Bakalářská práce
Studijní program: B8208 – Design
Studijní obor: 8206R123 – Design prostředí Autor práce: Blanka Róžová
Vedoucí práce: doc. MgA. Jan Stolín
Liberec 2017
Bachelor thesis
Study programme: B8208 – Design
Study branch: 8206R123 – Environmental Design
Author: Blanka Róžová
Supervisor: doc. MgA. Jan Stolín
Liberec 2017
originálem zadání.
Byla jsem seznámena s tím, že na mou bakalářskou práci se plně vzta- huje zákon č. 121/2000 Sb., o právu autorském, zejména § 60 – školní dílo.
Beru na vědomí, že Technická univerzita v Liberci (TUL) nezasahuje do mých autorských práv užitím mé bakalářské práce pro vnitřní potřebu TUL.
Užiji-li bakalářskou práci nebo poskytnu-li licenci k jejímu využití, jsem si vědoma povinnosti informovat o této skutečnosti TUL; v tomto pří- padě má TUL právo ode mne požadovat úhradu nákladů, které vyna- ložila na vytvoření díla, až do jejich skutečné výše.
Bakalářskou práci jsem vypracovala samostatně s použitím uvedené literatury a na základě konzultací s vedoucím mé bakalářské práce a konzultantem.
Současně čestně prohlašuji, že tištěná verze práce se shoduje s elek- tronickou verzí, vloženou do IS STAG.
Datum:
Podpis:
1
Poděkování
Tímto bych ráda poděkovala všem, kteří mě podporovali po dobu celého studia
zabývajícího se prostorem a tělem, především potom vedoucímu mé bakalářské práce panu doc. M.A. Janu Stolínovi za věcné rady a připomínky, ale hlavně za to, že mi dal prostor a čas najít cestu, po které mě nesmírně baví kráčet.
Dále bych ráda poděkovala panu Ing. Jiřímu Šafkovi, Ph.D. a panu Ing. Radomíru Medřickému, Ph.D. z KVS TUL za pomoc s praktickou částí bakalářské práce, která se díky jejich ochotě a spolupráci mohla zrealizovat.
2
Abstrakt
Bakalářská práce se zabývá prostorem těla a jeho krajinou. Zkoumá vnější a vnitřní prostor těla v širších kontextech. Popisuje tělo v průběhu historie, ale i v pojetí různých kultur a národů.
Cílem bakalářské práce je prozkoumání pojetí těla z několika různých úhlů pohledu a následného vytvoření fyzických objektů, které budou jakýmisi symbolickými doplňky konkrétních těl.
Abstract
The bachelor thesis deals with the space of the body and its landscape. It examines the outer and inner space of the body in wider contexts. It describes the body during history, but also in the concepts of different cultures and nations.
The aim of the bachelor thesis is to examine the concept of the body from several different angles of view and the subsequent creation of physical objects, which will be some symbolic supplements of specific bodies.
3
Klíčová slova
prostor, tělo, design, psychologie, objekt, šperk, lidské tělo, historiografie
Key words
space, body, design, psychology, object, jewel, human body, historiography
4
Nomenklatura
Historiografie – věda zkoumající dějiny člověka a jeho civilizace Platforma – základ pro další vývoj
Objekt – předmět
Odlitek – přesná napodobenina předmětu, nebo určité části, zhotovená z hmoty původně kapalné a následně ztuhlé
Optická digitalizace – 3D skenování předmětu, nebo určité části za účelem přenesení tvaru do počítačového zařízení s možností dalšího digitálního zpracování
Referenční bod – bod, k němuž se vztahuje měření a výpočty
3D tisk – neboli aditivní výroba, je proces tvorby třídimenzionálních objektů z digitálního souboru
5
Seznam obrazových příloh a tabulek
Obrázek 1: Výstava plocha, hloubka, prostor, Moravská galerie v Brně, 2011
Obrázek 2: Tate Modern – volný prostor v interiéru, Muzeum moderního umění v Londýně Obrázek 3:Linie, Blanka Róžová – semestrální projekt pracující s virtuálním prostorem Obrázek 4:Bodyscapes, Carl Warner – Krajina z prostoru nahých těl
Obrázek 5:Anatomie doktora Tulpa – Rembrandt, 1632
Obrázek 6:Skleněný člověk – Franz Tschackert, 1930 Drážďany
Obrázek 7:Působení módních výstřelků na vnější a vnitřní prostor těla A – běžné postavení těla a orgánů B – zdeformované postavení těla a orgánů
Obrázek 8:Newyorská ulice – lidé různých etnik
Obrázek 9:Exo Prosthetic – titanová protéza – William Root Obrázek 10:Cortex – ortéza na ruku – Jake Evill
Obrázek 11: Street-style, Milan fashion week
Obrázek 12: Christian Dior, Haute Couture – Miss Dior
Obrázek 13: Kresba na kůži hennou Obrázek 14: Rituální kresba na těle
Obrázek 15: Vizuální úprava – styl
Obrázek 16: Piercingy, Plugy a tetování – styl Obrázek 17: Piercingy, Plugy a tetování – styl Obrázek 18: Věšení na háky
Obrázek 19: Skarifikace
Obrázek 20:Plastické a chirurgické zákroky
Obrázek 21: Výstava Zahy Hadid, Palazzo Franchetti Venezia, 2016 Obrázek 22: Atelier K.O.V. UMPRUM
Obrázek 23: 3D tisknuté masky – Helena Lukášová
Obrázek 24: Videoklip „Prototype“ – Viktoria Modesta
Obrázek 25: Aimee Mullins glass prosthesis highlights Obrázek 26: Aimee Mullins glass prosthesis highlights
Obrázek 27: Viktoria Modesta
Obrázek 28: Videoklip „Wide open“ The Chemical Brothers Obrázek 29: 3D tisknuté šaty – Iris van Harpen
Obrázek 30: Nové přírůstky – Helena Lukášová
Obrázek 31:Proces odlévání lidského těla
6
Obrázek 32:Proces jednotlivých fází tvorby objektů
Obrázek 33: Objekt – Šperk v procesu výroby – Blanka Róža, 2017 Obrázek 34: Objekt – Šperk prezentace – Blanka Róža, 2017
Obrázek 35: Objekt – Šperk – propagační foto – Blanka Róža, 2017 Obrázek 36: Odlévání Hallux valgus – vbočeného palce
Obrázek 37: Série odlitků zdeformovaného prostoru těla Obrázek 38: Konečný tvar zakrývající skoliózu páteře Obrázek 39: Konečný tvar zakrývající pooperační jizvy Obrázek 40: Konečný tvar zakrývající svalovou deformaci Obrázek 41: Konečný tvar zakrývající lupénku
Obrázek 42: Konečný tvar zakrývající vbočeného palce Obrázek 43: Optická digitalizace – 3D skenování objektu Obrázek 44: Použitý typ 3D tiskárny
Obrázek 45: 3D tisk objektu
Obrázek 46: Vizualizace návrhu 1 – objekt zakrývající pooperační jizvy Obrázek 47: Vizualizace návrhu 2 – objekt zakrývající skoliózu páteře Obrázek 48: Vizualizace návrhu 3 – objekt zakrývající svalovou deformaci Obrázek 49: Vizualizace návrhu 4 – objekt zakrývající lupénku
Obrázek 50: Vizualizace návrhu 5 – objekt zakrývající vbočený palec Obrázek 51: 3D tištěný prototyp objektu na těle
Obrázek 52: 3D tištěný prototyp objektu
7
Obsah
Seznam obrazových příloh a tabulek ... 5
Úvod ... 8
Cíl práce ... 9
1. Teoretická část ... 10
1.1 Prostor ... 11
1.1.1 Prostor těla ... 13
1.2 Tělo ... 14
1.2.1 Tělo v prostoru ... 18
1.3 Psychologie ... 20
1.3.1 Tělo a duše ... 21
1.3.2 Duše a design ... 22
1.4 Design ... 24
1.4.1 Tělo a design ... 25
1.5 Inspirace ... 29
2. Praktická část ... 32
2.1 Platforma ... 33
2.1.1 Proces ... 34
2.1.2 Výsledek... 35
2.2 Produkt ... 37
2.2.1 Řešení ... 38
2.2.2 Tvar ... 39
2.2.3 Materiál ... 40
2.2.4 Optická digitalizace ... 41
2.2.5 3D tisk ... 42
2.2.6 Výsledek... 43
Závěr ... 46
Seznam zdrojů ... 48
8
Úvod
„Radost je někdy následek, někdy příčina zdraví.“
Tato věta mě hodně inspiruje, protože je jakýmsi vodítkem pro tuto práci, která spojuje psychologickou stránku s fyzickou – mysl s tělem, ale taky je jakousi lidskou tezí, která nám v pár slovech osvětluje spokojené žití.
Téma mé bakalářské práce s názvem Prostor těla vzniklo za podobných podmínek, kdy logika musela jít stranou na úkor pocitů a radosti. Dlouhou dobu jsem se bála vrhnout do tématu lidského těla, protože jsem měla pocit, že z toho může vzejít čistě móda, nebo šperk, které byly cizí environmental designu, ale ani já sama jsem se v této tématice necítila sebejistě.
Neuvěřitelnou úlevu mi přineslo jedno období, kdy se život neptal, jestli se dějící události hodí, nebo nehodí. Kolem mě se toho dělo tolik, že nebyl čas ani na vnější přetvářku, ani na vnitřní – myšlenkovou. Mohla jsem skončit, nebo změnit úhel pohledu a z největší beznaděje udělat potenciál.
Došlo mi, že můžu dělat to, co mě baví a to, co cítím, že je správně, aniž by to zapadalo do kolonek, které jsou kolem mě vyskládané a vybízené pro vstup a začlenění se. Zkrátka jsem přestala řešit, že moje práce nemá – prozatím – konkrétní název a nelze jí zařadit.
Samozřejmě dnes už vím, že vlastně všechno už bylo vymyšleno včetně toho, čím se zabývám já. Ten pocit moct něco dělat a nemuset nikam patřit byl však tak osvobozující, že jsem pocítila obrovskou radost a to i přes veškerou nepřízeň okolních událostí.
A tak jsem se s pár zkušenostmi z designu a prostoru začala věnovat lidskému tělu.
Psychologie jakožto další průsečík této bakalářské práce byla jen další utvrzující radostí, kdy jsem si dovolila tvořit na základě toho, co mě zajímá mimo studium. Vznikl tak jakýsi koncept, spojený z několika oborů, který zachází do témat s velkým potenciálem, někdy však tabuizovaných až nepříjemných.
Chtěla bych zdůraznit, že tato práce nemá za nic bojovat. Spíše chci nenápadně předložit pár témat k zamyšlení nás všech. Takových témat, jejichž přehlížení nedělá dobře nikomu ze zúčastněných. To co dělám, mě nesmírně baví a věřím, že tato tématika má velký potenciál na kterém se dá stavět směr mé budoucí tvorby.
9
Cíl práce
Cílem této bakalářské práce je zpracování pojmů Prostor, Tělo, Psychologie a Design, které tvoří jakousi kostru této práce a následného navržení fyzických objektů jakožto vícesmyslových šperků lidského těla, jejichž podstata vychází ze zpracovaných informací.
V teoretické rovině je cílem práce adaptace jevů, které vznikají mezi výše zmíněnými pojmy, ať už různé nemoci fyzického i psychického rázu, naprosto běžné postavení těla v dané kultuře, ale i nakládání s tělem z ryze uměleckého hlediska.
Optimálním výstupem je série několika objektů, vytvořených v konečné – nositelné formě. Tento cíl zahrnuje adekvátní volbu tvaru, materiálu, velikosti a celkového zpracování objektů včetně regulérního vynaložení nákladů.
Již v tuto chvíli vím, že ona cílová rovina je zároveň startovní čárou pro další vývoj této práce. Až v budoucnu bude zřejmé, zdali je tento produkt skutečně schopen odolávat
faktorům nositelnosti, ať už běžné, či spíše výstavní a bude tak možný odhad životnosti, na základě které budou moci probíhat další změny ke zkvalitnění produktu.
Podaří-li se však naplnit alespoň částečně tyto cílové podmínky práce, jsou nasnadě prezentační veletrhy, prodejní galerie a weby. Myslím, že toto stádium je ještě daleko za bakalářskou prací, i když by bylo naprosto vyhovujícím výstupem. Budování značky, loga, grafiky a celkového vizuálu k prezentaci produktu je kapitola sama o sobě.
Je však inspirativní myslet a snít dopředu ve velkém.
10
1. Teoretická část
Teoretická část bakalářské práce je rozdělena do několika sekcí. Těmito sekcemi jsou pojmy, které tvoří jakési základní kameny této práce, mezi něž patří prostor, tělo, psychologie a design. Tyto pojmy jsou dále rozvětvené do několika podpojmů, které rozvádí význam daného pojmu. Účelem je důkladné seznámení s tématem, ale i jeho pojetí z různých úhlů pohledu.
Poslední sekcí je neméně důležitá pasáž inspirace, která mě dovedla až sem, do bodu kdy píšu bakalářskou práci na toto téma. Poukazuji na myšlenkové pochody, kdy na základě získaných informací měním přístup a upouštím od prvotních bláhových inspiračních proudů.
Naopak ale pracuji se získanými informacemi, měním úhly pohledů a nacházím nové inspirační proudy, které již plnohodnotně zapadají do celku bakalářské práce.
11
1.1 Prostor
Slovo „prostor“ jako takové je poměrně nekonkrétní označení. Může mít několik různých významů, které se liší napříč mnoha obory.
Pojetí prostoru, o kterém hovoří tato bakalářská práce, je v podstatě nejklasičtější – filosofickou variantou, která je převážně vnímána i běžným pozorovatelem. Tímto pojetím prostoru je teoreticky označeno konkrétní umístění, avšak vlastně naprosto nekonkrétně.
Prostor je také možné vnímat skrze psychologickou rovinu, kdy jím označujeme všechno včetně našich myšlenek, které prostor do jisté míry utvářejí.
„Prostor jako obecné označení pro volnou rozprostraněnost je ve filosofii jedna z nejvýznamnějších kategorií. Každý viděný předmět se člověku jeví „v prostoru“, i když obraz vnímané scény je na sítnici dvourozměrný. Schopnost interpretovat dvojici obrazů binokulárního vidění jako prostor je nezbytným předpokladem zrakového vnímání, ale i sluchové vjemy se člověku jeví jako prostorové. Podle Kanta tedy pojem prostoru nemůže pocházet ze smyslového vnímání, nýbrž musí být dán už předem jako apriorní forma smyslového názoru, podobně jako čas.“ [1]
Obrázek 1: výstava plocha, hloubka, prostor Obrázek 2: Tate Modern – volný prostor v interiéru
Je tedy zřejmé, že běžný pozorovatel vnímá prostor spíše jako samozřejmost a v podstatě si ho neuvědomuje. Původní označení prostoru dokonce znamenalo volno – volné místo, čímž docházíme k utvrzení, že se v prostoru nemá nic nacházet a proto nás nemá co upoutat.
V případě práce s prostorem je tedy třeba si daný prostor uvědomit a nějakým způsobem ho charakterizovat.
12
Samozřejmě je možné pracovat s myšlenkou užití daného díla „někde v prostoru“, potom je však téměř samozřejmé, že dílo vzniklo pod záštitou jiných dalších kritérií, včetně prostoru. Samotný prostor má potom minimální váhu na výslednou podobu díla.
Naopak charakteristikou nějakého konkrétního prostoru dojmeme alespoň k základním mantinelům a omezením prostoru. Může se jednat o prostor virtuální, nebo reálný, z nichž každý má svá specifika.
Virtuální prostor je obvykle třeba nějak dále ohradit a to v podstatě jakkoli. Vznikají různé podmínky, číselné řady, kódy, náhody a další programátorská specifika. Samozřejmě je možné využít reálná data, ale ta už se opět pohybují v rovině reálného prostoru.
Obrázek 3: Linie, Blanka Róžová – semestrální projekt pracující s virtuálním prostorem
Reálným prostorem je většinou konkrétní místo, jehož propojení s uměním je obvykle v úrovni architektury, veřejného prostoru, urbanismu, případně nějakého uměleckého díla dotvářejícího dané místo.
Již od prvopočátku bylo cílem této práce pracovat právě s reálnými daty – s reálným prostorem, avšak v úrovni čistě designérské. Optimálním řešením se ukázalo lidské tělo, jehož krajina je absolutně reálným a dostupným mantinelem pro tvorbu designu
s psychologickým přesahem.
13
1.1.1 Prostor těla
Prostor těla je jakýmsi výsledným konceptem snahy najít ty správné mantinely pro moji tvorbu. Jak už bylo řečeno v předchozí kapitole, práce s prostorem potřebuje jisté mantinely, na základě kterých je možné tvořit. Z hlediska designu zaměřeného na objekt a šperk je tělo vyhovujícím základním prvkem navrhování. Pracujeme-li s krajinou těla, mantinely jsou naprosto přesně stanoveny, ač se s každým dalším tělem, ale i věkem, nemocí, či jistou životní situací diametrálně mění. Jakási pomíjivost, která vlastně nemusí vůbec nastat.
Prostor těla můžeme rozdělit do dvou základních kategorií a to na vnější prostor těla a vnitřní prostor těla. Dnes již víme, co se skrývá ve vnitřním prostoru těla a tak můžeme pracovat s oběma prostory, ať už samostatně, nebo je vzájemně propojovat.
Potenciálem této práce je reagovat na současný stav lidských těl, které jsou mnohdy ve špatném až zdeformovaném stavu. V některých případech tomu tak skutečně je, někdy se jedná pouze o nevhodný psychický stav dané osoby, která je o špatném stavu těla
přesvědčena. I s tímto faktorem je třeba pracovat. Design by měl být natolik funkční záležitostí, aby adekvátně reagoval na jakýkoliv výše zmíněný faktor.
Obrázek 4: Bodyscapes, Carl Warner – Krajina z prostoru nahých těl [2]
14
1.2 Tělo
Lidské tělo, jakožto jeden z hlavních pojmů této bakalářské práce je zároveň jedním z nejzásadnějších symbolů historie. Již v minulosti bylo zobrazováno všemi uměleckými obory jako symbol krásy duševní, ale hlavně fyzické. Odjakživa je lidské tělo chápáno jako jeden z nejdokonalejších výtvorů přírody, který fascinuje snad každého z nás, ač jsme sami jeho držiteli.
Zobrazování a popis lidského těla se měnilo s časem, pravdou však je, že i samotné lidské tělo se v průběhu časů skutečně měnilo. Tak jak bylo řečeno již v předchozí kapitole, tělo je možné rozdělit na vnější a vnitřní prostor. Vnějším prostorem je myšleno vizuální tělo, tak jak ho vidíme, včetně krajiny těla, kůže, pih, vlasů a celkové muskulatury. Vnitřním tělem je myšleno vše, co je pod „obalem“ kůže. To jsou orgány, tekutiny, žíly, cévy, svaly, šlachy, kosti a další prvky, z nichž je lidské tělo složeno. Právě vnější a vnitřní prostor těla se
v minulosti měnil ať už každý zvlášť, nebo v závislosti jednoho na druhém. V každém případě tyto historické proměny podléhaly kulturnímu začlenění.
Vnitřní prostor těla byl v průběhu věků skryt našim zrakům a tak byl jeho výklad závislý na představivosti lidí a podléhal různým fámám a přesvědčením. Do jisté míry můžeme mluvit o zlomu v informovanosti někdy v době renesance a osvícenství. Právě v této době byly prováděny první – nebo alespoň první zveřejněné pitvy. Pravdou však zůstává, že i znalosti některých vyvolených, mezi něž patřil například Leonardo da Vinci, zůstaly dlouhou dobu skryty pouze pro hrstku vyvolených.
Obrázek 5: Anatomie doktora Tulpa – Rembrandt
15
Skutečné vyobrazení vnitřního prostoru těla přinesla široké veřejnosti až doba 1. poloviny 20. století, kdy byla u příležitosti otevření nově vystavěné budovy Německého muzea hygieny v Drážďanech uspořádána druhá mezinárodní výstava hygieny. Hlavní atrakcí muzejních prostor se stal „Skleněný člověk“, anatomicky věrný model lidské postavy v reálném měřítku.
„Pod svrchní vrstvou transparentního cellonu, plastické hmoty na bázi celuloidu,
byla viditelná lidská kostra ze světlého kovu, lymfatický systém. Tepny a žíly odpovídali formou i zabarvením tehdejším nejmodernějším poznatkům o lidské anatomii, vnitřní orgány byly zabarveny a vytvořeny jako přesná nápodoba lidských předloh. Vnitřní osvětlení
rozsvěcovalo vždy jeden orgán po druhém, aby soustředilo pozornost diváka na místo, jemuž byl v daném okamžiku věnován zvukový doprovod, doplňující interaktivitu prožitku záznamem z gramofonové desky.“ [3]
Obrázek 6: Skleněný člověk – Franz Tschackert, 1930 Drážďany
Spolu s rentgenovým zářením byl tento plastický výtvor Franze Tschackerta součástí procesu rozšiřování vědeckých poznatků a reprezentace sociální hygieny, které slibovaly nadějnou budoucnost lékařství snažícího se proniknout do útrob lidského těla.
Vnější prostor těla byl v průběhu historie závislý na několika zásadních aspektech.
Globálním aspektem je životní styl, který se měnil v závislosti na kulturních, politických a náboženských podmínkách. Jedním z faktorů zkoumání historiografie je obživa, která se v průběhu historie radikálně měnila. Od zemědělství a tvrdé řehole na polích jsme se skrze průmyslovou revoluci přesunuli až do dnešního světa, kdy převládá řízená výroba a sedavé zaměstnání. Zhruba třetina života strávená právě sháněním obživy – práce, tak zásadně ovlivňuje vizuální podobu lidského těla.
16
Lidské tělo bylo dále globálně markantně ovlivněno samotným životním stylem, který byl závislý na postavení medikace, hygieny, bydlení, módy, stravování, pohybu a dalších
faktorech.
„V dějinách známe dokonce periody, kdy rozvoj medicíny zřejmě vedl ke zhoršení zdravotního stavu či zvýšení úmrtnosti.“ [3]
Mezi konkrétní příklady můžeme zařadit například nevhodné podmínky k bydlení, kdy tělo sužoval chlad a vlhkost v dobách venkovských stavení a temných kamenných hradů.
Dnes již kultovní rokokové módní výstřelky znemožňující kvalitní přísun kyslíku.
Špatné hygienické návyky a neexistence kanalizace, které vedly k rozvoji kožních a virových nemocí. Náboženské tendence, které zacházely mimo jiné i do rituálních mezí týkajících se rytí a vypalování do kůže. Dále také zavádění porodnic, které byly v prvopočátcích
obrovským zdrojem infekčních a bakteriálních množišť. Ale i první operativní zásahy, které stejně jako zavádění očkování způsobily na těle neestetické vizuální změny.
V neposlední řadě ovlivnily vnější prostor těla i faktory postihující vybrané skupiny osob.
Mezi tyto faktory patří například branná povinnost, která je závislá na fungování státu a celkového politického postavení ve světě. V České republice již dnes můžeme pozorovat vizuální změny lidského těla, které nastaly během pár let, kdy zde byla branná povinnost zrušena.
Obrázek 7: Působení módních výstřelků na vnější a vnitřní prostor těla A – běžné postavení těla a orgánů
B – zdeformované postavení těla a orgánů
17
Co se týče dnešního těla, můžeme považovat za velké plus znalost procesů,
které se v lidském těle odehrávají. Díky těmto znalostem jsme si mohli uvědomit propojení vnějšího a vnitřního prostoru těla, které jsou vzájemně propojeny podobně jako tělo s duší.
Procesy ovlivňující jeden z prostorů tedy zákonitě dřív či později ovlivní i druhý prostor, čímž vzniká konečná forma lidského těla.
Ona konečná forma současného těla, je ovlivněná nespočtem faktorů, které dnešní rozmanitá doba nabízí. Tělo je však podněcováno k určitému ideálu krásy více než kdy dřív s čímž se není schopna plně vyrovnat naše psychická stránka, která je po staletí deformována tvrdými režimy. Tím vznikají rozpory mezi duší a tělem, myslí a vizuálem. Vzniká
neutuchající koloběh rezonující s lidským tělem a jeho podobou.
18
1.2.1 Tělo v prostoru
Podstatou této kapitoly je poukázat na všechny možné rozmanitosti lidských těch,
které nás obklopují na různých místech a v různých kulturách, zkrátka všude a kdekoliv v prostoru kolem nás.
Začátek této bakalářské práce provázelo shánění materiálů týkajících se lidského těla, jeho historie, proměn, nemocí, vizuálu a celkové historiografie protínající všemožná historická období a kultury. Rázem bylo zřejmé, že informací ohledně lidského těla,
jakožto nejpodstatnějšího historického symbolu je nespočet, stejně jako samotných etnik. Aby bylo možné pokračovat v práci a neztratit se v přehršli informací, bylo třeba usměrnit jejich velký rozptyl. Bylo třeba vytvořit jakési mantinely, které by se soustředily na určitou
konkrétní skupinu. Jelikož měl být výstupem bakalářské práce návrh praktické části, k jehož zpracování bylo zapotřebí velkého entuziazmu spolu osobním intuitivním prožitkem, nasnadě byla právě naše evropská kultura. V podstatě jediná, které je možné dobře porozumět a vycítit tak její potřeby a omezení.
Vhodným řešením se ukázalo psaní celkové bakalářské práce již pod taktovkou této kulturní a politické skupiny lidí žijící na jednom území, spolu s krátkým výstižným popisem o rozmanitosti národů a kultur, který je obsažen právě v této kapitole.
Rozličnost jednotlivých národů a kultur je zřejmá již od prvotního povídání o těle a duchu. Rozhlédneme-li se po světě, najdeme mnoho národů, které uctívají své bohy a bůžky, za víry v jejich ochranu a zvěstování dobrého života ať už pozemského, nebo posmrtného. Některé národy v podstatě celý život prožijí za vidinou něčeho lepšího po smrti.
Další pravidelně přinášejí oběti božským stvořením. Jiní jsou naopak takzvaní ateisté, kteří nevěří v žádnou vyšší sílu, než jejich vlastní. Kolik lidí, tolik chutí. Toto duševní přesvědčení je zřejmě základním faktorem jak na lidi nahlížet a jak se s nimi případně konfrontovat.
Pokorní a respektující lidé různých kultur jistě dokáží žít společně na stejném území, je však nepravděpodobné, že by dokázali absolutně pochopit a následovat jinou kulturu.
Dalším výrazným faktorem rozličných národů a kultur je bezpochyby celkové postavení těla včetně barvy kůže a vlasů. Lidské tělo se vyvíjelo po tisíciletí vzhledem k životním podmínkám, ve kterých muselo přežívat. Na světě je tedy několik etnik s různými barvami kůže, různou průměrnou výškou, barvou vlasů, očí a celkovou muskulaturou.
19
V neposlední řadě je také třeba říci, že rozličné národy a kultury mají různé stravovací návyky, různě se oblékají, zdobí, ale i různě tráví volný čas, různě sportují a zřejmě i jejich celkový smysl života má rozličný úděl.
Aby bylo možné tvořit smysluplné produkty korespondující s těly konkrétních národů a kultur, je třeba absolutního porozumění a vcítění se do jejich potřeb.
Obrázek 8: Newyorská ulice – lidé různých etnik
20
1.3 Psychologie
Psychologie jakožto jedna ze čtyř hlavních sekcí teoretické části patří mezi důležité faktory této práce. Je zřejmé, že naprosto každá kreativní aktivita je provázena duševními psychologickými procesy, ve své práci však s psychologickými jevy pracuji cíleně.
Psychologii pojímám na základě několika faktorů závislých na momentálním rozpoložení sebe sama, dosavadní informovanosti a také samozřejmě na druhu samotné práce. Podstatou je dobrý pocit ze zpracování tématiky, která je velmi intimně pojímána. Připočteme-li ještě osobní zájem o význam duševních jevů, není možné se této sekci vyhnout.
Nejprve bych chtěla poukázat na základní charakteristiky psychologie, která je bohužel stále mnohými tabuizována, zesměšňována, nebo zaměňována pro nedostatečnou
informovanost veřejnosti a minimální sebereflexi.
„Psychologie z řeckého psyché – duch – je věda, která studuje lidské chování, mentální procesy a tělesné dění včetně jejich vzájemných vztahů a interakcí a snaží se je popsat, vysvětlit a predikovat. Cílem psychologie je také získané poznatky využít ke zvýšení lidské spokojenosti a zdraví, prostřednictvím psychoterapie jich lze navíc využít i k léčebným účelům.“ [4]
Moje osobní pojetí psychologie je jakousi směsicí intuice, naslouchání a sebereflexe.
Snažím se pozorovat lidi, jejich chování, gesta a slova. Na základě intuitivního rozhodování, které je samozřejmě ovlivněno osobními zkušenostmi, se snažím vyhodnotit, do jaké míry mám být určité situace součástí.
Žijeme ve zvláštní a dosti odcizené době, je však zapotřebí smýšlet více intuitivně. Jedině tak je možné reagovat nejlépe, jak můžeme, i kdyby pouhou myšlenkou. Někdy je například nejlepším řešením mlčet, nebo odejít. I to bychom si měli uvědomovat. Můžeme tímto mluvit o ovlivňování okolí, ale i o jakési prezentaci sebe sama v úrovni lidskosti. Ona lidskost může být pouhopouhý úsměv a milé chování, které dokáže zpříjemnit den nejedné osobě. Je
zajímavé dělat si malé průzkumy v chodu každodenních samozřejmostí a jimi se inspirovat.
Nebo možná spíše nutné. Není třeba chodit vůbec daleko, abychom mohli řešit velké problémy, jejich řešení se totiž opravdu může skrývat v událostech našeho každodenního života. A právě o tom je i design.
21
1.3.1 Tělo a duše
Není snadné charakterizovat souvislosti těchto dvou faktorů, tak aby nebyly
zpochybněny. Na druhou stranu je nevyhnutelné se jimi zabývat, mluvíme-li o psychologii.
Tělo a duše je mnohdy považováno za jedno a totéž. Do jisté míry tomu tak skutečně je, ale z dalšího pohledu se však jedná o dva různé faktory, které se pouze za jeden považují a to zřejmě z důvodu nefyzické podoby duše, kterou tak vlastně neustále zpochybňujeme.
V nejrozšířenější verzi západního světa je tělo považováno jako fyzická schránka umožňující duši vstoupit na tento svět a skrze fyzické tělo se projevit, konat, případně projít jistými životními zkouškami. Tuto teorii není vhodné rozvádět detailněji pro rozporuplnost jejích následných tvrzení týkajících se náboženství a kultur, jejichž průzkum není v zájmu této práce.
V případě považování těla a duše za jeden celek mluvíme o jakési sounáležitosti, která bezpochyby prolíná naše bytí. Není-li náš život v souladu s duševními požadavky, dříve či později se tento fakt projeví přímo na těle, ať už formou různých krátkodobých, či dlouhodobých nemocí, nedokonalostí, nebo dokonce deformací těla. Tento fakt není možné plně potvrdit, ani vyvrátit, selským rozumem však lze usoudit kolik lidí se potýká s pocity zmaru a neštěstí a zároveň s fyzickými onemocněními různého charakteru.
V dnešní době je k dispozici nespočet materiálu k nauce pozitivního myšlení, v nichž je podstatou naučit se vybírat si vědomě myšlenky, které určují, co a kdo jsme a jak se cítíme.
Tyto nauky zřejmě zůstanou ještě dlouho teoriemi, důležitá je však zpráva, kterou předávají a to naučit se vědomě kontrolovat a třídit myšlenky pocházející z našeho nitra. Kdybychom se tímto zabývali hlouběji, došli bychom k závěru, že právě tyto principy jsou zároveň základem některých náboženství.
Poukažme na fatální dopad odcizenosti západního světa, který se potýká s nespočtem výše zmíněných problémů na fyzické i duševní úrovni, která je způsobena zakořeněnými myšlenkovými procesy, režimy a zákazy, kterými je lidstvo po staletí sužováno.
Již v minulosti bylo běžné zavírat a trýznit jedince nevyhovující systému. Kdo se vymykal, byl zpravidla potrestán. A tak ze strachu trestu trestáme sami sebe neprojevenými duševními tužbami, jejichž dopady se v různých měřítkách objevují na našich lidských tělech.
22
1.3.2 Duše a design
Nepříliš běžné spojení pojmů je dosti zásadní pro tuto práci. Již v předchozí kapitole bylo řečeno, že nevyrovnanost lidské duše vede k psychickým i fyzickým deformacím osobnosti a lidského těla. Stane-li se tak, dochází ještě k většímu psychickému pohroužení, čímž celý proces sílí a jsou nasnadě další deformační procesy organismu. Tyto procesy mohou v nejhorším případě zajít až do stádia chybějících částí těl, orgánů, kůže, končetin a dalších nenapravitelných faktorů, které opět způsobují další psychická traumata, která mohou v nejhorším případě končit až smrtí postižené osoby.
Nejvhodnějším řešením tohoto fenoménu je psychologická prevence. Dnešní doba přináší úsvit v podobě větší důvěry v psychologii, psychoterapii a další terapeutické metody.
V celkovém měřítku západního světa však stále převládá strach a sebe potlačení, nebo dokonce stud k vyhledání psychologické pomoci.
Ve fázi již nastalých fyzických změn na lidském těle, nastává otázka jakým způsobem k problému přistupovat. Mnou navrhovaný proces jsem popsala již v předchozích kapitolách.
Na základě pozorování a vyhodnocování je tak možné hledat řešení jak pomáhat konkrétním osobám, jejichž vizuální stránka těla není v souladu s jejich psychikou. Je možné tak tvořit designové předměty, sloužící k zakrytí, dotvarování, ale i k upozornění na část těla, která prošla nějakými změnami. Stejně tak je možné pracovat například s chybějícími
končetinami a nahrazovat je estetickými protézami, které budou plnit i psychologickou úlohu.
Obrázek 9: Exo Prosthetic – titanová protéza – William Root [5]
23
Samozřejmě je také třeba zmínit osoby, které již přicházejí na svět s nějakými
deformacemi těla, případně osoby, které utrpí jakoukoli deformaci těla při nějaké nehodě.
Toto je téma samo pro sebe, a je velice spekulativní jaké postavení zaujímá funkce duše na tomto světě a proč se některé věci dějí. Narážíme však na totožný problém, kdy postižený trpí psychickými komplexy na základě vizuálního stavu tělesné schránky. I v tomto případě je tedy řešení pracovat s estetikou na základě psychologie.
Obrázek 10: Cortex – ortéza na ruku – Jake Evill [6]
V konečném důsledku je tedy možné pomocí optimálního designu působícího dobře na psychiku pacienta zlepšit jeho zdravotní stav a tím dokonce i urychlit proces hojení, případné zvykání si na deformovanou část těla. Bude-li mít jakýkoli „objekt“ na těle takto pozitivní účinky, můžeme mluvit o skutečném designu.
24
1.4 Design
Původem anglické slovo odvozené z latinského de-signare – označit, vyznačit, později však i návrh a navrhnout, začalo nabývat na důležitosti na začátku 20. století, kdy byl konečně kladen větší důraz na vzhled výrobků a reklamu. Původní český název „Průmyslové
výtvarnictví“ zahrnoval spíše jen tvarování průmyslových výrobků, namísto designu, který je daleko komplexnější.
„Cílem designu je co nejúčelněji propojit funkční a estetickou stránku navrhovaného předmětu či systému. Vyžaduje proto jak technické, tak výtvarné schopnosti a znalosti a v současné době úzce souvisí také s propagací a reklamou.“ [7]
V dnešní době se na rozdíl od minulého století design věnuje mnoha odvětvím napříč obory. Utvrzujícím důkazem jsou i nově vzniklé studijní obory, které se konkrétně
zaměřeným designem zabývají. I z těchto důvodů se slovo design dnes používá poměrně hojně i v běžné společnosti, bohužel však ne vždy správně a ve správných kontextech. Laiky je design často spojován se slovem „moderní“ což je naprosto špatný význam. Kvůli tomuto omylu jsou často designéři odsuzováni a stavěni do nepříjemných konfrontací. Samotný design je tímto deformován.
Skrze designovou osvětu současné doby je stále převaha těch, které estetika a prostředí ve kterém žijeme, nezajímá. Druhou variantou zanedbaného postavení veřejnosti k estetice je bohužel daleko horší a hojnější nevkus, kterým je i vyspělá západní společnost prošpikovaná skrz na skrz. Jednou z příčin tohoto fenoménu jsou minulé režimy, které mnohdy i na několik generací negativně ovlivnili stav, posun, ale i přísun nových estetických produktů a myšlenek.
Další příčinou jsou bohužel i autority, které jsou pozitivně a inspirativně vnímány veřejností, esteticky však vysoce pokulhávají. Tomuto faktu bohužel nepřidávají ani média a sociální sítě, které chrlí spousty nekvalitních informací.
Naštěstí i v naší malé zemi již vznikají projekty na podporu designu, vhodného prostředí a hlavně využití kvalitních a lokálních produktů, u kterých není rozhodujícím faktorem cena.
25
1.4.1 Tělo a design
V závěru této poslední pojmové sekce je nasnadě zběžné přiblížení aplikace designu a umění na krajinu těla. Tyto příklady se opět opírají převážně o evropskou kulturu a to v rámci jejího celkového proložení touto bakalářskou prací, ale i kvůli nesčetné rozmanitosti praktik jiných etnik, které nejsou pro tuto práci prvořadé.
Příklady zdobení a úprav těla by se daly zařadit do tří základních skupin, kdy první skupinou jsou předměty, objekty a design, který vzniká mimo tělo a po jeho aplikaci není nijak zásadně a dlouhodobě změněna jeho fyzická stránka. Druhou skupinou jsou procesy, které mění fyzickou stránku těla na středně dlouhou dobu, kdy je krajina těla nějakým způsobem změněna – upravena, ale sama je schopna se napravit a vrátit do původního stavu.
Třetí skupinou jsou naopak způsoby, které nějak zásadně a dlouhodobě mění fyzické tělo.
Všechny tři skupiny mají jakousi symbolickou hodnotu a pracují s estetikou lidského těla, tedy i s psychickou spokojeností nositele.
Do první skupiny bychom mohli zařadit módu, doplňky, líčení a do jisté míry i šperk.
Téměř každý člověk na této planetě prochází dennodenně procesem, kdy rozhoduje, zdali a čím pokryje krajinu svého těla. Většina společnosti – alespoň té ženské preferuje všechny z výše zmíněných možností. Samozřejmě je možné pojímat oděv z hlediska
funkčnosti, ale v dnešním světě jde funkčnost a estetika ruku v ruce. Stejně tak doplňky, šperk a líčení jsou pro některé kultury spíše funkčním náboženským rituálem a tak se uzavírá i kruh psychologického pohledu na věc.
Obrázek 11: Street-style, Milan fashion week Obrázek 12: Christian Dior, Haute Couture – Miss Dior
26
Druhá skupina je zvláštní kategorií, do které bychom mohli zařadit jakékoli úkony týkající se úpravy a barvení vlasů a chloupků, případné dočasné procedury typu permanent make-up, ale také dočasné malování na kůži, ať už hennou, nebo jinými prostředky.
Je diskutabilní, zdali právě tyto procedury zařadit do kapitoly „tělo a design“, na druhou stranu je prokazatelné, že i tyto faktory dokáží poměrně závažným způsobem poškozovat vizuální a tím i psychickou stránku člověka. Zároveň je jejich změna - zakrytí či odstranění radikálním estetickým krokem.
Malování na kůži a henna jsou rozšířené spíše v jižních zemích a hojně potom na jiných kontinentech v různých kmenech jako například symbolická ochrana proti zlým duchům.
Různé dočasné procedury pracující se změnou vizuálu lidského těla jsou vymožeností naší společnosti. Opět je diskutabilní, zdali se jedná o posun v technice a medicíně, nebo se jedná o rozmar a pokroucené hodnoty naší společnosti. Tato část jedná spíše o krátkodobých procedurách, je však otázkou jak v konečném důsledku působí na lidské tělo jejich
dlouhodobé opakování. V některých případech zřejmě je možná nenávratná změna a deformace lidského těla.
Obrázek 13: Kresba na kůži hennou Obrázek 14: Rituální kresba na těle
Obrázek 15: Vizuální úprava – styl
27
Třetí a poslední skupinou jsou dlouhodobé a radikální fyzické změny. Mezi tuto skupinu patří dosti rozdílné způsoby zasahování do lidského těla. Jejich spojitostí je však nenávratnost těchto proměn. Patří sem šperky, piercingy a plugy, tetování a skarifikace kůže, ale i věšení na háky, ear pointing a split jazyka. Dále ještě také samozřejmě plastické a chirurgické zákroky.
Šperky byly jmenovány již v první sekci, protože jejich nositelnost někdy vyžaduje zásah do kůže, jindy nikoli. Mnohé šperky však zásah do kůže vyžadují kvůli uchycení na tělo.
Mezi ně patří většina náušnic, ale i piercingy a do jisté míry i plugy a tunely. U posledních dvou zmíněných se jedná a prvotní propíchnutí kůže a její následné postupné roztahování.
Šperky piercingy i plugy mají velikou historii převážně v kulturách jiných etnik, které je používají k symbolickým významům. V dnešní době však tvoří nedílnou složku i kultury západní.
Obrázek 16: Piercingy, Plugy a tetování – styl Obrázek 17: Piercingy, Plugy a tetování - styl
Tetování stejně jako propichování těla má kořeny v symbolickém významu jiných kultur.
Do západní kultury se dostalo až později a byli jím označováni spíše vyvrhelové společnosti.
Jedná se o vpichování černého, nebo barevného pigmentu do kůže. Podobně je to i se
skarifikací, jejíž tvorbou vzniká na kůži jizvové zdobení. Jedná se o vyřezávání ornamentů do kůže a odebírání její svrchní vrstvy. Tento proces je velice bolestivý, vznikají při něm veliké strupy a západní kulturou není tak oblíbený jako tetování. V různých kmenech však slouží skarifikace dodnes jako ochrana těla proti zlým duchům. Věšení na háky je kapitola sama o sobě, kdy jde vlastně o hluboký psychologický proces bolesti, který je následován takzvaným raušem. Po věšení zůstávají na těle jizvy, které jsou tak stejně jako tetování, ear pointing a split jazyka jakýmsi symbolickým ukazatelem. Vznikají společenství lidí, kteří se scházejí na takzvaných Tatoo Session, jejichž programem je právě hromadné tetování, skarifikace, propichování a věšení na háky. Společným bodem je totiž hlavně práh bolesti, který vzbuzuje v člověku různé pocity.
28
Obrázek 18: Věšení na háky Obrázek 19: Skarifikace
Poslední formou trvalých změn lidského těla jsou plastické a chirurgické zákroky, které jsou tak radikální, že jejich provádění je možné pouze v narkóze a to naprostými specialisty v oboru medicíny. Již z těchto informací vyplývá, že tyto zákroky nemají žádnou historickou ani symbolickou hodnotu, ale jsou spíše výplodem současného západního světa.
Jedná se o vkládání umělých částí, odebírání přebytečných částí, případné vpichování chemických sloučenin do různých částí lidského těla. Mají-li tyto zákroky skutečnou
psychologickou hodnotu a pomohou tak nahradit chybějící, případně zdeformovanou část těla, je to v pořádku. V dnešní době jsou však tyto zákroky hojně využívány pro napodobení jakéhosi ideálu krásy.
Obrázek 20: Plastické a chirurgické zákroky
Samostatnou skupinou pracující s tělem je takzvaný Body Art. Ten však pojímá tělo spíše z uměleckého, než designérského hlediska, proto je v této práci zdůrazněn pouze okrajově.
Jedná se o umělecké ztvárnění, kdy umělec využívá vlastního těla jako materiálu. Mnohdy je vystaven nějakým extrémním podmínkám. Akt obvykle zachytitelný v jednu jedinou chvíli je obvykle jakousi demonstrací nějakého sociálního jevu. Mnohdy je také spojován
s performance pro svojí pomíjivost.
29
1.5 Inspirace
Inspirace je určitě nedílnou součástí práce zabývající se navrhováním a kreativitou, proto zde má své pevné místo, ač nepatří mezi hlavní pojmy tvořící základní kameny této práce. Inspirace totiž není tak úplně základní kámen, prolíná se průběhem celé tvorby.
Někdy je opěvována, někdy zpochybňována. Někdy se k ní autor příliš upíná a někdy naopak z prvotní inspirace nezbude ani kousek.
Na inspiraci je krásné, že ač je jakkoli velká, nebo malá, vždy je zásadní a vždy vzbudí neuvěřitelný myšlenkový proces. Ze svého pohledu bych tento proces nazvala „tvůrčím raušem“, který je nepopsatelný. Podobných inspirací bylo pro tuto bakalářskou práci mnoho a postupem času se radikálně měnily napříč získanými informacemi.
V úplném prvopočátku byl neuvěřitelně inspirující celkový výlet do Benátek na Bienále architektury spojený s návštěvou výstavy Zahy Hadid. Pamatuji si přesně tu chvíli, kdy jsem se dívala na zkouškové prototypy dokonalého tvarosloví jakožto průvodního materiálu k architektonické studii. Tvary. Materiály. Zkoušky. Tak malé kousky vystihující tolik.
Moc mě to bavilo a od té chvíle jsem věděla, že chci budoucí práci dělat doopravdy fyzicky, alespoň prototypově.
Obrázek 21: Výstava Zahy Hadid,Palazzo Franchetti Venezia, 2016
30
Druhým velkým inspiračním zásahem byl podzimní designblok, kde bylo inspirující porovnání si dobrých a špatných věcí vedle sebe a jejich celková možná prezentace. Co smysl má a co nikoli. Co je poněkolikáté přejatá myšlenka a co je zbrusu nový nápad. Zajímavé jako vždy. Nejvíce mě zaujaly šperky. Většina z nich však fungovala povrchově, možná tomu ani nešlo říkat koncept. A většina byla ryze pro dámy, krom těch pánských, které vlastně ani moc pánské nebyly. Práce s tělem se začala jevit jako zajímavý a hodně příjemný kompromis mezi nekonkrétním prostorem s konkrétními vstupními daty.
Následné odevzdávky měly být optimálně jakousi platformou právě pro bakalářskou práci. Upřímně jsem netušila, co dělám a jaký to nese název. Vlastně jsem ještě ani neviděla konečný výsledek ani návaznost na bakalářskou práci. Představa fyzických objektů
vycházejících z prostoru těla byla však jasná. Inspiraci jsem již viděla všude a ve všem včetně událostí každodenního života. Nejasný výsledek byl však ovlivněn potřebou hlubšího
významu. Šperk s významem. Objekt šperk. Záchytným bodem se mi stal dlouholetý zájem o psychologii, která úzce souvisí s tělem a jeho fyzickou stránkou. Koncept byl na světě spolu s platformou několika kusů více smyslových objektů, jež měly udávat ráz bakalářské práce.
Samotná tvorba platformy byla velice inspirující. Díky fyzické tvorbě jsem musela zjišťovat mnoho informací jak s lidským tělem i jeho psychickou stránkou zacházet.
Jak nenarušit ani jeden z těchto elementů, ale vytvořit něco skutečně účelového.
Informovanost provázelo i hledání příkladů, které mě nadále inspirovaly, nebo naopak odstrašovaly. V jednom bodě jsem dokonce přemýšlela o tvorbě protéz, které jsou jakýmsi nejzazším bodem práce s fyzicko psychickými deformacemi těla. Tento bod jsem později zavrhla pro mojí nedostatečnou informovanost v psychologii, medicíně a materiálových a finančních možnostech. Ale i strachu z tak radikálního a zásadního bodu, který rozhodně nejde brát na lehkou váhu. Inspirační proudy protínající protézy a podobné předměty mě však dovedly až do bodu současného stavu bakalářské práce, kdy zkoumám menší fyzické
deformace těla a jejich propojení s psychickou stránkou člověka. Pracuji s různými materiály a jejich možnostmi. Inspirací je pro mě momentálně samotná vlastní tvorba a její výsledky.
Obrázek 22: Atelier K.O.V. UMPRUM Obrázek 23: 3D tisknuté masky – Helena Lukášová
31
Obrázek 24: Videoklip „Prototype“ – Viktoria Modesta
Obrázek 25: Aimee Mullins glass prosthesis highlights
Obrázek 26: Aimee Mullins glass prosthesis highlights
Obrázek 27: Viktoria Modesta
Obrázek 28: Videoklip „Wide open“ The Chemical Brothers
Obrázek 30: Nové přírůstky – Helena Lukášová Obrázek 29: 3D tisknuté šaty – Iris van Harpen [10],[11],[12],[13],[14]
32
2. Praktická část
Praktická část bakalářské práce je rozdělena do dvou hlavních částí s několika
podsekcemi. První část pojednává o jakési platformě, na základě které vznikl výzkum a popis teoretické části bakalářské práce. Touto platformou jsou reálně vytvořené objekty, fungující zároveň jako šperk, chcete-li šperk, fungující jako objekt. Právě tato platforma udává směr mé bakalářské práce a její další vývoj se ubírá do druhé praktické části, kterou tvoří
propracovanější objekty vytvořené v rámci prostoru těla.
Tyto objekty by měly řešit a objasňovat otázky vzniklé v první části práce a být tak adekvátním závěrečným výstupem, který bude schopen obstát případné výtky a kritiku.
Praktická část dále popisuje vývoj, tvorbu a materiály fyzických objektů v první i druhé praktické části. Od teoretické části se liší hlavně pojednáním konkrétních osob, míst, situací a celkového konkrétního prostředí, na základě kterého mohly vzniknout konkrétní objekty.
33
2.1 Platforma
Myšlenek pro vznik závěrečné práce tohoto charakteru bylo několik. V prvé řadě bylo třeba vytvořit platformu pro téma komplikovanější a pro mě dosud neprozkoumané
bakalářské práce. Také mi na mysl vyvstávaly touhy začít si pomalu plnit sny a tvořit design toho co by mě skutečně zajímalo a bavilo, k čemuž bakalářská práce přímo nabádá.
Inspirace vedla skrze podzimní designblok ke šperku, jehož vzestup v posledních letech rapidně vzrostl. Stále byly však prezentovány šperky dosti povrchní a tradiční,
jejichž rozmanitost se týká spíše materiálového a tvarového hlediska.
Dalším vodítkem bylo utvrzení se o nedostatku pánského šperku – šperku bez „mužského elementu“, který se na trhu neobjevuje vůbec a pokud ano, mužský element je nečitelný, nebo je použitelný pro hrstku vyvolených.
Posledním neméně důležitým faktorem byl můj osobní skličující pocit, že žijeme v době skrývání sebe sama. Každý by jistě mohl poukázat na část těla, která ne že by nebyla
dokonalá, ale daná osoba s ní není ztotožněna. Úděl doby. Úděl postavení naší psychické stránky. Vrhneme-li se po hlavě – tento termín používám schválně pro jisté tabu oplývající toto téma – do fyzických nedokonalostí těla, která jsou skutečně nedokonalá, jako například chybějící končetiny, orgány, části těl, či kůže, mluvíme o skutečném psychologickém rébusu.
34
2.1.1 Proces
Postup, jakým probíhal proces tvorby platformy, závisel na předem určených mantinelech výsledku. Cílem bylo vytvořit fyzický produkt „vystavitelný – koupitelný“ a projít si tak celou cestu tvůrčího procesu. Osobním přáním byla ruční výroba, kterou jsem si za celé studium neměla možnost vyzkoušet.
Základní myšlenkou konceptu byl objekt přímo kopírující tělo, na jehož tvorbu bylo třeba najít vhodné materiály. Jako nejefektivnější se ukázalo odlévání pomocí sádrových obvazů.
Tato část procesu výroby zabrala nejvíce času, protože nebylo snadné najít správný materiál, který by neublížil lidské pokožce, ale zároveň nebyl tak křehký jako samotná sádra.
Snadný nebyl ani výběr odlévaných míst, tak aby odlité místo mělo pro nositele jistou hlubší symboliku, bylo nositelné a zároveň celý proces sneslo, nepopraskalo a nezměnilo svůj tvar, který měl dokonale kopírovat krajinu těla.
Odlitky bylo třeba následně tvarově doupravit dle konkrétního nositele a povrchově zpracovat několikero vrstvami pevnějších materiálů, které se v nesčetném koloběhu střídaly s broušením, leštěním a dalšími vrstvami. Takto bylo možné docílit dostatečné pevnosti, ale i snesitelného povrchu s kůží a přiměřenou hygienickou stránkou věci. Platforma byla zhotovena. Prezentační účel byl splněn.
Obrázek 31: Proces odlévání lidského těla Obrázek 32: Proces jednotlivých fází tvorby objektů
35
2.1.2 Výsledek
Výsledným objektem – šperkem je pět různých odlitků lidských těl, získaných ze tří různých osob. Tyto futuristické šperky jsou nositelné převážně právě odlévanými osobami, což podtrhuje jejich osobitost a originalitu. Zároveň samostatně fungují jako objekty v prostoru.
Osobně jsem nadmíru spokojena se zkušeností získanou touto tvorbou. Základní idea i výsledek jsou z mého pohledu velice potenciální, je však třeba zapracovat na mnoha faktorech od funkčnosti přes uchycení až po materiály, aby bylo možné výsledný produkt reálně dostat do života.
Obrázek 33: Objekt – Šperk v procesu výroby – Blanka Róža, 2017
Obrázek 34: Objekt – Šperk prezentace – Blanka Róža, 2017
36
Obrázek 35: Objekt – Šperk – propagační foto – Blanka Róža
yourself.
OBJEKT/ŠPERK
PROSTOR KTERÝ NÁS OBKLOPUJE.
PROSTOR KTERÝ OBKLOPUJEME MY.
PROSTOR KTERÝ TVOŘÍME.
PROSTOR KTERÝ TVOŘÍ NÁS.
Autentický šperk zobrazující konkrétní krajinu těla, která se tak stává hmatatelnou.
S každým tělem vzniká unikátní tvarosloví, které v prostoru tvoří organický objekt,
jenž je sám o sobě prostorem.
37
2.2 Produkt
Druhá praktická část přirozeně navazuje na první. Účelem bylo rozvést prvotní koncept, věnovat větší péči detailům a vytvořit funkční nositelné prototypy, které by bylo možné veřejně prezentovat jako hotové produkty.
Bylo třeba se znovu zamyslet nad konkrétními tvary, zdali se na daných křivkách skutečně udrží, zdali nebudou nositeli překážet a příliš ho omezovat, zdali v případě zvolení optimálního tvaru nedojde k vytracení původní ideje a jedinečnosti. Také bylo třeba vyřešit samotné uchycení objektu na tělo tak, aby byl zachován čistý elegantní design.
A v neposlední řadě si také ujasnit, zdali mají tyto šperky – objekty sloužit pouze
konkrétnímu odlévanému uživateli, nebo být skutečně „vystavitelné a koupitelné“ jakoukoliv náhodnou osobou. I toto je třeba brát s rezervou, protože jedinečnost objektů rozhodně nenahrává jakékoli náhodné osobě, ale bylo by adekvátní mít k prezentaci několik možných variant a velikostí, které by byly jakýmsi standardem – s velkou rezervou myšleno tak, jak je tomu například u prstenů.
Faktem je, že na kolik otázek odpověděla první praktická část práce, tolik a možná ještě mnohem víc otázek vyvstalo.
38
2.2.1 Řešení
Optimálním řešením praktické části této práce se ukázalo následování původní ideje platformy s hlubším myšlenkovým konceptem. V důsledku to znamenalo pracovat s lidmi majícími jakékoli menší deformace či vizuální nedostatky těla, které jim způsobují
psychickou újmu, na základě které by chtěli s postiženým místem pracovat. Následovala série dalšího odlévání lidských těl za účelem získání naprosto přesné krajiny těla.
Obrázek 36: Odlévání Hallux valgus – vbočeného palce
Nejlepším a zřejmě jediným možným následným řešením bylo použití metody 3D tisku z předem naskenovaných odlitých kusů lidského těla. Tímto způsobem bylo možné poměrně rychle vytvořit realistické modely a nadále s nimi pracovat a zvažovat jejich funkční aspekty.
Obrázek 37: Série odlitků zdeformovaného prostoru těla
39
2.2.2 Tvar
Tvar – tvarosloví – konečná forma produktu vyplývá z konkrétních zdeformovaných míst lidského těla. V podstatě nebylo do poslední chvíle možné určit konkrétní tvar, který vznikl až s odlitím a následným dotvarováním modelu. Samotné dotvarování bylo dále tvarově závislé na dostatečné velikosti křivek, na pohodlí a funkčnosti objektu na lidském těle v pohybu, ale i na velikostních možnostech 3D tiskáren. Vznikly tak tvary, které jsou estetické a alespoň prezentačně funkční, jsou však jakýmsi kompromisem výše zmíněných faktorů, proto aby se vůbec dalo uvažovat o výrobní fázi.
Obrázek 38: Konečný tvar zakrývající skoliózu páteře Obrázek 39: Konečný tvar zakrývající pooperační jizvy
Obrázek 40: Konečný tvar zakrývající svalovou deformaci Obrázek 41: Konečný tvar zakrývající lupénku
Obrázek 42: Konečný tvar zakrývající vbočený palec
40
2.2.3 Materiál
Již zmiňovaný 3D tisk napovídá, že použitým materiálem je plast, i toto je však třeba rozebrat a vysvětlit jednotlivá rozhodnutí ohledně použitých materiálů.
Mým cílem bylo vytvoření čistého designu bez zbytečných dalších materiálů či
komponentů. Méně znamená více. V úvahu tedy přicházela pouze varianta samotného tvaru, která by fungovala a zastávala všechny funkční aspekty produktu sama o sobě. Tyto aspekty však vyžadovaly dostatečně velké tvary s dostatečnými křivkami, které by alespoň částečně zajistily udržitelnost objektu na těle. Tato varianta byla i optimálním propojením se
zamýšleným konceptem, který měl pracovat s dostatečným zakrytím zdeformovaných míst.
Nejprve se zdálo optimálním řešením vytvoření produktu ze dvou různých materiálů, kdy by střed produktu byl z tvrdého plastu a okraje z měkké plastické hmoty s vlastností
„přisát“ se na kůži a zároveň být svou ohebností dobře aplikovatelný na krajinu těla.
Tato varianta se však brzy ukázala jako velice komplikovaná z výrobního hlediska pro různou hustotu dvou materiálů, jejichž spoj by u sebe kvůli namáhání při ohybu nemusel dobře držet.
Komplikace přineslo i zjištění, že 3D tištěné plastické materiály nejsou běžně sehnatelné v libovolném barevném řešení, které se navíc mění v závislosti na ohebnosti – pružnosti materiálu.
Další možnou variantou se tedy ukázalo vytvoření celého objektu v poddajném plastovém řešení, které by se spolu s optimálně zvolenou křivkou samo udrželo na těle. Tato varianta by byla vlastně optimálním řešením, protože jednotný plastický materiál by mohl sám osobě bez spoje fungovat. Stejně tak barevné řešení by bylo možné přiblížit zamýšlené transparentní formě. Bohužel však tuto ideu zhatila finanční částka, která se vyšplhala do desetitisícových cifer. Tento fakt je způsoben ojedinělostí využití plastického materiálu v 3D tisku,
čemuž nahrává i faktor vrstvení, který není plně v souladu s ohebností materiálu.
Stejně tak i přístroje, které umí vytisknout 3D plastický výrobek v dostatečné velikosti jsou spíše mimořádným a dosti omezeným vybavením pracovišť zabývajících se 3D tiskem.
Skrze nerealizovatelný finanční aspekt výroby je možné brát plastický materiál jako optimální řešení pro výrobu objektů kopírujících krajinu těla.
41
2.2.4 Optická digitalizace
Optické digitalizování objektů za účelem vytvoření 3D modelu bylo vlastně jedinou možnou variantou jak dostat skutečné lidské křivky do počítače a případně je dále upravovat či tvořit reálné výstupy.
Prvotním plánem pro účely bakalářské práce mělo být naskenování těl konkrétních osob, na jejichž tělesné krajině by se v 3D modelu vytvořil objekt – šperk přímo na míru.
Tato varianta však musela být zavržena kvůli její náročnosti a nedokonalému přenosu prostoru těla do digitální podoby. Laicky řečeno zkrátka nebylo k dispozici optimální zařízení, které by udrželo lidský model po dobu skenování v absolutní nehybnosti a nevznikaly tak v digitálním modelu nespojitelná místa a deformace.
Jako náhradní varianta posloužila série dalších odlitků lidských těl, které se následně jednostranně skenovaly a digitálně upravovaly do výstupní podoby. V 3D modelu bylo možné upravit tloušťku objektu spolu s krajními křivkami, které by případně nekorespondovaly s možnostmi 3D tiskárny.
Samotné skenování objektů probíhalo v režii několika základních pravidel pro přesné přenesení dat do digitálního zařízení. Nejprve bylo třeba zpracovat objekt do snímatelné podoby, což obnášelo jeho zmatnění sprejem a aplikaci referenčních bodů. Následně bylo třeba objekt zajistit do nehybné polohy a v určité vzdálenosti od skeneru tak, aby světelné paprsky vždy pronikly na celou skenovanou plochu. Celkové skenování obsahuje až několik desítek snímků, které se v digitální podobě objeví jako 3D objekt.
Obrázek 43: Optická digitalizace – 3D skenování objektu
42
2.2.5 3D tisk
Samotný 3D tisk objektu byl z finančních důvodů uskutečněn pouze s jediným modelem a to v materiálové variantě tvrdého plastu. Model je tak spíše prototypem, který ukazuje vizuální stránku navrhovaných produktů a úrovně jejich zpracování. Kvůli své tuhosti však není funkčním modelem. Tvorba tohoto prototypu měla zároveň ukázat možnou spotřebu podpůrného materiálu, jehož tisk je zapotřebí u komplikovanějších křivek jako stavební konstrukce tisku. I tato položka markantně ovlivnila konečnou cenu výrobku. Získaná data je samozřejmě třeba brát s nadhledem pro tvarovou rozmanitost jednotlivých objektů.
V konečném důsledku však ukázala tvorba prototypu tak vysoké investice, že nebylo možné fyzicky vytvořit další modely s použitím optimálnějších materiálů.
Obrázek 44: Použitý typ 3D tiskárny Obrázek 45: 3D tisk objektu
43
2.2.6 Výsledek
Výsledným produktem bohužel není původně plánovaná série objektů, ale spíše výsledky procesu, který odpověděl na mnoho otázek, bohužel však na mnoho z nich negativně
a řekněme i neočekávaně a nebylo tak možné dovést objekty do konečného „vystavitelného – koupitelného“ stádia života.
V návrhové části vzniklo pět objektů objektivně pracujících s postiženou krajinou těla a v důsledku tak s psychickou stránkou konkrétních osob, které byly ochotné spolupracovat na tomto projektu za vidinou zlepšení fyzické a tím i psychické stránky jejich osobnosti.
Obrázek 46: Vizualizace návrhu 1 – objekt zakrývající pooperační jizvy
Obrázek 47: Vizualizace návrhu 2 – objekt zakrývající skoliózu páteře
44
Obrázek 48: Vizualizace návrhu 3 – objekt zakrývající svalovou deformaci
Obrázek 49: Vizualizace návrhu 4 – objekt zakrývající lupénku
Obrázek 50: Vizualizace návrhu 5 – objekt zakrývající vbočený palec
45
V reálné prototypové části vznikly odlitky objektů, které byly následně naskenovány a digitálně zpracovány. Jeden z objektů byl vytištěn na 3D tiskárně v dostupném materiálu jako prototyp.
Obrázek 51: 3D tištěný prototyp objektu na těle
Obrázek 52: 3D tištěný prototyp objektu
V důsledku byl vytvořen slibný koncept, byly vybrány optimální procesy, technologie a materiály, které jsou bohužel finančně nedostupné, z čehož plyne velké ponaučení jak v budoucnu nakládat s potenciálem slibného konceptu s optimálním procesem výroby a technologiemi, které je pouze třeba jinak aplikovat.
