Problémy příjemců finanční podpory z fondů EU se zaměřením na Operační program Vzdělávání pro konkurenceschopnost Problems of EU Fund Financial Support Beneficiaries - Focus on the

(1)

TECHNICKÁ UNIVERZITA V LIBERCI Ekonomická fakulta

DIPLOMOVÁ PRÁCE

2012 Bc. Iva Hovorková

(2)

Technická univerzita v Liberci Ekonomická fakulta

Studijní program: N 6209 – Systémové inženýrství a informatika Studijní obor: Manažerská informatika

Problémy příjemců finanční podpory z fondů EU se zaměřením na Operační program Vzdělávání pro konkurenceschopnost Problems of EU Fund Financial Support Beneficiaries - Focus on the

Operational Programme Education for Competitiveness

DP - EF - KEK - 2012 – 25 Bc. Iva Hovorková

Vedoucí práce: Ing. Jana Šimanová, katedra ekonomie Konzultant: Ing. Marika Pospíšílová, katedra ekonomie

Počet stran: 79 Počet příloh: 1

Datum odevzdání: 4. května 2012

(3)

(4)

(5)

5

Prohlášení

Byla jsem seznámena s tím, že na mou diplomovou práci se plně vztahuje zákon č. 121/2000 Sb. o právu autorském, zejména § 60 – školní dílo.

Beru na vědomí, že Technická univerzita v Liberci (TUL) nezasahuje do mých autorských práv užitím mé diplomové práce pro vnitřní potřebu TUL.

Užiji-li diplomovou práci nebo poskytnu-li licenci k jejímu využití, jsem si vědoma povinnosti informovat o této skutečnosti TUL; v tomto případě má TUL právo ode mne požadovat úhradu nákladů, které vynaložila na vytvoření díla, až do jejich skutečné výše.

Diplomovou práci jsem vypracovala samostatně s použitím uvedené literatury a na základě konzultací s vedoucím diplomové práce a konzultantem.

V Liberci dne 4. května 2011 Bc. Iva Hovorková

(6)

6

Anotace

Tato diplomová práce se zabývá problémy příjemců finanční podpory z fondů EU, speciálně se zaměřuje na příjemce z Operačního programu Vzdělávání pro konkurenceschopnost.

V úvodu diplomové práce jsou uvedeny základní informace o Evropské unii a aktuálních programech pro Českou republiku. Následuje teoretická část, v níž je podrobnější seznámení s Operačním programem Vzdělávání pro konkurenceschopnost.

Praktická část se zabývá tvorbou a realizací dotazníkového šetření, zaměřeného na zkoumání problémů příjemců finanční podpory, vyhodnocování výsledků, na základě kterých jsou potvrzeny či popřeny původní hypotézy a navrhnuta opatření.

V závěru práce jsou shrnuty vyplývající návrhy a doporučení.

Klíčová slova

Evropská unie, Fondy, Operační program Vzdělávání pro konkurenceschopnost.

(7)

7

Annotation

My thesis deals with issues concerning the recipients of financial support drawn from the EU Funds, with focus on the recipients drawing from the Education for Competitiveness Operational Programme.

The thesis begins with summing up the basic information on the European Union and its aid programmes earmarked for the Czech Republic. The theoretical part of my thesis is focused on a detailed analysis of the operational programme Education for Competitiveness.

The practical part of my thesis deals with the compilation and implementation of a survey by questionnaire which analyzes the problems facing the recipients of financial support, followed by an evaluation of its results which either confirm or deny the original hypotheses, and suggesting appropriate measures.

The final part of my thesis sums up the proposed recommendations.

Key Words

EU, Funds, Operational Programme Education for Competitiveness

(8)

8

Poděkování

Ráda bych poděkovala Ing. Janě Šimanové za odborné vedení a věcné připomínky při zpracování mé diplomové práce. Děkuji také rodičům a blízkým, za jejich neustálou podporu poskytovanou během celého studia.

(9)

9

Obsah

Seznam obrázků ... 11

Seznam tabulek ... 12

Seznam zkratek ... 13

1. Úvod ... 15

2. Stanovení cílů a hypotéz ... 17

3. Vznik a význam Evropské unie ... 18

3.1 Založení Evropské unie ... 18

3.2 Původní smysl EU a poslání v dnešní době ... 20

3.3 Začlenění České republiky do EU ... 27

3.4 Instituce EU ... 28

3.5 Rozpočet EU ... 32

4. Fondy EU v České republice ... 36

4.1 Co jsou fondy EU ... 36

4.2 Možnosti podpory existující pro ČR ... 37

4.3 Alokace pro ČR v prvním a druhém programovacím období ... 39

5. Druhy tematických OP z programovacího období 2007- 2013 ... 41

5.1 Integrovaný operační program (IOP) ... 41

5.2 Operační program Podnikání a inovace (OPPI) ... 41

5.3 Operační program životní prostředí (OP ŽP) ... 42

5.4 Operační program Doprava (OPD) ... 43

5.5 Operační program Výzkum a vývoj pro inovace (OP VaVpI) ... 43

5.6 Operační program lidské zdroje a zaměstnanost (OP LZZ) ... 44

5.7 Operační program Technická pomoc (OP TP) ... 44

5.8 Operační program Vzdělávání pro konkurenceschopnost (OP VK) ... 45

6. Sestavení otázek pro dotazníkové šetření... 49

6.1 Zásady při tvorbě dotazníkového šetření ... 49

6.2 Výsledky dotazníkového šetření a návrhy řešení ... 54

7. Zhodnocení hypotéz ... 72

7.1 Zhodnocení hypotéz na základě výsledků dotazníkového šetření ... 72

(10)

10

8. Závěr ... 74 Seznam použité literatury ... 77 Seznam příloh ... 80

(11)

11

Seznam obrázků

Obrázek 1: Evropské státy a vztah k EU ... 20

Obrázek 2: Státy zapojené do Marshallova plánu ... 22

Obrázek 3: Tři pilíře Evropské unie ... 26

Obrázek 5: Evropský parlament ... 29

Obrázek 6: Sídlo Evropké komise ... 30

Obrázek 7: Budova Evropského soudního dvora ... 30

Obrázek 4: Budova Rady Evropské unie ... 32

Obrázek 8: Druhy tématických operačních programů ... 38

Obrázek 9: Zařazení operačních programů do soustavy strategických dokumentů ... 39

Obrázek 10: Krácení žádosti v části rozpočet ... 56

Obrázek 11: Problémy s dodržením nově vzniklého rozpočtu... 57

Obrázek 12: Doba trvání schválení monitorovací zprávy ... 58

Obrázek 13: Zálohové platby v projektech ... 59

Obrázek 14: Dostatečnost zálohové platby ... 59

Obrázek 15: Problém profinancování vynaložených prostředků ... 60

Obrázek 16: Dosažitelnost monitorovacích indikátorů ... 62

Obrázek 17: Realizace výběrových řízení v projektech ... 63

Obrázek 18: Komunikace s řídícím orgánem ... 65

Obrázek 19: Typ příjemce projektu ... 70

Obrázek 20: Alokace projektu ... 71

(12)

12

Seznam tabulek

Tabulka 1: Přehled členských států EU a jejich roků přičlenění ... 19

Tabulka 2: Souhrn financování celkového rozpočtu podle třídy vlastních zdrojů ČR a ostatních členských států za rok 2009 (v milionech eur)... 34

Tabulka 6: Alokace v programovacím období 2004 až 2006 ... 40

Tabulka 7: Alokace pro ČR podle operačních programů na období 2007 – 2013 ... 40

Tabulka 8: Rozdělení alokace mezi jednotlivé prioritní osy ... 48

Tabulka 9: Důvody problémů s profinancováním vynaložených prostředků v projektu ... 61

Tabulka 10: Důvody problémů s dodržením monitorovacích indikátorů ... 63

Tabulka 11: Důvody komplikací při VŘ ... 64

Tabulka 12: Zásadní problémy v realizaci projektu ... 66

Tabulka 13: Způsoby, jakými lze předcházet problémům ... 69

(13)

13

Seznam zkratek

ČSFR Česká a Slovenská federalistická republika

EHS Evropské hospodářské společenstv EOS Evropské obranné společenství ERDF Evropský fond pro regionální rozvoj ES Evropská společenství

ESF Evropský sociální fond

ESUO Evropské společenství uhlí a oceli

EU Evropská unie

FS Fond soudržnosti

IOP Integrovaný operační program IOP Integrovaný operační program NUTS2 Region soudržnosti

OEEC Organizace pro evropskou hospodářskou spolupráci OP KV Operační program vzdělávání pro konkurenceschopnost OP LZZ Operační program lidské zdroje a zaměstnanost

OP OSS Příspěvkové organizace organizační složky státu OP TP Operační program Technická pomoc

OP VaVpI Operační program Výzkum a vývoj pro inovace

(14)

14 OP ŽP Operační program životní prostředí

OP Operační program

OPD Operační program Doprava

OPPI Operační program Podnikání a inovace OSS organizační složky státu

ŘO Řídící orgán

SSSR Svaz sovětských socialistických republik TUL Technická univerzita v Liberci

VaV Výzkum a vývoj

VŘ Výběrové řízení

(15)

15

1. Úvod

Tato diplomová práce si klade za cíl formulovat problémy příjemců finanční podpory z fondů EU se zaměřením na Operační program Vzdělávání pro konkurenceschopnost (OP VK).

Autorka si zvolila toto téma především z důvodu praxe, kterou získala činností v dané oblasti, kdy sama musela čelit problémům v rámci realizace projektů. Na základně těchto zkušeností, praktických znalostí a nastudování odborné literatury budou zprvu formulovány jednotlivé cíle a hypotézy. Při studiu literatury je kladen důraz na snahu využítí různorodých zdrojů tak, aby výsledný pohled byl pokud možno co nejvíce objektivní.

První část se zabývá Evropskou unií a událostmi, které předcházely jejímu vzniku až po současnost. V práci jsou zmíněné hlavní historické milníky i významné osobnosti a to z pohledu Evropské unie jako celku i České republiky jako členského státu, který se ke společenství připojil později. Vysvětlován je účel hlavních institucí, jejich základního rozdělení, postup tvorby rozpočtu EU a jeho jednotlivé složky. Dále jsou uvedeny hodnoty jednotlivých období a jejich konkrétní podíl, kterým Česká republika přispívala k sestavení rozpočtu.

Následující kapitola pojednává o přerozdělení finančních prostředků do jednotlivých oblastí podpory v rámci základních fondů EU, které jsou zde taktéž představeny. Po informacích o fondech a jejich zaměření se dostává práce k vyjasnění, jaké má Česká republika možnosti v čerpání těchto prostředků, jakým způsobem jsou definovány problémové oblasti, ve kterých je díky dotacím umožněn rozvoj a posun. Jsou představeny jednotlivé Operační programy pro právě probíhající programovací období se speciální pozorností na Operační program Vzdělávání pro konkurenceschopnost.

Po teoretickém seznámení a uvedením do tématu bude nejprve věnována pozornost zásadám pro správné uspořádání dotazníkového šetření, výběru formy distribuce dotazníku a sestavení jednotlivých otázek, zkoumajících problémy příjemců finanční podpory z fondů EU, výsledkům, jak se s těmito problémy příjemci vyrovnávají. Díky komplexnímu šetření možností jednotlivých řešení různých příjemců finanční podpory budou vyvozeny návrhy, jak s problémy nakládat anebo se jim ideálně vyvarovat. Na základě vyhodnocených informací

(16)

16

od respondentů, budou nebo nebudou potvrzeny základní hypotézy, které jsou formulovány v části Stanovení cílů a hypotéz.

Závěr diplomové práce obsahuje souhrnné shrnutí dosažených cílů, zhodnocení jejího průběhu včetně dosažených výsledků a návrhů na doporučení, jež mají sloužit pro eliminaci existujících problémů, se kterými se příjemci finanční podpory musejí potýkat v rámci své činnosti.

(17)

17

2. Stanovení cílů a hypotéz

Cílem diplomové práce je zaměřit se na problémy příjemců finanční podpory z fondů EU (s pozorností na OP VK) a pokusit se tyto problémy formulovat. Z autorčiny vlastní zkušenosti podložené praxí lze stanovit, že jedním z problémů příjemců finanční podpory z OP VK jsou např. nedostatky ve financování uznatelných či způsobilých výdajů projektu.

Projekt má být plně předfinancováván z fondů ESF a státního rozpočtu ČR. Zálohová platba byla stanovena ve výši 20 p. b. celkových finančních prostředků pro projekt a další platby jsou vždy hrazené na základě schválení Monitorovacích zpráv. Schvalování se však protahuje způsobem, že zálohová platba, která byla poskytnuta na začátku, nestačí pro chod projektu a příjemce je nucen pro krytí nákladů použít své vlastní zdroje.

Na základě osobních zkušeností a prostudování principů tvorby dotazníkových šetření vznikne dotazník, který bude formulovat možné problémy. Bude šetřeno, zda jsou tyto problémy ojedinělé, či obvyklé nejen v daném operačním programu, ale i v dalších, které ČR v programovacím období 2007 – 2013 realizuje.

Hypotézy, které budou v této diplomové práci ověřovány, jsou formulovány takto:

 Příjemci finanční podpory z OP VK se potýkají s administrativními problémy, které významně ohrožují jejich platební bilanci či realizaci samotného projektu

 Problémy příjemců podpory z OP VK jsou obecné a týkají se i jiných OP

 Problémům, se kterými se příjemci podpory z OP VK potýkají, se dá předejít lepším plánováním a koncepcí projektu - tzn. jsou na straně příjemce

(18)

18

3. Vznik a význam Evropské unie

Následující kapitola se zabývá komplexním ucelením základních faktů o Evropské unii a to zprvu obecně a dále se zaměřením na Českou republiku. Je rozdělena do několika hlavních částí, které jsou pro oblast diplomové práce zásadní a to: Založení Evropské unie, Původní smysl EU a poslání v dnešní době, Začlenění České republiky do EU, Instituce EU, Rozpočet EU. Jedná se o shrnutí informací, které by měl čtenář této práce znát, aby správně a jasně mohl porozumět celé řešené problematice, kterou se diplomová práce zabývá.

3.1 Založení Evropské unie

Evropská unie je výsledkem integračního procesu, který v Evropě probíhá po druhé světové válce. Vychází z myšlenek nového evropského uspořádání, jehož cílem je vyloučení války mezi evropskými zeměmi a nahrazení konfliktů vyjednáváním a mírovou spoluprací. Základní myšlenka, ze které unie následně vznikla, je datována rokem 1951, kdy zástupci šesti západoevropských států (Belgie, Francie, Itálie, Lucembursko, Nizozemí, Německo) podepsali v Paříži smlouvu o vytvoření Evropského společenství uhlí a oceli na padesát let.

O dalších šest let později (tj. v roce 1957) byly v Římě podepsány smlouvy o vytvoření Evropského hospodářského společenství a Evropského společenství pro atomovou energii na dobu neurčitou. Právě tyto tři společenství se v pozdějších letech stali základem současné Evropské unie. [5]

Jednotlivá společenství měla vždy nějaký konkrétní význam. Evropské společenství uhlí a oceli bylo založeno s ideou vytvořit společný trh pro dvě nejvýznamnější průmyslová odvětví, přispívat k ekonomickému rozvoji, růstu zaměstnanosti i životní úrovně obyvatel členských států. [5]

Evropské hospodářské společenství vytvořilo právní i institucionální základ pro celní unii, jednotný evropský trh, hospodářskou a měnovou unii. [5]

(19)

19

Evropské společenství pro atomovou enerii (také nazýváno Euratom) bylo vytvořeno s cílem koordinovat výzkumné programy členských států určené k mírovému využití atomové energie. [5]

V dnešní době má Evropská unie 27 členů, kteří rozšířili společenství v 6 etapách (viz tabulka 1: Přehled členských států EU a jejich roků přičlenění). Rozšířením Evropské unie došlo k vytvoření největšího jednotného trhu na světě. Samotná Smlouva o Evropské unii, kde byly vytvořeny tzv. Tři pilíře Evropské unie, byla podepsána v holandském Maastrichtu 7. února 1992 a vstoupila v platnost 1. listopadu 1993. [3]

Tabulka 1: Přehled členských států EU a jejich roků přičlenění

Rok rozšíření Státy

1952

Belgie Francie

Itálie Lubembursko

Německo Nizozemsko 1973

Velká Británie Dánsko

Irsko

1981 Řecko

1986 Španělsko

Portugalsko 1995

Rakousko Švédsko

Finsko

2004

Česká republika Estonsko

Kypr Litva Lotyšsko Maďarsko

Malta Polsko Slovensko Slovinsko

2007 Bulharsko

Rumunsko

Zdroj: [3]

Dále existují další tři státy, které jsou nyní ve fázi čekání na přistoupení do EU. Jsou jimi Chorvatsko, Makedonie a Turecko. Na následujícím obrázku jsou graficky zvýrazněny skupiny států a jejich vztah k Evropské unii: členské státy (fialová), státy čekající na přijetí (růžová), nečlenské státy (bílá). [3]

(20)

20

Obrázek 1: Evropské státy a vztah k EU

Zdroj: [2]

3.2 Původní smysl EU a poslání v dnešní době

Před samotným založením Evropské unie je důležité ohlédnout se do minulosti, co k tomuto kroku evropské státy vedlo. Pokud se nechceme zabývat historií řekněmě od úplného počátku ideí o sjednocení, které spadají dle mnoha autorů do antického Řecka, stačí pro ucelenější obraz zmínit novodobou historii po 2. světové válce. [1]

Právě druhá světová válka se stala velkým upozorněním, že je potřeba se zamyslet nad nalezením jistých mechanismů, které by zaručovali v budoucnu mírový vývoj. V této krátce poválečné době mnoho federalistických iniciativ mělo jednotný pohled na základní představy o mechanismech na zmírnění mezistátní rivality, ale jednotlivá modelová řešení se lišila.

Vzniklo několik subjektů snažících se o koordinaci společných kroků (Unie evropských federalistů, Panevropská unie, Evropská parlamentní unie atd.). Sloučení většiny profederálních aktivit však přinesla až spolupráce několika tehdejších politických představitelů (např. Winston Churchill, Duncan Sandys, Konrad Adenauer) – osobností

(21)

21

v dnešní době označovaných za tzv. hlavní architekty evropské integrace. V prosinci roku 1947 vzniklo na základě této spolupráce tzv. Hnutí za spojenou Evropu (čestný předseda Winston Chruchill). [1, 4]

Roku 1947 byl také Spojenými státy ameriskými (USA) vyhlášen tzv. Marshallův plán pro hospodářskou obnovu válkou zničené Evropy. Tento plán představil státní tajemník USA George Catlett Marshall poprvé 5. června 1947 na Harvardské univeržitě. Plán byl nabídnut všem evropským zemím (nehledě na vztah dané země k USA). Sovětský svaz (SSSR) pomoc odmítl a následovaly ho i státy, které pod jeho vliv spadaly (mimo jiné i tehdejší Československo). Jediným komunistickým státem, který se vzepřel Sovětskému svazu a k plánu se připojil, byla Jugoslávie (viz. Obrázek 2: Státy zapojené do Marshallova plánu).

Tím se Marshallův plán stal milníkem rozdělující SSSR a ostatní evropské státy. Plán obnovy Evropy poskytl členským zemím příspěvek v letech 1848-1952 ve výši 12,5 mld. dolarů. Díky tomu nastal v západní Evropě prudký rozvoj a v roce 1951 byla průmyslová produkce o třetinu vyšší, než před druhou světovou válkou. Nejen ekonomický rozkvět však byl dosaženým cílem Marshallova plánu. Významný výsledek tvořilo především rozvíjení integrace států s demokratickými zásadami a ochranou lidských práv. [1, 3, 5]

(22)

22

Obrázek 2: Státy zapojené do Marshallova plánu

Zdroj: [5]

Veškerou organizaci a administrativu týkající se distribuce pomoci převzala organizace, která byla za tímto účelem vytvořena. Název vychází z náplně její činnosti, jedná se o Organizaci pro evropskou hospodářskou spolupráci (OEEC, Organisation for European Economic Cooperation). Finální podoba, která zohledňovala podmínky a připomínky všech 17 evropských států, vznikla dne 16. dubna 1948. [1]

Paralelně s Marshallovým plánem vznikla i tzv. Rada Evropy založená na podkladech vzniklých díky uskutečnění Evropského kongresu v Haagu dne 7. května 1948. Právě zde na kongresu, přijalo více než 700 delegátů ony významné dokumenty (Ekonomické a sociální prohlášení, Politické prohlášení, Zprávu Evropanům). V Haagu dochází také k pomyslnému rozdělení na dvě názorové větve. Mezivládní křídlo usilovalo o zajištění suverenity členských

(23)

23

států vybudováním rady ministrů. Opoziční strana se snažila naopak o vybudování nadnárodní autority se zásadními kompetencemi. Vzhledem k velkému rozporu obou pohledů na sjednocení nebyl možný postup bez hledání dalších kompromisů. Výsledek tvoří model kombinující oba dva pohledy, kde konečné rozhodování bylo vloženo do rukou rady složené z ministrů zahraničních věcí členských států. Samotná Rada Evropy pak na základě přijetí závěrečných dokumentů vznikla oficiálně v Londýně dne 5. května 1949. [1]

Tyto, dá se říci významné historické milníky, nastartovali počátky evropské ekonomické integrace. Pro správné pochopení daného pojmu je uvedena definice Krafta a Bednářové [10 s. 95], „Integrace je proces vytváření systému vyššího řádu z relativně samostatných systémů řádů nižšího.“

Členění ekonomické integrace je různá dle hlediskek rozdělení, například podle rozhodovacích pravomocí:

 Mezistátní – nevytváří nadnárodní orgány, společná rozhodnutí mají doporučující charakter

 Nadstátní – rozhodnutí vytvořených nedstátních orgánů má pro integrující se ekonomiky závazný charakter [10]

Podle stupně propojení:

 Pásmo volného pohybu

 Celní unie

 Společný trh

 Měnová unie

 Hospodářská unie

 Úplná unie (politická) [10]

Či podle způsobu vytváření integračního komplexu:

 Horizontální integrace – hospodářství se integrují jako celky

 Vertikální integrace – integrují se pouze stěžejní sektory hospodářství

 Lokální – integrují se pouze vybrané země

(24)

24

 Kontinentální – integrují se postupně všechny země kontinentu [10]

Přijetí Marshallova plánu, vytvoření Organizace pro evropskou hospodářskou spolupráci a Rady evropy nastartovali obnovu Evropy. Integrační proces byl však stále hodně vzdálený v těchto koncepcích. [1]

Velmi významným integračním milníkem v historii Evropy se stal podpis smlouvy o Evropském společenství uhlí a oceli (ESUO). Tato smlouva byla výsledkem tzv. Schumanova plánu. Schůmanův plán byl pojmenován podle francouzského ministra zahraničních věcí Roberta Schumana. Tvůrcem tohoto plánu však ve skutečnosti byl Jean Monnet, přední člen Vysokého plánovacího úřadu pro obnovu francouzského hospodářství.

Na základně svých praktických zkušeností při obnově hospodářství v poválečném období, ale také kontaktů a znalostí vytvořil plán směřující k politické a ekonomické jednotě. Změny však považoval za nutné aplikovat postupně. Hlavním cílem bylo zprvu vytvořit společný trh pro uhlí a ocel, který bude pomáhat k celkovému rozvoji jednotlivých odvětví ale i k normalizaci vztahů mezi začleněnými státy. Monnet plán poprvé představil v dubnu 1950, kdy získal podporu od již zmíněného ministra zahraničních věcí Roberta Schumana. Po následných jednáních v ostatních evropských zemích dostala tato myšlenka pozivitní reakce z Německa a následně také z Belgie, Lucemburska, Itálie a Nizonemska. Těchto 6 zemí se stalo předchůdci a zakladateli současné Evropské unie. Jednání probíhala velmi rychle a smlouva s podrobným popisem definujícím podmínky a výslednou podobu byla podepsána v Paříži 18. dubna 1951.

Smlouvou se země zavázaly k jednotnému trhu na dobu 50 let, což je ojedinělé. Následné integrační kroky, které nastaly, byly již vždy bez časového omezení. Platnost podepsané smlouvy o ESUO je datována ke dni 27. července 1952. [1]

Roku 1952 vznikla dále smlouva o Evropském obranném společenství (EOS). Měla zajistit kontrolu Německa a jeho opětovného vyzbrojování. Tento projekt byl nejprve všemi státy ESUO podporován, později však z obavy o snížení nezávislosti Francie ustoupila a Evropský obranný systém se stal neúspěšným projektem. V otázce jak dále podporovat integraci se zdálo být jediné východisko – pokračovat v postupném sektorovém sjednocování. Díky tomuto smýšlení dne 27. března 1957 v Římě vznikly nové dvě společenství a to Evropské hospodářské společenství a Evropské společenství pro atomovou energii (nazýváno také EUROATOM). V platnost smlouvy vstoupily dne 1. ledna 1958. [1]

(25)

25

Od založení všech tří budoucích společenství tvořících základ pro dnešní Evropskou unii (v roce 1967 se jednotlivé organizace spojili do Evropských společenství – ES) uplynulo 35 let (1958 – 1993), ve kterých se bezpochyby událo opět mnoho významných a důležitých skutečností. Např. společenství byla postupně rozšířena nejprve směrem na severní část Evropy v roce 1973 o další 3 státy (Velkou Británii, Dánsko, Irsko), později v roce 1981 o další zemi v jižní části (Řecko) a o dalších 5 let později v roce 1986 o Španělsko a Portugalsko. [3]

V tomto počtu (12 zemí) se díky konferencím uskutečněným v Maastrichu, za účelem vytvoření smluvních rámců pro hospodářsku a měnovou unii či užší politické spolupráce ve dnech 9. a 10. prosince 1991, představitelé členských států přijali návrh smlouvy o Evropské unii (EU). Tato smlouva po ratifikaci vstoupila v platnost 1. listopadu 1993 a pojem Evropská unie, jak jej známe v dnešní době, začal existovat. [3]

Evropská unie byla založena na myšlenkách a hodnotách evropské civilizace, k nimž patří zajištění míru a bezpečnosti, úcta k lidské důstojnosti, rovnosti občanů, dodržování lidských práv včetně práv příslušníků menšin, svobodě, demokracii, pluralismu, rovnosti, toleranci, soudržnosti, nepřípustnosti diskriminace, sociální jistototy, solidarity, respektování národní identity a vlády zákona. [5]

Tyto základní hodnoty jsou zahrnuty ve Smlouvě o Evropské unii. Podstaty jsou sepsány ve Třech pilířích Evropské unie. První z nich je tvořen Evropskými společenstvími (Evropské společenství uhlí a oceli, Evropské hospodářské společenství, Evropské společenství pro atomovou enerii), druhý pilíř společnou zahraniční a bezpečnostní politikou a třetí pilíř zahrnuje spolupráci v oblasti justice a vnitřních věcí. [5]

(26)

26

Obrázek 3: Tři pilíře Evropské unie

Zdroj: [1]

S více než 500miliony spotřebitelů je jednotný evropský trh v současné době největším trhem světa. Členské státy se dohodly nejen na odstranění kontroly zboží na vnitřních hranicích EU mezi jednotlivými členskými státy, ale také na čtyřech základních svobodách. Jedná se o svobody volného pohybu zboží, osob, služeb a kapitálu. [5]

Volný pohyb zboží představuje zrušení celních bariér a vytvoření jednotných technických, bezpečnostních a hygienických předpisů, které by měly zajišťovat bezproblémový pohyb zboží po celé EU. [3]

Svodoba volného pohybu osob dává každému občanu Evropské unie právo se rozhodnout, v jaké členské zemi chce pracovat či studovat. Umožňuje mu žít v dané zemi za stejných podmínek jako její původní obyvatelé. Při cestování v rámci EU odpadá také povinnost vozit sebou cestovní pas. [3]

Podnikatelé díky třetí svobodě volného pohybu služeb se mohou usadit ve všech státech EU či jen nabízet kdekoli své služby. [3]

Volný pohyb kapitálu, znamená fakt, díky kterému si člen EU může zřídit konto, převádět peníze, investovat nebo spořit opět v jakékoli členské zemi. [3]

(27)

27

3.3 Začlenění České republiky do EU

Prvnímu květnu 2004, kdy se Česká republika zařadila do Evropské unie, předcházelo spoustu let upevňování vzájemných vztahů. Za první historický milník může být chápán rok 1978, kdy tehdejší Československá socialistická republika s ESUO uzavřela tzv. autolimitační sektorové ujednání pro obchod s hutnickými výrobky. Po čtyřech letech (1982) následovala bilaterální textilní dohoda mezi ČSSR a EHS. [17]

Navázání diplomatických vztahů s Evropským společenstvím se Československé republice podařilo podepsáním Dohody o obchodu s průmyslovými výrobky mezi ČSSR a EHS založené na principu nejvyšších výhod podle pravidel GATT (Všeobecná dohoda o clech a obchodu). Smlouva nabyla účinnosti 1. 4. 1989 na dobu 4 let, ale v souvislosti se změnami, které nastaly v Československu v listopadu 1989, byla již po roce nahrazena novou dohodou.

Ta vztahy posunula ještě na vyšší úroveň. [17]

Další dohoda, která přišla, již obsahovala mimo jiné i harmonogram pro vytvoření volného obchodu mezi ČR a ES. Jednalo se o Evropskou dohodu o přidružení ČSFR, Maďarska a Polska k Evropským společenstvím. Vzhledem k nutnosti ratifikace této smlouvy všemi účastníky, byla paralelně sepsána Prozatímní dohoda o obchodu a otázkách s obchodem souvisejících mezi ČSFR, EHS a ESUO, která zajišťovala plynulý asociační proces i před ukončením ratifikace. Začátkem roku 1993, kdy se ČSFR rozdělila na dva samostatné státy, byl ratifikační proces Evropské dohody přerušen. Díky vnímání nově vzniklých republik jako nástupnických států však spolupráce mezi ČR a EU pokračovala nepřerušeně na základě Prozatimní dohody. Dne 4. října 1993 byla v Lucemburku přijata Evropská dohoda zakládající přidružení mezi Českou republikou na straně jedné a Evropskými společenstvími a jejich členskými státy na straně druhé. Cílem této dohody byla podpora v postupném začleňování České republiky do Unie a rozšiřování obchodních a hospodářských styků.

V platnost vstoupila dne 1. února 1995. [17]

O rok později (1996) byla tehdejším premiérem Václavem Klausem v Římě oficiálně předána žádost ČR o vstup do Evropské unie. O pár měsíců později, po přijetí žádosti převzal od Evropské komise ministr zahraničních věcí ČR dotazník, na jehož základě Komise

(28)

28

vypracovala posudek týkající se žádosti o členství, který ČR ještě stejného roku odevzdala.

[17]

Evropská komise po dvou letech (1997) přednesla program strategie rozšíření (s návrhem přijímání nových členů) s názvem Agenda 2000 společně s posudky na 10 kandidátů o členství ze střední a východní Evropy. Česká republika byla zařazena do zemí, které by mohly v dohledném horizontu splnit podmínky členství. Posudek obsahoval převážně pozitivní formulace, ale též i řadu nedostatků, které byly se značným úsilým odstraněny.

Evropská rada rozhodla dne 13. prosince 1997 o pozvání 11 kandidátských států ke vstupu do EU. Nabídku pro Českou republiku převzal tehdejší prezident Václav Havel. Celý proces rozšiřování Evropské unie byl spuštěn 30. března 1998 za účasti ministrů zahraničí ze všech 15 členských a 11 kandidátských států. Následoval přípravný proces, který byl dle nařízení Evropské rady průběžně monitorován Evropskou komisí v podobě každoroční Pravidelné zprávy o pokroku České republiky v přípravách na členství v EU. Zpráva pojednávala o vzájemných vztazích mezi ČR a EU, plnění přístupových kritérií a celkovému dosaženému pokroku od poslední kontroly. Po šesti letech od první monitorovací zpávy obdržela roku 2003 ČR poslední, označenou názvem Souhrnná monitorovací zpráva o přípravách České republiky na členství. V Kodani ve dnech 12. – 13. prosince 2002 na zasedání Evropské rady byl úspěšně ukončen proces předvstupních vyjednávání pro 10 kandidátských států, mezi kterými byla i Česká republika. Evropská rada pak 1. května 2004 rozhodla o přijetí těchto 10 nových členských států včetně ČR. [17]

3.4 Instituce EU

Instituce EU reprezentují dva různé principy. Národní, kde cílem je prosazovat zájmy Unie jako celku. Jedná se o instituce Evropský parlament, Komisi či Evropský soudní dvůr. Druhý princip je mezivládní a zde jde především o spolupráci mezi vládami jednotlivých členských států, které mohou hájit a prosazovat své zájmy. Mezivládní instituce jsou např. Rada EU a Evropská Rada.

(29)

29 3.4.1 Národní instituce EU

Evropský parlament tvoří právní předpisy Evropské unie, které se v důsledku dotýkají každého občana tohoto společenství. Projednávají se zde předpisy z oblastí ochrany práv spotřebitelů, životního prostředí, dopravy, volného pohybu pracovníků, kapitálu, služeb a zboží. Parlament má také společně s Radou pravomoc rozhodovat o ročním rozpočtu Evropské unie. Parlament je tvořen šesti politickými orgány obsahující přes 750 poslanců.

Členové parlamentu jsou voleni přímo občany zemí patřících do EU. Představuje největší mnohonárodnostní parlament na světě. Zasedání probíhá ve Štrasburku a Bruselu. Sekretariát Evropského parlamentu sídlí v Lucembursku.

Obrázek 4: Evropský parlament

Zdroj: [6]

Evropská komise navrhuje novou legislativu a společně s Evropským soudním dvorem, dohlíží na její dodržování a správnou aplikaci, dále prosazuje hlavní zájmy EU jako celku či řídí a rozvíjí jednotlivé politiky. Každá členská země je v této instituci zastoupena jedním komisařem, který musí být schálen Evropským parlamentem. Komisař je vždy jmenován do své funkce na dobu pěti let. Pracovní jazyky jsou angličtina, francouzština a němčina.

Evropská komise sídlí v Bruselu.

(30)

30

Obrázek 5: Sídlo Evropké komise

Zdroj: [8]

Hlavní úkol Evropského soudního dvoru je zajišťování vždy stejného výkladu a uplatňování právních předpisů EU. Pravomoc řešení sporů je v rovině mezi členskými státy, orgány EU, podniky i fyzickými osobami. Každá země zde má své zastoupení v podobě soudce a dále jsou zde ještě generální advokáti, kterých je celkem osm. Funkční období soudců a advokátů v těchto pozicích je 6 let s možností opakování mandátu. Sídlo Evropského soudního dvoru je v Lucembursku.

Obrázek 6: Budova Evropského soudního dvora

Zdroj: [9]

Evropský účetní dvůr je nezávislou, samostatnou institucí Evropské unie, která má jako hlavní poslání hájit zájmy daňových poplatníků a kontrolovat, zda vynakládání finančních

(31)

31

prostředků z rozpočtu EU je dle rozpočtových pravidel. Instituce se stará o průhlednost hospodaření celé Unie. [10]

3.4.2 Mezivládní instituce EU

Rada Evropské unie (nazývána také Rada ministrů) je hlavní rozhodovací institucí. Byla zřízena v padesátých letech zakládajícími smlouvami. Zabývá se všemi otázkami integrace, stanovuje politické cíle či řeší veškeré spory mezi sebou i dalšími institucemi. Zastupuje členské státy a jejich schůzek se účastní jeden ministr z každé vnitrostátní vlády EU.

Charakter Rady EU je mezivládní i nadnárodní a to díky tomu, že rozhodnutí v některých situacích musí být jednomyslnné a v jiných stačí rozhodnutí kvalifikované většiny. Rada EU zasedá v Bruselu a v Lucembursku. Celkem existuje devět rad různého složení:

 Obecné záležitosti a vnější vztahy

 Hospodářství a finance

 Spravedlnost a vnitřní věci

 Zaměstnanost, sociální politika, zdraví a ochrana spotřebitele

 Konkurenceschopnost

 Doprava, telekomunikace, energie

 Zemědělství a rybolov

 Životní prostředí

 Vzdělávání, mládež a kultura [10]

(32)

32

Obrázek 7: Budova Rady Evropské unie

Zdroj: [7]

Evropská rada je instituce nazývaná také jako Evropský summit. Jedná se o vrcholný orgán celé Evropské unie. Je tvořena nejvyššími představiteli jednotlivých členských států. Cílem Evropské rady je projednávat dlouhodobé plány, určovat směr evropské integrace a stanovovat zásady realizace těchto následných kroků. Zasedání Evropské rady bývá konáno zpravidla dvakrát do roka a odehrávají se v Bruselu. [5]

Institucí EU existuje celá řada. Pro příklad jsou uvedeny další v přehledu:

 Evropský systém centrálních bank

 Výbor regionů

 Evropský ombudsman

 Hospodářský a sociální výbor

 Generální ředitelství Evropské komise

 Evropský rozvojový fond

 Evropský fond pro měnově politickou spolupráci [19]

3.5 Rozpočet EU

Rozpočet Evropské unie je velmi specifickou jednotkou, která se vymyká jak měřítkům rozpočtů mezinárodních organizací, tak i státních. Tento tzv. evropský model se liší od mezinárodních organizací tím, že je tvořen z podstatné části příjmy, které samotná EU

(33)

33

vytváří (mezinárodní organizace se o získávání vlastních příjmů zpravidla nesnaží a je závislá na členských příspěvcích). Oproti státním rozpočtům zase existuje absence (či jsou zastoupeny pouze okrajově) typických rozpočtových kategorií jako např. zdravotnictví, školství, sociální záležitosti či vnitřní bezpečnost a ochrana. Jako hlavní kategorie u evropského modelu je možno označit společnou zemědělskou politiku a strukturální fondy.

Dalším velmi významným rozdílem oproti národním rozpočtům je podmínka, že rozpočet EU musí být vyrovnaný a tudíž nemůže sloužit jako hospodářský regulační nástroj. [1]

Pozornost evropskému rozpočtu není poskytována pouze z hlediska jeho velikosti a průběhu čerpání, ale především jsou stále znovu a znovu vyvolávány diskuze na téma samotného procesu jeho tvorby a to nejen orgány EU a jejich členskými státy, ale i veřejností. Speciálně u zemí spadajících do kategorie tzv. čistých plátců (např. Francie, Velká Británie, Německo, Rakousko, Nizozemsko, Švédsko i Rakousko) nezískávajících vložené finanční prostředky zpět je zájem o podrobné informace o účelech vynakládání velmi vysoký. Rozdělení rozpočtu do konkrétních oblastí je možné chápat jako naznačení společných preferencí členských zemí EU. [1]

Návrh rozpočtu tvoří Evropská komise a na schvalování se dále podílí Rada EU a Evropský parlament. Příjmy EU nejsou tvořeny pomocí výběru daní, jako je to u státních rozpočtů, nýbrž z tzv. vlastních zdrojů:

 Všechna vybraná cla za dovoz do Unie z třetích zemí

 Zemědělská cla

 0,5 % z DPH vybraného v EU

Posledním zdrojem financování je max. 1,27 % HNP každého členského státu. Tento zdroj není tvořen automaticky, jako v případě prvních třech. [14]

Dalšími zdroji monou být:

 Přebytky z předcházejícího roku

 Příjmy z administrativních operací institucí

 Úroky z opozděných splátek

 Sankce

(34)

34

Prostředky EU jsou přerozdělovány na Strukturální fondy (rozvoj méně rozvinutých oblastí EU), rozvojové pomoci třetím zemím, předvstupní programy pro kandidátské země, administrativu aj.

Na základně mnoha smluv a dohod existují omezení rozpočtu stanovenými podminkami a principy. Základním podmínka je, že rozpočet je připravován na jeden rok a platí vždy od 1. ledna do 31. prosince. Dlouhodobější plánování je umožněno sestavováním víceletých výhledů. Druhý princip spočívá v povinnosti již zmíněného vyrovnaného rozpočtu. Při vzniku deficitu musí být uhrazen z rozpočtu následujícího roku. V případě přebytku se prostředky převádějí opět do dalšího období. Jednotnost rozpočtu je třetí princip, což znamená, že musí obsahovat veškeré příjmy i výdaje celého Společenství. Další zásadou je univerzalita rozpočtu, která znamená, že příjmy nemí být předem vyhrazeny konkrétním výdajům a nesmí se v rozpočtu vyskytovat žádné skryté fondy. Pátou zásadou je označován princip specifikace, kde by každá položka měla mít své přesné zařazení a stanoven účel. Rozpočet musí být financován výhradně z příjmů Společensví, což znemožňuje získat prostředky na činnost pomocí půjčky. Jenání o rozpočtu je velice časově i obsahově náročné. Zpravidla přípravy probíhají po celý rok a finální návrh obsahuje přes 1 000 položek. Je nutno stanovit dohodu o příjmech, ale také rozdělit výdaje do povinné či nepovinné skupiny.[1]

Pro správnou orientaci o rozsahu rozpočtu EU budou nyní uvedeny konkrétní hodnoty stanovených rozpočtů za období 2009 – 2011 s podílem ČR:

 Údaje za rok 2009

Tabulka 2: Souhrn financování celkového rozpočtu podle třídy vlastních zdrojů ČR a ostatních členských států za rok 2009 (v milionech eur)

DPH z vlastních

zdrojů

HND z vlastních

zdrojů

Kompenzace Velké Británii

Snížení HND pro Nizozemsko

a Švédsko

Úprava reimplementace

ORD 2007

Celkový národní příspěvek

CZ 170,0 860,8 95,4 9,2 71,9 1 207,3

Ostatní

členské země 12 626,2 81 127,4 -416,5 -5,1 -16,8 93 171,4

Celkem 12 796,2 81 988,2 -321,1 4,1 -88,7 94 378,7

Ostatní zdroje 23 246,9

Celkové příjmy 117 625,6

Zdroj: [20]

(35)

35

Česká republika se na příjmech do rozpočtu EU podílela přibližně 1,03 % z celkového objemu.

zdrojů

a Švédsko

CZ 185,6 983,9 64,3 8,9 1 242,7

Ostatní

členské země 13091,7 89 289,6 -64,3 -8,9 9 108,1

Celkem 13 277,3 90 273,5 0 0 103 550,8

Zdroj: [21]

zdrojů

a Švédsko

CZ 198,4 1 054,3 56,2 9,3 1 318,1

Ostatní

členské země 13 588,4 93 487,6 -56,2 -9,3 107 010,6

Celkem 13 786,8 94 541,9 0 0 108 328,7

Zdroj: [22]

(36)

36

4. Fondy EU v České republice

Fondy Evropské unie byly vytvořeny pro pomoc členským zemím. Zaměřují se na snižování rozdílů v úrovni rozvoje. Celá tato kapitola je věnována vysvětlení k čemu fondy slouží a s jakými programy se můžeme setkat v rámci České republiky.

4.1 Co jsou fondy EU

Fondy EU představují hlavní nástroj realizace evropských politik (hospodářské a sociální politiky soudržnosti). Právě jejich prostřednictvím se rozdělují finanční prostředky určené ke snižování ekonomických a sociálních rozdílů mezi regiony členských států i zemí navzájem jako celků. [12]

Evropská unie disponuje třemi hlavními fondy:

 Evropským fondem pro regionální rozvoj (ERDF) – založeným v roce 1975. Je považován za hlavní zdroj pro rozvoj regionů se strukturálními potížemi a pomalejším vývojem. Snaží se o podporu místního rozvoje, vývoje a výzkumu i životní prostředí.

Prostředky jsou určeny na investice do výroby vedoucí k vytváření nových pracovních míst, do dopravy, vzdělávání a zdravotní a sociální infrastruktury.

 Evropským sociálním fondem (ESF) – nejstarším z těchto tří hlavních fondů, založeným již v roce 1957. Ztělesňuje hlavní nástroj zaměstnanosti EU a sociální politiky. Rozvíjí projekty v oblastech lidských zdrojů (rekvalifikace, vzdělávání). [16]

Evropský fond pro regionální rozvoj a Evropský sociální fond jsou součástí Strukturálních fondů.

 Fondem soudržnosti (CF) – nazývaným také jako Kohézní fond poskytuje EU pomoc vybraným členským zemím. Tento fond je specifickým tím, že financování je prováděno přímo (bez zprostředkujících orgánů). Jsou z něj financovány zpravidla velké projekty z oblastí životního prostředí či rozvoje dopravy (např. transevropské dopravní sítě). [16]

(37)

37

Evropská komise s každou členskou zemí domlouvá operační program (OP), pro předem dané programovací období. Operační programy slouží jako mezistupeň mezi již zmíněnými třemi evropskými fondy (ERDF, ESF, FS) a jednotlivými příjemnci finanční podpory v daných regionech členských států. Jedná se o strategické dokumenty, které představují průnik priorit politiky hospodářské a sociální soudržnosti EU a individuálních zájmů členských států. [12]

4.2 Možnosti podpory existující pro ČR

Česká republika pro nynější období (2007 – 2013) dojednala s Evropskou unií 26 operačních programů. Osm je zaměřeno tématicky (např. na dopravu, vědu a vzdělávání, zaměstnanost, životní prostředí) a sedm zeměpisně (regiony soudržnosti NUTS2). Ostatní OP umožňují rozvoj hlavního města Prahy, meziregionální a přeshraniční spolupráci nebo zajišťují technické, administrativní a výzkumné zázemí realizace politiky soudržnosti. [12]

Skrze OP jako oficilání dokumenty schválené jednou z hlavních institucí EU (Evropskou komisí) jsou definovány problémy a cíle, kterých Česká republika chce v programovém období 2007 – 2013 dosáhnout. Specifikace operačních programů zajišťuje, aby podporované projekty napomáhali uskutečňovat záměry kohézní politiky. [12]

Zeměpisně zaměřené (tzv. regionální) operační programy jsou následující:

 ROP Severozápad

 ROP Severovýchod

 ROP Střední Čechy

 ROP Jihozápad

 ROP Jihovýchod

 ROP Moravskoslezsko

 ROP Střední Morava

Programy určené pro rozvoj hlavního města Prahy existují dva:

 OP Praha Konkurenceschopnost

 OP Praha Adaptabilita

(38)

38

Programy pro evropskou územní spolupráci pro Českou republiku jsou definované jako:

 OP ČR – Bavorsko

 OP ČR – Poslko

 OP Rakousko – ČR

 OP Sasko – ČR

 OP Slovensko – ČR

 OP Meziregionální spolupráce

 OP Nadnárodní spolupráce

 ESPON 2013

 INTERACT II

Operační program, na který diplomová práce směřuje pozornost, je ze skupiny tématických programů, které jsou specifikovány následovně:

Obrázek 8: Druhy tématických operačních programů

Zdroj: vlastní

Operační programy se dále dělí na prioritní osy, které konkrétněji vymezují, na co mohou být finance přidělené danému operačnímu programu vynaloženy. Prioritní osy se skládají

OP Podnikání

a inovace

OP Životní prostření

OP Výzkum a vývoj pro

inovace

OP Lidské zdroje a zaměstnanost

OP Technická

pomoc

Integrovaný operační program OP

Doprava OP Vzdělávání

pro konkurence-

schopnost

Tématické operační programy

(39)

39

z oblastí podpory, případně i z podoblastí (viz obrázek 9 - Zařazení operačních programů do soustavy strategických dokumentů). [12]

Obrázek 9: Zařazení operačních programů do soustavy strategických dokumentů

Zdroj: [12]

4.3 Alokace pro ČR v prvním a druhém programovacím období

Od roku 2004, kdy Česká republika vstoupila do Evropské unie, je zajišťována pomoc z fondů EU. Minulé programovací období uskutečněné v rozmení roků 2004 až 2006 a obsahovalo 16 programů podpory s celkovou alokací cca 80 mld. Kč. V právě probíhajícím programovém období (2007 – 2013) má ČR z evropských fondů k dispozici 26,69 mld. EUR a je využito 26 operačních programů. [13]

(40)

40

Tabulka 5: Alokace v programovacím období 2004 až 2006

2004—2006 2004 2005 2006

Fond soudržnosti

945,3 316,9 266,1 362,3

Strukturální fondy

1 584,40 381,5 528,9 674

Cíl 1 (13 krajů)

1 454,30 339 485,5 629,8

Cíl 2 (Praha) 71,3 23,3 23,8 24,2

Cíl 3 (Praha) 58,8 19,2 19,6 20

Iniciativy Společenství

100,8 28,6 32,1 40,1

Interreg 68,7 21 21,4 26,3

Equal 32,1 7,6 10,7 13,8

Strukturální operace celkem

2 630,50 727 827,1 1 076,30

Hodnoty v tabulce jsou vedeny v mil. EUR

Zdroj: [13]

Jedná se o celkové částky přidělené v minulém programovacím (2004 – 2006) a rozvržení finančních prostředků do jednotlivých oblastí podpory.

Tabulka 6: Alokace pro ČR podle operačních programů na období 2007 – 2013

Operační program Fond EUR, běžné ceny

Podnikání a inovace ERDF 3 041 312 546

Výzkum a vývoj pro inovace ERDF 2 070 680 884

Životní prostředí ERDF

FS

720 482 212 4 215 384 886

Doprava ERDF

FS

1 155 443 650 4 603 637 553

Integrovaný operační program ERDF 1 582 390 162

Regionální operační programy ERDF 4 659 031 986

Technická pomoc ERDF 247 783 172

Lidské zdroje a zaměstnanost ESF 1 837 421 405

Vzdělávání pro konkurenceschopnost

ESF 1 828 714 781

Praha – Konkurenceschopnost ERDF 234 963 005

Praha Adaptabilita ESF 108 385 242

Zdroj: [23]

Současně probíhající programovací období a jeho spuštěné operační programy mají určené částky, které jsou v daných oblastech vymezeny k podpoře problematiky (viz tabulka 7: Alokace pro ČR podle operačních programů na období 2007 – 2013).

(41)

41

5. Druhy tematických OP z programovacího období 2007- 2013

Druhů tematických operačních programů, které jsou podporovány z fondů EU v právě probíhajícím programovacím období, je osm. Postupně budou jednotlivé programy stručně představeny. Dále bude věnována zvláštní pozornost Operačnímu programu Vzdělávání pro konkurenceschopnost.

5.1 Integrovaný operační program (IOP)

Program byl schválen dne 20. 12. 2007 Evroskou komisí. Řídícím orgánem je Ministerstvo pro místní rozvoj ČR, které sjednocuje tři oblasti podpory:

 Modernizace veřejné správy

 Zvýšení kvality a dostupnosti veřejných služeb

 Podpora územního rozvoje

Cílem těchto oblastí je podpora veřejné správy a jejich služeb v ČR, zvýšení zájmu investorů o Českou republiku i zvýšení kvality života obyvatel. Alokace činí 1582,4 mil. EUR a program je rozdělen do 6 prioritních os:

 Modernizace veřejné správy

 Zavádění ICT v územní veřejné správě

 Zvýšení kvality a dostupnosti veřejných služeb

 Národní podpora cestovního ruchu

 Národní podpora územního rozvoje

 Technická pomoc [26]

5.2 Operační program Podnikání a inovace (OPPI)

Program byl schválen dne 3. 12. 2007 Evroskou komisí. Řídícím orgánem je Ministerstvo průmyslu a obchodu ČR.

(42)

42

Zaměřuje se na podporu rozvoje podnikatelského prostředí. Cílem je vznik nových a rozvoj stávajících firem, jejich vzájemná spolupráce, podpora inovací a využívání moderních technologií. Alokace činí 2 499,6 mil. EUR a program je rozdělen do 7 prioritních os:

 Vznik firem

 Rozvoj firem

 Efektivní energie

 Inovace

 Prostředí pro podnikání a inovace

 Služby pro rozvoj podnikání

5.3 Operační program životní prostředí (OP ŽP)

Program byl schválen dne 20. 12. 2007 Evroskou komisí. Řídícím orgánem je Ministerstvo životního prostředí ČR a je financován ze dvou fondů (ERDF a FS). Alokace činí 4,92 mld.

EUR a program je rozdělen do 8 prioritních os:

 Zlepšování vodohospodářské infrastruktury (1,99 mld. EUR)

 Zlepšování kvality ovzduší a snižování emisí (0,63 mld. EUR)

 Udržitelné využívání zdrojů energie (0,67 mld. EUR)

 Zkvalitnění nakládání s odpady a odstraňování starých ekologických zátěží (0,78 mld.

EUR)

 Omezování průmyslového znečištění a snižování environmentálních rizik (0,06 mld.

EUR)

 Zlepšování stavu přírody a krajiny (0,60 mld. EUR)

 Rozvoj infrastruktury pro environmentální vzdělávání, poradenství a osvětu (0,04 mld.

EUR)

 Technická pomoc (0,14 mld. EUR) [26]

(43)

43

5.4 Operační program Doprava (OPD)

Program byl schválen dne 11. 12. 2007 Evroskou komisí. Řídícím orgánem je Ministerstvo dopravy ČR.

Zaměřuje se na zkvalitnění infrastruktury a vzájemné propojenosti železniční, silniční a říční dopravy. Jedná se o infrastrukturu celostátního významu (např. dálnice, rychlostní komunikace a silnice I. třídy). Podporován je také rozvoj a modernizace pražského metra.

Alokace činí 5,77 mld. EUR a program je rozdělen do 7 prioritních os:

 Modernizace železniční sítě TEN-T

 Výstavba a modernizace dálniční a silniční sítě TEN-T

 Modernizace železniční sítě mimo síť TEN-T

 Modernizace silnic I. třídy mimo síť TEN-T

 Modernizace a rozvoj pražského metra a systémů řízení silniční dopravy v hl. m. Praze

 Podpora multimodální nákladní přepravy a rozvoj vnitrozemské vodní dopravy

5.5 Operační program Výzkum a vývoj pro inovace (OP VaVpI)

Program byl schválen dne 1. 10. 2008 Evroskou komisí. Řídícím orgánem je Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy ČR.

Zaměřuje se na posilování výzkumného, vývojového a proinovačního potenciálu ČR.

Podporuje vysoké školy, výzkumné instituce a jejich spolupráci se soukromým sektorem, vybavení pracovišť moderní technikou či také zvyšování kapacity terciárního vzdělávání.

Alokace činí 2070,68 mil. EUR. Program je rozdělen do 5 prioritních os:

 Evropská centra excelence

 Regionální výzkumná a vývojová (VaV) centra

 Komercializace a popularizace VaV

 Infrastruktura pro výuku na vysokých školách spojenou s výzkumem a s přímým dopadem na nárůst lidských zdrojů pro výzkumné a vývojové aktivity

(44)

44

5.6 Operační program lidské zdroje a zaměstnanost (OP LZZ)

Program byl schválen dne 16. 10. 2007 Evroskou komisí. Řídícím orgánem je Ministerstvo práce a sociálních věcí ČR.

Zaměřuje se na snižování nezaměstnanosti na trhu práce, profesního vzdělávání, začleňování sociálně vyloučených obyvatel zpět do společnosti, zvyšování kvality veřejné správy a mezinárodní spolupráci v uvedených oblastech. Alokace činí 1,84 mld. EUR. Program je rozdělen do 6 prioritních os:

 Adaptabilita

 Aktivní politika trhu práce

 Sociální integrace a rovné příležitosti

 Veřejná správa a veřejné služby

 Mezinárodní spolupráce

5.7 Operační program Technická pomoc (OP TP)

Program patří mezi vícecílové tematické operační programy. Řídícím orgánem je Ministerstvo Ministerstvo pro místní rozvoj ČR.

Doplňuje ostatní operační programy. Poskytuje technickou podporu a zajišťuje koordinovaný přístup při řízení operačních programů. Zajišťuje realizaci aktivit souvisejících s řízením operačních programů s přesahem napříč všemi operačními programy (např. zajištění publicity fondů EU na národní úrovni a u horizontálních témat). Alokace činí 0,29 mld. EUR. Program je rozdělen do 8 prioritních os, které jsou pro oba cíle shodné:

 Podpora řízení a koordinace

 Monitorování

(45)

45

 Administrativní a absorpční kapacita

 Publicita [26]

5.8 Operační program Vzdělávání pro konkurenceschopnost (OP VK)

Vzhledem k tomu, že OP VK je program, na který je zaměřena v diplomové práci pozornost, budou v následující podkapitole jednotlivé základní informace rozšířeny. Jednotlivé prioritní osy budou specifikovány.

5.8.1 Základní informace

Program byl schválen dne 12. 10. 2007 Evroskou komisí. Řídícím orgánem je Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy ČR.

Zaměřuje se na zlepšování kvality vzdělávání na úrovni základních, středních i vysokých škol a univerzit. Je podporována vědecko-výzkumná činnost a zvyšování úrovně vzdělanosti a praxe nejen žáků a studentů škol, ale také pedagogů a vědeckých pracovníků. Alokace činí 1,83 mld. EUR. Program je rozdělen do 5 prioritních os. [27]

5.8.2 Prioritní osa Počáteční vzdělávání

Zaměřuje se na rozvoj a zkvalitňování systému počátečního vzdělávání. Konkrétněji na nastavení samotného systému počátečního vzdělávání tak, aby byl akceptován rovný přístup s důrazem na podporu klíčových dovedností, zajištění kvality vzdělávání pedagogických pracovníků a se zohledněním individuálního talentu každého jednotlivce, aby se zvýšila uplatnitelnost absolventů škol na trhu práce a zároveň bylo dosaženo pozitivního přístupu k dalšímu vzdělávání. [27]

Dále také na vytvoření motivujícího systému dalšího vzdělávání pedagogických i nepedagogických pracovníků škol a školských zařízení, systematické podpory tohoto vzdělávání s důrazem jak na odborné kompetence, tak na kompetence vedoucí ke zvyšování

(46)

46

manažerských schopností nutných pro další rozvoj škol a školských zařízení. Finančních prostředků je na tuto osu vyhrazeno 612,1 mil. EUR, tj. 34 % alokace OP VK. [27]

5.8.3 Prioritní osa Terciální vzdělávání, výzkum a vývoj

Zde je podporována modernizace terciárního vzdělávání včetně zatraktivnění systému vyššího odborného vzdělávání, rozvoj oblasti VaV a podpora partnerství a sítí. [27]

Důraz je zaměřen na nabídku studijních programů (především na bakalářské úrovni), která bude v co největší míře reflektovat trendy na trhu práce a požadavky znalostní ekonomiky (včetně výchovy k podnikání), dále pak na rozvoj a realizaci potenciálu studentů a na přípravu mladých lidí pro trh práce, zajištění jejich zaměstnatelnosti a motivace k odbornému růstu v dlouhodobé časové perspektivě. Také zatraktivnění prostředí pro působení pracovníků a posílení propagace ve VaV na úrovni celé vzdělávací soustavy tvoří jeden z cílů. Pozornost je zároveň věnována i podpoře partnerství a utváření sítí mezi vzdělávacími, výzkumnými, vývojovými a dalšími institucemi veřejného i soukromého sektoru. Finančních prostředků je na tuto osu vyhrazeno 626,5 mil. EUR, tj. 35 % alokace OP VK. [27]

5.8.4 Prioritní osa Další vzdělávání

Tato prioritní osa se snaží o posílení adaptability a flexibility lidských zdrojů pro zvýšení konkurenceschopnosti ekonomiky a udržitelného rozvoje ČR prostřednictvím systému dalšího vzdělávání. [27]

Záměrem je, aby bylo další vzdělávání vnímáno jako ucelený, ale současně otevřený systém.

Klade si za cíl podpořit nabídku dalšího vzdělávání. Zároveň se snaží o zvyšování dostupnosti a kvality nabídky dalšího vzdělávání poskytované institucemi veřejného nebo neziskového sektoru. Finančních prostředků je na tuto osu vyhrazeno 289,9 mil. EUR, tj. 16 % alokace OP VK. [27]