PODĚKOVÁNÍ
Na tomto místě bych chtěla poděkovat všem, bez kterých by tato práce nemohla být úspěšně napsána.
Děkuji především vedoucí mé práce PhDr. Pavlíně Vrchovecké, Ph.D. za odborné rady, trpělivost a vstřícný přístup při zpracovávání této bakalářské práce.
Poděkování patří také Bc. Tomášovi Brzkovi, který mi ochotně pomáhal při vytváření fotodokumentace vybraných cviků, a Ing. Miroslavu Patrmanovi za asistenci při focení cviků a za odoborné konzultace při vytváření zásobníku cviků.
Touto cestou také děkuji organizaci Trampolíny Liberec, o. s., která mi umožnila ve Specializovaném trampolínovém centru realizovat cíl této práce. V neposlední řadě také děkuji svým rodičům za to, že mě podporovali po celou dobu mého studia.
ANOTACE
Cílem této bakalářské práce s názvem Využití trampolíny v přípravném období u různých sportů je vytvořit zásobník cviků pro rozvoj pohybových schopností a dovedností prováděných na trampolíně. Je určen trenérům skoků na trampolíně jako výchozí materiál pro práci s danou skupinou, ale i všem sportovcům, trenérům a široké veřejnosti. První část práce je věnována teoretickým poznatkům, které se týkají skoků na trampolíně a pohybových schopností a jejich rozvoji. Druhá část je tvořena samotným zásobníkem cviků, který je rozdělen na cviky obecné nebo-li společné pro všechna vybraná sportovní odvětví a na cviky specifické, které se zaměřují na rozvoj konkrétních pohybových schopností a dovedností.
V rámci práce je využito analýzy odborných dokumentů a rozhovorů s trenérem Specializovaného trampolínového centra, který s cílovou skupinou sportovců již několik let pracuje. Na základě získaných informací a jejich analýzy byl vytvořen zcela první zásobník cviků, který se týká dané problematiky. Nadále se doporučuje provádět dotazníkové či anketní šetření zaměřené na využití zásobníku cviků a na vhodnost a srozumitelnost jeho sestavení.
Klíčová slova: sport, skoky na trampolíně, pohybové schopnosti, metodika, zásobník cviků
ANNOTATION
An aim of this bachelor thesis named The usage of trampoline in a preparatory period at various sport branches is to create a list of excercises for the development of the moving skills done on a trampoline. The list of excercises is focused on the trainers as a default stuff that can be used for the workouts not just with the athletes but for all the people. The first part of the thesis is about theoretical knowledge of jumping on a trampoline, movement skills and its development. The second part includes the exact list of excercises. The list is devided into the section of basic excercises which can be used generally, and the section of specific excercises which are focused on the development of the concrete movement skills. Analysis of professional documents have been used to write this thesis. At the same time I have used the interview with the trainer of Specialized trampoline center who has been cooperating with some athletes for a few years already. Based on these information the first list of excercises has been created. It is recommanded to continue with the development of how to correctly use the list of exercises and its intelligibility.
Keywords: sports, trampolining, movement skills, methodics, list of excercises
OBSAH
ÚVOD... 14
1 CÍL PRÁCE... 16
1.1 Hlavní cíl... 16
1.2 Dílčí úkoly...16
2 CHARAKTERISTIKA SKOKŮ NA TRAMPOLÍNĚ... 17
2.1 Historie skoků na trampolíně... 17
2.1.1 Skoky na trampolíně ve světě...18
2.1.2 Skoky na trampolíně v Československu...18
2.2 Současná situace...19
2.3 Trampolína a bezpečnost...20
2.4 Využití skoků na trampolíně pro různé sporty...21
3 POHYBOVÉ SCHOPNOSTI A JEJICH ROZVOJ U SKOKŮ NA TRAMPOLÍNĚ...22
3.1 Struktura pohybových schopností... 23
3.2 Pohybové schopnosti související se skoky na trampolíně...24
3.2.1 Koordinační schopnosti... 25
3.2.1.1 Kinesteticko-diferenciační schopnost... 26
3.2.1.2 Orientační schopnost...26
3.2.1.3 Reakční schopnost... 27
3.2.1.4 Rytmická schopnost... 27
3.2.1.5 Rovnováhová schopnost... 27
3.2.1.6 Schopnost sdružování a schopnost přestavby... 28
3.2.2 Flexibilita...28
3.2.3 Kondiční schopnosti... 29
3.2.3.1 Silové schopnosti... 30
3.2.3.2 Rychlostní schopnosti... 30
3.2.3.3 Vytrvalostní schopnosti...31
4 METODIKA PRÁCE...32
5 ZÁSOBNÍK CVIKŮ...34
5.1 Vybrané sporty...35
5.2 Rady a doporučení pro praxi... 35
5.3 Základní trampolínové prvky... 36
5.3.1 Přímé skoky... 36
5.3.1.1 Skrčka... 37
5.3.1.2 Schylka...37
5.3.1.3 Roznožka... 37
5.3.1.4 Dopad do sedu... 38
5.3.1.5 Dopad na břicho...38
5.3.1.6 Dopad na záda...39
5.3.2 Skoky s vrutovou rotací...39
5.3.3 Skoky se saltovou rotací... 39
5.3.4 Kombinované skoky... 40
5.4 Společné cviky pro všechny sporty... 41
5.4.1 Cviky s využitím jedné trampolíny... 41
5.4.1.1 Základní cviky... 41
5.4.1.2 Cviky s prací horních končetin... 44
5.4.1.3 Otočky...45
5.4.1.4 Cviky s prací dolních končetin... 47
5.4.1.5 Základní dopadové polohy...51
5.4.1.6 Cviky ve dvojici...53
5.4.2 Cviky s využitím jedné trampolíny a pomůcek... 55
5.4.2.1 Obruč... 56
5.4.2.2 Míč... 58
5.4.2.3 Gymball... 61
5.4.2.4 Plastová tyč a pěnová žížala... 63
5.4.2.5 Nafukovací balónek... 65
5.4.3 Cviky s využitím dvou trampolín a pomůcek...65
5.4.3.1 Cviky s jednotlivcem... 66
5.4.3.2 Cviky ve dvojici...68
5.4.4 Cviky s využitím bungee systému a lanče...70
5.4.4.1 Bungee systém... 70
5.4.4.2 Klasický lanč...71
5.4.4.3 Vrutový lanč...72
5.4.5 Hry... 73
5.5 Specifické cviky – aplikace cviků na vybrané sporty... 75
5.5.1 Akrobatické skoky na lyžích, akrobatický sjezd na lyžích...75
5.5.2 Skoky na lyžích... 78
5.5.3 Krasobruslení...79
5.5.4 Sportovní gymnastika, sportovní cheerleading, akrobatický rock'n'roll...80
5.5.5 Skoky do vody... 88
5.5.6 Brankáři z fotbalu, hokeje a florbalu... 88
5.5.7 Freestylové sporty – snowboarding, wakeboarding, parkour...90
6 ZÁVĚR... 91
7 SEZNAM POUŽITÝCH ZDROJŮ... 93
SEZNAM OBRÁZKŮ
Obr. 1: Trampolína s bezpečnostními prvky... 20
Obr. 2: Struktura pohybových schopností... 24
Obr. 3: Ilustrační skrčka... 37
Obr. 4: Ilustrační schylka... 37
Obr. 5: Ilustrační roznožka... 37
Obr. 6: Dopadová poloha do sedu... 38
Obr. 7: Dopadová poloha do lehu na břicho... 38
Obr. 8: Dopadová poloha do lehu na záda... 39
Obr. 9: Skoky s vrutovou rotací... 39
Obr. 10: Skoky se saltovou rotací... 40
Obr. 11: Socha... 42
Obr. 12: Skoky vpřed a skoky vzad... 42
Obr. 13: Stoping... 43
Obr. 14: Odraz se švihem paží... 43
Obr. 15: Výskoky s různou pozicí horních končetin... 44
Obr. 16: Výskoky s prací horních končetin... 44
Obr. 17: Otočky s přesným definováním otočení... 45
Obr. 18: Otočky s přibalením paží... 46
Obr. 19: Vrtulník... 46
Obr. 20: Skrčka ze sochy... 47
Obr. 21: Skrčka se švihem paží... 48
Obr. 22: Střídání skrčení kolen... 48
Obr. 23: Nůžky... 49
Obr. 24: Roznožka... 49
Obr. 25: Obrat do roznožky... 50
Obr. 26: Obrat do roznožky dokončený do vrutu... 50
Obr. 27: Schylka... 51
Obr. 28: Sed... 52
Obr. 29: Leh na břicho... 52
Obr. 30: Leh na záda... 53
Obr. 31: Skokani současně v plachtě... 54
Obr. 32: Skokani odlišně v plachtě... 54
Obr. 33: Výměna stran... 55
Obr. 34: Obruč položená na trampolíně – skákání do obruče a ven... 56
Obr. 35: Obruč položená na trampolíně – skákání okolo obruče... 56
Obr. 36: Skoky do obruče a ven – skrčka... 57
Obr. 37: Skoky do obruče a ven – obrat... 57
Obr. 38: Proskoky obručí... 58
Obr. 39: Předávání míče okolo pasu... 59
Obr. 40: Předávání míče nad hlavou... 59
Obr. 41: Osmičky... 60
Obr. 42: Míč mezi koleny a kotníky... 60
Obr. 43: Házení si s míčem ve dvojici na jedné trampolíně... 61
Obr. 44: Skoky s gymballem... 61
Obr. 45: Vyhození a chycení gymballu... 62
Obr. 46: Házení si s gymballem ve dvojici na jedné trampolíně... 62
Obr. 47: Průvlek s žížalou... 63
Obr. 48: Průvlek s plastovou tyčí... 63
Obr. 49: Přeskočení pěnové žížaly... 64
Obr. 50: Přeskočení dvou překážek za sebou... 64
Obr. 51: Balónek připevněný na plastové tyči... 65
Obr. 52: Klasický přeskok přes molitanový klín... 66
Obr. 53: Přeskočení přes pěnovou žížalu nad molitanovým klínem... 66
Obr. 54: Proskočení obruče skrčkou přes molitanový klín... 67
Obr. 55: Proskočení obruče letkou přes molitanový klín... 67
Obr. 56: Skok do obruče přes molitanový klín... 67
Obr. 57: Štafetový běh... 68
Obr. 58: Házení si s míčem ve dvojici přes molitanový klín... 68
Obr. 59: Házení si s gymballem ve dvojici přes molitanový klín... 69
Obr. 60: Přeskočení molitanového klínu ve dvojici... 69
Obr. 61: Synchronní skoky... 69
Obr. 62: Bungee systém... 70
Obr. 63: Salto v bungee systému... 71
Obr. 64: Klasický lanč... 71
Obr. 65: Salto z místa v klasickém lanči... 72
Obr. 66: Vrutový lanč... 72
Obr. 67: Salto s vrutem v klasickém lanči... 73
Obr. 68: Slalom... 76
Obr. 69: Dupání na místě... 76
Obr. 70: Skoky z jedné nohy na druhou... 77
Obr. 71: Simulace odrazu z můstku... 78
Obr. 72: Vybočování do strany... 79
Obr. 73: Odrazy z jedné nohy... 80
Obr. 74: Skoky se závažím... 81
Obr. 75: Přemet vzad na jedné trampolíně... 81
Obr. 76: Přemet vzad přes molitanový klín... 82
Obr. 77: Přemet vpřed... 82
Obr. 78: Chytání do ruky na salto vzad... 83
Obr. 79: Salta vzad... 83
Obr. 80: Chytání do ruky na obrat na břicho... 84
Obr. 81: Obrat do lehu na břicho... 84
Obr. 82: Obrat do letky... 85
Obr. 83: Chytání do ruky na twista... 85
Obr. 84: Twist... 86
Obr. 85: Leh na záda s vrutem... 87
Obr. 86: Salto do lehu na záda... 87
Obr. 87: Chytání míče v přímých skocích... 89
Obr. 88: Chytání míče v obratech... 89
Obr. 89: Chytání míče v saltu... 89
Obr. 90: Chytání a házení dvou míčů současně... 90
SEZNAM POUŽITÝCH ZKRATEK A SYMBOLŮ
aj. a jiný, a jiní, a jiné atd. a tak dále
ATP adenosin trifosfát cca circa = přibližně CP creatin fosfát ČD České dráhy
ČGF Česká gymnastická federace ČR Česká republika
ČSTV Český svaz tělesné výchovy a sportu ECSA European Child Safety Alliance
FIG Fédération Internationale de Gymnastique – Mezinárodní gymnastická federace FIT Fédération Internationale de Trampoline – Mezinárodní trampolínová federace kg kilogram
LOH letní olympijské hry min minuta
např. například obr. obrázek resp. respektive s sekunda stol. století tj. to je tzv. tak zvaný
viz odkaz na něco; rozkazovací způsob slovesa vidět
ÚVOD
V několika posledních letech se do popředí zájmu dostává obliba sportovních aktivit, při kterých doslova tuhne krev v žilách, při kterých běhá mráz po zádech a které vyžadují velkou dávku odvahy. Zkrátka vzrostla obliba adrenalinových sportů. Jedním z těchto sportů jsou i skoky na trampolíně, jedna z disciplín gymnastiky, které jsou rozšířené po celém světě.
I když se některým z nás podlamují kolena a točí se hlava při pouhém pomyšlení na porušení zemské přitažlivosti, skákání, stejně jako chůze či běh, je jednou z přirozených lidských vlastností. Snaha o to vzlétnout a alespoň na chvíli zažít a pocítit volný pád, o němž víte, že ho přežijete, doprovází lidstvo již několik tisíc let. Postupem času se z nářadí, které jen vzdáleně připomínalo dnešní trampolínu, vyvinulo samostatné sportovní odvětví, které je rozšířené na pěti kontinentech a je jednou z disciplín letních olympijských her.
Téma bakalářské práce bylo zvoleno na základě dvou faktorů. Prvním důvodem je velký zájem o skoky na trampolíně a jejich rozkvět v neprofesionální a nezávodní rovině.
Můžeme zde hovořit o všeobecně známém trendu současné doby v rozvoji a modernizaci známých sportů pro širokou veřejnost. V případě skoků na trampolíně se jedná například o cvičení s názvem „jumping“, kde se dynamicky skáče do hudby na malé kruhové trampolíně. Zároveň si nelze nepovšimnout takzvaných zahradních trampolín, které jsou součástní rodinných domků či zábavných parků. Hlavní funkcí zahradních trampolín je bezesporu vyplnění volného času dětí i dospělých, málokdo si ale uvědomuje, že toto doplňkové nářadí pomáhá rozvoji základních pohybových schopností a dovedností. Druhým důvodem je můj velký zájem o tento sport a mé šestnáctileté působení v něm. Jsem dlouholetou reprezentantkou ČR ve skocích na trampolíně a své další působení si nadále dokážu představit trénováním sportovců z jiných sportovních odvětví na trampolínách.
A právě využitím skoků na trampolíně v přípravném období u různých sportů se bude věnovat tato bakalářská práce. Není totiž tajemstvím, že při cvičení na trampolíně se zatíná a posiluje svalstvo, o kterém většinou nemáme ani ponětí. Zároveň se zlepšují a trénují pohybové schopnosti a dovednosti, které se následně snadno využívají v jiných sportovních odvětvích.
Cílem práce je vytvoření zásobníku cviků, který bude zaměřen na rozvoj konkrétních, převážně koordinačních pohybových schopností na trampolíně, a bude specificky vytvořen pro sportovce, kteří využívají skoky na trampolíně ve svém přípravném období jako doplněk rozvoje ke svému primárnímu sportu. Sporty, které jsou zahrnuty v bakalářské práci, jsou
vybírány na základě využívání služeb Specializovaného trampolínového centra v Liberci.
Nutno podotknout, že žádný podobný sborník cviků, který by se zabýval danou problematikou, neexistuje. Práce bude vycházet především z osobních zkušeností trenérů Specializovaného trampolínového centra, kteří s danými skupinami pracují. Práce poslouží nejenom trenérům skoků na trampolíně jako výchozí materiál pro práci s danou skupinou sportovců, ale i všem trenérům, sportovcům a široké veřejnosti, kteří budou chtít využít skoky na trampolíně pro rozvoj pohybových schopností a dovedností.
1 CÍL PRÁCE
K řádnému plnění účelu této práce byl stanoven hlavní cíl a několik dílčích úkolů.
1.1 Hlavní cíl
Hlavním cílem této bakalářské práce je vytvoření zásobníku cviků pro rozvoj pohybových schopností a dovedností prováděných na trampolíně u sportovců z různých sportovních odvětví.
1.2 Dílčí úkoly
Ke splnění hlavního cíle práce byly stanoveny následující dílčí úkoly, které zároveň napomáhají uchopit komplexně dané téma:
• prostudování odborné literatury vztahující se k tématu;
• syntéza poznatků o skocích na trampolíně;
• charakteristika a rozvoj pohybových schopností souvisejících se skoky na trampolíně;
• výběr sportovní organizace a sportů pro vytvoření zásobníku cviků;
• rozhovory s odborným trenérem, který s cílovou skupinou pracuje;
• výběr vhodných cviků a vytvoření zásobníku cviků;
• závěry a doporučení pro praxi.
2 CHARAKTERISTIKA SKOKŮ NA TRAMPOLÍNĚ
Skoky na trampolíně jsou mladým, progresivním a hlavně atraktivním sportem, který je zároveň od roku 2000 na LOH nejnovější a nejmladší gymnastickou disciplínou. Nejenom jako nový olympijský sport a sportovní odvětví s pevnými řády a pravidly, ale také jako zábava a sportovní doplněk se skoky na trampolíně dostávají stále více do povědomí veřejnosti. Využití tohoto nářadí je rozsáhlé, např. ve školách a sportovních klubech pomáhá zlepšovat pohybové schopnosti a získávat pohybové dovednosti, málo nahraditelné je pak při nacvičování akrobatických prvků, nechybí ani v rehabilitačních programech a s velkým úspěchem se využívá i při cvičení s hendikepovanými sportovci (Trampolíny Praha, [online]).
Komplexně se jedná o obor lidské činnosti, který je řazen do sportů technicko-estetických. Proto je nutné chápat skoky na trampolíně jako komplex cvičení, které záměrně obsahují všechny formy a typy tělesných cvičení. Při samotném nácviku jednotlivých skoků je potřebné dodržování postupnosti a systematičnosti ve všech kategoriích a na všech výkonnostních stupních. Velký důraz se klade na bezpečnost a na odpovídající fyziologický rozvoj všech sportovců (Trampolíny Praha, [online]).
2.1 Historie skoků na trampolíně
Skoky na trampolíně mají velice dlouhou historii, neboť snaha o překonání zemské přitažlivosti provází lidstvo od nepaměti. Dle nejstarších dochovaných dokumentů můžeme říci, že prvními průkopníky skákání na trampolíně byli eskymáci. Ti ve svém volném čase využívali mroží kůže, s jejichž pomocí vyhazovali své lidi do vzduchu. Tento způsob zábavy lze přirovnat k záchraně lidí, kteří skáčou z oken hořících budov do napnutých plachet hasičů.
Dalším zaznamenaným obdobím ve vývoji skoků na trampolíně je středověk, kde tamní akrobaté a kejklíři předváděli pro potěšení šlechty a králů svá vystoupení, při nichž létali do vzduchu pomocí pružných prken, která byla na koncích podepřena špalky. V těchto dobách se jednalo o hazard se životem, který ale přinášel potěšení všem, kteří ho někdy vyzkoušeli (Česká gymnastická federace1, 2005).
První skutečnou trampolínu vyvinul francouzský artista du Trampoline, po kterém je samotné nářadí pojmenováno. Ten využil odrazových schopností záchranné sítě pod visutou
1 dále jen ČGF
hrazdou a upravil ji pro samostatná cvičení. Na tomto nářadí se již létalo několik metrů nad zem a bylo možné provádět atraktivní akrobatické skoky. Následovaly další a další vynálezy, které vedly ke zlepšování samotného nářadí, ale vše již neslo název po svém prvním konstruktérovi. Mluvíme zde o 19. století, ve kterém byly položeny základy budoucímu olympijskému sportu (ČGF, 2005).
2.1.1 Skoky na trampolíně ve světě
Za novodobou historii skoků na trampolíně je považováno období po 30. letech 20. stol. Toto období je spojeno se jménem George Nissen, což byl tehdejší mistr USA ve skocích do vody a člen artistické skupiny s názvem Leonardos, který v roce 1936 vyvinul vlastní trampolínu, kterou si nechal patentovat – dodnes známé nářadí jako nissenka.
V následujících letech pan Nissen začal vyučovat skákání na trampolíně po školách, uskutečnil řadu exhibic a vydal první metodické materiály svého druhu. Jestliže počátky skoků na trampolíně spojujeme se jménem du Trampoline, tak moderní novodobé skákání na trampolíně se spojuje se jménem George Nissen (Tatranský, 1999).
Do Evropy byla první trampolína dovezena Kurtem Bächlerem, který začal tento neznámý sport propagovat při vystoupeních převážně v Německu a ve Švýcarsku. Zájem o skákání na trampolíně tehdy projevily převážně gymnastické federace pro potřeby doplňkového nářadí pro gymnasty a vysoké tělovýchovné školy (ČGF, 2009).
V roce 1964 byla založena ve Frankfurtu nad Mohanem Mezinárodní federace skoků na trampolíně, která měla zkratku FIT. Mezi zakládajícími zeměmi nechyběla Belgie, Jižní Afrika, Lucembursko, Německo, Nizozemí, Švýcarsko, USA a Velká Británie. Na konci roku 1998 FIT ukončila svoji existenci a sloučila se s Mezinárodní gymnastickou federací, která je známá pod zkartkou FIG (ČGF, 2009).
2.1.2 Skoky na trampolíně v Československu
Do Československa přicházejí skoky na trampolíně v šedesátých letech, kdy bylo na naše území dovezeno několik trampolín značky Nissen a cvičení na nich bylo rovněž zařazeno do doplňkové přípravy sportovních gymnastů a především skokanů do vody. Jelikož originální
trampolína byla v Československu nedostatkové zboží a pro spousty nadšenců také cenově nedosažitelná, cvičilo se převážně na „po domácku“ vyrobených trampolínách a pořádaly se první průkopnické závody. První takový známý historický závod se uskutečnil v roce 1964 v Rožnově pod Radhoštěm (Harant, Velechovský, 1979).
Velkým mezníkem v rozvoji skoků na trampolíně v Československu se staly Tělovýchovné slavnosti, v rámci nichž se po celé republice uskutečnilo přibližně 200 vystoupení na nafukovacích trampolínách, které byly připraveny pro IV. Československou spartakiádu v roce 1970, která se však neuskutečnila. Tato rozsáhlá exhibiční cvičení přinesla obrovský zájem o skoky na trampolíně. Tohoto rostoucího zájmu využili propagátoři skoků na trampolíně Ivo Fibiger a Karel Přech, kteří ustanovili komisi skoků na trampolíně. Následně vznikly první oddíly, mezi které patřila TJ Lokomotiva Liberec pod vedením Petra Velechovského, TJ Petřiny Praha pod vedením Vladimíra Slivky a TJ TESLA Rožnov pod Radhoštěm pod vedením Jindřicha Kozubka. V roce 1975 byly skoky na trampolíně uznány jako nové sportovní odvětví (ČGF, 2005).
2.2 Současná situace
V současné době jsou skoky na trampolíně jako sport rozšířeny na všech pěti kontinentech. Společně se sportovní a moderní gymnastikou se řadí ke gymnastickým olympijským sportům. Ty doplňují gymnastické neolympijské sporty, mezi které patří sportovní aerobik, akrobatická gymnastika, fitness a akrobatický rockenrol. Nejvíce populární jsou skoky na trampolíně v Číně, která zároveň produkuje nejlepší trampolínisty světa. Je to zřejmé, jelikož komplexně gymnastika je v Číně národním sportem. Mezi další světové velmoce patří Kanada, Velká Británie a Rusko. Obecně se jedná o země, kde jsou skoky na trampolíně společně s gymnastikou státem finančně podporovány, kde se sportovec může těmito druhy sportů spokojeně uživit. Je na místě se zmínit, že Česká republika si ve světovém poli nestojí špatně. Od doby, co jsou skoky na trampolíně součástí letních olympijských her, dále jen LOH, měla naše země na třech ze čtyř LOH zastoupení v ženské kategorii (2000, Sydney – Petra Juřičková, za svobodna Vachníková; 2008, Peking – Lenka Honzáková; 2012, Londýn – Zita Frydrychová). Doposud se žádnému z českých mužu nepodařilo na tento vrcholný závod kvalifikovat. Všichni ale budou mít v roce 2015 opět šanci splnit si sen každého sportovce, neboť tento rok je rokem kvalifikačním na LOH v Riu de Janeiru 2016 (Gymnastika CSTV, [online]).
2.3 Trampolína a bezpečnost
Trampolína by vždy měla být pro školní i sportovní účely využívána pouze prostřednictvím certifikovaného nářadí, které garantuje nejvyšší bezpečnost při jeho správném užívání. Skládá se z kovového rámu, plachty, pružin a ochranného obložení, které má rozměry 5 x 3 metry a je vysoké 110 cm. Samotná plachta trampolíny je ušita z nylonových pásků. Pro zvýšení bezpečnosti jsou pružiny, mezi kterými se vyskytuje prázdný prostor, zakryty obložením. Na kratších stranách trampolíny se používají přídavné stoly s matracemi, které zmírňují následky nesprávného dopadu (viz Obr. 1). Na delších stranách trampolíny stojí zkušený trenér s molitanovou žíněnkou, kterou v případě potřeby podhazuje pod skokana při hrozícím nebezpečí. Trampolína je zkonstruována tak, aby cvičenec nemohl při cvičení promáčknout plachtu trampolíny na podlahu, proto sportování na trampolíně není omezené váhou. Předpokládá se váha cvičence, při níž je sám schopen aktivně sportovat, tedy váha nepřesahující 150 kg. Trampolíny se stále vyvíjejí a přizpůsobují se aktuálním požadavkům moderní společnosti a sportovním výkonům. Se zvyšující se výškou letu, kterou umožňují stále modernější trampolíny, se zvyšuje i bezpečnost. Proto by v nejbližsím okolí trampolíny měly být na zemi dostatečně vysoké žíněnky, aby v případě pádu mimo nářadí zmírnily následky zranění (ČGF, [online]).
Obr. 1: Trampolína s bezpečnostními prvky Zdroj: Trampolíny Praha, 2014
2.4 Využití skoků na trampolíně pro různé sporty
Při skákání na trampolíně se zpravidla zmiňují fyziologické vlastnosti cvičení, které mají vliv na náš organismum během cvičení. Dle organizace European Child Safety Alliance, dále jen ECSA, a řady dalších studií patří skákání na trampolíně k jednomu z nejzdravějších pohybů vůbec a kromě zábavy významně podporuje zdraví. Největší výhodou tohoto cvičení je, že pracujeme pouze se svojí vlastní váhou, kde jsou svaly zapojeny naprosto odlišným způsobem než při jiných metodách cvičení. Skákání na trampolíně patří mezi nejlepší způsoby, jak si zlepšit fyzickou kondici. Při skákání se spotřebuje o 15 % více energie než při běhání, proto je skákání na trampolíně zařazeno v rámci tréninkových programů u různých sportů (White, 1984).
Skoky na trampolíně patří k aktivitě, která vede ke zlepšení koordinace pohybů, rovnováhy, efektivity protažení těla a ke zlepšení koncentrace. Při skákání na trampolíně se posiluje především síla, flexibilita, výdrž i aerobní kapacita. Prostřednictvím měkkých dopadů šetří cvičení na trampolíně klouby a zároveň působí jako balanční plošina pro zpevnění a posílení svalů. Jedná se především o hluboké břišní a zádové svaly a svaly pánevního dna, které se posilují samotným dopadem, zpevněním a následným odrazem. Dále se samozřejmě posiluje celá dolní i horní polovina těla, do jaké míry, to je závislé na síle odrazu. Dle Slimákové (2012) se při aktivitě na trampolíně zapojuje cca 90 % veškerých svalů. Dále jsou skoky na trampolíně vhodné ke zvýšení kostní hustoty, čímž je možné předcházet osteoporóze (Slimáková, [online]).
Při skocích na trampolíně se dále značně zvyšuje činnost vnitřních orgánů. Skákání podporuje krevní oběh, napomáhá snižování cholesterolu i krevního tlaku a posiluje srdce. To je dáno tím, že krevní oběh i srdeční činnost stoupne na několikanásobnou hodnotu klidového stavu. Dále je touto pohybovou aktivitou podporován pohyb lymfy, což přispívá k očistě organismu od škodlivých látek. Zvyšuje se aktivita kostní dřeně, která produkuje červené krvinky. V rámci činnosti vnitřních orgánů stoupá i funkce vyměšovací soustavy. Zvýšením funkce vnitřních orgánů se zlepšuje celková tělesná zdatnost a přispívá se tak k rozvoji vytrvalosti. Možná nejdůležitějším projevem skákání na trampolíně je odbourávání stresu, jelikož dochází ke snižování hladiny stresových hormonů jako je kortizol a naopak se zvyšuje hladinu endorfinů, což vede k dobré náladě a zlepšení kvality spánku (Slimáková, [online]).
3 POHYBOVÉ SCHOPNOSTI A JEJICH ROZVOJ U SKOKŮ NA TRAMPOLÍNĚ
Pohybové schopnosti a pohybové dovednosti, někde také uváděny jako motorické schopnosti a motorické dovednosti, především v české literatuře, jsou označovány souhrným pojmem pohybové, resp. motorické, předpoklady a jsou považovány za rozhodující činitele sportovního výkonu (Měkota, 2005). Pro upřesnění jsou motorické schopnosti definovány dle Čelikovského (1973, s. 117) jako: „Dynamický komplex vnitřních, částečně geneticky podmíněných předpokladů lidského organismu k realizaci záměrné pohybové činnosti.“
Pro správné uchopení pojmu pohybové schopnosti je žádoucí si osvojit i pojem pohybové dovednosti a řádně si vymezit jejich působnost, jelikož pro posuzování kvality některých pohybových schopností se vychází i z hodnocení některé příslušné pohybové dovednosti.
Dle Burtona a Millera (1998, In: Měkota, 2005, s. 12) jsou pohybové schopnosti:
„Obecné rysy či vlastnosti, které podkládají výkonnost v řadě pohybových dovedností.“ Jedná se o integraci vlastností organismu, které podmiňují splnění úkolu. Pohybové schopnosti se rozvíjí v procesu kondiční přípravy a do určité míry jsou vrozené. Pokud budeme mluvit o speciálních pohybových schopnostech, tak se jedná o soubory vnitřních předpokladů organismu potřebných v dané sportovní disciplíně. Oproti tomu pohybové dovednosti jsou soubory předpokladů pro pohybovou činnost, které se získávají v procesu učení. Jedná se o integraci vnitřních vlastností organismu, které podmiňují techniku pohybové činnosti vzhledem k zadanému pohybovému úkolu. Pohybové dovednosti se získávají v procesu motorického učení a nejsou vrozené (Měkota, 2005).
Dle Kryštofoviče (2006, s. 37): „Představují pohybové schopnosti soubor vnitřních předpokladů k pohybové činnosti určitého charakteru.“ Pohybové schopnosti tedy přímo ovlivňují kvalitu pohybové činnosti člověka, ve které se promítají pohybové schopnosti v určitém poměru. Tento poměr je různý podle charakteristik prováděných pohybů. Z toho vyplývá, že většina pohybových úkolů obsahuje nároky na několik pohybových schopností současně a pro dosahování maximálních výkonů je třeba zapojení všech složek tohoto systému. Pohybové schopnosti a jejich rozvoj je dán biologickými předpoklady jedince a samotná úroveň pohybových schopností je dána součinností dějů na různých úrovních – molekulární, buněčné, orgánové, systémové (Kryštofič, 2006).
Motorika člověka a tedy i motorické schopnosti se vyvíjejí převážně v postnatálním období. Schopnosti se během růstu rozvíjejí a také diferencují. Pohybové schopnosti jsou u osob pohybově školených vyhraněnější než u osob neškolených. Dále platí, že u dospělých jsou vyhraněnější než u dětí. Motorické schopnosti mohou být výrazně ovlivněny aktivní pohybovou činností v dětství, pubertě a adolescenci, nebo naopak zabrzděny nečinností.
Proces rozvíjení schopností je však vždy dlouhý a pozvolný (Měkota, 2005).
Tělovýchovný proces zaměřený na rozvoj schopností se označuje jako trénink. Rozvoj schopností se obvykle vyznačuje snahou o zvětšení kapacity organismu v určitém ohledu, např. zvýšení aerobní kapacity při vytrvalostním tréninku nebo zvětšení počtu svalových vláken při silovém tréninku. Pohybové schopnosti tedy podmiňují dosahování výkonů nejen ve sportu, ale i ve všech oblastech života, kde je pohyb dominantní složkou. Motorické schopnosti zároveň i limitují výkonové možnosti sportovce a tvoří určitý „strop“, který nelze překročit. Motorické schopnosti jsou základním stavebním kamenem sportovního výkonu, proto se současná věda snaží odhalit, které schopnosti jsou pro konkrétní výkon určující a do jaké míry se mohou navzájem doplňovat. Pohybové schopnosti nejsou ovšem jedinými předpoklady pohybové činnosti ve sportu, jelikož úspěšnost podmiňuje i somatotyp jedince, vlastnosti osobnosti, výkonová motivace aj. Z toho vyplývá, že pohybové schopnosti zdůrazňují pouze potencionalitu případného sportovce. Jsou to jen možnosti, ne jistoty, se kterými jedinec může nakládat (Měkota, 2007).
3.1 Struktura pohybových schopností
Názory na rozdělení, strukturování i samotné pojmenování pohybových schopností jsou velmi odlišné, nicméně většina soudobých autorů se shoduje na členění pohybových schopností na kondiční a koordinační schopnosti. „Kondiční schopnosti jsou ovlivňovány převážně energetickými faktory a procesy“ (Měkota, 2005, s. 21). Řadí se sem schopnosti silové, vytrvalostní a zčásti i rychlostní. „Koordinační schopnosti jsou podmíněny funkcemi a procesy pohybové koordinace a jsou spjaty především řízením a regulací pohybové činnosti“
(Měkota, 2005, s. 21). Sem se řadí orientační, diferenciační, reakční, rovnováhové, rytmické aj. schopnosti. Mezi těmito skupinami stojí schopnosti hybridní nebo-li kondičně-koordinační.
Do této kategorie by spadaly právě rychlostní schopnosti, které jsou zčásti řazené do kondičních a zčásti do koordinačních schopností. Kloubní pohyblivost nebo-li flexibilita se
vymyká tomuto rozdělení, neboť se většinou vyděluje jako samostatná pohybová schopnost.
Jelikož se jedná o systém pasivního přenosu energie, někdy se částečně řadí též ke koordinačním schopnostem (Dovalil, 2010). V literatuře se můžeme setkat i s označením ohebnost, což je české synonymum k pojmu flexibilita. Dle Dovalila (2010, s. 35): „Konkrétně schopnost člověka vykonávat pohyb v kloubech ve velkém rozsahu má ve sportu přímý i nepřímý význam.“
Obr. 2: Struktura pohybových schopností
Zdroj: Měkota 2005, s. 21
3.2 Pohybové schopnosti související se skoky na trampolíně
Každé sportvní odvětví realizované na vrcholové úrovni, potřebuje ke svému tréninku další doplňkové činnosti, které budou vyvažovat jednostrannost při dlouhodobém tréninkovém procesu. Trampolína má tu výhodu, že umožňuje zdokonalování a trénování více schopností najednou. Proto při efektivním využívání skoků na trampolíně lze za krátký čas docílit viditelných výsledků, které se promítnou do výkonů v podobě zlepšených a vyvážených pohybových dovedností. Lze jen těžko najít jiné sportovní nářadí než trampolínu, která
motorické schopnosti rozvíjí v takovémto rozsahu a především nenásilnou a hravou formou (Havlíčková, 2004).
Při skákání na trampolíně je potřeba sladit pohyb paží, nohou a trupu. To vše v souvislosti s odrazem a samotným výskokem z plachty, což klade značné nároky na nervosvalovou koordinaci, která s postupující automatizací pohybového návyku ubývá.
Zpočátku se proto předpokládá zvýšená pozornost a velké soustředění při cvičení (Patrman, 2015).
Výkon ve skocích na trampolíně závisí na technických, motoricko-funkčních předpokladech, somatických dispozicích, úrovni motorického učení, všeobecné kondici, psychických dispozicích a dalších faktorech, mezi které zajisté patří úroveň rozvoje koordinačních a silových schopností a také flexibilita. Sportovní výkon ve skocích na trampolíně se pohybuje od 60–90 sekund při střední až submaximální intenzitě zátěže, čemuž odpovídá převážně anaerobní způsob získávání energie. Pokud se zaměříme na úhradu energie, využívá se ATP-CP systém a anaerobní glykolýza. V případě tréninku, který bývá dlouhodobější, můžeme uvažovat i o aerobní fosforylaci (Havlíčková, 2004).
3.2.1 Koordinační schopnosti
„Koordinační schopnosti představují třídu motorických schopností, které jsou podmíněny především procesy řízení a regulace pohybové činnosti. Představují upevněné a generalizované kvality průběhu těchto procesů. Jsou výkonovými předpoklady pro činnosti charakterizované vysokými nároky na koordinaci“ (Zimmermann, Schnabel & Blume, 2002, In: Měkota, 2005, s. 57). Jedná se tedy o pohybovou schopnost, pomocí které lze provádět komplikované a koordinované pohyby, ve složitých a často i neočekávaně se měnících situacích. Jsou základem pro rozvoj speciálních koordinačních schopností a vztahují se k provádění základních motorických dovedností. Koordinační schopnosti jsou komplexně působící výkonové předpoklady a mohou působit pouze v jednotě se schopnostmi kondičními.
Někdy je též užíván název obratnostní schopnosti (Kohoutek, 2005).
Dle Hirtze (2003, In: Měkota, 2005) se pohybové schopnosti rozvíjejí buď cvičením, které je pro sportovce nové, neobvyklé, komplikované i „záludné“, anebo jednoduchou činností, která je zatížena prostřednictvím různých variací a kombinací. Rozvoj obratnostních schopností je podmíněn několika zásadami, mezi které řadíme např.: cvičení koordinace se
zařazuje na začátek tréninkové jednotky, tedy před vzniklou únavou, pestrost činností, opakování cvičení, neustálé rozšiřování struktury pohybu, neustálé procvičování již osvojených cviků, postupovat od nejjednodušších po složitější a v pokročilé fázi provádět několik koordinačních činností současně. Senzitivní období pro rozvoj koordinačních schopností je 7 až 12 let, kdy je nejvyšší nárůst za jednotku času. Období kulminace, tedy období přirozeného rozvoje, je v 17 až 20 letech (Měkota, 2005).
Struktura koordinačních schopností je komplexem, který tvoří řada dílčích, relativně samostatných schopností. Celkový počet se dle různých autorů liší. V této práci budeme vycházet z dělení dle Měkoty (2005), který dělí koordinační schopnosti na diferenční, orientační, reakční, rytmické a rovnováhové schopnosti a dále k nim doplňuje schopnost sdružování a schopnost přestavby. Ve skocích na trampolíně lze cíleně uplatnit cvičení všech schopností výše vyjmenovaných. Tím jsou koordinační schopnosti pro skoky na trampolíně nepostradatelné.
3.2.1.1 Kinesteticko-diferenciační schopnost
„Schopnost jemně rozlišovat a nastavovat silové, prostorové a časové parametry pohybového průběhu“ (Měkota, 2005, s. 63). Jedná se tedy o schopnost realizovat přesné, plynulé a ekonomické fáze celkového pohybu. Význam slova kinestetický v tomto spojení značí příjem, zpracování a využití informací, které přicházejí ze svalů, šlach, vazů a kloubů.
Na těchto informacích je pak založeno řízení pohybové činnosti. Úroveň této schopnosti spoluurčuje také pohybová zkušenost a stupeň osvojení konkrétní činnosti. Rozvoj je důležitý pro všechny vrcholové sportovce, neboť se jedná o základní koordinační schopnost, která zároveň velmi úzce souvisí se schopností orientační. Obě schopnosti se často uplatňují současně a neexistuje činnost, při které by se tyto dvě schopnosti mohly postrádat, i v konceptu běžných činností (Měkota, 2005).
3.2.1.2 Orientační schopnost
Někdy též označovaná jako prostorová schopnost. „Schopnost určovat a měnit polohu a pohyb těla v prostoru a čase, to vzhledem k definovanému akčnímu poli nebo pohybujícímu se objektu“ (Měkota, 2005, s. 64). Pro skoky na trampolíně je tímto polem samotná plachta trampolíny a pohybujícím se objektem může být jiný skokan. V případě synchronních párů se
jedná o synchronního partnera nebo pomocné cvičební pomůcky, např. míč. Základem této schopnosti je příjem a zpracování především optických, ale i kinestetických informací.
Orientační schopnost se uplatňuje i v běžných denních činnostech jako je např. řízení mototrového vozidla nebo nákupy v supermarketu (Měkota, 2005).
3.2.1.3 Reakční schopnost
Reakční schopnost je definována jako „schopnost zahájit účelný pohyb na daný podnět (předchozí pohybové činnosti nebo aktuální situační podněty) v co nejkratším čase“ (Měkota, 2005, s. 65). Reakční schopnost má rozhodující význam ve většině sportů. Signály, na něž člověk reaguje, obvykle přicházejí z vnějšku a podněty bývají různé, např.: vizuální, akustické nebo v našem případě kinestetické, což je podnět vnitřní, ke kterému mají nejblíže akrobaté.
Tyto signály mohou být předem známé a odpovědi na ně předem určené, anebo sportovec reaguje zcela spontánně na některý z mnoha současně přicházejících signálů. Optimální reagování ve správném čase a na správném místě je důležitým předpokladem úspěšného pohybového jednání a zárukou jeho bezpečnosti (Měkota, 2005).
3.2.1.4 Rytmická schopnost
„Rytmická schopnost je definovaná jako schopnost rytmické realizace pohybu, tedy motorické vyjádření rytmu, který je z vnějšku daný, nebo v samotné pohybové činnosti obsažený“ (Měkota, 2005, s. 67). Z velké části se jedná o vnímání rytmů zadaných akusticky či vizuálně, které mají být převedeny do pohybových činností. Ve spoustě sportů však není žádný vnější rytmus zadán, v tomto případě je pohybový rytmus výsledkem napodobení a procítění vzorové pohybové představy nebo je do jisté míry spoluurčován spoluhráčem nebo protivníkem. „Vysoká úroveň rytmické schopnosti podporuje učební procesy a umožňuje využívat rytmický způsob pohybového učení“ (Měkota, 2005, s. 67).
3.2.1.5 Rovnováhová schopnost
Dle Měkoty (2005, s. 68) se jedná o schopnost: „Udržovat celé tělo ve stavu rovnováhy, respektive rovnovážný stav obnovovat i při napjatých rovnováhových poměrech a proměnlivých podmínkách prostředí.“ Napjatými rovnováhovými poměry se má na mysli malá oporná plocha, dlouhé letové fáze či rotační pohyby. Udržování rovnovážné polohy těla
v gravitačním poli vyžaduje perfektní souhru fungování centrálních i periferních součástí nervového systému a pohybového aparátu. Rovnováhová schopnost se dělí na statickou rovnováhovou schopnost, dynamickou rovnováhovou schopnost a balancování předmětu.
Skoky na trampolíně umožňují rozvíjení dynamické rovnováhové schopnosti, která se
„uplatňuje při pohybu zejména v situacích, kdy dochází k rozsáhlým, často i rychlým změnám polohy a místa v prostoru“ (Měkota, 2005, s. 69).
3.2.1.6 Schopnost sdružování a schopnost přestavby
Schopnost sdružování pohybů je chápána jako: „Schopnost navzájem propojovat dílčí pohyby těla (končetin, hlavy, trupu) do prostorově, časově a dynamicky sladěného pohybového celku, zaměřeného na splnění cíle pohybového jednání“ (Měkota, 2005, s. 70).
Tato schopnost je významným předpokladem pro všechny sportovní činnosti a je hlavní při řešení koordinačně náročných úloh.
Schopnost přestavby pohybů je definována jako: „Schopnost adaptovat či přebudovat pohybovou činnost podle měnících se podmínek, které člověk v průběhu pohybu vnímá nebo předjímá nebo pokračovat v činnosti zcela jiným způsobem“ (Měkota, 2005, s. 71). Změnu může přinést měnící se terén, činnost soupeře, vyvíjející se herní situace nebo měnící se povětrnostní podmínky.
3.2.2 Flexibilita
Flexibilita, která je také označovaná jako kloubní pohyblivost, je schopnost člověka pohybovat částí nebo částmi těla v dostatečně velkém rozsahu, přitom lehce a požadovanou rychlostí (Alter, 1996, In: Měkota, 2005). Jedná se tedy o kapacitu kloubu, která umožňuje plynulý pohyb v plném, pro daný účel optimálním rozsahu. Ačkoliv skoky na trampolíně patří pod gymnastické sporty, není zde vyžadována flexibilita v takové míře jako u sportovní nebo moderní gymnastiky. Naopak hypermobilita, ale i hypomobilita, jsou na škodu (Dovalil, 2010).
Rozvoj flexibility je při skocích na trampolíně důležitý pro dosažení žádoucích poloh v požadovaných skocích. Ještě důležitější se flexibilita jeví v oblasti bezpečnosti, jelikož při nedostatečném protažení může snadno dojít k natažení nebo dokonce natržení svalu či šlachy.
Proto se před samotným cvičením využívá aktivních dynamických a aktivních statických cviků. Při aktivním dynamickém cvičení je krajních poloh dosahováno vlastním svalovým úsilím s využitím švihových cvičení nebo hmitů v krajních polohách s postupným zvětšováním rozsahu pohybu. Aktivní statická cvičení jsou založená na setrvání v krajní poloze, které je dosaženo pouze vlastním zapříčiněním. Pasivní cvičení se zařazují na konec tréninku (Dovalil, 2010).
Rozvoj flexibility je podmíněn několika zásadami. Kloubní pohyblivost se rozvíjí po řádném rozcvičení a prohřátí těla. Při protahování je vhodné využívat kombinace více metod.
Zvláště protahování svalů se provádí v uvolnění, zvolna a při pocitu mírného napětí. Při zaujímání krajních poloh se využívá řízeného pohybu a soustředění se na protahovanou oblast.
Dále se při rozvoji flexibility využívá hlubšího dýchání s prodlouženou výdechovou fází a v dané poloze je výdrž 60 s a více. Začíná se cvičit vždy s tou stranou těla, která je méně flexibilní. Důležitou zásadou je pak četnost cvičení, kdy se necvičí příliš dlouho, ale za to častěji. Rozvoj flexibility je v průměru vyšší u žen než u mužů. Senzitivní období je mezi 8 až 12 rokem, zatímco kulminace přichází ve věku 13 až 20 let (Dovalil, 2010).
Dle Měkoty (2005, s. 100) je pohyblivost jako jedna ze základních motorických schopností: „Předpokladem výkonnosti ve sportu a důležitou komponentou fyzické zdatnosti.
Zaručuje větší ekonomičnost pohybů a menší pravděpodobnost zranění.“
3.2.3 Kondiční schopnosti
Jedná se o schopnosti, které jsou v rozhodující míře ovlivňovány metabolickými procesy, což znamená, že uskutečňování pohybu je podmíněno způsobem získávání a využívání energie. Kondiční schopnosti jsou definovány pojmem kondice, což značí všestrannou fyzickou a psychickou připravenost ke sportovnímu výkonu. Variabilita metod a prostředků, střídání zatížení a odpočinku v průběhu tréninkového procesu vytváří rozsáhlé možnosti při rozvoji kondice. V posledních letech se stále zvyšují požadavky na kondici, je to z důvodu vývojových tendencí, které nejenom u nás, ale hlavně ve světě rostou a na sportovce jsou kladeny stále větší nároky. Ovšem je nutné zmínit, že vysoká úroveň kondičních schopností neznamená doslova vysokou sportovní výkonnost, protože úroveň sportovní výkonnosti je podmíněna i úrovní kondičních schopností (Měkota, 2005).
Rozvoj kondičních schopností, které jsou nezbytnou součástí sportovního výkonu, vychází z poznatků anatomie, zátěžové fyziologie a biomechaniky. Zvyšování úrovně kondičních schopností je založeno na adaptační odpovědi organismu na opakované zatěžování, na procesech homeostázy a superkompenzace. Při rozvoji kondičních schopností se nejvíce zapojuje systém organismu bioenergetický, kterým rozumíme např.: srdečně-cévní systém, nervově-svalový systém, dýchací aj. Dále energetické zabezpečení a řízení pohybu (Čelikovský, 1973).
Jak z Obr. 2 vyplývá, kondiční schopnosti se dělí na silové a vytrvalostní schopnosti a částečně také na rychlostní schopnosti. U kondičních schopností hraje důležitou roli faktor dědičnosti. Dědičnost má největší vliv u rychlostních schopností, kde dosahuje až 85 %. Pod silným vlivem dědičnosti jsou i vytrvalostní schopnosti, které jsou podmíněny z 60–80 % (Měkota, 2005).
3.2.3.1 Silové schopnosti
Silové schopnosti jsou nejdůležitější v systému pohybových schopností, neboť bez nich se zbývající motorické schopnosti nemohou rozvíjet. „Silová schopnost je definována jako překonávání nebo udržování vnějšího odporu pomocí svalové kontrakce“ (Měkota, 2005, s. 113). Silové schopnosti se člení na staticko-silové schopnosti a na dynamicko-silové schopnosti, ty se ještě dělí na vytrvalostní silovou schopnost, explozivně silovou schopnost a rychlostně silovou schopnost. Síla statická je schopnost vyvinout sílu v izometrické kontrakci, svalová činnost se tedy neprojevuje pohybem. Většinou se jedná o udržování těla nebo břemene ve statických polohách. Síla dynamická se projevuje pohybem hybného systému nebo jeho částí a podstatou je izotonická svalová kontrakce (Měkota, 2005).
3.2.3.2 Rychlostní schopnosti
„Rychlostní schopnost lze definovat jako schopnost provést pohybový úkol v co nejkratším čase nebo s co největší frekvencí s maximálním úsilím a intenzitou“ (Měkota, 2005, s. 129). Jde o všechny krátkodobé projevy do 20 s. Rychlostní schopnosti se člení na reakční, kde jde o schopnost zareagovat na určitý podnět pohybem v co nejkratším čase, a akční, kde je nejpodstatnější acyklická rychlost, která je charakteristická pro jednorázové provedení pohybu s maximální rychlostí proti malému odporu. Od tradičního zařazení rychlosti mezi schopnosti kondiční se opouští, spíše se považuje za schopnost hybridní,
koordinačně-kondiční. Je to schopnost determinovaná úrovní individuálních kondičních a koordinačních předpokladů.
3.2.3.3 Vytrvalostní schopnosti
„Vytrvalostní schopnost je schopnost provádět pohybovou činnost opakovaně, v mírné až submaximální intenzitě, po relativně dlouhou dobu“ (Čelikovský, 1979, s. 110). Zároveň se jedná i o schopnost odolávat únavě. Tato schopnost je závislá na ekonomice techniky prováděné pohybové aktivity, na způsobu krytí energetických potřeb, na schopnosti příjmu kyslíku, na optimální tělesné hmotnosti, na úrovni volní koncentrace zaměřené na překonání vznikající únavy a na rozvoji druhu vytrvalosti, který je rozhodující pro typ prováděné činnosti. Vytrvalost je nejdéle udržitelná pohybová činnost v průběhu života. Pokud budeme vycházet z délky provádění vytrvalostních schopností, tak se vytrvalostní schopnost dělí na krátkodobou, střednědobou a dlouhodobou (Měkota, 2005).
4 METODIKA PRÁCE
Na základě prostudované odborné literatury, konzultací s Ing. Miroslavem Patrmanem, trenérem Specializovaného trampolínového centra, vlastních zkušeností z trampolínové praxe a poznatků získaných v rámci studia byl vytvořen zásobník cviků pro rozvoj pohybových schopností a dovedností prováděných na trampolíně, který je využitelný v různých sportovních odvětvích. Tento zásobník obsahuje rady a doporučení pro praxi, popis základních trampolínových prvků, společné cviky, které lze využít pro všechny vybrané sporty, a cviky specifické, které rozvíjejí konkrétní pohybové schopnosti a dovednosti potřebné v daném sportu. V zásobníku je dále zakomponován popis zvolených sportů s konkrétní využitelností a aplikací pohybových schopností prostřednictvím skoků na trampolíně. Každý cvik je doplněn o fotodokumentaci s rozfázováním pohybů a s popisem správné techniky provedení.
Fotografie vznikaly v průběhu února 2015.
Prvním krokem při tvorbě zásobníku cviků byl výběr sportovní organizace, kde by mohl být sborník vytvářen. Bylo vybráno Specializované trampolínové centrum v Liberci, které sídlí v hale na nádraží ČD, a jehož hlavní činností je příprava a trénink členů oddílu i veřejnosti jak na úrovni závodní, tak i zájmové – pozornost je především kladena na všestranný rozvoj pohybových schopností a sportovních dovedností. Dále byl osloven ke spolupráci odborný trenér, který má s cílovou skupinou sportovců několikaleté zkušenosti. Na základě konzultací s osloveným trampolínovým trenérem, Ing. Miroslavem Patrmanem, byly vybrány sporty, které jsou stěžejní pro výběr jednotlivých cviků.
Dalším krokem byl samotný výběr cviků, které jsou v zásobníku zařazeny. Nejprve se rozlišily možnosti způsobu provedení cviků (s využitím jedné trampolíny, s využitím dvou trampolín, s využitím bungee a lanče, s pomůckami a hry) a poté se ke každé skupině přiřadily konkrétní cviky. V poslední fázi výběru cvičebních tvarů se cviky rozdělily na společné a specifické. Následovalo správné zjištění techniky provedení, kde se vycházelo z rad a doporučení trampolínového trenéra. Současně bylo nezbytné se seznámit s častými chybami a správným poskytováním dopomoci. Získané informace se utřídily a byl vytvořen zásobník cviků.
Tvorbu fotografií zajišťoval Bc. Tomáš Brzek fotoaparátem značky NIKON - model D7000 s rozlišením 16,2 Mpx, objektivem NIKON 18-70 mm F3, 5-4, 5G AF-S DX, a bleskem NIKON Speedlight SB-900. Fotografování cviků probíhalo v tělocvičně
Specializovaného trampolínového centra v Liberci, na Nádraží ČD, č. p. 435, nástupiště č. 1.
Cviky předvádí Zita Frydrychová ve spolupráci s Ing. Miroslavem Patrmanem. Úpravy fotografií byly prováděny v programu Adobe Lightroom 5 a v Adobe Photoshop CS6. Práce byla zpracovávaná v textovém dokumentu OpenOffice 4 na stolním počítači iMac od firmy Apple.
5 ZÁSOBNÍK CVIKŮ
Skoky na trampolíně nejsou v dnešní době známé jenom po své závodní stránce, ale veřejnost přitahují především z její široké nabídky služeb. Trénink na trampolíně využívají např.: herci, kaskadéři, sportovci nebo akrobaté v cirkusech, kteří divákům nabízejí jedny z nejatraktivnějších vystoupení. Nejznámějším takovým cirkusem ve světě je Cirque du Soleil, v České republice je to Národní cirkus Originál Berousek. Samotné trampolínové kluby působící ve světě, ale i v České republice, poskytují za poplatek kurzy, které jsou specifické pro každou cílovou skupinu. Z tohoto důvodu, tedy pro uspokojení poptávky na trhu v tomto sektoru, je sestaven tento specifický zásobník cviků. Je zaměřen na jednotlivé cviky rozvíjející konkrétní pohybové schopnosti a dovednosti, které vycházejí ze základních trampolínových prvků. Samotný zásobník slouží jako výchozí materiál trenérům, sportovcům a široké veřejnosti k základní orientaci v dané problematice.
Zásobník cviků je orientován na využití trampolíny v přípravném období u různých sportů a je sestaven následovně:
1. Vybrané sporty
2. Rady a doporučení pro praxi 3. Základní trampolínové prvky
• přímé skoky
• skoky s vrutovou rotací
• skoky se saltovou rotací
• kombinované skoky 4. Společné cviky pro všechny sporty
• cviky s využitím jedné trampolíny
• cviky s využitím jedné trampolíny a pomůcek
• cviky s využitím dvou trampolín a pomůcek
• cviky s využitím bungee systému a lanče
• hry
5. Specifické cviky – aplikace cviků na vybrané sporty
Zásobník je doplněn o fotodokumentaci s rozfázováním pohybů jednotlivých cviků a popisem správné techniky provedení.
5.1 Vybrané sporty
Jednotlivé sporty, na které jsou cviky ze zásobníku zaměřeny, byly vybírány na základě spolupráce se Specializovaným trampolínovým centrem a ve své konečné podobě jsou pro lepší orientaci sdruženy následovně:
1. Akrobatické skoky na lyžích Akrobatický sjezd na lyžích 2. Skoky na lyžích
3. Krasobruslení 4. Fotbal – brankáři
Hokej – brankáři Florbal – brankáři 5. Sportovní gymnastika
Sportovní cheerleading Akrobatický rock'n'roll 6. Skoky do vody
7. Freestylové sporty – snowboarding – wakeboarding – parkour
5.2 Rady a doporučení pro praxi
Jestliže platí nepsané pravidlo, že při jakémkoliv sportu se musí dbát na bezpečnost, u skoků na trampolíně to platí dvojnásob. Při této sportovní aktivitě se může jedinec dostat až do výšky 10 metrů a je potřeba si pamatovat, že čím výše se vyskočí, tím dále se při technické chybě v odrazu dopadne. Proto je důležité nepřeceňovat své síly a své první pokusy o překonání zemské přitažlivosti vést pod odborným dohledem.
Zvýšená bezpečnost se vztahuje i ke zdravotním omezením. Skoky na trampolíně jsou díky svému měkkému dopadu doporučovány všem věkovým skupinám, tedy i dětem a seniorům. Vždy přitom platí základní pravidlo, které říká, že člověk by měl dělat pouze to, na co se cítí, co mu jeho zdravotní stav dovolí a co je pro něj bezpečné. Při tréninku na trampolíně, který je zaměřen především na výkon, existuje pár doporučení, při kterých by se mělo skákání na nějaký čas odložit. Jelikož se jedná o cvičení, které může v určitém stádiu
klást zvýšené nároky na fyzickou výdrž organismu, tedy na kardiovaskulární systém, měli by mít všichni cvičenci, kteří využívají trampolínu ve svém přípravném období, absolvovanou sportovní lékařskou prohlídku, která případně odhalí riziková onemocnění jedince. Mezi nejzávažnější onemocnění, při kterých by jedinec neměl skoky na trampolíně vykonávat, patří onemocnění srdce a cév a vysoký krevní tlak. Při problémech s kloubním aparátem by trampolína mohla přispět k další kloubní deformaci a narůstajícím potížím. Tento problém se týká hlavně lidí trpících obezitou, kteří jsou při takovémto druhu cvičení vystavováni velké zátěži na klouby, kterou způsobuje jejich samotná váha. Obecně lze tvrdit, že skoky na trampolíně jsou určeny pro zdravé a zdatné jedince, kteří mají předešlé sportovní zkušenosti.
5.3 Základní trampolínové prvky
Skoky na trampolíně se obecně dělí na přímé skoky, skoky s vrutovou rotací, skoky se saltovou rotací a na kombinované skoky. Modifikací těchto základních trampolínových prvků byly vytvářeny cviky zařazené v tomto zásobníku.
5.3.1 Přímé skoky
U přímých skoků neprovádí trup žádnou saltovou rotaci. Mezi tyto skoky se řadí přímé výskoky s různou pozicí horních končetin a s různým pohybem po plachtě trampolíny, dále všechny prvky, které vycházejí z odrazu dolních končetin a jsou na ně zpětným dopadem zakončeny. Mluvíme o skrčce, schylce a roznožce, což jsou ustanovené trampolínové prvky v přímých skocích. Výjimky v přímých skocích tvoří tři oficiálně uznané dopadové polohy (kromě klasického dopadu na chodidla), mezi které patří poloha s dopadem na břicho, na záda a do sedu. Ve vzduchu není přesně definovaná poloha a trup nevykonává pohyb ani kolem svislé, ani kolem vodorovné osy. Z tohoto důvodu se počítají i tyto dopadové polohy jako přímé skoky (ČGF, 2014). V řadě tréninků se využívají i některé neoficiální dopadové polohy, ke kterým řadíme např.: dopad na kolena, do „kočičky“, do tureckého sedu, atd. Nicméně tyto dopadové polohy nejsou ke cvičení doporučovány z důvodu bezpečnosti.
5.3.1.1 Skrčka
Skokan ve vzduchu přednoží skrčené nohy a chytí se za holeně (viz Obr. 3).
Obr. 3: Ilustrační skrčka Zdroj: Harant, Velechovský, 1979
5.3.1.2 Schylka
Skokan ve vzduchu snožmo přednoží napnuté nohy a rukama se snaží dosáhnout na nárty dolních končetin (viz Obr. 4). K tomuto prvku je potřeba umět hluboký předklon, tedy je potřeba značné flexibility.
Obr. 4: Ilustrační schylka Zdroj: Harant, Velechovský, 1979
5.3.1.3 Roznožka
Skokan ve vzduchu roznožmo přednoží napnuté nohy ale tentokrát roznožmo a rukama se snaží dosáhnout na nárty dolních končetin (viz Obr. 5). K správnému provedení tohoto cviku slouží jako průprava gymnastická „placka“.
Obr. 5: Ilustrační roznožka Zdroj: Harant, Velechovský, 1979
5.3.1.4 Dopad do sedu
Označení dopadové polohy do sedu je zjednodušené a zavádějící. Skokan totiž nevykonává sed jako takový, ale podpor sedmo (viz Obr. 6). Ruce položené na plachtě trampolíny pomáhají udržet stabilitu a předcházejí přepětí zádového svalstva (Harant, Velechovský, 1979).
Obr. 6: Dopadová poloha do sedu Zdroj: Harant, Velechovský, 1979
5.3.1.5 Dopad na břicho
Dopadová poloha do lehu na břicho (viz Obr. 7) je pro cvičence nejobtížnější z hlediska koordinace pohybů a také z hlediska překonání strachu. Nejdůležitější v tomto prvku je maximální zpevnění celého těla pro minimalizaci možného zranění, neboť při nesprávném provedení hrozí prohnutí zad v dopadu, případně hnutí si s krkem. Při správném provedení tohoto cviku má skokan v plachtě hlavu podepřenou rukama a váhu těla rozprostřenou na hrudníku, břiše a stehnech. Nohy jsou v kolenou pokrčené, což umožňuje opětovný návrat na nohy (Harant, Velechovský, 1979).
Obr. 7: Dopadová poloha do lehu na břicho Zdroj: Harant, Velechovský, 1979
5.3.1.6 Dopad na záda
Poloha nazývaná též jako sklopka. Skokan v plachtě leží na celých zádech, ruce i nohy směřují do stropu (viz Obr. 8). Pozice horních i dolních končetin je nejvýhodnější pro následný vztyk.
Obr. 8: Dopadová poloha do lehu na záda Zdroj: Velechovský a Harant 1979
5.3.2 Skoky s vrutovou rotací
Jedná se o skoky, kde se tělo otáčí podle vertikální osy o 180°, 360°, 540°, 720°, 900°
a 1020°. Pro účely našeho zásobníku cviků využijeme i netradiční rotaci 90° a 270° z důvodu orientace a práce s tělem v novém prostředí. Vruty mohou být provedeny v přímých skocích, ale také v kombinaci se salty (viz Obr. 9).
Obr. 9: Skoky s vrutovou rotací Zdroj: Harant, Velechovský, 1979
5.3.3 Skoky se saltovou rotací
Salta jsou prvky, při kterých dojde k přetočení těla kolem vodorovné osy alespoň o 270°. Ve většině případů začínají odrazem z nohou a končí opětovným dopadem na nohy, samozřejmě jsou možné i polohy ze zad či břicha (viz Obr. 10). Salta můžeme dělit podle
směru rotace na salta vpřed a na salta vzad, dále dle počtu saltové rotace v jednom prvku na jednoduchá a vícenásobná sata (dvojná, trojná atd.) a také podle provedené polohy (skrčmo, schylmo, rovně). V zásobníku cviků je užito skoků se saltovou rotací převážně v záchranném systému (Harant, Velechovský, 1979).
Obr. 10: Skoky se saltovou rotací Zdroj: Harant, Velechovský, 1979
5.3.4 Kombinované skoky
U těchto prvků tělo provádí jak saltovou, tak vrutovou rotaci kolem svislé osy.
Kombinací obou rotací dostáváme obrovské množství prvků. U vícenásobných salt se dají vruty zařadit do začátku nebo konce salta, případně je rozložit do všech salt.
U kombinovaných skoků je velice důležitá zraková kontrola. U salt dopředu se přidávají vždy liché násobky obratů o 180° a u salt prováděných vzad sudé násobky obratů o 180° (Patrman, 2015). Kombinovaných skoků je v zásobníku cviků využito nejvíce, neboť maximálně rozvíjejí pohybové schopnosti, převážně pak koordinační pohybové schopnosti (Harant, Velechovský, 1979).
5.4 Společné cviky pro všechny sporty
Tato skupina cviků je zaměřená na komplexní rozvoj pohybových schopností a dovedností. Přesto jim dominuje koordinační schopnost a flexibilita. Tyto schopnosti jsou ve všech sportech nepostradatelné a velmi důležité. Koordinační schopnosti, které se rozvíjejí prostřednictvím skoků na trampolíně mají význam pro sportovní odvětví, která využívají trampolínu, v urychlení a usnadnění motorického učení, v pozitivním ovlivnění již dříve osvojených dovedností, v umožnění efektivnějšího využívání energetického potenciálu (ekonomie pohybu) a v přispívání ke kultivovanějšímu celkovému projevu.
5.4.1 Cviky s využitím jedné trampolíny
Cviky, které se realizují na jedné trampolíně pouze s využitím vlastního těla patří k nejzákladnějšímu cvičení. Jelikož se při skákání na trampolíně postupuje od nejjednodušších cviků ke složitějším, doporučuje se zařadit tyto cviky do prvních tréninkových jednotek. Ke složitějším cvikům se přistupuje až po jejich 100% osvojení. Cviky s využitím jedné trampolíny jsou rozděleny na základní cviky, cviky s prací horních končetin, otočky, cviky s prací dolních končetin, základní dopadové polohy a na cviky ve dvojici.
5.4.1.1 Základní cviky
Základní cviky slouží k seznámení se s trampolínou a s jejími vlastnostmi. Naučí nás požadovanému zpevnění, přemisťování se po plachtě a bezpečnému zastavení. Minimálně první trénink trvá, než se cvičenec seznámí s nářadím. Proto by se tyto tréninky neměly uspěchat a základním cvikům by se měla věnovat zvláštní pozornost.
1. Socha (viz Obr. 11) – cvičenec je maximálně zpevněný v ose roviny těla, ruce připažené povýš. Odraz se provádí pouze použitím dolních končetin. Cvik se opakuje několikrát za sebou a snahou je udržet se uprostřed trampolíny. Cílem je získat stabilitu a jistotu v odraze.
Obr. 11: Socha Zdroj: Autor
2. Skoky vpřed a skoky vzad (viz Obr. 12) – cvičenec se v pozici sochy, kterou si osvojil v předchozím cviku, pohybuje po trampolíně dopředu a dozadu. Určí se počet skoků, kterými má jedinec překonat vzdálenost z jedné strany na druhou. Cílem je zjistit cit a odhad v těle při pohybu po trampolíně.
Obr. 12: Skoky vpřed a skoky vzad Zdroj: Autor
3. Stoping (viz Obr. 13) – cvičenec se v pozici sochy po předem určeném počtu skoků snaží zastavit stopáží na místě. V plachtě je důležité načasování pokrčení nohou, aby došlo k utlumení dalšího výskoku. Cílem je umět se za všech okolností vždy zastavit.
Obr. 13: Stoping Zdroj: Autor
4. Odraz se švihem paží (viz Obr. 14) – cvičenec stojí na jednom konci plachty a snaží se jedním skokem z místa doskočit na druhý konec plachty, tzv. od čáry k čáře.
K odrazu si dopomáhá švihem paží. Důraz je kladen na zpevnění a na kontrolu těla.
Cílem je naučit se odhadnout vzdálenost na trampolíně. K modifikaci tohoto cviku se může užít přeskakování překážky.
Obr. 14: Odraz se švihem paží Zdroj: Autor
