PLÁNOVÁNÍ A ANALÝZA INVESTIC VE VYBRANÉM PODNIKU

(1)

PLÁNOVÁNÍ A ANALÝZA INVESTIC VE VYBRANÉM PODNIKU

Diplomová práce

Studijní program: N6208 – Ekonomika a management Studijní obor: 6208T085 – Podniková ekonomika Autor práce: Bc. Jan Berka

Vedoucí práce: Ing. Josef Horák, Ph.D.

(2)

(3)

(4)

(5)

Anotace

Diplomová práce se zabývá problematikou investic, jejich plánováním, analýzou a následným hodnocením. Teoretická část je zaměřena na charakteristiku pojmu investice, možnosti financování a proces plánování investičních projektů, výběr a stanovení vhodných metod pro hodnocení ekonomické efektivnosti investice. Teoretické poznatky jsou aplikovány v praktické části, kdy je představen, analyzován a hodnocen reálný investiční projekt. Na závěr práce dochází ke shrnutí dosažených výsledků a jejich komparace vzhledem k vhodnosti investice. Dále jsou navrženy možnosti, prostřednictvím kterých by investiční projekt dosáhl vyšší efektivnosti. V poslední řadě jsou navrženy alternativní možnosti zhodnocení kapitálu vedoucí ke zlepšení finanční situace podniku.

Klíčová slova

Analýza, financování, investice, metody hodnocení, peněžní toky, plánování.

(6)

Annotation

Planning and Investment Analysis in the Selected Company.

The diploma thesis is concerned with the matter of investments, their planning, analysis and evaluation. The theoretical part is concentrating for characteristics of the concept of investment, financing options and the process of planning investment project, selection and appropriate methods for evaluating the efficiency of investments. The theoretical knowledge is applied in the practical part of diploma thesis, when it is presented, analyzed and evaluated real investment project. In conclusion of thesis there is a summary of the results and their comparison relative to the suitability of the investment. Further, there are suggested arrangements leading to improving the state of analysis, investment evaluation and improve the financial situation in the real company.

Key Words

Analysis, cash flows, financing of investments, methods of evaluation, planning.

(7)

Obsah

Obsah ... 7

Seznam zkratek... 9

Seznam tabulek ... 10

Seznam obrázků... 11

Úvod ... 12

1 Charakteristika problematiky investic... 15

1.1 Vymezení pojmů...15

1.1.1 Investice z hlediska makroekonomického ... 16

1.1.2 Investice z hlediska podniku... 17

1.2 Financování a finanční zdroje...19

1.2.1 Členění peněžních zdrojů z hlediska vlastnictví... 22

1.2.2 Alternativní zdroje financování investic... 26

1.3 Struktura a klasifikace investičních projektů...28

1.3.1 Struktura ... 30

1.3.2 Možnosti pořízení investic ... 32

1.4 Proces rozhodování při volbě optimální investice ...32

1.4.1 Iniciace rozhodování ... 32

1.4.2 Sběr informací a analýza podkladů ... 33

1.4.3 Rozhodování, realizace a zpětná vazba ... 35

2 Plánování a proces realizace investic ... 38

2.1 Proces přípravy a realizace I projektu ...41

2.1.1 Předinvestiční fáze... 41

2.1.2 Investiční fáze... 44

2.1.3 Provozní fáze ... 46

3 Metody hodnocení ekonomické efektivnosti investice... 48

3.1 Postup hodnocení investic Synek ...50

3.1.1 Určení kapitálových výdajů... 51

3.1.2 Odhad budoucích peněžních příjmů ... 52

3.1.3 Určení podnikové diskontní míry ... 54

3.1.4 Určení současné hodnoty očekávaného cash-flow ... 55

3.2 Metody hodnocení ...55

(8)

3.2.2 Statické metody ... 58

3.2.3 Dynamické metody... 60

4 Charakteristika podniku a investičního projektu ... 66

4.1 Začít s proč...66

4.2 Charakteristika podniku ...68

4.3 Investiční činnost podniku...69

4.4 Plán realizace investice ...69

4.5 Specifika investice ...72

4.6 Volba metodiky...74

5 Analýza a zhodnocení investice ... 76

5.1 Výdaje z investice ...76

5.2 Metoda průměrného ročního příjmu a stanovení CF ...77

5.3 Čistá současná hodnota...78

5.4 Vnitřní výnosové procento...78

5.5 Index ziskovosti ...80

5.6 Průměrná doba návratnosti ...80

6 Zhodnocení investice a navržení řešení pro zlepšení situace podniku... 84

6.1 Shrnutí výsledků...84

6.2 Navržené možnosti pro zlepšení...86

6.3 Návrh alternativního zhodnocení kapitálu ...88

Závěr ... 93

Seznam použité literatury ... 96

Seznam příloh ... 100

Příloha A − Odpisy ... 101

Příloha B − Příjmy ... 102

Příloha C − Výdaje ... 103

Příloha D − Cash- flow ... 104

Příloha E − Dotazníkové šetření ... 105

(9)

Seznam zkratek

CF Cash-flow

ČPK Čistý pracovní kapitál ČSH Čistá současná hodnota DPH Daň z přidané hodnoty EVA Ekonomická přidaná hodnota FO Fyzická osoba

PO Právnická osoba

PPP Public Private Partnership TUL Technická univerzita v Liberci

(10)

Seznam tabulek

Tab. 1: Základní motivy k investování……….40

Tab. 2: Plán realizace projektu……….70

Tab. 3: Kritéria realizace………..71

Tab. 4: Kapitálový výdaj………..72

Tab. 5: Odpisy z investice………74

Tab. 6: Přehled příjmů z investice………74

Tab. 7: Přehled výdajů z investice………77

Tab. 8: Cash-flow plynoucí z investice………77

Tab. 9: Kumulace diskontovaných CF v Kč při různých hladinách výnosnosti…………..79

Tab. 10: Průměrná doba návratnosti – kumulované příjmy……….81

Tab. 11: Průměrná doba návratnosti – kumulované diskontované CF………82

Tab. 12: Dosažené hodnoty……….84

Tab. 13: pronájem bytové jednotky……….89

Tab. 14: Středně rizikové investice v tis. Kč………...91

Tab. 15: Shrnutí alternativních investic………...92

(11)

Seznam obrázků

Obrázek 1: Pyramida bezpečnosti investičních příležitostí………...……...49 Obrázek 2: Zlatý kruh………..……….67

(12)

Úvod

Práce sleduje investiční problematiku v podnikovém prostředí. Vyhledávání, analyzování, rozhodování a hodnocení investic patří k nejdůležitějším činnostem na úrovni manažerského řízení. Chce-li být podnik inovativní, udržet si prosperitu a stupeň konkurenceschopnosti, investování do dalšího rozvoje je nezbytné. Nalezení vhodné investiční příležitosti má pro podnik klíčový význam. Rozhodnutí o volbě investice podniky malého a středního typu řeší jen několikrát za dobu svého fungování.

Vysokého významu při řešení problematiky investic nabývají přípravné a předinvestiční procesy, které jsou z hlediska úspěšnosti realizace investičního projektu pro podnik stěžejní. Zrealizovaná investice přináší novou ekonomickou efektivnost a odráží postavení podniku na trhu. Cílem přípravných fází investičního procesu je vytvoření analýz a shrnutí podkladů, které budou nezbytné pro následné rozhodování. Pokud chce podnik předejít finanční ztrátě nebo dokonce likvidaci, musí vynaložit určité peněžní zdroje pro dosažení kvalitních informací a podkladů. Výchozí údaje musí vhodně použít při hodnocení metod, které jsou pro podnik relevantní v závislosti na jeho cílech.

Problematika investování na úrovni malých a středních podniků je složitá v závislosti na početné konkurenci a nedokonalém rozhodovacím procesu v rámci investic. Zpravidla většina podniků řadících se do zmíněné kategorie se při rozhodování řídí pouze subjektivními pocity nebo porovnáním výdajů a příjmů, nikoliv specifickým procesem hodnocení a danými metodami. Přitom je to pro každou firmu, která plánuje strategicky a kouká do budoucnosti, nezbytným krokem. Podnik ABC lze řadit mezi malé podniky a možnost zhodnocení jeho aktuálně realizované investice byla přínosná pro obě strany.

Pro firmu analyzováním investice a pro autora to byla příležitost, jak převést teoretické znalosti získané po dobu studia do podnikové praxe.

Hlavním cílem práce je analýza realizované investice podniku ABC pomocí relevantních, současných metod hodnocení a navržení řešení, které povede ke zlepšení současné situace daného podniku. Mezi dílčí cíle práce je možné zařadit charakteristiku problematiky

(13)

investic, výběr relevantních metod podle současných trendů v podnikovém prostředí a provedení sběru dat dotazníkovým šetřením podnikatelskými subjekty.

V rámci metodologie práce budou využity vědecké metody deskripce, analýza, komparace a syntéza. Pomocí deskripce bude tvořena teoretická část práce, která se skládá z prvních třech kapitol. Metoda analýza bude využita v praktické části práce. Metoda komparace bude aplikována na výsledky analýzy pro dosažení objektivity. V závěru práce dojde k syntéze dílčích poznatků, prostřednictvím kterých budou navrženy opatření vedoucí ke zlepšení ekonomické situace podniku.

Práce je rozdělena do 6 vzájemně propojených kapitol. První kapitola je zaměřena na charakterizování teoretického rámce problematiky investičního projektu a deskripci daných pojmů vyskytujících se ve vztahu k investování. Dále jsou v kapitole probrány možnosti získání peněžních zdrojů pro financování dané investice a posloupně vysvětleny kroky zahrnující proces rozhodování při volbě o vhodné investiční příležitosti.

V druhé kapitole je provedena deskripce jednotlivých fází investičního procesu, přičemž je kladen důraz na předinvestiční fázi, jejíchž chybná vyhodnocení mají nejzávažnější dopad při realizaci investice.

Ve třetí kapitole dochází k rozboru metod hodnocení ekonomické efektivnosti investičních projektů. V první části kapitoly je pomocí deskripce vysvětlen vztah závislosti výnosů, likvidity a rizika. Dále je vysvětlen postup při hodnocení a jsou vybrány aktuální metody, podle kterých by podnik měl dospět závěru, zda projekt realizovat či nikoliv.

Ve čtvrté kapitole je představen podnik, kterým byla investice realizována. Seznámení s předmětem podnikání, vizí a cíli. Dále budou blíže specifikovány parametry realizované investice a vybrány vhodné metody, které byly prezentovány v kapitole předešlé.

Pátá kapitola analyzuje investice prostřednictvím vybraných metod. Dochází ke komparaci příjmů, výdajů a peněžních toků. Bude stanovena čistá současná hodnota podniku a metody k ní podružené, tedy vnitřní výnosové procento a index ziskovosti.

(14)

V poslední kapitole práce dojde k syntéze dosažených výsledků a jejich výkladu v závislosti na ekonomické efektivnosti investice. Budou navrženy opatření, prostřednictvím kterých by mohlo dojít k zvýšení efektivnosti investice. V poslední řadě bude předložena kalkulace alternativních investic vedoucích k zlepšení současné situace podniku prostřednictvím dodatečných příjmů.

(15)

1 Charakteristika problematiky investic

V nadcházejících podkapitolách bude věnován prostor teorii spojené s financováním a investicemi v podniku, protože finanční rozhodování velmi blízce souvisí s rozhodováním o investicích. Při pořízení investice v podniku je nejdůležitější vyřešit otázku, kolik finančních prostředků bude vynaloženo a do jakých aktiv se bude investovat.

Cílem investičního rozhodování je vybrat nejvhodnější aktivum, jehož návratnost bude v následujícím časovém období co nejefektivnější vzhledem k vynaloženým prostředkům.

Na druhou stranu finanční rozhodování řeší, jak velký finanční obnos a z jaké struktury finančních zdrojů bude investice pořizována. I při správně zvoleném projektu k investování může dojít k neúspěšné realizace nebo k nižšímu zhodnocení, než bylo plánováno v případě, že byl špatně zvolený zdroj, ze kterého je investice kryta. Proto je velice důležité zvolit optimální kombinaci.

Investici je možné definovat jako každou činnost, při které se podnik vzdává svých současných finančních prostředků výměnou za předpokládaný, nikoliv však jistý, tok peněžních prostředků v budoucnosti nebo k předem stanovenému datu. U každé investice je předpokladem, že její budoucí tok finančních prostředků bude v součtu celkové hodnoty vyšší než současná hodnota peněz vynaložených na danou investici.¹

1.1 Vymezení pojmů

V této kapitole teoretické části bude věnován prostor investicím z hlediska podnikového a makroekonomického, dále financování a finančním zdrojům, které hrají významnou roli při realizaci investic.

1KODĚRA, R. Patria.cz: Investice, ekonomika a finance, kurzy, akcie, měny a komodity [online]. 2014 [vid.

2014-12-20]. Dostupné z: <http://www.patria.cz/akademie/uvod-do-investovani-co-je-investice.html>.

(16)

Definice investičního projektu podle Korába a kol.: „Základem investičního plánování (záměru) jsou investiční projekty. Investiční projekty jsou samostatné nezávislé varianty realizace investičního záměru. V některých případech mohou být komplementární v čase nebo v prostoru. Každý investiční projekt je charakterizovaný investičními výdaji, ekonomickou životností, peněžním tokem (cash-flow) po dobu životnosti, případně způsobem financování.²

V účetnictví a finančním řízení podniku je koncepce investic chápána jiným způsobem.

Zde je možné chápat investici jako vynaložené peněžní prostředky, od kterých očekáváme budoucí zhodnocení nebo budoucí tok peněz v dlouhodobém časovém horizontu. Jsou to kapitálové výdaje ohraničené časovým úsekem delším než jeden rok. Naopak výdaje s dobou návratnosti kratší než jeden rok jsou pojmenovány jako výdaje provozní. Mezi kapitálové výdaje ve vyspělých zemích se zařazují zejména výdaje na výzkum a vývoj, výdaje na obnovení a rozšíření dlouhodobého hmotného majetku, výdaje na zaškolení, zapracování nových zaměstnanců a zvýšení kvalifikace stávajících zaměstnanců, výdaje na trvalé přírůstky zásob, výdaje spojené s dlouhodobými reklamními kampaněmi a výdaje spjaté s akvizicí. V teorii se lze setkat s pojetím obnovovací investice. Ta udává část hrubých investic, které slouží k obnovování opotřebených dlouhodobých investičních aktiv.³

1.1.1 Investice z hlediska makroekonomického

Z národohospodářského hlediska se investice dělí na hrubé a čisté. Investice hrubé představují celkovou hodnotu nově pořízených investičních aktiv, jimiž jsou zejména budovy, stroje, výrobní zařízení nebo fyzické zásoby. Naopak čisté investice jsou dány čistým nárůstem investičních aktiv podniku v ekonomice za určité období. Jejich hodnota vzniká po odečtení opotřebení daného stroje, zařízení, zásob nebo budovy.⁴

2 KORÁB, V., et al. Podnikatelský plán. 1. vyd. 2007, str. 171. ISBN 978-80-251-1605-0.

3 VALACH, J. Investiční rozhodování a dlouhodobé financování. 2. vyd. 2006. ISBN 80-86929-01-9.

4 HOLMAN, R. Ekonomie. 5. vyd. 2011. ISBN 978-80-7400-006-5.

(17)

Investiční a spotřební statky reprezentují pro podnik celkový produkt. Z logiky věci vyplývá, že ve chvíli, kdy podnik vynakládá více finančních prostředků na investiční činnost, jeho aktuální spotřeba v dané chvíli klesá, což zvyšuje poptávku a tím i výrobní činnost a zaměstnanost. Obecně se dají investice považovat za zdroj dlouhodobého ekonomického růstu podniku i společnosti, v jejíchž oblasti se podnik nachází.

Z makroekonomického pohledu je velice významné rozhodování o stanovisku investice vzhledem ke spotřebě. Při rozhodování o výběru investic a výši nákladů na její vynaložení hrají významnou roli výnosy (resp. míra očekávané jistoty, se kterou mohou být budoucí výnosy uskutečněny), výše úrokových měr a daňový systém, který má při konečném zhodnocení aktiv významnou roli. Je tedy zřejmé, že investiční strategie podniků výrazným způsobem ovlivňuje fiskální a monetární hospodářská politika vlády. Mezi další faktory ovlivňující fungování vlády se řadí záruky na státní úvěry, výše zakázek, dotace a v neposlední řadě ekonomická teorie, kterou se vládní orgány řídí. ⁵

1.1.2 Investice z hlediska podniku

Podniková investiční aktiva jsou svým způsobem podobná investicím národohospodářským. Stále se musí podnik vzdát svých finančních prostředků na jednorázový výdaj, aby mu daný zdroj v budoucím období přinesl pozitivní tok peněz, za pokud možno co nejdelší dobu, nebo zhodnocení daného aktiva. Jedná se o odloženou spotřebu, tedy užitek. Jak již bylo zmíněno výše, podnik v první řadě řeší otázku kolik a kam investovat. Zde by bylo prakticky možné nahradit pojem investice slovem dlouhodobý majetek, protože investice zpravidla bývá na dlouhou řadu let a aktiva pořízená důležitým manažerským rozhodnutím spadají do kategorie dlouhodobého majetku. Pořízení investice neznamená pro podnik pouze budoucí finančních prostředky, ale zároveň zvýšení fixních nákladů, které představují především odpisy. Tím dochází ke zvýšení nákladů na výrobu a snížení rentability.⁶

5 SYNEK, M. a kol. Manažerská ekonomika. 4. vyd. 2007. ISBN: 978-80-247-192-4.

6 Tamtéž.

(18)

Výběr investice musí vycházet ze strategického plánu podniku a podle něho je nezbytné sestavit dlouhodobý investiční plán, který musí být v souladu s dlouhodobými cíli firmy.

Plán by měl být vždy podroben minimálně ekonomické analýze. Při nevhodném výběru nebo nepřesně zaměřené investici může vyvolat u podniku finanční problémy nebo přivodit bankrot, protože ve většině případů je dlouhodobý majetek pořízen na dluh.⁷

Na investiční činnost v podniku lze nahlížet i z hlediska daní. Jak již bylo poznamenáno výše, převážná většina investic spadá do dlouhodobého majetku. Zákon zmíněné časové rozdělení definuje dobou používání delší než jeden rok. Druhým předpokladem pro začlenění investice do dlouhodobého majetku je výše její pořizovací ceny. Investice se dělí na dlouhodobý hmotný majetek a dlouhodobý nehmotný majetek. Podle zákona o daních z příjmů u hmotného majetku musí být pořizovací cena vyšší než 40 000 Kč a u nehmotného majetku musí být cena vyšší než 60 000 Kč.⁸

Podnik při správně vybrané a následně zrealizované investici může dosáhnout vysokého zhodnocení vloženého kapitálu. Při výběru vhodné investiční příležitosti by mělo nejen vedení, ale i každé oddělení, které bude nějakým způsobem spjaté s pořízenou investicí, zohlednit faktory, které hrají důležitou roli při investičním rozhodování. Protože přímo i nepřímo ovlivňují výši zhodnocení kapitálu, a proto mají také vliv na prosperitu v následujícím období.⁹

Pro zvyšování konkurenceschopnosti je nutné vyhledávat nové investiční možnosti a realizovat je, přestože při každé pořízené investici na sebe podnik bere určitá rizika.

Proto je nezbytné mít vypracovaný investiční plán, který vychází ze strategického plánu, který určuje dlouhodobé cíle podniku. V případě, kdy podniky sestavují samostatné investiční plány, například při pořizování nového strojového vybavení nebo výstavby nové haly, je potřeba, aby projekty měly návaznost na vlastní finanční zdroje.¹⁰

8 Zákon č. 586/1992 Sb. o daních z příjmů.

9 POLÁCH, J., et al. Reálné a finanční investice. 1. vyd. 2012. ISBN 987-80-7400-436-0.

(19)

Řízení a kontrolování investic v podniku jak uvádí Scholleová: „Není firma, která by se investiční problematikou nezabývala. Kvalitně řízený podnik systematicky budující dlouhodobou prosperitu by měl mít dlouhodobé vize, cíle a strategii. Z řízení investic vyvolaného potřebou nebo příležitostí se stává souvislý, dlouhodobě sledovaný a řízený proces, tzv. investiční controlling.“¹¹

1.2 Financování a finanční zdroje

Financováním je možné chápat v užším a širším slova smyslu. V užším pojetí to znamená získávání kapitálu. V širším slova smyslu je možné tomuto procesu rozumět jako obstarávání finančních prostředků a veškerá opatření v oblasti kapitálu, které jsou podstatné při realizaci činností podniku. V návaznosti na pojem financování do charakteristiky lze zahrnout nejen krátkodobé a dlouhodobé zajištění kapitálu, ale i omezující lhůty nebo typ kapitálu. Z obecného hlediska lze potom financování chápat jako obstarávání finančních prostředků pro proces fungování podniku a realizaci specifických finančně technických opatření, které podnik využívá např. u založení, fúzování, rozšiřování, investování a velkých právních změn.¹²

Finanční systémy

Finanční systémy vychází z finančního trhu, který je ovlivňován nabídkou a poptávkou po kapitálu a fluktuací cenové hladiny různých finančních instrumentů. Jedná se o systém institucí a instrumentů, který pod monitorováním České národní banky realizuje zprostředkování financí. Finanční systém se dělí na M-systém a B-systém. V případě přímého financování, kdy deficitní subjekt poptává kapitál přímo od přebytkového subjektu, se typ finančního systému označuje jako M (market based financial system).

Podstatou je zaměření podniků na finanční zdroje z kapitálového trhu v závislosti na investice spotřebitelů do instrumentů kapitálového trhu. U typu B-systému (bank based

11 SCHOLLEOVÁ, H. Investiční controlling. 1. vyd. 2009, s. 13. ISBN 978-80-247-2952-7.

12 TETŘEVOVÁ, L. Financování projektů. 1. vyd. 2006. ISBN 80-86946-09-6.

(20)

financial system) vychází tržní situace ze zprostředkovatelského financování. Banky na trhu mají dominantní roli. Zprostředkovávají a poskytují peněžní zdroje podnikům.

Přijímají úspory domácností proti emitování vlastních instrumentů, na základě kterých shromažďují volné finanční prostředky a investují je do lukrativních investičních projektů.

V přímém systému na rozdíl od zprostředkovatelského jsou profesionální investoři svolní k tomu, aby financovali investice nebo podnikatelské záměry i za předpokladu, že dané projekty byly bankou zamítnuty jako vysoce rizikové.¹³

Finanční rozhodování je postup hodnocení a výběru optimálního způsobu získávání kapitálu, který směřuje k naplnění základních finančních cílů podniku a přihlíží k daným omezujícím podmínkám. Rozhodování o financích v podniku je vhodné rozdělit na krátkodobý a dlouhodobý horizont. Z krátkodobého hlediska se jedná o optimální podobu oběžného majetku, konkrétně o velikost a strukturu jednotlivých částí. V dlouhodobém strategickém rozhodování o financích se podnik zaměřuje na celkovou výši kapitálu, strukturu majetku podniku a rozdělování zisku.¹⁴

Rozhodování o tom, zda investor své dočasně volné kapitálové prostředky vloží do projektu či nikoliv, záleží na informacích ohledně perspektivnosti, výši možného výnosu, míry rizika a znalosti daného podnikatele. Dnešní trend v investování se přesunuje z investice do projektu na investování do člověka, který chce daný projekt zrealizovat. Do velké míry k tomu přispívá, jaký vztah stihl investor s podnikatelem vytvořit. V ideálním případě investor vkládá své volné finanční prostředky do člověka, kterého dlouho a dobře zná a ví, čeho je schopný dosáhnout a dokáže predikovat jak se v krizových situacích zachová.¹⁵

Ve většině případů investor nemá vytvořený hlubší vztah s realizátorem dané investice a musí se rozhodovat na základě důvěryhodnosti podávaných informací. Na základě často úmyslně zkreslených nebo neúplných informací dochází k informační asymetrii mezi

13 REŽŇÁKOVÁ, M. Efektivní financování rozvoje podnikání. 1. vyd. 2012. ISBN 978-80-274-1835-4.

15 KIYOSAKI, R. Bohatý táta radí, jak investovat. 1. vyd. 2000. ISBN 80-7205-889-4.

(21)

člověkem, který chce vložit svůj volný kapitál, finančním zprostředkovatelem a emitentem cenných papírů daného podniku. To může vést k chybnému rozhodnutí a dostat investora do nevýhodné situace. Asymetrická informace vede k dvěma negativním dopadům. Jsou to morální hazard a nepříznivý výběr. V prvním případě nedochází k poškození žádné ze stran smlouvy, ale jeden ze subjektů využívá vyšší informovanosti ve svůj prospěch. Tím zvyšuje vlastní užitek na úkor ostatních účastníků kontraktu. S tím souvisí i to, nechá-li se majitel podniku zastupovat manažerem, který myslí více na své benefity než prospěch pro podnik. V takovém případě potom dochází k tzv. agenturním nákladům, což jsou dodatečně vynaložené náklady na monitorování a kontrolování manažeru. V případě morálního hazardu dochází k financování méně hodnotných investičních projektů nebo k zamítnutí perspektivních investic na základě neúplných informací a špatně identifikovaného rizika. Na trhu potom v důsledném efektu dochází k vytěsnění kvalitních investic méně kvalitními. Oba popisované efekty zmírní poodkrytí soukromých informací podnikem jako krok k vytvoření důvěryhodnější vztahu s investorem.¹⁶

Finanční zdroje

Za finanční zdroj se považuje část tržeb vyjadřující zadržený zisk a odpisy. V podniku slouží k obnově a rozvinutí dlouhodobých aktiv. Finančních zdrojů je využíváno na financování běžných a mimořádných činností podniku. Běžné financování se užívá v pravidelných časových intervalech, především při vyplácení mezd zaměstnancům, pořizování materiálu, úhradě daní, příspěvků na zdravotní pojištění, sociální zabezpečení a politiku státu, placení energie a ostatních běžných výdajů. Mimořádné financování je realizováno při činnostech podniku, které mají jednorázový charakter, např. při založení podniku, financování spojené s rozšířením, přestavbou a rekonstrukcí podniku, pořizování budov, pozemků, strojů nebo cenných papírů a při provádění změn ve smyslu vylepšení ekonomické situace podniku.¹⁷

(22)

1.2.1 Členění peněžních zdrojů z hlediska vlastnictví

Dělení podle vlastnictví kapitálu na vlastní a cizí finanční zdroje vychází z právního statusu poskytovatele kapitálu.

Vlastní zdroje financování

Mezi vlastní zdroje získávání finančních prostředků patří vklad podnikatele či skupiny vlastníků podniku, zisky plynoucí z projede vlastních produktů a služeb, dary a dotace při vyhovění předpokladů daných subjektem udělující dotaci a v neposlední řadě peněžní prostředky získané formou business angels nebo venture capital jako vklady profesionálních investorů. ¹⁸

Za předpokladu financování prostřednictvím vlastního kapitálu nevznikají podniku žádné závazky splácení jako by tomu bylo u cizího kapitálu. To na sebe váže výhodu v řízení společnosti a v bezpečnosti peněžních zdrojů, zejména je-li podnik financován z nerozděleného zisku let minulých. Samofinancování vlastním kapitálem bývá zpravidla v začátcích a při vzniku podniku. Poté lze zvýšit hodnotu základního kapitálu emisí akcií u akciové společnosti nebo vkladem nového společníka v případě společnosti s ručením omezením. Do rámce samofinancování spadá i tvorba rezervního fondu, jehož tvorbu zmíněnými právnickými osobami ukládá zákon. Zdroje uložené ve fondu slouží primárně k pokrytí určitých rizik a nečekaných okolností. Když nedochází k čerpání prostředků na zmíněné účely, můžou být krátkodobě využity k financování investic.¹⁹

V případě akciové společnosti je možností emise akcií, kdy se vnější subjekty stávají spoluvlastníky daného podniku na základě koupě vydaných akcií. V teorii se tento druh dodatečného vkladu kapitálu definuje jako externí zdroje vlastního financování. Povahu interních vlastních zdrojů v podniku má zisk vytvořený v běžném období, nerozdělený zisk let minulých, rezervy, odpisy a fondy, které vznikly vytvořením daného zisku. Ne všechny z vyjmenovaných zdrojů peněz jsou vedeny v rozvaze jako vlastní kapitál, tedy na straně

19 FOTR, J., SOUČEK, I. Investiční rozhodování a řízení projektů. 1. vyd. 2011. ISBN 978-80-247-3293-0.

(23)

pasiv. Proto dochází zpravidla k nevyužití všech možností, které podnik má pro maximalizaci efektivnosti finančních zdrojů. Např. odpisy jsou v rozvaze zařazené v dlouhodobém hmotném majetku. Přitom vyjadřují opotřebení majetku zpravidla za jeden rok a patří do složky provozních nákladů, které snižují část ceny dlouhodobého majetku.

Ta je částečně odražena v nových produktech a uhrazena zákazníkem. Z daného hlediska nenahlížíme na odpis jako na náklad snižující výsledek hospodaření, ale jako na zvyšující se hodnotu produktu, kterou podnik inkasováním svých tržeb promění ve stabilní zdroj interního financování. ²⁰

Investoři se na základě vložení svých finančních prostředků do daného podnikatelského záměru nebo investice stávají spolumajiteli podniku. Na základě nabytého podílu na vlastním kapitálu společnosti investorům vyplývají určitá práva vymezená obchodním zákoníkem. Investorům vkladem jejich kapitálu nevzniká nárok na vyplacení finančních prostředků nazpět ani svým vztahem k podniku neručí za jeho závazky. Zákonodárství České republiky umožňuje spoluvlastníkovi podílení se na vedení společnosti formou hlasu na zasedaní valné hromady nebo představenstva podniku při projednávání prvořadých rozhodnutí. Povinností majitele podniku je vyplatit spoluvlastníkům předem stanovené proporcionální podíly ze zisku po zdanění a umožnění participace se na shodném podíle v případě likvidačního zůstatku společnosti.²¹

Cizí zdroje

U získaných peněžních prostředků prostřednictvím půjčky, zpravidla od obchodních bank, vzniká vypůjčiteli závazek splatit finanční obnos v rozmezí předem dohodnutého období s určitým úrokem navíc pro věřitele za zprostředkování. Dluhové financování se v závislosti na délce splatnosti rozděluje na dlouhodobý a krátkodobý kapitál. Cizí kapitál s sebou nese více restrikcí, než je tomu u vlastního kapitálu. Oblasti, ve kterých podnik nejzásadněji vnímá negativní dopady dluhu, jsou především ve finanční stabilitě. V první fázi zadlužení zvyšuje hodnotu podniku, ale od určitého stupně zadlužení se snižuje jeho

21 Tamtéž.

(24)

rentabilita. To je bankami vnímáno jako zvýšení rizika a pro další financování jsou podniku nastavené přísnější podmínky. V neposlední řadě je to odraženo při jednání managementu firmy, který musí dodržovat a respektovat podmínky stanovené bankou.²²

S pořízením cizího kapitálu jsou spjata rizika dopadu dvou negativních efektů zvýšení nákladů. Jsou jimi náklady úpadku a náklady finanční tísně. V situaci, kdy podnik není schopen plnit své závazky, se dostaví úpadek. Ten je v literatuře definován jako rovnost hodnoty majetku podniku s výší cizího kapitálu. Znamená to nulovou hodnotu podniku a majitel podniku je nucen vynakládat náklady úpadku (bankrupcy costs). Ty se dělí na přímé a nepřímé. V prvním případě se jedná o dodatečně vyvíjené platy daňovým poradcům a finančním specialistům s cílem odvrácení bankrotu. Nepřímé náklady úpadku jsou vynaloženy na odstranění hrozby zkrachování podniku v závislosti odchodu způsobilých pracovníků, poklesu zájmu zákazníků a restrukturalizace firmy s cílem redukcí méně efektivních částí. V případě nákladů finanční tísně se nejedná o úpadek, ale o neloajálnost manažerů, kteří mají jiné preference než je prospěšnost společnosti. Jedná se o agenturní náklady, jak již bylo uvedeno v dřívější kapitole.²³

Nejrozšířenějším způsobem nabytí cizího kapitálu je bankovní úvěr. Ten podniku zvyšuje náklady v závislosti na míře věřitelem požadovaného výnosu, jehož výše se odvíjí od podstupovaného rizika. Nejvíce využívanou půjčkou pro PO i FO je kontokorentní úvěr.

Jde o možnost přečerpání běžného účtu až do předem stanoveného úvěrového rámce. Jeho funkcí je překlenutí slabšího období podniku bez dodatečné administrativní práce vyplývající ze sjednaného samostatného úvěru. Flexibilita přečerpání vyvažuje vyšší náklady na vedení kontokorentního účtu. Dalším typem dluhového financování je eskontní úvěr. Principem je odkup obchodní směnky před její splatností. Je to dokument zajišťující potvrzení o úvěru. Věřitel má možnost požádat banku o odkoupení směnky před dovršením sjednaného časového horizontu. Banka si za to strhne diskont a přecházejí na ní veškerá práva věřitele. Při financování fůze podniku bývá využíván akviziční úvěr. Půjčka je zajištěna majetkem nové společnosti. Dochází k navýšení platebního zatížení

22 ŠIMAN, J. Financování podnikatelských subjektů. 1. vyd. 2010. ISBN 978-80-7400-117-8.

(25)

a zadluženosti, ale po překlenutí počátečního fáze a splnění podmínek jsou úroky daňově uznatelné. Posledním typem je syndikovaný úvěr. Jedná se o případ, kdy podnik požaduje úvěr ve výši, kterou banka není schopna sama půjčit. Proto dochází k přizvání dalších bank pro spolupráci na financování významného klienta. Obchodní banky snižují riziko diverzifikací mezi více subjektů. Pozitiva pro vypůjčitele jsou stabilita peněžních zdrojů, nižší poplatky úvěrových účtů a zajištění fluktuace měnových kurzů. Na tuzemských trzích je možné se setkat i s pojmem klubový úvěr. Jde o typ syndikovaného úvěru, který se liší tím, že při přípravě smlouvy o financování, na ní rovnou od začátku spolupracuje kompletní skupina obchodních bank dohromady.²⁴

V neposlední řadě má podnik možnost využít financování z provozních zdrojů. Jedná se o formu financování, jejichž prostřednictvím získá podnik majetek do nájmu a po určité době splácení přechází do jeho majetku. Předmět je ve vlastnictví leasingové společnosti, která má kupní smlouvu s výrobcem. S nájemcem uzavírá smlouvu o leasingu, která definuje budoucnost pronajímaného předmětu a řeší vztahy v průběhu nájmu. Operativní leasing je krátkodobá až střednědobá smluvní spolupráce, jejichž součástí je servis pronajímaného předmětu. Spolupráci lze vypovědět už v průběhu pronájmu. Majetek po skončení smluvního vztahu nepřechází ve vlastnictví pronajimatele. Finanční leasing je definován obdobně jako půjčka. Splátky musí uhradit výši pronajímaného majetku a na konci smluvního vztahu předmět leasingu přechází do vlastnictví nájemce za předem dohodnutou kupní cenu.²⁵

Rovnováhu mezi vlastními a cizím kapitálem při financování dlouhodobého majetku řeší tzv. zlaté bilanční pravidlo. Zharmonizovaná musí být doba splatnosti zdrojů použitých na financování s dobou životnosti majetku. Poměr vlastního a cizího kapitálu, který předchází vyrovnání určitým rizikovým situacím, by měl být 1:1. Konzervativní teorie uvádí jako vhodný pouze vlastní kapitál. Pořízená dlouhodobá investice musí vykazovat tržby nebo zisk. Tempo růstu investic by nemělo být vyšší než rychlost s jakou rostou tržby, aby bylo

(26)

splňováno pravidlo dlouhodobé finanční stability v podniku. Ve fázi zakládání podniku nebo při jeho ukončení zlaté poměrové pravidlo nemusí být splněno.²⁶

1.2.2 Alternativní zdroje financování investic

Nestandardní možností financování je Partnerství veřejného sektoru a soukromého sektoru (dále jen PPP) z anglického názvu Public Private Partnership. Je zastřešováno Evropskou unií a definováno Zelenou knihou o partnerství veřejného a soukromého sektoru a právu společenství o veřejných zakázkách a koncesích.²⁷ Jedná se o spolupráci se záměrem čerpání veřejných finanční zdrojů a možností podnikatelského sektoru při financování, výstavbě, restituci nebo správě veřejné infrastruktury nebo služeb. Mezi typické subjekty realizované formou financování PPP patří dopravní infrastruktura, budovy ve zdravotnictví a školství, státní administrativní prostory nebo vodárenství. Výhodou je rozdělení rizika a alokace zdrojů mezi oba zúčastněné subjekty způsobem, který je pro obě strany co nejefektivnější v řízení rizika.²⁸

Mezi alternativní zdroje lze zařadit faktoring a forfaiting, které jsou využívány, když podnik potřebuje finanční zdroje dříve než je doba splatnosti pohledávek. Princip forfaitingu vychází z odkupu středně až dlouhodobých pohledávek forfaitingovou společností s dobou splatnosti zpravidla delší než 180 dnů. Ke koupi dochází za úplatu nebo prostřednictvím smlouvy. Forfaiter na sebe přenáší všechna rizika spjatá převedením pohledávky a vzdává se práva zpětného postihu předchozího majitele pohledávky.

Dlužníka ve většině případů představuje zahraniční subjekt.²⁹ U faktoringu také dochází k odkupu pohledávky a přenesení rizika na faktoringovou společnost, kterou je zpravidla

27 EVROPSKÁ KOMISE. Dokumenty Evropské unie: Zelené knihy [online]. 2004 [vid. 2015-03-02].

Dostupné z: <http://ec.europa.eu/green-papers/index_cs.htm#2004>.

28 MINISTERSTVO FINANCÍ. Businessinfo.cz: Public Private Partnership [online]. 2004 [vid. 2015-03-03]. Dostupné z: <http://www.businessinfo.cz/cs/dotace-a-financovani/public-private- partnership-ppp.html>.

(27)

banka, ze které se stává věřitel. Faktoring z hlediska klienta, dodavatele, který postoupil své pohledávky faktorovi, je žádoucí pro firmy obchodující s rychloobrátkovými produkty, které jsou náročné na provozní kapitál. Kromě přínosu ve formě snížení rizika ohledně nezaplacení faktur je vhodné pro podnik, aby faktoringem zčásti nahradil krátkodobý bankovní úvěr.³⁰

Do alternativních způsobů financování spadá dnes už rozšířený rizikový kapitál. Dříve byl chápán jako dlouhodobá investice do rizikových podniků, dnes je běžně využíván při získávání finančních zdrojů. Lze ho chápat jako kombinaci dlouhodobého bankovního úvěru a navýšení základního kapitálu prostřednictvím investora. Ten díky vloženým peněžním prostředkům nabude podílu ve firmě a možnosti účasti při vedení společnosti.³¹ Investory se někdy v souvislosti se zmíněným způsobem financování nazývá dodavatelé rizikového kapitálu. Opatření finančních zdrojů prostřednictvím rizikového kapitálu bývá realizováno v případě, kdy podnik není schopný zajistit své finanční prostředky klasickými zdroji nebo je to pro něj nevýhodné popř. problematické. Podnikatelský subjekt vkládající finanční prostředky do rizikového kapitálu očekává adekvátní zhodnocení ve vztahu k riziku, které podstupuje. Podílová účast investora ve společnosti může být dočasná, bylo-li předem stanoveno, že po dosažení potřebných zisků mu je vyplacena jeho investice spolu s požadovaným výnosem.³²

Typy investorů

V případě, kdy je cílem podniku získat část zdrojů peněžního krytí od investora, je znalost typologie investorů důležitým prvkem pro nalezení investora splňujícího požadavky podniku. Investor by měl disponovat zkušenostmi, informacemi, peněžní zásobou a svým přístup k danému podniku tak, aby vše bylo v souladu s cíli podniku, který investici realizuje.

<http://www.penize.cz/15637-co-je-forfaiting>.

31 VALACH, J. Investiční rozhodování a dlouhodobé financování. 2. vyd. 2006. ISBN 80-86929-01-9.

(28)

Investory lze rozřadit do pěti skupin, a to na akreditovaného, zasvěceného, kvalifikovaného, sofistikovaného a dokonalého investora. Následné vysvětlení typologie investorů je velmi zjednodušené. Akreditovaného investora už jeho příjmy živí v dlouhodobém horizontu. Vydělává ze svého kapitálového CF mnoho peněž a má přístup k investičním příležitostem, na které většina podnikatelů nedosáhne. Jeho čisté mění je nejvyšší z vyjmenovaných typů investorů. Druhým typem je zasvěcený investor, jehož cílem je vybudovat úspěšný podnik. Vytváří samotné investiční příležitosti nebo je součástí podniku a skrze správní radu vidí a má možnost zasahovat do řízení a rozvoje podniku, do kterého vložil své finanční prostředky.³³

Kvalifikovaného investora lze definovat jako podnikatelský subjekt, který rozumí fundamentálnímu a technickému investování, který je obecně vnímán jako analytik. Chápe jak analyzovat veřejně obchodovatelné akcie, ale na rozdíl od zasvěceného investora se nenachází uvnitř podniku. Sofistikovaný investor rozumí investování, zná legislativu a daňové zákony. Využití jeho zkušeností je vhodné v případě, kdy si chce podnik budovat svojí značku výhradně podle sebe, protože sofistikovaný investor nezasahuje do struktury a řízení podniku. Posledním typem je dokonalý investor, který vybudoval vlastní podnik, a dále prodává své akcie. Tím se ale není relevantní zabývat pro řešení problematiky získávání peněžních zdrojů.³⁴

1.3 Struktura a klasifikace investičních projektů

Aby se mohly provést metody hodnocení efektivnosti a v návaznosti na ně se mohlo vedení podniku rozhodnout o přijmutí nebo zamítnutí investičního projektu, je nezbytné investice klasifikovat do několika skupin. Ne u všech investic jsou nutné finanční a marketingové analýzy. Některé stačí porovnat z hlediska úspory výrobních faktorů k vynaloženým

33 KIYOSAKI, R. Bohatý táta radí, jak investovat. 1. vyd. 2000. ISBN 80-7205-889-4

34 Tamtéž.

(29)

nákladům a nějaké investice je nutné realizovat z důvodů bezpečnosti na pracovišti nebo to ukládá legislativa.³⁵

Klasifikace investic dle podnětu k investicím

U investiční projektů je nutné rozlišovat, zda podnět vychází zevnitř podniku nebo z jeho vnějšího okolí. Proto se rozdělují na interní a externí. Investice vyvolané vnitřním podnětem podniku lze charakterizovat jako potřebu efektivní lokalizace kapitálových zdrojů vytvořených podnikem v předešlých obdobích, snahu ušetřit na nákladech nebo požadavek na novou výstavbu z důvodů nedostačující kapacity. V druhém případě je podnět k investování vyvolaný z vnějšku v závislosti na nových tržních příležitostech, konkurenci nebo nových technologiích. V některých případech ukládá legislativa povinné investice ohledně bezpečnosti práce nebo ochrany životního prostředí.³⁶

Klasifikace investic dle účetnictví

Z hlediska účetnictví jsou investice rozděleny na dlouhodobé finanční, hmotné a nehmotné investice. Do první skupiny se řadí dlouhodobé cenné papíry, podílové listy, dividendy nebo nákup nemovitostí pro obchodování. Mezi věcné a fyzické investice lze zahrnout výrobní kapacitu podniku, výstavby, stroje nebo dopravní prostředky nezbytné k výrobě.

V účetnictví jsou vedeny jako stálá aktiva a jsou zavázány podmínkou výše investice, která musí být vyšší než 40 000 Kč a délkou používání delší než jeden rok. Jako poslední formou investic vstupujících do účetního systému je dlouhodobý nehmotný majetek. Lze sem začlenit know-how, autorská práva, licence, nákup softwaru, výdaje na vědu a výzkum, na vzdělání nebo na sociální rozvoj společnosti. Nehmotné investice by měly být vyšší než 60 000 Kč, v opačném případě jsou zařazeny do provozních nákladů podniku.³⁷

Klasifikace investic dle vzájemného vlivu

36 SCHOLLEOVÁ, H. Investiční controlling. 1. vyd. 2009. ISBN 978-80-247-2952-7.

(30)

Do dělení v závislosti na vzájemném vlivu investic řadíme projekty plně substituční, částečně substituční, komplementární a nezávislé. V prvním případě se investice navzájem vylučují v důsledku podstaty, nikoliv kvůli nedostatku finančních prostředků. Při druhé klasifikaci jsou na sebe investiční projekty částečně ekonomicky závislé. Při komplementárních investicích jich bývá přijato více najednou, protože se vzájemně podporují a doplňují. V projektech, které na sebe nemají žádný vzájemný vliv, dochází k paralelnímu řízení o přijmutí a neplyne z nich žádný synergický efekt.³⁸

Klasifikace investic dle věcné náplně

Obnova dosluhujícího produkčního zařízení, které je využíváno pro tvorbu stávajících výrobků, které jsou prodávány na známých trzích, spadá do kategorie investic nového výrobního zařízení. Při vynakládání peněžních prostředků na činnosti, prostřednictvím kterých jsou realizovány nové výrobky a služby, se řadí do investic nového produktu. Další rozdělením jsou investice nové organizace nebo nové firmy. Jde o koupi nové firmy nebo instituční změnu, která je zaměřena na efektivnější vnitřní komunikaci a kvalitu firemní kultury. Posledním zařazením jsou investice do nových trhů, jejichž účelem je zaujmutí nového tržního podílu.³⁹

1.3.1 Struktura

Při kompozici investic je nezbytné chápat diferencovanost mezi vzájemně zaměnitelnými projekty a projekty vzájemně nezaměnitelnými. Při investičních projektech, které jsou vzájemně nahraditelné, si musí podnik vybrat danou variantu, která je pro něj efektivnější z hlediska cash-flow. Obvykle se jedná o rozhodování mezi novou výstavbou nebo rekonstrukcí, pořízení nového zařízení nebo jeho leasing. Dále Synek rozděluje strukturu investic dle hlediska subjektu, který investici přijímá, na infrastrukturní, výrobní a nevýrobní. Infrastrukturní investiční projekt je realizován na základě uspokojování potřeb obyvatel. Jeho záměr by měl přispívat ke zlepšení životnímu prostředí a životní

38 SCHOLLEOVÁ, H. Investiční controlling. 1. vyd. 2009. ISBN 978-80-247-2952-7.

39 Tamtéž.

(31)

úrovně obyvatelstva. Bankovní subjekty zpravidla vycházejí vstříc lepšími úvěrovými podmínkami pro infrastrukturní investice. Výrobní projekty jsou zaměřené na tržní odvětví ,kde se realizuje prodej výrobků a služeb koncovému zákazníkovi. Jsou uskutečňovány soukromým sektorem. Nevýrobní investice jsou prováděny veřejným sektorem a slouží k sociálním požadavkům obyvatelstva. Jedná se zpravidla o projekty ve zdravotnictví nebo školství a tělovýchově. Financování zastřešuje v první řadě státní rozpočet.⁴⁰

Strukturu investic lze v teorii formulovat dle charakteru reprodukce konstantního kapitálu zohledňující stav objemu kapitálu, který je po realizaci investičního projektu. Druhy investic je možné rozřadit na obnovovací, mandatorní a rozvojové. V prvním ze zmíněných členění se jedná o investice reprezentující opotřebení, které jsou určeny k obnově opotřebených strojů, zařízení a budov s cílem zachování stávajícího objemu konstantního kapitálu. Mandatorní investice musí podnik realizovat v souladu s nařízeními a předpisy daného územního celku, kde je evidováno jeho podnikání. Jejich realizace vede k větší efektivitě fungování podniku v důsledku přímých peněžních toků, jenž jsou ve vztahu k investicím vyžadovány. Zpravidla bývají využívány v oblasti ekologie a bezpečnosti práce. Investice na rozvoj zvyšují objem kapitálu v podniku.⁴¹

Další členění struktury investic lze dedukovat v závislosti na vlastnictví. Jedná se o investorské subjekty, které mohou investiční projekty realizovat. Prvním případem je podnikatelská sféra, jenž realizuje investice do výroby soukromým sektorem. Dále investují fyzické osoby zpravidla do vlastního bydlení nebo na finančním trhu. Třetí částí odvětví je stát, který financuje ze státního rozpočtu státní budovy a stavby. Posledním typem investora dle vlastnictví jsou družstva financující obvykle bytové jednotky nebo vlastní podnikatelské záměry.⁴²

41 KISLINGEROVÁ, E. Manažerské finance. 2. vyd. 2007. ISBN 978-80-7179-903-0.

42 KIYOSAKI, K. Je nejvyšší čas. 1. vyd. 2012. ISBN 978-80-7349-313-4.

(32)

1.3.2 Možnosti pořízení investic

Rozlišují se čtyři způsoby, jakými může podnik investiční majetek nabýt. V praxi je nejčastějším způsobem koupě nového majetku. Zpravidla si tak podnik zajišťuje výrobní zařízení, nemovitosti a pozemky nebo dlouhodobé cenné papíry. Další možností je investiční výstavba. Podnik si sám zrealizuje projekt nebo si nechá externí firmou dodavatelským způsobem provést výstavbu. Investiční majetek lze, jak již bylo v předchozích kapitolách popisováno, získat i leasingem, kdy podnik daný subjekt nabude prostřednictvím smlouvy o koupi najaté věci. Posledním způsobem získání majetku je darování.⁴³

1.4 Proces rozhodování při volbě optimální investice

Cílem rozhodovacího procesu je zvolit nejlepší možnou variantu, která bude na základě preferencí podniku mít co nejlepší dopad na budoucí ekonomický vývoj firmy. Volba optimální investice je shrnuta v následujících podkapitolách.

1.4.1 Iniciace rozhodování

Je více než nezbytné vzít na sebe odpovědnost spojenou s problémy, které můžou vzniknout v procesu rozhodování. Potíže vznikají vlivem vnějších a vnitřních faktorů. Níže vyjmenované faktory nepůsobí jednotlivě, ale souhrnně v příčinných řetězcích odrážející se zpravidla jako zpětná vazba. Mezi vnější faktory, které nejvíce ovlivňují rozhodování, patří příliv konkurence, změny preferencí zákazníků, příliv zahraničních investorů nebo změny v oblasti finančních postupů. Dále ovlivňují rozhodování změny v úrokových sazbách, zvýšení či snížení inflace a změny na devizových trzích. V oblasti právní a daňové zasahují do rozhodovacího procesu legislativní změny dopadající na oblast podnikání, kde podnik figuruje, a změny daňových zákonů ovlivňujících činnost podniku.

I změny v sociální oblasti, zdravotní a sociální pojištěni nebo minimální mzda stanovená

43 SYNEK, M. a kol. Manažerská ekonomika. 4. vyd. 2007. ISBN 978-80-247-192-4.

(33)

státem má dopad na iniciaci rozhodování při optimální volbě investice. V neposlední řadě mají na daný proces vliv také technologické změny a inovace nebo změny v oblasti zdrojů materiálu, surovin, lidských zdrojů a energií.

V působení na rozhodovací proces o správné volbě investice hrají stěžejní roli faktory vnitřní. Zejména v oblasti lidských zdrojů, kde může dojít k neadekvátnímu rozložení pracovních sil, nevhodně nastavené firemní kultuře, nevyhovujícím způsobem stanovené organizační struktuře nebo k nevhodnému vedení podniku. Na rozhodování mají vliv také obchodní vztahy se zákazníky, zaměstnanci, konkurencí nebo dodavateli, které podnik za dobu svého působení vytvořil. Při výběru investice podnik ovlivňuje nízká úroveň kvality vlastních produktů nebo služeb, dodavatelské a servisní služby, nedostatečná kapacita a vysoké náklady. V neposlední řadě hrají důležitou roli při výběru investice podniku jeho interní procesy, zejména potom nízká úroveň rentability, nedostatečná tvorba přidané hodnoty, zastaralá technologie a nepružné či nevhodné řízení na úrovni managementu.

Vysoký stupeň zadluženosti, nedostatečná úvěruschopnost nebo problémová kapitálová struktura má za následek, že podnik nedokáže správně zvolit investici.⁴⁴

1.4.2 Sběr informací a analýza podkladů

Při shromažďování dat pro následnou analýzu se využívá interních a externích zdrojů pro získávání, porovnávání a hodnocení dosažitelných relevantních informací pro podnik. Ten přitom využívá principů a nástrojů analytických systémů. Na úrovni manažerského rozhodování je primárně využívána technicko- ekonomická studie projektu.

Business Inteligence, v české společnosti známé pod pojmem manažerské rozhodování, se z hlediska analytického a plánovacího charakteru výrazně liší od standardního provozního systému práce s daty v pohledu na data uživatele. V praxi se to dá rozdělit na podniky využívající provozní úlohy s přesnými informacemi a podniky, které operují se sdruženými, akumulovanými daty. V prvním případě má podnik k použití přesné informace realizovaných obchodních případů. Má informaci, co zákazník nakoupil

(34)

a v jakém časovém úseku. Není ale schopen pohotově a jednoduše vyhodnotit, jak se zákazník zachová dále během následujícího období a predikovat další možnosti nákupu.

V druhém případě má podnik k dispozici analyticky agregovaná data, která mají charakter poněkud obecnější. Na základě vlastních produktů, prodejců a zákazníků bude znát informaci o celkovém prodeji. Monitorováním historických skutečností lze snadno určit trend odvětví, na jehož základě může podnik dále cílit své marketingové nebo investiční aktivity. Při změně z provozního na analytický agregovaný systém práce s daty je nutné změnit technologii přístupu k datům.⁴⁵

Technicko- ekonomická studie projektu

Technicko- ekonomická studie vychází z anglického názvu feasibility study. Na základě této studie bývá učiněno rozhodnutí o budoucí realizaci dané investice nebo její zamítnutí.

Proto je zaměřená do hloubky a její nejdůležitější složky jsou analýza trhu, popis technologie, materiální vstupy, lidské zdroje, finanční analýza, realizační plán nebo analýza rizik. Všechny dílčí složky jsou na sobě úzce závislé. Studie by měla vykazovat tvořivý přístup k myšlení, plánování a zohledňovat všechny možné varianty, které mohou nastat a zpracovatelé studie by s tím měly počítat. Měly by také respektovat všechny vzájemné vazby, dopady, předpoklady, účinky a kritéria, které při feasibility study vznikají. Všechny zachycené aspekty musí být podložené reálnými fakty a optimalizační výstup musí být dosažitelný a reálný. Výsledkem je marketingová informace, která vychází z výsledného výzkumu jednotlivých složek, jako jsou např. informace o nových konkurentech, finanční analýza nebo analýza rizik. V úhrnu lze definovat feasibility study jako opakující se proces postupného specifikování daných složek a prvků s důrazem na jejich zpětné vazby.⁴⁶

V praxi nedochází k častému využívání technicko- ekonomické studie projektu, protože je velice časově i finančně nákladná. Vedení společnosti ve většině případů vychází z analýzy

45POUR, J., SLÁNSKÝ, D. Efekty a rizika business inteligence [online]. 2004 [vid. 2014-12-07]. Dostupné z: http://www.cssi.cz/cssi/system/files/all/SI_04_2_pour.pdf.

46 FOTR, J. SOUČEK, I. Podnikatelský záměr a investiční rozhodování. 1. vyd. 2005. ISBN 80-247-0939-2.

(35)

své současné finanční situace a podle odhadů ví, že se mu investice z hlediska nákladů a budoucích zisků vyplatí. Dané podniky své důvody pro investování nemají podložené fakty, které by právě hloubkovou analýzou, analýzou finančního zdraví nebo alespoň zevrubnou finanční analýzou získaly. Na základě vypracování zmíněných analýz má podnik informace o možnostech své platební schopnosti a likvidity.

Data mining

Data mining je soubor metod představujících transformaci dat na relevantní informace bez ohledu na jejich obor a původ. Jde o proces nacházení daných souvislostí ve velkých kvantech dat. Metoda funguje na základě výběru několika prvků. Data mining lze chápat jako proces šesti kroků při pracování s databází. Těmito šesti kroky jsou pochopení problému, porozumění datům, příprava dat, modelování, hodnocení a nasazení dat. Metoda se opírá o statistické prvky, zejména potom segmentaci, analýzu a odhad hodnot nebo detekci a predikci časových řad. Účelové využití má ve farmaceutickém a lékařském průmyslu, kde se využívá ke srovnávání sekvencí DNA. Inovační firmy, jejichž podnikatelská činnost stojí primárně na zprostředkování a výstupu dat, mají své vlastní roboty, kteří za ně data mining provádějí. Zmíněná metoda se čím dál častěji využívá u firem s dlouholetou historií, rozsáhlou informační databází a datovými sklady, jejichž informace už v současné době nejsou tolik žádoucí.⁴⁷

1.4.3 Rozhodování, realizace a zpětná vazba

Při vlastním rozhodovacím procesu je vhodné dodržet následující kroky, jimiž jsou definování cíle rozhodování, určení kritérií hodnocení, stanovení rozhodovacích subjektů, vymodelování očekávaných variant s jejich možnými důsledky a stanovení stavů světa. Ve stávající kapitole budou zmíněné kroky rozebrány podrobněji.

47PROCHÁZKA, M. Data mining: jiný pohled na problém. [online]. 2014 [vid. 2014-12-10]. Dostupné z:

http://vtm.e15.cz/aktuality/data-mining-jiny-pohled-na-problem.

(36)

Cílem rozhodování je rozuměno dosáhnutí určitého předpokladu podniku v závislosti na jeho stavu. Výsledné řešení daného projektu nemonitoruje jen určitý cíl, ale soustředí se na všechny dílčí cíle a jejich vazby. V praxi se může jednat o komplementaritu dílčích cílů, neboli sladění jednotlivých cílů, aby si byly vzájemně nápomocny a doplňovali se.

V opačném případě dochází k tzv. konfliktním cílům. Jedná se o stav, kdy v důsledku dosahování vysokých hodnot jednoho cíle dochází k poodstoupení dalších cílů na druhořadé umístění v žebříčku hodnot a jejich kooperace je neefektivní. Cíle je možno dělit na kvalitativní, vyjádřené pomocí slov, a kvantitativní, které jsou definované číslovkou.⁴⁸

Když je problematika spojená se sestavováním jednotlivých cílů investičního projektu definována, je vhodné v procesu rozhodování postoupit na tvorbu variant, které by danou problematiku řešily. Kritéria daných obměn jsou odvozována v závislosti na tom, je-li cíl podniku maximalizační nebo minimalizační. V prvním případě se jedná o zvýšení zisků, rentability nebo tržeb a v druhém případě se jedná o snížení nákladů. Při sestavování kritérií pro hodnocení naplánovaných variant je nezbytné se řídit třemi základními aspekty, které jsou v rozhodovacím procesů nejdůležitější. Jsou jimi peněžní toky, které by v budoucím období měly zvýšit čistý příjem podniku, riziko a dobu životnosti dané investice. Zmíněná kritéria jsou prioritní a měly by odrážet preference podniku, které jsou v souladu s vizí.⁴⁹

Jako další je důležité stanovit subjekt, který bude rozhodovat, které z vymodelovaných variant se budou realizovat. Pro zmíněnou funkci lze stanovit orgán, skupiny lidí, nebo jednotlivce. V závislosti na zvolené možnosti hovoříme o kolektivním subjektu rozhodování nebo individuálním subjektu rozhodování. Výsledku lze docílit prostým nebo kvalifikovaným hlasováním, u kterého je předem definovaná hranice hlasů, kterou musí vítězná varianta dosáhnout, např. třípětinová většina. V praxi bývá nutné rozlišit subjekt,

48 FOTR, J., et al. Manažerské rozhodování. 2. vyd. 2010. ISBN 978-80-86929-59-0.

49 ŠVECOVÁ, L., et al. Vybrané aspekty investičního rozhodování (poznatky z empirických výzkumů) [online]. 2012 [vid. 2014-12-21]. Dostupné prostřednictvím ProQuest Central:

http://search.proquest.com/docview/1081460917/387EFD6C8B7A4F33PQ/1?accountid=17116.