1 Charakteristika inovací a inovačních procesů

Poděkování

Tímto bych rád poděkovala Ing. Petře Matějovské, Ph.D., MBA za cenné připomínky a odborné rady, kterými přispěla k vypracování této diplomové práce. Dále bych rád poděkoval Vladimíru Židovi ze společnosti Progaty, s.r.o. za konzultace, poskytnuté informace a rady.

Anotace

Diplomová práce se zabývá tématem hodnocení inovační činnosti v oblasti automatizace strojních zařízení. V první části se snaží vymezit základní pojmy v oblasti inovace a automatizace strojů, jednotlivými teoriemi a vybranými metodami hodnocení. V druhé části je retrospektivně hodnocen vybraný inovační projekt podle předem vybraných hodnotících metod a kritérií. Inovace není hodnocena pouze podle ekonomických hledisek, ale také podle jejího přínosu pro společnost. Tento projekt je následně porovnáván s inovační variantou, která nebyla realizována. Z výsledků vyplývá, že nebyla vybrána ta nejvýhodnější varianta inovačního projektu. V závěru práce se nalézá doporučená metodika hodnocení inovačních projektů podniku v budoucnosti. Jsou zde vypsána také možná rizika a fakta, která si zaslouží pozornost podniku.

Klíčová slova

inovace, inovační projekt, automatizace, náklady, cash flow, metody hodnocení, bezpečnost, ekologie

Annotation

Innovation aktivity of company in automation of machinery equipment. Master thesis deals with the topic innovation activity of company in automation of machinery equipment. At the beginning, it is trying to bring the basics terms of innovation and automation, theories and the selected evaluation methods. In the second part there is evaluated the innovation project according to the selected evaluation criteria and methods. The innovation is not evaluated according to the economic criteria only, but also according the social benefits.

This project is compared to the another project which was not implemented. The results show the most favorable option was not selected. In the end of the thesis there is a recommended methodology for evaluation of innovation projects in the future. There are writen possible risks and facts which deserves the attention of the company.

Keywords

innovation, innovation project, automotion, costs, cash flow, methods of evaluation, safety, ecology

8 Obsah

Úvod ... 11

1 Charakteristika inovací a inovačních procesů ... 13

1.1 Inovace ... 13

1.2 Doba životnosti ... 14

1.3 Pravidla inovativní organizace ... 16

1.3.1 Druckerova pravidla ... 16

1.3.2 Národní inovační strategie ČR ... 18

1.4 Rozdělení inovací ... 20

1.4.1 Druhy inovací ... 20

1.4.2 Schumpeterovo rozdělení ... 22

2 Popis automatizace zařízení a strojů ... 24

2.1 Automatizace ... 24

2.2 Automatizace v průběhu času ... 24

2.2.1 První typ antropo-technického systému ... 25

2.2.2 Druhý typ antropo-technického systému ... 25

2.2.3 Třetí typ antropo-technického systému ... 26

2.3 Automatizace v současnosti a budoucnosti ... 27

2.4 Česká republika a automatizace ... 28

2.5 Výhody a nevýhody automatizace ... 28

3 Hodnocení inovační činnosti ... 35

3.1 Metody Statické ... 35

3.2 Metody dynamické ... 39

4 Inovační činnosti v podniku Progaty s.r.o. ... 42

4.1 Progaty s.r.o. ... 42

4.2 Inovace bezpečnosti automatizovaného zařízení ... 43

4.3 Ekonomické zhodnocení ... 44

4.3.1 Realizace z vlastních zdrojů ... 45

4.3.2 Realizace najmutím dodatečného pracovníka ... 50

9

5 Doporučení kritérií pro hodnocení budoucích inovačních projektů... 56

5.1 Porovnání variant ... 56

5.2 Hodnocení inovace pro společnost ... 58

5.3 Doporučení budoucí metodiky hodnocení ... 60

5.3.1 Náklady ... 61

5.3.2 Příjmy a cash flow ... 64

5.3.3 Navrhnuté neekonomické hodnocení ... 66

5.3.4 Výběr kritérií ... 67

Závěr ... 69

Zdroje ... 71

10

Seznam ilustrací

Obr 1.1: Doba životnosti investice ... 15

Obr. 2.1: Běžné kreačně-destrukční procesy na pracovním trhu od roku 2003 ... 32

Seznam tabulek

Tab. 1.2: Postup inovace v Národní inovační strategii 2011... 18

Tab. 1.3: Schumpeter řády inovací ... 22

Tab. 2.1: Podíl robotů na počtu zaměstnanců ... 28

Tab. 2.2: Počet pracovních úrazů a jejich následků v ČR ... 30

Tab. 2.3: Počet vážných úrazů podle profesí v ČR ... 30

Tab. 2.4: Dvacet profesí s největším indexem ohrožení digitalizací ... 31

Tab. 2.5: Dvacet profesí s nejnižším indexem ohrožení digitalizací ... 32

Tab. 3.1: Statické metody hodnocení investičních projektů ... 35

Tab. 3.2: Dynamické metody hodnocení investic ... 39

Tab. 4.1: Vstupní data pro realizaci z vlastních zdrojů ... 45

Tab. 4.2: Doba návratnosti investice realizované z vlastních zdrojů ... 48

Tab. 4.3: Diskontované náklady pro variantu s využití vlastních zdrojů ... 48

Tab. 5.1: Porovnání variant řešení inovace ... 56

Tab. 5.2: Souhrnná data pro nízkonákladové inovační projekty ... 64

Tab. 5.3: Souhrnná data při využití cizího kapitálu ... 65

Tab. 5.4: Nákup dlouhodobého hmotného majetku cizím kapitálem ... 66

11

Úvod

Tato diplomová práce je zaměřená na hodnocení inovačního projektu v malé společnosti Progaty s.r.o, která je na trhu poměrně krátce, ale vývojově navazuje na svého předchůdce Elprog MB, s nímž je tu více než 10 let. Společnost se zabývá automatizací strojních zařízení a sv produkty a služba nabízí především ve Středočeském a Libereckém kraji.

Hodnocení inovační činnosti podniku by mělo být nedílnou součástí při rozhodování o vhodnosti, či nevhodnosti daného inovačního projektu, ale také po jeho realizaci jako zpětná vazba. Hodnocení je nesmírně důležité pro strategické a dlouhodobé rozhodování o směřování společnosti a jejím ekonomickém chodu.

Hlavním cílem této diplomové práce je retrospektivní vyhodnocení vybraného inovačního projektu. Na základě výsledků tohoto hodnocení bude následně vypracována metodika hodnocení inovačních produktů pro společnost, podle niž budou následně hodnoceny jednotlivé variant a dle předem zvolených kritérií vybírat to nejhodnější možné řešení daného projektu.

Impulzem pro vznik této práce byla skutečnost, že společnost do této doby inovační projekty nikterak nehodnotila a při rozhodování postupovala vcelku intuitivně, namísto číselně podložených faktů. Společnost nehodnotila přínos inovačních projektů, jak před jejich realizací, tak ani po jejich realizaci. Management tak neměl dobrý přehled o výhodnosti nebo nevýhodnosti jejich kroků a z hlediska dlouhodobého plánování zde chyběla kontrola, či koncepční řešení.

Celá práce je rozdělena do dvou hlavních částí a pěti kapitol. Po první teoretické části, která je rešerší české i světové literatury na dané téma, přichází část praktická. Zprvu je praktická část věnována představení vybrané společnosti a nastínění inovačního projektu řešícího tuto problematiku. Dále je vybraný inovační projekt pro ukázku retrospektivně hodnocen i spolu s možným řešením, které nakonec nebylo realizováno. Hodnocení probíhá, nejez ekonomického hlediska, ale také z hlediska přínosu pro lidskou společnost.

Následně jsou obě dvě varianty porovnány a poukázáno na tu výhodnější z nich společně s aspekty, které přináší.

Poslední část této práce se zaobírá nastavením vhodných kritérií a metodiky hodnocení inovačních projektů pro společnost Progaty s.r.o. Tato kritéria mohou být v budoucnu

12

použita při rozhodování o tom, zda realizovat budoucí investiční projekt či ne, případně při rozhodování o výhodnosti jednotlivých varianta výběru toho nejvhodnějšího řešení pro společnost.

13

1 Charakteristika inovací a inovačních procesů

Počátek diplomové práce se věnuje ústřednímu motivu mé práce, kterým je inovace. Dívá se na inovaci z podhledu jejího významu, jejího dělení a kroků nutných k uskutečnění inovace v podniku.

1.1 Inovace

Inovace je pojem, se kterým se student ekonomické fakulty, Vybraných procesů podniku setkává dnes a denně. Během svého studia narazí na nespočet definic toho, co to inovace je a to samé při pročítání literatury potřebné pro psaní svých prací. Níže jsou některé zajímavé definice vybrány.

. Zavedení změn řízení, organizace práce, pracovních podmínek a kvalifikace pracovních sil“ (Jasanský 2006, s. 2)

Inovaci můžeme brát jako tradiční model vertikálního výzkumu, kde vývojové a výzkumné aktivity vedou k internímu vývoji produktů, které jsou posléze firmou distribuovány.

(Chesbrough 2008, s. 17)

„Inovace představuje komplexní proces od nápadu přes vývoj až po realizování a komercionalizaci.“ (Weber 2017, s. 79)

Autor by se přiklonil k definici inovace Jaroslava Webera. To především z toho důvodu, že jeho definice je velice komplexní. Nemůže přeci být za inovaci považována pouze nějaká myšlenku v hlavě nebo uvedená na papír. Inovace se stává inovací (pokrokem) až v tu chvíli, kdy je myšlenka převedena na papír, následně vytvořena a převedena do praxe.

Během pročítání literatury bylo zjištěno, že s tímto názorem se neztotožňuje pouze autor této práce, ale také velké množství dalších autorů.

Inovace jakožto takové do značné míry ulehčují život lidí a přinášejí do jejich světa pokrok. Jelikož se člověk vždy chtěl posunout někam dál a svůj život si ulehčit, tak tu inovace jsou od doby, co je na tomto světě člověk. Z pohledu ekonomie se jako jeden z prvních o inovacích v 18. století zmiňuje klasický skotský ekonom Adam Smith.

Ten ve své knize The Wealth of Nation popisuje, jak právě invence a technologické změny

14

jsou důležitým faktorem k vytváření tzv. bohatství národa, i když zdůrazňuje, že tou nejdůležitější silou je podle něho práce. (Swann 2014, s. 8). Postupem času docházelo k větší a větší decentralizaci a s tím byl spojený i přesun hlavního tahouna inovací od států k soukromým podnikům. Z tohoto hlediska dnes pochází minimální procento inovací ze státem financované vědy a výzkumu, ale naopak hlavním tahounem inovací je soukromý sektor, ve kterém konkurenční prostředí nutí podnikatele přicházet stále s něčím novým a tím zlepšit svoji konkurenceschopnost, jak na trhu zboží a služeb, tak na trhu práce.

Američan Richard Florida působící na University of Toronto představil teorii kreativní třídy. Tato teorie se zabývá důvodem rozdílné prosperity různých oblastí. Podle něho je tento rozdíl zapříčiněn především podílem kreativní třídy v populaci. Lidé v této třídě mají být dosti kreativní na to, aby přišli s novým nápadem, či vylepšením. Podíl této třídy je dán především třemi faktory: Talentem, tolerancí a technologiemi. Propojení inovací s talentem a dostupnými technologiemi je nadmíru jasné, ale důležité je také tolerantní prostředí, které je otevřené k jinakosti a tím i novým věcem. (Novák 2016, s. 16)

1.2 Doba životnosti

Jeden z aspektů, který se musí při zavádění inovace zhodnotit, je její životnost. Před 35 lety v České republice vznikl průzkum na vybavenost domácností předměty dlouhodobé spotřeby. Tento výzkum dospěl k zajímavým faktům ohledně živostnosti těchto předmětů v našich domácnostech. Bylo zjištěno, že průměrný věk takového šicího stoje před jeho vyhozením je skoro 30 let, věk osobního automobilu byl tenkrát okolo 17 let. Tohle se však v průběhu let dosti změnilo. (Veber 2006, s.24)

Představa, že dnes lidé mají doma 30 let starý šicí stroj, nebo 17 let staré auto, je poněkud hodně zvláštní a tyto věci už bychom považovali za starožitnosti, nebo veterány. Dnes se takové věci obměňují daleko častěji a je zde více důvodů pro tento fakt. Hlavním důvodem je daleko větší dynamika inovací, inovace přicházejí v daleko kratší sledu za sebou a s nimi přicházejí i samozřejmě i změny výrobků. Na trhu se objevují inovované produkty, které jsou tlačeny na úkor těch starších. V tomto hraje následně velkou roli módní trend, lidé chtějí mít samozřejmě to nejnovější a tím pádem „nejlepší“. Dalším důvodem je neustálý tlak výrobců na snižování nákladů. S tím se pojí snaha používat méně a méně materiálu nebo používat levnější materiál. To může následně stát i za snížením

15 životnosti výrobků a potřebou jejich nahrazení novými. Proti uvědomělému zkracování životnosti výrobků hovoří několik ekonomických, ekologických faktů, nicméně prozatím marně.

Obr 1.1: Doba životnosti investice Zdroj: (Veber 2006, s. 24)

Na obrázku 1.1 jsou zobrazeny výnosy z inovace v průběhu času. Za povšimnutí stojí, že výnosy z inovace nejsou v průběhu jejího životního cyklu konstantní a značně se liší. Zde si dá povšimnout, že z počátku jsou výnosy nižší a to hned z několika důvodů. Inovace si musí vybudovat svoje místo na trhu, lidé si na ní musí „zvyknout“, následně se zlepšují i ostatní produkční a ekonomické aspekty. Pak nastává fáze největších příjmů, její délka se může značně lišit, ale takto část života se stále zkracuje. Ve chvíli kdy dochází k zevšednění, nasycení trhu, nebo úpadku inovace a příjmy z ní začínají klesat, měla by organizace zareagovat nahrazení této inovace novou a díky ní vyrovnat ztrátu příjmů.

S přihlédnutím k tomuto všemu se organizace v průběhu plánování inovace musí rozhodnout v několika odhledech. Především však o tom, jestli se jí daná inovace vzhledem ke své životnosti vůbec vyplatí. To tedy zda je inovace schopná si v průběhu svého používání v podniku na sebe takzvaně vydělat, aby nedocházelo k tomu, příjmy z inovace před jejím nahrazením jsou nižší než náklady na její realizaci. Se stále se zkracujícím cyklem příchodu nových inovací je tedy občas velice složité se rozhodnout, zda danou inovace uskutečnit, nebo vyčkat na další nový postup, který teprve přijde.

16

Organizace by tedy měla mít přehled v nových trendech ve svém odvětví, být informovaná a dopředu tušit, co se chystá.

1.3 Pravidla inovativní organizace

Když chce organizace zavádět nějaké inovace a nemá se zaváděním tolik zkušeností, měla by se zaměřit na základní pravidla v zavádění inovací. Dnes je takových pravidel nepřeberné množství. Pro tuto práci byla vybrána pravidla podle Petera Ferdinanda Druckera a Národní inovační strategie České republiky.

1.3.1 Druckerova pravidla

V polovině 80 let minulého stolení přišel rakouský rodák Peter Ferdinand Drucker se zásadami, kterými by se organizace měla řídit, pokud chce být v inovativní. Drucker pravil, že inovační aktivity v podniku by měly začít pečlivou analýzou naskytnutých příležitostí. Tyto příležitosti pak nalézá jak uvnitř organizace, tak mimo ni. (Veber, 2017, s.78)

Tab. 1.1: Investiční příležitosti podle Druckera

Příležitost

Vnitřní Vnější

Neočekávaný úspěch, neúspěch Demografické změny Odchylka v procesech Změny v pojetí a vnímání

Potřeby procesu Nové poznatky

Změna v odvětví, na trhu

Zdroj: Vlastní tvorba

Je tedy potřeba sledovat několik faktorů. Z těch vnitropodnikových to jsou především neočekávané úspěchy nebo naopak neočekávané nezdary v podniku. Občas se ojedinělým případem může dostavit nečekaný úspěch, nebo naopak. To samé se týká i konkurentů podniku, od kterých se často podnik může poučit a jejich úspěchy kopírovat nebo naopak neopakovat chyby, jež se jejich konkurence dopustila. Určitě je potřeba také pečlivě sledovat různé odchylky ve výrobních nebo distribučních procesech. Ty také mohou dobře naznačit, zda by nějaká nová varianta řešení nebyla pro tyto procesy vhodnější. Každý svůj proces v podniku má určitou potřebu pro svůj správný běh. Ducker tedy říká, že je potřeba

17 těmto potřebám jednotlivých procesů pečlivě naslouchat, analyzovat a snažit se je, v co největší míře naplňovat. Posledním vnitropodnikovým faktorem je sledování změn v podnikatelském odvětví. Téměř všechny odvětví dnešního podnikání prochází téměř neustálými změnami. Tyto změny je potřeba dobře vnímat a následně se jim přizpůsobovat, pokud se organizace chce udržet v popředí daného odvětví.

Mezi ty mimopodnikové patří sledování demografických změn v rozložení populace.

S demografickými změnami ruku v ruce přichází i změna potřeb ať již zákazníků nebo svých pracovník a každá věková skupina má trochu odlišné potřeby na tyto změny reagovat změnami (inovacemi) v podniku. S demografickými změnami jsou lehce propojené i odlišnosti ve vnímání a pojetí. Tyto odlišnosti se týkají vnímání nabízených produktů jako takových, z čehož je podnik živ. Dále je to i vnímání podniku jako celku, které se postupem času mění a je potřeba s ním pracovat. K jeho vylepšení nebo naopak zhoršení mohou inovace značnou měrou přispět. V neposlední řadě je potřeba pečlivě zanalyzovat poznatky, které organizace přijímá ze svého okolí. Poznatky je potřeba třídit podle jejich důležitosti, užitečnosti a možnosti jejich realizace a případné implementace.

Drucker uvádí, několik věcí, kterých by se organizace měla držet, pokud chce být inovativní. První z nich je průběžné sledování a analýza výše uvedených sedmi zdrojů inovačních příležitostí. To však samo o sobě nestačí, mezi nejdůležitější zásady totiž patří pravidelné sledování reality. Radí tedy lidem občas vyrazit ven a mimo svoji organizaci a rozhlédnout se okolo sebe, všímat si svého okolí. Pozorovat běžné, ale i netradiční chování zákazníků, kteří využívají všemožné služby nejen ty spojené s jeho organizací.

Další ze zásad se týká směru a velikosti připravovaných inovací. Organizace by si neměla vytyčovat příliš velké jednorázové inovace. V případě, že má tedy organizace před sebou nějaký větší cíl, ke kterému směřuje, tak by k němu měla dojít postupně díky několik malým inovacím a ne jednorázovým skokem. S tímto zároveň souvisí rada, že by každá inovace měla být jednoduše aplikovatelná a uvedena tak do běžného chodu organizace, přeci jen čím je inovace větší tím je její aplikace složitější. Poslední poznatkem Drunkera je, že prioritou podniku by nemělo být vždy jen dosažení velkého ekonomického efektu a s ním spojeného velkého zisku. Inovace jako takové by měly vést především k dosažení nejlepší možné pozice v daném odvětví na daném trhu. Jednoduše řečeno inovace by neměly vést pouze ke krátkodobému zhodnocení, ale naopak k posunu podniku vpřed a zhodnocení nabité pozice.

18

1.3.2 Národní inovační strategie ČR

V roce 2011 byl vládou České republiky vydán dokument s názvem Národní inovační strategie České republiky. Strategie byla zpracována společně ministerstvem průmyslu a obchodu a ministerstvem mládeže a tělovýchovy české republiky. Celých zmíněných 40 stran bylo vypracováno za účelem zvýšení mezinárodní konkurenceschopnosti.

V tomto dokumentu je popsáno, na které věci a oblasti by se měly zaměřit samotné organizace v tomto státě. Zároveň je zde sepsána určitá koncepce chování státu a jeho pomoci organizacím k dosažení jejich cílů. (Jasanský, 2006, s. 6)

 Doporučení organizacím

Subjekty stojící za zpracováním tohoto dokumentu Národní inovační strategie České republiky prohlašují, že drtivá většina inovací se odehrává v soukromém sektoru, v podnicích a hlavní tažnou silou je podnikavost jedinců.

Tab. 1.2: Postup inovace v Národní inovační strategii 2011

Postup inovace

1) Identifikace nových potřeb zákazníků 2) Identifikace příležitostí a jejich uspokojení

3) Vyhledání, osvojení a koordinace řízení potřebných zdrojů a kompetencí 4) Uvedení inovace na trh

Zdroj: Vlastní tvorba

Úspěšná inovace tedy podle zpracovatelů vyžaduje postupné zvládnutí výše uvedených 4 bodů. Tato koncepce, se zaměřuje především na analýzu vnějšího prostředí firmy a všímání si potřeb stávajících nebo potenciálních zákazníků. Poté nabádá k určité flexibilitě v přizpůsobení se trhu jako takovému a následné uvedení samotné inovace na trh.

Výše zmíněný návrh autorovi přijde ovšem jako dosti všeobecný. Samozřejmě se jedná o návrh, který je ve své všeobecnosti dosti pravdivý a firmám, které s inovacemi nemají mnoho zkušeností, může za jisté dát prvotní návod. Ovšem pro firmy které mají s inovacemi již větší zkušenosti je tento postup již dosti zažitý a nepřináší jim tedy nic nového. Slabší místa doporučení v Národní inovační strategii České republiky spatřuji především v tom, že je jednostranně zaměřená v inovacích na koncového zákazníka a přizpůsobování se trhu. Naprosto opomíjí stránku inovací týkajících

19 se vnitropodnikového fungování. Autor má na mysli různé organizační inovace, inovace ve výrobním procesu, které nemění finální podobu produktu, tedy inovace, které svým charakterem vedou k navýšení objemu produkce, navýšení produktivity práce nebo zlepšení pracovních podmínek jako například automatizace výroby.

 Strategie vlády České republiky

Vláda české republiky si v Národní inovační strategii ukládá za nejvyšší cíl „Posílení významu inovací a využití špičkových technologií jako zdroje konkurenceschopnosti České republiky a zvyšování jejich přínosů pro dlouhodobý hospodářský růst, pro tvorbu kvalitních pracovních míst a pro rozvoj kvality života na území České republiky“.

K dosažení tohoto cíle by mělo být směřováno plněním určitých dílčích cílů, které byly stanoveny.

Jako dílčí cíle pro dosažení výše zmíněného globálního cíle si vláda České Republiky stanovila následující strategie. Chce zvyšovat motivaci firem v oblasti inovací a posouvat je tak směrem k inovačním lídrům v daném odvětví. Hlavní stimul vychází od vedoucích pracovníků nebo majitelů společností a právě ty chce motivovat.

Navyšování kvality výzkumu je jednou z hlavních podmínek pro trvale udržitelnou konkurenceschopnost. Čeští vědečtí pracovníci patří v určitých oborech na světě k naprosté špičce. Vláda si ukládá za cíl se v těchto oborech na absolutní špičce udržet a naopak v ostatních oborech se jí snažit přiblížit.

S kvalitním výzkumem jde ruku v ruce i kvalitní vzdělání. Pouze odborně vzdělaní a kreativní lidi mohou vymýšlet něco nového a tak inovovat. Za hlavní cíl je zde stanoveno zacílení na kvalitu výuky již na základních a středních školách. Především by se mělo jednat o vedení k samostatnosti a podněcování k podnikavosti.

Řadu těchto kroků má v plánu vláda České republiky realizovat prostřednictvím služeb, které budou zprostředkovány podpůrnými organizacemi. Významem je vytvoření sítě institucí a služeb pro snadnější inovování. Jedná se především o zprostředkování kontaktu mezi institucemi vědy a výzkumu s organizacemi v soukromém sektoru. Podnikatelé by tak měli mít lepší přístup k inovacím, které budou vznikat v aplikovaném výzkumu.

20

1.4 Rozdělení inovací

Inovace jako takové zle samozřejmě členit a to několika různými způsoby a do několika kategorií. Níže jsem si vybral několik základních rozdělení inovací a to podle jejich druhu, dopadu.

1.4.1 Druhy inovací

Pro následující rozdělení bylo vybráno členění podle pana Adama Nováka do 4 druhů, podle toho, co daná inovace upravuje.

 Produktová inovace

Produktová inovace je naprosto nejviditelnější inovací ze všech. Nejedná se však o nejčastější inovaci v podnicích. Cílem této inovace je snaha svému zákazníkovi přinést něco, nového, neotřelého, nestandardního prostřednictvím nabízeného produktu.

V inovovaném produktu by měla být jakási přidaná hodnota pro zákazníka oproti produktu předcházejícímu. (Tidd, 2009, s. 38)

 Procesní inovace

Procesní inovace je naopak tou nejčastější inovací v podnicích. Jedná se o změnu vnitřních procesů v podniku. Taková změna je naprosto nezbytná při vytváření nového produktu, zároveň se o procesní inovaci jedná i v případě, že zkvalitňuje, zrychlujeme, zpřesňuje, zlevňuje, optimalizuje, nebo jakkoli upravuje jakýkoli vnitropodnikový postup. Tento typ inovací má velice široký záběr a může se tudíž jednat například o zavedení nového vnitropodnikového infomačního systému, nebo pouze o změnu pracovního místa ze zaměstnanců společnosti. (Bartes, 2008, s. 23)

 Inovace byznys modelu

Tato inovace není zase až tak častá, společnost přeci jen svůj prodejní model nemění tak často, ale na druhou stranu o to hodnotnější inovaci se v daném případě může jednat.

Pro příklad lze uvést přechod od nepřímého prodeje k prodeji přímému. Rozhoduje se tedy, že mezi články, jako distributoři, dealeři atd. nejsou pro byznys žádným velkým přínosem, z prodejního řetězce jsou odmítnuty a výrobky jsou prodávány napřímo koncovým

21 zákazníkům. Byznys modelů existuje nepřeberné množství, díky dnešní úrovni globalizace je jejich vytváření a aplikace daleko snazší než v letech předchozích.

 „New Venture“ inovace

Tyto inovace se mohou také nazvat jako inovace organizační. Jedná o se spojení dvou nebo více organizací. Tyto organizace pak spolupracují na společném cíli, který může mít mnoho podob. Může se jednat o zdokonalení stávajícího výrobního procesu, výrobku, nebo naopak o vytvoření zcela nového výrobku nebo služby, které by těmto subjektům mohly zajistit lepší postavení na trhu. Jedem z příkladů můžeme nalézt v Mladé Boleslavi, kde podnik Škoda Auto vyrábí i části, nebo dokonce celé automobily jiných značek za účelem optimalizace výroby a nákladů na ni. (Novák 2016, s. 23)

Níže bude popsáno rozdělení inovací, které je nazváno podle jejich dopadu. Tím je myšleno, jaký dopad má daná inovace na svůj podnik, případně celé odvětví.

 Inkrementální

Toto je nejčastější typ inovací, který se dá narazit. Jedná se pouze o malé inovace s minimálním dopadem na celé odvětví, ve většině případů pouze lehce poupravují a vylepšují již stávající řešení, které je vymyšlené. Pro lepší představu McKeown udává příklad společnosti Gillette a jejích holicích strojků. Společnost přišla s holicím strojkem s jedním břitem a postupně k němu přidávala břity další, druhý, třetí, čtvrtý. Inovace, jež neměnila celkovou funkčnost produktu, pouze jej nepatrně vylepšovala. (Mcknown, 2009, s. 58)

 Radikální

Radikální inovace je velkým skokem vpřed. Většinou se jedná o vytvoření zcela nového postupu, který se radikálně liší od toho stávajícího vymyšleného. Taková inovace má následně dopad na celé odvětví a zásadně mění směr jeho směřování. Vynaložené prostředky bývají z pravidla velmi vysoké a výsledek dosti nejistý. Z tohoto důvodu se mnoho firem částečně bojí vůbec o takových inovacích přemýšlet. Jako příklad takové inovace můžeme uvést vynález bankomatu a platebních karet. Naprosto bylo změněno vnímání tohoto odvětví. Zákazník již nemusí pro peníze do banky a peníze může vybrat

„téměř kdekoli“ z bankomatu. (Trommsdorf, 2009, s. 20)

22

 Revoluční

K těmto inovacím dochází většinou na základě dlouhodobého a hlubokého vědeckého bádání. Dochází k nim především spojením více inovačních prvků v jeden. Taková inovace má naprosto revoluční dopad na svoje odvětví, ale především její dopad toto odvětví dokonce přesahuje. Jasným příkladem takové inovace je vynález počítače. Počítač změnil nebo spíše definoval naprosto nové odvětví a zároveň svými možnostmi naprosto změnil celý svět. (Franková, 2011, s. 224)

1.4.2 Schumpeterovo rozdělení

Zde se lze dobrat i k výrazné „české“ stopě v ekonomii. Rakousko-Americký ekonom Joseph Alois Schumpeter, který se narodil v Třešti na Vysočině, přichází s velice podrobným a dobře zpracovaným rozdělením inovací do 9 řádů podle jejich intenzity.

(Švejda, 2002, s 24.)

Tab. 1.3: Schumpeter řády inovací

Ŕád inovace Název řádu inovace Znak

1. Změna kvanta Rozšíření produkce, výrobních kapacit

2. Intenzita Navýšení produktivity stávajících stavů

3. Reorganizace Dělba práce do menších specializovaných skupin

4. Kvalitativní adaptace Velká změna výrobní technologie

5. Varianta Změna funkce výrobku

6. Generace Změna všech výrazných funkcí produtku

7. Druh Změna podstaty fungování výrobku

8. Rod Změna koncepce produktu

9. Kmen Zcela nový přístup, důsledek na produkty,

ale i další prvky organismu Zdroj: (Švejda, 2002, s 24.)

23 Rozdělení do jednotlivých řádů odpovídá tomu, jak moc se nový, inovativní postup odlišuje od stávajícího postupu. Pro zařazování do inovací do jednolitých řádů je postupováno sestupným způsobem. Porovnávají se dvě od sebe odlišné skutečnosti.

Pokud je v daném řádu zjištěna shoda, tak se postupuje o řád níže. Tento postup trvá do té doby, dokud nejsou zjištěny odlišnosti dané příslušnému řádu. Poté je inovaci přiřazen právě ten řád, ve kterém byla prvně objevena neshoda.

V prvních 4 řádech se jedná o inovace v malém rozsahu, kdy je zasahováno pouze do některých pracovních, či obslužných funkcí, které mají za následek, vyšší efektivitu, výkon, snadnější obsluhu. Od pátého řádu přichází inovace s novým konstrukčním řešením oproti svému předchůdci. Stále je zde však zachováno základních funkcí, na kterých je tento druh výrobku založen. Řády nové varianty a nové generace jsou pravděpodobně těmi vůbec nejdůležitějšími z celého spektra. Tvoří převážnou většinu všech nových inovací.

Pokud dojde ke změně základní funkcionality a fungování výrobku samotného, dochází tak k druhové inovaci a do výroby je vpuštěn nový výrobek. V ten okamžik končí etapa jednoho druhu výrobku a je změněna podstata jeho fungování a může se tak hovořit o „radikální inovaci“. U inovace ještě vyššího řádu dochází již k naprosté změně principu fungování výrobku a přichází změna rodu výrobku. Ve většině případů tak nastává s příchodem nové technologie. Návaznost na stávající produkt je tak fatálně narušena, že se o tomto řádu hovoří jako o nejvyšším stupni „radikální inovace“. Nejvyšším řádem inovací je tzv. Nový kmen. Inovace může být takto označena v případě, že zcela redefinuje přístup nejen ke svému odvětví, ale k ostatním odvětvím, kde umožňuje využití zcela nových metod a přístupů, které byly do té doby téměř nepředstavitelné.

24

2 Popis automatizace zařízení a strojů

V této části se práce bude věnovat další podstatné věci, se kterou je potřeba si vhledem k zaměření mé práce seznámit, a to je pojem automatizace. Jelikož automatizace je široký pojem, tak se bude zaměřovat především na automatizaci zařízení a strojů a výrobních procesů.

2.1 Automatizace

Pokud se bude jednat o přímou definici pojmu automatizace, tak mne z nespočtu nalezených zaujaly tyto tři definice.

„Jedná se o průběžný proces proměny, kdy je tradiční ruční řízení nahrazováno automatickým řízením.“(Talácko, 2000, s. 139)

„Automaticky kontrolovaný postup procesu nebo systému mechanickým nebo elektronickým zařízením, které nastupuje na místo lidské práce.“(Boyes, 2010, s. 3)

„Automatizace je vše s cílem zvýšit kvalitu, zvýšit kapacitu, zvýšit efektivnost, úroveň řízení, zajistit spolehlivost, zlepšit pracovní prostředí, ulehčit lidem život a zároveň klást větší požadavky na ty, kteří ji neustále vyvíjejí a zdokonalují, i na ty, kteří ji stále ještě obsluhují.“(Svoboda, 2011, s. 84)

Autorovi je nejvíce blízká právě třetí definice podle p. Ing. Ondřeje Svobody Ph.D.

To především z důvodu toho, že podle něho odráží to, proč vůbec něco takového jako automatizace existuje. Je to tlak na stále lepší systém, ve kterém bude při stálých ne-li klesajících nákladech růst produktivita práce. Dalším důvodem je pokles nároků jak na fyzickou, tak psychickou práci zaměstnance.

2.2 Automatizace v průběhu času

Aby bylo vysvětleno, jak automatizace vznikla, na co navazuje, je potřeba se podívat do minulosti na postupný vývoj pracovních systémů, kterými si naše kultura

25 prošla. Pro tento účel jsem vybral rozdělení systému práce do tzv. antropo-technických systémů.

2.2.1 První typ antropo-technického systému

Tento typ systému vychází z toho, že člověk je již o počátku věků polyfunkčním živým systémem a zároveň jako jediný dokáže konstruovat instrumentální a mechanické systémy.

První technikou vůbec je tedy živá práce. Tato práce je ovlivňována především vůlí, což je považováno za první produktivní techniku.

Nejstarší forma práce je orientována právě na člověka, který sám nebo pouze s využitím nejjednodušších nástrojů působí oproti svému okolí tj. přírodě jako první automatizovaný systém, který byl přírodou vytvořen a ke svému pohonu zároveň využívá právě jejích zdrojů.

Navzdory tomu, že již pracuje s nástrojem, jedná se pouze o nástroj v přírodě nalezený.

Zároveň má člověk v celém produkčním cyklu nad nástrojem jasnou kontrolní, energetickou i funkční převahu. Svoji převahu pak přenáší na okolní živé systémy, jakými může být rané zemědělství nebo přímo do nepřirozené transformace předmětů nalezených ve svém okolí - řemeslo.

V první fází člověk spolupracuje s přírodním ekosystémem a veškerá energie vložená do produkčních procesů vychází právě z tohoto ekosystému. Jedná se o sluneční energii, o energii proudu vody nebo o energii, jakou při práci uvolňují živé organismy podílející se na pracovním procesu včetně člověka samotného.

Již zde se projevovala touha po zvyšování produktivity práce. Jelikož v této době byly nástroje technologicky velice primitivní a jejich vývoj byl díky doposud objeveným technologiím velmi pomalý, tak růst produktivity práce se odvíjel především od znalostí a schopností daného pracovníka. Produktivita práce jednoho pracovníka je tedy ohraničena především biologickými limity. (Šmajs, 2012, s. 59)

2.2.2 Druhý typ antropo-technického systému

Tento typ nastává až s technologickým převratem všeobecně známým jako průmyslová revoluce, který nastal zhruba v polovině 18. století ve Velké Británii a postupně se rozšířil

26

do celého světa. Na základě postupného propojování strojů v továrnách vzniká jakási abiotická opora výrobního procesu. Tato kostra umožňuje částečné ovládání přírodních a fyzikálních sil, které je možné takto využívat díky vědeckotechnickému pokroku. Živá lidská práce je tak částečně nahrazena, avšak stále je ve všech výrobních procesech zapotřebí lidská obsluha. (Šmajs, 2011, s. 60)

Stroje zatím nedokáží vyrábět požadované výrobky sami o sobě a je zapotřebí jejich lidská obsluha. V továrnách se tak začíná mísit mrtvá a živá práce, dnes toto můžeme znát pod obecným pojmem práce a kapitál. Požadovaného růstu produktivity práce je zde dosaženo díky tomu, že stroje lidskou práci nejen nahrazují, ale zároveň zefektivňují. Lidská práce se díky strojům stává snazší, z faktoru práce je ve velké míře odstraněna intelektuální a emocionální stránka. Začíná zde platit pravidlo, že čím je stroj dokonalejší, tím méně dokonalou obsluhu potřebuje ke své práci. U pracovníka není zapotřebí tak vysoká technologická znalost, naopak se prohlubuje neznalost a člověk čelí technologickému útlaku.

Při kumulaci strojů v jednotlivých továrnách začíná pomalu převaha stroje nad člověkem, práci vykonává především stroj a člověk působí pouze jako ovládací mechanizmus.

Majitelé podniků začínají zjišťovat, že je toto nahrazení krom nákladů na pořízení a servis skoro nic víc nestojí.

2.2.3 Třetí typ antropo-technického systému

Teprve vědeckotechnický pokrok, zvládnutí problematiky několika zásadních fyzikálních a chemických jevů mělo za příčinu patřičnou miniaturizaci a s ní spojené navýšení produktivity techniky a strojů. Díky těmto aspektům můžu dojít k omezení lidské účasti v tzv. abiotickém produktivním procesu. (Šmajs, 2011, s. 61) Jinak řečeno, v tuto chvíli se začínají vyskytovat podmínky, které umožňují něco, co je nazváno umělým oživením produktivní i spotřební techniky. Výrobní proces tak poprvé začíná odpoutávat

od biologických a fyziologických omezení člověka. Člověk je čím dál více uvolňován z výrobních funkcí a naopak více svazován řídícími a správními funkcemi (Vojtovič, 2011, s. 89).

Nyní jsou výrobní a obslužné procesy ve velké míře samočinné, dokázaly se vypořádat s dřívějšími technologickými mezerami, a postupně tak nahradit přímou účast člověka.

27 Proces odstraňování lidské práce z výrobního a obslužného procesu je jevem, se kterým se dnes potýkají v podstatě všechny výrobní podniky. Je to dáno především tlakem na stále se navyšující efektivitu produktivity práce, na neustálé snižování nákladů a od toho se odvíjející zlepšování konkurenční pozice na trhu.

Toto sebou samozřejmě nenese pouze pozitivní efekty. Za ten nejvíce negativní efektu můžeme označit vytlačování lidské fyzické práce z firem. K ní se pojí nejen ztráta zaměstnání ale také to, že pokrok ve vědě postupně člověka osvobozuje od fyzicky namáhavé a stále stejné práce. Důsledkem toho je jakási technická stagnace nebo naopak až technické degradace lidské populace.

2.3 Automatizace v současnosti a budoucnosti

V současnosti podnikatelé pochopili několik základních faktů. Automatizace není určitě levnou záležitostí, ale vzhledem k rostoucím požadavkům po produktivitě práce a snaze o udržení si určité pozice v konkurenčním prostředí, je věcí nesmírně důležitou.

Nákladovost celkově shrnují náklady TCO (Total Cost of Ownership). Tyto náklady shrnují klíčové ukazatele, jakými jsou náklady na pořízení, náklady na údržbu, interval údržby, spotřeba energií, náklady na periferie a náhradní díly, školení pracovníků a životnost přístroje. (Velebil, 2016 s. 37)

Přes veškeré náklady se podnikatelům především ve výrobních podnicích automatizace vyplácí. Tento fakt nepřímo dokládají i čísla, a to především procentuální nárůst prodejů oproti létům předchozím. V tomto ohledu se, ale stále většinou bavíme o nejvyspělejších oblastech světa, jakými jsou Evropa, Severní Amerika, Jihovýchodní Asie. Vzhledem k těmto trendům a tomu, že na naší planetě jsou stále méně rozvinuté oblasti, které se snaží ty vyspělejší části světa dohnat, dá se směle tvrdit, že rozvoj automatizace zajisté ještě nedosáhl svého vrcholu a s rostoucími tendencemi se budeme ještě několik desetiletí setkávat.

Vzdálená budoucnost je podle nastolených trendů zajisté ve skoro úplné automatizaci výrobních, obslužných procesů a naprostého zbavení se tak lidské fyzické práce. Myšlenka samozřejmě takto na papíře vypadá velice hezky, ale již dnes se objevují hlasy, které před takovými scénáři varují.

28

2.4 Česká republika a automatizace

Ještě nedávno, když se mluvilo o automatizaci a nástupu robotů, tak představa byla, že se to týká pouze nejvyspělejších zemí a podniků světa a pro Českou republiku je toto ještě poměrně vzdálená budoucnost, ale opak je pravdou. (Vyhnanovský, 2017 s. 67)

Tab. 2.1: Podíl robotů na počtu zaměstnanců

Oblast Roboti/10 000

zaměstnanců Pořadí ČR v EU Pořadí ČR ve světě

Svět 69 X X

ČR 93 12 19

Zdroj: (IFR, 2017)

Evropská unie momentálně působí, jako hlavní pionýr robotky. Jak můžeme vidět v tabulce 2.1 výše, která pracuje s daty za rok 2015, tak Česká republika byla nad průměrem, jak Evropským, tak Světovým v počtu robotů na 10 000 zaměstnanců.

Za tento fakt může především vysoce rozvinutý automobilový průmysl, který se u České republice nyní nachází. V této oblasti průmyslu dosahuje počet robotů na 10 000 zaměstnanců dokonce čísla 399. Pro představu se nabízí hezké srovnání s rokem 2007, kdy toto číslo bylo 26. Za posledních 8 let se tedy jejich počet více než z patnácti násobil.

V roce 2015 byla nejvyšší míra nárůstu zaznamenána státy Střední a Východní Evropy.

Rychle se rozšiřující automatizace je v těchto státech zapříčiněna především snahou dorovnání se svým západním kolegům. V České republice byl v roce 2015 zaznamenán 25% nárůst prodeje robotů a plně automatizovaných zařízení. Žádný jiný stát světa nezaznamenal takový nárůst oproti předchozímu roku. To jen dokládá fakt, že přechod na plně nebo poloautomatizovanou výrobu je již tématem velice aktuálním.

2.5 Výhody a nevýhody automatizace

Tato část pohlédne na automatizaci z širší perspektivy a podívat se na hlavní klady a zápory, které nám tento jev přináší. Je to především z důvodu, že některé klady a s nimi ruku v ruce jdoucí zápory se mohou stát v budoucnu závažným problémem, se kterým se budeme jen těžko vypořádávat.

29

 Produktivita práce

Největší a zároveň nejviditelnější výhodou automatizace pracovního procesu je beze sporu stoupající produktivita práce. (Vojtovič, 2011, s. 88) Ta roste úměrně s počtem automatizovaných zařízení v továrnách a jejich zapojení do různých sérií. Nejzásadnějším důvodem je to, že výrobní proces by především bez těchto strojů začal narážet na různá biologická a fyziologická omezení, které sebou lidská práce přináší. Důvodem je jistá omezenost pohybového aparátu člověka. Rostoucí produktivita práce znamená především to, že dané jednotka zapojená do výrobního procesu je za stejný časový interval schopna udělat větší množství úkonů než tomu bylo doposud. Zde se naráží na fakt, že lidské tělo je schopno za určený čas vykonat pouze určité množství úkonů. Laicky řečeno člověk disponuje pouze dvěma horními končetinami, kterými je schopen pohybovat určitou rychlostí. Může zde vyvstat námitka, že vždy je možné najít pracovníka, který rukama dokáže pohybovat rychleji, ale v tento moment je to většinou na úkor přesnosti, což je také velmi podstatný faktor ve výrobním procesu. Stroje se naopak vyrábějí stále rychlejší a přesnější. Většina podniků se dnes nachází ve vysoce konkurenčním prostředí, vyvíjí tedy maximální snahu o udržení, nebo dokonce vylepšení své konkurenční pozice na trhu finální výroby i na trhu zboží a služeb.

 Odstranění lidské práce

Automatizace osvobozuje lidi od fyzicky namáhavé a stereotypní práce a dává jim tak šanci svůj čas a úsilí utrácet za věci, které jsou pro ně mnohem důležitější. (Buchtová, 2013, s. 31) Zjistilo se, že stroj dokáže výborně nahradit člověka a vykonávat veškeré pohyby lidského těla mnohem rychleji a zároveň přesněji. V ten moment začaly stroje vytlačovat lidi z montáže a výrobních linek. Ze začátku s příchodem automatizace byla z výrobních procesů odstraňována pouze, lidově řečeno, manuální lidská práce. Postupem času spolu s vývojem nových technologií a výrobou složitějších a dokonalejších strojů se došlo k tomu, že stoj dokáže nahradit člověk nejen přímo ve výrobním procesu. Dnes se situace blíží do stavu, kdy stroje za lidi modelují různé situace a snaží se nalézt nejvhodnější řešení a tak pomalu automaty nahrazují i práci psychickou.

 Bezpečnost

Zdraví a bezpečnost na prvním místě, je věc, která se dnes dá slýchat v podstatě kdekoli.

Mohla by vzniknout pře, zda tomu v praxi opravdu tak je. Nespornou věcí však zůstává, že nástup automatizace do továren a podniků, postupné vytlačování fyzické lidské práce

30

vysokou měrou přispěl k bezpečnosti práce. Všeobecně řečeno čím méně lidí pracuje, tím méně lidí se při práci může zranit. Zároveň však práce se stroji je daleko bezpečnější než práce přímo s nástrojem.

Tab. 2.2: Počet pracovních úrazů a jejich následků v ČR

Rok Počet pracovních úrazů Počet smrtelných úrazů

1998 85469 240

2010 51678 121

2011 47111 125

2012 44108 113

2013 39412 108

2014 40358 105

Zdroj: SÚIP, VÚBP

Tab. 2.3: Počet vážných úrazů podle profesí v ČR

Profese Počet závažných úrazů

Řemeslníci, zpracovatelé, opraváři 410

Obsluha strojů a zařízení 334

Pomocníci a nekvalifikovaná práce 207

Celkem 1394

Zdroj: SÚIP, VÚBP

Z výše uvedených tabulek je patrné to, co bylo napsáno v předchozím odstavci. Tabulka 2.2 zachycuje počet nahlášených pracovních úrazů v ČR v letech 2010-2014. Pro umocnění toho, že u pracovních úrazů můžeme pozorovat klesající trend je doložen rok 1998, který je do počtu pracovních úrazů více jak dvojnásobný oproti roku 2014. To, že na tento klesající trend má jistý dopad i automatizace výroby a obsluhy můžeme doložit tabulkou 2.3, která zachycuje počet vážných zranění, která se v roce 2014 stala. První tři příčky obsadil druh profesí, do kterých automatizace zasahuje velkou měrou. Dohromady dávají tyto profese více jak 67% případů těžkých zranění. Pokud tedy dokáže automatizace přispět k větší bezpečnosti v těchto profesích, tak automatiky velkou měrou klesá celkový počet pracovních úrazů. Vychází se z předpokladu, že rozložení počtu vážných úrazů odpovídá do značné míry rozložení celkového počtu úrazů v jednotlivých profesích.

31 Podobný trend je spatřen i u počtu smrtelných pracovních úrazů. V této tabulce je totiž zachycen počet smrtelných pracovních úrazů přímo na pracovišti. Pokud by byl brán počet smrtelných úrazů při výkonu povolání, tak by již tento graf natolik prokazatelný nebyl, protože stále většina pracovníků utrpí smrtelná zranění při dopravní nehodě při výkonu své práce.

 Zaměstnanost

Jak již bylo napsáno výše, počty prodaných automatizovaných zařízení stále rostou.

S rostoucí poptávkou po těchto strojích se samozřejmě daleko více firem zaměřuje na jejich výrobu. Tyto podniky se pak nadále rozšiřují. S tím je ruku v ruce spojená navyšující se poptávka po zaměstnancích, kteří se budou na produkci těchto zařízení podílet. Vzniká tak mnoho nových pracovních míst, i když vesměs velice specializovaných. Může být řečeno, že zvyšující se potřeba automatizovaných strojních zařízení vytváří nová pracovní místa a navyšují tak zaměstnanost. (Burkovič, 2003, s. 94.)

 Ztráta míst nebo jejich zánik

S přibývající automatizací výroby a procesů v podnicích se samozřejmě zvyšuje šance na ztrátu zaměstnání. Tento fakt bude nastávat s největší pravděpodobní především z důvodu toho, že daný pracovník bude nahrazen strojem, a jeho místo tak kompletně zanikne. (Chmelař, 2015, s. 1)

Tab. 2.4: Dvacet profesí s největším indexem ohrožení digitalizací

Pozice Index ohrožení digitalizací

Úředník pro zpracování číselných údajů 0,98

Všeobecný administrativní pracovník 0,98

Řidič automobilů a motocyklů 0,98

Pokladní a prodavač vstupenek 0,97

Kovář, nástrojař 0,97

Obsluha pojízdných zařízení 0,96

Zdroj: Model, Klasifikace dle CZ-ISCO-1 (upraveno)

Tabulka 2.4 jasně ukazuje, které profese jsou z hlediska automatizace a digitalizace ty nejohroženější. Index ohrožení digitalizací udává předpokládaný zánik pracovní pozice v procentech do roku 2030 v České republice. Zde je k vidění, že podle předpokladu do

32

roku 2030 téměř zaniknou pozice, které jsou snadno nahraditelné stroji, a nastane jejich zautomatizování.

Tab. 2.5: Dvacet profesí s nejnižším indexem ohrožení digitalizací

Pozice Index ohrožení

digitalizací

Řídící pracovníci v maloobchodě a velkoobchodě 0

Lékaři 0,001

Všeobecná sestra a porodní asistentka 0,002

Řídící pracovníci v oblasti vzdělávání, zdravotnictví 0,002 Řídící pracovníci v oblasti marketingu, výzkumu, vývoje 0,005

Učitelé na VŠ a odborných školách 0,008

Zdroj: Model, Klasifikace dle CZ-ISCO-1

Naprostý opak pak udává tabulka 2.5. Zde můžeme vidět profese digitalizací nejméně ohrožené do roku 2030. Jedná se o pracovní pozice, kde je prozatím člověk v své podstatě nenahraditelný a jeho dovednost, zručnost a kritické rozhodování hrají prim.

Obr. 2.1: Běžné kreačně-destrukční procesy na pracovním trhu od roku 2003 v porovnání s modelovaným kreačně-destrukčním potenciálem digitalizace (tisíce pracovních míst) Zdroj: Časové řady IPSV, Trexima, Model

Píše se tu o zániku míst a tak by se mohlo zdát, že automatizace a digitalizace budou mít negativní dopad na zaměstnanost a budou prohlubovat nezaměstnanost. Jak je k vidění na obrázku 2.1, podle studie provedené Úřadem vlády České republiky v roce 2015

33 se tato přímá závislost nepodařila prozatím prokázat. Za posledních 10 let byl dopad naopak spíše pozitivní. Do roku 2030 by se však tato skutečnost měla změnit, na 8 zaniklých míst by měla, připadnou 3 vytvořená. Budou zanikat hlavně méně kvalifikované a hůře placené pracovní pozice a naopak vznikat lépe placené úzce specializované pozice, což bude v prvé řadě problém hlavně pro starší méně flexibilní pracovníky.

 Energie

Jednou z jasných nevýhod automatizace výroby je spotřeba energie. Stroje musí být něčím poháněny a tím nejrozšířenějším pohonem je dnes elektrická energie. Jak se všeobecně ví, tak většina elektrické energie se dnes vyrábí z anorganických neobnovitelných zdrojů, kdežto lidský pracovník pro uspokojení svých energetických požadavků využívá především organické a obnovitelné zdroje. (Buchtová, 2013, s. 31) Stroje toho zajisté vyrobí více v kratším čase, ale na druhou stranu spotřebovávají několikanásobek energie v porovnání s lidským pracovníkem. Navíc se zde stále poukazováno na spotřebu, která je zapotřebí přímo v produkčním procesu a nebere se v úvahu energie, které jsou zapotřebí k samotnému vyrobení jednoho takového zařízení.

 Lidská neschopnost

Podle (Buchtová, 2013, s. 31) je až přílišná automatizace jedním z největších nešvarů budoucnosti. Lidská manuální práce je postupně vytlačována z podniků a nahrazována stroji ve stále složitějších úlohách. Přímo na lidech zbývá tak stále menší procento manuální práce, lidé si život čím dál tím více usnadňují a jsou pohodlnější. Pomalu, ale jistě tak dochází ke stagnaci, či dokonce degradaci v oblasti manuální zručnosti jedinců. Jistě dnes existují systémy (stroje, počítače), které za nás tyto věci udělají, dokonce je zvládnou i rychleji. Když to ale obrazně přežene, opravdu za lidi jednou stroj bude utahovat šrouby při stavbě skříně, protože to prostě již nebudou lidí umět? Hmat je totiž jeden ze smyslů, který zase přispívá k rozvoji smyslů jiných, a tak jedince jako samotného. Následně tedy budou určité, občas i běžné, úlohy pro lidi velice složitými.

Díky tomu, se v ten moment pro lidi možná stane inovování a celkový další vývoj v technické oblasti o mnoho složitějším.

34

 Ztráta kontroly

Člověk si s příchodem prvních strojů a následných automatizovaných zařízení dosti ulehčil svojí každodenní práci. Z tohoto pohledu není divu, že se člověk snaží o to, si práci usnadnit stále více a více, proto se pokouší vynalézat stále důmyslnější stroje, které budou schopny daleko komplikovanějších úkonů. Na stroje jsou kladeny daleko větší nároky v rychlosti, přesnosti, také však ve flexibilitě, jejich schopnosti přizpůsobení a následné naprosté samostatnosti. Člověk za sebe nechává čím dál tím více pracovat, řídit stroje a postupně tak ztrácí veškerou kontrolu, kterou dříve nad procesy měl. Již dnes se objevují hlasy, že člověk se občas snaží až o přehnané nahrazení svého úsilí strojem. Lidé stále pokoušejí, čeho všeho jsou stroje schopné a jednoho dne by jejich zjištění nemuselo být až tak příjemné. Přeci jenom již dnes lidé mohli být svědky několika zastavených projektů z důvodu ztráty kontroly.

 Fixace podniku

Ruku v ruce s nárůstem automatizace podnikové produkce a produktového řízení přichází nárůst fixace. Nastává nepružnost v ohledu jakékoli změny, která je vyvolána nenadále vzniklou situací, která může přijít, jak z vnitřku, tak z vnějšku podniku.

(Řepa, 2012, s. 211) Flexibilita a rychlá reakce na operativní situace se vytrácí v závislosti na potřebě přeprogramování, či dokonce vyměnění stroje. Lidská práce je v tomto ohledu daleko přizpůsobivější a dá se měnit v podstatě z minuty na minutu a to skoro neustále.

35

3 Hodnocení inovační činnosti

Každá činnost a proces podniku by měly být důsledně hodnoceny a tím pádem kontrolovány. Důležité je to hlavně v takových případech kdy činnosti zásadně ovlivňuje cash flow a tím i chod celého podniku. Metod hodnocení investiční činnosti podniku existuje celá řada, které se od sebe liší naprosto zásadně nebo naopak pouze v maličkostech. Jejich cíle můžou být rozdílné, jako minimalizace nákladů, nebo maximalizace zisku, a za pojící efekt můžeme považovat již umíněné cash flow.

(Synek 2011, S. 301)

3.1 Metody Statické

Statické metody hodnocení investic se tak nazývají především proto, že ve velké míře nezohledňují časové hledisko a riziko investice. Představují řadu jednoduchých technik, které je vhodné použít vždy, protože velmi snadno a rychle dokáží vyloučit nevýhodný investiční projekt. Jejich další využití je vhodné v případech, kdy je sledován peněžní tok, který úzce souvisí s danou investicí. Statické metody jsou především zaměřeny na cash flow dané investice a poměřují tak výnosy s počátečními náklady, které byly na daný projekt vynaloženy. (Schollerová, 2017, S.124)

Tab. 3.1: Statické metody hodnocení investičních projektů

Statické metody hodnocení investic 1) Celkový příjem z investice

2) Čistý celkový příjem 3) Průměrné roční cash flow 4) Průměrná roční návratnost 5) Průměrná doba návratnosti 6) Doba návratnosti

7) Účetní rentabilita 8) Průměrné roční náklady 9) Metoda odúročení Zdroj: Vlastní tvorba

36

 Celkový příjem z investice

Celkový příjem z investice nám udává celkový peněžní hodnotu, kterou podniku dané investice přinese. Jsou zde zohledněny i odpisy atd. Funkce celkových příjmů z investic CP (3.1) se skládá ze složek cash flow CF udávaných v letech i.

𝐶𝑃 = 𝐶𝑃₁+ 𝐶𝑃₂… + 𝐶𝑃_𝑛 = ∑ 𝐶𝐹_𝑖

𝑛

𝑖=1 (3.1)

 Čistý celkový příjem

Tento ukazatel se nazývá čistým, protože je upraven o počáteční náklady, které jsou s inovací spojené. Ukazatel čistého celkového příjmu NCP (3.2) je složena ze součtu složek cash flow CF udávaných v letech i poníženého o počáteční náklady IN.

𝑁𝑃𝐶 = 𝐶𝑃 − 𝐼𝑁 = −𝐼𝑁 + ∑ 𝐶𝐹_𝑖

𝑛

𝑖=1 (3.2)

 Průměrné roční cash flow

V případě průměrného ročního cash flow jde o celkové příjmy z investice za jeden rok její životnosti. Průměrné roční cash flow ØCF (3.3) je udáváno poměrem mezi celkovým příjmem z investic vyjádřeným CP a počtem let životnosti daného investičního projektu vyjádřeným n.

∅𝐶𝐹 = 𝐶𝑃

𝑛 (3.3)

 Průměrná roční návratnost

Průměrná roční návratnost poukazuje, kolik procent počáteční investice se nám vrátí za jeden rok její životnosti. Průměrná roční návratnost Ør (3.4) je dána poměrem ročního cash flow CF a celkových nákladů na investici IN.

∅𝑟 =∅𝐶𝐹

𝐼𝑁 (3.4)

37

 Průměrná doba návratnosti

Průměrná doba návratnosti říká, za jakou dobu se průměrně daná investice dokáže zaplatit, tj. za jakou dobu se nám vrátí počáteční investice. Průměrná doba návratnosti Øt (3.5) je dána poměrem časové jednotky, v které měříme (většinou 1 rok) a průměrnou návratností za daný časový úsek.

∅𝑡 = 1

Ør (3.5)

 Doba návratnosti investice

Tato veličina udává časový úsek, za který se peněžní toky ve formě příjmů pokryjí výdaje na investiční projekt. Pro použití této metody je zásadní předpoklad, že daný časový úsek bude kratší než životnost investice. Tato veličina nezohledňuje faktor času a tedy při déle trvajících projektech, ani diskontovanou čistou současnou hodnostu investice. Vzorec doby návratnosti investice t (3.6) je dán jednoduchým poměrem celkových nákladů na investici IN a průměrného ročního cash flow ØCF.

𝑡 = 𝐼𝑁

ØCF (3.6)

 Účetní rentabilita aktiv

Toto kritérium vychází z ročního zisku před zdaněním, namísto peněžních toků.

Nevychází tedy z hodnot, které by odpovídaly životnosti investice, ale naopak poskytuje informace o příjmech po celou dobu jejich generace investicí. Vzorec účetní průměrné rentability aktiv ROE (3.7) je dán poměrem zisku před úroky a zdaněním EBIT a aktivy podniku Aktiva.

𝑅𝑂𝐸 = EBIT

Aktiva (3.7)

38

 Průměrné roční náklady

U spíše technických investic se v případě několika možností s podobným výsledkem může užít také nákladové kritérium. Za nejoptimálnější se logicky považuje řešení s nejnižšími náklady. Funkce průměrných ročních nákladů ØN (3.8) se skládá z násobku průměrného ročního úroku i a investičních výdajů I, ke kterým jsou následně přičteny odpisy O a průměrné roční náklady bez odpisů ØNP.

ØN = 𝑂 + 𝑖 × 𝐼 + Ø𝑁𝑃

(3.8)

 Metoda odúročení

Metoda odúročení vychází z průběhu celé životnosti investice během, které odúročí náklady. Diskont je zde omezen na provozní náklady projektu. Tyto náklady neobsahují odpisy a úroky, protože ty jsou nepřímo vyjádřeny právě diskontem. Vzorec odúročených nákladů ON (3.9) se liší tím, že se počítá s celými hodnotami, sčítají se tak pouze investiční náklady I + roční náklady bez odpisů.

𝑂𝑁 = 𝐼 + 𝑁𝑃

(3.9)

39

3.2 Metody dynamické

Metody dynamické se od statických odlišují především v tom, že berou v potaz rozložení investice v časovém horizontu a přihlížejí k riziku. Tento potaz je v praxi prováděn přepočtem ch hodnot cash flow na ty současné. Tato metoda se nazývá diskontování.

Při výpočtu je používána tzv. diskontní míra, která se úzce odvíjí od požadovaných výnosů z dané investice. (Schollerová, 2017, S. 126)

Tab. 3.2: Dynamické metody hodnocení investic

Dynamické metody hodnocení investic 1) Čistá současná hodnota

2) Vnitřní výnosové procento 3) Index ziskovosti

4) Diskontovaná doba návratnosti Zdroj: Vlastní tvorba

 Čistá současná hodnota

Čistá současná hodnota je absolutní veličinou vyjadřující součet všech finančních toků spojených s danou inovací diskontovaných do podoby hodnot odpovídajících roku 0.

Jedná se o rozdíl, do kterého jsou započítány toky kladné (příjmy) a toky záporné (výdaje) podílející se na této inovaci. Jasnou podmínkou pro realizaci investice je čistá současná hodnota větší než 0. Funkce čisté současné hodnoty NPV (3.10) je dána součtem peněžních toků v jednotlivých obdobích CFt, který je následně dělen připsaným předpokládaným úrokem 1+i. Časové období, za které je čistá současná hodnota počítána je vyjádřen proměnou t. (Radová, 2013, S. 59)

𝑁𝑃𝑉(𝑖) = ∑ 𝐶𝐹_𝑡 (1 + 𝑖)^𝑡

𝑡 (3.10)

V případě, že společnost do investičního rozhodování zahrne i riziko a s tím spojenou diskontní míru do výpočtu čisté současné hodnoty, znovu platí pravidlo, že investice je realizována v tom případě, že její výsledek je nezáporný. Ve chvíli kdy výsledek dosahuje 0 je dosaženo požadované výnosnosti investičního projektu. V případě,