POHYBOVÁ AKTIVITA ADOLESCENTNÍCH CHLAPCŮ Z LIBERECKÉHO REGIONU
Bakalářská práce
Studijní program: B7401 – Tělesná výchova a sport Studijní obor: 7401R003 – Rekreologie
Autor práce: Aleš Moravec
Vedoucí práce: doc. PaedDr. Aleš Suchomel, Ph.D.
TECHNICKA UNIVERZITA V LIBERCI Fakulta piirodov6dn6-humanitni a pedagogick6
Akademick;f rok: 2OI4 /2OL5
ZAD ANf gA,.KAI,ARSKE PRACE
(eRoJEKTU, UMELECKEHo oflA, uupt pcxpgo v-iroNu)
Jm6no a piijmeni: AleS Moravec Osobni dfslo: P12000170
Studijnf program: B74OL Tdlesnri vlfchova a sport Studijni obor: Rekreologie
Ndzev t6matu: Pohybov6 aktivita adolescentnich chlapcri z libereck6ho regronu
Zaddvajici katedra: Katedra t6lesn6 vfchovy
Z d s a d y p r o v y p r a c o v 6 n i :
Shrnout publikovan6 poznatky o vyznamu a doporuden6 irrovni pohybov6 aktivity u ado- lescentnich chlapcri.
Prov6st a vyhodnotit empirick6 Setieni irrovnd pohybov6 aktivity prostiednictvim standardi- zovan6ho dotazniku a krokom6rri u chlapcri adolescentniho v6ku z libereck6ho regionu.
Rozsah grafickfch pracf:
Rozsah pracovni zprdvyl.
Forma zpracovdni bakallisk6 prdce: ti5t6n6/elektronick6 Seznam odborn6 literatury:
C ENTRUM KINANTROP OL O GIC KErrO Vt ZKU }r'{U. Internat ional Database for Research and Educational Support.2OL4. Retrieved 18. LL.2OL4 from the World Wide Web: httpz / / www.indares.com/public.
FROMEL, K., NOVOSAD, J. a SVOZIL, Z. Pohybov6 aktivita a sportovni zijmy ml6deZe. 1. vyd. Olomouc: FTK UP, 1999. ISBN 8O-7067-945-X.
MALINA, RM., BOUCHARD, C. A BAR-OR, O. Growth, Maturation and Physical Activity. 2nd ed. Champaign, IL: Human Kinetics, 2OO4. ISBN 0-88011-8i82-2.
SIGMUND, E. a SIGMUNDOVA, D. Pohybovd aktivita pro podporu zdravi ddti a ml6deZe. 1. vyd. Olomouc: UP, ?OLL.ISBN 978-8O-244-28LL-6.
SUCHOMEL, A. T6lesn6 nezdatn6 d6ti Skolniho vEku (motorick6 hodnoceni, hlavni dinitel6 vfskytu, kondidni programy). 1. vyd. Liberec: TU, 2006. 352 s.
ISBN 80-7232-L40-6.
Vedouci bakal6isk6 pr6ce: doc. PaedDr. AleS Suchomel, Ph.D.
Katedra tdlesn6 vfchovy
Datum zadfini bakal6isk6 pr6ce: 27. listopadu 2014 Termin odevzdiinf bakal6isk6 pr6ce: 24. dubna 2015
/il/, fu
doc. RNDr. Miroslav Brzezina, CSc.
d6kan
L . S .
Tímto bych chtěl poděkovat Doc. PaedDr. Aleši Suchomelovi, Ph.D. z KTV FP Technické univerzity v Liberci za trpělivou pomoc, cenné rady a čas věnovaný během konzultací při zpracování bakalářské práce. Veliké poděkování patří také mým rodičům, kteří mě podporovali po celou dobu studia.
Anotace: Hlavním cílem bakalářské práce je rozbor a analýza pohybové aktivity adolescentních chlapců středních škol v libereckém regionu. Výzkum byl prováděn na chlapcích v Libereckém regionu. Zjišťování údajů bylo zajištěno pomocí krokoměrů a dotazníků IPAQ, výsledky byly zaznamenávány v podobě tabulek a vyplněných dotazníků na internetu. Práce je soustředěna na velikost pohybové aktivity z hlediska dnů v týdnu a intenzity pohybového zatížení.
Měření probíhalo ve volném čase, během školní docházky i během sportovních činností.
Výsledky jasně dokázaly, že pohybová aktivita během týdne klesá především o víkendových dnech, naopak svého vrcholu dosahuje většinou v pátečních dnech. Jedinci nejvíce času v průběhu týdne věnují středně intenzivní pohybové aktivitě, až poté chůzi a intenzivní pohybové aktivitě.
Liberecký region je v porovnání s ostatními regiony aktivnější. Množství pohybové aktivity vždy záleží především na individuálním přístupu jedince. Současná mládež by měla více upřednostňovat chůzi a jízdu na kole při transportu z jednoho místa na druhé a věnovat se pohybové aktivitě ve svém volném čase.
Klíčová slova: Pohybová aktivita, chůze, krokoměr, životní styl, dotazník IPAQ
Abstrakt: The main goal of bachelor thesis is the analysis of the physical activity of the secondary school adolescent boys in Liberec region. The research was conducted on the boys in Liberec region. Data collection was provided by a pedometer and questionnaires IPAQ, the results were recorded in the form of tables and completed questionnaires on the internet. The thesis is focused on the amount of physical activity from the point of view of days a week and movement load intensity. Measurements were taken during free time, school attendance and sporting activities. The results clearly show that physical activity decreases during the week; on the contrary, at weekends it reaches its peak, primarily on Fridays. During a week, individuals devote most of the time to the moderate intensity of physical activity, then to walking and intense physical activity. Compared to other regions, Liberec region is more active. The amount of physical activity depends particularly on the approach of an individual. Present youth should prioritize more walking and cycling for transportation from one place to another and engage in physical activity in their free time.
Keywords: Physical activity, walk, pedometer, lifestyle, questionnaire IPAQ
Obsah
1 Syntéza poznatků ... 13
1.1 Problém ... 13
1.2 Základní pojmy ... 13
1.3 Charakteristika věkového období adolescence ... 16
1.3.1 Fyzické změny ... 17
1.3.2 Psychické změny ... 17
1.4 Pohyb jako součást lidského života ... 18
1.4.1 Motorika člověka ... 18
1.4.2 Životní styl ... 19
1.4.3 Pohybová aktivita ... 21
1.4.4 Pohybová aktivnost ... 26
1.4.5 Zdravotní benefity pohybové aktivnosti mládeže ... 26
1.4.6 Doporučení k provádění pohybové aktivity ... 27
1.5 Základní prostředky zjišťování terénní PA ... 29
1.6 Internet a systém Indares ... 30
1.7 Realizované výzkumy ... 32
1.7.1 Pohybová aktivita na Pardubicku ... 32
1.7.2 Pohybová aktivita na Plzeňsku ... 33
1.7.3 Pohybová aktivita na Havlíčkobrodsku ... 35
2 Cíle a úkoly práce ... 37
3 Metodika ... 38
3.1 Charakteristika výzkumného souboru ... 38
3.2 Použité metody ... 39
3.2.1 Dotazník IPAQ ... 39
3.2.2 Pedometr Yamax SW 700 ... 40
3.3 Zpracování dat ... 42
4 Výsledky a diskuze ... 43
4.1 Výzkum pomocí krokoměrů ... 43
4.1.1 Pohybová aktivita v časových úsecích během týdne ... 43
4.1.2 Pohybová aktivita ve dnech pondělí až neděle ... 45
4.1.3 Pohybová aktivita jednotlivých dní v porovnání s dívkami ... 47
4.1.4 Pohyb v zaměstnání a při organizované i neorg. pohybové aktivitě ... 48
4.2 Hodnocení pohybové aktivity dle energetického výdeje – dotazník IPAQ ... 50
4.2.1 Pohybová aktivita během zaměstnání podle intenzity ... 50
4.2.2 Pohybová aktivita během volného času podle intenzity ... 52
4.2.3 Pohybová aktivita při dopravě... 54
4.2.4 Pohybová aktivita při práci doma a na zahradě ... 55
4.2.5 Celkové skóre pohybové aktivity podle intenzity ... 56
4.2.6 Celková pohybová aktivita podle místa vzniku ... 58
4.3 Shrnutí výsledků... 59
5 Závěr ... 62
6 Bibliografická citace ... 63
7 Přílohy ... 68
Seznam tabulek:
Tab. 1: Hodnoty BMI... 15
Tab. 2: Pohybová aktivita v časových úsecích v průběhu týdne ... 43
Tab. 3: Porovnání pohybové aktivity jednotlivých oblastí ... 44
Tab. 4: Pohybová aktivita během jednotlivých dní ... 45
Tab. 5: Porovnání pohybové aktivity v jednotlivých dnech během týdne ... 46
Tab. 6: Pohybová aktivita chlapců a dívek na Liberecku ... 47
Tab. 7: Pohybová aktivita v zaměstnání a mimo něj ... 48
Tab. 8: Pohybová aktivita v zaměstnání podle intenzity ... 50
Tab. 9: Porovnání pohybové aktivity v zaměstnání s Havlíčkobrodskem ... 51
Tab. 10: Pohybová aktivita ve volném čase podle intenzity ... 52
Tab. 11: Porovnání pohybové aktivity ve volném čase s Havlíčkobrodskem ... 53
Tab. 12: Pohybová aktivita při dopravě ... 54
Tab. 13: Pohybová aktivita v okolí domova ... 55
Tab. 14: Celkové skóre pohybové aktivity ... 56
Tab. 15: Porovnání pohybové aktivity podle intenzity ... 57
Tab. 16: Porovnání celkové pohybová aktivity ... 58
Seznam grafů:
Graf 1: Pohybová aktivita v týdenních časových úsecích na Pardubicku ... 32
Graf 2: Pohybová aktivita v jednotlivých dnech během týdne na Pardubicku ... 33
Graf 3: Pohybová aktivita v týdenních časových úsecích na Plzeňsku ... 34
Graf 4: Pohybová aktivita v jednotlivých dnech během týdne na Plzeňsku ... 34
Graf 5: Pohybová aktivita v týdenních časových úsecích na Havlíčkobrodsku ... 35
Graf 6: Pohybová aktivita v jednotlivých dnech během týdne na Havlíčkobrodsku ... 36
Graf 7: Počet testovaných pomocí krokoměrů ... 38
Graf 8: Počet testovaných pomocí dotazníku IPAQ ... 38
Graf 9: Pohybová aktivita v časových úsecích v průběhu týdne ... 43
Graf 10: Porovnání pohybové aktivity v týdenních časových úsecích ... 44
Graf 11: Pohybová aktivita v jednotlivých dnech během týdne na Liberecku ... 45
Graf 12: Porovnání pohybové aktivity v jednotlivých dnech v týdnu ... 46
Graf 13: Pohybová aktivita chlapců a dívek na Liberecku ... 48
Graf 14: Počet kroků během práce, organizované a neorganizované pohybové aktivity . 49 Graf 15: Pohybová aktivita v zaměstnání podle intenzity ... 50
Graf 16: Porovnání pohybové aktivity v zaměstnání s Havlíčkobrodskem ... 51
Graf 17: Pohybová aktivita ve volném čase podle intenzity ... 52
Graf 18: Porovnání pohybové aktivity ve volném čase s Havlíčkobrodskem ... 53
Graf 19: Pohybová aktivita při dopravě ... 54
Graf 20: Pohybová aktivita v okolí domova ... 55
Graf 21: Celkové skóre pohybové aktivity podle intenzity ... 56
Graf 22: Porovnání celkové pohybové aktivity ... 57
Graf 23: Porovnání celkové pohybové aktivity na Liberecku a Pardubicku ... 58
Seznam použitých zkratek:
BM – bazální metabolismus BMI – body mass index fB – frekvence dýchání
HDL – Lipoprotein s větší hustotou HNO – hromadná neinfekční onemocnění MET – metabolický ekvivalent
PA – pohybová aktivita VO2max – spotřeba kyslíku
WHO – World Health Organization (Světová zdravotnická organizace)
Úvod
Bakalářská práce je zaměřena na pohyb a pohybovou aktivitu mládeže. S tímto termínem se setkáváme již staletí, kdy od prvopočátků člověka byl pohyb nedílnou součástí života. Nutností k přežití a zachování biologických funkcí, byl lov potravy, přesuny z jednoho místa do jiného a útěk před predátory, či nebezpečím. To vše bylo vykonáváno díky pohybu. Postupem času se stal také důležitým činitelem při výchově a výcviku u vojska, s čímž je možno se setkat v prvních zmínkách o Aténách a hlavně o Spartě. Pohybová aktivita postupem času začala rozvíjet i svou složku zábavnou, kdy se začaly hrát hry, pořádaly se turnaje, zápasy a závody. V těch nejjednodušších formách pohyb tvořil běh, skok, přirozený pohyb, chůze a plavání.
V současné době pohybová aktivita a zdraví představují jedny z nejčastěji užívaných termínů v kinantropologii, preventivním i veřejném lékařství. Propojenost těchto dvou termínů provází lidstvo v průběhu celého vývoje. Lidské tělo je velmi dobře uzpůsobeno k pohybové aktivitě, což dokazuje fylogenetický pohled. Pravidelná pohybová aktivita hraje nezastupitelnou roli v oblasti podpory a prevence zdraví. Mimo toho, že zabraňuje vzniku řadě nemocí, zlepšuje také společenskou stránku a kvalitu života, představuje jeden z hlavních preventivních opatření vzniku obezity a díky zvýšené tvorbě endorfinů, vznikajících během pohybové aktivity, navozuje dobré pocity a nálady. Ve stáří výrazným způsobem přispívá při snižování osteoporózy a při udržování svalové síly, nezbytné pro rovnováhu a koordinaci. (Sigmundovi, 2011)
Současnost se bohužel staví proti běžným pohybovým potřebám lidstva a to především z důvodu celosvětového technologického vývoje, automobilového průmyslu spojeného s městskou i mimoměstskou dopravou. Zároveň s tímto poklesem potřeb narůstá sedavý způsob životního stylu, často provázený pohybovou inaktivitou, tedy nedostatkem pohybu. Pohybová inaktivita se řadí ve světovém žebříčku na čtvrté místo mezi rizikové faktory neinfekčních onemocnění a přispívá každoročně minimálně k dvěma milionům úmrtí, kterým se dá předcházet a zabránit. Dětství a dospívání je období, kdy je pravidelná pohybová aktivita nezbytná pro zdravý vývoj pevnosti kostí, funkčnosti svalového aparátu, udržení optimální tělesné hmotnosti a utváření kladných zdravotních přínosů do dospělosti a stáří. V tomto období se také formují vztahy a postoje dětí a mládeže k pohybové aktivitě, kdy motivace, dobrovolnost, kladné prožívání a spokojenost jsou rozhodující faktory pro její dobrovolnou, pravidelnou a dlouhotrvající realizaci v dospělosti. (Sigmundovi, 2011)
1 Syntéza poznatků
1.1 Problém
V současné době dochází k neustále se zhoršující životní úrovni obecně u všech jedinců.
Pohybová aktivita je jednou z prevencí, jak předcházet civilizačním chorobám, zlepšení životní úrovně a celkovému vzrůstu všech předpokladů pro zdravě vedený život. Těmto aspektům je třeba předcházet již v adolescentním věku, kdy zájem o veškeré aktivity často klesá.
1.2 Základní pojmy
KinantropologiePojem vymezuje vědu, která se zabývá strukturou a funkcí účelově zaměřených pohybových činností člověka, jejich rozvojem a kultivací v různě odlišných podmínkách prostředí. (Gajda, Fojtík, 2008)
Energetický výdej
Tímto termínem označujeme celkovou spotřebu energetických zdrojů, nezbytnou k zaručení existence organismu, jak v klidovém stavu, tak i při jakékoliv tělesné činnosti. Klidový metabolismus se podílí na energetickém výdeji sedavého člověka z 65%, tepelný účinek potravy z 10% a z 25% organismus hradí energetické požadavky při pohybové aktivitě. U populace věnující se sportu na vrcholové úrovni, nebo s velmi namáhavým zaměstnáním může energetický výdej při pohybových aktivitách tvořit až 50% z celkového energetického výdeje.
(Sigmundovi, 2011)
BM – bazální metabolismus
Také označovaný jako klidový metabolismus je základní látková přeměna organismů, které přetrvávají v klidu bez zapojení termoregulačních mechanismů. Ve své podstatě je to určité množství energie, které je nezbytné pro zachování základních životních funkcí organismu.
(Sigmundovi, 2011)
MET – metabolický ekvivalent
Jednotka MET se využívá ke klasifikaci intenzity pohybové aktivity a označuje násobek klidového metabolismu jedince. 1 MET odpovídá přibližně klidovému energetickému výdeji při sedu s pasivním pozorováním televize. Pokud vezmeme v úvahu běžnou chůzi, bude se jednat o intenzitu 3,3krát větší než klidový energetický výdej, tedy 3,3METů. (Sigmundovi, 2011)
Pohyb člověka
Lidský pohyb chápeme jako změnu vzájemného postavení, změnu polohy a změnu místní.
(Gajda, Fojtík, 2008)
Zdatnost
„Zdatnost (obecná) je nezbytným předpokladem pro efektivní fungování lidského organismu s optimální účinností a hospodárností a je podmíněna zejména fyziologickými funkcemi organismu.“ (Šeflová, 2014, s. 23)
Tělesná zdatnost
Je komplex předpokladů, díky kterým je možno optimálně reagovat na náročnou pohybovou činnost a určité vlivy zevního prostředí. (Gajda, Fojtík, 2008)
Rozumíme jí jako součást zdatnosti, která je měřena a určována za pomocí testů, které jsou specifické svým účelem. Použitím běžných diagnostických testových metod, je zjišťována pouze výkonnost subsystémů zdatnosti. (Hendl, Dobrý a kolektiv, 2011)
V současnosti se setkáme z rozdělením tělesné zdatnosti na zdravotně orientovanou zdatnost a výkonnostně orientovanou zdatnost. (Gajda, Fojtík, 2008)
Zdravotně orientovaná zdatnost: Podle Gajdy a Fojtíka (2008, s. 37) ji definujeme jako „zdatnost ovlivňující přímo či nepřímo zdravotní stav jedince a působící preventivně na zdravotní problémy spojené s hypokinézou“.
Výkonnostně orientovaná zdatnost: Lze ji chápat jako jeden ze základních předpokladů k podání co možná nejlepšího výkonu v sportovním, pracovním nebo jiném prostředí. (Vrbas, 2010)
Ve své publikaci Šeflová (2014) mimo jiné uvádí několik definic pohybového zatížení.
Pohybové zatížení – je součet všech zátěžových podnětů, které působí na lidský organismus.
Intenzita pohybového zatížení – Značí sílu zátěžového podnětu. Intenzitu rozeznáváme nízkou a vysokou, při kterých nemusí mít dostatečnou fyziologickou účinnost nebo pak naopak může vyvolat zranění nebo poškození.
Objem pohybového zatížení – značí celkový součet zátěžových podnětů během cvičební jednotky. Může být označen pomocí časové jednotky, počtu sérií nebo počtu opakování.
Frekvence – představuje důležitý parametr pro správný účinek určitého pohybového programu.
Frekvence značí počet cvičebních nebo tréninkových jednotek v daném časovém intervalu.
Sport
Z latinského „disportare“, kterému odpovídají výrazy bavit se, trávit příjemně volný čas, rozptylovat se, vychází pojem sport. Původně se tímto termínem označovaly činnosti prováděné v přírodě za účelem lovení zvěře, střílení lukem, puškou nebo chytání na udici, později se tímto začaly označovat závodní a soutěžní činnosti. Za kolébku moderního sportu je považována Anglie, proto je tento termín spojován především s touto zemí. V současnosti se sport používá pro označení činnosti prováděné soutěžní formou s jasně stanovenými pravidly.
(Gajda, Fojtík, 2008)
Jako samostatný subsystém tělocvičné aktivity chápe sport Hodaň (1997, s. 99). „Sport je specifická, přísně organizovaná činnost tělocvičného i jiného pohybového, technického či intelektuálního charakteru s dominující výkonovou motivací a z ní vyplývající prožitkovostí, realizující se v dosavadní absolutně či relativně maximálního výkonu v přesně vymezených a kontrolovaných podmínkách soutěže.“
Motorika člověka
Pojem je definován jako souhrn hybných jevů člověka, ve které jsou zahrnuty předpoklady člověka pro pohyb a vlastní pohyb člověka. (Gajda, Fojtík, 2008)
BMI
BMI = hmotnost (kg) / výška2 (m)
Body Mass Index, také index tělesné hmotnosti je nejjednodušší ukazatel, pracující s tělesnou hmotností a výškou jedince. Nevýhoda tohoto ukazatele je neobjektivnost, v ohledu na celkovou tělesnou hmotnost. Výsledek je zkreslený u lidí s vysokým podílem tukuprosté hmoty.
(Šeflová, 2014)
Tab. 1: Hodnoty BMI
Hmotnost BMI
Muži Ženy
Podváha < 20 < 19
Ideální hmotnost 20–25 19–24
Nadváha
mírná 25–30 mírná 24–29 střední 30–40 střední 29–40 extrémní > 40 extrémní > 40 Zdroj: Šeflová (2014)
Zdraví
Definice tohoto pojmu je podle Světové zdravotnické organizace (WHO, [online]) ideální stav celkové tělesné, duševní a sociální pohody. Je vnímáno komplexně, nejen jako stav nepřítomnosti nemoci či slabosti.
Na zdraví jedince se podílí několik faktorů, které ho výrazně ovlivňují. Je to zejména genetická výbava a individuální faktory, faktory prostředí, zdravotní péče a životní styl.
(Šeflová, 2014) Hypokinéza
Označení pro nedostatek pohybu je průvodním jevem našeho způsobu života, během posledních desítek let. Hypokinéza označující především sedavý způsob života, často vede k zdravotním problémům, doprovázený nerovnováhou mezi tělesnou a duševní zátěží.
(Masarykova univerzita, [online])
Pohybová inaktivita
Jedná se o pravý opak pohybové aktivity a z pohledu energetického výdeje, jde o stav organismu s minimálním tělesným pohybem a energetickými nároky odpovídající úrovni klidovému metabolismu. Lidé zapadající do této skupiny jsou označováni jako sedaví. Pohybová inaktivita je závažný zdravotní problém, ústící ve většině případech k obezitě a zatěžujícím chronickým onemocněním. Fyzicky nenáročný životní styl je možná příčina vysoké míry tohoto problému. Konkrétněji jednotlivé původy tohoto problému mohou být snižující se potřeby pohybové aktivity doma, v zaměstnání i ve společnosti, motorizovaný transport, využívání informačních technologií převážně při sezení, používání výtahů a eskalátorů, používáním automatických spotřebičů a přístrojů minimalizující tělesnou námahu a další. (Sigmundovi, 2011)
Monitorování terénní PA
Široké a rozsáhlé spektrum činností a prostředků, díky kterým je možné zjistit, sledovat a analyzovat úroveň pohybové aktivity daného jedince v jeho běžném životě. Monitorování terénní pohybové aktivity zahrnuje i údržbu a správu přístrojů (akcelerometry, pedometry, multifunkční přístroje), přípravu záznamových archů, dotazníků a tiskovin. Nutné je také představit způsob práce a manipulaci s danými zaznamenávacími přístroji a tiskovinami, způsob a správnost záznamu, předcházení chyb během měření a zajištění zpětnovazebních informací.
(Sigmundovi, 2011)
1.3 Charakteristika věkového období adolescence
Časově velice rozsáhlé období, dle jiných autorů kratší. Tento pojem je definován mnoha způsoby. Adolescence vyplňuje především druhé desetiletí života. Macek (2003) dělí období na tři fáze. Časná adolescence představuje časové rozmezí zhruba 10 až 13 let, střední adolescence 14 až 16 let a pozdní adolescence je vymezena od 17 do 20 let.
V pozdní adolescenci se jedná o období, kdy chce mladý člověk vypadat a žít jako dospělý, ale stále mu k tomu chybí podstatné vnitřní předpoklady, jako jsou zkušenosti a odpovědnost.
Pozdní období adolescence lze charakterizovat několika znaky.
Fyzické vyzrání – ukončen proces růstu, ustálená i váha.
Osamostatnění se – rodiče ztrácí svou nadřazenou pozici nad “dítětem“, spojené s touhou stát se dospělým.
Pocit nejistoty – přicházejí obavy z budoucnosti.
Proces hledání – vlastního místa ve světě, uspořádání si vlastních hodnot, postojů a cílů, kterých chci dosáhnout.
Hlubší socializace – dochází k přeskupení nebo k tvorbě nových přátelských skupin, například při přechodu na střední školu, později na vysokou školu, nebo do práce. Při tomto procesu jsou kladeny větší nároky na hloubku vztahu.
Podceňování a přeceňování sebe sama – výkyvy ve výkonu a v kázni ve škole, v práci.
Role rovnocenného oponenta – při diskuzích s dospělými již jedinec disponuje bystrým úsudkem, nezatěžují se předsudky, ale zkušenosti stále zaostávají.
Péče o zevnějšek – fyzická krása spadá mezi důležité v sebepojetí a je velice úzce spjata s psychosociální sexuální potřebou.
Sexuální aktivita a partnerský život – vzniká potřeba a touha se k někomu citově vázat, partner je idealizován, nárokován a sex není jen tělesnou záležitostí.
(Studium psychologie, [online])
1.3.1 Fyzické změny
Významnou změnou v tomto období je dospívání ve smyslu určité tělesné proměny a s tím jsou úzce spojené psychické procesy. Často dochází k výrazným změnám zevnějšku u adolescenta, a proto bývá taková změna prožívána, v horším případě může vést až ke ztrátě sebejistoty. Pokud ale dochází k pozitivním změnám, tak může docházet k nárůstu sebejistoty.
Aspekty fyzické proměny jsou podmíněny především dědičností a jsou také z velké části ovlivněny hormony, které působí především v tomto období. (Vágnerová, 2000)
V periodě pozdní adolescence dochází mimo změn výšky a váhy u některých adolescentů k zmohutnění svalového korzetu, což je způsobeno hlavně genetickou determinací.
(Jansa, Dovalil, 2007)
Perič (2004) označuje v období adolescence zvýšenou hormonální činnost za významný faktor, který ovlivňuje somatické změny jedince a vede k vývoji primárních a sekundárních pohlavních znaků. Tyto rozdíly pak tvoří sexuální odlišnosti mezi chlapci a děvčaty.
Ve věku dospívání se dostavují určité biologické odlišnosti. Lze rozlišit věk kalendářní, který je jasně daný datem narození jedince, věk biologický, hodnocený stupněm biologického vývoje organismu a třetím je věk sportovní. V případě vyššího biologického věku než kalendářního se jedná o biologickou akceleraci a naopak. Pokud je biologicky zaostalejší ve vztahu ke kalendářnímu věku, lze mluvit o biologické retardaci. Sportovní věk je vymezen dobou, kterou se jedinec věnuje pohybovým aktivitám a sportovní přípravě. Ke srovnání biologických rozdílů dochází okolo 18–20 let. V tomto věkovém rozmezí se ukončují fyzické i mentální složky. (Perič, 2004)
1.3.2 Psychické změny
V závislosti na hormonálních změnách, mimo fyzického vývoje, závisí i psychický vývoj a změny. Zvýšené působení hormonů působí na emoční ladění, respektive na jeho kolísavost, větší labilitu a tendenci k přecitlivěnému reagování i na běžné podněty. Adolescenti bývají vlastními pocity překvapeni a často ztrácí citovou jistotu a stabilitu. Nejsou schopni si vysvětlit
příčinu nepříjemných pocitů a reakce na tyto pocity je podrážděná a rozmrzelá. Druhou reakcí adolescenta je zhoršení nálady a chování. (Vágnerová, 2000)
Změna myšlení je jedním z typických znaků adolescence, tedy dospívání. Je ovlivněna postupným uvolňováním ze závislosti na určité realitě a schopností vytvářet formální logické operace, kdy podstatou je uvažování o více možných variantách. Nově získaná schopnost vede ale také k vyšší kritičnosti v pohledu na hodnoty a normy. Může se zde projevit pubertální negativismus, díky kterému adolescent upřednostňuje a zdůrazňuje vlastní názor a postoj k dané věci. (Vágnerová, 1997)
Vágnerová (2000) také tvrdí, že výsledkem ovlivňování zrání a učení je kognitivní vývoj.
Po dosažení období, kdy je jedinec vyzrálý a po získání určitých zkušeností se může dále rozvíjet.
Během dospívání se utváří více emocí a citů, díky jimž je tvořena osobnost. V období střední a pozdní adolescence ovšem dochází k určitému vyrovnání náladovosti a emoční lability, menší impulzivitě, menší emocionální dráždivosti a celkové vyšší stálosti. Tvorba struktury temperamentu je tedy zaznamenávána v časné adolescenci, v dalších období dochází pouze k dotváření, nebo již zůstává nezměněná. (Kon, 1986)
Dalšími výraznými změnami v psychice jsou v oblasti sociálních vztahů. V období adolescence dochází k dvěma podstatným přechodům. První podstatný přechod je, když jedinec opouští základní školu a druhý je po dovršení plnoletosti. Vágnerová (2000) uvádí, že vztahy s vrstevníky dokáží uspokojovat nejzákladnější psychické potřeby. Kamarádství v tomto období je cesta k osamostatňování se od rodiny, protože provozují společné zájmy, ze kterých je mnoho zážitků, společné soužití, což vede k poznávání společných znaků, postojů a odlišností. Ve vztahu s rodiči se brání manipulace ze strany rodičů a chtějí působit jako samostatní. Závislost mezi rodiči a jejich potomky je postupem času nahrazována vyspělejším citovým vztahem. Partnerský vztah v období adolescence uspokojuje po stránce emocionální a pomáhá k dosažení určité sociální prestiže.
1.4 Pohyb jako součást lidského života
Pohybová aktivita a pohybový režim patří mezi základní faktory podmiňující životní styl a ovlivňují zdraví člověka. (Šeflová, 2014)
1.4.1 Motorika člověka
Tento pojem je definován jako souhrn hybných jevů člověka, ve které jsou zahrnuty předpoklady člověka pro pohyb a vlastní pohyb člověka. Oproti antropogenezi, ze které se motorika člověka vyvíjí, se liší v cílevědomém zaměření pohybů. Lze ji charakterizovat odlišnostmi, jako jsou vzpřímené držení těla, bipední chůze, odlišnost hybnosti horních a dolních končetin, precizní uchopování drobných předmětů prsty rukou, pohybová lateralita, dovednostní pohyby, mluvní motorika. (Gajda, Fojtík, 2008)
Uplatnění plánovaných pohybů v lidském životě je široké a i v tomto ohledu je rozlišena motorika na každodenní, pracovní, tělocvičnou a bojovnou. Každodenní motorika jsou veškeré mimopracovní, netělocvičné činnosti a projevy, které jsou velice významné, proto jsou kladeny požadavky na hospodárné provedení, účelné, technicky správné, bezpečné i estetické. Pracovní motorika zahrnuje předpoklady a projevy v každé pracovní profesi. Důraz je kladen především na ekonomičnost pohybu. Tělocvičnou motoriku reprezentují veškerá tělesná cvičení.
(Gajda, Fojtík, 2008)
1.4.2 Životní styl
Životní styl představuje způsob života jedince nebo skupiny osob v daném místě a obdobím historického vývoje společnosti. Vyznačuje se každodenním chováním člověka, či více osob, přičemž se dostavuje projevů hodnot, akceptovaných souhrnů norem, zájmů, postojů, potřeb či zacházení s materiálními i sociálními životními podmínkami a prostředím. Za ukazatele se považuje způsob využívání volného času. Dospělí obyvatelé vyspělých zemí disponují průměrně 3–4 hodinami volného času. Životní styl lze rozdělit dle trávení volného času na konzumní a pohybově aktivní a zdraví životní styl. (Sigmundovi, 2011)
Vztah životního stylu a zdraví jedince je významný. Vlivu životního stylu na zdraví je přisuzováno až necelých 50%. (Šeflová, 2014)
a) Faktory životního stylu
Řada faktorů má vliv na životní styl, mezi nejvýznamnější patří pohybová aktivita. Dále mezi ně patří výživa, pitný režim, pracovní režim, volný čas, duševní pohoda, duševní zdraví, socioekonomický status, vliv okolí, sociální vztahy, úroveň lékařské péče a další. (Šeflová, 2014)
Pohybová aktivita
Mezi hlavní prvky zdravého životního stylu zaujímá hlavní místo pravidelně prováděná pohybová aktivita. V posledních desetiletí podstatně klesá množství pohybu, i přesto že zůstává nezměněno genetické vybavení jedince. Pravidelná pohybová aktivita v kombinaci s přiměřeným energetickým příjmem jsou nejlepším, nejbezpečnějším a ekonomicky nenákladným preventivním, nebo i léčebným prostředkem civilizačních onemocnění. Pozitivně je také hodnocen sociální a emotivní vliv pohybové aktivity na životní styl a kvalitu života. Pravidelná pohybová aktivita má mimo jiné mnoho přínosů pro celkovou životní spokojenost a osobní pohodu. Jedná se o významnou celkovou nezávislost, sebeobslužnost a samostatnost. Tyto přínosy jsou významné zvlášť u starších osob, úroveň se s vyšší úrovní tělesné zdatnosti prodlužuje v čase a zvyšuje z hlediska kvality. (Šeflová, 2014)
Výživa a pitný režim
Spolu s pohybovou aktivitou utváří nejpodstatnější složku životního stylu, kterou lze ovlivnit vlastním chováním a návyky. Ke zdravé výživě patří přiměřený energetický příjem makroživin a adekvátní příjem esenciálních látek jako jsou vitamíny, minerály, stopové prvky,
enzymy, esenciální kyseliny a aminokyseliny. Potřeba energetického příjmu je individuální záležitostí a závisí především na věku, pohlaví, tělesné výšce a hmotnosti. Podstatnou roli hrají také fyziologické ukazatele, tělesná aktivita, stres, kouření a konzumace alkoholu. (Šeflová, 2014) Všeobecná doporučení pro výživu a pitný režim závisí ve velké míře na národních zvyklostech a rodinné situace. Mezi nejvšeobecnější doporučení spadá udržování rovnováhy v energetické bilanci jako rozdílu mezi energetickým příjmem a výdejem. Dále můžeme hovořit o celkovém snížení příjmu nasycených tuků, zvýšení podílu obilovin s nízkým glykemickým indexem, zvýšení podílu ovoce a zeleniny. Červené maso by mělo být konzumované v přiměřeném množství a uzeniny by měly být omezeny. (Sjöström, 1999)
Pitný režim hraje podstatnou roli v pokrytí každodenní ztráty tekutin v těle způsobené vyloučením močí, stolicí, dýcháním a kůží. Část příjmu vody se denně vytvoří v těle metabolickou činností, s potravou přijmeme necelý 1 litr vody a zbytek dodáváme tělu ve formě tekutin. I pitný režim je individuální záležitostí a i v tomto případě příjem tekutin je podmíněn řadě determinantů, jako jsou věk, pohlaví, tělesná hmotnost, složení těla, složení a množství stravy, tělesná aktivita, prostředí, oblečení, teplota těla, zdravotní stav a další. Nejvhodnější je pití čisté vody nebo pramenité a slabě mineralizované přírodní vody bez oxidu uhličitého. Dále je také možné konzumovat šťávy (ovocné, zeleninové), neslazené a ne moc silné čaje či nápoje z praženého obilí. Každý člověk má rozdílnou potřebu, která se pohybuje v rozmezí od méně než 1 litr za den až po několik litrů za den. (Šeflová, 2014)
Socioekonomický status
Pro celkový pocit osobní pohody hraje významnou roli finanční situace, která zajišťuje jakýsi práh ekonomického standardu. U většiny seniorů dochází po ukončení pravidelného pracovního procesu k změnám ve finanční situaci, vedoucí k nevhodným úpravám dietních návyků, snížení kvality stravy, omezení aktivit ve volném čase, omezení pohybových aktivit, které mohou být finančně nákladné. V tomto případě se jedná o ekonomické limity stárnutí.
(Šeflová, 2014)
Duševní pohoda a zdraví
Ryff a Keyes (1995) rozdělili osobní pohodu na šest základních dimenzí:
sebepřijetí – pozitivní postoj k sobě samému, přijetí dobrých i špatných vlastností, přijetí vlastní minulosti,
pozitivní vztahy s druhými – schopnost empatie, kladné a uspokojující vztahy s druhými,
autonomie – schopnost zachování vlastního názoru a jednání,
zvládání životního prostředí – vidění příležitostí a využití vnějšího dění pro vlastní cíle a potřeby,
smysl života – směřování k dosažení životních cílů, cílesměrnost,
osobní rozvoj – pocit trvalého vývoje, otevřenost novému, nepřipouštění si pocitu nudy.
Duševní pohoda podstatně ovlivňuje úroveň životního stylu. Duševní zdraví musí zahrnovat znaky štěstí, duševní vyrovnanosti a sebeúcty. (Šeflová, 2014)
b) Dnešní životní styl
V současnosti je člověk vystaven odlišným životním podmínkám než před mnoha tisíci lety. S výrazným poklesem pohybových aktivit a celkovým nedostatkem pohybu v kombinaci s nadbytečným energetickým příjmem se reprezentují rysy novodobého životního stylu u mnoha jedinců a vedou k poruchám regulačních systémů, přináší s sebou zdravotní rizika a vedou k poruchám, které mohou vyústit do řady onemocnění. Onemocnění jsou známá jako civilizační choroby nebo také hromadná neinfekční onemocnění. (Šeflová, 2014)
V souvislosti s životním stylem se stále více setkáváme s pojmem sedavý způsob života, který nepředstavuje nic jiného než nedostatek tělesného pohybu jak v zaměstnání, tak i ve volném čase. Snížená pohybová aktivita a zvýšené psychické nároky vedou často ke vzniku únavy, která následně podporuje inaktivitu tak moc, že je člověk schopen pouze více přijímat, než ze sebe vydávat. Jinými slovy jsou preferovány spíše pasivní aktivity, jako jsou sledování televize, práce na počítači než ty aktivní, jako je cvičení a podobně. Mnozí řeší zvýšené psychické nároky nadměrným příjmem potravy, hlavně ve večerních hodinách a tak dochází ke vzniku energetické nerovnováhy a následně poruchám tělesného i duševního zdraví, u jedinců, kteří mají dispozice, tak vznikají civilizační choroby. Oproti sedavému způsobu života se lze setkat i s pojmem „aktivní životní styl“, ve kterém mimo základních určujících složek zaujímá své místo i pohybová aktivita, především pravidelná a řízená. (Šeflová, 2014)
1.4.3 Pohybová aktivita
Mezi základní koncepty kinantropologie patří právě pohybová aktivita, která také představuje chování a jednání člověka. Toto chování a jednání má komplexní charakter určený vzájemnými vazbami biologické, psychické, psychomotorické a sociální stránky člověka.
Vyznačení pohybové aktivity se děje pomocí typických lidských znaků, jako jsou cílevědomost, sociální determinovanost a spojení s procesem komunikace mezi lidmi. Charakterizována je ve většině případech frekvencí, intenzitou, dobou trvání a druhem pohybové činnosti, což podle Frömel et al. (1999) se dá zkráceně uvést jako zkratka FITT, kdy terminologicky rozlišují pojem velikost pohybové aktivity jako míru objemu a intenzity pohybových činností a pojem úroveň pohybové aktivity jako míru zastoupení jednotlivých složek. Je možné dosáhnout charakteru pohybového zatížení, po dosažení určité úrovně a vyvolání adaptačních účinků k rozvoji tělesné zdatnosti a psychomotorických dovedností. Častá definice pohybové aktivity je tělesný pohyb zajištěný kosterním svalstvem, kde výsledkem je energetický výdej. Rozdíly mezi příjmem a výdejem energie s vyšším podílem příjmu provází dnešní populaci. Velká část v dospělém
i dětském věku trpí hypokinézou (tzn. nedostatkem pohybové aktivity). Nižší podíl energetického výdeje se projevuje sice pomalu a postupně, ale následky se poté velice obtížně odstraňují.
(Suchomel, 2006)
Pohybová aktivita je také důležitým determinantem v průběhu celé ontogeneze, na kterém se podílí, spoluvytváří a usměrňuje vývoj lidského organismu. Pro tělesný a psychický vývoj člověka je takřka nevyhnutelná, protože se za pomocí pohybové aktivity rozvíjí lidské orgány, které nemohou zůstat bez funkce. V tomto ohledu je charakterizována průběhem, výsledky nebo vnitřním prožíváním. Za specifickou formu pohybové aktivity se považuje tělocvičná aktivita, představující souhrn konkrétních tělesných cvičení, která jsou definována jako pohybové činnosti zaměřené na zdraví, výchovu člověka, pohybové a tělesné zdokonalování. (Suchomel, 2006)
Frömel et al. (1999) vymezují pohybovou aktivitu na organizovanou a neorganizovanou.
Organizovaná aktivita je pohybová aktivita, která je vedena trenérem, učitelem nebo cvičitelem.
Neorganizovaná je chápána jako pohybová aktivita spontánní, prováděná volně, bez jakéhokoliv pedagogického vedení.
Z pohledu životního stylu ji můžeme dělit na pohybovou aktivitu vykonávanou v zaměstnání nebo ve škole, v domácnosti, ve volném čase a sportu, ale také jako součást dopravy a přesunů z jednoho místa na místo jiné. (Sigmundovi, 2011)
Úroveň pohybové aktivity dětí se podle Sigmundových (2011) liší od dospělých jedinců dědičnou biologickou potřebou být spontánně pohybově aktivní. Také je ale ovlivněna a závisí na řadě činitelů:
biologický činitel – zralost, růst,
psychologický činitel – motivace, sebehodnocení, smysl pro kontrolu,
sociokulturní činitel – rodina, demografické hledisko,
ekologický činitel – materiální vybavení, bezpečnost, klima.
Výslednou úroveň pohybové činnosti z části podmiňují čtyři základní složky:
morfologická – tělesné dispozice,
motorická – pohybové předpoklady jedince,
motivační,
koordinační.
a) Biologické změny
Trávící systém a metabolismus
Vlivem pravidelné pohybové aktivity dochází ke zlepšení lipidového profilu ve smyslu charakteristicky zvýšené koncentrace HDL a také zvýšené kapacity triglyceridového metabolismu. Aktivní osoby vykazují efektivnější glukózový metabolismu, klesá klidová produkce inzulínu, dochází k podpoře střevní peristaltiky a procesu trávení. (Šeflová, 2014)
Kostní tkáň
Hustota kostní tkáně bývá v některých částech vyšší u pravidelně sportujících osob než u neaktivní populace. Mechanické zatěžování vyvolává obnovu kostní tkáně a snižuje její úbytek.
Pravidelná pohybová aktivita působí jako prevence osteoporózy nebo také jako podpora tvorby kostní tkáně při vzniklém onemocnění. U dětí a mládeže má pravidelná pohybová aktivita prokazatelný vliv na hustotu a množství kostní hmoty, pokud dojde k zachování pohybu do pozdějších let, vychází z něho benefit při úbytku kostní hmoty ve stáří. Při pohybu také zesilují šlachy, vazy, zvyšuje se tahová odolnost a vliv má i na přestavbu pojivové tkáně. (Šeflová, 2014)
Svalová tkáň
Během pohybu dochází k poklesu množství tělesného tuku a zvýšení tukuprosté hmoty.
Ve svalech dochází k zvýšení kapacity jednotlivých zdrojů energie a aktivitě enzymů. Stoupá množství kontraktilních bílkovin, stoupá také obsah iontů draslíku. Dle charakteru zatížení se může měnit poměr svalových vláken. Zlepšuje se prováděný pohyb z hlediska ekonomičnosti, zlepšuje se účinnost práce svalu. (Šeflová, 2014)
Kardiovaskulární systém
Pohybová aktivita působí na zlepšení práce srdce (ekonomičnost), snižuje se potřeba na kyslík a energetické zdroje, dochází k zvýšené kontraktilitě a výkonnosti srdečního svalu.
Pokud se jedná o zátěž vytrvalostního charakteru, zlepšuje se hlavně systolický objem a minutový srdeční objem, zejména u jedinců mladšího věku. U zátěže střední a submaximální intenzity dochází ke zlepšení krevní cirkulace. (Šeflová, 2014)
Dýchací systém
Dochází k ekonomizaci dýchání a zlepšují se téměř všechny parametry týkající se dýchání, jakou jsou maximální spotřeba kyslíku (VO2max), frekvence dýchání (fB) a další. (Šeflová, 2014)
Neuroendokrinní systém
Zvyšuje se aktivita autonomní nervové soustavy, dochází k vzestupu vagotonie v klidu, dlouhodobě se zvyšuje parasympatikotonie a snižuje sympatikotonie. Snižuje se také sekrece katecholaminů, produkovaných dření nadledvin. (Šeflová, 2014)
Psychika
Pravidelný pohyb snižuje stres, snižuje výskyt depresí a úzkosti, zvyšuje sebedůvěru a aktivuje postoje člověka k vlastnímu zdraví. Přispívá k duševní svěžesti, zlepšení adaptace na stres a pracovní zatížení. Veliký význam hraje pohybová aktivita při emocionálním ladění člověka. (Šeflová, 2014)
b) Pohyb během ontogeneze a jeho význam
Všechny děti, které dostanou adekvátní herní příležitost, jsou ve své podstatě pohybově aktivní a tvoří nejaktivnější segment naší populace. Pohybová aktivita nabývá svého vrcholu u dětí kolem 12. roku, poté začíná klesat a výrazného snížení se dostává ve věkovém rozmezí
13 až 18 let, především u dívek. Chlapci jsou pohybově aktivnější než dívky v průběhu školního věku. Za ideální období pro tvorbu trvalého vztahu k systematickému vykonávání pohybových a sportovních činností se považuje právě dětský a mládežnický věk. Velice důležité je začít s pravidelnými pohybovými aktivitami již v dětství, protože si dítě vytváří vztah k mnoha činnostem a je možné mu vštěpovat zásady správného pohybového režimu. Optimální jsou řízené pohybové činnosti s charakterem seznamovacím a vzdělávacím v kombinaci spontánních pohybových aktivit. (Suchomel, 2006)
Pravidelná pohybová aktivita, jak již potvrdila řada studií, už v dětství a adolescenci má pozitivní vliv na aerobní kapacitu, rizikové faktory ischemické choroby (krevní tlak, lipidový a sacharidový metabolismus, tělesný tuk) a hustotu kostní hmoty. Pravidelné cvičení má vliv momentální na nedospělého jedince, ale také je významné pro přenos pozitivních efektů získaných v mládí do dospělosti. Přenos z mládí do dospělosti probíhá dvěma způsoby. Pohyb v dětství přímo ovlivňuje pozitivně zdraví v dospělosti (pohybově aktivní žena v dětství má v dospělosti větší kostní denzitu), nebo pohybově aktivní způsob života v dětství a dospívání přetrvává až do dospělosti. (Šeflová, 2014)
c) Pohybová inaktivita
Současný životní styl je jednou z příčin celé řady hromadně se vyskytujících neinfekčních onemocnění (HNO), jejichž výskyt zaznamenáváme u četné většiny industriálních národů.
Klinické experimenty, které podporují tento poznatek, ukazují, že je možné dosáhnout snížení rizika HNO a to hlavně pomocí zvýšené pohybové aktivity a zlepšením složení stravy. Osvojením životního stylu podobnému našich předků je možné zvrátit progresi právě HNO. Neinfekční chronická onemocnění, jinak řečeno civilizační nemoci, bývají zapříčiněna skupinou faktorů, nesoucí pojem metabolický syndrom. S metabolickým syndromem se lze setkat především u osob, které mají určitou genetickou predispozici při nevhodném životním stylu, charakterizovaném nadměrným energetickým příjmem a nedostatečným množstvím pohybu. (Šeflová, 2014)
Nedostatek pohybové aktivity způsobuje celou řadu zdravotních problémů.
Poruchy hybné soustavy:
osteoporóza (řídnutí kostí),
oslabení svalů (hypotrofie),
zkrácení svalů,
oslabení meziobratlových plotének,
funkční snížení nožní klenby.
Poruchy látkové výměny a soustavy hormonální:
obezita (nadměrné ukládání tukových zásob),
diabetes mellitus II. typu – cukrovka,
ateroskleróza – porucha prokrvení srdce, mozku, dolních končetin,
hormonální a metabolická nerovnováha.
Poruchy krevního oběhu:
ischemická choroba srdce a mozku s poruchami jejich funkcí,
ischemická choroba dolních končetin,
záněty žil, žilní městky (varixy),
vmetky krevní sraženiny ze žil dolních končetin do plic (plicní embolie),
poruchy regulace krevního tlaku (hypertenze, hypotenze kolísavý TK).
Poruchy nervové soustavy:
poruchy spánku,
neuróza,
cévní mozková příhoda,
nerovnováha vlivu sympatiku a parasympatiku.
Poruchy trávící soustavy:
poruchy vstřebávání a trávení živin, poruchy mechanického zpracování potravy,
vředová choroba v žaludku a dvanáctníku – častější výskyt.
Poruchy imunity:
záchvaty astmatiků,
výskyt rakoviny prsu a tlustého střeva.
Drogové závislosti:
akutní a chronické projevy intoxikace různými drogami, nikotinem nebo alkoholem.
(Šeflová, 2014) Obezita
U dnešní populace bývá právě obezita jedním z nejčastějších a prvotních výskytů při nedostatku pohybu, tedy při snížené pohybové aktivitě, hypokinezi.
Po kouření se největším světovým problémem lidstva stává obezita. (Practicus, 2008, s. 42) Jinými slovy také závažné chronické metabolické onemocnění, reprezentující se jako důležitý rizikový faktor, bývá často jednou z příčin chronických onemocnění. Charakterizovat by se dala jako zvýšený podíl tuku na tělesném složení a vzestup hmotnosti nad normální rozmezí.
Vzestup je registrován nejen u dospělých, ale i u dětí, což je zvláště rizikové. Podle WHO z roku 2002 je tento problém považován za šesté nejdůležitější riziko, které ovlivňuje lidské zdraví.
(Kunešová, et al., 2005)
Výskyt je registrován zhruba u 20% obyvatel, u mužů i u žen. Hrozící však je, že výskyt stále roste, a proto se stává celosvětovou epidemií. Vznik je podmíněný dědičností a vlivem prostředí, kdy dědičnost je významný faktor, kterému ale není jednoduché předcházet. Důležitější je v tomto případě vliv prostředí, uplatňující se pozitivní energetickou bilancí, tzn. nadměrným přísunem energie, který převýší energetický výdej. Dochází tak k nerovnováze mezi nadměrným příjmem potravy a sníženým výdejem energie (hlavně při snížené pohybové aktivitě). Špatné návyky, jako jsou jízda autem, sezení u počítače, nadměrné sledování televize, způsobené pohodlným životem, často vedou právě k pozitivní energetické bilanci. (Krahulec, Boris, 2005)
1.4.4 Pohybová aktivnost
Pokud se hovoří o prevenci před chronickými onemocněními, pak pohybová aktivnost je jedním z nejdůležitějších faktorů. Společně s pohybovou aktivitou, pohybovou nedostatečností patří mezi základní kinantropologické pojmy. Pohybová aktivnost zastupuje souhrn sportovních a jiných pohybových aktivit, které mají kladný vliv na zdraví a jsou vykonávané v časové jednotce ucelené, nebo v intervalech s určitým odstupem. Právě trvalá pohybová aktivnost (tzn. pohybová aktivita vykonávaná pravidelně v obecně doporučeném objemu) je zařazena mezi nejdůležitější faktory zdraví všech lidí, nehledě na věk. (ANON, 2008)
Pohybová aktivnost je komplexní záležitostí, pod kterou spadá mnoho druhů pohybové a sportovní činnosti, jako je například od těch nejzákladnějších, chůze, práce na zahradě, ale také cvičení, posilování nebo běhání. Ovlivněna je mnoha determinanty, mezi které patří charakterové vlastnosti jedince (sebevědomí, přesvědčení), podpora od přátel a od rodiny.
(Hendl, Dobrý a kolektiv, 2011)
1.4.5 Zdravotní benefity pohybové aktivnosti mládeže
Většina současných studií řeší benefity pohybové aktivnosti u dospělé populace, i přesto ale najdeme řadu těch, kteří se zabývají mládeží. Evidence vykazují pozitivní vliv pohybové aktivnosti mládeže na aerobní zdatnost, krevní tlak, zvýšení tělesné zdatnosti u obézních a snížení jejich hmotnosti, zvýšení míry mineralizace kostí. (Bar-Or & Baranowski, 1994)
V problematice vztahující se k mládeži existují dvě závažné problémové oblasti. Jsou to bezprostřední krátkodobé benefity pohybové aktivnosti mládeže a transferové efekty (tzn. určitá šance přenosu benefitů do dospělosti, které jsme získali v mládí). (Bar-Or, 1995)
Zjišťování zda má na rizikové faktory vliv pohybově aktivní způsob života byl zjišťován intervenčními pohybovými programy v časovém rozsahu několika týdnů, i měsíců. Průřezové studie vyobrazují srovnání mládeže sportující a se sedavým způsobem života. Ovšem musí se brát v potaz, že výsledky rizik vztahující se ke zdraví nemusí být výsledkem samotné pohybové aktivnosti, ale mohou být projevem dědičnosti, nebo dřívějších událostí, jež se udály před začátkem pohybové aktivnosti daného jedince. (Hendl, Dobrý a kolektiv, 2011)
V této problematice se setkáváme s různými názory jednotlivých autorů. Tak například v knize od autorů Bar-Or & Baranowski (1994) najdeme tvrzení, že obézní dospívající jsou méně pohybově aktivní než jejich hubení vrstevníci. V průřezových studiích od Alperta & Wilmora (1994) se lze dozvědět o zdravotních rizicích, které nesou mírně zvýšený krevní tlak právě u adolescentních jedinců, vedoucí sedavý způsob života ve srovnání s pohybově aktivními. Podle Armstronga & Simons-Mortona (1994) mají příznivější profil lipidů pohybově aktivní dospívající s vysokou aerobní zdatností, než jejich vrstevníci se sedavým způsobem života nebo nižší aerobní zdatností.
Po zhodnocení mnoha rozdílných nadhledů na danou problematiku, lze zrekapitulovat, že pohybová aktivnost má velký význam v prevenci. Zabraňuje vzniku a rozvoji určitých chorob jako jsou srdeční choroby, cukrovka nebo rakovina tlustého střeva, podporuje a zvyšuje kostní denzitu, odolnost imunitního systému, úroveň HDL („dobrý cholesterol“). V neposlední řadě je také pohybová aktivnost důležitá, protože potlačuje, snižuje, nebo odstraňuje rizikové faktory, mezi které je zařazena obezita, vysoký krevní tlak a deprese. (Hendl, Dobrý a kolektiv, 2011)
1.4.6 Doporučení k provádění pohybové aktivity
Veškerá prováděná pohybová aktivita má kladné vlivy na naše tělo a organismus. Mimo snižování tělesné hmotnosti, také prodlužuje aktivní dlouhověkost a podporuje zdraví. Provádění pohybové aktivity je limitováno specifiky, jako je věk, pohlaví, aktuální zdravotní stav, socioekonomický status, zaměstnání, okolní prostředí, roční období nebo počasí, ale i přesto existují obecná doporučení k této činnosti v závislosti podpory zdraví. Bohužel metodika monitorování limituje kontrolu a evidenci terénní pohybové aktivity, která je provozovaná běžnou populací. I přesto lze stanovovat její úroveň, s pomocí minimálních technických nároků podle FITT charakteristik. Tyto charakteristiky nepředstavují nic jiného než frekvenci, intenzitu, typ a trvání. S ohledem na věk se setkáváme s řadou rozdílných doporučení. Není vhodná realizace pro široké věkové spektrum, je třeba jednotlivé věkové kategorie odlišit daným doporučením.
Důležitá část v ontogenezi jedince je období puberty. (Sigmundovi, 2011)
Doporučení k realizaci terénní pohybové aktivity pro podporu zdraví, které uvádí ve svém vědeckém článku Oja, Bull, Fogelholm & Martin (2010), vycházejí ze čtyř základních principů.
Veškerá provozovaná pohybová aktivita je přínosnější, než žádná pohybová aktivita.
Zdravotních přínosů z pohybové aktivity je daleko více než rizik, plynoucích z prováděné aktivity.
Během vyšší intenzity, častější frekvence nebo delší době realizace pohybové aktivity se mnoho zdravotních přínosů zvyšuje.
Do určité míry jsou zdravotní přínosy z pohybové aktivity nezávislé na věku, pohlaví, či národnostní příslušnosti.
Sigmundovi (2011) také uvádí pro skupinu adolescentů ve věku 11–18 let doporučený denní počet nachozených kroků rozdílný u chlapců a u děvčat. Ve většině dnů během týdne by denní počet kroků měl dosahovat u chlapců 13000, u děvčat 11000. Provádění pohybové aktivity alespoň střední intenzity, po dobu 60 minut každý den. Pod tyto aktivity patří:
pohybová aktivita střední intenzity nebo chůze (nejméně 30 min., alespoň 5krát týdně),
pohybová aktivita vysoké intenzity podporující rozvoj a udržení kardiorespirační zdatnosti (nejméně 20 min., alespoň 3krát týdně),
kombinace předchozích doporučení pro PA vysoké nebo střední intenzity s možností rozložení času do 10minutových i delších úseků v rámci celého dne.
Pro kategorii dospělé ve věku 18–65 let jsou tyto doporučení rozšířena o tělesné cvičení (8–10 cviků), pro posílení velkých svalových skupin alespoň 2krát týdně a o tělesná cvičení podporující udržení a rozvoj flexibility alespoň 2krát týdně po 10minutách. Počet kroků se snížil a je shodný s kategorizací pohybové aktivity podle Tudora-Lockeho a Bassetta (2004).
Tudor-Locke a Bassett (2004) stanovili kategorizaci pohybové aktivity na základě počtu naměřených kroků zdravé populace:
méně než 5000 kroků denně – sedavý způsob života,
5000-7499 kroků denně – nízká aktivita,
7500-9999 kroků denně – částečně aktivní,
10000-12499 – kroků denně – aktivní,
12500 a více kroků denně – vysoce aktivní.
Mezi další doporučení patří podpora pěšího a cyklistického transportu, namísto dopravy autem, či autobusem, snaha zachovat při specializované sportovní přípravě všestranný pohybový rozvoj, zvýšit podíl adolescentů, kteří během tělesné výchovy (jedné vyučovací jednotky) stráví alespoň 50% času při pohybové aktivitě střední až vysoké intenzity a kteří se alespoň 3x týdně zapojí do organizované pohybové aktivity, snížit sledování televize nebo monitoru počítače, které by nemělo překročit 2 hodiny denně. (Sigmundovi, 2011)
WHO doporučuje pro objem, intenzitu a frekvenci fyzické aktivity pro kategorii ve věku 5–17 let, 18–64 let a nad 65 let.
Pro děti a mládež (5–17 let) se doporučuje každý den pohybová aktivita po dobu nejméně 60 minut střední až vysoké intenzity. Fyzická aktivita nad 60 minut během dne přináší další zdravotní výhody (benefity). Denní aktivity by měli být aerobního charakteru vysoké intenzity a cvičení síly realizované alespoň 3krát týdně.
Dospělí ve věku 18–64 let by během týdne měli absolvovat nejméně 150 minut střední intenzity aerobní fyzické aktivity nebo nejméně 75 minut ve vyšší intenzitě
aerobní fyzické aktivity. Třetí varianta by byla kombinace v obou pásmech intenzit. Délka aerobních aktivit by měla být alespoň 10 minut. Pro další zdravotní benefity by se mělo množství aktivit ve středních intenzitách zvýšit k 300 minutám týdně nebo 150 minutám vyšších intenzit nebo použít kombinaci obou pásmech.
Rozvoj síly velkých svalových skupin by měl být prováděn alespoň 2krát týdně.
Jiná doporučení, která uvádí Frömel, Novosadil, Svozil (1999) jsou zaměřena na energetický výdej, počet kroků a denní časové rozmezí prováděné pohybové aktivity.
Energetický výdej během vykonávané pohybové aktivity by měl být nejméně u chlapců 11 kcal×kg-1×den-1, u dívek 9 kcal×kg-1×den-1.
Minimální denní počet kroků a poskoků u chlapců 11000 a u dívek 9000.
Denní pohybová aktivita by měla dosahovat u chlapců 75 minut a u dívek 65 minut.
1.5 Základní prostředky zjišťování terénní PA
Monitorování terénní pohybové aktivity je souhrn nezbytných činností a prostředků, zajišťujících sledování a analyzování mimolaborní pohybové aktivity, které realizujeme v běžných pracovních podmínkách a u kterých je snaha zachovat maximální přesnost během daného měření. Při monitorování pohybové aktivity, je snaha pomocí neinvazivních přístrojů (akcelerometry, pedometry a multifunkční přístroje) a subjektivních metod (záznamní archy, dotazníky a rozhovory) minimalizovat chyby a nepřesnosti při sledování a kvantifikaci. Je dbáno především na validitu, reliabilitu a reaktivitu přístrojů a subjektivních metod, pečlivost na přípravu a organizování monitoringu, ale i při zpracovávání a analýze dat. (Sigmundovi, 2011)
Dále Sigmundovi (2011, s. 11) uvádí: „Cílem monitorování terénní pohybové aktivity je získat co nejpřesněji popis úrovně realizované pohybové aktivity spolu s jejími sociálními, biologickými a environmentálními determinantami, koreláty a mediátory pro formulování edukačně a zdravotně orientovaných doporučení a intervencí k pohybově aktivnímu a zdravému životnímu stylu.“
Podle Sirada a Pata (2001) prostředky pro monitorování dělíme na:
kriteriální standardy – přímé sledování, dvojitě izotopicky značená voda a nepřímá kalorimetrie,
sekundární měření – přístroje pro sledování srdeční frekvence, akcelerometry, pedometry, multifunkční přístroje,
subjektivní metody – dotazníky, záznamové archy, rozhovory.
Dle tvrzení Armstronga a Welsmana (2006) a Blaira, Mansona a Paffenbargera (2009) se prostředky pro monitoring rozdělují na:
objektivní – přímé sledování, dvojitě izotopicky značená voda a nepřímá kalorimetrie, snímače srdeční frekvence, akcelerometry, pedometry, multifunkční přístroje,
subjektivní – dotazníky, záznamní archy, rozhovory.
Frömel, Novosad, Svozil (1999) uvádějí hlavní indikátory, neboli FITT (FIDD) charakteristiky, původem převzaty z angličtiny, charakterizující velikost pohybové aktivity:
frequency – frekvence,
intensity – intenzita,
time – doba trvání pohybové činnosti,
type – druh pohybové činnosti.
V současné době patří mezi nepoužívanější ukazatele velikosti pohybového zatížení stanovení relativní energetické spotřeby vyjádřené v kilokaloriích nebo kilojoulech na kilogram tělesné hmotnosti za jednu hodinu (kcal×kg-1×h-1 nebo kJ×kg-1×h-1) a stanovení intenzity zatížení vyjádřené v jednotkách METs. Jednotka 1 MET odpovídá klidovému výdeji energie, který je definován jako energetický výdej v nečinném sedu, kdy dospělý člověk spotřebuje 3,5 ml O2×kg-1×min-1 a přibližně to odpovídá 1 kcal×kg-1×h-1. (Frömel et al., 1999)
Intenzitu pohybové aktivity lze určovat podle jednotlivých aktivit, kde jsou klasifikovány jednotlivé pohybové činnosti podle intenzity vyjádřené v jednotkách METs. (Suchomel, 2006)
Frömel et al. (1999) doporučuje používat rozlišení intenzity pohybové aktivity do tří jednotlivých pásem:
nízké zatížení < 3,0 METs nebo < 4 kcal×min-1,
střední zatížení 3,0-6,0 METs nebo < 4-7 kcal×min-1,
vysoké zatížení > 6,0 METs nebo > 7 kcal×min-1.
1.6 Internet a systém Indares
Internet se stal fenoménem dnešní doby téměř ve všech ohledech. Podle Hendla a Jansy (2007) se stal postupem času každodenním prostředkem komunikace, kterou využívá stále více lidí na celém světě. Do 90. let byl ve výzkumné sféře využíván pro vzájemnou komunikaci výzkumníků. Během dalších let, po té co došlo k masovému rozšíření internetu, se stal důležitou technikou pro výzkum.
Hendl a Jansa (2007) uvádí nejvýznamnější metody internetového výzkumu, mezi které můžeme zařadit právě online dotazníkové šetření. Mezi výzkumníky patří dnes dotazníkové šetření mezi nejoblíbenější aplikace výzkumných metod založených na internetu. Během online dotazníkového šetření dochází k dotazování účastníků pomocí dotazníků. Účastníci vyplní dotazník pomocí internetu na serveru instituce, nebo u poskytovatele této služby.
Hendl a Jansa (2007) uvádí několik výhod a nevýhod internetového šetření.
Mezi výhody pro výzkumníky patří:
levnější výzkum v porovnání s dotazníky tištěnými,
čas – kratší doba realizace,
pohodlí pro výzkumníka,
více dostupných činitelů,
přístup k citlivým tématům,
větší přesnost a efektivnost vstupu dat a analýzy,
provedení dalšího sledování,
poskytnutí zpětné vazby.
Výhody pro zkoumané členy:
anonymita,
pohodlí při vyplňování,
jednoduchost použití,
vyšší zájem o účast,
získání zpětné vazby.
Mimo výhody se ale potýkáme při tomto typu šetření i s nevýhodami.
Možnost problémů s technickým zařízením,
možné chyby po vstupu,
větší časové požadavky na tvorbu dobrého rozhraní pro komunikaci,
volba prostředí – malá možnost.
Indares
Jedná se o systém, zaměřený zejména na pohybovou aktivitu. Komplexní online systém je dostupný každému běžnému uživateli, umožňuje záznam, analýzu a komparaci PA. Projekt je vyvíjen ve spolupráci s Centrem kinantropologického výzkumu na Fakultě tělesné kultury Univerzity Palackého v Olomouci a hlavním cílem a smyslem je podpora výzkumu a vzdělávání v oblasti PA, informovat uživatele a celkové pozvednutí zdravého životního stylu. Při vstupu na webovou stránku nás uvítá přehledné menu s nabídkou bezplatné registrace. K dispozici je zde řada modulů, jako jsou pohybové aktivity, kroky, testování zdatnosti s instruktážními videi, aktivní transporty a několik dotazníků. Uživatel si pomocí nich může udělat přehled svých činností během týdne s výpočty vydané energie, zjistit zda splnil doporučenou dávku nachozených kroků během určitého období, spočítat délku trasy při běhu, jízdě na kole, zobrazit výškové převýšení, nebo vyzkoušet jak je tělesně zdatný, pomocí řady testů a mnoho dalších.
(Indares, [online])
1.7 Realizované výzkumy
V rámci zjišťování pohybové aktivity se setkáme s různými výsledky měřených v jiných krajích České republiky.
1.7.1 Pohybová aktivita na Pardubicku
Jedna z realizovaných prací na toto téma je od Vavrečkové (2010) nesoucí název Pohybová aktivita a sportovní preference 15-18letých studentů gymnázia v Přelouči. Ve své práci autorka analyzuje pohybovou aktivitu a sportovní preference studentů gymnázia v Přelouči (Pardubický kraj) z hlediska pohlaví u chlapců a dívek v pracovních a víkendových dnech. Studenti vyplňovali údaje o své pohybové aktivitě na online systému INDARES, dotazník IPAQ a Dotazník sportovních preferencí. Výsledky ukázaly převahu pohybové aktivity u studentů v pracovních dnech oproti dnům víkendovým.
Pohybová aktivita v jednotlivých časových úsecích během týdne
Graf 1: Pohybová aktivita v týdenních časových úsecích na Pardubicku Zdroj: Vavrečková (2010)
Vysvětlivky: Steps7 – počet kroků během 7 dní
Steps5 – počet kroků během 5 dní (pracovního týdne) Steps2 – počet kroků během 2 dní (víkendových dní)
V průměru je vykazována menší pohybová aktivita během dnů víkendových oproti dnům pracovním. Během pracovních dnů se hodnota drží na spodní hranici kategorie aktivní podle Tudor-Lockeho a Bassetta (2004), dny víkendové jsou pod touto hranicí.
9933
10001
9765
9600 9650 9700 9750 9800 9850 9900 9950 10000 10050
Steps7 Steps5 Steps2
Počet kroků
