Rok 1968 na Českolipsku The Zdar 1968 in the Česká Lípa Region Technická univerzita v Liberci

(1)

Technická univerzita v Liberci

FAKULTA PŘÍRODOVĚDNĚ-HUMANITNÍ A PEDAGOGICKÁ

Katedra: Historie

Studijní program: Učitelství pro střední školy

Studijní obor Učitelství dějepisu pro 2. stupeň základní školy Učitelství českého jazyka a literatury

Rok 1968 na Českolipsku

The Zdar 1968 in the Česká Lípa Region

Diplomová práce: 2012–FP–KHI– 241

Autor: Podpis:

Bc. Jitka Musilová

Vedoucí práce: PhDr. Jaroslav Pažout Ph.D.

Konzultant: Mgr. Kateřina Lozoviuková, PhD.

Počet

stran grafů obrázků tabulek pramenů příloh

148 5

V Liberci dne: 26. 7. 2012

(2)

(3)

(4)

Čestné prohlášení

Název práce: Rok 1968 na Českolipsku Jméno a příjmení

autora:

Bc. Jitka Musilová Osobní číslo: P10000980

Byla jsem seznámena s tím, že na mou diplomovou práci se plně vztahuje zákon č.

121/2000 Sb. o právu autorském, právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon), ve znění pozdějších předpisů, zejména § 60 – školní dílo.

Prohlašuji, že má diplomová práce je ve smyslu autorského zákona výhradně mým autorským dílem.

Beru na vědomí, že Technická univerzita v Liberci (TUL) nezasahuje do mých autorských práv užitím mé diplomové práce pro vnitřní potřebu TUL.

Užiji-li diplomovou práci nebo poskytnu-li licenci k jejímu využití, jsem si vědom povinnosti informovat o této skutečnosti TUL; v tomto případě má TUL právo ode mne požadovat úhradu nákladů, které vynaložila na vytvoření díla, až do jejich skutečné výše.

Diplomovou práci jsem vypracovala samostatně s použitím uvedené literatury a na základě konzultací s vedoucím diplomové práce a konzultantem.

Prohlašuji, že jsem do informačního systému STAG vložila elektronickou verzi mé diplomové práce, která je identická s tištěnou verzí předkládanou k obhajobě a uvedl/a jsem všechny systémem požadované informace pravdivě.

V Liberci dne: 24. 7. 2012

Bc. Jitka Musilová

(5)

Poděkování

Touto cestou bych chtěla poděkovat především vedoucímu diplomové práce PhDr. Jaroslavu Pažoutovi Ph.D. za odborné vedení a pomoc při zpracování této diplomové práce. Za vstřícnost děkuji také pracovníkům Státního okresního archivu v České Lípě a pamětníkům, kteří byli ochotní poskytnout mi rozhovor. Mé díky samozřejmě patří i celé rodině za podporu během mého vysokoškolského studia.

(6)

ANOTACE

Diplomová práce se věnuje období Pražského jara na okrese Nymburk. Důraze je kladen především na činnost národních výborů a Okresního výboru KSČ v období obrodného procesu, během příchodu vojsk Varšavské smlouvy a v následujících měsících po okupaci. Práce zachycuje i aktivizaci občanského života na okrese do srpnové invaze v roce 1968 a následnou reakci společnosti na okupaci, zabývá se i událostmi v okrese do prvního výročí vstupu vojsk Varšavské smlouvy do Československa. Část textu se věnuje usazení sovětské posádky v okrese a jejímu soužití s místním obyvatelstvem

Klíčová slova: Pražské jaro 1968-1969, obrodný proces, Okresní výbor KSČ v České Lípě, národní výbor, invaze, Česká Lípa v letech 1968-1969

ANNOTATION

The diploma thesis is dedicated to the period of Prague Spring in the Česká Lípa district. The emphasis is put on the activity national Committees and district Committee of the Communist Party that was implemented in the above mentioned district during the resurgence process, during the invasion of Warsaw Treaty´s troops, and in the following months of occupation. The diploma thesis also explores the activation of civilian people´s life in the district during the first half of the year 1968 and a consequent reaction of society to the occupation. The situation of the district is analyzed until the first anniversary of August 1968. A part of the text is devoted settling of the Soviet forces in Česká Lípa district, and to a coexistence with the local population.

Key words: Prague Spring 1968-1969, Resurgence Process, District Committee of the Communist Party in Česká Lípa Region, national Committee, invasion, Česká Lípa in 1968-1969

(7)

DIE ANNOTATION

Die Abschlussarbeit beschäftigt sich mit dem Zeitabschnitt des Prager Frühlings im Bezirk Česká Lípa. Die Hauptidee dieser Arbeit war nicht nur Aktivität nationalen Komitees and Bezirkskommission der Kommunistischen Partei der Tschechoslowakei im Zeitabschnitt des Demokratisierungsprozess, aber auch während militärischer Intervention der Truppen der Warschauer Pakts und die nachfolgenden Monaten darzustellen. Zusammenfassend wurden die Liberalisierung der Gesellschaft während der ersten Hälfte des Jahres 1968 und die nachfolgende Reaktion auf militärischer Intervention beschrieben. Diese Arbeit beschäftigt sich ausführlich mit der Situation im Bezirk Česká Lípa bis nach dem ersten Jahrestag der Besetzung im August 1968. Der Teil der Arbeit wurde auch die sowjetische Besatzung im Bezirk und Koexistenz mit den Anwohnern gewidmet.

Schlüsselwörter: Prager Frühling 1968-1969, Reform- und Demokratisierungsprozess, nationale Komitee, Bezirkskommission der Kommunistischen Partei der Tschechoslowakei in Česká Lípa, Invasion, Česká Lípa in 1968-1969

(8)

OBSAH

SEZNAM ZKRATEK... 9

ÚVOD ... 11

1. ČESKOSLOVENSKO PŘED ROKEM 1968... 17

2. ČESKOSLOVENSKO V LETECH 1968 - 1969... 23

2. 1. Leden – červenec 1968 ... 23

2. 2. Srpen – prosinec 1968 ... 36

2. 3. Československo v roce 1969... 45

3. ČESKOLIPSKO DO ROKU 1968 ... 47

4. ČESKOLIPSKO OD LEDNA DO SRPNA 1968 ... 54

4. 1. Národní výbory a volby do národních výborů... 54

4. 2. Přijetí výsledků plenárního zasedání ÚV KSČ... 56

4. 3. Březnová konference OV KSČ ... 59

4. 4. Akční program ... 64

4. 5. Oslavy státních svátků a výročí ... 65

4. 6. Obrodný proces ... 67

4. 7. Otázka rehabilitací a zakládání politických a společenských organizací na Českolipsku ... 70

4. 8. Kritika komunistické strany, jejich organizací a členů na Českolipsku... 73

4. 9. Okresní konference OV KSČ v červnu 1968... 76

4. 10. Informovanost českolipských obyvatel o jednáních s představiteli Sovětského svazu ... 79

4. 11. Federace Československé socialistické republiky ... 80

4. 12. Technické a organizační záležitosti národních výborů ... 81

5. ČESKOLIPSKO OD SRPNA DO PROSINCE 1968... 83

5. 1. Invaze vojsk Varšavské smlouvy do Československa ... 84

5. 2. Odpor proti invazi na Českolipsku... 85

5. 3. Činnost národních výborů a okresního výboru KSČ po invazi vojsk Varšavské smlouvy do ČSSR ... 87

5. 4. Umístění sovětských vojáků do českolipského okresu ... 90

5. 5. Ubytování sovětských vojáků ... 91

5. 6. Soužití českolipských obyvatel se sovětskými vojáky... 93

(9)

5. 7. Jednání s důstojníky sovětských jednotek na Českolipsku ... 94

5. 8. Úkoly českolipských národních výborů a OV KSČ po invazi do Československa... 95

5. 9. Postoj českolipské společnosti k československé politice po invazi vojsk Varšavské smlouvy do Československa... 97

5. 10. Oslava 50. výročí vzniku Československa ... 99

5. 11. Závěr roku 1968 ... 100

6. ČESKOLIPSKO V ROCE 1969... 101

6. 1. Postoj českolipských občanů k politickým událostem na začátku roku 1969 ... 101

6. 2. Ohlas mistrovství světa v ledním hokeji v roce 1969 na Českolipsku ... 102

6. 3. První máj... 103

6. 4. Vliv dubnového zasedání předsednictva ÚV KSČ na Českolipsko... 104

6. 5. Srpnové výročí intervence ... 105

6. 6. Vztah k Sovětskému svazu, sovětským symbolům a sovětským vojákům na Českolipsku ... 106

6. 6. Závěr... 107

ZÁVĚR ... 108

SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY A PRAMENŮ... 111

PŘÍLOHA... 116

(10)

SEZNAM ZKRATEK

aj. a jiné

atd. a tak dále

c. d. citované dílo

CIA Central Inteligence Agency (= Ústřední zpravodajská služba)

CZV celozávodní výbor

ČNR Česká národní rada

čs. československý

ČSAO Československé automobilové opravny

ČSAV Československá akademie věd

ČSD Československé státní dráhy

ČSM Československý svaz mládeže

ČSSR Československá socialistická republika

gen. generál

JZD jednotné zemědělské družstvo

KAN Klub angažovaných nestraníků

kpt. kapitán

KSČ Komunistická strana Československa

KSS Komunistická strana Slovenska

KSSS Komunistická strana Sovětského svazu

KVUS krajská vojenská ubytovací správa

MDŽ Mezinárodní den žen

MěNV městský národní výbor

mjr. major

MNV místní národní výbor

např. například

NATO North Atlantic Treaty Organization (= Severoatlantická aliance)

NDR Německá demokratická republika

NF Národní fronta

n. p. národní podnik

(11)

npor. nadporučík

ONV okresní národní výbor

OS odborový svaz

OV okresní výbor

OV ČSM okresní výbor Československého svazu mládeže OV KSČ okresní výbor Komunistické strany Československa

plk. plukovník

PLR Polská lidová republika

pplk. podplukovník

ROH Revoluční odborové hnutí

SČSP Svaz československo-sovětského přátelství

SOkA státní okresní archiv

SNR Slovenská národní rada

SPB Svaz protifašistických bojovníků

SSSR Svaz sovětských socialistických republik

StB Státní bezpečnost

USA United States of America (= Spojené státy americké) ÚV KSČ Ústřední výbor Komunistické strany Československa ÚV KSS Ústřední výbor Komunistické strany Slovenska

VB Veřejná bezpečnost

VČS výroční členská schůze

VLaS Vojenské lesy a statky

VŘSR Velká říjnová socialistická revoluce

VVT vojenský výcvikový tábor

ZO KSČ základní organizace Komunistické strany

Československa

(12)

ÚVOD

Pražské jaro významně zasáhlo do dějin Československa. K uvolňování komunistického režimu docházelo již v šedesátých letech, přelom ale nastal v lednu 1968 po odstoupení Antonína Novotného z funkce prvního tajemníka KSČ. Nové vedení strany se pokusilo o přeměnu celého systému. Reformní proces v roce 1968 zasáhl celé Československo včetně českolipského okresu, zlom ale nastal vpádem vojsk Varšavské smlouvy na území československého státu dne 21. srpna 1968.

K útlumu a posléze likvidaci reformního vývoje docházelo v průběhu druhé poloviny roku 1968 a v první polovině roku 1969.

Pražskému jaru se věnovalo již řada autorů, k dispozici máme řadu prací zabývajícíchse souhrnně vývojem v Československu. Největší zájem je o popis situace v Praze, která byla hlavním iniciátorem změn ve státě a zároveň ji invaze zasáhla největší měrou. Ne všechny práce o roku 1968 se zaměřují na výčet událostí a popis Prahy, toto téma se dá uchopit i regionálně, o čemž svědčí několik bakalářských a diplomových prací.

Zpracovat rok 1968 z pohledu českolipského okresu jsem si vybrala vzhledem k tomu, že moje rodina v tomto okrese žije a zažila zde okupaci Varšavskými vojsky a musela se vyrovnávat s přítomností sovětských vojáků v tomto okrese dalších dvacet let. Navíc se zde touto problematikou nikdo komplexně nezabýval.

Cílem mé diplomové práce je popsat postoj občanů tohoto regionu ke změnám ve společnosti po lednu 1968, k vojenské invazi vojsk Varšavské smlouvy a jejich soužití se sovětskými jednotkami ubytovaných na třech místech tohoto okresu i k postupnému procesu tzv. normalizace. Vzhledem k dochovanosti pramenů je má práce výrazně zaměřena na okresní stranickou organizaci KSČ.

Ve své práci jsem se zaměřila hlavně na to, jak se celostátní události roku 1968 promítly do dění v okrese Česká Lípa. Hlavním cílem bylo zjistit, jak se českolipští představitelé zapojovali do obrodného procesu, jakou pozornost mu věnovali při jednáních, jaká byla informovanost zdejšího obyvatelstva a jeho postoj k obrodnému procesu a následné okupaci Varšavskými vojsky. Dospěla jsem přitom až k prvnímu výročí srpnové okupace.

(13)

Svou práci jsem rozdělila do sedmi hlavních kapitol, které se skládají z dalších podkapitol. První kapitola se chronologicky věnuje vývoji v Československu před rokem 1968, především výrazným politickým, sociálním, kulturním a jiným změnám po únoru 1948, které bzry vedly ke ke krizi komunistického režimu, a na snahu tuto krizi překonat v šedesátých letech 20. století.

Právě v tomto obodbí musíme hledat kořeny reformního hnutí v letech 1968-1969 nazývaném Pražské jaro. Druhá kapitola shrnuje události v Československu v roce 1968-1969 a slouží k určitému porovnání celostátní situace s později popsanými okresními událostmi. Je psána chronologicky, což ještě podtrhuje rozdělení do tří podkapitol na leden-červenec 1968, srpen-prosinec 1968 a rok 1969. Toto dělení jsem zvolila, protože vstup vojsk Varšavské smlouvy považuji za významný zlom pro československý reformní proces. Ve třetí kapitole popisuji vývoj Českolipska od druhé světové války do roku 1968 se zaměřením na události, které ho nejvíce ovlivnily: odsun německého obyvatelstva, budování vojenského výcvikového táboru Ralsko, správní vývoj okresu.

Pro mou práci jsou stěžejní čtvrtá až šestá kapitola, které se věnují českolipskému okresu v roce 1968. Čtvrtá kapitola popisuje události na Českolipsku od ledna do srpna 1968 a skládá se z dvanácti krátkých podkapitol. Jednotlivé části se zabývají volbami do národních výborů, vztahem okresních orgánů k lednovému zasedání ÚV KSČ, okresními konferencemi OV KSČ v březnu a v červnu, akčním programem, průběhem prvního máje na Českolipsku, vztahem zdejších obyvatel k obrodnému procesu, rehabilitacemi a politickými a společenskými organizacemi v okrese, kritikou strany a stranických aparátů, informovaností občanů o setkáních s představiteli SSSR, federací ČSSR a technickými záležitostmi. Pátá kapitola vystavěná na stejném principu se zaměřuje na události od vojenské intervence do prosince 1968 a skládá se z jedenácti podkapitol. Zabývají se invazí dne 21. srpna 1968, postojem obyvatelstva k této události, odchodem československých vojenských jednotek a umístěním sovětských vojenských posádek v Zákupech a v Mimoni a jednáním s jejich vojenskými představiteli. Tato kapitola se zaměřuje převážně na důsledky vojenské intervence v okrese a vztah okresních stranických orgánů k prohlášením vládních představitelů ČSSR. Šestá kapitola skládající se z šesti podkapitol se věnuje událostem roku 1969 až do výročí srpnové intervence.

Rozebírám v ní postoj českolipských občanů k událostem roku 1969, např. odraz mistrovství světa v ledním hokeji na Českolipsku, první máj, přijetí dubnového

(14)

zasedání předsednictva ÚV KSČ, výročí intervence a vztah k představitelům Sovětského svazu.

K problematice Československa v letech 1968 a 1969 existuje velké množství literatury. Nejvíce jsem vycházela z dvoudílné práce komise historiků kolem

V. Kurala a V. Mencla Československo roku 1968,¹ která podává výklad o všech důležitých událostech let 1968-1969. Na politickou aktivitu občanů, vznikající společenské a politické organizace, které měly být základem pluralitní demokracie, se zaměřil Jiří Hoppe ve své práci Opozice '68.² Ke zhodnocení přípravy a samotného pádu jsem velmi využila publikaci Jana Pauera Praha 1968. Vpád Varšavské smlouvy. Pozadí – plánování- provedení.³ Kniha výborně shrnovala i předcházející zahraniční jednání. Příčinami invaze se zabývala i práce Jiřího Valenty Sovětská intervence v Československu 1968. Anatomie rozhodnutí.⁴ Pro období po vojenské intervenci je pro zasedání ÚV KSČ obzvláště pro dubnové v roce 1969 významným zdrojem práce Zdeňka Doskočila Duben 1969. Anatomie jednoho mocenského zvratu.⁵ Pro představu fungování komunistické strany a jejího složení v letech 1948-1968 mi byla cenná třídílná práce J. Maňáka Proměny strany a moci,⁶ jejíž výhodou bylo statistické tabulkové zpracování, které působilo přehledně.

Kniha Karla Kaplana Antonín Novotný. Vzestup a pád „lidového“

aparátčíka⁷ mi sloužila k vytvoření představy o osobnosti prezidenta a prvního tajemníka KSČ Antonína Novotného a hlavně o chybách, kterých se dopustil a které způsobily jeho politický pád. Pro období Pražského jara je důležitý postoj studentů, kteří patřili k radikální části reformního hnutí a formovali vznikající občanskou společnost, jim se věnuje kniha Jaroslava Pažouta Mocným navzdory⁸ a částečně i

1 Československo roku 1968. 1. díl, obrodný proces. 1. vyd. Praha: Parta, 1993.

2 HOPPE, J. Opozice '68 : sociální demokracie, KAN a K 231 v období pražského jara. 1. vyd. Praha:

Prostor, 2009.

3 PAUER, J. Praha 1968: vpád Varšavské smlouvy: pozadí - plánování - provedení. 1. vyd. Praha:

Argo, 2004.

44

VALENTA, J. Sovětská intervence v Československu <1968=tisíc devět set šedesát osm>:

Anatomie rozhodnutí. Praha: Svoboda, 1991.

5 DOSKOČIL, Z. Duben 1969: anatomie jednoho mocenského zvratu. Brno: Doplněk; Praha: Ústav pro soudobé dějiny AV ČR, 2006.

6 MAŇÁK, J. Proměny strany moci: Studie a dokumenty k vývoji Komunistické strany Československa v období 1948-1968. 1. část [online]. Praha: USD, 1995. S. 9. Dostupné z

http://www.dejinyksc.usd.cas.cz/publikace-projektu/cat_view/18-publikace-projektu/19-stari-texty- jiiho-maaka-vnovane-vyvoji-lenske-zakladny-funkcionaskeho-sboru-a-pracovnik-stranickeho-aparatu- ks-v-letech-1948-1968.html.

7 KAPLAN, K. Kronika komunistického Československa. Antonín Novotný. Vzestup a pád „lidového“

aparátčíka. 1. vyd. Brno: Barrister & Principal, 2011.

8 PAŽOUT, J. Mocným navzdory. Studentské hnutí v šedesátých letech 20. století. Praha 2008.

(15)

Hnutí revoluční mládeže⁹ a publikace Mládí, levice a rok 1968¹⁰ redigovaná Martinem Francem a Stanislavem Holubcem.

Zatímco obecně k tomuto tématu je k dispozici poměrně značné množství literatury, zpracování dějin českolipského regionu v druhé polovině 20. století stojí teprve na počátku. Problematice historického vývoje Českolipska, jeho osídlení, vývoje správy, vazeb hospodářských a kulturních se věnuje pracovník Vlastivědného muzea v České Lípě Ladislav Smejkal. Správní vývoj Českolipska¹¹ zpracoval Miloslav Sovadinaa zachytil v této publikaci vývoj českolipského regionu, slučování obcí i posuny hranic okresu. Pro českolipský okres je charakteristický vojenský výcvikový prostor Ralsko, jehož vznikem se zabývá práce Obce živé i zaniklé: bývalý vojenský prostor Ralsko,¹² v níž jsou popsány všechny obce, na jejichž místě bylo toto státní území vytvořeno.

Pro zkoumání Pražského jara existuje široká pramenná základna.

Významným pramenem je edice Prameny k dějinám československé krize 1967- 1970. V práci jsem vycházela z prvního svazku od Jindřicha Pecky Spontánní projevy Pražského jara 1968-1969,¹³ v níž zachytil dobovou situaci prostřednictvím bezprostředních pramenů, které se dochovaly díky ústní podobně nebo díky fotografiím. Jedná se o zvěsti, anekdoty, písně, dobová hesla a nápisy na zdech.

Kniha není určena jako hlavní zdroj k událostem Pražského jara, ale výborně dokresluje společenskou situaci a postoje lidí k obrodnému procesu, vládním představitelům i invazi. Důležitým zdrojem k Pražskému jaru je i internetový portál www.totalita.cz, v němž se objevují dobové dokumenty i s komentáři. Pro všeobecné informace o Pražském jaru mi jako zdroj posloužil audionosič Srpen 1968,¹⁴ který uspořádal dokumentarista Marek Janáč spolu s historikem Oldřichem Tůmou.

Dokument obsahoval komentované nahrávky důležitých projevů a rozhovorů k událostem let 1968-1969 doplněné i o příběhy sedmi lidí, které výrazně ovlivnila vojenské intervence vojsk Varšavské smlouvy. Naprostá většina nahrávek pochází z archivu Českého rozhlasu.

9 PAŽOUT, J. Hnutí revoluční mládeže 1968-1970: edice dokumentů. Praha: Ústav pro soudobé dějiny Akademie věd České republiky, 2004.

10 Mladí, levice a rok 1968. 1. vyd. Praha: Společnost pro evropský dialog v nakl. BCS, 2009.

11 SOVADINA, M. Správní vývoj okresu Česká Lípa od roku 1848 do roku 1990. 1. vyd. Česká Lípa:

Státní okresní archiv, 1998.

12 Obce živé i zaniklé: bývalý vojenský prostor Ralsko. 2. rozš. vyd. Česko: Mikroregion Podralsko, 2007.

13 PECKA, J. Spontánní projevy Pražského jara 1968-1969. 1. vyd. Brno: Doplněk, 1993.

14 JANÁČ, M. Srpen 1968[zvukový záznam]. [Praha]: Radioservis, p2008.

(16)

Při zkoumání určitého období je potřeba seznámit se i s dobovým tiskem, pro rok 1968 mi bylo zdrojem Rudé právo, v němž se odrážely postoje ÚV KSČ a československé společnosti a samozřejmě i regionální tisk v podobě českolipského týdeníku Nástup, v němž své postoje zveřejňoval mimo jiné Okresní národní výbor Česká Lípa i Okresní výbor KSČ Česká Lípa a další stranické organizace. Na stránkách tohoto týdeníků se postupně začalo projevovat uvolňování cenzury a probíhala zde otevřená diskuze mezi okresními představiteli a dalšími občany regionu. Noviny zachycovaly českolipský vývoj, který byl zcela v souladu s celorepublikovým, postupné omezování cenzury, vyjadřování podpory českolipských občanů ÚV KSČ, kritika strany a jejích představitelů na Českolipsku, odpor k vojenské invazi vojsk Varšavské smlouvy, a následné utichání kritických hlasů a počátek normalizace. Právě Nástup stejně jako ostatní sdělovací prostředky byly nejvýznamnějším zdrojem informací o změnách ve straně, reformách režimu a probíhající demokratizaci. Média měla jednoznačný vliv na formování občanské společnosti na Českolipsku i v celém státě.

Stěžejním pramenem pro moji práci byly dokumenty ze Státního okresního archivu v České Lípě (dále jen SOkA Česká Lípa) z fondů městských národních výborů ve Cvikově, v České Lípě, v Doksech, v Dubé, v Jablonném v Podještědí, v Kamenickém Šenově, v Mimoni, ve Stráži pod Ralskem a v Zákupech, z fondů třiadvaceti místních národních výborů a z fondu Okresního výboru Komunistické strany Československa v České Lípě. Pro tyto prameny byla typická jejich neúplnost, naprostá většina zápisů se týkala technických a organizačních záležitostí, o politických událostech v nich není téměř žádná zmínka. Mnoho zápisů ze zasedání chybí, většina z nich byla skartována v době normalizace, aby nemohly být použity proti členům předsednictev a rad národních výborů. Při své práci jsem nemohla nahlédnout do fondu Okresního národního výboru v České Lípě, protože tento fond pro období 1960-1989 ještě není přístupný veřejnosti. Z fondu Městského národního výboru Cvikov pro mě byly nejvýznamnějším zdrojem zápisy ze schůzí plenárního zasedání a rady MěNV. Přestože z nich se týkala organizačních otázek, objevily se i politická jednání. Součástí tohoto fondu je i dokumentace k soše J. V. Stalina ve Cvikově a k památníku Osvobození, který byl na protest proti okupaci v roce 1968 poškozen. Z fondu Městského národního výboru Mimoň kromě zápisů z plenárního zasedání a ze schůzí rady mě při mé práci nejvíce zaujali části věnované akcím proti sovětské okupaci, předání vojenského prostoru a soužitím vojenské posádky

(17)

s civilním obyvatelstvem. Většina protokolů z těchto kartonů se zaměřovala na výročí invaze vojsk Varšavské smlouvy do Československa. Z fondu MěNV Zákupsy se pro mou práci dalo čerpat mimo zápisu ze schůzí plenárního zasedání a rady i z části Sovětská posádka, v níž se objevují převážně stížnosti na jednání těchto jednotek. Z fondu Okresní organizace Komunistické strany Československa jsem vycházela ze zápisů ze zasedání OV KSČ i jeho předsednictva a ze zachovaných materiálů mimořádné okresní konference. Jednalo se převážně o zachované záznamy diskuzí a některých referátů.

Kromě literatury a pramenů z SOkA Česká Lípa a případně Vlastivědného muzea v České Lípě mi zdrojem byly rozhovory s pamětníky. Ve své práci jsem čerpala ze svých rozhovorů s Josefem Pecharem, pocházejícím z Velenic, který nikdy nebyl členem KSČ a pracoval v zemědělství. Druhým pamětníkem pro mou práci byl Jiří Šimek, učitel na základní škole v Zákupech, který byl členem KSČ, v roce 1968 byl členem NV a za svá veřejná vystoupení po vojenské intervenci vojsk Varšavské smlouvy byl vyloučen ze strany a čekala ho perzekuce (nesměl se ucházet o místo ředitele, rodina nesměla vycestovat atd.). Rozhovor s Jiřím Šimkem mi ukázal postoj československých občanů k sovětským vojákům, kteří po invazi zůstali na území republiky a zároveň i konkrétní postoj a osud někoho, kdo se obrodného procesu účastnil a byl za to perzekuován. Třetím zdrojem pro mě byly vzpomínky Niny Oplové, která v té době končila školu a žila v Zákupech, v nichž se usídlila sovětská posádka.

Práce obsahuje také přílohy v podobě obrazového materiálu zaměřeného na srpen 1968 v České Lípě, den výročí vzniku Československ v Zákupech, tryznu za Jana Palacha v České Lípě. Fotografie z okupace a tryzny pochází z SOkA Česká Lípa. Vlastivědně muzeum v České Lípě některé tyto snímky také vlastní, zlomek fotografické dokumentace je na úseku moderních dějin. Negativy ale byly v roce 1970 zabaveny státní bezpečností a ta je zničila. Snímky ke dni výročí vzniku Československa pochází ze soukromé sbírky Jiřího Šimka, který je na nich také zobrazen. Přílohami k mé práci jsou i přepisy částí rozhovorů s pamětníky Josefem Pecharem a Jiřím Šimkem.

(18)

1. ČESKOSLOVENSKO PŘED ROKEM 1968

Již před vznikem Československa 28. října 1918 se objevil zájem o některé socialistické ideje. Komunistická strana Československa vznikla v květnu 1921 oddělením části členů od Československé sociální demokracie. Zájem československého obyvatelstva o tyto ideály ale neznamenal souhlas společnosti s přijetím sovětského sytému. Většina společnosti tíhla k demokratickému socialismu, navazujícímu na masarykovskou tradici, usilujícímu o propojení kapitalismu a socialismu.¹⁵ Postavení Komunistické strany Československa bylo silné. Po druhé světové válce dokázala KSČ využít toho, že nenesla žádnou odpovědnost za mnichovský diktát, navíc za války mnoho komunistů zahynulo v odboji, a tak vzrůstala oblíbenost strany, která se dostávala do vedoucích pozic ve státě. KSČ se k moci dostala 25. února 1948. Tento den byl až do roku 1989 v Československu a potažmo v celém sovětském bloku oslavován jako Vítězný únor.

Dne 9. května 1948 abdikoval těžce nemocný prezident Edvard Beneš a na jeho místo nastoupil Klement Gottwald. Komunistický režim začal v Československu likvidovat své politické odpůrce, náboženské představitele a nekomunistickou inteligenci. Proměnilo se i hospodářství, které se inspirovalo sovětským systémem, jednalo se o řízené hospodářství, v němž byl důraz kladen na těžký průmysl.

Postupně byla vyhlášena první pětiletka, po ní následoval zákon o JZD a začala násilná kolektivizace a likvidace soukromého sektoru.

Rok 1948 s sebou přinesl vlnu emigrace, vykonstruovaných procesů, poprav, věznění a strachu. Počet represí klesat až po roce 1953. Československo zasáhla přeměna sovětského bloku po známém vystoupení Nikity Sergejeviče Chruščova na XX. sjezdu KSSS, na němž částečně odhalil Stalinovy zločiny. Celý proces byl výrazem krize celé socialistické struktury. I v Československu přídělový systém s potravinovými lístky, kolektivizace v zemědělství, politické procesy, nedostatek spotřebního zboží a potravin vyvolával ekonomickou a sociální krizi režimu, zvedla se vlna kritiky systému, a to jak ve stranických, tak i nestranických řadách.¹⁶ Prvním důvodem protestů byla měnová reforma vyhlášená 1. června 1953, která vyvolala

15 Československo roku 1968. 1. díl, obrodný proces. 1. vyd. Praha: Parta, 1993. S. 8.

16 Polsko a Československo v roce 1968: sborník příspěvků z mezinárodní vědecké konference:

Varšava, 4.-5. září 2003. Praha: Dokořán: Ústav pro soudobé dějiny AV ČR, 2006. S. 26-28.

(19)

masovou nespokojenost, protože snížila ceny, mzdy a důchody v poměru 5:1, a tím zbavila většinu obyvatelstva úspor. Po reformě došlo k nepokojům hlavně mezi dělníky, nejsilnější odpor se zdvihl v Plzni, což ovlivnilo i to, že plzeňská Škodovka (tehdy Závody Vladimíra Iljiče Lenina) úmyslně vyplatila mzdy dříve. Demonstranti se shromáždili na náměstí Republiky a po zatčení jejich deputace obsadili radnici a z oken házeli vlajky, busty a portréty komunistických představitelů. Část protestujících ovládla i budovu soudu. K potlačení nepokojů byly do Plzně poslány jednotky Pohraniční stráže, Československé lidové armády, Lidových milic, StB a vojsk Ministerstva národní bezpečnosti, kterým se podařilo získat kontrolu nad městem. Hned poté začalo zatýkání a příprava politických procesů. Povstání v Plzni nebylo jediné, v Československu se ve dnech 2.-5. června odehrálo více než 130 stávek.¹⁷ Druhá společenská krize nastala po zveřejnění závěrů XX. sjezdu KSSS, při němž generální tajemník KSSS Chruščov odhalil zločiny Stalinova režimu. Důvěra členské základy KSČ byla otřesena, krize měla přinést kádrové změny ve vedení strany, nakonec ale došlo k personálním změnám jen v omezené míře. Oživení ale nastalo v nekomunistických politických stranách a v Československém svazu mládeže. Na II. sjezdu československých spisovatelů požadovali autoři tvůrčí svobodu. Komunistické vedení ale nakonec získalo kontrolu nad situací.¹⁸

Očekávalo se, že problémy, které zasáhly československou společnost, zhorší pozici Antonína Novotného, jenž byl prvním tajemníkem KSČ a československým prezidentem. Novotnému se ale podařilo naopak svoji pozici upevnit. Přispělo k tomu i rozšíření pravomocí slovenských orgánů. V roce 1957 pak zahájil další vlnu kolektivizace, která už soukromý sektor v zemědělství prakticky zlikvidovala.

V šedesátých letech ale začala oblíbenost Novotného klesat, pomohla k tomu hospodářská krize a neúspěch třetí pětiletky a nová ústava z 11. července 1960, která prakticky zničila veškerou autonomii Slovenska.¹⁹

Problémy ve společnosti vyvolávalo i podřízení Československa Moskvě.

Lidé denně zjišťovali, že přináležitost ke straně znamená víc, než odbornost.²⁰ Tehdejší KSČ je třeba vnímat jako složitý systém, u něhož jeho představitelé

17 Měnová reforma; demonstrace v Plzni [online].

http://www.totalita.cz/vysvetlivky/ref_menova_1953_03.php, [cit. 2012-06-10].

18 Padesátá léta: druhá společenská krize: vliv závěrů XX. sjezdu KSSS [online].

http://www.totalita.cz/50/50_01_010.php, [cit. 2012-06-10].

Varšava, 4.-5. září 2003, c. d., s. 26-28.

20 Československo roku 1968. 1. díl, obrodný proces, c. d., s. 9.

(20)

zdůrazňovali, že je založený na rovnosti členů, přesto skutečnost byla jiná, členové KSČ se nepodíleli stejnou měrou na řízení strany potažmo společnosti. Rozdíly ve společnosti nevycházely jen z individuálních schopností a aktivity, ale důležitá byla i role člověka ve straně a společnosti.²¹ Postupně se začala kritika obracet proti síle, která si přivlastnila moc ve státě, tj. proti KSČ. Usilovalo se o změnu v některých oblastech, obzvláště o rehabilitaci osob z nezákonných procesů z padesátých let.

Další sférou byla ekonomika a kultura.

Novotný reagoval na situaci ústupky, ale i protiútoky. Nepřál si zásadní reformy, ale přistupoval na drobné změny. Souhlasil například se zahájením Šikovy ekonomické reformy, povolil liberalizaci v kultuře, zmírnil cenzuru. Naopak velmi tvrdě reagoval na veřejné protesty a kritiku systému.

Šedesátá léta v Československu se nesla v duchu liberalizace systému. Mezi příčiny tohoto politického „tání“ patří mimo jiné selhání III. pětiletého plánu na období 1961-1965. Stát měl vážné problémy se zásobováním obyvatel a nedokázal uspokojit potřeby občanů. Československé hospodářství se ocitlo v krizi, způsobené především orientací zahraničního obchodu na Sovětský svaz a země východního bloku a upřednostňováním těžkého průmyslu před lehkým. Řešení situace nabízel ředitel Ekonomického ústavu ČSAV Ota Šik, který spatřoval východisko v přestavbě struktury a ve změně řízení ekonomiky. K úpravě došlo na konci roku 1964, kdy ÚV KSČ schválilo zásady zdokonalení plánovitého řízení národního hospodářství.

K oživení československé ekonomiky docházelo pomalu, zreformovat hospodářskou strukturu nebylo možné bez úpravy politického a společenského systému.²² Dalším podnětem k politickému uvolňování bylo i odhalení Stalinových zločinů na XXII.

sjezdu KSSS, konaném v říjnu 1961. V reakci na tento sjezd vznikaly komise, které měly prošetřit politické procesy padesátých let a rehabilitovat oběti. Výsledky jejich práce se zveřejňovaly v tisku, což vzbudilo zájem veřejnosti o minulou ale i

21 MAŇÁK, J. Proměny strany moci: Studie a dokumenty k vývoji Komunistické strany Československa v období 1948-1968. 1. část [online]. Praha: USD, 1995. S. 9. Dostupné z http://www.dejinyksc.usd.cas.cz/publikace-projektu/cat_view/18-publikace-projektu/19-stari-texty- jiiho-maaka-vnovane-vyvoji-lenske-zakladny-funkcionaskeho-sboru-a-pracovnik-stranickeho-aparatu- ks-v-letech-1948-1968.html.

22 Šedesátá léta: obrodný proces v oblasti ekonomiky [online].

http://www.totalita.cz/60/60_03.php, [cit. 2012-06-10].

(21)

současnou politickou situaci.²³ Československo v šedesátých letech zasáhla i otázka nerovnoprávného postavení Slovenska vůči Čechám.²⁴

V šedesátých letech společenské uvolnění zasáhlo i oblast kultury. Poměrná svoboda slova se projevila v tisku, rozhlasu a televizi. Prostřednictvím těchto médií se českoslovenští občané seznamovali se západní populární hudbou a módou. Velký význam měly i kulturní časopisy, jako Literární noviny, Kultúrny život, Dějiny a současnost a další. Zmírnění cenzury umožnilo autorům opustit socialistický realismus a dalo prostor pro nové umělecké směry. Velký význam měla mezinárodní konference o Franzi Kafkovi v květnu 1963 v Liblicích, kterou uspořádal profesor německé literatury na Karlově univerzitě Eduard Goldstücker. Někteří literáti zde kriticky vstoupili i proti praktikám režimu.²⁵ Díky omezenému dohledu státu nad uměleckou tvorbu mohli veřejně publikovat dříve umlčováni autoři, například František Halas a Jaroslav Seifert. Vznikala i nová díla českých a slovenských spisovatelů, např. Josefa Škvoreckého (Zbabělci), Ladislava Mňačka (Jak chutná moc), Milana Kundery (Žert), Ludvíka Vaculíka (Sekyra), Bohumila Hrabala (Perlička na dně, Vábitelé, Ostře sledované vlaky) a dalších. Oživení došlo i na divadelní scéně, kde si pozice vydobyly i divadla malých forem jako Semafor, Divadlo Na zábradlí, Divadlo za branou, Rokoko, Večerní Brno, Kladivadlo.

V divadle ABC vystupovali Jan Werich s Miroslavem Horníčkem a při svých forbínách satiricky reagovali na situaci ve společnosti. Pozornost vzbudila i absurdní dramata od Václava Havla. Na vrcholu se ocitla i československá kinematografie. Do Československa putovala dvě ocenění od americké filmové akademie za nejlepší zahraniční film. V roce 1965 získal film Obchod na korze (režiséři Elmar Klos a Ján Kadár) Oskara, stejně jako v roce 1996 film Ostře sledované vlaky (režisér Jiří Menzl).²⁶

Příležitost k upozornění na problémy společnosti nabízel IV. sjezd Svazu československých spisovatelů konaný 27.-29. června 1967.²⁷ Velká část inteligence i mládeže se ostře vyjádřila k otázkám československé politiky. K zostření situace

23 Šedesátá léta: doba uvolnění [online].

http://www.totalita.cz/60/60.php, [cit. 2012-06-10].

24 Šedesátá léta: situace uvnitř komunistické strany [online].

http://www.totalita.cz/60/60_11.php, [cit. 2012-06-10].

25Šedesátá léta: situace v čs. kultuře: II. etapa (1962-1964) [online].

http://www.totalita.cz/60/60_13_01_02.php, [cit. 2012-06-10].

26 Tamtéž, [cit. 2012-06-10].

27 Sjezd spisovatelů 1967: průběh IV. sjezdu Svazu spisovatelů [online].

http://www.totalita.cz/60/60_09_01_02.php, [cit. 2012-04-14].

(22)

přispěla i zdánlivě banální záležitost. Když 31. října 1967 ve strahovských vysokoškolských kolejích již poněkolikáté zhaslo světlo, studenti vyšli do ulic se svíčkami a voláním hesla: „Chceme světlo!“ Veřejná bezpečnost ale pochod brutálně rozehnala. Řada demonstrantů skončila se zraněním, nebo v cele. Zásah proti studentům ale vyvolal odpor československé společnosti. Již při této příležitosti se projevilo uvolňování tlaku v médiích, když Mladá fronta sice odsoudila formu protestu, ale „dovolila“ si kritizovat policejní zásah a chystaná opatření proti vůdcům demonstrace.²⁸

Napětí způsobil i sám první tajemník KSČ Antonín Novotný, který se vyhýbal návštěvě Slovenska, k němuž měl negativní vztah.²⁹ K otevřenému střetu došlo právě v roce 1967, když při své zářijové návštěvě Slovenska zneuctil Slováky.

Vytkl jim, že se nedokáží postarat o Matici Slovenskou, a pokud tak budou pokračovat, převede ji do Prahy.³⁰ Chápal, že se vzhledem ke svému postoji ocitl v ohrožení, ale nechtěl se vzdát svého výsadního postavení. A tak 8. prosince 1967 nečekaně přijel do Československa generální tajemník ÚV KSSS Leonid Brežněv.

Ten ale nesplnil očekávání Novotného a nepostavil se za něj.³¹

Při plenárním zasedání ÚV KSČ dne 19. prosince 1967 přednesli A. Novotný a předseda vlády Jozef Lenárt referát o novém uspořádání vlády a centrálních orgánů, o ekonomickém rozvoji Československa.³² Ani jeden z nich se nezmínil o rozporech ve straně, které se začaly projevovat. Na konci roku 1967 se strana snažila vystupovat jednotně a obyvatelstvo informovat až o konečných výsledcích. Rozpor mezi členy ústředního výboru se ale ukázal v okamžiku, kdy se sedm členů z devíti vyslovilo pro odchod dosavadního prvního tajemníka KSČ z funkce. Dne 21.

prosince odhlasovali přerušení zasedání a pověřili předsednictvo, aby připravilo pro lednové pokračování jméno kandidáta, který nahradí A. Novotného ve funkci prvního tajemníka. Československá veřejnost nevěnovala prosincovému zasedání ÚV KSČ velkou pozornost.

Pro vnímání Pražského jara je potřeba si tuto událost dát do kontextu s evropskými a světovými dějinami, aby bylo možné pochopit postoj ostatních

29 PAUER, J. Praha 1968: vpád Varšavské smlouvy: pozadí - plánování - provedení. 1. vyd. Praha:

Argo, 2004. S. 23.

30 JANÁČ, M. Srpen 1968[zvukový záznam]. [Praha] : Radioservis, p2008.

31 BENČÍK, A. V chapadlech kremelské chobotnice. 1. vyd. Praha: Mladá fronta, 2007. S. 49.

(23)

mocností. Mezinárodní vztah byl na Západě ve znamení „détente“.³³ Pro Spojené státy americké a Velkou Británii byla politika uvolňování napětí mezi Východem a Západem motivována hlavně bezpečnostními zájmy a obavou z atomového útoku.

USA se snažily zasadit se o jednání se Sovětským svazem o kontrole nukleárního zbrojení. Stavba Berlínské zdi v roce 1961 a kubánská krize v roce 1962 ukázaly, že obě velmoci jsou odhodlány bránit své zájmové sféry. Výsledky jednání byly skromné. Situaci komplikovala i vietnamská válka, protože Sovětský svaz požadoval od USA skončení tohoto konfliktu.³⁴

K roku 1968 se váže i událost z roku 1967, a to šestidenní válka, která začala 5. června 1967, když izraelská vojska zaútočila na Egypt. Důsledky této války se odrážely i v roce 1968. Během konfliktu stálo Československo na straně Egypta, ale československé obyvatelstvo se neztotožňovalo s oficiálním postojem. Vítězství Izraele se setkalo s příznivou odezvou mezi českými a slovenskými intelektuály.

Naopak negativně bylo hodnoceno přerušení diplomatických styků s Tel Avivem, které bylo vynucené Moskvou. Československo vždy sympatizovalo s myšlenkou vytvoření židovského národního státu v Palestině. Během IV. sjezdu Svazu československých spisovatelů v Praze autoři veřejně odsoudili vnucenou protiizraelskou politiku československé vlády.³⁵

33 Politika uvolňování napětí

Varšava, 4.-5. září 2003, c. d., s. 28.

(24)

2. ČESKOSLOVENSKO V LETECH 1968 - 1969

Rok 1968 je jedním z nejdůležitějších období v historii druhé poloviny dvacátého století. Pro překonání ekonomické krize byla potřeba přeměna hospodářství, na níž se podílel Ota Šik, který ve své ekonomické reformě usiloval o spojení socialistického plánovitého hospodářství s tržní ekonomikou. Obyvatelé ČSSR se navíc zaobírali tématy, které aktivizovaly širokou veřejnost, například otázka nedávné minulosti (procesy 50. let, slovenští nacionalisté), slovenská záležitost, nespokojenost mládeže i spisovatelů.

Tento rok ale nebyl významný jen pro Československo, v této době většinu zemí světa zasáhly různorodé společenské jevy, mezi něž nepatří jen Pražské jaro a jeho násilné potlačení vojsky Varšavské smlouvy, ale i vlna mládežnických protestů na Západě, která zasáhla například Francii, Německou spolkovou republiku, Spojené státy americké. Přestože ve všech zemích měly protesty hlavně studentský charakter, lišily se důvody. Studenti v nekomunistických zemí nemuseli bojovat za svobodu slova a shromáždění. Často usilovali o reformu jen části jejich politického systému, zatímco v ČSSR a Polské lidové republice měly studentské protesty celospolečenský charakter a jejich cílem byla přeměna socialismu.³⁶

2. 1. Leden – červenec 1968

Prosincové plénum bylo odloženo na leden 1968. Českoslovenští občané se v této době ještě příliš nezajímali o konflikt, který vznikal v komunistické straně.

Neuvědomovali si jeho možné důsledky pro život ve společnosti.

Dne 3. ledna bylo zahájeno lednové plenární zasedání ÚV KSČ. Začala jednání o tom, zda dojde k rozdělení prezidentské a tajemnické funkce ihned, nebo někdy v březnu, či v jinou vhodnou dobu. Večer na schůzi předsednictva se rozhodlo, že ke změně dojde již na tomto zasedání.³⁷ Již v Prohlášení předsednictva ÚV KSČ je zveřejněné rozhodnutí o rozdělení funkce prezidenta republiky a prvního

36 Bezpečnostní aparát, propaganda a Pražské jaro: sborník k mezinárodní konferenci pořádané v Praze ve dnech 7.-9. září 2008. Praha: Ústav pro studium totalitních režimů, 2009.. 22.

(25)

tajemníka ÚV KSČ.³⁸ Padl návrh, aby sám Novotný určil svého nástupce, nakonec se ale předsednictvo s konzultativní skupinou shodlo na kandidatuře Alexandra Dubčeka. Bylo potřeba zachovat osobní prestiž Novotného. Dne 5. ledna přednesl Novotný návrh kandidáta Alexandra Dubčeka na funkci prvního tajemníka, členové ústředního výboru s tím souhlasili a žádost Novotného o uvolnění přijali. Na místo prvního tajemník byl zvolen Dubček a předsednictvo se rozšířilo o čtyři nové členy.³⁹ Československá a mezinárodní veřejnost byla s výsledky seznámena zprávou z 6.

ledna. Překvapivost výměny na vysokých postech měla být zeslabena kladným hodnocení práce Novotného a jeho úspěchů. Důležité je si povšimnout, že společnost to vnímala jako nepříliš zásadní změnu. To mohlo být způsobené i záplavou frází, které komentovaly toto vystřídání na vrcholné pozici. Zahlcení řečnickými obraty způsobilo, že často podstatné informace zcela zapadly.⁴⁰ Na lednovém plénu šlo v zásadě ještě jen o boj dvou frakcí uvnitř totalitního systému: jedna usilovala o jeho reformu, druhá o jeho konzervaci. Reformní část byla navíc ještě vnitřně diferencovaná. Jedna její část se snažila jen o mírný posun v systému, naopak druhá část usilovala o koncepční změnu.⁴¹

Leden byl jen počátkem změn v politice. Novotný a jeho skupina si i nadále drželi vedoucí postavení a měli možnost celou situaci významně ovlivňovat.

Napomáhalo jim, že společnost dlouho nebyla o změnách nahoře informována. ÚV KSČ se snažila utajit závažnost konfliktu a udržet zdání jednoty ve vedení KSČ.

Došlo ale k paradoxu, který je pro celý obrodný proces typický, místo očekávaného nezájmu společnosti došlo k obrovské honbě za informacemi.⁴²

Plenární zasedání a změna ve funkci prvního tajemníka KSČ odstartovalo vření v intelektuálních kruzích a v médiích. Zpočátku ale ani většina aktérů lednových událostí neměla jasné představy, o tom, co dělat dál. Informační vakuum o smyslu nedávno skončeného pléna přerušil člen ÚV KSČ Josef Smrkovský článkem

„Oč dnes jde“, otištěném 27. ledna v deníku Práce. V tentýž den vystoupil v televizní debatě na téma „Lidé se ptají“ spisovatel Eduard Goldstücker. Následovala série článků a vystoupení politiků, spisovatelů a publicistů.⁴³ Své požadavky začali

38 HOPPE, J. Opozice '68 : sociální demokracie, KAN a K 231 v období pražského jara. 1. vyd. Praha:

Prostor, 2009. S. 21.

40 JANÁČ, M., , c. d.

42 Tamtéž, s. 31.

43 BENČÍK, A., c. d., s. 82.

(26)

prezentovat i spisovatelé, trvali na svém nároku znovu vydávat Literární noviny, žádali o souhlas se zvolením Jana Procházky do funkce předsedy Svazu československých spisovatelů. Vedení KSČ se pokoušelo o kompromis. Literární noviny měly i nadále zůstat tiskovým orgánem ministerstva kultury, ale Svaz mohl vydávat svůj týdeník pod jiným názvem (Literární listy). KSČ kandidaturu Jana Procházky zamítla, ale doporučila na tento post člena Národního shromáždění Eduarda Goldstückera.

Výsledek lednového plenárního zasedání byl jen počátkem politiky zaměřené proti Novotnému. Ke kritice prezidenta republiky se začaly využívat i sdělovací prostředky. Zrušení cenzury na jaře 1968 bylo nejvýznamnější změnou komunistického systému v Československu. Roli v tom sehrálo vedení KSČ, které se vzdalo práva rozhodovat o obsahu veřejně sdělovaných informací. Hlavním důvodem, proč o to usilovali, byla snaha oslabit pozici Novotného a donutit ho k rezignaci. Tím, že svá stanoviska publikovali, přesunuli stranický konflikt za hranice stranických sekretariátů a do konfliktu přibrali i „běžného občana“. Dubček jako nový první tajemník považoval za nutné nejprve vypracovat konkrétní program demokratických reforem a vytvořit takové vedení, které by jej přijalo.⁴⁴ Dalším výrazným motivem pro zrušení cenzury bylo doznívání konfliktu mezi spisovateli a vedením KSČ. Dne 5. února 1968 rozhlas vyzpovídal spisovatele Arnošta Lustiga a Jana Procházku. Dotazy se často týkaly sjezdu spisovatelů z roku 1967 a potrestání spisovatelů za vystoupení během tohoto sjezdu. Procházka zde řekl, že

„[spisovatelé] přiznávají, že se bojí patosu kolem jejich sjezdu. Výjimečnost je v tom, že je to poprvé, kdy takováto hněvivá, otevřená slova jdou z těchto míst pro světovou veřejnost. Neví, proč by mělo být výsadou, že v západních zemích může být čelní představitel podroben kritice, vždyť to může být i v socialistických zemích. Přejí si, aby socialismus ve srovnáních obstál. Jestliže poukazují na nedostatky společnosti, tak jim záleží na tom, aby se společnost nedostatků zbavila a nebyla zesměšňována před celým světem.“⁴⁵ Třetím činitelem, který usiloval o svobodu slova, byli sami novináři. Na dvou mítincích v lednu 1968 vyhlásili, že cenzuru prostě dále nebudou brát v potaz.⁴⁶

44 BENČÍK, A., c. d., s. 82.

45 JANÁČ, M. c. d.

46 HOPPE, J., c. d., s. 21-22.

(27)

V únoru přijíždí do Prahy Brežněv, aby se zúčastnil oslav 20. výročí února 1948. Během oslav na Staroměstském náměstí měli proslov nejen Dubček a Novotný, ale i Brežněv: „Sovětští lidé nikdy nezapomínají na svou internacionalistickou povinnost. Národy celého světa dobře vědí, že Sovětský svaz vždy stál a vždy bude stát v první linii boje za svobodu a nezávislost, za věc socialismu a míru. Náš bratrský svazek se vždy vyznačoval hlubokou vzájemnou úctou a důvěrou, upřímným vzájemným zájmem o úspěchy toho druhého.“⁴⁷ Tím dal najevo, že Sovětský svaz bude dohlížet na to, aby se Československo nevydalo nesocialistickou cestou. Plánovaný projev prvního tajemníka se ale stal předmětem prvního konfliktu mezi SSSR a ČSSR. Když byl Brežněv s původním zněním projevu seznámen, vyjádřil se, že v tomto testu objevil „kontrarevoluční žvásty“ a

„platformu druhého centra“, tj. symbolu vnitrostranické kontrarevoluce.“⁴⁸ Dubček nakonec poslechl a jeho proslov na Staroměstském náměstí měl tradiční formu a neobjevila se v něm kritika předchozího období.

Další významnou událostí, která zasáhla prostřednictvím médií veřejnost, byla tzv. Šejnova aféra. Generál Jan Šejna patřil do nejbližšího okruhu Novotného, dokonce se řadil k těm, kteří Novotnému nabízeli možnost použití tanků ke zvládnutí situace. V únoru byl vyšetřován pro zneužití své funkce při nelegálním obchodováním s travním semenem. V této aféře se odrážela obava společnosti, že důstojníci v armádě využívají svého postavení k podvodným machinacím.⁴⁹ Jan Šejna se rozhodl uprchnout a dostal se do Itálie, odkud ho CIA přepravila do USA.

V politických a vojenských kruzích panovaly obavy, že by mohl prozradit mnoho tajných informací. Dlouho předtím se nestalo, aby uprchl někdo z tak vysoké pozice.

Média se případu zmocnila a ukazovala na něm problémy režimu, navíc to byl dobrý způsob, jak popudit společnost proti Novotnému. Novotný byl považován za Šejnova patrona, proto se proti němu nyní soustředil hněv společnosti.⁵⁰ Dne 2. března 1968 v rozhlase poprvé zazněla kampaň za odvolání Novotného z prezidentské funkce.⁵¹

Postupně se měnil postoj občanů k Novotnému, dřívější politické projevy vedené s úctou k jeho osobě jsou nahrazovány jeho kritikou. Dne 20. března se ve

47 JANÁČ, M., c. d.

48 PAUER, J., c. d., s. 35.

49 MACÁK, M. Tváří v tvář okupaci: příběh čs. vojenské rozvědky v srpnu 1968. 1. vyd. Praha:

Ministerstvo obrany České republiky, 2008. ISBN 978-80-7278-449-3. S. 17.

50 VANČURA, J. Naděje a zklamání: Pražské jaro 1968. 2. vyd., Praha: Mladá fronta, 1990. ISBN 80-204-0179-2. S. 27.

(28)

Sjezdovém paláci v Praze konalo setkání mládeže s představiteli politického a veřejného života. Ze shromáždění je vysílán přímý přenos. Na této akci je patrná proměna společnosti. Probíhala zde svobodná debata, účastnily se jí tisíce lidí, aktéři dávali veřejně a nahlas najevo svůj souhlas či nesouhlas s mluvčími. Jedním z politických řečníků byl i Gustav Husák, který se řadil k reformnímu křídlu a byl populární nejen na Slovensku, ale i v Čechách.⁵² I on ve svém projevu kritizoval Novotného. Odsuzování prezidenta se stalo trendem, kritika režimu v Československu v podstatě splývala s kritikou tehdejšího prezidenta. Při svém projevu vyjádřil přání, aby Novotný odstoupil z funkce prezidenta. „Je tu další otázka. Platí ještě ústava. Jestli ano, jak je možné, že mohou být hanobeny portréty prezidenta republiky, který je ještě přece hlavou státu. Ústava, přátele, platí a je též pravda, že portréty prezidenta jsou hanobené. Myslím si, že je to paradox mezi ústavou a skutečným stavem. Ale základ tohoto paradoxu je v této situaci, že v čele státu zůstává člověk, kterého si většina obyvatel už dále nepřeje.“⁵³ Při zasedání největší ohlas vzbudilo vystoupení Jana Procházky, který se vyjádřil k odposlouchávání telefonů, kontrole korespondence a cenzuře. „Stát, který si zakládá na své vlastní důstojnosti, by neměl špehovat a slídit za svými občany“ „Na závěr bych chtěl říct jedno přesvědčení, buďto budeme žít v této zemi svobodně, a nebo žít nebudeme.“⁵⁴ Výsledkem setkání mládeže se stal dopis určený Národnímu shromáždění.

Dne 23. dubna probíhala v Drážďanech schůzka vedoucích představitelů komunistických a dělnických stran a vlád: Svazu sovětských socialistických republik, Polské lidové republiky, Německé demokratické republiky, Bulharské lidové republiky, Rumunské lidové republiky, Maďarské lidové republiky a Československé socialistické republiky.⁵⁵ Jednalo se o první koordinovanou akci proti československému reformnímu procesu, v níž bylo použito politického a ideologického nátlaku. K průběhu této akce existuje několik pramenů, patří sem stručná zpráva Vasila Biľaka, paměti Kádára, stručné poznámky dalších účastníků a téměř kompletní magnetofonový záznam pořízený tajně odposlechem na toaletě.⁵⁶

52JANÁČ, M., c. d.

53 Tamtéž.

54 Tamtéž.

55 Rok 1968 v dokumentech: Události roku 1968: leden - srpen. S. 4.

56 BENČÍK, A., c. d., s. 83.

(29)

Během setkání se ukázala nepřipravenost československých delegátů, kteří sem přijeli jednat o ekonomických otázkách, ale nebyli připraveni vyslechnout kritiku na adresu reformního procesu v Československu. Zcela odmítali, že by v Československu vypukla kontrarevoluce. Českoslovenští představitelé neočekávali, že by předmětem této schůzky mohla být situace v Československu, a proto je toto jednání zaskočilo. Obsah schůzky byl před československou veřejností utajen, přesto si alespoň část společnosti v Československu dokázala představit, o čem se tam mohlo jednat, což dokazuje dopis sto třiceti čtyř spisovatelů a tvůrčích pracovníků vedení KSČ, v němž hlavně požadovali pokračování demokratizačního procesu.⁵⁷

Je potřeba si uvědomit, že komplikovaná zahraniční politika SSSR, v níž si odrážely i problémy nového vedení KSSS, protože nový generální tajemník Leonid Brežněv neměl dosud pevnou pozici, dávala prostor československé reformě. Ale v okamžiku, kdy se sovětští představitelé rozhodli, že pro ně bude nejdůležitější zachování vlivu v socialistických zemích východního bloku, bylo nutné československou reformu minimalizovat. Odmítali, aby Československo ohrozilo pevně vytvořený systém.⁵⁸

Prezident Novotný nakonec vyhověl výzvám, které se ozývaly společností a dne 22. března se rozhodl odstoupit. K volbě nového prezidenta došlo 30. března, jediným kandidátem byl generál Ludvík Svoboda. Po ukončení hlasování bylo 288 platných hlasů, z toho pro Svobodu hlasovalo 282 poslanců. Nový prezident měl být symbolem změny, která v Československu nastala.⁵⁹ Celému procesu výměny ve funkci prezidenta věnovala společnost velkou pozornost. Zároveň byl do čela předsednictva Národního shromáždění zvolen Smrkovský a za člena sekretariátu ÚV KSČ Čestmír Císař.⁶⁰

Pád Novotného nebyl pouze důsledkem mocenského boje v nejvyšším československém vedení, ale byl podmíněn několika faktory. Patřila sem částečná, nedůsledná a vynucená rehabilitace politických procesů, která vyvolávala krizi v komunistické straně a podlomila důvěru v její vedení,⁶¹ hospodářská krize v letech

58 Tamtéž, s. 13.

59 HOPPE, J., c. d., s. 30.

60 Rok 1968 v dokumentech: Události roku 1968: leden - srpen. S. 4.

61 KAPLAN, K. Kronika komunistického Československa. Antonín Novotný. Vzestup a pád

„lidového“ aparátčíka. 1. vyd. Brno: Barrister & Principal, 2011. S. 247.

(30)

1962 - 1963, a otevřená nespokojenost spisovatelů a studentů.⁶² Vliv měla i nespokojenost Slováků s jejich postavením ve státě. Začal se projevovat nesoulad mezi Čechy a Slováky. Gustav Husák již 25. března zmiňoval slovenskou otázku, do které spadala nutnost ústavní změny. Pro Slovensko byla v tomto okamžiku důležitější federalizace než demokratizace a Gustav Husák se stal v očích Slováků bojovníkem za federalizaci.⁶³ Na politickém pádu Novotného se podílelo i reformní hnutí, které bylo novým jevem v československé společnosti a odráželo rostoucí nespokojenost občanů se současným stavem státu.⁶⁴ Moskevské vedení nebylo proti výměně ve funkci československého prezidenta, ale znepokojoval ho způsob provedení.

Březen roku 1968 s sebou přinesl i debaty o nespravedlnosti. Dne 31. března se na Žofíně sešla skupina politických vězňů z 50. let a 5. dubna založili K 231⁶⁵, který sdružoval osoby odsouzené a vězněné po roce 1948. Celkově se objevovala velká snaha o rehabilitaci. Problematika byla velmi aktuální, vedly se rozhovory s vězněnými i vězniteli. Vznikla Pillerova komise, která měla rehabilitovat vedoucí osoby postižené v procesech v letech

1949-1954, pokračovaly ale i vlastní rehabilitace například ve Svazu spisovatelů.⁶⁶ Duben roku 1968 byl ve znamení nového Akčního programu. Ve dnech 1.–5.

dubna pokračovalo zasedání ÚV KSČ, jehož závěrem byl dokument, který byl pokusem o reformu ekonomickou, politickou i společenskou. „Socialismus se může rozvíjet jen tím, že otevře prostor pro uplatnění různých zájmů lidí a na tomto základě bude demokraticky vytvářet jednotu všech pracujících.“⁶⁷ V dokumentu se objevily zásady demokratizace, nejednalo se o úplné zničení komunistického režimu, ale naopak o jeho transformaci. Měla se změnit úloha KSČ ve společnosti, strana neměla nadále ovlivňovat rozhodování vlády a parlamentu, přesto ale měla nadále udávat hlavní politickou linii. Jako hlavní body ve vnitřní politice dokument stanovil rozšíření demokracie, větší autonomii státnímu aparátu, obnovení občanských práv, upravení vztahů Čechů a Slováků. Představitelé reformy si ale uvědomovali, že osud

62 VALENTA, J. Sovětská intervence v Československu <1968=tisíc devět set šedesát osm>:

Anatomie rozhodnutí. Praha : Svoboda, 1991. S. 17.

63 HOPPE, J., c. d., s. 25.

64 KAPLAN, K., c. d., s. 248.

65 Jedná se o odsouzené podle zákona č. 231. během 3 měsíců počet členů narostl k 80 000 lidí.

Stanovy tohoto klubu nikdy nebyly schváleny a členové K231 se nakonec stali prvními oběťmi srpna.

66 VANČURA, J., c. d., s. 30.

67 Akční program KSČ [online].

http://www.totalita.cz/vysvetlivky/akcni_prg68.php, [cit.2012-02-18].