$VTUPNJ[BDF KBLP OPWâ TNǔS W PEǔWOÓ UWPSCǔ
#BLBMÈDzTLÈ QSÈDF
4UVEJKOÓ QSPHSBN # o 5FYUJM
4UVEJKOÓ PCPS 3 o 5FYUJMOÓ B PEǔWOÓ OÈWSIÈDzTUWÓ
"VUPS QSÈDF .BSJF 7BÝLPWÈ
7FEPVDÓ QSÈDF EPD BL NBM &NJMJF 'SZEFDLÈ
$VTUPNJ[BUJPO BT B OFX USFOE JO GBTIJPO EFTJHO
#BDIFMPS UIFTJT
4UVEZ QSPHSBNNF # o 5FYUJM
4UVEZ CSBODI 3 o 5FYUJMF BOE 'BTIJPO %FTJHO 5FYUJMF BOE GBTIJPO EFTJHO -JCFSFD
"VUIPS .BSJF 7BÝLPWÈ
4VQFSWJTPS EPD BL NBM &NJMJF 'SZEFDLÈ
1SPIMÈÝFOÓ
#ZMB KTFN TF[OÈNFOB T UÓN äF OB NPV CBLBMÈDzTLPV QSÈDJ TF QMOǔ W[UB
IVKF [ÈLPO Ǐ 4C P QSÈWV BVUPSTLÏN [FKNÏOB f o ÝLPMOÓ EÓMP
#FSV OB WǔEPNÓ äF 5FDIOJDLÈ VOJWFS[JUB W -JCFSDJ 56- OF[BTBIVKF EP NâDI BVUPSTLâDI QSÈW VäJUÓN NÏ CBLBMÈDzTLÏ QSÈDF QSP WOJUDzOÓ QPUDzFCV 56-
6äJKJMJ CBLBMÈDzTLPV QSÈDJ OFCP QPTLZUOVMJ MJDFODJ L KFKÓNV WZVäJUÓ KTFN TJ WǔEPNB QPWJOOPTUJ JOGPSNPWBU P UÏUP TLVUFǏOPTUJ 56- W UPNUP QDzÓ
QBEǔ NÈ 56- QSÈWP PEF NOF QPäBEPWBU ÞISBEV OÈLMBEǾ LUFSÏ WZOB
MPäJMB OB WZUWPDzFOÓ EÓMB Bä EP KFKJDI TLVUFǏOÏ WâÝF
#BLBMÈDzTLPV QSÈDJ KTFN WZQSBDPWBMB TBNPTUBUOǔ T QPVäJUÓN VWFEFOÏ MJUFSBUVSZ B OB [ÈLMBEǔ LPO[VMUBDÓ T WFEPVDÓN NÏ CBLBMÈDzTLÏ QSÈDF B LPO[VMUBOUFN
4PVǏBTOǔ ǏFTUOǔ QSPIMBÝVKJ äF UJÝUǔOÈ WFS[F QSÈDF TF TIPEVKF T FMFL
USPOJDLPV WFS[Ó WMPäFOPV EP *4 45"(
%BUVN
1PEQJT
Poděkování
Děkuji p. Frydecké za odborné vedení této práce a inspiraci v hledání řešení otázek při mé práci. Dále děkuji panu Petru Solerovi za projevenou důvěru při tvorbě jeho šatníku a osobním stylingu.
Abstrakt
Cílem této práce je zmapovat výhody a úskalí dnes tak populární konfekční oděvní tvorby a zároveň navrhnout alternativu, která by pro zákazníka byla uživatelsky přívětivější a následně ji konfrontovat se současným způsobem získávání oděvů. Práce má za cíl popsat customizační proces nakupování oblečení v podobě profesionálního poradenství módního konzultanta - módní konzultace. Ta bude sestávat ze stanovení klientova barevného typu, typu postavy, individuálního stylu a jeho potřeb a následného navržení vhodných barev, střihů a individualizací dle jeho představ. Záměrem je poskytnout inspiraci pro vytvoření ideálního oděvu pro daného klienta a tím mu pomoci vytvořit minimalistický, dobře promyšlený a efektivní šatník s cílem optimalizovat cenu a kvalitu oděvů.
Abstract
The aim of this thesis is to describe the advantages and disadvantages of ready-to-wear clothing that has gained massive popularity these days as well as to propose an alternative that would be more user-friendly for the customer and then to confront it with the current way of shopping for clothing. This works purpose is to describe the customization process of shopping for clothing through the professional service of a fashion consultant - fashion consultation. That will consist of the assessment of the clients color type, body type, individual style as well as their individual needs in order to follow up with the design of their clothing of appropriate color, material and also pattern. The intention is to provide inspiration for creation the ultimate ideal clothing for the client and therefore create a minimalistic, well thought out and effective wardrobe with the aim to optimize the price and quality of the clothing.
Klíčová slova
customizace, měřenka, konfekce, manufaktura, módní konzultant
customization, made to measure, ready to wear, sweatshop, fashion consultant
Obsah
Úvod... ……….7
2. Průzkum a zmapování dnešní situace v oděvním průmyslu v pánské módě………..8
2.1 Způsoby získávání oblečení a jejich uživatelský komfort……….8
2.1.1 Konfekční móda - retailový obchod………….………8
2.1.2 Konfekční móda - internetový obchod…….………9
2.1.3 Zakázkové krejčovství………10
2.1.4 Made to Measure………12
2.2 Způsoby výroby oděvů……….12
2.2.1 Manufakturní výroba konfekce ……….12
2.2.2 Zakázková výroba ……….15
2.2.3 Made to Measure výroba ………….……….16
2.3. Cost per wear………..17
3. Módní konzultace………..18
3.1 Definice pojmu módní konzultace………18
3.2 Definice pojmu módní konzultant……….18
3.3 Barevný typ………..19
3.3.1 Barevný typ jaro……….20
3.3.2 Barevný typ podzim ………..21
3.3.3 Barevný typ léto……… 22
3.3.4 Barevný typ zima……….. 23
3.4 Typ postavy……….. 24
3.5 Individuální styl a další preference………. 24
4. Realizační část……….. 25
4.1 Profil klienta……… 25
4.2 Volba materiálů……… 27
4.3 Volba střihů (technické nákresy)………. 28
5. Vlastní realizace……… 29
6. Závěr………. 45
7. Seznam použité literatury………. 46
Úvod
Tato práce má za cíl popsat různé způsoby nakupování oblečení, které jsou v České republice dostupné a zároveň nastínit alternativu k nakupování konfekčního oblečení pro muže, která by byla zákazníkovi přívětivější, šetřila mu čas a vytvářela efektivní šatník za pomoci služby módního konzultanta.
Hlavním figurantem a vzorovým zákazníkem této práce byl vybrán pan Petr Soler, který působí jako jednatel módní značky Cavalier, která se zabývá módní tvorbou pro muže i ženy. Během přípravy práce mu byly pokládány dotazy na jeho názor ohledně současného způsobu získávání oblečení, načež byla navržena alternativa, která mu zajistí jednoduchý přístup k oděvům, které dobře sedí jeho postavě a splňuje jeho představy o komfortu, vzhledu i použitých materiálech.
Tento systém má za cíl usnadnit způsob získávání oblečení, kde se zákazník může vyhnout klasickému nakupování v obchodních centrech, které je často doprovázeno určitým kompromisem mezi klientovou představou a nabízeným sortimentem daných oděvních řetězců. Zákazník je tedy seznámen se svým módním konzultantem a veškeré potřebné oděvy může řešit s jeho pomocí a získávat je právě na základě módní konzultace s velkou úsporou času i energie.
Hlavní přínos práce spočívá v novém náhledu na výrobu oděvů, která kromě přidané hodnoty pro zákazníka přináší i potenciální práci ve výrobě do České republiky oproti standardní konfekční oděvní výrobě v manufakturách v rozvojových zemích.
Dojde tedy k vytvoření pracovních míst jak v oblasti výroby těchto oděvů, tak i v oblasti retailového obchodu právě pro pracovníky se zájmem o práci módního konzultanta, kde mohou projevit svoji kreativitu a podnítit zákazníkovu inspiraci.
2. Průzkum a zmapování dnešní situace v oděvním průmyslu v pánské módě 2.1 Způsoby získávání oblečení a jejich uživatelský komfort
2.1.1 Konfekční móda - retailový obchod
Je zcela evidentní, že v dnešní době je nejrozšířenějším a nejoblíbenějším způsobem získávání oblečení pro většinu lidí střední třídy právě nakupování oblečení konfekční výroby v nákupních střediscích a maloobchodech [1]. Na základě průzkumu deníku Huffington Post 34% spotřebitelů nakupuje oblečení jen a pouze v maloobchodech a nákupních centrech a nikdy nenakupují na internetu. Konfekční oblečení má nespornou výhodu právě v jeho efektivitě a rychlosti získání oděvů, právě proto je nejobvyklejším a nejvyhledávanější formou nakupování [2]. Když tedy zákazník zjistí, že potřebuje nové oblečení, jednoduše se vypraví do obchodního centra a vybírá si z nabídky módních řetězců nebo nezávislých butiků. Další výhodou, která z tohoto způsobu nakupování plyne je také nižší cena výrobku. Tím, že je zboží vyráběno ve velkých nákladech, snižuje se milní cena za jeden výrobek, proto je tento způsob nakupování oblíbený hlavně u nižší a střední socioekonomické třídy [1]. Mezi další výhody rozhodně patří také fakt, že zákazník má při této formě nakupování možnost si produkt osahat, vyzkoušet materiál a případně si oděv vyzkoušet, má tedy velmi jasnou představu o tom, co konkrétně kupuje.
Tento způsob nakupování je oblíben mimo jiné i proto, že oblečení, které je vyráběno výrobci, kteří se pohybují v konfekčním odvětví jde velmi rychle ruku v ruce s posledními módními trendy, ale nabízí také nadčasové oblečení, které módním trendům tolik nepodléhá [3]. Spotřebitel se tak jednoduše dostane k oděvům, které právě dominují módním molům a může si vybrat ten trend, který ho zaujal a který si osvojí. Z nakupování oblečení v konfekci ale bohužel pramení i mnoho negativních aspektů. Tento způsob nakupování není pro každého, právě proto, že jsou konfekční střihy unifikované na základě somatotypů pro danou oděvní značku. Je tedy velmi pravděpodobné, že střihy, které vzniknou pod italskou oděvní značkou nebudou správě sedět na českou postavu a naopak. Kromě toho lidé s nestandardními tělesnými
proporcemi se s tímto způsobem nakupování mohou také rozloučit. Oblečení bývá vyráběno na průměrnou postavu a větší odchylky v tělesných rozměrech nebývají vítány. Je samozřejmě možné nechat konfekční oděvy dodatečně doupravit, ale z hlediska uživatelského komfortu toto zákazníkovi může zabrat zbytečně více času navíc. Vycházíme s p. Solerem z toho, že každý člověk je unikát a kýženým efektem je, aby se v oděvu odrážela jeho osobnost a unifikovaný vzhled oblečení všech lidí není zákazníky žádán. Z pohledu individuality zákazníka je tedy tento způsob získávání oděvů také nevhodný, je totiž velmi pravděpodobné, že v tom stejném oděvu uvidí nějakého jiného člověka a jeho individualita je najednou zastíněna. Za účelem získání co nejnižší maloobchodní ceny výrobci oblečení často využívají materiálů, které jsou nižší jakostní skupiny a proto nejsou valné kvality. V druhém případě jsou potom k výrobě oděvů využívány syntetické textilní materiály, jako například polyester, právě pro své nízké výrobní náklady [1]. Oděv poté ovšem nemusí splňovat požadavky na komfort oblečení, jako je například prodyšnost.
Z uživatelského hlediska si také p. Soler stěžuje na časovou náročnost tohoto způsobu nakupování, vnímá totiž spíše negativní aspekty každé návštěvy nákupního centra, jako jsou přeplněné obchody, častá neochota nebo neproškolenost personálu dané prodejny a jednoduše také to, že do obchodu vchází s nějakou představou a produkty, které jsou v dané prodejně prezentovány nesplňují požadované aspekty oděvu, který by si chtěl pořídit.
2.1.2 Konfekční móda - internetový obchod
V dnešní době fenoménu internetu nemůžeme přehlížet ani rostoucí oblíbenost nakupování oblečení online, kterému předcházely katalogy s oblečením, které chodily zákazníkům poštou (např. Quelle, Bonprix atd). Nespornou výhodou nakupování oblečení na internetu je časová nenáročnost, zákazník se tedy nemusí ohlížet na otevírací dobu prodejny nebo si rezervovat čas u svého krejčího. Jednoduše dokáže v čase několika minut zjistit nabídku různých oděvních značek a oblečení si prohlédnout online pomocí fotografií, případně krátkých videí. Nevýhodou ovšem je, že zákazník z fotky nebo z videa nezíská tak důvěrný pocit z produktu jako v obchodě, i přesto, že
jsou na webových stránkách často uvedeny tabulky měr daného výrobku a složení materiálu, je to beze sporu složitější, než si oblečení jednoduše vyzkoušet. Dalším benefitem je mnohem širší sortiment než v nákupních centrech. Mnoho zahraničních eshopů totiž zasílá oblečení i do České republiky, například ASOS, který je jedním z největších světových internetových obchodů s oblečením, zasílá oblečení po celém světe zdarma [4] , což odstraňuje nepříznivý faktor nakupování oblečení na internetu, kterým je právě platba za dopravu.
Největší nevýhodou, kterou p. Soler v nakupování oblečení online spatřuje je právě fakt, že si nemůže oblečení vyzkoušet. Je sice pravda, že dle obchodního zákoníku obchodník musí dát zákazníkovi možnost nenošené vyzkoušené oblečení zaslat zpět a vrátit mu peníze, případně zajistit výměnu zboží [5] p. Soler ovšem nevítá fakt, že má s vracením oblečení další starosti. S tímto si dobře poradil český internetový obchod ZOOT, kde má zákazník možnost si oblečení v pohodlí domova na internetu vybrat a firma poté kromě možnosti zaslání oblečení zákazníkovi domů nabízí i možnost nechat si zboží zaslat na jejich pobočku, kde si je může zákazník nejdříve vyzkoušet a až poté se rozhodnout, který kus mu vyhovuje a až na základě toho zboží zaplatit. I přesto, že p. Soler vítá, že si může oblečení pořídit z pohodlí domova, zmiňuje, že u této formy nakupování mu chybí lidský faktor a fakt, že mu u nakupování nemusí nikdo kvalitně poradit.
2.1.3 Zakázkové krejčovství
Dalším způsobem, který ač v poslední době nabral na popularitě, je ze všech výše zmíněných v dnešní době stále nejméně využíván je právě zakázkové krejčovství [6].
Podle Marshalla Cohena, hlavního analytika módního průmyslu nyní zakázková krejčovina skýtá pouze jedno procento celého trhu pánské módy. Jeho nesporná výhoda spočívá ve faktu, že profesionální krejčí dokáže zkonstruovat střih na jakoukoliv postavu. Je tedy pravda, že lidé s nekonfekční postavou tuto metodu získávání oblečení mohou preferovat právě proto, že nakupování v konfekci by se pro ně mohlo po mnoha pokusech stát ztrátou času. Dalším benefitem tohoto způsobu nakupování je komplexní individualita u vzhledu oděvního výrobku. Zákazník si může vybrat z bezpočtu
vrchových materiálů, podšívek, knoflíků a detailů, které může oděv obsahovat. Jedním z důvodů proč je u některých zákazníků tento způsob získávání oděvů stále oblíbený je právě osobní přístup krejčího a právě fakt, že nechat si například na zakázku šít oblek je pro muže opravdovým zážitkem a určité spektrum zákazníků stále podporuje tradiční způsob výroby oděvů oproti masové konfekční výrobě. Jelikož se střih neodvíjí od již standardizovaného konfekčního střihu, ale pro každého zákazníka se modeluje nový střih, klient se měří klasicky metrem, bez toho aby na sobě měl nějaký oděv finálnímu výrobku podobný. Proto může být pro zákazníka úskalím opět to, že se musí spoléhat na estetické cítění krejčího a sám nezískává žádný pocit, jak bude finální výrobek vypadat z pohledu fitu.
Úskalím této výroby je časová i finanční náročnost. Tím, že na výrobku pracuje jen malé množství švadlen, případně jen jeden krejčí, musí klient počítat s delší dobou výroby i několika následnými zkouškami, které zajišťují vymodelování dokonalého střihu pro danou postavu. Právě kvůli časové náročnosti výroby těchto produktů musí zákazník počítat i s vyšší cenou. Příznivci tohoto způsobu výroby oděvů si tak pro oděvy často jezdí do zahraničí, kde jsou schopni například za zakázkový oblek utratit okolo tří set amerických dolarů oproti třem tisícům, na které je přijde zakázkový oblek v USA, říká jeden z nich Ari Zoldan, který je výkonným ředitelem firmy Quantum Networks v New Yorku [6]. Příjemným benefitem je ovšem právě velký podíl ruční práce při výrobě těchto oděvů, která dělá oděvy tohoto typu velmi kvalitně zpracované.
Úskalím ovšem může být určitá složitost si finální výrobek představit jen na základě vzorků textilních materiálů a nákresu. Co se tedy může stát je, že si zákazník vybere materiál, vzor nebo střih, který se mu na finálním výrobku nebude líbit, případně nebude korelovat s jeho barevným nebo tělesným typem. Je pravdou, že opravdových zakázkových krejčích v České republice už je pomálu, vyžaduje se zde totiž od krejčího léta studia a praxe. Vzhledem k tomu, že tradiční zakázková krejčovina v českém vzdělávacím systému ustupuje, většina tradičních krejčích může být spíše vyššího věku a jejich vkus tedy může být spíše staromódní a nemusel by odpovídat vkusu mladších zákazníků, který by byl modernější.
2.1.4 Made to Measure
Posledním ze způsobů získávání oděvních produktů je na českém trhu metoda Made to Measure (česky měřenka). Tento způsob je určitým kompromisem mezi konfekční a zakázkovou výrobou právě v ceně, kvalitě zpracování a úrovni individualizace.
Zákazník si zde vybírá materiál, střih, galanterii i konečný design výrobku na základě vzorníků a katalogu s technickými nákresy. Metoda Made to Measure tedy naslouchá individuálním potřebám zákazníka, ale drží jeho fantazii mezi určitými mantinely toho, co je možné, právě kvůli tomu, že nabídka modelů a individualizací je kvůli jednoduchosti výroby omezena. Z pohledu individualizace střihu měřenka vychází z konfekčních střihů, které jsou na základě tělesných anomálií klienta elektonicky upravovány, není zde ovšem vytvářen úplně nový papírový střih jako u zakázkové výroby. Výhodou je nižší časová náročnost oproti zakázkové výrobě, metoda Made to Measure totiž funguje tím způsobem, že si zákazník pro měření obleče zkušební kus oděvu v jeho konfekční velikosti a krejčí na něm oděv špendlí, díky čemu zákazník získává komplexnější dojem ze střihu výrobku ještě předtím než je zadán do výroby.
Měřenkový způsob výroby oděvu tedy vyžaduje maximálně dvě zkoušky před tím, než je daný oděvní výrobek hotov a připraven k nošení.
2.2 Způsoby výroby oděvů
2.2.1 Manufakturní výroba
Jelikož je v konfekční výrobě největší důraz kladen na co nejnižší výrobní náklady, je pro ni nejčastěji využíván právě manufakturní způsob výroby. Vznik prvních manufaktur se datuje již ke 14. století ve Flandrech (dnešní Vlámsko) a italské Florencii, kde se pracovalo především s textilními materiály [7]. Manufakturní výroba spočívá v rozdělení výrobního procesu na dílčí úkony, které jsou následně rozděleny mezi jednotlivé pracovníky, kteří následně opakují tento svůj úkon na všech výrobcích.
Tento způsob je hodnocen jako nejméně nákladný, ovšem k tomu aby byl výdělečný, musí být výrobní kapacita dostatečně naplněna a odbyt musí být dostatečně velký, aby
byl maximálně využit potenciál pracovníků ve výrobě. Nevýhodou je občasná kazovost výrobků, právě proto, že každý pracovník nese zodpovědnost pouze za jeho určitý úkon a ne za celé dílo, proto bývá do těchto výroben zařazeno i oddělení výstupní kontroly kvality vyráběných produktů.
Proto, aby se snížily výrobní náklady na minimum, módní řetězce jako i například švédský H&M Hennes and Mauritz AB umísťují své oděvní manufakturní výrobny do zemí s nižší životní úrovní, jako jsou například Bangladéš, Indie, Kambodža a další země třetího světa [8]. V těchto zemích je totiž minimální mzda mnohem nižší než například v Evropě a pracovníci zde nemají jinou možnost než pracovat za velmi nízkou mzdu právě proto, že v těchto zemích často nefunguje žádný sociální systém, který by pracovní trh reguloval. V roce 2015 byl publikován kontroverzní dokument norského původu jménem Sweatshop - Deadly fashion, který mapuje oděvní výrobu právě světových módního řetězce H&M Hennes and Mauritz AB, který produkuje přes šest set milionů kusů oblečení každý rok [9]. Dokument probíhal po dobu jednoho měsíce ve městě Phonm Penh v Kambodži a pojednával o tom v jakých podmínkách je vyráběno oblečení jedné z nejoblíbenějších módních značek na světě a stejně tak o tom, jakým paradoxem je kolik si pracovníci ve výrobě vydělají peněz a zároveň jaká je finální cena výrobku, který by si oni sami nikdy nemohli dovolit. Do oděvní výroby v Phohnm Pehn byli umístěni tři norští módní blogeři, kteří jsou příkladem dnešního konzumního způsobu nakupování a každý týden na svých blozích publikují články s novými přírůstky do svých šatníku, které většinou sestávají z oděvů právě od značky H&M. Dokument měl za cíl nejen zmapovat způsob výroby oděvů tohoto řetězce, ale především upozornit veřejnost na udržitelnost módního průmyslu, kterou si mnoho spotřebitelů neuvědomuje. Blogeři si na vlastní kůži zkoušeli monotónní způsob výroby, kdy pracovník neustále opakuje jeden a ten stejný pracovní úkon a sami uznali, jak psychicky i fyzicky vyčerpávající činnost to může být. Zároveň zjistili, že podmínky panující v této výrobě jsou pracovníkům velmi nepříjemné - ve výrobní místnosti je velmi horko a dusno. Pracovníci také nemají dostatečně dlouhé přestávky mezi prací a z práce odcházejí neúměrně vyčerpaní.
Není ovšem na místě odsuzovat oděvní řetězce, které na druhou stranu přinášejí do těchto rozvojových zemí práci a podle Reuters se již od roku 2014 snaží v těchto
zemích pomocí lobbingu prosadit zákon o zavedení minimální mzdy pro pracovníky v textilním průmyslu [10]. Z ekonomického hlediska jednoduše spotřebitelům poskytují to, co trh požaduje, konktrétně tedy velké množství oblečení podle poslední módy za přijatelné ceny.
Jednou z dalších nevýhod masové konfekční výroby oproti zakázkové nebo měřenkové výrobě je právě fakt, že zboží ještě před tím, než je ušito nemá svého kupce.
Je tedy mnoho kusů, které jsou vyrobeny a nikdy svého nositele nemusí najít. Masoví výrobci oděvů mají několik možností, jak se mohou zbavit neprodanách kusů oděvů.
Patří mezi ně odprodání neprodaných kusů outletovým prodejcům, darování oděvů na charitu nebo se neprodané oděvy mohou zničit v průmyslových drtičích, případně odvézt na skládku. Bohužel většina designérů a módních značek preferuje právě znehodnocení oblečení, jelikož věří, že “zabrání poškozování své reputace jimi neovladatelným obchodem a image jejich značky bude zachována, když oblečení jejich značky nebude viděno na někom, jako je například bezdomovec, kterému by mohlo být oblečení charitou věnováno.” řekl Luis Jimenez, výkonný ředitel New York Clothing Bank, organizace, která podporuje darování neprodaných oděvů místo jeho znehodnocování [11].
Z pohledu ekologie zanechává masová výroba konfekce značnou ekologickou stopu. Například základní surovinou pro výrobu polyesteru, jednoho z nejrozšířenějších materiálů využívaného k výrobě textilu, je ropa. S rostoucí poptávkou po systetických, konkrétně polyesterových textilních materiálech se tak výroba těchto materiálů za posledních 15 let téměř zdvojnásobila. Výroba polyesteru je velmi energeticky náročný proces, který vyžaduje velké množství ropy a produkuje těkavé organické sloučeniny, které mohou způsobovat nebo zhoršovat příznaky dýchacích obtíží [12].
Ne nadarmo se v dnešní době velmi často užívá termín “fast fashion” jako módní příměr k fast foodu právě kvůli jeho rychlosti ve spotřebě a masové oblíbenosti.
Spíše než na kvalitu a udržitelnost výrobků výrobci spíše dbají na vysoký odbyt a co nejlepší výtěžnost. Dost často je proto negativně ovlivněna jak kvalita šití, tak i polohování střihu, které je často ovlivněno tlakem na co nejlepší výtěžnost než na finální vzhled a uživatelský komfort výrobku. Je tedy pravdou, že většina levných výrobků má krátkou životnost a často tak jen párkrát nošené oblečení končí buď na
skládce nebo darováno na charitu. Zákazníci si často neuvědomují co stojí za tím nejjednodušším a nejrychlejším způsobem získávání oblečení. Obchody na ně chrlí obrovské množství nového oblečení a oni spíše než aby přemýšleli nad tím, co za tím vším stojí, spíše přemýšlí nad tím, jaký další módní výstřelek by do svého šatníku zařadili. To v mnoha případech končí šatníky plnými spousty oblečení, které právě kvůli své nízké kvalitě nemívá dlouhou životnost a zákazník tak poté často stojí před skříní plnou oblečení, ale “nemá co na sebe”. [1]
2.2.2 Zakázková výroba
Určitou alternativou k masové manufakturní konfekční výrobě je právě zakázková výroba. Její nesporná výhoda spočívá především v ekologii a vysoké kvalitě, právě proto, že produkty jsou vyráběny opravdovými profesionály, kteří zodpovídají za celé dílo. Zakázková výroba je vhodná pro muže s nekonfekční postavou, kteří standardně nemají tolik na výběr v konfekci. Její nesporná výhoda spočívá právě v tom, že na každého zákazníka je konstruován zcela nový střih, je tedy možné vyhovět všem různým odchylkám v tělesných proporcích a zkonstruovat střih na jakoukoliv postavu.
Její nevýhodou je obzvláště vysoká cena, právě kvůli tomu, že výroba většinou mívá malou kapacitu [13]. Na oděvu standardně pracují jen jednotky lidí, na které jsou kladeny vysoké nároky z pohledu znalostí krejčoviny. Vysoká cena se odvíjí i od velkého podílu tradiční ruční práce. Stejně tak i cena za materiál bývá vysoká nejen proto, že zákazníci, kteří vyžadují zakázkové zpracování, vyžadují také kvalitní materiál, ale také proto, že materiály jsou kupovány pouze v malých množstvích, aby každý oděv, který opustí dílnu byl unikátem aproto milní cena za metr materiálu stoupá, obzvláště ve srovnání s konfekční výrobou, která při velkém množství vyráběných oděvů odebírá i velké množství textilních materiálu.
Velkou výhodou zakázkové výroby je fakt, že každý oděv, který se šije má již svého zákazníka. Z hlediska ekologie se tedy neprodukují žádné oděvy navíc, které by třeba v retailových obchodech nemusely najít svého kupce. Další kladnou stránkou zakázkové výroby z hlediska ekologie je i fakt, že kvalitní materiály, které se pro ni používají bývají kvalitnější než materiály používané v konfekční výrobě, proto oděvy
déle vydrží a pokud se například zákazníkovi časem změní postava, není problém oděv upravit. Z pohodu konfekční výroby nemá dodatečná úprava oděvů oproti zakázkovému oděvu takový smysl, obzvláště oproti nákupu nového oblečení, které může vyjít finančně na stejno. Z pohledu uživatelského komfortu služby nemusí bohužel zakázková výroba být vhodná pro každého zákazníka. Například ve srovnání s konfekcí totiž není zdaleka tak časově efektivní, obzvláště proto, že při vyhovotování je nutných několik zkoušek vyráběného oděvu.
2.2.3 Made to Measure výroba
Posledním známým způsobem výroby oblečení je právě metoda Made to Measure, neboli měřenka. Oděv se zpracovává manufakturním způsobem výroby, ale standardně je výroba lokalizovaná spíše blíže zákazníkovi než výroba konfekčních oděvů, která je často umístěna v asijských zemích, právě kvůli tomu, že komunikace salonu s výrobou je poté jednodušší a rychlejší. Tím, že každý požadavek ve výrobě je zpracováván individuálně, je výroba o poznání pomalejší než výroba konfekčních oděvů. Výhoda měřenkového zpracování oděvů se skrývá právě v tom, že je určitým kompromisem mezi konfekčním a zakázkovým způsobem. Vyhoví tedy požadavkům zákazníka na vzhled výrobku a stejně tak i na jeho střih. Střihy se zpracovávají úpravovým systémem, kde je při měření na klienta oblečena zkušební řada, která se následně upravuje na jeho postavu pomocí špendlení. Klient tak získává komplexnější dojem z toho, jak bude hotový oděv vypadat a zároveň si tento způsob výroby vyžaduje jen maximálně dvě zkoušky, není tedy pro klienta tak časově nenáročný jako zakázková tvorba oděvu.
Z pohledu ceny se pohybuje někde v hladině mezi konfekcí a zakázkovou výrobou. Oproti zakázkové výrobě má Made to Measure výroba většinou mnohem větší kapacitu, protože se zpracovává manufakturně. Stejně tak má lepší efektivitu nejen kvůli rozdělení výrobního procesu na dílčí úkony, ale zároveň i kvůli moderním technologiím, které se v této výrobě využívají. Made to Measure výroba se dá pokládat za ideální kompromis mezi zakázkovou výrobou a konfekcí ne jenom v cenové dostupnosti, ale také v kvalitě zpracování, individualizacím ve střizích a rychlosti zpracování. Jako jeden z jejích největších benefitů se dá považovat, stejně jako u
zakázkové výroby, právě ekologie, kde každý kus, který se vyrobí již má svého kupce.
Nedochází tedy k výrobě kusů oblečení u kterých by byl potenciál, že je v budoucnosti nikdo nebude nosit.
2.3 Cost per wear
Určitým fenoménem v dnešní době plné masového konzumního způsobu nakupování konfekční módy je takzvané CPW, neboli Cost per Wear, což je rovnice, která popisuje, kolik nás vlastně stojí jedno nošení daného kusu oblečení. Výsledek zjistíme jednoduchým výpočtem, kdy podělíme cenu, za kterou jsme výrobek pořídili počtem dnů, který jsme výrobek fyzicky nosili. Je totiž pravdou, že zjevně levné oblečení z konfekce nás paradoxně může stát více finančních prostředků než když si připlatíme za kvalitně zpracovaný oděv vytvořený třeba právě metodou Made to Measure [1]. Spousta lidí žijících v civilizovaném světe má dnes problém s nadbytkem oblečení, které už dále neunosí právě proto, že ho koupili v nějakém emočním nátlaku, kdy něco nutně potřebovali, nebo například proto, že bylo zrovna ve slevě a oni nakonec zjistí, že tenhle kus není zrovna něco co by si představovali a oblečení tak jenom dál leží v jejich skříni a zůstává nenošeno [1].
3. Módní konzultace
3.1 Definice pojmu módní konzultant
Módní konzultant je poskytovatel služby zvané módní konzultace. Je to pracovník, který se orientuje v módních trendech, barevné typologii, typologii postav a konstrukci oděvů. Módní konzultant by měl svému klientovi kromě módní konzultace poskytovat inspiraci a případné další požadované poradenství v oblasti módy a etikety. Má mu být jeho rádcem v otázkách jak se obléci na dané příležitosti, aby klient zanechal vždy co nejlepší první dojem na obchodních schůzkách. Díky znalosti materiálů by měl být schopen klientovi doporučit materiály vhodné pro dané příležitosti i jeho barevný typ a typ postavy. Cílem módního konzultanta je ušetřit klientovi co největší možné množství času a energie vynaložené pro získání oděvů a zároveň mu zajistit i případné čištění a údržbu oděvů.
3.2 Definice pojmu módní konzultace
Módní konzultace je proces při kterém se zákazník za doprovodu svého módního konzultanta stává návrhářem svých oděvů. Módní konzultant má tak při osobní schůzce zjistit potřeby zákazníka a sestavit profil klienta, který bude obsahovat jeho fotografii, věk, zaměstnání, tělesné míry, specifikace jeho každodenní pracovní náplně, určení jeho barevného typu a typu postavy a požadavky, které od ideálních oděvů zákazník očekává. Zároveň je na místě probrat stávající šatník klienta aby veškeré navržené oděvy dobře zapadly do současného stylu jeho oblečení, případně jej efektivně doplnily.
Po sestavení profilu módní konzultant navrhuje již konkrétní řešení na základě zjištěných potřeb, které poté prezentuje klientovi. Poté přichází čas na diskuzi navržených řešení a případnou úpravu prezentovaných návrhů dle požadavků klienta.
3.3 Barevný typ
Barevná typologie má za cíl určit barevný typ člověka, který determinuje ideální barvy vhodné na nošení pro tohoto zákazníka. Ideální barvy mají svědčit obličeji nositele, dodat mu zdravý nádech a stejně tak by jej měly rozzářit. Cílem barevné typologie je vytvořit harmonický vzhled nositele a barev jeho oblečení, barvy oblečení by tedy měly ladit s přirozenou barevností jeho nositele [14].
Výchozími parametry pro určení barevného typu je barva očí, barva vlasů a barevný tón pleti. Barevná typologie rozpoznává čtyři barevné škály právě podle kombinace barvy očí, vlasů a tónu pleti. Barevné typy lidí se tedy dělí na jaro, léto, podzim a zima s tím, že u letního a zimního barevného typu dominuje popelavý či narůžovělý nádech pleti oproti jarnímu a podzimnímu, které jsou charakteristické spíše nazlátlým tónem pleti [14].
3.3.1 Barevný typ jaro
Jarní barevné typy se vyznačují světlou pletí se zlatavým nádechem, modrýma, zelenýma nebo světle oříškovýma očima a zlatavou blond, zrzavou nebo světle hnědou barvou vlasů. Zářit tyto typy budou v teplých pastelových barvách. [14]
3.3.2 Barevný typ podzim
Podzimní barevný typ má snědší pleť s broskvovým nádechem, který se výrobě opaluje.
Má hnědé nebo zelené oči a hnědé, kaštanové, případně zrzavé vlasy. Rozzáží je teplé zemité barvy. [14]
3.3.3 Barevný typ léto
Letní barevný typ má světlou pleť s růžovým nádechem citlivou na sluníčko. Má modré, modrošedé nebo zelenošedé oči a popelavou barvu vlasů, například platinovou blond nebo popelavou hnědou. Rozzáří je studené pastelové barvy. [14]
3.3.4 Barevný typ zima
Zimní typ má velmi bledou až bílou pleť, která se téměř vůbec neopálí. V kontrastu s bledou pokožkou disponuje tmavými vlasy a zářivýma očima, například výrazně modrýma nebo šedýma. Zářit bude v jasných studených barvách. [14]
3.4 Typ postavy
Dalším z prvků módní konzultace je určený typu zákazníkovy postavy. Jedná se zde o vzájemný poměr šířky ramen, obvodu pasu, obvodu sedu a výšky postavy. Na základě typu postavy je tak konzultant schopen klientovi doporučit správný střih oděvu tak, aby zdůrazňoval přednosti jeho postavy a zároveň potlačoval její nedostatky. Pánské typy postavy dělíme na lichoběžník, obdélník, převrácený trojúhelník, ovál a trojúhelník, které se liší právě na základě vzájemných poměrů dle následujícího obrázku.
!
Lichoběžník Obdélník Převrácený trojúhelník Ovál Trojúhelník
3.5 Individuální styl a další preference
Poslední částí zjištění potřeb probíhající při módní konzultaci je určitý osobní styl a další preference zákazníka na vytvářené oděvy. Módní konzultant má tedy za cíl zjistit další požadavky ohledně preferovaných materiálů, případně barev nebo vzorů, které by klientovi mohly subjektivně nevyhovovat a kterým je tedy na místě se raději vyhnout.
Zároveň se zde klient s konzultantem baví ohledně klientova preferovaného fitu, tedy zda upřednostňuje pohodlné volnější střihy nebo raději oblečení vyštíhleného střihu. Jedním z důležitých parametrů je také klientova snášenlivost materiálů, ta totiž může konzultanta dobře nasměrovat v tom, které materiály budou klientovi vyhovovat a které jsou potenciálně nevhodné a nesplňovaly by klientovy požadavky na komfort oděvu. Stejně tak důležité je zjistit k jakým účelům bude klient oděvy chtít využívat a jaké další parametry mají tedy splňovat.
4. Realizační část 4.1 Profil klienta
Jméno: Petr Soler
Datum narození: 3.4.1988 (29 let)
Zaměstnání: Obchodní ředitel módní značky
Každodenní náplň práce: Obchodní jednání s jednateli a majiteli firem, práce na počítači, marketing, školení obchodníků
Současný způsob získávání oděvů: Klient není spokojen s nakupováním v konfekci, má pocit, že personál prodejen s konfekčními oděvy nemá dostatečný zájem o řešení jeho potřeb. Necítí přidanou hodnotu poradenství a myslí si, že nabídka je nedostatečná. Nad získáváním oděvů zakázkovou krejčovinou nepřemýšlel, jelikož ho nepřitahuje, považuje tento model výroby oděvů za zastaralý.
Barevný typ: podzimní typ - hnědozelené oči, hnědé vlasy, teplý podtón pleti
Ideální oděv: reprezentativní, dodávající sebevědomí, důstojný, elegantní, formální, se zajímavými detaily, jednoduchá údržba, vyhnout se jasné červené barvě
Požadované materiály: Vlna, bavlna, u košilovin i kombinace bavlna/elastan, obliba v károvaných vzorech
Oblíbený fit: Slim, vyštíhlené, ale ne příliš těsné
Typ postavy: obdélník Tělesné míry:
Stávající šatník:
• Košile: 3 bílé, 2 světle modré, 1 světle fialová s proužkem
• Obleky: světle šedý, tmavě modrý, černý
• Ostatní: béžový blejzr, bordeaux kalhoty, černé kalhoty, tmavé jeans, šedý zimní kabát
Očekávání od služby: Klient preferuje úsporu času se získáváním oblečení, inspiraci od módního konzultanta a pomoc v kombinování oblečení. Poradenství v oblasti módy a etikety je pro něj důležité, protože chce na svých obchodních schůzkách udělat vždy dobrý první dojem.
Požadovaný šatník: Postupem času obměnit celý šatník, nahradit modernějšími, jednoduše kombinovatelnými oděvy, které budou nositelné na více různých příležitostí.
Většina z nich by měla být nositelná do práce i na volný čas. Klient občas navštíví i například ples nebo galavečer, kde se od něj očekává formální oděv.
4.2 Volba materiálů
Na základě zjištěných potřeb z osobní schůzky módní konzultace zapsaných v profilu klienta byla vytvořena barevnice materiálů sestávající z vlněných a bavlněných textilních materiálů. Při výběru materiálů jsme se v barvách orientovali na základě ideálních barev pro podzimní barevný typ. Proto byly zvoleny materiály v barevných
OH 100
OP 90
OS 101
VP 180
měsíce jsem zase volila světle modrou a béžovou. Košiloviny jsem pro klienta vybrala z kvalitní egypstké bavlny v bílé barvě, pouze v různých strukturách. Velký důraz byl dbán na jednoduchou údržbu a co nejmenší mačkavost, právě na základě klientových preferencí zjištěných během módní konzultace.
Po následné konzultaci s klientem bylo několik z nich vyřazeno a nahrazeno jinými materiály na základě osobních preferencí klienta. Bylo vycházeno z materiálů renomovaných textilních výrobců jako např. Dormeuil, Loro Piana, Brisbane nebo Albini právě pro jejich vysokou kvalitu a dlouhou životnost.
4.3 Volba střihů
Střihy byly na základě klientových preferencí voleny vyštíhlené a klasické právě proto, že to jeho povolání vyžaduje. V oblasti oblekových i volnočasových sak jsme se zaměřili na úzké fazony právě proto, že p. Soler preferuje nošení úzkých kravat a podle etikety by šířka kravaty měla korelovat s šířkou klopy saka. Pro oživení jsme zařadili i dvouřadé sako, které se od ramen k pasu patřičně zužuje a tím vytváří iluzi širších ramen, která jeho rektangulárnímu typu postavy svědčí. Všechna saka byla volena se zapínáním na dva knoflíky, jelikož zákazník při módní konzultaci zmínil, že preferuje moderní siluetu. Na zadní díly byly ve všech variantách sak umístěny dva boční rozparky právě kvůli pohodlí saka v sedě. Oblekové kalhoty byly konstruovány se zažehleným pukem, s kolenní podšívkou a chránítkem u dolního kraje oproti kalhotám volnočasovým, které byly vytvořeny bez puků a podšívky s prošitým dolním krajem.
Košile byly také vytvořeny na základě úrovně formálnosti kompletu, ke kterému budou nošeny. Konkrétně tedy byly vytvořeny košile určené pro nošení s kravatou a francouzskými manžetami na manžetové knoflíky na formální nošení oproti košilím s klasickými manžetami a barevnými kontrasty pro nošení na volný čas.
5. Vlastní realizace
Tmavě červený kostkovaný blejzr
Na základě zákazníkova přání ve výběru károvaného materiálu byl vytvořen tmavě červený blejzr v kombinaci s hnědou a béžovou. Blejzr má sloužit jako ideální oděv na přechod mezi venkovním prostředím a interiérem a v kombinaci s jednobarevnými kalhotami jako odlehčená alternativa formálního obleku. Blejzr je možno nosit s rozhalenou košilí, případně i s vázankou, dle úrovně formálnosti dané příležitosti.
Komplet v kombinaci s tímto sakem je vhodným oděvem pro méně formální obchodní schůzky, případně pro volný čas. Pro vícebarevnou kombinaci je možno do kopletu přidat i tmavě zelenou dvouřadou vestu.
Khaki blejzr
Na základě vyhodnocení barevného typu pana Solera na typ podzimní jsme vyhodnotili jako ideální barvu pro jeho další blejzr právě khaki. Blejzr je opět kombinovatelný s hnědými kalhotami, případně s vestou a je vhodný do podzimního a zimního počasí, právě kvůli zvolené vyšší gramáži. Vestu je možno v kompletu vyměnit například za pulover, který klientovi v chladném podzimním počasí dodá požadovanou hřejivost.
Tmavě zelená dvouřadá vesta
Vesta v šatníku pana Solera funguje jako určité propojení formálního a neformálního stylu. Ve formálním obleku slouží jako kreativní ozvláštnění a přináší do kompletu více barev. Z pohledu etikety vesta panu Solerovi také umožní si ve společnosti sundat sako a zároveň neudělat společenský přešlap [Špaček]. V neformálních kompletech je zařazena nejen pro přínos další barvy, ale také jako určitý formální prvek. Vesta s dvouřadým zapínáním tak funguje jako pojítko mezi různými úrovněmi formálnosti jeho kompletů.
Hnědé kalhoty
Kalhoty byly zvoleny v hnědé barvě právě pro její jednoduchou kombinovatelnost s tmavě červeným a khaki blejzrem. Lemy předních kapes kalhot jsou vybaveny proužkem z alcantary, který zajistí zesílení této často namáhané oblasti a svou vysokou oděruvzdorností tak prodlouží životnost kalhot.
Modrý kostkovaný oblek
Pro oblibu pana Solera v kostkovaných materiálech jsme zařadili do jeho šatníku i tento poněkud extravagantní oblek, který může nosit hlavně na obchodní jednání, kde extravagancí může podrthnout obor ve kterém se pohybuje. Pro business nošení je ideální v kombinaci s bílou košilí a tmavě modrou kravatou, pro ležérnější nošení bude fungovat s černou košilí bez vázanky.
Světle modrý dvouřadý oblek
Tento oblek byl do šatníku zařazen primárně na nošení v létě a odlehčení podzimního nádechu barev. Dvouřadá fazona, která se k pasu zužuje byla zvolena pro vytvoření iluze širších ramen a dodání trendovějšího nádechu šatníku.
I přes doporučené nošení v létě je možné oblek nosit i na jaře či na podzim, doplněný například béžovým trenčkotem.
Černo zelený strukturovaný oblek
Materiál pro tvorbu tohoto obleku byl vybrán na základě požadované formálnosti, právě proto, že se pan Soler často ocitne na nějaké večerní společenské události, kde je vyžadován tmavý večerní oblek. Pro slavnostní příležitosti, jako například ples nebo galavečer může být tento oblek doplněn černou vázankou a bílým kapesníčkem, právě pro vytvoření formálního vzhledu.
Pro ozvláštnění na denní nošení může být oblek nošen se zelenou károvanou vestou, která kompletu přidá na barevnosti a formální večerní oblek tak může být nošen i na denní příležitosti.
Trenčkot
Trenčkot byl do šatníku pana Solera zařazen z důvodu jeho variability, která dovoluje tento jarní plášt nosit ve více ročních obdobích a zároveň ke kompletům různých úrovní formálnosti. Béžová barva byla zvolena z důvodu jednoduché kombinovatelnosti se všemi ostatními vytvořenými oděvy.
6. Závěr
Mým cílem v této bakalářské práci bylo navrhnout určitou alternativu k nakupování pánského oblečení v konfekci a vytvořit tak figurativnímu zákazníkovi šatník, který by splňoval jeho požadavky obsažené v profilu klienta.
Zmapovala jsem nynější dostupné způsoby získávání oblečení a nastínila jejich výhody a nevýhody po stránce finanční, výrobní i uživatelské. Zároveň jsem se v této práci zabývala různými způsoby výroby dnešních oděvů ať už konfekčních nebo zakázkových a popsala jejich přínosy i úskalí. Na základě zjištěných výhod a nevýhod jsem navrhnula koncept získávání oblečení pomocí módní konzultace vedené módním konzultantem a oba tyto pojmy jsem popsala a nastínila jejich význam i fungování.
Vytyčila jsem okruhy potřeb, které klient ve spojitosti s oblečením řeší a na jejich základě vypracovala profil klienta, který tyto potřeby shrnuje a slouží jako podklad pro vytvoření řešení klientova šatníku. Tento profil obsahuje barevný typ klienta, typ jeho postavy a také jeho další individuální potřeby.
Volbu materiálů i střihů jsem konzultovala po celou dobu tvorby práce s klientem, abych dosáhnula ideálního řešení nejen po stránce estetické, ale také funkční.
Veškeré oděvy jsou vytvořeny metodou Made to Measure, tedy měřenkou, která zajišťuje nejen kvalitu výsledného zpracování, ale také perfektního fitu a tedy komfortu při nošení.
Budoucí potenciál práce shledávám v možnosti fungování nového systému nakupování oblečení ve formě módní konzultace, která zákazníkovi dopřává požadovaný komfort při nakupování, profesionální poradenství i velké množství individualizovatelných detailů, které výsledný šatník dělají unikátem. Módní konzultace může přinést potenciál pracovního uplatnění kreativních jedinců, kteří mají za cíl inspirovat své zákazníky a nabízet unikátní módní službu.
7. Seznam použité literatury
[1] Cline, E: Overdressed: The Shockingly High Cost of Cheap Fashion. Penguin Publishing Group, 2013, ISBN 9781591846543
[2] Adams [online]. [cit. 2017-04-10]. Dostupné z http://www.huffingtonpost.com/
2013/10/08/online-shopping_n_4062676.html
[3] Eagan,G.: Wear No Evil: How to Change the World with Your Wardrobe.
Running Press, 2014, ISBN 0762451270
[4] Asos.com [online]. [cit. 2017-04-10]. Dostupné z http://www.asos.com/
customer-service/delivery/?ctaref=HP|gen|service|delivery
[5] Macich [online]. [cit. 2017-04-15]. Dostupné z https://www.lupa.cz/clanky/vite- kdy-a-jak-vratit-zbozi-zakoupene-v-e-shopu/
[6] Federico-O’Murchu [online]. [cit. 2017-04-02]. Dostupné z http://
www.cnbc.com/2015/02/13/how-far-do-men-go-for-a-bespoke-suit-around-the- world.html
[7] Klíma, A.: Manufakturní období v Čechách. Nakladatelství československé akademie věd, 1955.
[8] Hennes and Mauritz AB [online]. [cit. 2017-03-21]. Dostupné z http://
sustainability.hm.com/en/sustainability/downloads-resources/resources/supplier- list.html
[9] Ward [online]. [cit. 2017-03-22]. Dostupné z http://www.smh.com.au/lifestyle/
fashion/norwegian-reality-show-sends-fashion-bloggers-to-work-in-cambodian- sweatshop-20150122-12whuz.html
[10] Chandran [online]. [cit. 2017-03-22]. Dostupné z http://www.reuters.com/article/
india-garments-workers-idUSKCN0V710W
[11] Dwyer [online]. [cit 2017-03-25]. Dostupné z http://www.nytimes.com/
2010/01/10/nyregion/10about.html
[12] Petz [online]. [cit 2017-03-25]. Dostupné z http://www.ecology.com/2010/11/02/
environmental-impact-clothing-industry/
[13] Roetzel, B.: Opravdový gentleman. Slovart, 2013, ISBN 9788073916749
[14] Gabulová, D.: Styl: Cesta ke kráse, sebevědomí a charismatu. Grada, 2016, ISBN 978-80-247-5598-4
[15] Špaček, L.: Velká kniha etikety. Mladá fronta, 2008, ISBN 978-80-204-1954-5
