2. Publicistický styl

Poděkování

Mé největší díky si zaslouží především PhDr. Alex Röhrich, Ph.D., který mi při psaní bakalářské práce poskytoval opravdu velmi cenné rady, bez kterých bych se neobešla. Také bych mu ráda poděkovala za to, že se mě i mé kolegyně snažil od prvního ročníku vést tím správným směrem a choval se k nám jako k sobě rovným. Dále bych ráda poděkovala Martinovi, a to za trpělivost, kterou se mnou v posledním roce studia měl, a za jeho nevyčerpatelnou podporu. Obrovské díky patří také mým rodičům, kteří mi po celou dobu studia pomáhali jak finančně, tak psychicky, stáli při mně a podporovali mě, i když se mi ve studiu nedařilo.

Anotace

Bakalářská práce s názvem Blogerky versus komentátorky je zaměřena na porovnání jazykových prostředků užívaných pro psaní publicistického komentáře a pro psaní blogového článku. V práci budu zkoumat, zda jsou tyto prostředky vhodné a jakou by měly mít funkci, přičemž na ně budu nahlížet z hlediska lexikálního, syntaktického a morfologického.

Teoretická část je zaměřena na výklad pojmů, které bakalářská práce obsahuje. Analytická část je zaměřena na analýzu jazykových prostředků a následné zhodnocení, zda se blog a komentář podobají či nikoliv.

Klíčová slova: publicistický styl, nová média, žurnalistika, politický komentář, blog, komentátor, bloger

Annotation

Bachelor thesis called Bloggers versus commentators is focused on a comparison of language means used for writing journalistic comments and blog articles. In this thesis I am going to analyze whether these means are appropriate and what sort of function they have to fulfill. These means will be examined from the lexical, syntactic and morphological point of view. The theoretical part deals with interpretation of terms which the thesis contains. The analytical part contains analyzing language means and the following evaluation whether a blog and comment are the same or not.

Key words: journalistic style, new media, journalism, political commentary, blog, commentator, bloger

6

Obsah

1. Úvod ... 8

2. Publicistický styl ... 9

1.1. Členění publicistického stylu ... 10

1.2. Jazyková stránka publicistických textů ... 12

1.2.1. Zpravodajské texty ... 12

1.2.2. Analytické texty ... 13

1.2.3. Beletristické texty ... 14

3. Vznik tzv. nových médií ve světe a u nás ... 15

2.1. Nová média ve světě ... 15

2.2. Nová média v Čechách ... 15

4. Povaha komentáře ... 17

4.1. K historii komentáře ... 17

4.2. Komentář v současnosti ... 18

4.3. Kdo je komentátor ... 19

5. Povaha blogu ... 21

5.1. K historii blogu ... 21

5.2. Blog v současnosti ... 22

5.3. Kdo je bloger ... 24

6. Co mají komentátoři a blogeři společného a v čem se liší ... 25

6.1. Společné rysy komentátorů a blogerů ... 25

6.2. Rozdílné rysy komentátorů a blogerů ... 26

7. Jazykové prostředky vhodné pro komentář ... 27

8. Jazykové prostředky vhodné pro blog ... 29

9. Články věnující se školství ... 32

9.1. Blogový příspěvek, 19. 4. 2017: Zápis 2017: Nákupy spádových adres, omezování pravomocí ředitelů, losování, nervy a chaos ... 32

7

9.2. Komentář, 22. 2. 2018: Patří malé děti do školky, nebo k mámě? Jsme díky

nejdelší rodičovské dovolené v Evropě v něčem lepší? ... 35

10. Články zaměřující se na politické strany ... 38

10.1. Blogový příspěvek, 23. 5. 2017: Česká politika a „to-jsem-nebyl-jájové“ .... 38

10.2. Komentář, 4. 4. 2018: Prostě to zavřeme. Lidovci chtějí další zákazy prodeje a nakupování o státních svátcích. ... 40

11. Články zaměřující se na Andreje Babiše ... 42

11.1. Blogový příspěvek, 11. 10. 2017: Milí voliči Andreje Babiše, prosím odpusťte si už… …….. ... 42

11.2. Komentář, 7. 6. 2017: Babiš slibem nezarmoutí: Od Pilného se distancoval, důchodci se mohou radovat. Anebo také ne… ... 45

12. Články zaměřující se na prezidenta Miloše Zemana ... 47

12.1. Blogový příspěvek, 9. 1. 2018: Voliči Zemana i Babiše jsou jako zaslepené milenky. …… ... 47

12.2. Komentář, 24. 1. 2018: Zeman byl v prvním duelu lepší, Drahoš ho ustál. A celá debata byla naprosto k ničemu ... 49

13. Články zabývající se uprchlickou krizí ... 51

13.1. Blogový příspěvek, 5. 9. 2015: Uprchlická krize? Musíme ihned zbořit mýtus o evropském ráji ... 51

13.2. Komentář, 11. 11. 2015: Soud: Vyhoštěný Afričan byl ponížen. Policisté dostali těžký domácí úkol ... 53

14. ZÁVĚR ... 55

15. Seznam použitých zdrojů ... 57

15.1. Použitá literatura ... 57

15.2. Použité internetové zdroje ... 58

8

1. Úvod

Pro svou bakalářskou práci jsem si zvolila téma z oblasti žurnalistiky, konkrétně z oblasti politických komentářů, které jsou umisťovány na internet, a z oblasti blogů s podobným tematickým zaměřením. Toto téma hodnotím jako v současnosti velmi aktuální, i s přihlédnutím k tomu, že se historie komentáře datuje již od 19. století, kdežto blog a logování se poprvé objevuje až s příchodem internetu v 90. letech 20. století. Blog je tedy oproti komentáři považován za tzv. „nové médium“ a jeho povaha se stále vyvíjí, komentář oproti tomu spadá do žánrů tradičních, analytických, tudíž má už danou formu, kterou by měl dodržovat. Komentář je ale i přes svou ustálenost v oblasti žurnalistiky velmi atraktivním žánrem, blog je oproti tomu v současnosti stále novinkou a i když by se na první pohled mohlo zdát, že blog může provozovat každý, i bloger ale musí mít o dané problematice přehled a udržovat tak svůj blog na úrovni.

V teoretické části práce vymezuji především pojmy, které se týkají dvou zmiňovaných žánrů. Nahlížím na komentář i blog z hlediska diachronního i synchronního, dále se zabývám publicistickým stylem, pod který oba tyto žánry spadají, a snažím se porovnat společné

rozdílné rysy, které spolu blog a komentář mají.

V části analytické se věnuji primárnímu úkolu celé práce, a to analýze jazykových prostředků, které ve svých článcích používají vybrané autorky – politická komentátorka Jana Bendová a blogerka a novinářka Tereza Boehmová. Budu na ně nahlížet ze tří základních hledisek – lexikálního, morfologického a syntaktického. K analýze jsem si vybrala deset politických komentářů a deset blogových článků již zmíněných autorek. Vybírala jsem především takové, které si jsou tematicky podobné. Abych mohla shody či rozdílnosti v jazykových prostředcích vyhodnotit, budu postupovat systematicky, a to tak, že se nejprve zaměřím na samotná témata článků, a poté na jazykové prostředky, u kterých budu hodnotit, zda jsou pro článek vhodné a proč, a jakým způsobem chtějí autorky své čtenáře ovlivnit, případně jakou by měly mít tyto prostředky funkci a zda ji opravdu naplňují.

Jedním cílem bakalářské práce je tedy vysvětlit pojem komentář, kterému předchází charakteristika publicistického stylu, a pojem blog, kterému předchází charakteristika nových médií ve světě a u nás. Druhým je zanalyzovat jazykové prostředky, které tyto dvě autorky používají, a následně zhodnotit, zda se komentář a blog podobají, nebo jsou naprosto rozdílné.

9

2. Publicistický styl

Publicistický styl, jenž je často nazýván stylem novin, novinářským slohem nebo žurnalistickým stylem, je specifickým vyjadřovacím stylem žurnalistiky a dnes je považován za jeden z nejvýznamnějších funkčních stylů. Zprvu byl součástí funkčního stylu odborného, v 50. letech 20. století byl ale samostatně vymezen jako funkční styl publicistický. Dnes tvoří označení pro všechny žurnalistické texty, jež jsou tvořeny různorodými projevy, které dělíme na psané a mluvené, a je jim společná nejen funkce informativní, ale především funkce persvazivní, tedy přesvědčovací. Mezi přední lingvisty, kteří se zasloužili o vymezení publicistického stylu v 1. polovině 20. století, patří například Bohuslav Havránek nebo František Trávníček, mezi autory, kteří se tímto tématem zabývali až v období pozdějším, řadíme například Jana Chloupka či Aloise Jedličku.

Havránek například ve svých statích nevymezuje přímo styl publicistický, ale řeší pouze jeho čistý projev. Za důležité považuje nejen všímání si funkčních prostředků v publicistickém textu, ale také jeho jazykových a nejazykových prostředků. František Trávníček vedle

Havránkových úvah už tento styl v 50. letech 20. století vymezuje jako samostatný, zabývá se především chybami novinářského jazyka a způsobem jejich odstranění. To je například patrné ve stati K problematice novinářského jazyka Radoslava Večerky, která je založena na výzkumech novinářského jazyka, jež Trávníček prováděl se studenty vysokých škol v Praze a Brně.

Po vědecké konferenci v Liblicích v roce 1954, která byla zaměřena především na problematiku stylu a stylistiky, došlo k vymezení publicistického stylu jako samostatného funkčního stylu a začala se mu tak věnovat pozornost především v časopise Naše řeč a podobných periodikách.

Postupně se o stylu novin začalo smýšlet jako o svérázném samostatném stylu a došlo tak k jeho vymezení na tři základní útvary: Styl novinářských žánrů, styl politických publikací a styl řečnický. Právě takto styl vymezil kolektiv autorů v roce 1955 – František Daneš, František Váhala, Karel Hausenblas a Ludvík Doležel ve své jazykové příručce Kapitoly z praktické stylistiky (1955). Mezi funkce stylu, které tito autoři v příručce vymezují, patří funkce: informační, vzdělávací a persvazivní (tj. přesvědčovací), přičemž persvazivní funkce

10

je chápána jako funkce odlišující tento styl od ostatních. Dále se v publikaci autoři zabývají žánrovým rozdělením stylu, a to na styly: 1. čistě publicistické, tj. například úvodník, zpravodajství či politický komentář, 2. styly žánrově smíšené, které používají nejen prostředky publicistické, ale i odborné či umělecké a řadíme sem umělecko-publicistické styly a styly odborně publicistické, 3. jazykové projevy jiných funkčních stylů, tj. úředního či uměleckého.

Publicistickým stylem a jeho vymezením se dále hlouběji zabývá například Jan Chloupek ve své studii Dichotomie spisovnosti a nespisovnosti (1986), kde mezi funkce tohoto stylu přidává například funkci výchovnou, vzdělávací a estetickou. Jako významný rys žurnalistického stylu vyzdvihuje periodičnost, která má za následek tzv. automatizaci, díky níž jsme schopni se v textu rychle orientovat a také být co nejinformovanější. ¹

1.1. Členění publicistického stylu

Samotné členění publicistických textů prošlo ke konci 20. století několika proměnami, přičemž nám je nejznámější klasické rozdělení do tří kategorií na: texty zpravodajské, analytické a beletristické. Někteří autoři se snažili jednotlivé útvary klasifikovat podrobněji a rozdělit je tak do několika menších skupin, stále se ale přikláníme spíše k té základní trojí klasifikaci.

Například Josef Václav Bečka ve své publikaci Česká stylistika uvádí jako jednotlivé útvary publicistických textů texty: 1. zpravodajské (tj. zprávy, zpravodajské články, reportáže aj.), 2. informačně naučné (články s vědeckou tematikou), 3. úvahové (recenze, polemiky, kritiky), 4. beletrizované (soudnička, fejeton, cestopisný článek a další), 5. nepublicistické texty v denním tisku (tj. takové texty, které jsou vypůjčené od ostatních stylů jazyka)²

Zpravodajské texty považujeme za základ publicistických textů a podle J. Mistríka mají oproti ostatním textům tzv. sestupnou perspektivu, podávají tedy informace od nejdůležitějších po ty nejméně důležité, a právě proto je pro ně typický poutavý titulek, ve kterém bychom se měli už na první pohled dozvědět nejdůležitější obsah následujícího textu. Úkolem těchto textů je prioritní funkcí informovat čtenáře, a to co nejlepším způsobem, často jsou proto texty doplněny o různé přídavné materiály: „Mohou uvádět jednotlivé souvislosti a pro větší

1 JUNKOVÁ, Bohumila. Jazyková dynamika současné publicistiky. Praha: ARSCI, 2010, s. 20–21

2 Tamtéž, s. 41

11

názornost bývají doplňovány dalším dokumentačním materiálem nejazykové povahy: grafy, tabulkami, schématy, fotografiemi apod.“ ³

Analytické texty jsou charakteristické osobním přístupem autora a jsou v nich uváděna především fakta na bázi výkladového slohového postupu, která nám mají danou věc objasňovat, případně ji nějak zanalyzovat. Je v nich patrný původně odborný vývoj tohoto stylu, do nějž byl publicistický styl zprvu zařazován (viz 1. kapitola), proto v nich můžeme nalézt různé odborné termíny, ačkoliv v menší míře. Na rozdíl od odborného textu v nich ale můžeme nalézt různé typy expresivních výrazů, frazémů či obrazných pojmenování. Analytické texty mají za úkol tedy nejen objasňovat, ale také působit přesvědčivě a věrohodně, tak, aby čtenář nebyl přehlcen informacemi, ale opravdu se dozvěděl pouze ty podstatné a nejdůležitější.

Beletristické texty jsou typické tím, že stojí na rozhraní mezi funkčním stylem uměleckým a publicistickým. Za publicistický text je považujeme především proto, že daná tématika, která je v nich řešena, je konkrétně adresovaná čtenáři a je jednoznačná, kdežto v uměleckém textu nemusí být podáno přímé vysvětlení a celkově nemusí být text tolik konkrétní. Lze je rozdělit na fejetonové a reportážní a předpokládáme u nich vyšší jazykovou úroveň, právě vzhledem k tomu, že jejich autoři jsou také často autory uměleckých textů.

Je možné tyto texty dělit ještě podrobněji, například Jaroslav Bartošek texty rozšiřuje ještě o tzv. publicistiku spekulativní, manipulátorskou a blábolivou. Spekulativní publicistikou rozumíme takové texty, které mají schopnost čtenáře nenásilně ovlivnit, většinou pomocí subjektivních názorů nebo domněnek jednotlivých autorů. Autoři manipulátorské publicistiky záměrně předkládají čtenáři neúplné nebo nepravdivé informace, přičemž se snaží přesvědčit publikum o jejich pravdivosti. Třetím bodem je publicistika blábolivá. Tyto texty informují čtenáře výrazně nepravdivě a nepředpokládá se u nich, že by si je čtenář nějakým způsobem ověřoval. Jsou tedy nedůvěřivé a mohou u čtenáře vytvořit velmi klamné názory.⁴

3 JUNKOVÁ, Bohumila. Jazyková dynamika současné publicistiky. Praha: ARSCI, 2010, s. 41

4 Tamtéž, s. 42–43

12

1.2. Jazyková stránka publicistických textů

V současné době v sobě publicistický styl zahrnuje takové jazykové prostředky, které mohou někdy navzájem působit protichůdně. Autoři publicistických textů používají tedy nejen nocionální (tj. pojmové) prostředky nebo spisovné výrazy, ale i neologismy, archaismy, knižní prostředky, nacionální výrazy (tj. mezinárodní), hovorové prostředky a různé slovní hříčky, případně slova citově zabarvená, aby docílili toho, že zaujmou čtenářovu pozornost.

1.2.1. Zpravodajské texty

Zpravodajské texty patří do jedné ze tří základních skupin textů publicistického stylu a charakteristické pro ně je, že podávají věcné informace o nejaktuálnějších událostech.

Zpravodajské zprávy nám přinášejí informace z několika různých sfér, ať už politických, ekonomických nebo odborných. Právě odborné texty, týkající se všech možných oborů, se v poslední době silně podílejí na vývoji naší společnosti, tím pádem je pro ně velmi příznačná tzv. pojmovost. Z jazykového hlediska je pro ně dále velmi příznačná tendence k tzv.

automatizaci, tedy k jakési ustálenosti určitých slovních spojení. Jedná se především o takové prvky, které se běžně používají a mohou se z nich stát až klišé. Existují také tzv. aktualizovaná slovní spojení, tj. taková spojení, která jsou nová, neobvyklá a něčím zajímavá. V případě, že se ustálí a dojde k jejich běžnému užívání, stávají se opět zautomatizovaným slovním spojením.

Vzhledem k tomu, že autoři zpravodajských textů jsou omezeni nejen časově, ale i délkou zpráv, jejich cílem je snaha předat čtenáři co nejkonkrétnější, strohá a stručná fakta, proto vybírají takové jazykové prostředky, které jsou spisovné a neutrální. Vedle toho se ve zpravodajských textech často vyskytují slova přejatá, jako je například: holding nebo image, jedná se tedy především o anglicismy. Při vytváření zpravodajských textů autorům často napomáhá tzv. modelovost vyjádření: „… je ve zpravodajském stylu zvláště výrazná, neboť odpovídá opakujícím se situacím, jevům a událostem, o nichž je třeba informovat.“⁵, proto je v jazykových prostředcích znatelná jistá míra stereotypnosti.

Pro tuto kategorii publicistického stylu jsou typické především stylově nepříznakové prostředky, ačkoliv se v některých textech mohou objevovat jak prostředky hovorové, tak prostředky knižní, v mluveném typu zpravodajství zase můžeme zachytit hovorové výrazy.

5 ČECHOVÁ, Marie, Marie KRČMOVÁ a Eva MINÁŘOVÁ. Současná stylistika. Praha: NLN, Nakladatelství Lidové noviny, 2008, s. 263

13

Z hlediska syntaktického jsou pro zpravodajské texty typické krátké věty, které ale mohou obsahovat i několikanásobné větné členy, což opět to souvisí s tím, že se autoři snaží do krátkého textu vložit co nejvíce informací.

Mezi zpravodajské texty řadíme například: zprávu, rozšířenou zprávu (ta ale více přebírá specifika textu analytického), oznámení, komuniké a publicistický referát.⁶

1.2.2. Analytické texty

Analytický styl, často také zvaný „publicistický styl v užším smyslu“⁷, především analyzuje a komentuje dané informace, a mezi jeho primární funkce patří například funkce ovlivňovací, persvazivní (tj. přesvědčovací) a samozřejmě funkce informativní. Snahou autorů těchto textů je především dopátrat se co nejhlouběji všech možných příčin a kontextů dané informace, proto se těmto textům nazývá analytické. Autoři těchto textů se často odvolávají na různé autority, díky jejichž výrokům mají na čtenáře vetší vliv, dále se snaží podávat ohledně dané věci různá fakta či výčet příkladů.

Podobně, jako u textů zpravodajských, můžeme u analytických textů pozorovat jejich sklony k automatizaci a modelovost vyjádření. Mezi další prvky, které jsou pro analytické texty velmi charakteristické, patří například tendence k vytváření prostředků stylové aktivizace, tedy takových prostředků, které mají snahu oživit daný komunikát a následně tím ovlivnit čtenáře.

Autoři těchto textů proto dávají přednost užívání metafory, metonymie, obrazného vyjádření či pestrých figur a trop, přičemž právě díky těmto prostředkům je možné, aby textu převládala funkce persvazivní či získávací.

Pro analytické texty je dále typický velký výskyt různých frazémů, okazionalismů a neologismů, díky nimž mohou texty působit expresivněji až humorně.

Mezi analytické texty řadíme například: úvodník, komentář, posudek, recenzi či kritiku, projev, diskuzi, polemiku či interview.⁸

6 ČECHOVÁ, Marie, Marie KRČMOVÁ a Eva MINÁŘOVÁ. Současná stylistika. Praha: NLN, Nakladatelství Lidové noviny, 2008, s. 263-265

7 Tamtéž, s. 266

8 Tamtéž, s. 266-268

14

1.2.3. Beletristické texty

Podobně jako u textů zpravodajských a analytických, můžeme i v beletristických textech pozorovat snahu o jejich ozvláštnění, a to pomocí obrazného vyjadřování skutečnosti. Mezi metody, které autoři v beletristických útvarech používají k jejich zvýraznění, patří například časté užívání metafor, synekdoch nebo metonymií, které vedou k jazykové aktualizaci. Často se zde také uplatňují autorské neologismy, humor či emocionální prvky.

Beletristické texty se od textů analytických a zpravodajských liší především tím, že v nich do popředí silně vystupuje subjektivita a individualita autora. Mezi jednotlivé funkce, které jsou pro tyto texty typické, patří opět funkce informativní a ovlivňovací, nově zde ale můžeme pozorovat funkci estetickou, která využívá prvky uměleckého stylu.

Pro kompozici těchto textů je charakteristické, že se u nich mezi sebou střídají, nebo naopak prolínají všechny slohové postupy. Nejčastěji je v nich využit slohový postup informační či popisný. Od klasických beletristických textů se ale liší tím, že jejich autoři vycházejí z různých faktografických údajů, proto jsou tyto texty ještě víc konkrétní.

Mezi beletristické texty řadíme například: fejeton, sloupek, reportáž, medailonek nebo črtu.⁹

9 ČECHOVÁ, Marie, Marie KRČMOVÁ a Eva MINÁŘOVÁ. Současná stylistika. Praha: NLN, Nakladatelství Lidové noviny, 2008, s. 268-269

15

3. Vznik tzv. nových médií ve světe a u nás

Vzhledem k tomu, že se ve své bakalářské práci zabývám především komentáři a blogy, které jsou publikovány na internetových stránkách a spadají tak do tzv. nových médií, je třeba vysvětlit, co pojem nová média znamená.

2.1. Nová média ve světě

S postupem času pojem nová média začal měnit svůj význam, například ve 20. století lze za druh nového média považovat televizi, která byla tehdy trendem. Od 90. let minulého století, tedy od vzniku internetu, je ale nutné za nová média považovat především ta tzv. elektronická.

Za staré či tradiční médium tedy v současné době považujeme především tištěné noviny.

Vzhledem k tomu, že nová média jsou rychlá a dnes už snadno dostupná, začínají být čtenější/sledovanější, než ta tradiční, nicméně klasické tištěné médium tvoří stále jakýsi základ.

10 Předchůdcem webu, který elektronickým médiím zajistil jejich rozvoj, je například teletext, který se zrodil ve Velké Británii v 70. letech 20. století, videotex nebo online služby, ze kterých se postupně zrodily i první osobní počítače, s jejichž vznikem přichází také rozmach internetu.

Už v roce 1971 byl poslán první email, který je dnes nezbytnou součástí našeho života a od roku 1995 se postupně začínají na internetu prezentovat věhlasné a prestižní noviny, jako například USA Today nebo New York Times.¹¹

2.2. Nová média v Čechách

Do Čech přišla internetová žurnalistika o něco později a o její základ se zasloužil spisovatel a novinář Ondřej Neff. K internetu se Neff dostal úplnou náhodou, a to díky neplánovanému setkání se třemi studenty ČVUT na srazu „scifistů“. Ačkoliv mu zprvu přišel internet nezajímavý, nakonec se rozhodl koupit si modem a internet si zavedl. V roce 1996 se společně s Tomášem Vildem rozhodli vytvořit své vlastní logo se zeleným psem a spustit web s názvem Neviditelný pes. Ačkoliv ze začátku jeho úspěšnost nebyla tak značná, poté, co časopis Týden otiskl článek, ve kterém byla o Neffově webu zmínka, stránku začalo postupně navštěvovat více lidí a dali tak vzniku českému internetu.

10 ČERMÁK, Miloš, OSVALDOVÁ, Barbora a Alice NĚMCOVÁ TEJKALOVÁ, ed. Žurnalistika v informační společnosti - digitalizace a internetizace žurnalistiky: proměny a perspektivy žurnalistiky v epoše digitálních médií aneb nová média teoreticky i prakticky. V Praze: Karolinum, 2009, s. 7

11 Tamtéž, s. 10-14

16

Neviditelný pes je dnes považován za první ryze český internetový deník, mezi jehož trvalé rubriky patří Zvířetník a Sci-fi (dnes Sarden). Na hlavní straně webu můžeme najít v sekci Moudro dne aforismy psané Pavlem Kosorinou a mezi další rubriky patří například Britské listy nebo již zmiňovaný Sarden. Tento web byl původně financován samotným Ondřejem Neffem, po čase se ale na internetu rozmohla reklama, díky které je dnes možné uhradit provozní náklady webů.¹²

Mezi další významné webové stránky, které ovlivnily vývoj českého internetového zpravodajství, patří Seznam. Seznam byl vytvořen na jaře roku 1996 a jeho zakladatelem je Ivo Lukačovič, který je považován za jednoho z průkopníků internetu. První webová stránka, kterou vytvořil, byla neoficiální stránka Járy Cimrmana. Následně narazil na americkou webovou stránku s názvem Yahoo, která fungovala jako seznam všech světových webových stránek. Na základě toho se Lukačovič rozhodl okopírovat tuto americkou stránku a vytvořil tak již zmiňovaný server www.seznam.cz. Firma Seznam se začala postupně rozrůstat, web začal svým čtenářům nabízet omezené zpravodajství a v roce 1998 byl vytvořen projekt Novinky, který dnes známe jako online magazín deníku Právo – www.novinky.cz. Mezi známé novináře, kteří tehdy zaručili projektu Novinky věhlas, patří například František Fuka nebo Tomáš Baldýnský.¹³

Postupně se elektronická podoba zpravodajství rozmohla natolik, že dnes má už téměř každý deník nebo týdeník svou elektronickou podobu a nejaktuálnější informace ze všech možných sfér si můžeme denně na internetu přečíst. Každý online magazín pak nabízí několik rubrik, ze kterých si čtenář může vybrat informace, které ho zajímají. Mezi rubriky již zmiňovaného serveru www.novinky.cz patří například: domácí zprávy, zprávy ze zahraničí, krimi zprávy, kultura, ekonomika nebo komentáře, a podobně je tomu tak i u jiných online magazínů, jako jsou například: www.idnes.cz nebo www.aktualne.cz. Velmi populárními se v posledních letech stávají tzv. „blogy“, které mají zastupovat buď funkci osobního deníku, nebo mají napomáhat firmám, aby se zviditelnily a propagovaly tak své zboží a svou značku.

Velkým trendem se v současnosti stávají také tzv. „vlogy“, přičemž vlogy jsou obdobou blogů, ovšem s tím rozdílem, že se jejich autoři natáčejí na kameru a tvoří tak videa, která jsou pak umisťována na platformě Youtube. V posledních letech se pro autora vlogů začal používat

12 ČERMÁK, Miloš, OSVALDOVÁ, Barbora a Alice NĚMCOVÁ TEJKALOVÁ, ed. Žurnalistika v informační společnosti - digitalizace a internetizace žurnalistiky: proměny a perspektivy žurnalistiky v epoše digitálních médií aneb nová média teoreticky i prakticky. V Praze: Karolinum, 2009, s. 28

13 Tamtéž, s. 29

17

název „Youtuber“, což je tedy člověk, který vlogy natáčí, umisťuje je na Youtube a získává si díky nim svou popularitu.

4. Povaha komentáře

Komentář, který dnes řadíme mezi žánry analytické, má oproti blogu o něco bohatší historii. Zatímco internetové blogy u nás získávají na popularitě až s příchodem internetu, tedy v 90. letech, komentáře se v Čechách vyskytují už od dob Rakouska-Uherska. Abychom ale mohli hodnotit současnou podobu komentáře, je třeba si vysvětlit, jak tento útvar vznikl a koho považujeme za předchůdce dnešních populárních komentátorů.

Ve své bakalářské práci budu následně hodnotit komentáře Jany Bendové, která dlouho zastávala funkci šéfkomentátorky deníku Mladá fronta DNES, v současnosti spravuje komentáře a sama komentuje v týdeníku Reflex a své komentáře uveřejňuje na publicistickém serveru www.reflex.cz.

4.1. K historii komentáře

Komentář, latinsky commentarius, původně představoval poznámky a zápisky a byl tvořen deníkovou formou. V Čechách jej známe od 19. století, kdy za tehdejšího Rakouska, později Rakouska-Uherska měl povahu satiry a polemiky, kterou si zachoval dodnes. V 60.

letech 19. století však přišel velký rozmach novin, který napomohl velké změně dosavadních prozaických útvarů. Vedle povídky či románu začaly vznikat nové, osobité útvary, které se zaměřovaly především na skutečnost a na vztah k samotným čtenářům, podobně jako komentář v současnosti.¹⁴ Už Karel Havlíček Borovský se snažil o srozumitelné vyjadřování a o obohacování našeho jazyka, začaly se více užívat hovorové výrazy a rozmohla se snaha o stručný a pochopitelný text.¹⁵ Mezi další české spisovatele/publicisty, kteří by se dali považovat za předchůdce komentátorů, patří například Karel Sabina, Jan Neruda, později Josef Čapek a Karel Čapek nebo Ferdinand Peroutka. Všichni tito autoři měli blízko k politickým událostem a své názory vyjadřovali především v různých listech, jako jsou například Květy,

14 OSVALDOVÁ, Barbora, ed. O komentáři, o komentátorech: (kolektivní monografie k žánru). Praha:

Karolinum, 2013, s. 9-10

15 Tamtéž, s. 10

18

Národní listy či Lidové noviny. Právě tito autoři se snažili, stejně jako současní autoři komentářů, podat svůj pohled na aktuální dění pravdivě, skutečně a se zájmem o čtenáře.¹⁶

Velký zvrat nastal v roce 1948, kdy velmi významní publicisté, jako byl například Pavel Tigrid či Ferdinand Peroutka, museli emigrovat do zahraničí a kvalita komentáře na našem území začala poněkud upadat. Hodnotné komentáře tak bylo možné zaslechnout pouze ze zahraničního rozhlasu. Až 60. léta minulého století lze z pohledu žurnalistiky považovat za velmi progresivní, v Československu začala vznikat nejen nová periodika, mezi která řadíme například Plamen či Mladý svět, ale k velkému rozmachu došlo také především ve vysílání Československého rozhlasu. Například roce 1965 vznikl pořad pro mladé posluchače s názvem Mikrofórum, významná byla také redakce kolem rozhlasového vysílání Mezinárodní život, kterou tvořili jako přední komentátoři například Jaroslav Jírů, Jan Petránek a další. Následně se povaha komentáře měnila podle dané politické situace, proto se například po roce 1969 můžeme setkat spíše s komentářem ekonomickým než politickým. ¹⁷

4.2. Komentář v současnosti

V současnosti komentář řadíme mezi žánry analytické, které vyjadřují osobní názor, a v žurnalistice tak zastupuje velmi důležitou roli. Vzhledem k tomu, že komentáři musí přecházet nějaká zpráva, na kterou se pak následně odvolává, má za úkol jednotlivé informace blíže doplnit a následně je zařadit. Cílem komentáře je především dodat subjektivnější pohled na věc buď obecně známou či aktuální. Oproti zprávě, která má jasně dané vlastnosti, jež by měla splňovat, jako například odpovídat především na základní otázky (kdy a kde se co stalo), být citově neutrální či být věcná, komentář je v ohledu k jeho vlastnostem o něco benevolentnější. V současnosti může být komentář doprovázen různými grafy nebo tzv.

infografikou, která se v posledních letech stává velmi populární formou publikování informací.

Autoři komentářů tak mohou lépe doložit pravdivost svých tvrzení, přesto je ale pro komentář stále nejdůležitější jeho samotná forma a způsob, jakým je psán.¹⁸

Ze své historie si tedy komentář ponechal nejen formu, jakou je psán, ale také stejně, jako dříve, je stále umisťován především do denního tisku, do časopisů, stále existují rozhlasové komentáře a také se velmi rozmohla jeho internetová podoba, kdy pro jeho elektronické

16 OSVALDOVÁ, Barbora, ed. O komentáři, o komentátorech: (kolektivní monografie k žánru). Praha:

Karolinum, 2013, s. 11

17 Tamtéž, s. 11-12

18 Tamtéž, s. 9-10

19

publikování autoři používají webové stránky populárních médií, jako jsou například:

www.reflex.cz, www.novinky.cz (on-line magazín deníku Právo), www.aktualne.cz či internetová podoba Českého rozhlasu www.irozhlas.cz. Na všech těchto internetových stránkách máme dnes možnost si přečíst komentáře od známých a respektovaných komentátorů.

S postupným vývojem se začaly komentáře kvůli svým charakteristickým znakům dělit do určitých skupin. Z hlediska tematického zaměření, lze komentáře dělit na: ekonomické, vnitropolitické, zahraničněpolitické či sportovní. Dále lze komentář dělit podle jeho časové frekvence, a to na komentář dne či komentář týdne, nebo podle způsobu, jakým je vykládán, tedy například komentář autorský.¹⁹

4.3. Kdo je komentátor

Za komentátora považujeme osobu, která se zabývá psaním publicistických komentářů a lze říci, že komentáře jsou dnes nezbytnou součástí zpravodajství, ať už v mluvené nebo psané formě. Jak už bylo řečeno v předchozí kapitole, komentář je žánr analytický a předchází mu nějaká událost, případně tematizovaná ve zprávě, na kterou se následně odvolává. Proto je cílem komentátora objasňovat svým čtenářům dané informace, interpretovat je a dávat jim jiný kontext, aby ve čtenářích vzbudily zájem a zamyšlení.²⁰ Ačkoliv si každý komentátor může vybrat svůj vlastní způsob, jakým bude komentáře psát, většinou se řídí buď metodou indukce, nebo metodou dedukce. Metoda indukce je založená na tzv. empirii, tedy výsledcích pozorování a následném vytváření poznatků. ²¹ Naopak metoda dedukce je chápána jako usuzování nebo dospívání k závěrům na základě pravdivých předpokladů.²²

Každý komentátor by měl mít především zajímavé názory a své poznatky by měl formulovat tak, aby ve čtenářích buď vyprovokovaly zájem o dané téma, nebo aby se s nimi naopak čtenář ztotožnil. Už samotný titulek nebo perex, pokud ho obsahují, by měly čtenáře upoutat. Způsob interpretace daných informací se ale u každého komentátora mírně liší, a to především proto, aby si zachovali svou originalitu. Nicméně stavba jejich komentářů bývá obvykle velmi podobná. V současnosti komentátoři využívají ve svých textech také ironie

19 OSVALDOVÁ, Barbora a Jan HALADA. Praktická encyklopedie žurnalistiky a marketingové komunikace. 3., rozš. vyd. Praha: Libri, 2007, s. 103–104

20 OSVALDOVÁ, Barbora, ed. O komentáři, o komentátorech: (kolektivní monografie k žánru). Praha:

Karolinum, 2013, s. 52

21 Urbaniková, Nela. 2012. „Dedukce vs. indukce.“ Encyklopedie lingvistiky, ed. Kateřina Prokopová. Olomouc:

Univerzita Palackého v Olomouci. http://oltk.upol.cz/encyklopedie/index.php5/Dedukce_vs._indukce

22 Urbaniková, Nela. 2012. „Dedukce.“ Encyklopedie lingvistiky, ed. Kateřina Prokopová. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci. http://oltk.upol.cz/encyklopedie/index.php5/Dedukce

20

a nadsázky, aby text oživili a především, aby čtenáře bavilo komentáře číst. Například Milan Vodička ve svém článku s názvem „Nevím“ popisuje, že do svých komentářů vkládá rád trochu ironie.

„Tenhle styl se mi vysloveně líbí, protože ironie a vtip oživují a navíc poslouží jako rychlá zkratka. V komentáři o tom, že se rozšiřuje výuka angličtiny na základních školách (a že to k ničemu stejně nepovede, protože cizí jazyky učíme špatně) jsem napsal: „Češi se nejlépe poznají podle toho, že většinou mluví plynule česky. Bohužel i v cizině.“ Troufám si tvrdit, že fakt, že jazyky moc neumíme, jsem mohl popsat nudněji a že tohle čtenáře probudí.“²³

Vodička také zastává fakt, že by při psaní komentáře měl každý autor mít už dopředu jasno v tom, o čem bude psát a jaká je hlavní myšlenka jeho textu. Souhlasí s tím, že by měl text obsahovat titulek, který nakonec využije ve prospěch celého komentáře, a zaujmeme jím své publikum.²⁴

Pro každého komentátora je mimo jiné vhodné i to, aby si vytvořil pomyslnou osnovu či teze, ze kterých bude během psaní vycházet. Především jde-li o aktuální téma, je dobré, aby si autor dělal své osobní poznámky a zachycoval své myšlenky, nápady či slovní obraty, díky kterým si vytvoří pomyslný plán a podle něj bude při psaní postupovat. Někteří komentátoři také volí způsob dotazování se, tedy ještě před tím, než začnou komentář psát, se zeptají lidí okolo sebe, co si o dané problematice myslí, aby měli možnost podívat se na konkrétní téma z více úhlů pohledu.²⁵

Ve své bakalářské práci se budu zabývat českou komentátorkou Janou Bendovou, která se zaměřuje především na politické komentáře a publikuje je online na stránkách magazínu Reflex – www.reflex.cz.

23 OSVALDOVÁ, Barbora, ed. O komentáři, o komentátorech: (kolektivní monografie k žánru). Praha:

Karolinum, 2013, s. 62

24 Tamtéž, s. 61

25 Tamtéž, s. 61-64

21

5. Povaha blogu

Blog dnes představuje webovou aplikaci zahrnující osobní příspěvky jednoho daného editora na jedné webové stránce. Část internetu, která obsahuje deníčky, se dnes nazývá blogosféra a blogy se dnes podle své povahy dělí do několika skupin.²⁶ Existují blogy firemní, které se používají jako součást marketingu dané firmy, což je tzv. Corporate blog. Dalším druhem blogu je tzv. tematický blog, který zahrnuje osobní příspěvky autora a umožňuje mu tak prezentovat své zájmy. Dalším blogem je fotoblog, kde převažují fotografie nad textem, dalším druhem blogu je tzv. mediální blog, který reprezentuje dané médium, a posledními blogy jsou tzv. mikroblogy, které svým čtenářům nabízejí pouze krátká a jasná sdělení ve formě zprávy.²⁷

Ve své bakalářské práci se budu zabývat zakladatelkou blogu na webovém portálu www.idnes.cz - Terezou Boehmovou, která kromě svých povídek a soukromých článků píše často příspěvky zaměřené na politické dění a její blog je tedy blogem tematickým.

V současnosti píše pro slovenský publicistický portál www.sme.sk

5.1. K historii blogu

První pokusy o vznik internetového deníku datují až od roku 1994. Za úplně první webový deník považujeme deník amerického studenta Justina Halla, který se rozhodl vytvořit webovou stránku s názvem „Justin's Links from the Underground“, na které začal publikovat zážitky ze svého osobního života. V roce 2004 ho americký deník New York Times označil za

„zakládajícího otce osobního blogování“ a Justin tak získal na popularitě, přičemž dal vzniku mnoha dalším internetovým deníkům.²⁸

Vznik slova „weblog“ je však datován až od roku 1997, kdy jej poprvé použil americký spisovatel a bloger Jorn Barger ve smyslu webového deníčku. V původním významu měl mít weblog opravdu funkci osobního deníčku, s tím rozdílem, že autor své poznámky nepíše na papír, ale na webovou stránku. Oproti klasickým deníčkům měly ale tyto weblogy mít spíše podobu dobře vypadajících webových novin, proto by se dalo říci, že se opravdu jednalo

26 Wikipedia. Blog [online]. [cit. 2018-04-10]. Dostupné z: https://cs.wikipedia.org/wiki/Blog

27 BURIANOVÁ, Markéta. Blog jako specifický žánr online publicistiky. Brno, 2013. Bakalářská práce.

Masarykova univerzita, Filosofická fakulta. Vedoucí práce Zuzana KOBÍKOVÁ, s. 16-19

28 COLIN, Schwartz. The blog starter: Justin Hall: Blogging Pioneer. The bloger starter [online]. [cit. 2018-04- 04]. Dostupné z: https://www.theblogstarter.com/justin-hall-blogging-pioneer/

22

o deníky v publicistickém slova smyslu, pouze s tím rozdílem, že je tvořil jen jeden člověk.

Z počátku 21. století se začaly blogy velmi rychle rozvíjet a postupně začaly některé z nich přinášet opravdu výjimečný obsah, který klasická média postrádala, proto začala z některých předních blogů dokonce citovat.²⁹

Blogy začaly postupně svým čtenářům přinášet nejen velmi čtivý obsah, ale díky tomu, že právě daný obsah nepodléhal klasickému postupu redakčních úprav a jejich autoři mohli používat expresivnější jazykové prostředky než běžní novináři, přinášel blog také neformální atmosféru. Postupem času začaly blogy nabírat na popularitě, což ovšem mělo za důsledek to, že se v jejich obsahu začaly objevovat jazykové prostředky nekvalitní úrovně a najít opravdu dobrý článek bylo obtížné. Na základě těchto problémů se začaly rozmáhat servery, na kterých bylo možné hlasovat o tom, zda má daný příspěvek kvalitní obsah, a to takovým způsobem, že uživatel, který našel na internetu zajímavý článek, ho mohl sdílet na specializovaný portál a tím pro něj hlasovat. Jako příklad takového serveru můžeme uvést například americkou stránku www.Digg.com nebo její obdobnou českou variantu www.linkuj.cz. Význam těchto serverů začal s příchodem sociálních sítí upadat, nicméně alespoň ty nejznámější stále existují.³⁰

5.2. Blog v současnosti

Blogy se dnes stávají nedílnou součástí internetu a začíná se u nás objevovat více a více populárních osobností, které se blogováním živí. Je nutné podotknout, že by pro kvalitu blogu měly být dané příspěvky především často aktualizovány. To znamená, že by blogy měly obsahovat nové a aktualizované příspěvky, jelikož čtenáři potřebují číst nové a aktualizované informace.³¹

Od roku 2016 v České republice funguje také portál s názvem Czech Blog Awards, v překladu „Cena českého blogu“, který funguje jako anketa, která svým vítězům uděluje

„ocenění pro českou internetovou komunitu na sociálních sítích“ a hlasují v ní samotní fanoušci jednotlivých blogerů. Ocenění se udělují v kategoriích: Bloger, Blogerka, Video bloger, Video blogerka, Cosmo objev, Instagram roku a Ynspirology awards. Dále ještě existují podkategorie, které jsou specificky rozdělené na mužské, ženské a společné kategorie. Anketa má nejen svou

29 BEDNÁŘ, Vojtěch. Internetová publicistika. Praha: Grada, 2011. Žurnalistika a komunikace, s. 165

30 Tamtéž, s. 166

31 Wikipedia. Blog [online]. [cit. 2018-04-10]. Dostupné z: https://cs.wikipedia.org/wiki/Blog

23

webovou stránku, na které je možné hlasovat, ale například finálový večer za rok 2017 byl odvysílán živě televizí Óčko a iDNES.³²

Mezi nejpopulárnější české blogery, jejichž fanoušky jsou především teenageři, dnes řadíme například Nikolu Čechovou alias Shopaholic Nicol, která vytvořila svůj blog o módě, nebo Karla Kováře, který na internetu vystupuje pod přezdívkou Kovy a patří mezi nejpopulárnější autory videoblogů, zkráceně vlogů. Pro starší generaci, především pro rodiče s dětmi, se stal v poslední době velmi populárním blogem Deníček moderního fotra, jehož autorem je Dominik Landsman. Již zmiňovaná Tereza Boehmová se v roce 2017 umístila v této anketě na třetím místě.

Vedle těchto populárních tematických blogů existují také tzv. Čtenářské blogy, které jsou pod záštitou publicistických serverů, a svým uživatelům dávají možnost podílet se na jejich obsahu. Čtenáři si tak mohou vytvořit svůj vlastní osobní blog, kde mohou publikovat své názory na daná témata a mohou se svým publikem navázat diskuzi, jelikož mnoho serverů umožňuje čtenářům, aby pod daný článek vkládali své osobní komentáře. Mezi takové blogy patří například www.blog.idnes.cz nebo www.blog.aktualne.cz. Vedle čtenářských blogů existují ještě například blogy redakční, jejichž autoři jsou ale oproti autorům čtenářského blogu svázáni jistými konvencemi.³³

V případě blogu čtenářského musí zůstat udržet vztah publicista-čtenář, i přesto, že mají tito jednotliví blogeři možnost vytvořit své vlastní médium a mohou se projevit kreativnějším způsobem. Je nutné dodržovat nejen formální kritéria daného publicistického serveru, ale také mohou některé články procházet korekturou, nebo být dokonce v případě nevhodného vyjadřování z internetu staženy.³⁴

V případě redakčního blogu, který je svazován jistými společenskými pravidly, musí být dodržena jasný forma, délka i žánr jazykových prostředků, které jejich autoři používají, jelikož můžou reprezentovat názory celé redakce. Pokud by tito autoři chtěli využít nadbytek informací, které mají, protože se jedná většinou o zkušené žurnalisty, nebo by chtěli vyjádřit své vlastní názory a ne názory celé redakce, musí pak psát mimo dané médium. A právě z tohoto důvodu dávají média redaktorům možnost vytvořit pro publikování těchto informací jiný prostor – blog redaktora, který je ale od média formálně oddělen. Zde pak mají autoři možnost

32 Wikipedia. Czech blog awards [online]. [cit. 2018-04-11]. Dostupné z:

https://cs.wikipedia.org/wiki/Czech_Blog_Awards

33 BEDNÁŘ, Vojtěch. Internetová publicistika. Praha: Grada, 2011. Žurnalistika a komunikace, s. 202

34 Tamtéž, s. 202

24

projevit své osobní názory, které postoj celé redakce nevyjadřují, a čtenáři díky tomu získávají jakousi přidanou hodnotu.

Oproti tomu redakční weblogy mohou sloužit k poskytování informací ze zákulisí redakce média, které už nejsou svázány striktními pravidly. I přesto je ale nutné, aby při provozování blogů autoři dodržovali jejich autoři jisté podmínky, například to, že jejich obsah nebude v rozporu se zájmy média nebo že se takový blog nestane pro médium vnitřní konkurencí.³⁵

Je nutné, aby si provozovatelé blogů uvědomovali, že obsah jejich příspěvků je veřejně dostupný široké škále čtenářů jakéhokoliv věku, měli by tím pádem zohlednit to, jakým způsobem budou jejich blogy vedeny a jakým způsobem se budou ve svých příspěvcích vyjadřovat.

5.3. Kdo je bloger

Za blogera označujeme osobu, která se zabývá psaním příspěvků na svém blogu, přičemž daný blog může být jakéhokoliv charakteru. Jak již bylo zmíněno v předešlé podkapitole, v současnosti existuje několik druhů blogů a každý z nich má trochu jinou podobu. Jedná-li se například o tematické blogy, v tomto případě mohou jejich autoři publikovat prakticky o čemkoliv, co je zajímá. Často se se svými čtenáři chtějí podělit o své zážitky a jejich blogy bývají založeny na jejich koníčcích, ale existují i blogeři, kteří se zabývají odbornějšími tématy, jako je politika, kultura a dění ve společnosti. Například již zmíněná Shopaholic Nicol založila svůj blog na módě a všem s ní spojené, dal by se tedy považovat za blog čistě osobní, oproti tomu například Tereza Boehmová využívá pro své sdílení publicistické servery a obsah jejích příspěvků je už o něco širší, zabývá se nejen společenským děním v politice, ale píše také básně či povídky. V tomto případě můžeme shledávat, že se z obyčejného webového deníčku začínají stávat vlivné blogy, které jsou považovány za součást médií. Důkazem může být i fakt, že některé blogy nebo jejich části se v případě, že mají velký čtenářský ohlas nebo obzvláště zajímavé, poutavé či kontroverzní téma, otiskují na názorové stránce tištěných deníků.

Cílem blogera je především zaujmout čtenáře originalitou, ať už se jedná o neotřelé jazykové prostředky, které používá nebo o zajímavá témata, o kterých píše. Dalším z jeho cílů je podělit se o své názory, postoje nebo zážitky s širokou veřejností a vzbudit tak ve čtenářích

35 BEDNÁŘ, Vojtěch. Internetová publicistika. Praha: Grada, 2011. Žurnalistika a komunikace, s. 202-204

25

o takové články zájem. Dnes je pro blogera velkou výhodou to, že pro něj existují minimální překážky, aby mohl vstoupit do této elektronické sféry, může se tak bez problému stát amatérským publicistou. V současnosti využívají blogeři pro své zviditelnění především sociální sítě jako jsou Facebook, Instagram nebo Youtube, což jim velmi zjednodušuje „cestu ke slávě.“

Co se týká organizace příspěvků, které bloger na své stránky umisťuje, měly by být chronologicky řazeny. V horní části webové stránky by se měl nacházet ten nejnovější příspěvek, který je vždy označený datem, kdy byl publikován, a titulkem, a pod ním jsou postupně řazeny starší články. Na úvodní stránce by se mělo zobrazit jen menší množství těch nejaktuálnějších příspěvků a starší články se pak díky softwaru automaticky ukládají do archivu. Bloger by měl dále dbát na kategorizaci příspěvků podle daných témat nebo časových údajů, aby byly pro čtenáře jeho stránky co nejpřehlednější.³⁶

Samotné vytváření příspěvků, jejich charakter i podobu má bloger naprosto ve svých rukou a je jen na něm, jak moc si dá na vzhledu blogu a na kvalitě příspěvku záležet. Mnoho blogerů využívá na svých stránkách také hypertextových odkazů, které pak čtenářům umožňují dohledat příspěvky podobného rázu, mimo to ale daný článek zatraktivňují a autor díky nim může čtenářům nabídnout odkazy například na své fotografie, videa nebo starší příspěvky.³⁷

6. Co mají komentátoři a blogeři společného a v čem se liší

V předchozích dvou kapitolách jsem se zabývala povahou komentáře a povahou blogu jako samostatných publicistických žánrů. Dále se budu zabývat tím, v čem se komentář od blogu liší a naopak, co mají společného.

6.1. Společné rysy komentátorů a blogerů

Jedním ze základních společných rysů, které u těchto dvou publicistických žánrů můžeme nalézt, je především snaha o kontakt se čtenářem. Jak komentátor, tak bloger se snaží ve svých příspěvcích na čtenáře zapůsobit a zajistit si tak, aby jejich články byly čteny. Tito autoři se snaží vytvářet si pomocí svých příspěvků pomyslné publikum, pro které následně články píší

36 BYRON, D. L. a Steve BROBACK. Blogy: publikuj a prosperuj: blogování pro váš business. Praha: Grada, 2008, s. 64-65

37 BURIANOVÁ, Markéta. Blog jako specifický žánr online publicistiky. Brno, 2013. Bakalářská práce.

Masarykova univerzita, Filosofická fakulta. Vedoucí práce Zuzana KOBÍKOVÁ, s. 30-31

26

a díky nimž jsou schopni udělat si jméno a stát se populárními žurnalisty. Další shodou, kterou jsem při psaní bakalářské práce zaznamenala je, že webové portály, pod jejichž záštitou autoři píší, nabízejí čtenářům možnost napsat pod dané články své názory na probírané téma, případně se zapojit do diskuze s ostatními čtenáři.

Cílem blogera i komentátora je především vyjádřit své osobní názory na dané téma a vyvolat tak ve čtenářích potřebu zamyšlení se nad danou problematikou. Podobně jako komentátor se může i bloger odvolávat na nějakou předchozí zprávu a napsat na ni následně svůj vlastní názor, i když to není vyžadováno tak, jako u komentáře. Tímto způsobem můžou jak autoři blogů, tak autoři komentářů následně čtenářům dané téma objasňovat, případně je

„nalákat“, aby se o danou problematiku začali zajímat.

Stejně tak, jako jsou příspěvky na blogu doprovázeny hypertextovými odkazy, mohou i komentátoři mít své příspěvky doprovázeny odkazem na podobný článek, ať už se jedná o další článek téhož autora nebo o článek podobného charakteru. Jak bylo zmíněno v podkapitole Komentář v současnosti, tyto texty mohou být často doprovázeny infografikou, podobně i blogeři mohou do svých článků vkládat drobné grafy, obrázky nebo seznamy.

Posledním společným rysem komentátorů a blogerů je, že mohou psát pod záštitou téhož média. Například na portálu www.aktualne.cz si v sekci Portály mohou čtenáři přečíst jak komentáře, tak články na blozích.

6.2. Rozdílné rysy komentátorů a blogerů

Za jeden z nejzákladnějších rozdílných rysů, který jsem při psaní bakalářské práce vyhodnotila, považuji především rozdílnost ve způsobu, jakým autoři komentářů a autoři blogů své články píší. Ačkoliv mají tyto dva žánry mnoho společného, komentář, jakožto žánr analytický, si při psaní žádá značnou zkušenost a komentátor musí mít o dané problematice řadu informací. Oproti tomu při psaní článku na blogu není nutné, aby měl bloger tak velkou míru znalostí. Samozřejmě, že je na místě, aby v případě, že se nějakým tématem zabývá, měl podložené informace a psal pravdivě, není k tomu ale potřeba tolik zkušeností a svým čtenářům se snaží předat spíše svůj osobní názor na danou věc, než ji hodnotit na základě několika podložených faktů.

Dalším jevem, který jsem zaznamenala je, že se komentátoři oproti blogerům ve svých článcích snaží především čtenáře vyprovokovat a dotknout se jich, aby se nad danou

27

problematikou opravdu zamysleli. V tomto případě je podle mého názoru blog psán mnohem volnějším způsobem a autoři ho píší spíše pro to, aby své čtenáře pobavili nebo aby si čtenáři jen přečetli zajímavý názor.

Co se týká struktury textů, komentátoři se především snaží danou problematiku zanalyzovat, posoudit několik různých názorů, pročíst si fakta a na základě výsledků pak komentáře píší, přičemž není jejich největší snahou oprostit se od způsobu psaní jiných komentátorů, naopak je jejich primárním plánem napsat co nejkvalitnější text. Blogeři podle mého názoru spíše zakládají své články opravdu na originalitě, ať už jde o výběr témat, která je odliší od ostatních, nebo o specifické jazykové prostředky, díky kterým si vytvoří své publikum.

7. Jazykové prostředky vhodné pro komentář

V této kapitole se budu zabývat některými vybranými jazykovými prostředky, které jsou vhodné pro komentář. Jazykovými prostředky, které jsou typické pro publicistický styl a analytické texty, jsem se zabývala už v první kapitole této práce a v této části je rozděluji do tří základních hledisek, ze kterých budu následně vycházet i v celé praktické části. V této kapitole ale uvedu pouze několik základních jazykových prostředků.

Vzhledem k tomu, že je komentář útvarem, který spadá žánr analytický, z hlediska lexikálního jsou pro něj vhodné především publicismy, tj. specifické výrazové prostředky spadající do publicistické vrstvy. Publicismy a další lexikální prostředky lze dělit na automatizované a aktualizované (viz podkapitola číslo 1.2.). Za automatizované publicismy můžeme pokládat například slovní spojení typu: „praní špinavých peněz“, „masmédium“,

„tunelování“, „politické spektrum“³⁸ a další. Jako příklad aktualizovaného publicismu můžeme uvést například básnickou metaforu.

Dalšími jazykovými prostředky, které jsou vhodné pro komentář, jsou obrazná vyjádření, která jsou založena především na metaforičnosti. Jako příklad obrazného pojmenování můžeme uvést například slovní spojení: „nesnášenlivost vyvřela jako horká láva“, „penzijní past je nastražena i na nejbohatší ekonomiky“³⁹ a další. Publicistické metafory lze ale proti metaforám uměleckým lehce dešifrovat a od začátku je nám jasné, co se autor snaží říci.

38 ČECHOVÁ, Marie, Marie KRČMOVÁ a Eva MINÁŘOVÁ. Současná stylistika. Praha: NLN, Nakladatelství Lidové noviny, 2008, s. 250

39 Tamtéž, s. 251

28

Pro ozvláštnění svých textů užívají komentátoři také velké množství frazémů a idiomů, čímž dosahují zvýšení intenzity četnosti jejich komentářů. Příkladem frazému může být například tzv. „lidový frazém“: „být trnem v oku“, „mít svatou trpělivost“, „táhnout za jeden provaz“⁴⁰ a další.

Z hlediska morfologického v současné době komentátoři používají často běžná slovesa, ke kterým přidávají nové předpony a dochází tak k jejich hromadění. V kontextu může tento jev působit neobvykle a daný text je pak čtivější. Mezi takové prostředky můžeme zařadit například verba typu: „přerozdělit“, „zmapovat“ (zmapovat situaci), „odstartovat“

(odstartovat kuponovou privatizaci) a další.⁴¹

Dalším jazykovým prostředkem, který je z morfologického hlediska v textu často užíván, jsou například ustálená spojení, která vznikají v rámci politického a společenského dění a žurnalisté je často využívají. Jedná se především o spojení substantiv s jejich shodným atributem, jako příklad můžeme uvést například: „klíčový význam“, „horká půda“, „klíčová otázka“ a podobně.⁴²

Působivě může na čtenáře zapůsobit také užití kompozit hovorového charakteru, tedy složenin dvou slov, přičemž například substantivum může být původně hovorovým slovem, tudíž dá celému nově vzniklému kompozitu hovorový charakter. V případě užití takového jazykového prostředku může autor působit velmi originálně. Příkladem takového kompozita může být například slovo: „velkokrám“ složené ze slov velký a krám (tj. obchod).⁴³

Z hlediska syntaktického je pro komentář nejtypičtější vyskytování se specificky žurnalistické parenteze. Pomocí parentezí autoři komentářů odkazují na jiné zdroje informací a je možné je rozdělit na dva typy. První typ parentezí představují ty, které mají čtenářům

40 ČECHOVÁ, Marie, Marie KRČMOVÁ a Eva MINÁŘOVÁ. Současná stylistika. Praha: NLN, Nakladatelství Lidové noviny, 2008, s. 254

41 Tamtéž, s. 254

42 Tamtéž, s. 225

43 BENDOVÁ, Jana. Prostě to zavřeme. Lidovci chtějí další zákazy prodeje a nakupování o státních svátcích.

In: Reflex [online]. [cit. 2018-04-11]. Dostupné z https://www.reflex.cz/clanek/komentare/86209/proste-to- zavreme-lidovci-chteji-dalsi-zakazy-prodeje-a-nakupovani-o-statnich-svatcich.html

29

připomínat obecné mínění – typickým příkladem je například slovní spojení: „jak známo“, „jak se říká“.⁴⁴ Druhým typem parentezí jsou ty, které se už dovolávají svědectví konkrétního – například a používají často slovní spojení typu: jak napsal, jak známo – například: „Žně letos, jak známo, kvůli ukončí díky počasí brzy.“⁴⁵

Dalším syntaktickým prvkem, který je typický pro komentář, je shodný atribut implicitní.

Pro žurnalisty je jeho použití vhodné především tehdy, kdy potřebují při velké řadě informací použít co nejjednodušší jazykový prostředek. Příkladem atributu shodného implicitního je například spojení: „daňová zátěž“, „cenová bomba“, „karierní žebříček“.⁴⁶

8. Jazykové prostředky vhodné pro blog

Vzhledem k tomu, že blog řadíme do nových médií, která s sebou přinášejí co se jazykové stránky a celé kompozice článku týká mnoho inovací, není striktně vytyčeno, jaké jazykové prostředky by měli blogeři používat a dalo by se říci, že jejich originalita spočívá často právě užití co nejzajímavějších jazykových prostředků.

Z hlediska lexikálního není tak nutné, aby blogeři používali ve svých příspěvcích spisovný jazyk. Samozřejmě by jejich texty neměly obsahovat vulgarismy, ale mají při psaní svých článků volnější ruku, proto mohou používat slova nespisovná, hovorová či slangová atd.

Podobně jako u komentáře, je při psaní blogu vhodné použít metaforu, aby blogeři své texty nejen ozvláštnili, ale aby vyvolali ve čtenářích zamyšlení. I v tomto případě se jedná o metafory, které jsou snadno dešifrovatelné. Příkladem takového užití metafory může být například spojení: „Opakuje jeho fráze, kterými ji ukolébal minule“ – myšleno v kontextu tak, že muž jistou ženu svými frázemi uklidnil, až zmanipuloval, aby ho neopustila.⁴⁷

Dalším velmi efektivním prvkem, který je vhodný pro blog, jsou již zmiňované hovorové prostředky. V případě jejich užití navazují se svým publikem neformální vztah a čtenářům dodává pocit, jako by s autorem měl mnoho společného. Příkladem hovorového prostředku

44 MINÁŘOVÁ, Eva. Stylistika pro žurnalisty. Praha: Grada, 2011. Žurnalistika a komunikace, s. 224

45 Tamtéž, s. 224

46 Tamtéž, s. 226

47 BOEHMOVÁ, Tereza. Voliči Zemana i Babiše jsou jako zaslepené milenky. In: SMEblog [online]. [cit. 2018- 04-11]. Dostupné z: https://boehmova.blog.sme.sk/c/473321/volici-zemana-i-babise-jsou-jako-zaslepene- milenky.html

30

užitého přímo v textu je například: „Tu holku s růžovými brýlemi.“, „kámoš“, „mobil“

a další.⁴⁸

Pro blog je také velmi vhodné užití expresivních výrazů, které díky svým kladným či záporným citovým příznakům dokazují postoj nebo hodnocení autora. Za expresivní výrazy můžeme považovat slova, která stojí na pomezí spisovnosti, a mohou vést až k hanlivosti či vulgárnosti. Příkladem expresivního výrazu může být například: „chlastá“, „zmlátil“,

„docvaknout“ (tj. uvědomit si něco) a podobně.

Z morfologického hlediska bych za jazykový prvek vhodný pro blog označila především používání terminologie. Nejen, že to ve čtenáři vyvolá potřebu si dané slovo dohledat v případě, že mu nerozumí, ale autor tím dokazuje, že má o dané věci přehled a není mu cizí používání odborných termínů v oblasti politiky, společenského dění apod. Mezi takové termíny bych zařadila například slova: iracionální, dotace, imunita, monopol, multiplikovaný apod.⁴⁹

Z hlediska syntaktického je pro blog vhodné, aby jeho autoři používali takové věty, kterými budou oslovovat přímo čtenáře a budou je tím zapojovat do celého textu. Užití takových vět může být pro blogera velmi efektivním, protože tím dává čtenáři pocit, že je součástí celého článku. Příkladem takového užití je například věta: „Určitě taky nějakou takovou znáte.“⁵⁰

Dalším syntaktickým prvkem, který je pro blog vhodný, je střídání krátkých a dlouhých souvětí. Ve čtenářích to vyvolává pocit, že celý text postupně graduje. Nejprve autor jen naznačuje své postoje a názory, a následně se do celé problematiky „vžije“ a své názory rozvine.

Jako příklad kratšího souvětí můžeme uvést věty typu: „Víte, že musí padnout úplně na dno, aby jí to docvaklo. A že to bude bolet a trvat a je to jen a jen její boj.“⁵¹

Vedle toho dlouhé souvětí: „Tak by mohli volit někoho, kdo se brání policejnímu vyšetřování, schovává se za imunitu a navíc si pružně upravuje systém přesně tak, aby jeho firmy násobily majetek, každý rok posiluje svůj monopol na všech frontách (mlékárny, maso, pečivo, řepka…a najděte si ten plánek dalších 250 firem, kde má podíl nebo které mu patří) a ničí konkurenci a firmy oblíbenými zajišťováky (nově dokonce nápadem s národními správci)

48 BOEHMOVÁ, Tereza. Voliči Zemana i Babiše jsou jako zaslepené milenky. In: SMEblog [online]. [cit. 2018- 04-11]. Dostupné z: https://boehmova.blog.sme.sk/c/473321/volici-zemana-i-babise-jsou-jako-zaslepene- milenky.html

49 Tamtéž

50 Tamtéž

51 Tamtéž

31

a zaklekáváním na nepohodlné firmy, ke kterému využíval finanční správu? V americkém filmu by se objevila postava, co by řekla: „Are you out of your mind???!!!“ Tedy: přeskočilo vám?“⁵²

Dalšími jazykovými prostředky, které autorky ve svých textech používají a za jakým účelem je používají, se bude zabývat analytická část práce.

52 BOEHMOVÁ, Tereza. Voliči Zemana i Babiše jsou jako zaslepené milenky. In: SME [online]. [cit. 2018-04- 11]. Dostupné z: https://boehmova.blog.sme.sk/c/473321/volici-zemana-i-babise-jsou-jako-zaslepene-

milenky.html