hostem zde byl například i Jan Masaryk.

Volešovické hřiště se do historie českého golfu zapsalo také tím, že se zde základům golfu učil i pozdější první československý profesionální hráč František Doležal, jehož si sám baron Ringhoffer oblíbil a v golfové kariéře ho velice podporoval¹⁰.

1.4.4 Golf Club Praha – první český golfový klub

V roce 1926, kdy Golf Club Praha vznikl, se na území Československé republiky nacházelo již pět golfových klubů (kromě dvou zmiňovaných v Mariánských Lázních a Karlových Varech, to byly kluby ve Františkových Lázních, Tatranské Lomnici a v Piešťanech). Prvním ryze českým klubem se však stal právě až ten pražský.

Přípravy na založení kluby se datují do roku 1924, kdy se ustanovil „Přípravný (zařizovací) výbor GCP“, který měl za úkol zahájit jednání o pronájmu pozemků vojenského cvičiště v pražském Motole. V příštím roce byla smlouva o pronájmu pozemků podepsána a 26. října byla podána žádost o schválení stanov GCP. 15. března 1926 se konala první valná hromada, na které se do klubu přihlásilo 76 zakládajících členů. Čestným předsedou klubu se stal československý vyslanec v Londýně Jan Masaryk. Zřejmě nejvýznamnější postavou klubu byl, již zmiňovaný největší propagátor českého golfu, František Ringhoffer. Stal se jednatelem klubu a dohlížel na stavbu motolského hřiště, které bylo otevřeno slavnostní exhibicí 25. května 1928.

V roce 1938 vypršela smlouvy o nájmu pozemků, na kterých se motolské hřiště nacházelo a klub tak musel přesunout svoji činnost na nové hřiště do Klánovic. Golfové hřiště v Motole bylo obnoveno až v roce 1978¹¹.

10 NOVÁK, J.C., P. SEDLÁK a L. SVOBODA. Československá golfová hřiště. 1. vyd. Praha, 2013, s. 46, ISBN 978-80-260-3714-9

11 Tamtéž, s. 62

(18)

1.5 Vznik a vývoj golfové svazu

Mezi českými golfisty se o potřebě založení sjednocujícího svazu začalo hovořit v druhé polovině dvacátých let. Motivací k založení takového svazu byla hlavně potřeba vytvoření jednotných golfových pravidel, nebo možnost vypsání mistrovství Československé republiky. Ke schválení stanov golfové svazu došlo 24. listopadu 1931.

Ustanovující valné hromady se zúčastnili například zástupci ministerstva zdravotnictví, nebo ministerstva obchodu. Také byl přítomný zástupce Československého všesportovního výboru. Na této schůzi byl také zvolen první výbor svazu. Předsedou svazu se stal František RInghoffer starší, prvním místopředsedou Ing. Jaroslav Jahn, jednatelem JUDr. Ferdinand Tonder, pokladníkem Emanuel Winter.

Za členy výboru byli zvoleni Dr. Karel Rössler, Felix Ringhoffer, JUDr. Adolf Hoffmeister a plukovník Hennig.

„Účel svazu byl dán § 2 stanov, který zní: Svaz jest nejvyšší instancí ve všech otázkách, týkajících se golfu v ČSR. Jeho účelem je:

1. ochrana a podpora golfu v ČSR

2. propagace čsl. golfu a zdejších golfových hřišť v cizině, hájení zájmu čsl.

golfu při propagaci cizinecké

3. zastupovati navenek golfový sport v ČSR a navazovati mezinárodní styky 4. stanoviti pravidla hry a bdíti nad jejich zachováváním

5. urovnávati spory vzniklé mezi členy svazu

6. stanoviti a schvalovati všechny veřejné hry a mistrovství s výjimkou mistrovství klubovních“

Do nově založeného Golfového svazu ČSR však nebyla zahrnuta západočeská lázeňská golfová hřiště. Ta přibyla až v roce 1935, kdy se na mariánskolázeňském golfovém hřišti konalo mistrovství ČSR¹².

12 SEDLÁK, Prokop. Historie golfu v českých zemích a na Slovensku. 1. vyd. Praha: Svojka &

Co., 2004, s. 26. ISBN 80-7352-152-0.

(19)

1.5.1 Golfový svaz během druhé světové války

Idylická doba českého golfu však netrvala příliš dlouho – po mnichovském diktátu se všechna západočeská golfová hřiště ocitla v Německé říši a čeští golfisté byli odkázáni pouze na hřiště v Klánovicích a na Líšnici. Na těchto dvou hřištích se však bez větších problému hrálo až do roku 1942. Velká rána pro český golf přišla 30. listopadu 1940, kdy zemřel jeho největší propagátor a defacto i zakladatel, František Ringhoffer starší. Smrtí barona Ringhoffera ukončilo provoz jeho golfové hřiště ve Volešovicích.

Těžké časy začali golfistům po atentátu na zástupce říšského protektora R. Heydricha 27. května 1942. Represe na sebe nenechali dlouho čekat a dotkli se samozřejmě i golfistů. 31. května byl zastřelen prezident Golf Clubu Líšnice L. Vaněk, popravený byl také člen výboru Golf Clubu Praha V. Wahl. Na popravišti skončilo také několik členů GC Brno. Po otřesné heydrichiádě však český golf opět ožil a již na podzim roku 1942 se opět konalo Mistrovství Čech a Moravy. To se konalo ještě v roce 1943, to byla ale již poslední oficiální golfová soutěž až do roku 1946¹³.

1.5.2 Poválečná léta

V prvních letech po druhé světové válce využívali česká golfová hřiště ve velké míře také cizince. Zejména to byly američtí vojáci a diplomaté, kteří se také nemalou měrou zasloužili o rekonstrukci některých českých hřišť. První poválečné mistrovství ČSR o Masarykův pohár se konalo v roce 1946 na hřišti v Klánovicích. Na tomto hřišti se také začali objevovat také sportovci z jiných odvětví – například pozdější hokejoví mistři světa, jako Gustav Bubník, Václav Roziňák, nebo bratři Zábrodští. V květnu roku 1947 se v Líšnici konal Memoriál obětí nacismu, který byl předzvěstí pozdější golfové ligy, protože se zde poprvé objevil model turnaje, kdy hrají celé golfové kluby proti sobě systémem každý s každým.

Co., 2004, s. 82. ISBN 80-7352-152-0.

(20)

O samotném golfovém svazu v prvních poválečných letech nejsou doklady, není tak jisté zda si svaz zachoval svůj původní název Golfový svaz ČSR, nebo byl přejmenován na Československý svaz golfu. Nedochovaly se ani záznamy o personálním složení svazu¹⁴

1.5.3 Golfový svaz po únoru 1948

Státním převratem v únoru 1948 začali pro český golf těžké časy. Golf byl označen za západní buržoazní sport, který socialismus nemůže podporovat. Golfový svaz defacto přestal existovat, když byl zahrnut do tělovýchovné jednoty Sokol.

Nahrazen byl Golfovým ústředím ČOS. Soutěže, včetně mistrovství republiky, se sice nadále konaly, golf byl ale zbaven jakékoliv státní, či mediální podpory. V roce 1952 bylo zrušeno hřiště v Klánovicích a stejný osud měly čekat i ostatní golfová hřiště v ČSR. To se naštěstí nestalo a například na hřištích Líšnici, Karlových Varech, nebo v Mariánských Lázních se již golf až do dnes hrát nepřestal.

V šedesátých letech se golf svezl na vlně politického uvolňování a v roce 1965 byl uspořádán první mezinárodní turnaj od roku 1947. Byl také sehrán první zápas mezi českým a zahraničním klubem – nastoupili proti sobě týmy Slavia Praha a Golf Club Stuttgard. V tomto roce se také mohli čeští golfisté poprvé zúčastnit mistrovství světa, které se konalo v Madridu. V době vrcholícího pražského jara v roce 1968 byl po téměř dvaceti letech obnoven jednotný golfový svaz, tentokrát pod názvem Československý golfový svaz. Prvním předsedou se svazu se stala česká golfová legenda Miloslav Plodek. Výborná práce výboru golfového svazu zajistila, že i v normalizační době se v ČSR hrálo několik mezinárodních turnajů a nejlepším československým golfistům bylo umožněno účastnit se i některých zahraničních turnajů.

Co., 2004, s. 82. ISBN 80-7352-152-0.

(21)

Po sametové revoluci v roce 1989 se změnil název svazu na Československou golfovou federaci, po rozdělení Československa pak na Českou golfovou federaci.

Tento název je užíván dodnes¹⁵.

Golf v českém prostředí nemá, a zřejmě ani nikdy mít nebude, srovnatelnou pozici s masovými sporty jako jsou fotbal nebo hokej. Tyto dva, v Čechách nejoblíbenější, sporty se téměř od svých počátků těšily velké oblibě široké veřejnosti.

Naproti tomu golf v Čechách v prvních letech provozoval pouze baron Ringhoffer se svými několika málo přáteli. Od roku 1905 sice byla v provozu golfová hřiště v Mariánských Lázních a Karlových Varech, které se kvalitou mohli měřit s nejlepšími hřišti v kontinentální Evropě, byly však určené hlavně pro zahraniční turisty a návštěvníky lázní. K rozšíření povědomí o golfu mezi českými obyvateli tedy mnoho nepřispěly. Ve třicátých letech se však pro golfisty začalo blýskat na lepší časy. Byl založen golfový svaz, vzniklo několik ryze českých golfových klubů a hlavně si golf oblíbili významní podnikatelé, umělci, ale i státníci. Obliba golfu tedy rostla hlavně mezi příslušníky „horních deseti tisíc“, kteří chtěli sportovat, ale zároveň si při hře i popovídat s přáteli, nebo domlouvat obchody se svými spoluhráči. Oproti například fotbalu byl tedy golf skutečně elitářským sportem, za který je dodnes považován.

Politický vývoj následujících let však golf odsunul na okraj sportovního zájmu. Během druhé světové války byly utlumeny všechny organizované sportovní aktivity v zemi, po ní však byl například fotbal využit k politické propagandě jako vhodný sport pro pracující. Golf byl naopak označen jako buržoazní sport a měl být v Československu úplně vymícen. Koncem čtyřicátých let zde golf hrálo pouze několik desítek nadšenců.

Díky nim však „královská hra“, jak je golf nazýván ve Velké Británii, z prostředí českého sportu nevymizela a v době politického povolování šroubů v druhé polovině padesátých let dostala od komunistických představitelů milost. Mohli být zakládány nové golfové kluby a hřiště, materiální nebo finanční pomoci se však českým golfistům ještě dlouho nedostávalo. Golf se během jednoho desetiletí proměnil z hry gentlemanů ve sport pro podivíny, kteří nemaje možnost zakoupit si golfové vybavení v obchodě, museli si ho sami vyrábět. Představa, že si své vybavení museli sami vyrobit například čeští hokejoví mistři světa z roku 1949 je přinejmenším absurdní.

Golfisté, přestože ve svých řadách měli hráče schopné měřit se s nejlepšími

15 Tamtéž, s. 99

(22)

v Evropě, v této pozici byli. Na druhé straně, většina hokejových reprezentantů z onoho mistrovství světa byli zanedlouho pozatýkáni a umístěni do uranových dolů v Jáchymově. Situace se pro golfisty zlepšila ve druhé polovině šedesátých let, kdy bylo na československých hřištích pořádáno i několik mezinárodních turnajů. V době normalizace se sice golf neobjevoval na televizních obrazovkách, nebo ve sportovních časopisech, a i proto se počet registrovaných hráčů zvyšoval jen velmi pomalu, měl však již vybudovanou pevnou základnu a zánik golfu v Čechách tak už nehrozil.

Po sametové revoluci golf opět získal nálepku sportu pro bohaté podnikatele. To však jednoduše není pravda, golfovému začátečníkovi stačí ke zvládnutí základů tři golfové hole, které se dají pořídit za několik set korun. S větší investicí musí golfový začátečník počítat, pokud se chce stát členem klubu. Například členství v Golf Clubu Semily dnes stojí deset tisíc korun, což je spolu se zakoupením kvalitnějšího vybavení přibližně ve stejné hodnotě, poslední výraznější golfistova investice na několik let. Pokud chce rodič své dítko přihlásit například na hokej, cyklistiku, či sjezdové lyžování, musí se smířit s mnohonásobně většími finančními výdaji. Golf navíc nenásilnou formou své hráče morálně vychovává. Při hře si totiž každý golfista své údery počítá sám, stejně jako sám hlásí porušení pravidel a sám si uděluje trest (podle golfových pravidel většinou jednu, nebo dvě trestné rány). Pokud se golfista dostane do situace, ve které si sám neví rady, má právo přivolat si rozhodčího. Ten v golfu působí spíše jako rádce, který hráči sdělí přesné znění pravidel a výši případného trestu. Golfista s rozhodčím nikdy nediskutuje a jeho rozhodnutí vždy respektuje. Jaký rozdíl oproti simulovaným pádům fotbalistů a jejich časté vylívání si zlosti na rozhodčím.

(23)

2. Golfové počátky v Bozkově

2.1 Ivo Balcar, zakladatel semilského golfu

Objevení a rozšíření golfu v podkrkonoší má na svědomí semilský lékař Ivo Balcar, který se s touto hrou seznámil v Mariánských Lázních v roce 1959. V lázeňském městě pobývali manželé Balcarovi kvůli gymnastickým závodům, kterých se Eva Balcarová účastnila. Jeden z gymnastických trenérů ji prozradil, že kousek od města je golfové hřišti, jehož měkké travnaté plochy se výtečně hodí k běhání a relaxování.

Manželé Balcarovi se na golfovém hřišti ocitli poprvé v životě a s úžasem sledovali místní hráče. Zanedlouho se dali do řeči s místními manželi Vránovými, kteří je ochotně zasvětili do základů golfu. Od svých nových golfových přátel obdrželi na památku skutečnou vzácnost – naprosto nový, pravý golfový míček. Míčky byly až do osmdesátých let velice nedostatkovým zbožím a každý golfista si je velice střežil. O rok později se Balcarovi do Mariánských Lázní vrátili, tentokrát již pouze s jediným cílem, a to zdokonalit se v golfu. To se jim velice rychle dařilo a domů si odsud navíc odvezli i několik golfových holí. Po této dovolené již golfu naprosto propadli a s golfovou osvětou začali i mezi svými přáteli v Semilech. Tak pomalu vznikala členská základna prvního severočeského golfového klubu. V roce 1968 byl však Ivo Balcar nucen kvůli pracovním povinnostem opustit Semily a přestěhovat se do Nymburka. Naštěstí pro něho bylo od roku 1963 v provozu golfové hřiště v nedalekých Poděbradech a on tak mohl ve svých golfových aktivitách bez problémů pokračovat. V témže roce, kdy Ivo Balcar odešel ze Semil, byl zvolen do nově vzniklého Československého golfového svazu jako hlavní metodik a svazový lékař. V této funkci zůstal až do roku 1983. Byl iniciátorem pravidelného každoročního školení trenérů golfu a rozhodčích.

V tělovýchovném zařízení v Nymburce organizoval soustředění golfových reprezentantů. Zavedl také pro golfisty stejná zdravotní vyšetření, jaká byla běžná u jiných vrcholových sportovců. V roce 1968 také sepsal první po válce vydanou výukovou publikaci, jejímž základem byla škola golfu legendárního profesionálního hráče Bena Hogana. V roce 1990 spoluzaložil Československou seniorskou golfovou asociaci a na její ustanovující schůzi byl zvolen jejím prezidentem. Jako aktivní hráč patřil mezi špičkové české hráče a několik let hrál celostátní golfovou ligu. Dvakrát

(24)

vyhrál mezinárodní seniorské mistrovství republiky a to v letech 1990 a 1992. Doktor Ivo Balcar byl za své zásluhy v rozvoji golfu v Československu a v České republice uveden do Síně slávy českého golfu¹⁶.

2.2 Vznik klubu a výstavba prvního hřiště

První jakési golfové hřiště, nebo spíše cvičnou louku, vybudoval doktor Balcar s několika přáteli u semilských tenisových kurtů na takzvaném Fialparku. Ten byl ohraničený z jedné strany řekou Jizerou a tenisovými kurty, z druhé strany bývalou Bayerovou textilkou. Kromě této lokality využívali začínající semilští golfisté také areál fotbalového hřiště v Podmoklicích, ten byl ale zanedlouho zrušen kvůli výstavbě národního podniku Technometra. Začalo tak hledání nových, vhodnějších pozemků, kde by golfisté při své hře nebyli ničím rušeni. Doktor Balcar v té době pracoval jako obvodní lékař v obci Bozkov a ve volných chvílích využíval místní pastviny ke zdokonalování svého golfového umění. To neuniklo pozornosti tamních obyvatel.

Doktor Balcar v nich poznal potenciální golfové spoluhráče a nabídl jim vyzkoušení si několika úderů jeho golfovými holemi. Několika mladým „Bozkovákům“ se hra velice zalíbila a slíbili místnímu doktorovi, že mu pomohou s vybudováním několika odpališť a jamkovišť, aby měli kde trénovat. Tak začalo budování prvního golfového hřiště v severních Čechách. Na začátku roku 1962 se zde již dalo hrát na třech jamkovištích, přičemž neustále pokračovali práci na rozšíření hřiště. V létě tohoto roku zde tak mohli poprvé v životě spatřit hru golf i žáci semilské základní školy, mezi kterými byl budoucí golfový historik, archivář semilského golfového klubu a dlouholetá opora místní golfové reprezentace, Zdeněk Eduard Nosek¹⁷.

18. listopadu 1962 byl na ustanovující schůzi v Semilech založen první severočeský golfový oddíl pod názvem TJ Jiskra Semily. Kromě manželů Balcarových se členy klubu stalo dalších deset semilských golfových nadšenců. O činnosti klubu a vývoji bozkovského hřiště v roce 1963 se nedochovali žádné záznamy. Víme pouze, že se na bozkovských pastvinách golf hrál, i když zatím neoficiálně.

16 NOVÁK, J.C., P. SEDLÁK a L. SVOBODA. Československá golfová hřiště. 1. vyd. Praha, 2013, s. 137, ISBN 978-80-260-3714-9

17 SOKa Semily, fond Golf Club Semily, KR 883, Zápisy o dění v klubu 1963 - 1970

(25)

Povolení k využívání pozemků, na kterých se hřiště rozkládalo, vydalo JZD Bozkov v roce 1964. V témže roce také začali významnější terénní úpravy a výstavba dalších šesti jamek. Golfové hřišti v této malé obci nedaleko Semil se tedy stalo teprve čtvrtým plnohodnotným hřištěm v tehdejším Československu. Kromě bozkovského, devítijamkového hřiště, to bylo ještě další devítijamkové hřiště v Líšnici u Prahy a dvě osmnáctijamková v Karlových Varech a v Mariánských Lázních. Hřiště bylo vybudováno pouze několika málo členy golfového oddílu s pomocí brigádníků z tělovýchovné jednoty Bozkov. Délka všech devíti jamek činila 2334 metrů pro muže a 2161 metrů pro žen, z pohledu dnešních měřítek se tedy jednalo o hřiště velice krátké.

O sekání hřiště se nestaraly ovce, jak tomu bylo zvykem ve Skotsku, nýbrž krávy z JZD Benešov u Semil. Proto se zde soutěže mohli konat pouze na jaře, kdy tráva ještě nevzrostla, a na podzim, kdy již byla spasena. V létě se kvůli pasoucím se kravám hrát nedalo. Aby dobytek nepoškodil okolí jamkovišť, musely být grýny oploceny. Jako klubovna, a zároveň přístřešek pro sekačku, sloužila stará dřevěná kůlna bez oken a bez jakéhokoliv zázemí pro hráče. K sezení zde sloužila pouze jedna dřevěná lavice. Podle této, větru pouze zázrakem odolávající, stavby, se tedy rozhodně golf nedal označit za sport horních deseti tisíc, nebo dokonce za hru králů, jak byl golf nazýván ve Skotsku¹⁸.

Z roku 1964 pochází také první oficiální písemný doklad o činnosti na golfovém hřišti v Bozkově, kdy se o něm zmiňuje bozkovská obecní kronika: 26. dubna 1964 se na golfovém hřišti v Bozkově koná soutěž O putovní pohár za účasti družstev Dynama a Tatranu Praha, Jablonce a Jiskry Semily.¹⁹ Podle oddílové kroniky se zde v roce 1964 konaly i další soutěže, například „Velká cena Bozkova“, nebo „Bozkovský žampion“. Na konci tohoto roku měl golfový oddíl již 16 aktivních členů.²⁰

Následující sezóna byla odstartována druhým ročníkem Velké ceny Bozkova.

Na tento turnaj přijelo mnoho významných golfistů z celé republiky, například řídící funkcionáři komise golfu ČSTV Miloslav Plodek a Lubor Draxler. Kromě nich byl zde přítomen i člen spřáteleného golfového klubu Londýn Gordon Kees. V této sezóně bylo také bozkovské hřiště oficiálně znormováno, to znamenalo, že hráči zde mohli hrát

19 To všechno vodnes čas, obecní úřad Bozkov, 1996, s. 98

(26)

turnaje na úpravu hendikepu. Par hřiště byl stanoven na 68, přičemž se zde nacházely 3 jamky s parem 3, pět jamek v parem 4 a jedna jamka s parem 5.

V roce 1965 byl také zpracován návrh na znak klubu a na látkový emblém, který měl být našit na bundy členů oddílu. V levé části znaku byla vyobrazena hlava krávy, která měla jasně odkazovat na to, že se v Bozkově hraje na pastvinách. V pravé části pak byla golfová hůl na zeleném podkladu, nápis Golf Club Semily byl opatřen zlatou barvou. Ze sezóny 1965 se nedochovali žádné výsledky turnajů, výkonnost bozkovských hráčů tak můžeme porovnat pouze díky výsledkům z jiných golfovišť.

Například na mistrovství republiky ve hře na jamky v Mariánských Lázních porazil doktor Balcar Miroslava Kopeckého o deset úderů. Podobný rozdíl mezi sebou měli tito hráči i na ostatních turnajích v Mariánských Lázních, nebo Karlových Varech²¹. Zakladatel semilského golfu byl tedy i po třech letech existence semilského klubu stále jeho nejlepším hráčem. To se však mělo již brzy změnit, protože v Semilech se o golf začínala zajímat skupina mladíků pod vedením Jana Schovánka. Ten se snažil vyrobit si vlastní golfovou hůl za pomocí starého oštěpu, ovšem bez větších úspěchů. Šel tedy se svými přáteli za doktorem Balcarem, kterému se svěřili se svým zájmem o golf.

Balcar byl zájmem mladíků nadšený a okamžitě jim přinesl několik starých holí, které byly většinou několik desítek let staré. To však začínajícím golfistům vůbec nevadilo a vydali se vyzkoušet nové náčiní na provizorní golfové hřiště v semilském Fialparku.

17. září 1965 si zde mladíci uspořádali první neoficiální turnaj, ve kterém ve finále porazil Jana Schovánka Jiří Klojda. Povzbuzeni dobrým výsledkem se oba šli zapsat mezi členy oddílu TJ Jiskra Semily a podzimní část sezóny již absolvovali na golfu v Bozkově. Nadšení mladých golfových začátečníků, hlavně čtyř nerozlučných kamarádů ze Střední umělecké průmyslové školy sklářské v Železném Brodě Jana Schovánka, Eduarda Noska, Jiřího Klojdy a Václava Hyblera, došlo tak daleko, že 20.

října 1965 založili vlastní studentský golfový oddíl pod názvem golfový klub Slávie.

Ještě týž den se však kroužek rozdělil na dva tábory – Slávie (Schovánek, Nosek) a Sparta (Klojda, Hybler)²².

22 tamtéž

(27)

V roce 1966 zaznamenal golfový oddíl další výrazný vývoj. Neustále byly přebudovávány a vylepšovány jednotlivá odpaliště a jamkoviště. Na podzim roku 1965 byl zpracován návrh na novou klubovnu, která měla být postavena v následujícím roce.

Vybudování zázemí pro hráče se stalo prioritou číslo jedno, protože oddíl měl již třicet členu a stále se hlásili další. Prvním turnajem sezóny bylo utkání týmů na semilském Fialparku, kdy proti sobě stanuli hráči semilské golfové Slávie a Sparty doplněné o dva semilské golfisty hrající za Jičín, kde studovali. Z utkání vyšel vítězně tým Slávie, druhý skončil Jičín a třetí Sparta. Prvním oficiálním turnajem sezóny 1966 v Bozkově byla „Jarní soutěž“ konaná 6. března. Vítězem se opět stal Ivo Balcar s výsledkem 87 ran. Poslední turnaj jarní částí sezóny se konal 12. června, poté se golfové hřiště opět proměnilo v pastvinu a semilští golfisté byli na dva měsíce odkázáni na ostatní golfová hřiště v republice. Na hřišti na Fialparku nastala stejná situace jako v Bozkově a jamkoviště místo hráčů obsadil dobytek. Hráči se však nehodlali vzdát své oblíbené sportovní kratochvíle, a co chvíli pořádali zájezdy na východočeská lázeňská hřiště. Zúčastnili se například turnaje pořádaného u příležitosti Karlovarského filmového festivalu²³.

V následujících dvou letech se bozkovské hřiště stalo velice populární a navštěvované i golfisty ostatních klubů v republice. V roce 1967 se zde uskutečnilo první utkání mezi dvěma oddíly – proti TJ Jiskra Semily stanuli hráči TJ Slovanu Poděbrady. Výsledek utkání bohužel není znám. Rok 1967 byl pro golfový oddíl významný hlavně tím, že se v této sezóně poprvé zúčastnil celorepublikové soutěže družstev. Jako nový oddíl byl klub TJ Jiskra Semily zařazen do nejnižší ligy, tedy do 1. třídy. Semilští golfisté se netajili svými ambicemi, že chtějí z 1. třídy postoupit do II. ligy. První týmové měření sil se konalo v červnu 1967 na golfovém hřišti v Mariánských Lázních. Za Semily nastoupili hráči: Karel Lederer, Miroslav Kopecký, František Tomasch, Zdeněk Kodejš, Josef Materna, Eduard Nosek a Jiří Klojda. Dva nejsilnější semilští hráči Ivo Balcar a Jan Schovánek reprezentovat svůj tým nemohli.

První jmenovaný, protože přestoupil na hostování do klubu Slávie Praha, a Schovánek z důvodu skládání maturitní zkoušky. Oslabený tým tedy na kýžený postup nedosáhl

23 SOKa Semily, fond Golf Club Semily, KR 887, Kronika golfového oddílu TJ Kolora Semily 1966

(28)

a i pro další sezónu setrval v 1. třídě. Lépe se dařilo semilským ženám, které ve složení:

Balcarová, Kopecká, Kodejšová dosáhli na postup do II. ligy²⁴.

V podzimní části sezóny 1967 se ještě v Bozkově odehrálo několik turnajů, již však s menší účastí, protože několik mladých, právě odmaturovaných hráčů, bylo nuceno narukovat na vojnu. To bylo, spolu s odchodem doktora Balcara do Nymburku, hlavní příčinou úpadku golfové činnosti v Semilech. Iniciativu přebrali například Eda Nosek nebo manželé Kodejšovi, doktor Balcar byl však tak výraznou osobností, že se ho v té době nepodařilo nikým nahradit. V roce 1969 byla poblíž čtvrté jamky bozkovského hřiště vystavěna pila a na jamkovišti této jamky byly skladovány dřevěné klády. To, a také téměř osmikilometrová vzdálenost Bozkova od Semil, motivovalo zbylé semilské golfisty, a z vojny navrátivšího se Jana Schovánka, k hledání jiných pozemků, vhodných k vybudování nového golfového hřiště²⁵.

2.3 Golfové vybavení bozkovských hráčů

V šedesátých letech trpěli nedostatkem golfového vybavení nejenom semilští hráči, ale i téměř všichni golfisté v republice. Golf byl v české společnosti stále na okraji sportovního zájmu a kvůli izolaci od západního světa nebyla možnost do republiky jakékoliv náčiní dopravit. Začínající semilští golfisté nejdříve nakoupili základní vybavení, tedy pouze několik holí a pár míčků, od golfistů z již zavedených golfových klubů. Zásoby míčů se však začali rychle ztenčovat – na pastvinách, které jsou stále plné dobytku, se malý bílý míček ztratí velice rychle. Míče se však také častým hraním opotřebovávají a po několika celodenních hrách jsou již prakticky nepoužitelné. Semilští golfisté si však s těžkými podmínkami uměli vždy poradit.

Vrchní plášť míče opatřená tvrdou gumovou kůrou byl neustále lepen, spravován a opatřován novým bílým lakem. Po definitivním zničení tvrdého obalu míčku bylo tvrdé jádro obaleno leukoplastem a po nalakování se mohl opět použít ve hře.

Původní, originální míče byly však zanedlouho spotřebovány definitivně a golfisté tak byly postaveny před výzvu vytvořit si míče vlastní. To se jim po několika pokusech

(29)

skutečně podařilo a semilské dřevěné míče se staly známými po celé republice. Tyto míče z tvrdého dřeva vyráběl na podnikovém soustruhu jeden ze zaměstnanců semilského závodu Tofa. Tvrdá dřevěná koule byla obalena leukoplastem a obarvena na bílo. Takové míče měly velmi krátkou životnost a létali pouze do čtyř pětin délky klasického golfového míče. „To bylo důvodem k dalšímu pokusu: Na dřevěné jádro byla navulkanizována guma-spojka, známá z postupu při protektorování pneumatik. Tyto míče měly regulérní váhu, dolet větší než míče pouze dřevěné, a byly téměř nezničitelné.

Jejich odskok však byl nekontrolovatelný – a odlet o úderné plochy pálky bezezvučný až děsivě neslyšný.“²⁶

Další kapitolou byly samotné golfové hole. Dnes může mít každý hráč ve svém bagu čtrnáct holí. Každá hůl je potřeba na překonání jiné vzdálenosti. Rozdělují se na dřeva, železa a puttery. Dřeva slouží k dlouhým ranám většinou z odpaliště. Většina dnešních hráčů má k dispozici tři až čtyři dřeva. O takovém počtu se semilským golfovým průkopníkům ani nesnilo. Ti šťastnější měli na hru jedno dřevo, mnozí však ani to ne. Železa se používají nejčastěji, dnešní hráč jich má přibližně osm. První semilští golfisté si však museli vystačit většinou se třemi až čtyřmi železy. Putter se používá pouze na hru na grýnu, což je prostor kolem jamky, kde je tráva sečena co nejníže. Putter má každý hráč pouze jeden, v šedesátých letech o ně tedy nebyla taková nouze jako o ostatní náčiní.

S nedostatkem potřebného náčiní si však golfisté v Semilech dokázali poradit.

Stejně jako v případě míčků, si hole začali vyrábět sami. O výrobu se starali většinou zaměstnanci národních podniků Tofa nebo Kolora, kteří měli přístup k soustruhům a dalším strojům a materiálům nezbytným k výrobě golfových holí. Vznikaly tak unikátní golfové hole, často vyráběné z různých cyklistických součástek, nebo i z násadky od kuličkového pera. Některé z nich dnes zdobí stěny klubovny na semilském hřišti a ukazují tak nově příchozím členům s jak obtížnými podmínkami se musel semilský golf ve svých počátcích potýkat.

26 VÁVRA, Ivan. Historie Čs. golfu. 1. vyd. Praha, 1980, s. 33.

(30)

(31)

3. Golfový oddíl TJ Kolora Semily od sedmdesátých let po současnost

3.1 Sedmdesátá léta

Na konci šedesátých let se semilský golf dostal do velké krize, ze které bylo jediné možné východisko – vybudování nového hřišti v blízkosti Semil. Tímto úkolem se zabývali hlavně Eduard Nosek a Jan Schovánek. První jmenovaný se často a rád vydával na toulky kolem svého bydliště v Benešově u Semil. Na tyto výlety si většinou bral alespoň jednu golfovou hůl a míček, aby mohl zdokonalovat své golfové umění i během procházek. Při jedné takové našel opuštěné louky na levém břehu Jizery naproti semilské nemocnici. Místo ukázal Janu Schovánkovi, který se pro možnost vybudovat zde golfové hřiště okamžitě nadchl. Nosek byl však skeptický, věděl totiž, že tato lokalita bývá velice často zaplavována. Jak se ukázalo v dalších letech, jeho obavy byly oprávněné. Časté záplavy a velmi kyselá půda v této oblasti však paradoxně golfistům velice pomohly při vyjednávání o propůjčení těchto pozemků, protože tyto louky byly pro jiné účely prakticky nepoužitelné. Což uznali i vedoucí představitelé MNV v Semilech a pozemky tak byly v roce 1970 poskytnuty k vybudování golfového hřiště²⁷.

Golfisté věděli, že před sebou mají několik měsíců, či, jak se později ukázalo, spíše několik let tvrdé práce, aby z těchto zanedbaných luk s vysokou trávou a plevelem vybudovali golfové hřiště, na kterém by bylo možné hrát i oficiální turnaje. Hráči však stále neměli kde golf trénovat. Staré, provizorní, hřiště v semilském Fialparku muselo ustoupit nové budově truhlárny a golfistům tak nezbylo, než trénovat na semilském fotbalovém stadionu. Ten však sousedil s veřejným koupalištěm, na kterém, při tréninku dlouhých odpalů, skončil nejeden golfový míček. I odtud se tedy musely golfové tréninky brzy odstěhovat. Provizorní tréninkové útočiště nalezl opět Eduard Nosek, kousek nad jeho bydlištěm v Benešově u Semil. Zde mohli golfisté trénovat až do zprovoznění hřiště u Jizery. Před oficiálním zahájením hraní golfu na novém hřišti bylo

(32)

také zapotřebí obnovit činnost oddílu, pozastavenou v roce 1969. 8. dubna 1970 převzal předsednictví oddílu po Zdeňku Kodejšovi starším Jan Schovánek²⁸.

Výstavbou golfového hřiště u nemocnice začala druhá kapitola semilského golfu, která, dá se říci, trvá dodnes. S pozemky na levém břehu Jizery bylo ovšem několik potíží. Kromě již zmíněných záplav a velmi kyselé půdy byla tím největším problémem absence mostu. Golfisté tak museli řeku buď přebrodit, nebo přejít přes vzdálený most v Benešově u Semil. O potřebě vybudování lávky se mezi golfisty hovořilo od samého počátku. První lávka však byla vybudována víceméně díky náhodě a hlavně díky šikovnosti členů oddílu. V létě roku 1971 byly na pozemcích u semilské nemocnice měněny dráty vysokého napětí. Pracovníci technických služeb na místě nechali staré dráty, kterých se okamžitě golfisté zmocnili a natáhli je mezi břehy Jizery.

Jako mostovku použili podlážky z beden, ve kterých se do místní Kolory vozila bavlna.

Václav Schovánek, bývalý prezident klubu, na první lávku vzpomíná v knize Československá golfová hřiště od Prokopa Sedláka: „Chodit se po něm sice dalo, ale moc stabilní nebyl – prohýbal se a kýval. Navíc byl moc úzký, takže po něm neprojel ani kočárek, jak jsem zjistil bohužel až později, když se nám narodil syn a manželka mne nutila brát jej s sebou na hřiště. Zcela spokojen s ním byl jen jeden z našich nejstarších členů. Připomínal mu totiž lanový most, o který jako legionář válčil na Piavě.“²⁹ Tato první chatrná lávka byla využívána dva roky. Při stavbě druhé lávky se golfisté poučili z vlastních chyb a postavili most, který jim sloužil dalších pětadvacet let. Ke stavbě jim tentokrát posloužil materiál ze zrušeného lyžařského vleku v Desné. Lávka byla sestavena na zamrzlé Jizeře v místě, kde měla být zavěšena. Poté jí členové oddílu pouze zdvihli, ukotvili na několika stromech a mohla se začít plně využívat³⁰.

Po celý rok 1971 se golfisté scházeli na rozestavěném hřišti třikrát týdně na oficiální brigády, ti nejpilnější z nich zde však trávili každou volnou chvíli. Ve výroční zprávě z roku 1971 se píše, že celkem bylo za celý rok odpracováno 1 400 brigádnických hodin. Kromě úspěchu s budováním nového golfoviště, dosáhli v sezóně 1971 semilští i na úspěch sportovní. Po čtyřech letech se tým golfového oddílu TJ Kolora Semily vrátil do celostátní soutěže družstev, ve které ovládl svoji kategorii, tedy

29 SEDLÁK, P., J.C. NOVÁK a L. SVOBODA. Československá golfová hřiště. 1. vyd. Praha: Golf Club Praha, 2013, s. 140. ISBN 978-80-260-3714-9.

30 Tamtéž

(33)

1. třídu, a mohl tak slavit postup do II. ligy. Sezónu 1971 ukončili golfisté pokusem o další sportovní úspěch, dokonce v podobě světového rekordu. Šestice hráčů, vedených opět Janem Schovánkem se s golfovými holemi vydala do Benešova u Semil na zamrzlou řeku Jizeru, kde se se pokusili překonat světový rekord v nejdelším golfovém odpalu. Rekord držel Američan Georg Leitner, který na zmrzlé dráze letiště dokázal odpálit golfový míček do vzdálenosti 485 metrů. Letištní dráhu semilští k dispozici neměli, museli se tedy spokojit pouze se zamrzlou řekou. K překonání rekordu měl nejblíže Schovánek, i když mu k němu chybělo ještě 140 metrů. O překonání tohoto rekordu se semilští pokoušeli i dalších letech na Silvestra, pokaždé však neúspěšně³¹.

Na poslední členské schůzi sezóny 1971 se předsednictví oddílu vzdal Jan Schovánek a novým předsedou byl zvolen Miroslav Grulya. Na této schůzi také byly stanoveny cíle pro rok 1972 – dobudování šesti jamek, uspořádání prvních oficiálních turnajů a udržení semilského družstva v celostátní II. golfové lize. První dva cíle byly splněny beze zbytku a 12. března se na novém golfovém hřišti u nemocnice uskutečnil turnaj „Old Drive Trophy“. Tento slavnostní den si nenechal ujít ani zakladatel semilského golfu doktor Ivo Balcar, který všechny své bývalé oddílové spoluhráče porazil a odvezl si domů do Nymburka první vítězství sezóny. Druhý skončil dlouhodobě nejlepší semilský hráč Jan Schovánek. Pro Schovánka a dalšího semilského hráče Františka Tomasche nebyl rok 1972 významný jenom díky zprovoznění nového hřiště, ale hlavně proto, že oba dostali pozvánku do šestnácti členného reprezentačního družstva nejlepších golfistů republiky, kteří v létě toho roku zamířili na dvoutýdenní zájezd do Velké Británie. Pro oba semilské golfisty to byla první příležitost k hraní golfu v zahraničí. Během zájezdu měla česká reprezentace kromě několika turnajů na plánu i návštěvy tenisového turnaje ve Wimbledonu a nejslavnějšího golfového turnaje British Open. Po návratu obou reprezentantů do Semil uspořádali Schovánek s Tomaschem přednášku pro ostatní členy klubu, ve které vylíčili všechny své nevšední zážitky z golfové výpravy do Velké Británie³².

Třetí cíl vytyčený na členské schůzi před sezónou 1972, tedy udržet reprezentační oddílový tým ve II. lize, se ovšem splnit nepodařilo a golfisté opět sestoupili do 1. třídy. Návrat do II. ligy, přejmenované v roce 1973 na Národní ligu, se

32 SOKa Semily, fond Golf Club Semily, KR 887, Kronika golfového oddílu TJ Kolora Semily 1970 - 1978

(34)

jim podařil až v roce 1977. Celkový žebříček za rok 1972, ve kterém se sčítali výsledky celé sezóny, ovládl Jan Schovánek.

Kromě golfu se členové semilského oddílu s radostí oddávali i dalším sportovním kratochvílím. Několik jich dokonce sami vynalezli. Například v únoru 1974 se na loukách golfového hřiště konal první ročník „Golfového biatlonu“. Na trati dlouhé 1800 metrů na účastníky čekalo několik disciplín – hod granátem, střelba malorážní pistolí, nebo odpal golfovou holí na vzdálenost přibližně padesáti metrů. Závod byl velice populární i mezi ostatními semilskými sportovci, účastnilo se ho například několik tenistů, nebo skokanů na lyžích. Další semilskou sportovní novinkou byl „Ski- golf“. Ten se pořádal vždy na jaře či na podzim a skládal se ze dvou disciplín. První den soutěže se na semilské sjezdovce konal dvoukolový obří slalom, druhý den hráči zamířili na golfové hřiště, kde odehráli osmnáct jamek. Vítězem se stal lyžař/golfista s nejnižším součtem výsledků z obou disciplín. První ročník „Ski-golfu“ se konal v roce 1979. Od roku 1974 byl také každoročně pořádán „Representační golfový ples“. Ten patřil k nejoblíbenějším plesům v Semilech. Již prvního ročníku se zúčastnilo na šest set tancechtivých Semilanů, přičemž samotný golfový oddíl zde byl se svými pětatřiceti členy ve značné menšině. Několik dní po prvním golfovém plesu se konala celostátní konference ČSTV, na které předseda semilského golfového oddílu převzal ocenění

„Vzorný kolektiv III. stupně“³³.

3.2 Golfový oddíl v letech osmdesátých a devadesátých

V osmdesátých letech musel semilský golfový oddíl dokázat, že se může nadále rozvíjet a že neskončí po několika málo letech činnosti jako několik jiných, menších klubů v republice. Ostatně k ohrožení semilského golfu došlo o desetiletí dříve, kdy stačilo, aby se o golf přestalo zajímat, nebo ze Semil odešlo, pouze několik jedinců z klubu. Aby se takové ohrožení neobjevilo i v budoucnosti, musel golfový klub snažit, hlavně v druhé polovině osmdesátých let, rozšířit svoji členskou základnu. V roce 1980 měl totiž semilský golfový klub 65 členů a v následujících dvou letech přibyli pouze tři noví členové. Z neznámých důvodů však v roce 1983 odešlo z klubu na dvacet stálých

33 SOKa Semily, fond Golf Club Semily, KR 887, Kronika golfového oddílu TJ Kolora Semily 1978 - 1988