Bakalářská esej, 16.6. 2016
Autor: Adam Šustek, Technická univerzita v Liberci Téma: Škola do města dle Hertzbergerových zásad Název:
ŠKOLA - MĚSTO
Vztah školy a města je mým hlavním tématem, které jsem si v rámci mé bakalářské práce vymezil na dané úhly pohledu. Hlavní téma zahrnuje pojem školy jako instituce ve smyslu prostorového utváření, současné možnosti dosavadní typologie. Škola - součást města, tedy městská budova a její vztah k místu. Městotvorný prvek lokálního významu.
Škola ve městě
Když se procházíme českými městy a jejich částmi, budovaných v době rakouského císařství, snadno vnímáme homogenní strukturu města. Bloky se střídají, domy mají povětšinou stejné hmotové objemy, rastr fasád zůstává stejný, mění se pouze štuky a bosáž. Fasády domů drží uliční linii, která nás vede. Mnohdy pouhé fasády napoví o náplni domu, která se ukrývá vnitru, za zdí. Pomlkou městského rytmu jsou náměstí, vymezené rohovou radnicí, v uliční řadě čitelná knihovna, obchodní dům či policejní stanice. Mezi ně se řadí také škola. I přes časový odstup této městské struktury, stále cítíme příjemný městský prostor, který dokážeme užívat i se současnými požadavky. Starý řád města považuji za určitou kvalitu provázanosti a řádu trvalé hodnoty.
Vývojový mezník, rok 1933, kdy proběhla konference CIAM, nastolila v budoucímu plánování měst nové ideje, které ve svém důsledku přehlédly stávající kvality historicky rostlého města. Byl přijat nový soubor zásad urbanismu v podobě Athénské charty. Postupem doby začala převládat programová standardizace, zásady které upřednostňovaly solitérní výstavbu, vyšší požadavky na hygienu měst, zahrnující provzdušnění a prosvětlení, stavby měly radikální dopad na městskou strukturu. Město se začalo fyzicky ozdravovat, bohužel mnohdy na úkor toho, co se nám předtím vyjevovalo pocitově.
,,Ochraňovat a uchovávat genia loci ve skutečnosti znamená konkretizovat jeho podstatu ve stále novém historickém kontextu" 1
Dosavadní typologie prošly určitou standardizací, preferující pavilónové půdorysy budov, které nevyhovovaly dosavadní městské blokové zástavbě. Příkladem jsou i české školy, které se od druhé poloviny 20. století stavěly jako typové komplexy, solitérního charakteru, které kladly důraz na veškeré hygienické požadavky, vycházející z daného počtu žáků. Jako protiváhu bych
chtěl zmínit myšlenky Hermana Hertzbergera, který zastával idey strukturalismu. Myšlenky, kde architekt by nikdy neměl navrhovat definitivní prostorové řešení, ale měl by spíše poskytnout prostorový rámec, který bude naplněn samotnými uživateli.
Škola jako město
Téma školy jako města názorně demonstrují samotné realizace navržené dle konceptu Hermana Hertzbergera. Zmiňuji tyto příklady kvůli koncepci dispozičního uspořádání, které připomíná prostorovou strukturu města. Z mnoha škol, které navrhoval, jsou nejznámější a nejprogresivnější školy Montessori. Je faktem, že sám Herzberger tento školní systém absolvoval, později si vzal za ženu učitelku z Montessori školy a tím nám dokládá, že měl k tématu opravdu nadosah vlastní zkušenosti. Jeho koncepce pracuje se samotným významem prostoru; komu náleží, koho a jak by měl ovlivňovat v jeho každodennosti. S dětmi ve škole pracuje jako s těmi, kterým škola skutečně náleží. Jejich třída je jejich domovem, chodby ulicemi a otevřenější školní prostory jsou náměstí.
Ve své třídě, jako doma, má každý žák svůj stůl, svoje pracovní místo. Prostory jako okenní parapety či vitríny podél stěn jsou kolektivní prostor třídy, za který každý její člen nese stejnou dávku odpovědnosti. Odpovědnost je nicméně jedním z důležitých bodů vzdělávacího systému.
Popisuje, že v projektu školky v Delftu chtěl aby každá třída měla svoji vlastní toaletu, tím se přiblížila charakteru domu. Tím se zvýší míra zodpovědnosti za svůj prostor, která má dopad na výchovu jednotlivce. Podle úřadů však bylo nutné, aby třída měla záchody rozděleny na dívčí a chlapecké, tudíž se z plánů muselo ustoupit.
Třídy se promítají i do chodeb. Vitríny, kde žáci mohou vystavovat svoje práce jsou podobné jaké vídáme v parteru na ulicích. Chodby jsou přizpůsobeny hrám a představivosti. Jednoduchý kubický tvar se může stát horou či ostrovem v moři, dutina naopak jeskyní či zálivem. Ve svém projektu základní školy Apollo pracuje se staršími dětmi kteří mají jiné prostorové nároky. Škola má kubický tvar, třídy jsou umístěny po obvodu stěn. Prostoru dominuje prosvětlené atrium s ochozy chodeb, a centrálním šestistupňovým schodištěm které slouží spíše jako římské fórum a tvoří srdce budovy. Pod ochozy a mimo centrální prostor se nacházejí studijní kouty, odkloněné od ruchu otevřeného átria. Stůl, židle, lampa a nízká zídka stačí, aby vedle sebe mohly fungovat dva tak rozdílné charaktery prostředí. Venkovní prostor školy vychází z momentů probíhajících před začátkem a po skončení vyučování. Herzberger zde demonstruje jak za pomocí jednoduchých detailů lze prostředí přiblížit člověku. Sloup podepírající schodiště může plnit i funkci lavičky, pokud mu navrhneme jinak nepotřebný sokl. Zajímavým způsobem je také využitý prostor pod schodišti, který jakoby na rohu vyvře ze svého směru a nechá pod sebou schod pro náhodného sedícího.
Současným příkladem může být i školka v Záhřebu od studia Njiric+ arhitekti. Zde hlavní prostory spojuje páteřní komunikace, která dětem napodobuje skutečnou městskou ulici. Samotná stavba se tak stává didaktickým nástrojem. Dispoziční schéma nabízí sadu otevřených prostorů - dvorků, krytých teras, střešních zahrad. Interiér je uspořádán jako sada užitných prostorů propojených dětskou ulicí. Klikatost cest, intenzivní užití optických průhledů, umožňují malým uživatelům školy prožít městskou zkušenost. Prostory dětí a zaměstnanců jsou navzájem propletené, což vede k odhalení řady poučných souvislostí. Dítě může vidět ženu píšící na počítači nebo připravující oběd, muže opravující topení... V tom tkví největší přínos samotného prostoru školy jako takového. Celý prostorový systém můžeme chápat jako specifický výchovný prostředek. Úvod do skutečného života.
Přestože jsou myšlenky Hermana Hertzbergera více než čtyřicet let staré, považuji je za stále velmi platné. Nutno podotknou jeho všeplatný návod; čím více toho člověk vidí, prožije a vstřebá, automaticky tak buduje svou „myšlenkovou knihovnu“ návodů, do které lze kdykoliv nahlédnout a vybrat si cestu k dosažení cíle.
1 NORBERG-SCHULZ, Christian: Genius loci, vyd. Dokořán, Praha 2010, s. 18
HERTZBERGER, Herman. Přednášky pro studenty architektury. Dolní Kounice: Mox Nox, 2012. ISBN 978-80-905064-0-4.
HERTZBERGER, Herman, Space and Learning: Lessons in Architecture 3, ilustrované vydání, 010 Publishers, 2008, 255. s. ISBN 9064506442, 9789064506444
KRIER, Léon. Architektura: volba nebo osud. Praha: Academia, 2001. ISBN 80-200-0012-7 ERA 21: ERA21 #03 2012 Třetí světyBrno: ERA, 2012-. ISSN 1801-089X
ILUSTRACE
základní škola Montessori, Delft, Nizozemsko, 1960-66
základní škola Apollo, Amsterdam, Nizozemsko, 1980-83
mateřská škola Medo Brundo / njiric+ arhitekti, Zagreb, Chorvatsko, 2008
