Aktivity v přírodě pro 2. stupeň základních škol
Diplomová práce
Studijní program: N7401 – Tělesná výchova a sport
Studijní obory: 7503T114 – Učitelství zeměpisu pro 2. stupeň základní školy 7503T100 – Učitelství tělesné výchovy pro 2. stupeň základní školy Autor práce: Bc. Lukáš Hůla
Vedoucí práce: Mgr. Jaroslav Kupr, Ph.D.
Liberec 2016
Prohlášení
Byl jsem seznámen s tím, že na mou diplomovou práci se plně vzta- huje zákon č. 121/2000 Sb., o právu autorském, zejména § 60 – školní dílo.
Beru na vědomí, že Technická univerzita v Liberci (TUL) nezasahuje do mých autorských práv užitím mé diplomové práce pro vnitřní potřebu TUL.
Užiji-li diplomovou práci nebo poskytnu-li licenci k jejímu využití, jsem si vědom povinnosti informovat o této skutečnosti TUL; v tom- to případě má TUL právo ode mne požadovat úhradu nákladů, které vynaložila na vytvoření díla, až do jejich skutečné výše.
Diplomovou práci jsem vypracoval samostatně s použitím uvedené literatury a na základě konzultací s vedoucím mé diplomové práce a konzultantem.
Současně čestně prohlašuji, že tištěná verze práce se shoduje s elek- tronickou verzí, vloženou do IS STAG.
Datum:
Podpis:
Poděkování
Děkuji panu Mgr. Jaroslavu Kuprovi, Ph.D. za jeho cenné připomínky, rady a podporu, které mi poskytl při vedení práce. Poděkování patří též všem, kteří mi umožnili realizovat navržené aktivity v praxi. V neposlední řadě bych chtěl poděkovat své rodině, která mě podporovala po celou dobu mého studia.
AKTIVITY V PŘÍRODĚ PRO 2. STUPEŇ ZÁKLADNÍCH ŠKOL
Jméno studenta: Bc. Lukáš HŮLA
Jméno vedoucího práce: Mgr. Jaroslav KUPR, Ph.D.
ANOTACE
Hlavním cílem diplomové práce je realizace aktivit v přírodě s žáky 2. stupně základní školy na základě vytvořeného webového zdroje. Mezi dílčí cíle patří anketní šetření mezi učiteli na základních školách, vyhodnocení anketního šetření, návrh na realizaci aktivit v přírodě a finální realizace programu. Cílem anketního šetření bylo zjistit postavení aktivit v přírodě na základních školách a samotný zájem o navrhovaný webový zdroj. Ten obsahuje 5 kategorií zastupujících různé oblasti aktivit v přírodě.
Celkem je zde pospáno 54 aktivit, které jsou uváděny formou her nebo praktických činností. Hlavním smyslem obsahu webového zdroje je naplnění cílů tematického celku turistika a pobyt v přírodě, vydaných v Rámcovém vzdělávacím programu základního vzdělávání (dále RVP ZV). Realizace navržených aktivit proběhla v několika skupinách žáků a měla různé formy. Netradiční hry a lezecké aktivity byly zařazeny a vyzkoušeny v rámci hodin tělesné výchovy (dále jen TV). Zimní aktivity byly zařazeny do výuky na lyžařském kurzu. Tábornické a orientační aktivity byly vyzkoušeny pomocí dvou dvoudenních pobytů v přírodě s nocováním.
Klíčová slova:
aktivity v přírodě, zážitková pedagogika, experimentální pedagogika, webové stránky, pohybová aktivita
OUTDOOR ACTIVITIES AT THE SECOND GRADE OF ELEMENTARY SCHOOL
ANNOTATION
The main purpose of this thesis is to make a web source of information about outdoor activities and put them into practice with pupils of sixth to ninth grade of elementary school. Particular goals include data collection survey from elementary school teachers, evaluation of collected data, concepts of activities in nature and their final realization. The main purpose of data collection was to find out popularity of outdoor activities among elementary school students and general interest in planned web source. The web source itself contains five different categories of outdoor activities. It describes 54 activities and games in total. The purpose of the web source is to meet the objectives of the Framework educational programme for elementary education, particularly the Hiking and nature subject. The realization of documented activities was performed in different ways with several groups of pupils.
Unconventional games and climbing activities were included in physical education classes. Winter activities took place during ski course. Camping and orientation activities were realized during two two-days long overnight courses.
Key word:
outdoor activities, experimental education, adventure education, physical activity, web source
7
O BSAH
ÚVOD ... 12
1 CÍLE PRÁCE ... 13
2 VZDĚLÁVÁNÍ V ČESKÉ REPUBLICE ... 14
2.1 VZDĚLÁVÁNÍ VE SVĚTĚ A V ČESKÉ REPUBLICE ... 14
2.2 KURIKULUM ... 15
2.3 SOUČASNÉ POJETÍ ŠKOLNÍ TĚLESNÉ VÝCHOVY ... 16
2.4 VZDĚLÁVACÍ OBLAST „ČLOVĚK A ZDRAVÍ“ ... 17
2.5 TURISTIKA A POBYT VPŘÍRODĚ ... 18
3 AKTIVITY V PŘÍRODĚ ... 19
3.1 OBLASTI AKTIVIT VPŘÍRODĚ DLE NEUMANNA (2000) ... 19
3.2 OBLASTI AKTIVIT VPŘÍRODĚ DLE KIRCHNERA (2007) ... 22
3.3 RŮZNÉ KONCEPCE AKTIVIT VPŘÍRODĚ ... 24
3.4 VÝCHOVA VPŘÍRODĚ ... 25
4 CELOŽIVOTNÍ POHYBOVÁ AKTIVITA ... 29
4.1 POHYBOVÁ AKTIVITA... 29
4.2 AKTIVNÍ ŽIVOTNÍ STYL ... 30
4.3 VZTAH POHYBOVÉ AKTIVITY VDĚTSTVÍ A VDOSPĚLOSTI ... 30
4.4 VÝZNAM POHYBOVÉ AKTIVITY A AKTIVIT VPŘÍRODĚ PRO ČLOVĚKA ... 31
5 ZÁŽITKOVÁ PEDAGOGIKA ... 32
5.1 HISTORICKÝ VÝVOJ V ČESKÉ REPUBLICE ... 32
5.2 VYMEZENÍ POJMU ZÁŽITKOVÁ PEDAGOGIKA ... 34
5.3 VYUŽITÍ V PEDAGOGICE ... 37
5.4 TVORBA ZÁŽITKOVÉHO PROGRAMU ... 41
6 ANKETNÍ ŠETŘENÍ NA TÉMA AKTIVITY V PŘÍRODĚ NA 2. STUPNI ZÁKLADNÍCH ŠKOL ... 43
6.1 CÍLE ANKETNÍHO ŠETŘENÍ ... 43
6.2 CHARAKTERISTIKA SOUBORU ... 43
6.3 VÝSLEDKY A DISKUSE ... 43
6.4 ZHODNOCENÍ ANKETNÍHO ŠETŘENÍ ... 46
7 WEBOVÝ ZDROJ AKTIVIT V PŘÍRODĚ ... 47
7.1 ORIENTAČNÍ AKTIVITY ... 47
7.2 TÁBORNICKÉ AKTIVITY ... 63
7.3 AKTIVITY NA SNĚHU ... 89
8
7.4 LEZECKÉ AKTIVITY ... 94
7.5 NETRADIČNÍ HRY ... 105
8 REALIZACE AKTIVIT V PŘÍRODĚ ... 115
8.1 POBYT VPŘÍRODĚ -BISKUPSKÉ GYMNÁZIUM VARNSDORF ... 115
8.2 POBYT VPŘÍRODĚ -ZŠKRÁSNÁ LÍPA ... 117
8.3 ZIMNÍ AKTIVITY ... 119
8.4 LEZECKÉ AKTIVITY ... 120
8.5 NETRADIČNÍ HRY ... 122
9 ZÁVĚR ... 123
10 SEZNAM POUŽITÝCH ZDROJŮ ... 125
11 PŘÍLOHY ... 129
9
SEZNAM GRAFŮ
GRAF 1: DÉLKA PEDAGOGICKÉ PRAXE V OBORU TV (OTÁZKA Č. 3) ... 44
GRAF 2: POŘÁDANÉ KURZY AKTIVIT V PŘÍRODĚ (OTÁZKA Č. 6) ... 44
GRAF 3: MATERIÁLNÍ VYBAVENÍ PRO VÝUKU AKTIVIT V PŘÍRODĚ (OTÁZKA Č. 9) ... 45
GRAF 4: ORGANIZOVÁNÍ KROUŽKŮ AKTIVIT V PŘÍRODĚ (OTÁZKA Č. 10) ... 45
GRAF 5: ZDROJE INFORMACÍ PRO VÝUKU AKTIVIT V PŘÍRODĚ (OTÁZKA Č. 11) ... 46
SEZNAM OBRÁZKŮ
OBRÁZEK 1: VÝVOJ ZAMĚŘENÍ VE ŠKOLNÍ TĚLESNÉ VÝCHOVĚ ZA POSLEDNÍ 30 LET V ČR (ZDROJ: SIGMUND, 2007) ... 16OBRÁZEK 2: DĚLENÍ CÍLŮ ŠKOLNÍ TĚLESNÉ VÝCHOVY (ZDROJ: RYCHTECKÝ, FIALOVÁ 1998) ... 17
OBRÁZEK 3: POJETÍ VÝCHOVY V PŘÍRODĚ (ZDROJ: NEUMAN, 2000) ... 26
OBRÁZEK 4: OBLASTI VÝCHOVY V PŘÍRODĚ (ZDROJ: HANUŠ, 2000) ... 27
OBRÁZEK 5: SCHÉMA VZTAHU MEZI MÍROU RIZIKA A VÝCHOVNÝM PŮSOBENÍM (ZDROJ: NEUMAN, 2000) ... 37
OBRÁZEK 6: MENU NAVRŽENÉHO WEBOVÉHO ZDROJE AKTIVIT V PŘÍRODĚ ... 47
OBRÁZEK 7: ZOBRAZENÍ TERÉNU NA MAPĚ (ZDROJ: WWW.GEOPORTAL.GOV.CZ) ... 48
OBRÁZEK 8: MODEL VRSTEVNIC (ZDROJ: WISEMAN, 2004) ... 49
OBRÁZEK 9: MĚŘENÍ AZIMUTU NA MAPĚ (ZDROJ: VLASTNÍ) ... 51
OBRÁZEK 10: ORIENTACE V TERÉNU POMOCÍ MAPY A BUZOLY (ZDROJ: VLASTNÍ) ... 52
OBRÁZEK 11: LEGENDA MAPY PRO OB (ZDROJ: WWW.ORIENTACNISPORTY.CZ) ... 54
OBRÁZEK 12: UKÁZKA MAPY PRO OB (ZDROJ: VLASTNÍ) ... 55
OBRÁZEK 13: UKÁZKA MAPY PRO LOB (ZDROJ: WWW.PF.UJEP.CZ/~HNIZDIL) ... 56
OBRÁZEK 14: MAPNÍK PRO PŘIPEVNĚNÍ NA ŘÍDÍTKA (ZDROJ: WWW.MTBO.CZ) ... 57
OBRÁZEK 15: UKÁZKY MAPY PRO MTBO (ZDROJ: WWW.MTBO.CZ) ... 58
OBRÁZEK 16: PEVNÝ BATOH, KOTNÍKOVÁ OBUV (ZDROJ: MCNAB, 2014) ... 65
OBRÁZEK 17: URČENÍ SEVERU PODLE HODINEK (ZDROJ: WISEMAN, 2004) ... 66
OBRÁZEK 18: URČENÍ SEVERU POMOCÍ PLOVOUCÍ JEHLY (ZDROJ: WISEMAN, 2004) ... 67
OBRÁZEK 19: URČENÍ SEVERU PODLE HVĚZD (ZDROJ: VLASTNÍ) ... 68
OBRÁZEK 20: ORIENTACE PODLE LETOKRUHŮ (ZDROJ: VLASTNÍ) ... 69
OBRÁZEK 21: ŽĎÁRSKÉHO VAK S VLOŽENÝM SPACÍM PYTLEM (ZDROJ: VLASTNÍ) ... 70
OBRÁZEK 22: NOUZOVÝ PŘÍSTŘEŠEK Z PLACHTY (ZDROJ: VLASTNÍ) ... 71
OBRÁZEK 23: NOUZOVÝ PŘÍSTŘEŠEK Z VĚTVÍ (ZDROJ: VLASTNÍ) ... 72
OBRÁZEK 24: NOUZOVÝ PŘÍSTŘEŠEK - SNĚHOVÁ JESKYNĚ (ZDROJ: MCNAB, 2014) ... 73
OBRÁZEK 25: POTRAVINOVÁ DÁVKA MRE (ZDROJ: VLASTNÍ) ... 75
10
OBRÁZEK 26: NÁSTRAŽNÉ OKO (ZDROJ: WISEMAN, 2004) ... 79
OBRÁZEK 27: TZV. TROJÚHELNÍK OHNĚ (ZDROJ: VLASTNÍ) ... 79
OBRÁZEK 28: PŘÍRODNÍCH MATERIÁLY VHODNÉ JAKO TROUD (ZDROJ: VLASTNÍ) ... 80
OBRÁZEK 29: UKÁZKA PODPALU, PALIVA A TROUDU (ZDROJ: VLASTNÍ) ... 81
OBRÁZEK 30: TYPY OHŇŮ (ZDROJ: OTÁHAL, KOUBEK, 2008) ... 83
OBRÁZEK 31: KŘESADLO (FIRESTEEL) (ZDROJ: VLASTNÍ) ... 84
OBRÁZEK 32: METODY ZALOŽENÉ NA TŘENÍ DŘEV (ZDROJ: WISEMAN, 2004) ... 84
OBRÁZEK 33: PLASTOVÁ LÁHEV (ZDROJ: VLASTNÍ) ... 86
OBRÁZEK 34: ZÍSKÁNÍ VODY KONDENZACÍ (ZDROJ: WISEMAN, 2004) ... 87
OBRÁZEK 35: ZÍSKÁNÍ VODY DESTILACÍ (ZDROJ: OTÁHAL, KOUBEK, 2008) ... 88
OBRÁZEK 36: NOUZOVÁ FILTRACE VODY (ZDROJ: OTÁHAL, KOUBEK, 2008) ... 89
OBRÁZEK 37: SLAŇOVACÍ POMŮCKY (ZDROJ: VLASTNÍ)... 96
OBRÁZEK 38: NOUZOVÉ SLAŇOVÁNÍ, TZV. „DÜLFERŮV SED“ (ZDROJ: VLASTNÍ) ... 97
OBRÁZEK 39: ROVNOVÁHA S DOPOMOCÍ (ZDROJ: WWW.KTV-TUL.RAJCE.IDNES.CZ) ... 101
OBRÁZEK 40: LANO DO TVARU X (ZDROJ: WWW.KTV-TUL.RAJCE.IDNES.CZ) ... 102
OBRÁZEK 41: HORNÍ JISTÍCÍ BOD (ZDROJ: WWW.HOROLEZECKAMETODIKA.CZ) ... 104
OBRÁZEK 42: OSMIČKOVÝ UZEL (ZDROJ: WWW.SINGINROCK.CZ) ... 104
OBRÁZEK 43: HRA RINGO V RÁMCI HODIN TV (ZDROJ: VLASTNÍ) ... 106
OBRÁZEK 44: RINGO KROUŽKY (ZDROJ: WWW.KOCKSPORT.CZ) ... 107
OBRÁZEK 45: BRENBAL V RÁMCI HODIN TV (ZDROJ: VLASTNÍ) ... 109
OBRÁZEK 46: HŘIŠTĚ NA BRENBAL (ZDROJ: WWW.WIKIMEDIA.ORG) ... 109
OBRÁZEK 47: PÁLKA NA BRENBAL (ZDROJ: WWW.BRANNBALLZLUTAVA.CZ) ... 110
OBRÁZEK 48: MÖLKKY - ROZLOŽENÍ PŘED ZAČÁTKEM HRY (ZDROJ: VLASTNÍ) ... 111
OBRÁZEK 49: MÖLKKY - ODHODOVÁ VZDÁLENOST KUŽELEK (ZDROJ: VLASTNÍ) ... 112
OBRÁZEK 50: HŘIŠTĚ NA FRISBEE (ZDROJ: WWW.ZLUTAZIMNICE.CZ) ... 112
OBRÁZEK 51: DISK NA FRISBEE (ZDROJ: WWW.DISCACE.COM) ... 113
OBRÁZEK 52: BGV – ROZDĚLÁNÍ OHNĚ (ZDROJ: VLASTNÍ) ... 115
OBRÁZEK 53: BGV - NOUZOVÉ PŘÍSTŘEŠÍ (ZDROJ: VLASTNÍ) ... 116
OBRÁZEK 54: BGV - PŘEKONÁNÍ VODNÍHO TOKU (ZDROJ: VLASTNÍ) ... 116
OBRÁZEK 55: ZŠ KRÁSNÁ LÍPA - ORIENTACE (ZDROJ: VLASTNÍ) ... 117
OBRÁZEK 56: ZŠ KRÁSNÁ LÍPA - NOUZOVÝ PŘÍSTŘEŠEK (ZDROJ: VLASTNÍ) ... 118
OBRÁZEK 57: ZŠ KRÁSNÁ LÍPA - ROZDĚLÁNÍ OHNĚ (ZDROJ: VLASTNÍ)... 118
OBRÁZEK 58: LYŽAŘSKÝ KURZ ZŠ ALOISINA VÝŠINA - ROZEHŘÁTÍ (ZDROJ: VLASTNÍ) 119 OBRÁZEK 59: LYŽAŘSKÁ KURZ ZŠ ALOISINA VÝŠINA (ZDROJ: VLASTNÍ) ... 120
OBRÁZEK 60: LYŽAŘSKÝ KURZ ZŠ ALOISINA VÝŠINA (ZDROJ: VLASTNÍ) ... 120
OBRÁZEK 61: BOULDERING V RÁMCI TV (ZDROJ: VLASTNÍ) ... 120
OBRÁZEK 62: LEZECKÉ HRY V RÁMCI HODIN TV (ZDROJ: VLASTNÍ) ... 121
OBRÁZEK 63: LEZECKÉ HRY V RÁMCI HODIN TV (ZDROJ: VLASTNÍ) ... 121
OBRÁZEK 64: BRENBAL V RÁMCI HODIN TV (ZDROJ: VLASTNÍ) ... 122
OBRÁZEK 65:BRENBAL V RÁMCI HODIN TV (ZDROJ: VLASTNÍ) ... 122
11
SEZNAM POUŽITÝCH ZKRATEK
BGV Biskupské gymnázium Varnsdorf LOB lyžařský orientační běh
MŠMT Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy MTBO orientační závod na horských kolech
OB orientační běh
RVP Rámcový vzdělávací plán ŠVP Školní vzdělávací plán
TV tělesná výchova
ZŠ základní škola ZV základní vzdělávání
12
Ú VOD
Před mnoha lety byl člověk neodmyslitelnou součástí přírody. Nesmírně dlouho se díky kultivací a instinktivních činností spojených s pracovním procesem vyvíjel do podoby obyvatele planety dnešního typu. Postupnou humanizací se člověk oddělil od ostatní živočišné říše. Hlavním tématem náplně každodenního života původně byla snaha přežít. To bylo důvodem, proč člověk musel nejvíce času věnovat shánění potravy. Boj o přežití donutil fyzicky relativně slabého člověka přemýšlet. V době, kdy se kolem pohybovala velká divoká zvířata, byl člověk jen nepatrný živočich, a proto bylo nutné, aby si začal vyrábět různé nástroje a zbraně, které by jeho přežití ulehčily.
Tyto pomůcky mu usnadňovaly každodenní činnost. Od sběru potravin přešel člověk pomalu k aktivnímu obstarávání potravy formou lovu, později se coby pastevec zabýval chovem zvířat a nakonec se začal věnovat i usedlému zemědělství. Základem tělesného pohybu byly přirozené pohyby, jako je chůze, běh, skoky nebo plavání.
Aktivity v přírodě jsou tak nezbytnou součástí života člověka po celou dobu jeho vývoje. Avšak dnešní moderní svět nabízí člověku pohodlné zázemí, které ho přírodě vzdaluje a odcizuje. Pod pojmem aktivity v přírodě si dnes každý představí něco jiného.
Pro někoho je jí relaxační procházka lesem, pro někoho je to činnost, při které zažije určitou míru vzrušení.
Oblast aktivit v přírodě má pro člověka takový význam, že je zařazena do Rámcového vzdělávacího plánu základního vzdělávání České republiky. Kromě jiných činností je jim věnován samostatný tematický celek turistika a pobyt v přírodě.
Diplomová práce se bude zabývat návrhem a aplikací různých aktivit v přírodě v praxi na 2. stupni základních škol. Teoretická část bude věnována především tematice aktivit v přírodě a zážitkovou pedagogikou. Výsledkem praktické části bude realizace webového zdroje aktivit v přírodě, na jehož základě budou vybrané navržené aktivity realizovány s žáky základních škol.
13
1 C ÍLE PRÁCE
Hlavním cílem diplomové práce je realizace aktivit v přírodě s žáky 2. stupně základní školy na základě vytvořeného webového zdroje.
1. Studium odborné literatury.
2. Anketní šetření mezi učiteli tělesné výchovy na základních školách.
3. Vyhodnocení anketního šetření.
4. Formulace výsledných dat.
5. Tvorba webového zdroje aktivit.
6. Realizace programu aktivit v přírodě.
14
2 V ZDĚLÁVÁNÍ V Č ESKÉ REPUBLICE
2.1 V
ZDĚLÁVÁNÍ VE SVĚTĚ A VČ
ESKÉ REPUBLICEV moderní době prochází oblast vzdělávání mohutným rozvojem. Nejen povinná školní výuka, ale i jiné formy vzdělávání se stávají důležitou každodenní a celoživotní součástí života lidí v soudobé společnosti. Jako předpoklad pro budoucí další rozvoj se snaží všechny více i méně vyspělé státy vybudovat co nejdokonalejší vzdělávací systémy. Můžeme zde sledovat dvě rozdílná pojetí. Na jedné straně jsou školské systémy, které postupují na principu globalizace. To se projevuje tak, že je praxe škol ovlivněna společnými způsoby uvažování. Vlády či školští politikové využívají poznatků o konkrétním vývoji školství v jiných zemích. Na druhé straně stojí školská pojetí, která jsou založena na specifických či jedinečných vzdělávacích zvyklostech a na jiné alternativy se neohlížejí. Tato druhé pojetí je založené především na náboženských, kulturních nebo historických tradicích, které dané společnost nechce měnit. Pro vývoj národních vzdělávacích systémů jsou tyto dva trendy příznačné. Již z minulosti je známo, že člověka vždy zajímalo, jak se vzdělávají ostatní národy, jak jsou tyto konkrétní vzdělávací systémy organizovány a využívány. Tento trend můžeme zaznamenat i dnes, kdy mezinárodní komparace vzdělávacích systémů zaznamenává a hodnotí rozdílné vzdělávací mechanismy. V současnosti se v řadě zemí uplatňuje tendence, že je využíváno vzdělávacích principů, kde je výběr závislý na stavu řešení dané problematiky v jiných státech. Školské instituce se v jednotlivých zemích liší, tím jak je zahájen základní vzdělávací systém. Odlišnosti mohou být například v časovém období, kdy je zahajováno primární vzdělávání dětí, nebo se může lišit v délce základního vzdělávání. Takové to rozdíly mají své příčiny, většinou se jedná o rozhodnutí orgánů vzdělávací politiky. Například ve státech na britských ostrovech (Anglie, Skotsko, Wales) se rozhodlo o řešení, kdy je primární vzdělávání zahájeno u dítěte, které dovršilo věk pěti let. Primární školy mohou přijímat i děti mladšího věku, ale zde záleží na individuální vyspělosti každého jedince (Spilková, 1997).
Primární vzdělávání a následující navazující vzdělávání je ve světě všeobecně uznáváno jako nezbytná součást socializace každého jedince do společnosti, a proto jsou tyto vzdělávací systémy ve vyspělých státech uznávány jako povinné vzdělávání.
Obsahem a délkou vzdělávání se ovšem jednotlivé státy odlišují. V České republice je
15
uznáváno 5 ročníků primárního vzdělávání a na ně navazují 4 roky nižšího středního vzdělávání. Mezi lidmi známých 9 let povinné školní docházky je rozděleno na první a druhý stupeň základní školy. Tento způsob rozdělení není ovšem ve světě tak obvyklý.
Různé mimoevropské, ale i evropské země mají stanovenou různou délku povinného vzdělávání. Ve většině z nich je horní věková hranice stanovena na 15 – 16 let. Délka primárního stupně vzdělávání se také v různých zemích liší. Tato rozmezí se pohybují od délky 3 ročníků, které mají v Polsku, nebo 4 ročníků v Německu, Rakousku a Slovensku, až do délky 6 ročníků ve Finsku, Švédsku nebo Estonsku a Dánsku.
V USA má systém „elementary school“ délku také stanovenou na 6 ročníků. Co se týče obsahů primárního vzdělávání, jednotlivé státy se v tomto směru příliš neodlišují (Fialová, 2010).
2.2 K
URIKULUMPojem kurikulum vychází z latinského „curriculum“, to v překladu znamená běh.
Když se zaměříme na pedagogiku, má zde význam pohybu ve vzdělání po plánované trase. Je zde zahrnut nejen vzdělávací program, ale i obsahová náplň výuky či dosažený výsledek nebo zkušenost, kterou si žák ve škole osvojí. Obsah školního vzdělávání je vymezen v tzv. kurikulárních dokumentech, které dříve byly označovány za základ pedagogické dokumentace. Řadí se sem např. učební osnovy, plány, učebnice, různé metodické pomůcky pro vzdělávání a standardy vzdělávání. Kurikulum můžeme označit jako jednu z hlavních složek vzdělávacího procesu, kde je chápáno jako program, který charakterizuje představu o výchovně-vzdělávacím procesu. V České republice edukační proces probíhá pomocí systému kurikulárních dokumentů, který je projektován pro žáky od 3 do 19 let. Zahrnuje výuku v předškolním, školním, středním a vyšším odborném či jiném vzdělávání. Tyto dokumenty jsou ve dvou úrovních, a to státní a školní. Stát, který je zastupován Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy (MŠMT), vydává tzv. Rámcový vzdělávací program (RVP), který stanovuje závazný obsah vzdělávání pro určitou etapu vzdělávání. Dle tohoto programu si každá škola zpracovává svůj vlastní Školní vzdělávací program (ŠVP). Oba tyto dokumenty jsou zařazeny mezi veřejné, jsou tedy přístupné nejen pro pedagogy, ale i pro veřejnost. Obsah základního vzdělávání je v RVP prezentován devíti vzdělávacími oblastmi (Jansa, 2012).
1. Jazyk a jazyková komunikace
16 2. Matematika a její aplikace
3. Informační a komunikační technologie 4. Člověka a jeho svět
5. Člověk a společnost 6. Člověk a příroda 7. Umění a kultura 8. Člověk a zdraví 9. Člověk a svět práce
2.3 S
OUČASNÉ POJETÍ ŠKOLNÍ TĚLESNÉ VÝCHOVYKoncept státní politiky týkající se tělovýchovy a sportu v České republice definovala vláda ČR ve svém usnesení v roce 1999. V tomto dokumentu je pohybová aktivita popisována jako důležitý činitel pro zdraví a délku života, kterou nelze jiným způsobem nahradit. V současnosti je zřejmý rozdíl mezi vzdělávací politikou a opravdu uskutečněnými změnami ve vzdělávací realitě českého školství. Jedná se o nesoulad mezi vytvořením potřebných adekvátních podmínek a formulovanými vzdělávacími požadavky. Jedná se především o podmínky ekonomické, organizační, personální nebo kvalifikační (Fialová, 2010).
Povinnou školní tělesnou výchovu můžeme označit za nejvíce rozšířenou, nejmasovější formu organizování pohybových aktivit mladé populace. Jedná se o výchovně vzdělávací předmět, který má za cíl pomocí specifického pedagogického působení stimulovat rozvoj žáka, a to za pomocí velkého spektra prověřených pohybových aktivit. Velkou roli zde také má působení učitele, školy a společenských podmínek (Rychtecký, Fialová, 2004).
Obrázek 1: Vývoj zaměření ve školní tělesné výchově za poslední 30 let v ČR (zdroj: Sigmund, 2007)
17
2.4 V
ZDĚLÁVACÍ OBLAST„Č
LOVĚK A ZDRAVÍ“
Dnešní školní tělesná výchova je v RVP ZV plánu zahrnuta ve vzdělávací oblasti Člověk a zdraví. Cílem této vzdělávací oblasti základního vzdělávání je prohloubení vztahu člověka ke zdraví a dále pak širší rozvinutí dovedností, které jsou určující pro zdravý životní styl a tím i pro lepší kvalitu života každého člověka v dospělosti. Tato oblast vzdělávání je rozdělena na dvě části, které jsou nazývány vzdělávacími obory.
Prvním z nich je „Výchova ke zdraví“. Tento obor je zaměřen na rizikové a nerizikové chování a dále na aktivizující podporování osobního i komunitního zdraví každého jedince. Obsahově tento obor navazuje na oblast vzdělávání „Člověk a jeho svět“. Zaměřuje se především na informace např. o rodině, o škole, o společnosti, poukazuje na základy hygieny, stravování či na jiné návyky člověka. Samotnou výuku ke zdraví je možno dnes realizovat třemi způsoby. Výuka může být realizována jako samostatný předmět školního kurikula, nebo může výt vyučována formou mezipředmětových vztahů, kde je problematika tématu začleněna do více předmětů, a v neposlední řadě může být zařazena do hodin tělesné výchovy (Fialová, 2010).
Druhým oborem je „Tělesná výchova“, která je zaměřena na budování trvalého vztahu k různým pohybovým aktivitám, dále pak na optimální rozvoj tělesné, duševní a v poslední řadě sociální zdatnosti. Je chápána jako součást komplexnějšího vzdělávání žáků. Zařazení této oblasti do edukačního procesu umožňuje prohloubení vztahů žáka k jeho zdraví. Dále je pak žák schopen posílit rozumové a citové vazby k probírané problematice a v důsledku toho je schopen i rozvinout svoje praktické dovednosti, jež jsou určující pro zdravý životní styl v žákově budoucím dospělém životě. Předpokladem zařazení této vzdělávací oblasti je, že dojde k dobré přípravě a motivaci žáků a oni pak po absolvování studia mohou v budoucím životě ovlivňovat pracovní a životní postoje ke zdraví celé společnosti. Vzdělávání pohybem je vyučováno od jednoduchých
Obrázek 2: Dělení cílů školní tělesné výchovy (zdroj: Rychtecký, Fialová 1998)
18
spontánních pohybových dovedností až k činnostem řízeným a později i výběrovým.
V základním vzdělávání je jedním z předpokladů pro dobré osvojování pohybových činností prožitek z pohybu (Jansa, 2012).
Hlavním úkolem školní tělesné výchovy (ČR) je stimulování a rozvíjení bio- psycho-sociálně vštěpovaného celoživotního pohybového režimu, zdravotní prevence, pohybových schopností a dovedností, vědomostí, osobních vlastností a celkového kladného postoje žáka k pohybové činnosti (Fialová, 2010).
2.5 T
URISTIKA A POBYT V PŘÍRODĚRVP ZV ve vzdělávací oblasti člověk a zdraví obsahuje učivo nazvané Turistika a pobyt v přírodě. Obsahuje tyto cíle (MŠMT, 2013, s. 80):
příprava turistické akce,
přesun do terénu,
uplatnění pravidel bezpečnosti silničního provozu,
chůze se zátěží,
táboření,
ochrana přírody,
základy orientačního běhu,
dokumentace z turistické akce.
V roce 2013 došlo v RVP ZV k celkovým úpravám, které se týkají také této vzdělávací oblasti. V učivu turistiky a pobytu v přírodě přibylo několik cílů (MŠMT, 2013, s. 80):
přežití v přírodě,
orientace,
ukrytí,
nouzový přístřešek,
zajištění vody,
zajištění tepla,
zajištění potravy.
19
3 A KTIVITY V PŘÍRODĚ
Dnes můžeme pod pojem aktivity v přírodě zařadit mnoho činností, které v sobě zahrnují například turistiku, různé sporty v přírodě, hry nebo různá cvičení. V zahraničí se můžeme s tou tématikou setkat pod názvem outdoor activities. Celkově se jedná především o činnosti, které člověk provádí vlastní silou, vlastním úsilím, případně může být využíváno speciálních pomůcek pro specifické činnosti. Tyto činnosti jsou provozovány především v přírodních podmínkách nebo jsou spojeny s překonáváním přírodních překážek. Zde je ale velmi důležité šetrné chování k přírodě jako takové.
Aktivity v přírodě jsou především využívány samoúčelně, většinou jsou vykonávané jednotlivci či v malých skupinách.
Pod pojmem aktivity v přírodě si dnes každý představí něco jiného. Tato oblast je tak však tak široká, že do ní většina velice různorodých představ rozmanitých lidí bez problémů zapadne. Jedinci spatřují rozdíly především v náročnosti různých aktivit. Pro někoho je aktivita v přírodě už pouhá klidná procházka lesem, ale po někoho jsou to teprve sporty nebo činnosti až extrémního charakteru; příkladem může být horolezectví.
Je ovšem pravda, že aktivity v přírodě jsou poměrně velkou dynamickou složkou tělesné výchovy ve školách a ve sportu celkově. Mnohé z aktivit jsou využívány především ve výuce nebo jsou nabízeny různými zážitkovými institucemi za finanční honorář, najdou si své uplatnění ale i v mnoha jiných směrech. V následující kapitole budou popsány především aktivity v přírodě pohledem Neumana (2000) a Kirchnera (2007), kteří tuto problematiku přednášejí.
3.1 O
BLASTI AKTIVIT V PŘÍRODĚ DLEN
EUMANNA(2000)
Ve své publikaci Turistika a sporty v přírodě (2000) rozděluje doc. Neuman téma aktivit v přírodě na devět oblastí:
3.1.1 C
VIČENÍ VPŘÍRODĚ A LANOVÉ PŘEKÁŽKOVÉ DRÁHYDo této kategorie jsou zařazena především tělesná cvičení, která rozvíjejí zejména základní pohybový fond každého člověka a zároveň tak přispívají k celkovému osobnostnímu růstu. V zahraniční literatuře se čtenář může setkat s pojmy jako je např.
outdoor exercises. Především se zde nejedná o přesně vymezené a určené pohybové
20
struktury, ale převážně o různé kombinace všemožných pohybových úkolů, které jsou využívány u překonávání vytvořených přírodních nástrah a překážek. Tyto překážky v sobě skrývají především určitou míru rizika, které je spojeno s překonáváním strachu a s tvorbou určité míry rozhodovacích schopností, jež jsou nezbytné při řešení různých vzniklých situací (Neuman, 2000).
3.1.2 U
MĚLECKO-
TVOŘIVÁ ČINNOSTAktivity rozmanitých kurzů či akcí, které mají různý esteticky výchovný charakter. Lze sem zařadit rozličné aktivity spojené se zpracováváním dřeva, s modelováním z hlíny, s pletením z přírodních materiálů, s fotografováním a s mnoha jinými činnostmi (Neuman, 2000).
3.1.3 P
RACOVNÍ ČINNOSTI A SLUŽBAZde se pojednává o aktivitách, které jsou spjaté s ovládáním převážně pracovních náčiní. Zařazení různých pracovních činností je velmi důležité při tvorbě různých programů kurzů ať ve školách nebo v jiných organizacích. Můžeme sem zařadit například činnosti spojené s obstaráváním kuchyně, tábora, výpomoc v zemědělství, nebo v lesních závodech (Neuman, 2000).
3.1.4 S
PORTY VPŘÍRODĚDo této kategorie jsou zahrnovány především různé sportovní disciplíny, jež se provádějí zejména v přírodním prostředí soutěžní formou, která může mít různé podoby.
Mnoho typických sportů provozovaných v přírodních podmínkách je nahrazováno stejnou formou, ale je zasazeno do halového prostředí či do sportovních areálů.
Příkladem může být horolezectví, cyklistika, plavání a jiné. Ale ani ty nejlepší areály mnohdy nemohou nahradit vysokou kvalitu přírodního prostředí (Neuman, 2000).
3.1.5 T
URISTIKA A PUTOVÁNÍTuristiku můžeme popsat jako celistvou činnost, která spojuje aktivní pohyb s pobytem v přírodním prostředí. Je zde ovšem nezbytná určitá dávka specifických znalostí a dovedností. Takto chápe turistiku a putování pravděpodobně jen český turista, v zahraničí se můžeme setkat s pojmy jako je hiking nebo trekking. Tato slova ovšem neznamenají přesně to, co obnáší výraz turistika v Čechách, kde je jejím hlavním cílem na prvním místě poznávání přírodních krás kolem nás (Neuman, 2000).
21
3.1.6 A
KTIVITY TYPU„
SURVIVAL“
Dnes hodně rozšířená a moderní činnost, kterou se zabývá mnoho lidí, ale každý si představí pod tímto pojmem něco trochu jiného. Dle autora se jedná o podávání výkonů na hranici osobní schopnosti, které jsou spojeny s překonávání přírodních nástrah a s určitou dávkou rizika. Dříve to byly činnosti provozované především jen speciálními armádními jednotkami, které byly cvičeny pro přežití v týlu nepřítele.
Někdo může survival vidět jako způsob života, který se brání dnešní přemodernizované době. V přírodě závisí přežití člověka či skupiny jen na vlastních schopnostech, dovednostech a znalostech každého jedince. Zde jsou si všichni rovni a většinou je přáno jen připraveným. Přežití v přírodě je jakou si formou testování, kde je cílem rovněž nalézt sám sebe; jedná se o jednu z cest formování charakteru. Jde zde obvykle o úroveň zvládání stresových situací, kde se prověřují schopnosti a znalosti technik nutných k přežití v přírodě. Dnes se stal survival hodně komerční záležitostí; vedoucími těchto organizací jsou často právě bývalí vojáci, kteří se techniky přežití učili v rámci armádní přípravy (Neuman, 2000).
3.1.7 P
OBYT VPŘÍRODĚ A TÁBOŘENÍTyto pojmy jsou často spojovány s tématikou turistiky, ale při bližším průzkumu je patrná specifická oblast, která je rozvíjena především díky četným dobrovolnickým organizacím. Tradice pobytu přírodě založilo především tradičním sokolské hnutí. Pod tímto pojmem táboření si dnes lidé většinou představují camping, což je to totéž jako táboření, ale současně je to termín používaný pro různé činnosti v přírodě. Tyto aktivity byly vždy spojovány se snahou o přiblížení se přírodě nebo o změnu či obohacení všedního života. V minulosti sehrál na našem území velkou roli tramping, skauting či woodcrafting. Dříve se mladí lidí zpravidla vydávali v malých skupinách do hlubokých lesů, kde hledali svobodu a zpestření svého všedního života. Dnes jsou tyto tradice stále udržovány, ale kvůli vyhlášení různých přírodních parků a chráněných zón se jim věnuje jen malá část lidí, kteří se nebojí vstoupit na takováto zapovězená území ani pod hrozbou pokuty (Neuman, 2000).
3.1.8 H
RY VPŘÍRODĚ,
INICIATIVNÍ A TÝMOVÉ HRYVšeobecně je kategorie her velmi obsáhlá a zabývá se jimi celá řada jiných disciplín. Hra bývá často spojována s činností, která je protikladem užitečného
22
a praktického života každého člověka. Všeobecně uznávaný význam má však v oblasti vzdělávání a výchovy, kde je hra nepostradatelným prostředkem (Neuman, 2000).
3.1.9 P
OZNÁVÁNÍ,
POZOROVÁNÍ A OCHRANA PŘÍRODYPro tuto kategorii je důležité propojení všemožných přírodovědných oborů s činnostmi poznávacími a v neposlední řadě spojení s environmetální výchovou. Při těchto činnostech pozorování přírody se ukazuje touha člověka po poznávání nejen sebe samého, ale i svého okolí. Je to prostředek kontaktu s přírodou, kde je potřeba, aby všichni pochopili roli přírodního prostředí v životě každého jedince. Můžeme sem zařadit oblast sběru a lovu v přírodě. V dnešní době se to děje převážně rekreačně formou houbaření, rybaření či myslivosti (Neuman, 2000).
3.2 O
BLASTI AKTIVIT V PŘÍRODĚ DLEK
IRCHNERA(2007) 3.2.1 T
URISTIKAPojem turistika označuje souhrn činností, které využívají aktivní pohyb spojený s pobytem v přírodě, což vede k poznávání společenských i přírodních poměrů. Řadí se sem i poznávání různých památek, které jsou často spojeny s oblastí, kde se pohybujeme. Při provozování turistiky ovšem dochází také k rozvíjení kondice a posiluje se psychické zdraví. Pojem turistika můžeme označit za specificky český výraz, který zahrnuje nejen pohybovou složku, ale i kulturně poznávací činnost.
V současné době nabývá turistika mnoha podob, příkladem může být turistika lyžařská, cyklistická nebo klasická pěší (Kirchner, 2007).
3.2.2 T
RAMPINGV minulosti se jednalo o neformální hnutí mladých lidí, kterým se nelíbilo být svázáni pravidly. Takto orientovaná mládež se většinou sdružovala do menších skupin a zakládala tzv. trampské osady. Zde vznikaly komunity se svojí specifickou kulturou.
Provozovaly se zde i různé pohybové aktivity. Vytvářela se zde silná vazba mezi danou kulturou a vztahem k přírodě. Trampské tradice a zvyky se dodnes v malých komunitách uchovaly. Trampská kultura je specifická pro území České republiky (Kirchner, 2007).
23
3.2.3 S
PORTY VPŘÍRODĚNa rozdíl od pohybových aktivit má sport soutěživý charakter. Je zde preferována především výkonová složka. Mezi sporty v přírodě jsou zařazovány činnosti, které mají soutěživý charakter a probíhají v přírodním prostředí. Takovéto soutěže mají různé úrovně a cílem je většinou srovnání výkonnosti jednotlivých účastníků. Řadí se sem i část technických sportů, které jsou provozovány v přírodním prostředí. Příkladem může být potápění, biatlon nebo paragliding (Kirchner, 2007).
3.2.4 P
OHYBOVÁ AKTIVITA VPŘÍRODĚJsou to aktivity, jejichž větší část se odehrává v přírodním prostředí. Od sportů v přírodě lze pohybovou aktivitu v přírodě odlišit tím, že zde není požadován maximální výkon v dané činnosti. Naopak se zde klade důraz na prožitek ze samotného provozování pohybové aktivity jako takové. Odlišností od pobytu v přírodě je to, že činnost se zde zaměřuje především na osobnostní rozvoj každého jedince (Kirchner, 2007).
3.2.5 E
NVIRONMENTÁLNÍ PROBLEMATIKAJedná se o neoddělitelnou součást aktivit v přírodě. Bývají to především oblasti, které jsou propojeny s přírodními vědami, jež se dotýkají pobytu v přírodě. Tato problematika je velmi důležitá především pro udržení kvalitního a neporušeného přírodního prostředí, které je využíváno při pobytu v přírodě a při provozování různých aktivit. Lze sem zařadit především problematiku ochrany přírody, environmentální edukace či praktické nauky o životním prostředí (Kirchner, 2007).
3.2.6 P
OBYT VPŘÍRODĚTento pojem se používá opět především v České republice. Aktivity spojené s pobytem v přírodě jsou ovšem využívány a provozovány po celém světě. Jedná se především o činnosti, u kterých je charakteristickým rysem dlouhodobější pobyt v přírodě spojený zejména s cílem pohybové rekreace organismu. Zařazují se sem aktivity, jako je například houbaření, táboření, rybaření či obyčejné procházky. Je vcelku jedno, zda se jedná o zimní nebo letní relaxaci (Kirchner, 2007).
3.2.7 V
ÝCHOVA V PŘÍRODĚJedná se o oblast, kde se využívá všech výše uvedených aktivit. Tyto činnosti jsou využívány jako komponenty různých kurzů a akcí. Zde jsou aktivity v přírodě
24
využívány především jako prostředek k uskutečnění předem stanoveného cíle různých kurzů. Výchova v přírodě je těsně spojena se zážitkovou pedagogikou (Kirchner, 2007).
3.3 R
ŮZNÉ KONCEPCE AKTIVIT VPŘÍRODĚ3.3.1 V
ÝCHOVA DOBRODRUŽSTVÍM(A
DVENTURE EDUCATION)
Tento způsob výchovy využívá především kolektivního řešení problémů týkajících se problémových situací. K osobnostnímu růstu a rozvoji každého jedince se zde využívá dynamických procesů mezi jednotlivými členy skupiny, kteří tak překonávají vlastní osobnostní hranice. Různé dobrodružné postupy výchovy nemusí však být spjaty jen s aktivitami v přírodě (Neuman, 2000). Dobrodružství ve vzdělávání je forma zážitkové pedagogiky, která je obvykle spojena s činnostmi zahrnující riziko.
Využívá se zde především dobrodružných aktivit, jako např. horolezectví (Berry, Hodgson, 2011). Autoři Prouty, Panicucci a Collinson (2007) popisují adventure education jako formu dobrodružného vzdělávání, při které se využívá vlastní zkušenost při aktivním zajímavém zážitkovém učení, jež v člověku zanechává reálné pocity.
3.3.2 V
ÝCHOVA ZKUŠENOSTÍ A PROŽITKEM(E
XPERIMENTIAL EDUCATION)
Autor Neumann (2000) poukazuje na tuto koncepci, která tvoří jakýsi protipól teoretickým edukačním přístupům. Je zde preferována především výchova vlastními zážitky a zkušenostmi každého jedince. Tyto metody jsou většinou uplatňovány v bohatě prožitkovém prostředí, ale velký vliv mají také netradiční způsoby výuky. Již největší český pedagog J. A. Komenský je spojován s využíváním těchto metod a zážitková pedagogika na Komenského učení úzce navazuje.
Zahraniční literatura popisuje zážitkovou pedagogiku jako proces aktivního zapojení žáků do výuky prožitkem, který v něm zanechává své stopy. Žáci by měli objevovat vlastní činností a experimentováním, místo toho, aby jim informace byly jen sdělovány. V zážitkovém vzdělávání by žáci měli rozvíjet nové dovednosti, nové postoje a způsoby myšlení a v neposlední řadě poznávat nové teorie. Pojem experimentální vzdělávání bývá často označován jako nadřazený jiným koncepcím, jako je například výchova dobrodružstvím. Zůstává však otázkou, zdali tomu tak opravdu je (Prouty, Panicucci, Collinson 2007).
25
3.3.3 R
EKREACE VPŘÍRODĚ(O
UTDOOR RECREATION)
Rekreace v přírodě je velmi rychle se rozvíjející obor, který můžeme také zahrnout do vzdělávání dobrodružstvím. Je zde využívána spousta prostředků, které mají za výsledek osobnostní a sociální růst každého jedince. Dle těchto cílů je někdy těžké rozlišit, zda se jedná výchovu v přírodě, nebo právě o rekreaci v přírodě.
Příkladem může být dobrodružný výlet na kole přes nějaké historicky zajímavé místo.
Takováto cesta může mít pro jedince rekreační či duchovní dopad, jedná se tedy o rekreaci v přírodě. Na druhou stranu mohlo být konkrétní místo výletu vybráno s cílem se o něm něco kulturněhistorického dozvědět, tady by se tedy jednalo o výchovu v přírodě (Prouty, Panicucci, Collinson 2007).
Jedná se o jakoukoliv aktivitu prováděnou v přírodních podmínkách. Autor do tohoto směru zařazuje i práci na zahradě, procházky, táboření nebo piknik. Má velký vztah především k volnému času, odpočinku a zábavě. V různých pracích některých autorů je velmi složité rozlišit, zda se jedná o rekreační přístup k aktivitám, nebo naopak zda se jedná o výchovný přínos aktivit (Neumann, 2000).
3.3.4 E
KOLOGICKÁ VÝCHOVA(E
NVIRONMENTAL EDUCATION)
Zde se výchova obecně zaměřuje na soužití mezi člověkem a životním prostředím na Zemi, kde žije. Dá se říci, že pojednává o vytváření nejen zájmu o studium přírody, ale také o její ochranu. Využívá se zde her s ekologickou tematikou, tzv. ekohry (Neumann, 2000).
Další koncepcí aktivit v přírodě je výchova v přírodě. Té bude věnována následující kapitola.
3.4 V
ÝCHOVA V PŘÍRODĚZahraniční literatura definuje outdoor education jako významnou aktuální podobu ve vzdělávání pomocí zážitkové pedagogiky. Tato výuka musí v první řadě probíhat v přirozeném přírodním prostředí. Může v sobě obsahovat prvky ekologické výchovy i hodně využívanou výchovu dobrodružstvím. Při výuce je využívána řada prostředků, aktivit a metod vázaných na přírodní prostředí. Jako příklad lze uvést kempování, turistiku, horolezectví či kanoistiku (Prouty, Panicucci, Collinson 2007).
26
Ewert a Garvey (2007) popisují výchovu v přírodě jako prostředek zvýšení učebního efektu skrze zážitky v přírodě. Jako vědní disciplína výchova v přírodě neexistuje. Je důležité vybrat vhodné prostředí, jež nabízí možnost získávání dovedností tím, že člověk poznává reálné problémy života a řeší je, a rozvíjí tudíž své kompetence.
Autoři uvádějí, že je také důležité věnovat se kontaktu s aspekty života v přírodě, v níž kdysi dávno byly naše kořeny.
Kořeny stromu – symbolika smyslů (hmat, sluch, chuť, čich, zrak), které jsou významnými faktory působícími na zkušenostní učení.
Kmen stromu – vyjádření interdisciplinárního přístupu k problematice vzdělávání.
Větve stromu – dva směry výchovy (dobrodružná výchova, ekologická výchova).
Neuman (2000) říká, že výchovu v přírodě můžeme považovat i za metodu výchovy, při které je využíváno přírodního prostředí ve všech oblastech vzdělávání. Od klasického pojetí učení se z učebnic je odlišná tím, že je jsou zde využívány především zkušenosti žáků, což má velký vliv na samotnou efektivitu učení. Dnes většina mladých
Obrázek 3: Pojetí výchovy v přírodě (zdroj: Neuman, 2000)
27
lidí vidí svět spíše přes zprostředkované abstraktní pojmy, a ne skrze vlastní přímé prožitky. Ale zkušenosti, které člověk získá při přímém kontaktu s přírodou, jsou pro osobnostní rozvoj každého jedince daleko důležitější. Pro dnešní přemodernizovaný svět je využívání výchovy v přírodě stále potřebnější. Příprava učitelů a vedoucích v této oblasti je proto velmi důležitá a potřebná, aby se z nich stali zkušení odborníci ve zvládání různých dovedností a technik, při vytváření a vedení programů.
Autor Hanuš (2000) popisuje výchovu v přírodě v pěti odlišných dimenzích, které se od sebe odlišují především obsahem (viz obrázek níže).
Výchova v přírodě – zde je uskutečňováno a provozováno několik různých výchovných činností, jako jsou např. pohybové aktivity a umělecká činnost.
Příroda zde však má „roli“ jaké si kulisy (např. tělocvična), je to prostředí, kde se dají aktivity prostorově a za příhodných podmínek realizovat.
Výchova o přírodě – jedná se o výchovu, kde se člověku dostává poznatků, dovedností, hodnot a praktických zkušeností z oblastí přírodních věd a disciplín. Získává při ní systematický pohled na fungování přírody jako celku, ale i na jednotlivé fungující části přírody.
Výchova pro přírodu – tato část se zabývá vztahem prostředí a živočichů, které v něm žijí. Poukazuje se na hledání cesty, jež má za cíl chránit
Obrázek 4: Oblasti výchovy v přírodě (zdroj: Hanuš, 2000)
28
a vylepšovat ty přírodní podmínky, ve kterých žijeme, a sami si je, jako lidstvo, devastujeme.
Výchova přírodou – výchova, která se nejvíce přibližuje a odpovídá pojetí výchovy pro život, jíž je člověk rozvíjen k soběstačnosti, skromnosti, odolnosti, flexibilitě, vůli a vytrvalosti. Jedinec zde získává opravdový obraz sebe sama a svých možností. Dochází tady k propojení přírodního prostředí a člověka.
Přírodní výchova – moderní, všestranné a optimální pojímaní výchovy, kde jsou rovnoměrně zastoupeny aktivity v přírodě, poznatky z oblasti přírodních věd, problematika ekologického charakteru a aspekty osobnostního a sociálního rozvoje člověka s důrazem na zkušenost a prožitek.
29
4 C ELOŽIVOTNÍ POHYBOVÁ AKTIVITA
4.1 P
OHYBOVÁ AKTIVITAZ hlediska energetického výdeje popisují autoři Sigmund, Sigmundová (2011) pohybovou aktivitu jako jakýkoliv tělesný pohyb, který je zabezpečován pomocí kosterního svalstva a vede ke zvýšení hodnoty energetického výdeje nad úroveň stavu jedince v klidovém režimu. Uvádějí, že pohybová aktivita představuje 15 – 40 % z celkového objemu výdeje energie jedince. Při pohledu z hlediska životního stylu lze pohybovou aktivitu rozdělit na činnosti prováděné ve škole (zaměstnání), v domácnosti, nebo ve volném čase a při sportování. Pravidelná pohybová aktivita je důležitá při podpoře zdraví a zabraňuje také vzniku u řady onemocnění. Zlepšuje rovněž celkovou kvalitu života a společenskou propojenost. Je prevencí při vzniku obezity a je přirozeným nástrojem při její redukci. Pohybová aktivita také snižuje klidový krevní tlak a díky látkové výměně zlepšuje prokrvení různých tělesných částí, dále je důležitá při prevenci výskytu cukrovky II. typu. Při provádění pohybové aktivity dochází k větší tvorbě endorfinu a to vede ke zlepšení nálady a celkové spokojenosti.
Neumann (1998) poukazuje na to, že pohyb je jakým si prostředkem, který každému člověku pomáhá k dosažení významných cílů. Tyto cíle s pohybem nemusí na první pohled souviset. Příkladem může být ovlivňování sociálních či morálních hodnot.
Pohyb je nejen prostředkem vyjadřování a komunikace, ale je také prostředím, díky kterému člověk prožívá např. radost a získává více znalostí o sobě samém. To může být také přínosem při provozování sportu a může napomáhat zvyšování celkové tělesné aktivity vedoucí k osobnímu potěšení a k celkovému osobnostnímu růstu, který spojuje zdraví, tělesnou zdatnost a psychickou pohodu se sociální harmonií.
Je dokázáno, že pohyb jako takový vytváří různé mechanismy, jež kontrolují rovnováhu výdajů a příjmů energie. Dnešním velkým problémem je, že moderní společnost často prosazuje různé tendence, které tvoří překážky přirozené dětské aktivitě. V mnohých moderních společenstvích se prosazuje snižování hodin povinné tělesné výchovy na školách. Je známo, že již od 13 let se mladí lidé adaptují na sedavý způsob života. Tím dochází automaticky k nárůstu počtu obézních dětí. Nízká pohybová aktivita a někdy i negativní zkušenosti ze školní tělesné výchovy dovádějí děti
30
k nedostačujícím pohybovým dovednostem. Dalším problémem je přirozená lidská vlastnost, a to lenost (Neuman, 2013).
4.2 A
KTIVNÍ ŽIVOTNÍ STYLAktivní životní styl je takový, v kterém hraje podstatnou roli přiměřená pravidelná pohybová aktivita. Zde ovšem není pohybová aktivita chápána jenom biologicky, ale jsou zde respektovány i bio-psycho-sociální složky existence a fungování každého lidského organismu. Současná podoba životního stylu je taková, že na jedné straně narůstá doba volného času, ale na straně druhé dochází ke snižování doby věnované provozování a realizování pohybových aktivit. To má za důsledek pokles fyzické zátěže, ale na druhé straně stoupá zátěž psychická, což zapříčiňuje nárůst psychických onemocnění Bunc (2008). Během dvou posledních desetiletí je doložen pokles o 30 % realizovaných pohybových aktivit. To vede v důsledku ke snižování populační zdatnosti a tím zároveň i předpokladů pro výkon pracovních činností (ke snižování pracovního výkonu), ke zhoršování zdravotního stavu a k prudkému nárůstu míry obezity a nadváhy (Flemr, 2009).
Sigmund, Sigmundová (2011) definují pohybově aktivní a zdravý způsob života jako nutnou součást podpory zdraví pomocí dostatečné pohybové aktivity, vyvážené stravy, vyváženého a pravidelného příjmu tekutin, odpovědného chování, které zahrnuje např. neužívání drog a většího množství alkoholu apod. Typickým znakem je aktivní využití části volného času zdravotně prospěšnou pohybovou aktivitou. Opakem zdravého životního způsobu je životní styl konzumní.
4.3 V
ZTAH POHYBOVÉ AKTIVITY V DĚTSTVÍ A VDOSPĚLOSTI Průzkum vztahu a vlivu organizovaných aktivit v dětství na úroveň a míru provádění pohybových aktivit v dospělosti je důležitým aspektem při pohledu na hlavní cíle školní tělesné výchovy. Samotné vytváření pozitivního vztahu k pravidelné, celoživotní a dobrovolné pohybové aktivitě je v současné době hlavním cílem právě školní tělesné výchovy. Byl prokázán pozitivní vztah mezi realizací pohybové aktivity v mládí a následné budoucnosti v krátkém období 3-5 let, ale také v delším více než desetiletém odstupu. Autor vyzdvihuje, že pokud dítě bude v dětství pohybové aktivní, tedy s velkou pravděpodobností se stane rovněž pohybově aktivním dospělým. Velký31
potenciál zde má školní tělesná výchova, která dává důležitý impuls pro budoucí zdravý životní styl každého člověka v dětství a v dospívání (Sigmund, 2007).
4.4 V
ÝZNAM POHYBOVÉ AKTIVITY A AKTIVIT V PŘÍRODĚ PRO ČLOVĚKAOrganismus člověka se během svého vývoje adaptoval na pravidelnou a výraznou pohybovou činnost. To poukazuje na potřebu náročné pohybové aktivity pro dnešní mladou generaci, aby se vyvinul optimálně fungující organismus. V našem biologickém dědictví je zakotvena nejefektivnější pohybová aktivita provozovaná v přírodním prostředí. Předešlá výchova „faunou a florou“ měla mimořádně velký vliv na vývoj dětí.
V dnešní době je bohužel tato forma výuky zanedbávána a opomíjena. Je zřejmé, že vysoké procento dnešní mládeže nevidí v obyčejné chůzi žádný žádoucí potenciál, a proto chůze samotná připadá mladým nudná, i když její realizace je zdravá. Pokud ovšem chůzi spojíme s nějakou činností dobrodružného charakteru či s nějakou oblíbenou činností, pak jsou ochotni tuto činnost podstoupit. To můžeme v nadsázce označit za jakýsi signál, který nám říká, že pokud chceme zvyšovat úroveň pohybové aktivity, je třeba vyhledávat nové praktické a realizovatelné způsoby pro začlenění chůze mezi složky zdravého životního stylu. Ve skandinávských zemích bylo zjištěno, že např. děti ve školce, které se pohybovaly a hrály si stále v přírodě, dosahovaly lepších koordinačních dovedností a také vykazovaly lepší pozornostní koncentraci.
Také je dobré se zmínit o podpoře dětí v předškolním věku, aby jim byl totiž dopřáván velký prostor k pobytu v přírodě, a to za každého počasí. To má velký vliv na zdravotní stav a na celkový rozvoj osobnosti a tvořivosti, jako je například otužování. V American Institues for Research (AIR) v Kalifornii prováděli výzkum, při kterém byl prokázán při výchově pozitivní vliv programů aktivit v přírodě, které byly zaměřeny na ekologii a na poznávání přírody. Výzkum byl prováděn na 12letých dětech, které pocházely převážně z hispánských komunit. Díky těmto programům si žáci zlepšovali známky až o 27 %, a to převážně v přírodních vědách a v matematice. Ke zlepšení také došlo v osobnostním a sociálním chování žáků, při řešení konfliktů, při spolupráci a v motivaci k učení. Pozitivní vliv byl také zaznamenán ve vztahu k přírodě, především z ekologického hlediska (Neuman, 2013).
32
5 Z ÁŽITKOVÁ PEDAGOGIKA
Většině lidí je známo, že to, co slyší, si zapamatují pouze na jistou určitou dobu.
Pokud má člověk možnost něco vidět, doba zapamatování se tím prodlužuje. Ale pokud si člověk něco, jak se říká, prožije na vlastní kůži, vždy si danou věc zapamatuje nejlépe a nejdéle. A to je hlavním cílem v zážitkové pedagogice, kde se využívá zkušenosti nabyté prováděnou činností.
Zážitková pedagogika úzce souvisí především s pedagogikou sportu a s pedagogikou volného času. Těsný vztah těchto dvou oblastí je především díky bohatému využívání sportovních aktivit v přírodě v různých programech důvodem pro uplatňování výchovy prožitkem. Dnes tvoří zážitkové programy náplň aktivního trávení volného času, především samozřejmě u dětí a mládeže (Jansa, 2012).
5.1 H
ISTORICKÝ VÝVOJ VČ
ESKÉ REPUBLICEZa zakladatele zážitkové pedagogiky dnes považujeme „učitele národů“ Jana Amose Komenského, jehož dílo zapůsobilo na vznik a rozvoj tohoto pedagogického směru. Komenský prosazoval celkový rozvoj osobnosti. Dle jeho tezí je potřeba vzdělávat ducha, jazyk, srdce i ruku. Nejlépe podle něj získá člověk nejdůležitější zkušenosti tak, že si je sám prožije pomocí vlastních smyslů. Poukazoval na to, že jeden z důležitých prvků vzdělávání mladých lidí je cestování. Jeho doporučením byl také impuls k využívání her a k uplatňování hry při vyučování. V Komenského díle Velká didaktika poukazuje autor na důležitost propojování teoretické části výuky s praktickou částí. Dále zde uvádí, že je důležité propojovat jednotlivé předměty vyučování; dnes to nazýváme mezipředmětovými vztahy. A v neposlední řadě poukazoval na podporu samostatnosti ve vzdělávání a při řešení problémů, které je motivované vlastním zájmem (Franc, Zounková, Martin, 2007).
Jako základní oblast zážitkového vzdělávání můžeme považovat turistiku, která se začala v českých zemích rozvíjet ve velkém především v druhé polovině 19. století.
V této době vzniklo hnutí Sokol (1862) v čele s náčelníkem dr. Miroslavem Tyršem.
Právě sokolské organizace stály za vznikem a rozvojem české turistiky. Pořádaly se různé výlety na místa spojená s historií, to byl popud pro vytvoření zprvu osamocených turistických organizací. Mezi mezníky vývoje české turistiky patří rok 1873, kdy začala
33
pracovat speciální výletní komise Sokola Pražského. Vznik první české turistické organizace se datuje k roku 1884. Tato korporace nesla název Pohorská jednota Radhošť a fungovala jen na regionální úrovni. V roce 1888 už je založena nová organizace celonárodního charakteru, která nesla název Klub českých turistů. Od samotného vzniku byl tento klub velmi aktivní, jelikož velice rychle vybudoval hustou síť značených cest síť společně s turistickými ubytovnami na těchto trasách. Typickým znakem turistiky je kombinace aktivního pohybu, který může být realizován formou pohybu pěšky, na kole, na lyžích … a jiných činností, jako jsou táboření a poznávání přírody či památek. Celkově dochází na konci 19. století k velkému rozmachu různých sportů. Nejen pedagogové, ale i zakladatelé různých sportovních spolků zdůrazňují spojitost mezi sportováním, výchovou a přírodou (Kössl, 2004).
Začátkem 20. století do Čech proniká anglosaská inspirace v podobě skautského hnutí. Tento životní styl se v Čechách dobře uchytil a díky přizpůsobení se místním podmínkám zde dobře zakořenil. Sportovní aktivity v přírodě se rozvíjely především zásluhou tělesné výchovy pěstované v různých tělovýchovných spolcích. Termín výchova v přírodě začalo jako první používat hnutí Junák (20. léta 20. století).
Především po vzoru amerických literárních či filmových děl se začalo hojně využívat fenoménu víkendového táboření v přírodě a trampingu. V této době mají velký vliv progresivní liberální vzdělávací směry, které jsou inspirací mnoha českým pedagogům.
Dochází k rozvoji a využívání výchovy v přírodě a různých vzdělávacích kurzů. Velký vliv v této době mají knihy spisovatele a zážitkového pedagoga Jaroslava Foglara, který ve svých dílech poukazuje na podporu romantického vztahu k přírodě a důležitou spolupráci v malých skupinkách (Neumann, 2001a).
Během druhé světové války byl vývoj výchovy v přírodě přerušen. Po nacistické okupaci byla většina předválečných spolků opět obnovena, ale po roce 1948 má rozhodující ideologický vliv vládnoucí komunistická strana, což se odráží ve všech směrech života společnosti. Ve školním vzdělávání se objevují různé prvky turistiky a sportovní aktivity v přírodě. Je zaváděna tradice školních výletů, škol v přírodě a různých sportovních kurzů. První katedra zaměřená na turistiku a sporty v přírodě vznikla v roce 1953 na Karlově univerzitě. Na výchovu mají v této době velký vliv také různá ekologická hnutí, jež do své činnosti zahrnují rovněž výchovu v přírodě. Mezi další organizace tohoto typu patří například i Svaz ochránců přírody. I v době komunistického režimu vznikají různé formy experimentální výchovy v přírodě. Na
34
popud mnoha pedagogů je založena v roce 1977 Prázdninová škola Lipnice. Tato organizace společně s Fakultou tělesné výchovy a sportu Univerzity Karlovy se věnuje vytváření základů moderních a kreativních forem výchovy v přírodě. Po roce 1989 takovéto organizace začaly navazovat na tradice své činnosti před rokem 1948, ovšem snažily se zachovat pozitivní prvky, které byly využívány i během komunistického režimu v Československu. Na popularitě opět nabývá obliba trampingu a cyklistiky a pokračuje tradice chataření a chalupaření (Franc, Zounková, Martin, 2007).
5.2 V
YMEZENÍ POJMU ZÁŽITKOVÁ PEDAGOGIKAJedná se o nový pedagogický směr, v němž je kladen důraz především na samotnou aktivitu žáků. Výchovný proces je vybudován především na vlastním prožitku dané aktivity, kdy posléze následuje využití při osobnostním růstu. Hlavní metodou zážitkové pedagogiky je spojení principů her (herní činnost) a samotné výchovy (vzdělávání a cílený rozvoj osobnosti). Cílem zážitkové pedagogiky je splnit předem stanovené pedagogické cíle pomocí zážitku ze hry. Zážitková pedagogika je teoretickou, ale i praktickou pedagogickou disciplínou (Jansa, 2012).
Jirásek (2003) uvádí, že pro zážitkovou pedagogiku je typické – „zakotvení prožitku do jeho širších souvislostí“. Snahou zážitkové pedagogiky není jen vyvolání samotného zážitku, ale důležitá je znalost cílů navazování prožitkových situací. Dále je důležité následné zpracování zážitku a jeho převedení do zkušenosti, která může být opět využita.
Odborná literatura uvádí několik koncepcí pedagogiky zážitku. Nejčastěji jsou uváděny koncepce americké, britské, německé, severské a české. Český koncept zážitkové pedagogiky vychází především z historických kořenů výchovy v přírodě. Ale také se liší od ostatních koncepcí především zdůrazňováním pojmů, které jsou vyvolávány v procesu dramaturgie. Mezi tyto pojmy se řadí zkušenost, prožitek a zážitek. Samotná dramaturgie se dá popsat jako cílený a plánovaný proces, který uvádí připravené situace (Hanuš, Chytilová, 2009).
5.2.1 P
ROŽITEKHlavním prvkem tohoto pedagogického směru je prožitek. Je to pojem, který se v současnosti hodně zpopularizoval. Velmi často se dnes uvádí jak v populárních, tak
