1
2
3
4
5
Anotace
Cílem diplomové práce je posoudit finanční zdraví konkrétního podniku pomocí vybraných finančních ukazatelů a modelů. První část práce je zaměřena na systematizaci teoretických poznatků získaných z odborné literatury o podstatě finančního zdraví, významu a vyuţití finanční analýzy a objasnění jejích metod, které jsou základem jejího zpracování. Vybrané metody jsou aplikovány v rámci praktické části na zvolený podnik a zjištěné hodnoty jsou porovnány s jiným podnikem působícím ve stejném oboru. Údaje potřebné pro sestavení finanční analýzy jsou získány z účetních výkazů a interních dokumentů podniku. Výsledky této diplomové práce poskytují celkový obraz o finančním zdraví podniku a na základě navrţených opatření umoţňují jeho vedení zkvalitnění finančního řízení.
Klíčová slova
Finanční zdraví, finanční analýza, rozvaha, výkaz zisku a ztráty, cash flow, rentabilita, aktivita, zadluţenost, likvidita, soustavy ukazatelů.
6
Annotation
Evaluation of the financial health of a company
The main objective of this master thesis is to evaluate the financial health of a particular company using selected financial indicators and models. The first part of the thesis is focused on the systematization of the theoretical knowledge gained from specialized literature on the principle of the financial health, meaning and use of financial analysis and clarification of its methods, which are the basis of its processing. In the practical part, the selected methods are applied to the chosen company and the ascertained figures are compared with another enterprise operating in the same field. The data needed to compile financial analysis are obtained from internal financial statements and internal documents of the company. The results of this master thesis provide an overview of financial health of the company and on the basis of the proposed measures, enable the management to improve its financial management.
Key words
Financial health, financial analysis, balance sheet, profit and loss statement, cash flow, profitability, activity, solvency, liquidity, system of indicators.
7
Poděkování
Tímto bych ráda poděkovala Ing. Šárce Hyblerové, Ph.D. za odborné vedení, cenné rady, podnětné připomínky, ochotu a čas, které mi věnovala při vypracování této diplomové práce.
Dále bych ráda poděkovala konzultantce RNDr. Jaroslavě Jelínkové, která mi pomohla s orientací v údajích nutných pro jednotlivé výpočty. Mé poděkování také patří společnosti AMAKO, spol. s r. o. a jejímu vedení, které mi poskytlo veškeré potřebné podklady pro vypracování této diplomové práce.
8
Obsah
Seznam obrázků ... 10
Seznam tabulek ... 11
Seznam zkratek ... 13
Úvod ... 14
1 Charakteristika finančního zdraví podniku... 16
2 Finanční analýza jako jedna z metod hodnocení finančního zdraví podniku ... 18
2.1 Podstata finanční analýzy ... 18
2.2 Uţivatelé finanční analýzy ... 19
2.3 Zdroje dat pro zpracování finanční analýzy... 21
2.3.1 Rozvaha ... 22
2.3.2 Výkaz zisku a ztráty ... 24
2.3.3 Přehled o peněţních tocích ... 24
2.3.4 Přehled o změnách vlastního kapitálu ... 25
2.3.5 Příloha k účetní závěrce ... 26
2.3.6 Provázanost účetních výkazů... 26
3 Metody finanční analýzy, vybrané ukazatele a jejich soustavy ... 28
3.1 Metody pouţívané ve finanční analýze... 28
3.2 Analýza absolutních ukazatelů ... 29
3.3 Analýza rozdílových ukazatelů ... 30
3.4 Analýza poměrových ukazatelů ... 31
3.4.1 Ukazatele rentability ... 32
3.4.2 Ukazatele aktivity ... 34
3.4.3 Ukazatele zadluţenosti ... 37
3.4.4 Ukazatele likvidity ... 41
3.5 Analýza soustav ukazatelů ... 43
3.5.1 Pyramidové soustavy finančních ukazatelů ... 43
3.5.2 Bonitní a bankrotní modely ... 45
4 Analýza zvoleného podniku AMAKO, spol. s r. o. ... 51
4.1 Charakteristika podniku AMAKO, spol. s r. o. ... 51
4.2 Zhodnocení finančního zdraví společnosti AMAKO, spol. s r. o. ... 54
9
4.2.1 Horizontální a vertikální analýza rozvahy ... 54
4.2.2 Analýza výkazu zisku a ztráty ... 60
4.2.3 Analýza rozdílových ukazatelů ... 63
4.2.4 Analýza vybraných poměrových ukazatelů ... 64
4.2.5 Analýza soustav ukazatelů... 70
5 Komparace výsledků s jiným podnikem ... 74
5.1 Charakteristika podniku XYZ ... 74
5.2 Srovnání finančního zdraví zvolených podniků ... 75
5.2.1 Komparace vybraných poloţek rozvahy ... 75
5.2.2 Porovnání analýzy výkazu zisku a ztráty ... 78
5.2.3 Porovnání rozdílových ukazatelů ... 80
5.2.4 Komparace vybraných poměrových ukazatelů... 80
5.2.5 Porovnání analýz soustav ukazatelů ... 85
6 Vlastní návrhy a doporučení ... 90
6.1 Likvidita podniku ... 91
6.2 Velikost cizích zdrojů ... 92
6.3 Trţby a dosahování zisku... 92
Závěr ... 94
Seznam pouţité literatury ... 97
Seznam příloh ... 101
10
Seznam obrázků
Obr. 1: Vzájemné vazby mezi hlavními účetními výkazy ... 27
Obr. 2: Elementární metody finanční analýzy... 29
Obr. 3: Rozklad Du Pont ... 45
Obr. 4: Organizační struktura podniku AMAKO, spol. s r. o. ... 52
Obr. 5: Příklad popisu a provedení stoţárů vyráběných podnikem AMAKO, spol. s r. o. 53 Obr. 6: Vývoj dlouhodobých a oběţných aktiv podniku AMAKO, spol. s r. o. v tisících Kč v 2011-2015 ... 56
Obr. 7: Vývoj vlastních a cizích zdrojů podniku AMAKO spol. s r. o. v 2011-2015... 58
Obr. 8: Vývoj VH za účetní období podniku AMAKO, spol. s r. o. v tisících Kč v 2011-2015 ... 63
Obr. 9: Vývoj ukazatelů rentability podniku AMAKO, spol. s r. o. v 2011-2015 ... 65
Obr. 10: Vývoj ukazatelů likvidity podniku AMAKO, spol. s r. o. v 2011-2015 ... 70
Obr. 11: Vývoj dlouhodobých a oběţných aktiv podniku XYZ v tisících Kč v 2011-2015 ... .77
Obr. 12: Vývoj vlastního a cizího kapitálu podniku XYZ v tisících Kč v 2011-2015 ... 78
Obr. 13: Vývoj VH běţného účetního období zkoumaných podniků v tisících Kč v 2011-2015 ... 79
Obr. 14: Vývoj celkové situace podniků dle Kralickova Quicktestu v 2011-2015 ... 87
Obr. 15: Vývoj modifikovaného Altmanova modelu obou podniků v letech 2011-2015 .. 88
Obr. 16: Vývoj Indexu IN05 obou podniků v 2011-2015 ... 89
11
Seznam tabulek
Tab. 1: Index bonity včetně interpretace ... 46
Tab. 2: Kralickův Quicktest ... 47
Tab. 3: Interpretace výsledků celkové situace podniku podle Kralickova Quicktestu ... 48
Tab. 4: Interpratace výsledků podniků veřejně neobchodovatelných na burze ... 49
Tab. 5: Interpretace výsledků podniků v českém prostředí ... 49
Tab. 6: Interpretace výsledků indexu IN05 ... 50
Tab. 7: Absolutní a relativní změny aktiv společnosti AMAKO spol. s r. o. v 2011-2015 v tisících Kč a procentech ... 55
Tab. 8: Absolutní a relativní změny v pasivech podniku AMAKO, spol. s r. o. v tisících Kč v 2011-2015 ... 57
Tab. 9: Vertikální analýza aktiv podniku AMAKO spol. s r. o. v 2011-2015 ... 59
Tab. 10: Vertikální analýza pasiv podniku AMAKO spol. s r. o. v 2011-2015 ... 59
Tab. 11: Absolutní a relativní změny ve výsledovce podniku AMAKO, spol. s r. o. v 2011-2015 ... 61
Tab. 12: Rozdílové ukazatele podniku AMAKO, spol. s r. o. v tisících Kč v 2011-2015 . 63 Tab. 13: Ukazatele rentability podniku AMAKO spol. s r. o. v 2011-2015 ... 65
Tab. 14: Ukazatele aktivity podniku AMAKO spol. s r. o. v 2011-2015 ... 66
Tab. 15: Ukazatele zadluţenosti podniku AMAKO, spol. s r. o. v 2011-2015... 67
Tab. 16: Ukazatele likvidity podniku AMAKO, spol. s r. o. v 2011-2015 ... 69
Tab. 17: Výsledné hodnoty a interpretace Indexu bonity podniku AMAKO, spol. s r. o. v 2011-2015 ... 70
Tab. 18: Výpočet Kralickova Quicktestu podniku AMAKO, spol. s r. o. v 2011-2015 .... 71
Tab. 19: Výpočet hodnot Altmanova modelu podniku AMAKO, spol. s r. o. v 2011-2015 ... 72
Tab. 20: Výpočet hodnot indexu IN05 podniku AMAKO, spol. s r. o. v 2011-2015 ... 73
Tab. 21: Rozdílové ukazatele podniku XYZ v 2011-2015 ... 80
Tab. 22: Ukazatele rentability podniku XYZ v 2011-2015... 81
Tab. 23: Ukazatele aktivity podniku XYZ v 2011-2015 ... 82
Tab. 24: Ukazatele zadluţenosti podniku XYZ ... 83
Tab. 25: Ukazatele likvidity podniku XYZ v 2011-2015 ... 84
12
Tab. 26: Výsledné hodnoty a interpretace indexu bonity podniku XYZ v 2011-2015 ... 85
Tab. 27: Výpočet Kralickova Quicktestu podniku XYZ v 2011-2015 ... 86
Tab. 28: Výpočet hodnot Altmanova modelu podniku XYZ v 2011-2015... 87
Tab. 29: Výpočet hodnot indexu důvěryhodnosti IN podniku XYZ v 2011-2015 ... 88
13
Seznam zkratek
ČPK Čistý pracovní kapitál ČPP Čisté pohotové prostředky DHM Dlouhodobý hmotný majetek DNM Dlouhodobý nehmotný majetek DFM Dlouhodobý finanční majetek EAT Zisk po zdanění
EBIT Zisk před odečtením úroků a daní EBT Zisk před zdaněním
EBITDA Zisk před zdaněním a odpisy
IB Index bonity
IN01 Index důvěryhodnosti IN01 IN05 Index důvěryhodnosti IN05 IN95 Index důvěryhodnosti IN95 IN99 Index důvěryhodnosti IN99
KQ Kralickův Quicktest
ROA Rentabilita celkového vloţeného kapitálu ROC Rentabilita nákladů
ROCE Rentabilita celkového investovaného kapitálu ROE Rentabilita vlastního kapitálu
ROS Rentabilita trţeb
VH Výsledek hospodaření
Z Altmanův model – podniky veřejně neobchodovatelné na burze ZMOD Altmanův model – modifikace na české podmínky
14
Úvod
Významnou součástí ekonomické činnosti kaţdého podniku je jeho finanční vedení, které rozhoduje na základě značného mnoţství relevantních údajů a následně aplikuje zvolenou finanční strategii, dlouhodobé a krátkodobé cíle. Finanční situace současných podniků je silně ovlivněna vnitřními a vnějšími faktory. Vrcholový management proto potřebuje mít detailní přehled o finančním zdraví a hospodářské stabilitě podniku, aby byl schopen o klíčových otázkách týkajících se nejen jeho běţného chodu kvalifikovaně rozhodnout.
Vést finančně zdravý, důvěryhodný, bonitní a prosperující podnik se stabilním postavením na trhu by měl být hlavní cíl kaţdého manaţera.
Podklady pro kvalitní a efektivní finanční řízení podniku je moţné získat z finanční analýzy. Díky ní nemusí vrcholový management při rozhodování o budoucích strategiích a klíčových cílech podniku vycházet pouze z momentálních účetních výkazů, které neposkytují úplný obraz o finanční situaci podniku, jeho silných a slabých stránkách či celkové kvalitě hospodaření. Výsledky komplexní finanční analýzy mu poskytují rozšířený obraz o minulosti, současnosti a umoţňují mu kvalifikovaně předpovědět budoucí vývoj.
Jako nástroj hodnocení finančního zdraví je tudíţ finanční analýza neocenitelná a je vyuţívaná mnoha ekonomickými subjekty.
Hlavním cílem této diplomové práce je nezaujatě vyhodnotit finanční zdraví vybraného podniku prostřednictvím nástrojů finanční analýzy, díky nimţ je moţné identifikovat silné a slabé stránky finančního řízení a navrhnout konkrétní opatření vedoucí ke zlepšení finanční situace podniku. K dosaţení tohoto hlavního cíle jsou postupně naplňovány jednotlivé dílčí cíle.
Diplomová práce je rozčleněna do několika kapitol zaměřených na zvolené téma. První část práce se zabývá definováním finančního zdraví, podstaty finanční analýzy, jejích uţivatelů, metod, nástrojů a uvádí hlavní zdroje dat nezbytně nutných pro její zpracování.
Na základě odborné literatury a článků objasňujících danou problematiku je poloţen teoretický základ pro stanovení vlastních návrhů na zlepšení finančního řízení daného podniku, coţ je jedním z dílčích cílů této diplomové práce.
15
Druhá prakticky orientovaná část práce následně představuje zvolenou dynamicky se rozvíjející výrobní společnost AMAKO, spol. s r. o. z hlediska jejího dosavadního vývoje a současné činnosti. Je zde provedeno detailní zhodnocení její finanční situace, jeţ je zkoumána pomocí metod finanční analýzy. Vypočítány jsou nejdůleţitější poměrové ukazatele, jakými jsou ukazatele rentability, aktivity, zadluţenosti a likvidity, které jsou pouţity také při výpočtu vybraných bonitních a bankrotních modelů. Dalším dílčím cílem diplomové práce je vyhodnotit zjištěné výsledky, porovnat je s výsledky podobného podniku působícího ve stejném oboru a podrobně je komentovat. Data potřebná pro provedení finanční analýzy jsou získána z účetních výkazů a interních dokumentů zvoleného podniku. Také jsou vyuţity informace o změnách v podnikání z osobních rozhovorů s jeho vedením, které finanční analýzu zatím neprovádělo a její závěry a doporučení tudíţ přivítá.
Závěr diplomové práce je věnován shrnutí zjištěných poznatků a aplikaci teoretických znalostí na jednotlivé aspekty finančního řízení ve vybraném podniku. Pozornost se zaměřuje na jeho problémové oblasti zjištěné pomocí poměrových ukazatelů a na celkovou finanční situaci zkoumanou bonitními a bankrotními modely.
Společnost se neustále snaţí o zkvalitňování hospodářské činnosti, proto jsou s jejím vedením výsledné hodnoty průběţně diskutovány, aby bylo moţné nalézt optimální řešení.
Na základě výsledků celkové finanční analýzy jsou navrhnuta vlastní opatření, jeţ by měla vést k zefektivnění a optimalizaci hospodářské činnosti podniku AMAKO, spol. s r. o.
16
1 Charakteristika finančního zdraví podniku
Finanční řízení kaţdého podniku je souborem sloţitých a vzájemně propojených aktivit a rozhodnutí, jejichţ cílem je uspokojit vizi investorů a naplnit základní poslání podniku.
Vrcholovému vedení, které finanční řízení uskutečňuje, musí být tudíţ známa finanční situace podniku, neboli jeho finanční zdraví (Kislingerová a kol., 2010).
Pojem finanční zdraví (the financial health) uţívaný v anglosaské literatuře, vyjadřuje uspokojivou finanční situaci podniku a je hodnoceno pomocí kvantitativních a kvalitativních ukazatelů (Grünwald, 2001). Finanční kondice podniku, ale nevyjadřuje pouze momentální stav, v němţ se podnik nachází, nýbrţ představuje jeho komplexní finanční situaci, vývojové tendence v čase, stabilitu výsledků a umoţňuje porovnání zjištěných skutečností se standardními hodnotami v oboru, odvětví nebo konkurencí. Díky sledování minulého i současného vývoje je moţné informovat vedení podniku o kladech a záporech výkonnosti a potenciálních rizicích plynoucích z dosavadního fungování podniku (Kislingerová a kol., 2010).
Efektivita, se kterou podnik uskutečňuje proces transformace kapitálu a ostatních výrobních faktorů, přímo ovlivňuje podnikovou finanční výnosnost a jeho finanční zdraví.
Finanční kondice podniku je tudíţ dle Nývltové a Mariniče (2010, s. 163) dána:
„schopností tvořit přidanou hodnotu (zisk), tedy ziskovostí celkové podnikové činnosti, výnosností vloženého kapitálu a rentabilitou vložených vstupů“.
Za finančně zdravý lze povaţovat takový podnik, který je rentabilní, solventní a perspektivní, neboli je schopen v současnosti i budoucnosti dosahovat podnikových cílů a naplňovat jeho poslání (Šiman a Petera, 2010). Grünwald (2001) uvádí, ţe v trţní ekonomice je finančně zdraví podnik schopen trvale dosahovat investory poţadovanou míru zhodnocení vloţeného kapitálu vzhledem k výši jimi podstoupeného rizika, které je s danou činností podniku spojeno.
Jedním z předpokladů finančně zdravého podniku je adekvátní zadluţenost a optimální kapitálová struktura. Podnik by měl tudíţ disponovat efektivním mnoţství kapitálu, měl by být schopný dostát svým finančním závazkům a také dostatečně likvidní. Takto finančně zdraví podnik je atraktivní pro investory a další zainteresované subjekty.
17
Protipólem finančního zdraví podniku a jeho dynamického rozvoje je finanční tíseň, neboli podnik finančně nestabilní, nadměrně zadluţený, nelikvidní a nesolventní (Nývltová a Marinič, 2010). Grünwald (2001, s. 9) ji definuje takto: „Finanční tíseň je finanční stav podniku, kdy podnik vykazuje vážné platební potíže, jež nemohou být vyřešeny jinak než radikální změnou jeho činnosti nebo struktury“. Finanční tíseň je také spojena s vícenáklady, jako jsou náklady úpadku a náklady vyplývající z konfliktu mezi vlastníky akcií, věřiteli a manaţery podniku (Nývltová a Marinič, 2010).
Finanční tíseň můţe nastat z interních (přijetí špatného rozhodnutí v rámci podniku) nebo externích příčin, které jsou vyvolány nezávislými faktory. Lze také rozlišit absolutní a relativní nesolventnost podniku. Absolutní nesolventnost (obecná či předluţení) nastává v okamţiku, kdy je hodnota závazků vyšší neţ hodnota aktiv. Relativní nesolventnost neboli okamţitá či technická nesolventnost je pak charakterizována stavem, v němţ podnik není schopen dostát svým závazkům v poţadovaném termínu a daným způsobem (Valach, 2001). Váţná finanční tíseň můţe vyústit aţ v zánik podniku.
Mezi absolutním finančním zdravím a finanční tísní, jeţ jsou povaţovány za extrémní finanční stavy, lze identifikovat nekonečné mnoţství stupňů charakterizujících daný podnik (Hasprová, 2002). Grunwald a Holečková (2009) rozlišují 4 pásma finančního zdraví nacházející se mezi výše uvedenými extrémy:
Pevné zdraví – podnik je zajištěn i v případě závaţných neúspěchů v provozní činnosti či při extrémním ohroţení.
Dobré zdraví – podnik je schopen přečkat přechodné problémy v obchodní činnosti.
Slabší zdraví – provozní nesnáze mohou způsobit dočasné finanční problémy.
Křehké zdraví – podnik je náchylný k finanční tísni a není moţné vyloučit hrozící úpadek.
Finanční situaci podniku lze stanovit pomocí různých metod a záleţí na vedení, kterou pro analýzu zvolí. Nejčastější metodou je finanční analýza, jejímţ úkolem je pomocí vlastních nástrojů určit finanční zdraví podniku, identifikovat odchylky od plánovaného stavu, analyzovat příčiny vzniku těchto odchylek a stanovit konkrétní opatření, díky nimţ podnik dosáhne strategických cílů. Finanční analýzou se proto bude zabývat následující text.
18
2 Finanční analýza jako jedna z metod hodnocení finančního zdraví podniku
Následující kapitola uvádí podstatu a význam finanční analýzy pro vrcholové vedení podniku a pro další zainteresované subjekty, které její výsledky vyuţívají. Jednotlivé skupiny uţivatelů finanční analýzy jsou v této kapitole blíţe specifikovány. Následující text také představuje hlavní zdroje dat poskytující základní informace nutné pro zpracování finanční analýzy včetně jejich vzájemných vazeb.
2.1 Podstata finanční analýzy
Pojem finanční analýza byl jiţ definován mnoha autory. V oblasti teorie i praxe je tudíţ moţné se setkat s celou řadou způsobů jak tento pojem definovat. Růčková (2015, s. 10) například uvádí: „V zásadě nejvýstižnější definicí je však ta, která říká, že finanční analýza představuje systematický rozbor získaných dat, která jsou obsažená především v účetních výkazech.“ Finanční analýza tedy obecně představuje formalizovanou metodu, která umoţňuje získat představu o finančním zdraví podniku pro kvalitní rozhodování jeho finančního a vrcholového managementu (Vochozka, 2011). Je tak neoddělitelným prvkem podnikového řízení a má dlouhodobou tradici v hodnocení reálné ekonomické situace podniku (Růčková, 2015).
Ačkoliv jsou účetní výkazy pro analýzu podniku velice významné, lze z nich získat pouze zůstatky či obraty jednotlivých účtů, na jejichţ základě není moţné, aby se jeho vedení zcela správně rozhodlo (Vochozka, 2011). Proto je finanční analýza jednou z nejčastěji uţívaných metod k posouzení komplexní finanční situace podniku. Slouţí nejen k odhalení ziskovosti podniku, míry efektivity při vyuţívání aktiv či schopnosti včas hradit své závazky, ale zároveň umoţnuje manaţerům správně se rozhodovat v celé řadě významných situací. Průběţná znalost finančního zdraví je také důleţitá pro zhodnocení podnikové minulosti, současnosti a pro prognózování budoucího vývoje finančních podmínek či odhalení potenciálních rizik souvisejících s jeho fungováním (Knápková a kol., 2013).
19
Finanční analýza tedy mimo jiné vytváří zpětnou vazbu mezi předpokládaným účinkem minulých rozhodnutí a dosaţenou skutečností (Černohorský a Teplý, 2011).
Z výše uvedeného vyplývá, ţe mezi účetnictvím a finanční analýzou existuje velmi úzká spojitost. Za účelem vyuţití přesných účetních hodnot vztahující se k jednomu časovému okamţiku k hodnocení finančního zdraví podniku, musí být údaje podrobeny právě finanční analýze. Ta porovnává získaná data z účetních výkazů s ostatními číselnými údaji, čímţ jim dodává praktickou souvislost. Významným přínosem finanční analýzy tedy je porovnání jednotlivých ukazatelů v čase a prostoru (Vochozka, 2011).
Při sestavování finanční analýzy je také nutné brát ohled na její uţivatele, kterým by měl být přizpůsoben její obsah (Sůvová a kol., 2000). Jednotlivé skupiny uţivatelů, na něţ můţe být finanční analýza zaměřena, uvádí další podkapitola.
2.2 Uživatelé finanční analýzy
Finanční analýzu lze označit jako jednu ze základních dovedností kaţdého manaţera.
Zjištěné výsledky vyuţívají nejen manaţeři a vrcholový management při strategickém a taktickém rozhodování o investicích a moţnostech financování, ale jsou také předkládány vlastníkům, věřitelům a dalším zainteresovaným subjektům. V posledních letech navíc vzrůstají poţadavky na transparentnost, relevantnost a dostupnost poskytovaných informací (Kislingerová a kol., 2010).
Z výše uvedeného vyplývá, ţe informace o finančním zdraví podniku nejsou podstatné pouze pro jeho vrcholové vedení. Dle Vochozky (2011) lze uţivatele finanční analýzy rozčlenit na externí a interní.
Externí uţivatelé, jako jsou například investoři, banky a další věřitelé, obchodní partneři, stát, konkurence a další subjekty, vyhodnocují na základě výsledků finanční analýzy důvěryhodnost, ziskovost a stabilitu podniku (Kubíčková a Jindřichovská, 2015).
Investoři, kteří představují stávající či potenciální poskytovatele kapitálu, vyuţívají závěry o finanční výkonnosti pro rozhodování o případném investování či zhodnocují efektivitu vyuţití jiţ vloţeného kapitálu (Ungureanu a kol., 2013). Investoři tedy sledují poskytnuté informace z hlediska investičního a kontrolního (Kubíčková a Jindřichovská, 2015).
20
Dalšími potenciálními poskytovateli kapitálu jsou banky a další věřitelé, kteří chtějí mít představu o finančním zdraví budoucího či jiţ existujícího dluţníka. Získané informace jsou pro banky důleţité nejen ve fázi ţádosti o úvěr, při níţ se rozhodují, zda úvěr poskytnou, v jaké výši a za jakých podmínek, ale součástí úvěrových smluv bývá i pravidelný reporting o stávající finanční situaci podniku.
Stát a jeho orgány jsou dalšími uţivateli finanční analýzy. Zajímají se především o informace pro různá statistická šetření, zaměřují se na kontrolu správnosti vykázaných daní či rozdělování finančních výpomocí (Vochozka, 2011)
Také obchodní partneři (dodavatelé či odběratelé) vyuţívají informace z finanční analýzy. Z krátkodobého hlediska směřují svou pozornost zejména ke schopnosti podniku hradit své závazky, solventnosti, likviditě a zadluţenosti podniku, s nímţ spolupracují.
Neméně důleţitá je i dlouhodobá stabilita obchodních vztahů (Kislingerová a kol., 2010).
Konkurence sleduje výsledky finanční analýzy podniku hlavně kvůli srovnání vlastních podmínek a výsledků s konkurenčními.
Pro veřejnost jsou výstupy finanční analýzy především důleţité při posuzování stability a výkonů podniku z hlediska rozvoje regionu, pracovních míst, podílu na ochraně ţivotního prostředí apod. (Kubíčková a Jindřichovská, 2015). Výsledky finanční analýzy ale nevyuţívají jen externí uţivatelé, její informace jsou důleţité i pro uţivatele interní, jimiţ jsou například manaţeři, zaměstnanci, odbory, daňový poradci, analytici a další.
Pro operativní i strategické finanční řízení potřebují manažeři finanční analýzu, jejíţ pomocí zhodnotí pravdivou finanční situaci. Díky přístupu k informacím, které nejsou veřejně dostupné, jsou proto často zpracovateli finanční analýzy a snaţí se o podřízení veškerých činností hlavnímu cíli podniku (Vochozka, 2011). Při zpracování finanční analýzy by měli rozumět jejím dostupným nástrojům jako je například horizontální či vertikální analýza rozvahy a výsledovky, poměrové ukazatele, jejich soustavy a další nástroje, které by měli být schopni efektivně vyuţít (Peterson a Fabozzi, 2013).
Také další zaměstnanci mají přirozený zájem na prosperitě a stabilitě svého podniku, hlavně z hlediska perspektivy a jistoty zaměstnání, stabilitě ve mzdové a sociální oblasti (Sůvová a kol., 2000).
21
Výše uvedení uţivatelé nejsou ale jediní, kteří se o finanční situaci zajímají. K dalším uţivatelům například patří odbory, daňoví poradci, analytici či makléři ad. Existuje mnoho zájemců o výsledky zhodnocující výkonnost podniku. Není tudíţ v ţádném případě vhodné význam finanční analýzy podceňovat (Kislingerová a kol., 2010).
2.3 Zdroje dat pro zpracování finanční analýzy
K posouzení finančního zdraví podniku je nutné mít k dispozici velké mnoţství kvalitních a důvěryhodných dat, která jsou důleţitá pro dosaţení relevantních výsledků. Finanční analýza vychází z nejrůznějších zdrojů (Knápková a kol., 2013). Výběr konkrétního informačního zdroje by ale vţdy měl být v souladu s jejím cílem a zvolenými nástroji.
Potřebná data jsou také odlišně dostupná, obecně je proto lze rozdělit na interní a externí.
Interní informace se týkají konkrétního analyzovaného podniku a nejsou všechny veřejně přístupné. K interním datům patří výkazy z účetní závěrky, údaje vnitropodnikového účetnictví, podnikové statistiky, vnitropodnikové směrnice apod. Mimo jiné lze při finanční analýze vyuţít i nefinanční informace, jako je například produktivita práce či objemové mnoţství výrobků a sluţeb.
Externí informace se netýkají pouze analyzovaného podniku, ale zahrnují jeho domácí i zahraniční okolí. K externím datům lze například zařadit mezinárodní analýzy, analýzy národního hospodářství a odvětvové analýzy. Lze čerpat i z externích nefinančních informací jako je postavení na trhu, konkurence, opatření vlády atd. (Růčková, 2015).
Další cenné informace lze čerpat z výroční zprávy podniku, zpráv vedoucích pracovníků či auditorů, z podnikových statistik, z oficiálních ekonomických a státních statistik, burzovního zpravodajství, předpovědí analytiků, odborného tisku či jiných nezávislých zdrojů (Knápková a kol., 2013).
Jak ale z výše uvedeného vyplývá, primárně se data potřebná pro finanční analýzu získávají z finančních výkazů, proto budou v následujícím textu blíţe specifikovány. Mezi hlavní účetní výkazy podniku patří rozvaha (bilance), výkaz zisku a ztráty (výsledovka) a příloha k účetní závěrce, která zahrnuje přehled o peněţních tocích (výkaz cash flow) a přehled o změnách vlastního kapitálu (Knápková a kol., 2013). Tyto výkazy jsou dle
22
zákona č. 221/2015 Sb., kterým se mění zákon č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů obsahem účetní závěrky sestavované účetní jednotkou (Ministerstvo vnitra ČR, 2017a). Jejich struktura a obsah jsou průběţně aktualizovány sděleními Ministerstva financí formou opatření zveřejňovaných ve finančním zpravodaji.
Zjednodušeně lze uvést, ţe rozvaha umoţňuje získat základní informace o stavu podniku, přehled o peněţních tocích dává informace o schopnosti přeţít a informace o schopnosti podniku i nadále růst poskytuje výsledovka (Slavík, 2013). Silné výkazy, které zobrazují finanční zdraví a pozitivně charakterizují podnik, jsou neocenitelným prostředkem k vytvoření důvěry v činnost podniku ze strany investorů a věřitelů (Williams et al., 2015).
2.3.1 Rozvaha
Nejvýznamnějším účetním výkazem kaţdého podniku je rozvaha, která bilanční formou informuje o jeho finanční situaci k určitému časovému okamţiku, nejčastěji ke konci účetního období. Na jedné straně rozvaha podává informace o stavu majetku (aktiva) a na straně druhé uvádí zdroje jeho krytí (pasiva). Na majetek je tedy nahlíţeno ze dvou různých úhlů, proto se musí suma aktiv vţdy rovnat sumě pasiv (Prokůpková a Svoboda, 2014).
Kislingerová a kol. (2010, s. 53) uvádějí, ţe: „Aktiva jsou výsledkem minulých investičních rozhodnutí a jsou uspořádána jednak podle funkce, kterou v podniku plní, a dále podle času, po kterou je majetek v podniku vázán; posledním kritériem je likvidita.“
Aktiva lze rozdělit dle jejich likvidnosti na pohledávky za upsaný nesplacený kapitál, dlouhodobý majetek vyuţívaný zpravidla déle neţ jeden rok, oběţná aktiva, jeţ jsou v podniku naopak drţeny méně neţ jeden rok a časové rozlišení (Jindřichovská, 2013).
Pohledávky za upsaný nesplacený kapitál zahrnují dosud nesplacené vklady upisovatelů a společníků, kteří mají povinnost do určitého okamţiku splatit svůj vklad do základního kapitálu (Černohorský a Teplý, 2011).
23
Dlouhodobý majetek se dále dělí na tři základní části, a to dlouhodobý nehmotný (dále jen DNM), dlouhodobý hmotný (DHM) a dlouhodobý finanční majetek (DFM). Postupné fyzické i morální opotřebení těchto sloţek dlouhodobého majetku je vyjádřeno formou odpisů, pomocí nichţ je hodnota majetku přenášena do nákladů (Kislingerová a kol., 2010).
Oběžná aktiva zastávají v podniku jinou funkci neţ dlouhodobá. Představují jakýsi motor, který vytváří další a další peněţní příjmy, kdeţto stálá aktiva plní funkci základny, na níţ motor stojí. Oběţná aktiva tedy neustále mění svou podobu a zajišťují plynulý reprodukční proces. V podniku se vyskytují buď ve formě věcné (zásoby) nebo ve formě peněţní (krátkodobé a dlouhodobé pohledávky, krátkodobý finanční majetek) (Jindřichovská, 2013).
Poslední sloţkou aktiv je časové rozlišení aktivní, které obsahuje náklady a příjmy příštích období, kurzové rozdíly aktivní a dohadné účty aktivní (Kislingerová, 2001).
Pasiva představují souhrn zdrojů financování, z nichţ byl pořízen majetek vyuţívaný podnikem. Na rozdíl od aktiv jsou pasiva v rozvaze seřazena dle vlastnického hlediska, tudíţ se dělí na vlastní a cizí kapitál. Další sloţkou pasiv je také časové rozlišení (Sedláček, 2004).
Vlastní kapitál vyjadřuje nárok vlastníků či společníků na podnikem vlastněném majetku.
Představuje hlavního nositele podnikatelského rizika a jeho podíl na celkovém kapitálu je proto ukazatelem finanční jistoty (nezávislosti) podniku (Vochozka a Mulač, 2012).
Vlastní kapitál se skládá z několika poloţek a to základního kapitálu, kapitálových fondů, fondů tvořených ze zisku a výsledku hospodaření (Knápková a kol., 2013).
Zdroje, které byly podniku poskytnuty třetími (právnickými nebo fyzickými) osobami se nazývají cizím kapitálem. Základními sloţkami cizích zdrojů jsou rezervy, dlouhodobé a krátkodobé závazky, bankovní úvěry a finanční výpomoci. Tyto prostředky jsou zapůjčeny na určitou dobu a podnik za ně zpravidla musí platit úroky a ostatní výdaje spojené s jejich získáním (Kislingerová, 2001).
Sloţkou pasiv je i časové rozlišení, které obsahuje výdaje a výnosy příštích období, pasivní kursové rozdíly a dohadné účty pasivní (Vochozka, 2011).
24
2.3.2 Výkaz zisku a ztráty
Výkaz zisku a ztráty zachycuje úspěšnost a výsledek, kterého podnik svou hospodářskou činností dosáhl (Kislingerová a kol., 2010). Poskytuje tedy informace o výnosech, nákladech a výsledku hospodaření (dále jen VH) za určité časové období. Zaznamenává vztah mezi výnosy, kterých bylo za určité období dosaţeno a náklady souvisejícími s jejich vytvořením (Vochozka, 2011). Informace obsaţené ve výsledovce jsou nezbytné pro schopnost předpovídat budoucí vytváření VH s vyuţitím stávajících zdrojů a také účinnost podniku při vyuţívání nových zdrojů (Bordeianu a Bordeianu, 2009). Na rozdíl od rozvahy má výsledovka tokový, stupňovitý charakter (Vochozka, 2011).
Výkaz zisku a ztráty se skládá z několika částí, na něţ se nahlíţí z hlediska činnosti, ke které se vztahují. Tyto činnosti lze rozdělit na provozní, finanční a mimořádné a je za ně vyčíslován i VH, který se získá rozdílem mezi výnosy a náklady, které se týkají dané činnosti. V případě, ţe jsou výnosy vyšší neţ náklady, dosahuje podnik zisku, v opačném případě realizuje ztrátu (Jindřichovská, 2013).
Provozní VH vzniká porovnání provozních výnosů a nákladů. Provozní zisk by měl být v horizontu několika let ziskový, v opačném případě by měl podnik zváţit své základní zaměření a jeho případnou změnu. Na provozní výsledek navazuje VH z finanční činnosti, která podporuje provozní činnost a vytváří pro ni vhodné podmínky. Stejně jako u provozního výsledku vniká i finanční VH rozdílem mezi finančními výnosy a náklady.
Třetí částí je VH za mimořádnou činnost, který je získán rozdílem mezi mimořádnými výnosy a náklady (Jindřichovská, 2013). Zmíněné hospodářské výsledky po sečtení tvoří VH za účetní období (Vochozka, 2011). Jeho očištěním o daňově neuznatelné poloţky dle zákona 586/1992 Sb., o daních z příjmů vzniká hospodářský výsledek před zdaněním (Ministerstvo vnitra ČR, 2017b).
2.3.3 Přehled o peněžních tocích
Třetím nejdůleţitějším zdrojem dat pro finanční analýzu je přehled o peněţních tocích neboli výkaz cash flow. Rozvaha a výsledovka zaznamenávají informace o majetku, kapitálu, výnosech, nákladech a zisku za určité časové období bez ohledu na to, zda došlo ke skutečným peněţním příjmům či výdajům. Dochází tak k obsahovému i časovému
25
nesouladu mezi náklady a výdaji, výnosy a příjmy, ziskem a stavem peněţních prostředků.
Tento nesoulad pomáhá odstraňovat právě přehled o peněţních tocích, který sleduje změnu stavu peněţních prostředků, vysvětluje jejich přírůstky a úbytky a příčiny, proč k těmto pohybům dle zvolených kritérií došlo v průběhu účetního období (Knápková a kol., 2013).
Přehled o peněţních tocích umoţňuje odhadnout schopnost podniku v budoucnu vytvářet peněţní prostředky a jejich ekvivalenty v rovnováze s jejich potřebou. Přehled je moţné pouţít i k hodnocení finanční stability podniku (Máče, 2013). Informace o peněţních tocích jsou členěny dle souvisejících činností na provozní, investiční a finanční (Růčková a Roubíčková, 2012).
Přehled o peněţních tocích lze sestavit přímou nebo nepřímou metodou. U přímé metody se sledují hlavní skupiny skutečných příjmů a výdajů za určité období. Zjednodušené lze říci, ţe po přičtení příjmů k počátečnímu stavu peněţních prostředků a po odečtení výdajů je u přímé metody zjištěn konečný stav peněţních prostředků (Knápková a kol., 2013).
V případě nepřímé metody dochází k vykázání peněţních toků za provozní činnost a transformaci hospodářského výsledku o nepeněţní operace, jako jsou odpisy, tvorba a čerpání rezerv apod., dále o změny stavu zásob, pohledávky a závazky a o poloţky, které se řadí do finanční nebo investiční činnosti, jako je například zisk či ztráta z prodeje dlouhodobého majetku. V České republice je v podnikové praxi více vyuţívána nepřímá metoda (Kislingerová a kol., 2010).
2.3.4 Přehled o změnách vlastního kapitálu
V přehledu o změnách vlastního kapitálu jsou poskytovány informace o uspořádání poloţek vlastního kapitálu, které znázorňují jeho celkovou změnu v rámci účetního období.
V této celkové změně se dle Štekera a Otrusinové (2016) hlavně promítají změny, jeţ vyplývají z transakcí s vlastníky, změny vznikající v důsledku ostatních operací.
Konkrétní formu přehledu o změnách vlastního kapitálu české účetní předpisy nevymezují, poţadují ale zdokumentování a zveřejnění veškerých změn, které se promítly do jednotlivých poloţek vlastního kapitálu. Tento přehled proto objasňuje rozdíl mezi počátečním a konečným stavem kaţdé poloţky vlastního kapitálu kromě výsledku hospodaření za účetní období. Přehled má také velký význam pro externí uţivatele, kteří
26
jeho prostřednictvím získávají informace o podnikem prováděných operacích. Díky tomuto výkazu je také moţné posoudit budoucí vývoj podniku, vztah vlastníků a jejich záměry s ním nebo finanční politiku manaţerů (Knápková a kol., 2013).
2.3.5 Příloha k účetní závěrce
Příloha účetní závěrky je dalším cenným informačním zdrojem. Doplňuje a vysvětluje informace uvedené v rozvaze a výsledovce. Jedná se o takové doplňující informace, díky kterým je moţné srovnávat výkonnost podniku v čase. Příloha je sestavována s ohledem na princip významnosti a uţitečnosti údajů zvláště pro externí uţivatele (Kislingerová a kol., 2010). Mezi obecné informace uvedené v příloze patří:
základní údaje o účetní jednotce (název, sídlo, identifikační číslo, právní forma podnikání, předmět činnosti aj.),
zohlednění předpokladu nepřetrţitého pokračování v činnosti podniku při sestavování účetní závěrky,
údaje o osobách, které jsou ovládány podnikem nebo v nich má podstatný vliv,
transakce uzavřené se spřízněnými stranami (akcionáři, členy správních, řídících a dozorčích orgánů),
informace o pouţitých obecných účetních zásadách, účetních metodách a způsobech oceňování,
doplňující informace k rozvaze a výkazu zisku a ztráty,
přehled o peněţních tocích (viz výše),
a další informace o podniku (Šteker a Otrusinová, 2016).
Důleţitou součástí přílohy účetní závěrky je u registrovaných emitentů i přehled o změnách vlastního kapitálu (viz předchozí text) (Kislingerová a kol., 2010).
2.3.6 Provázanost účetních výkazů
Jak vyplývá z přecházejícího textu, rozvaha stojí v centru finanční analýzy a poskytuje základní informace pro její zpracování. Údaje v ní obsaţené jsou nezbytné pro určení solventnosti účetní jednotky, zhodnocení její finanční situace či určení kapitálové struktury. Stejně jako kaţdý finanční výkaz má rozvaha omezenou vypovídací schopnost
27
a zobrazuje finanční obraz podniku pouze v určitém časovém okamţiku, který můţe být změněn budoucími účetními operacemi. Proto je vhodné informace, které jsou získány z jejího zkoumání, dále doplnit o údaje z ostatních účetních výkazů (Zuca, 2013). Mezi účetními výkazy uvedenými v přecházejících podkapitolách tedy existuje vzájemná provázanost, kterou graficky znázorňuje obrázek 1.
Obr. 1: Vzájemné vazby mezi hlavními účetními výkazy
Zdroj: vlastní zpracování dle Knápkové a kol. (2013) a Slavíka (2013)
Rozvaha zachycuje majetkovou a finanční strukturu a z výsledovky přebírá výsledek hospodaření, který představuje významný zdroj financování. Pro podnik je také důleţité, jaký je stav jeho finančních prostředků. Výkaz cash flow proto dokumentuje stav těchto prostředků na začátku i na konci účetního období. Konečný stav peněţních prostředků je následně převzat do oběţných aktiv v rozvaze. Přehled o změnách vlastního kapitálu podává detailnější pohled na vlastní kapitál obsaţený v rozvaze na straně pasiv (Knápková a kol., 2013).
Výše uvedené výkazy a vazby mezi nimi jsou základním zdrojem pro všechny navazující analýzy a proto je nutné se k nim během analýz vracet. Jednotlivé analýzy či různé poměrové ukazatele představují pomocné nástroje umoţňující ve výkazech snadněji vidět skryté souvislosti (Kislingerová a Hnilica, 2005).
Výkaz cash flow
Počáteční stav peněţních prostředků
Konečný stav peněţních prostředků
Příjmy
Výdaje
Rozvaha Výkaz zisku a
ztráty
Náklady
Výnosy
Výsledek hospodaření
Dlouhod.
majetek
Oběţný majetek
Vlastní kapitál
Výsledek hospodaření
Cizí kapitál Peněţní
prostředky
Zvýšení a sníţení vlastního
kapitálu Přehled o
změnách vlastního kapitálu
28
3 Metody finanční analýzy, vybrané ukazatele a jejich soustavy
Třetí kapitola se zabývá vybranými základními metodami pouţívanými ve finanční analýze slouţícími k hodnocení finančního zdraví podniku. V podkapitolách jsou podrobně rozebrány jednotlivé typy analýz, které jsou součástí finanční analýzy. Také jsou zde uvedeny vybrané poměrové ukazatele a jejich soustavy mapující silné a slabé stránky finanční situace podniku, jeţ budou následně aplikovány k hodnocení finančního zdraví zvolené společnosti.
3.1 Metody používané ve finanční analýze
K hodnocení finančního zdraví podniku lze díky rozvoji matematických, statistických a ekonomických věd pouţít celou řadu metod. Výběr konkrétních metod musí být ale proveden s ohledem na účelnost, nákladovost a spolehlivost zpracovávané finanční analýzy. Pouţité metody by vţdy měly odpovídat zvolenému cíli a poskytovat na něj i zpětnou vazbu. Obecně je tedy moţné říci, ţe čím jsou zvoleny lepší metody, tím jsou spolehlivější závěry a niţší rizika z chybného rozhodnutí, coţ zvyšuje moţnost úspěchu (Vochozka, 2011).
Při hodnocení ekonomických procesů lze rozlišit dva základní přístupy a to fundamentální a technickou analýzu. Fundamentální analýza vychází ze znalostí vzájemných souvislostí mezi ekonomickými a mimoekonomickými jevy, znalostí a zkušeností odborníků ke zpracování kvalitativních dat. Závěry fundamentální analýzy jsou zpravidla odvozovány bez algoritmizovaných postupů. Technická analýza se naopak opírá o matematické, matematicko-statistické a další algoritmizované metody, kterými se zpracovávají kvantitativní data. Finanční analýza je součástí technické analýzy a vyuţívá převáţně dvě skupiny metod a to metody elementární a vyšší.
Elementární metody pracují s údaji získanými z účetních výkazů a vycházejí z aritmetických operací s ukazateli, jejichţ rozdělení zobrazuje obrázek 2 (Růčková, 2015).
Standardně se ukazatele člení na absolutní (stavové), rozdílové a tokové, poměrové,
29
komplexní modely pro určení finanční stability podniku a soustavy ukazatelů (Knápková a kol., 2013).
Obr. 2: Elementární metody finanční analýzy Zdroj: vlastní zpracování dle Růčkové (2015)
Vyšší metody vyuţívají hlubší ekonomické vědomosti a znalosti matematické statistiky za podpory kvalitního softwarového vybavení. Zpravidla se jimi zabývají specializované podniky (Růčková, 2015).
3.2 Analýza absolutních ukazatelů
Absolutní ukazatele jsou přímo získávány z hodnot jednotlivých poloţek základních účetních výkazů a tvoří výchozí bod kaţdého rozboru. Jedná se o analýzu majetkové a finanční struktury k určitému datu, která se dělí na horizontální (analýza trendů) a vertikální analýzu (procentní analýza ukazatelů) (Knápková a kol., 2013). Obě analýzy umoţňují pohled na původní absolutní údaje obsaţené v účetních výkazech v konkrétních souvislostech (Kislingerová a Hnilica, 2008).
Elementární metody
Analýza stavových ukazatelů
Analýza rozdílových a tokových ukazatelů
Přímá analýza intenzivních ukazatelů
Analýza soustav ukazatelů
horizontální analýza vertikální analýza
analýza fondů analýza cash flow
ukazatele rentability ukazatele aktivity ukazatele
zadluţenosti ukazatele likvidity ukazatele
kapitálového trhu ukazatele cash flow
pyramidové soustavy Du Pontův rozklad
30
Horizontální analýza porovnává poloţky jednotlivých účetních výkazů v čase, tudíţ zkoumá, o kolik se absolutně změnila konkrétní poloţka a její procentní vyjádření k výchozímu roku (Knápková a kol., 2013). Pro kvalitní zhodnocení finanční situace podniku je nutné tvořit dostatečně dlouhé časové řady, aby bylo moţné zamezit nepřesnostem při interpretaci výsledků propočtu (Růčková a Roubíčková, 2012). Změny jednotlivých poloţek jsou zkoumány a porovnávány po řádcích, tedy horizontálně.
Zjednodušený způsob výpočtu znázorňují následující rovnice 1 a 2, kde t představuje výchozí rok.
[ ] (1)
[ ] (2) Vertikální analýza neboli procentní rozbor, vyjadřuje strukturu účetního výkazu vztaţenou k jedné zvolené veličině (základně), která je poloţená jako 100 %. Jednotlivé poloţky pak vyjadřují, jak se procentuálně podílejí na této veličině. Analýza se provádí v rámci jednoho období a postupuje se po letech od shora dolů po sloupcích. U rozboru rozvahy se často jedná o absolutní výši aktiv (pasiv) a při rozboru výkazu zisku a ztráty se obvykle vyuţívá velikost celkových výnosů nebo nákladů. Rozvahu lze analyzovat z pohledu majetkové a finanční struktury (Knápková a kol., 2013). Vertikální analýza usnadňuje nejen srovnatelnost účetních výkazů s předcházejícím obdobím ale i komparaci analyzovaného podniku s obdobnými konkurenty (Růčková a Roubíčková, 2012).
3.3 Analýza rozdílových ukazatelů
Pomocí rozdílových ukazatelů se analyzuje a řídí finanční situace podniku zaměřená na jeho likviditu, která představuje souhrn všech potenciálně likvidních prostředků, které podnik můţe vyuţít pro úhradu svých splatných závazků (Růčková a Roubíčková, 2012).
Jedním z nejčastěji pouţívaných rozdílových ukazatelů je čistý pracovní (provozní) kapitál (dále ČPK), který se vypočítá jako rozdíl mezi oběţným majetkem a krátkodobými cizími zdroji. ČPK představuje tu část oběţného majetku financovanou dlouhodobým kapitálem. Jedná se o ukazatel, který má významný vliv na platební schopnost. Pokud má být podnik likvidní, měl by disponovat dostatečnou výší relativně
31
volného kapitálu. Čím vyšší je tedy hodnota ČPK, tím vyšší je schopnost podniku platit své závazky včas (Knápková a kol., 2013). ČPK lze chápat také jako tzv. finanční polštář pro případ nouze, který by bylo moţné pouţít v případě, ţe by byl podnik nucen uhradit převáţnou část nebo všechny své krátkodobé závazky a mohl by v omezeném rozsahu pokračovat ve své činnosti (Růčková a Roubíčková, 2012).
Dalším rozdílovým ukazatelem jsou čisté pohotové prostředky (dále ČPP), které určují okamţitou likviditu právě splatných krátkodobých závazků. Zjišťují se rozdílem mezi pohotovými peněţními prostředky a okamţitě splatnými závazky. V případě, ţe je do peněţních prostředků zahrnuta pouze hotovost a zůstatek na běţném účtu, lze sledovat nejvyšší stupeň likvidity. Pohotové peněţní prostředky mohou obsahovat i krátkodobé cenné papíry a krátkodobé termínované vklady, protoţe se jedná o sloţky rychle přeměnitelné na peníze v podmínkách fungujícího kapitálového trhu (Knápková a kol., 2013).
3.4 Analýza poměrových ukazatelů
Poměrová analýza patří k nejpouţívanějším metodám finanční analýzy, protoţe umoţňuje získat rychlou představu o finanční situaci podniku včetně dalších souvislostí (Knápková a kol., 2013). Analýza vychází výhradně z údajů ze základních účetních výkazů jako je rozvaha či výsledovka, které jsou veřejně dostupné (Růčková a Roubíčková, 2012). Na rozdíl od horizontální a vertikální analýzy, které sledují vývoj určité veličiny v čase a ve vztahu k jedné základně, dává poměrová analýza do poměru poloţky vzájemně mezi sebou (Kislingerová a Hnilica, 2008). Pomocí poměrových ukazatelů lze tedy sledovat vývoj ve specifických oblastech výkonnosti podniku výběrem klíčových informací z finančních výkazů a analyzovat je v určitém časovém okamţiku či horizontu. Výsledné hodnoty a jejich trend vývoje je moţné porovnat v rámci jednoho podniku nebo srovnávat výsledky různých společností v rámci odvětví či oboru podnikání (Brooks, 2016).
Obvykle se ukazatelé poměrové analýzy shrnují do několika skupin a představují soustavu ukazatelů. V praxi mají největší vypovídací schopnost a jsou nejčastěji vyuţívané ukazatele rentability, aktivity, zadluţenosti, likvidity, produktivity práce, kapitálového trhu, hodnotové ukazatele výkonnosti a další (Kislingerová a Hnilica, 2008). V praxi je
32
téměř vyloučené, aby podnik dosahoval mimořádně dobrých výsledků ve všech ukazatelích. V různých oblastech vykazují podniky dobré a horší výsledky, které se různým způsobem kombinují, čímţ vzniká problém se souhrnným zhodnocením, jemuţ musí zpracovatelé finanční analýzy čelit (Mařík, 2011).
Vybrané ukazatele poměrové analýzy jsou podrobněji popsány v následujícím textu.
3.4.1 Ukazatele rentability
Ukazatele rentability označované také jako ukazatele výnosnosti či návratnosti měří schopnost podniku dosahovat zisku pouţitím investovaného kapitálu neboli schopnost podniku vytvářet nové zdroje (Knápková a kol., 2013). Ukazatele rentability tedy slouţí k hodnocení celkové efektivnosti dané činnosti podniku a patří v praxi k nejsledovanějším ukazatelům. Při konstruování těchto ukazatelů se vychází z údajů získaných z rozvahy a výsledovky. Obecně lze rentabilitu vyjádřit poměrem zisku k částce vloţeného kapitálu.
Vypočtené ukazatele rentability by měly mít v časové řadě obecně rostoucí vývoj. Tyto ukazatele jsou především důleţité pro akcionáře a potenciální investory, podstatný význam mají ale i pro ostatní zainteresované skupiny (Růčková a Roubíčková, 2012).
Ukazatele rentability pracují především se třemi modifikacemi zisku, které je moţné přímo získat z výkazu zisku a ztráty a to:
EBIT = zisk před odečtením úroků a daní, který odpovídá provoznímu VH.
Pouţívá se při porovnávání podniků mezi sebou.
EBT = zisk před zdaněním, který znázorňuje provozní zisk zvýšený či sníţený o finanční a mimořádný VH před odečtení daně. Tento druh zisku se vyuţije především při srovnávání výkonnosti podniků s rozdílným daňovým zatíţením.
EAT = zisk po zdanění neboli čistý zisk představující výsledek hospodaření za běţné účetní období. Vyuţívá se v řadě ukazatelů hodnotících výkonnost podniku.
Konkrétní kategorie zisku je volena v závislosti na účelu a uţivatelích dané finanční analýzy (Růčková a Roubíčková, 2012). Nejčastěji pouţívané ukazatele rentability jsou uvedeny níţe.
33
Rentabilita celkového vloženého kapitálu (Return On Assets - ROA)
Tento ukazatel je vyuţíván ke zhodnocení výnosnosti celkového vloţeného kapitálu bez ohledu na zdroje financování podnikatelské činnosti, hodnotí tudíţ souhrnnou efektivnost podniku (Růčková a Roubíčková, 2012). Ukazatel rentability celkového vloţeného kapitálu (viz rovnice 3) je povaţován za klíčové měřítko rentability podniku (Vochozka, 2011). Finanční struktura není v případě jeho výpočtu podstatná, protoţe je hodnocena schopnost reprodukce kapitálu. Do čitatele je ve vzorci vhodné dosadit EBIT, díky čemuţ je následně moţné v rámci odvětví porovnávat podniky s rozdílným daňovým a úrokovým zatíţením (Růčková a Roubíčková, 2012).
[ ] (3)
Rentabilita investovaného kapitálu (Return of Capital Employed – ROCE)
Investovaný kapitál obsahuje součet dlouhodobě vloţených prostředků do podniku věřiteli a akcionáři. Jmenovatel ukazatele rentability investovaného kapitálu (viz rovnice 4) proto kromě vlastního kapitálu zahrnuje i dlouhodobé cizí zdroje. Tento ukazatel měří míru zhodnocení aktiv podniku, která byla financována nejen vlastním, ale i cizím dlouhodobým kapitálem (Růčková a Roubíčková, 2012). Ukazatel tedy komplexně vyjadřuje efektivnost hospodaření podniku a zobrazuje, kolik provozního VH před zdaněním podnik realizoval z jedné koruny investované věřiteli a akcionáři (Vochozka, 2011).
[ ] (4)
Rentabilita vlastního kapitálu (Return of equity - ROE)
Pomocí ukazatele rentability vlastního kapitálu (viz rovnice 5) lze vyjádřit, kolik čistého zisku připadá na jednu korunu kapitálu vloţeného akcionáři a vlastníky podniku (Vochozka, 2011). Díky tomuto ukazateli mohou investoři zjistit, zda je jimi investovaný kapitál náleţitě zhodnocován s ohledem na investiční riziko. Výsledek ukazatele rentability vlastního kapitálu by měl být v delším časovém horizontu o několik procent vyšší neţ dlouhodobý průměr úročení dlouhodobých vkladů (např. dluhopisů), jinak investoři nebudou své peníze do podniku vkládat. Kladný rozdíl mezi zmíněným úročením vkladů a rentabilitou přestavuje prémii za podstupované riziko (Knápková a kol., 2013).
34
V případě rentability vlastního kapitálu je také nezanedbatelný tzv. pákový efekt, jehoţ podstatou je zjištění, do jaké míry se změní rentabilita vlastního kapitálu, změní-li se kapitálová struktura. Tento efekt říká, ţe mezi rentabilitou vlastního a celkového kapitálu existuje jakýsi vliv páky. To znamená, ţe v případě niţší úrokové míry cizího kapitálu neţ je rentabilita celkového kapitálu, roste rentabilita vlastního kapitálu při přílivu cizích prostředků a naopak (Růčková a Roubíčková, 2012).
[ ] (5)
Rentabilita tržeb (Return On Sales – ROS)
Ukazatel rentability trţeb označovaný také jako zisková marţe (znázorněný rovnicí 6) je velice důleţitý při hodnocení úspěšnosti podniku. Ukazatel uvádí, kolik korun zisku přinese 1 koruna trţeb. Výslednou hodnotu ukazatele je vhodné porovnat s podobnými podniky v odvětví (Knápková a kol., 2013).
[ ] (6)
Rentabilita nákladů (Return On Costs – ROC)
Doplňkovým ukazatelem k rentabilitě trţeb je ukazatel rentability nákladů vyjadřující poměr zisku k celkovým nákladům (viz rovnice 7). Na rozdíl od přechozího ukazatele je niţší hodnota ukazatele pro podnik lepší, protoţe 1 koruna trţeb byla vytvořena s menšími náklady (Růčková a Roubíčková, 2012).
[ ] (7)
3.4.2 Ukazatele aktivity
Ukazatele aktivity zkoumají efektivnost podniku při hospodaření s investovaným kapitálem a slouţí pro řízení aktiv (Jindřichovská a Blaha, 2001). Pomocí těchto ukazatelů je moţné měřit schopnost podniku vyuţívat vloţené finanční prostředky, umoţňují analyzovat vázanost jednotlivých sloţek aktiv případně pasiv v jejich jednotlivých druzích
35
a zhodnotit jaký má hospodaření s aktivy vliv na výnosnost a likviditu. Tyto ukazatele tedy úzce navazují na ukazatele rentability (Růčková a Roubíčková, 2012).
Při výpočtu ukazatelů aktivity je nejčastěji dána do poměru toková veličina obsaţená ve výkazu zisku a ztráty (trţby) a stavová veličina zahrnutá v rozvaze (aktiva) (Kislingerová a Hnilica, 2008). Ukazatele je proto moţné vyjádřit formou výpočtu ukazatele s dobou obratu za určitý počet dní nebo s počtem obrátek za rok. Jednotlivé části majetku podniku jsou v ukazatelích aktivity poměřovány k trţbám, výnosům nebo k jiným poloţkám (Vochozka, 2011).
Obrat aktiv
Ukazatel obratu aktiv (viz rovnice 8) informuje o tom, kolikrát se celková aktiva obrátí za rok. Čím vyšších hodnot tento ukazatel dosahuje, tím lépe. Minimální hodnota ukazatele by měla být rovna 1, hodnotu ale ovlivňuje i odvětví, v němţ podnik působí. Nízká hodnota ukazatele obratu aktiv poukazuje na neúměrnou majetkovou vybavenost podniku a jeho neefektivní vyuţívání (Knápková a kol., 2013).
[ ] (8)
Obrat dlouhodobého majetku
Pomocí ukazatele obratu dlouhodobého majetku vypočítávaného dle rovnice 9 podnik analyzuje efektivitu vyuţívání jednotlivých částí dlouhodobého majetku. Vyjadřuje tedy, kolikrát se dlouhodobý majetek obrátí za rok v trţby. Pokud má být ukazatel vyuţit při mezipodnikovém srovnání je nutné vzít při výpočtu tohoto ukazatele v úvahu odepsanost aktiv a metody odpisování. Vysoká odepsanost majetku zlepšuje hodnotu ukazatele.
Vypovídací schopnost ukazatele by mohlo ovlivnit i ocenění jednotlivých částí majetku (Vochozka, 2011).
[ ] (9)
36 Obrat zásob
Ukazatel obratu zásob (viz rovnice 10) vyjadřuje, kolikrát se v průběhu roku obmění kaţdá poloţka zásob. V případě, ţe je hodnota ukazatele při porovnání s průměry lepší, nedisponuje podnik zbytečně nelikvidními zásobami vyţadujícími nadbytečné financování.
V opačném případě můţe podnik vlastnit přebytečné mnoţství neproduktivních zásob vázajícími finanční prostředky, které by měly být profinancovány a zvyšuje se vázanost kapitálu nepřinášejícím ţádný výnos (Vochozka, 2011).
[ ] (10)
Doba obratu zásob
Ukazatel doby obratu zásob (viz rovnice 11) udává, jak dlouho jsou zásoby vázány v podniku, neţ dojde k jejich spotřebě nebo prodeji. Ukazatel můţe téţ slouţit jako indikátor likvidity vyjadřující, jak dlouho trvá proměna zásob v hotovost nebo pohledávky.
Situaci podniku lze obecně označit za dobrou, pokud se obratovost zásob zvyšuje a doba obratu sniţuje. Velikost zásob by ale měla být dostatečná, aby zajišťovala plynulou výrobu a podnik byl schopen reagovat na poptávku (Kislingerová a kol., 2010).
[ ] (11)
Doba obratu pohledávek
Doba obratu pohledávek označovaná také jako doba splatnosti pohledávek znázorněná vztahem 12 vyjadřuje dobu, po kterou je kapitál vázán ve formě pohledávek. Zobrazuje tedy dobu od okamţiku prodeje na obchodní úvěr po platbu odběratelů. Čím vyšší je hodnota ukazatele, tím delší je doba, po kterou podnik musí čekat na inkaso svých pohledávek, coţ můţe znamenat větší potřebu úvěrů, a tím i vyšší náklady pro podnik.
Hodnota ukazatele by měla být porovnávána s dobou splatnosti faktur a odvětvovým průměrem (Knápková a kol., 2013).
[ ] (12)
37 Doba splatnosti krátkodobých závazků
Ukazatel doby splatnosti krátkodobých závazků (viz rovnice 13) udává průměrnou dobu, po kterou podnik čerpá bezplatný obchodní úvěr, tedy dobu od vzniku závazku po jeho úhradu.
[ ] (13)
Pomocí ukazatelů doby obratu pohledávek a doby obratu krátkodobých závazků je moţné sledovat časový nesoulad mezi vznikem a úhradou pohledávek a závazků. Doba obratu pohledávek by měla být kratší neţ doba obratu krátkodobých závazků, jinak by mohl mít podnik problémy s likviditou (Knápková a kol., 2013).
3.4.3 Ukazatele zadluženosti
Podniky financují svou činnost nejen vlastními, ale i cizími zdroji. Ukazatele zadluţenosti proto sledují určitý vztah mezi těmito zdroji a slouţí jako indikátory výše rizika, které podnik nese při daném poměru a struktuře vlastních a cizích zdrojů (Kislingerová a Hnilica, 2008). Ukazatele tedy pomáhají řešit jeden ze základních problémů finančního řízení a to, jakou stanovit celkovou výši potřebného kapitálu a vhodnou skladbu zdrojů financování podnikové činnosti. Vhodná kapitálová struktura je tudíţ zásadní pro zdravý finanční rozvoj podniku (Růčková a Roubíčková, 2012).
Určitá míra zadluţenosti můţe pozitivně přispívat k rentabilitě vlastního kapitálu (Kislingerová a Hnilica, 2008). Vyuţívání cizích zdrojů k financování činnosti podniku je levnější neţ pouţívání těch vlastních. To je dáno skutečností, ţe úroky z cizího kapitálu sniţují daňové zatíţení podniku, protoţe skrz náklady sniţují zisk, z něhoţ jsou daně vypočítávány a placeny. Projevuje se tzv. daňový efekt či daňový štít.
S růstem zadluţenosti je spojen i vyšší vliv tzv. finanční páky vyjadřující, jaký je vztah mezi celkovými aktivy (pasivy) a vlastním kapitálem, viz rovnice 14 (Knápková a kol., 2013). Za účelem pozitivního efektu finanční páky musí být ale zachován předpoklad, ţe náklady na cizí zdroje jsou niţší neţ náklady na kapitál vlastní, jehoţ rentabilita s růstem cizích zdrojů roste a naopak (Jindřichovská a Blaha, 2001).
