PODMÍNKY VÝUKY FLORBALU V REGIONU ČESKÁ LÍPA
Bakalářská práce
Studijní program: B7401 – Tělesná výchova a sport
Studijní obory: 7401R014 – Tělesná výchova se zaměřením na vzdělávání
7504R181 – Geografie se zaměřením na vzdělávání (dvouoborové) Autor práce: Ondřej Riljak
Vedoucí práce: Mgr. Tibor Slažanský, Ph.D.
Liberec 2014
Prohlášení
Byl jsem seznámen s tím, že na mou bakalářskou práci se plně vztahuje zákon č. 121/2000 Sb., o právu autorském, zejména § 60 – školní dílo.
Beru na vědomí, že Technická univerzita v Liberci (TUL) nezasahuje do mých autorských práv užitím mé bakalářské práce pro vnitřní potřebu TUL.
Užiji-li bakalářskou práci nebo poskytnu-li licenci k jejímu využití, jsem si vědom povinnosti informovat o této skutečnosti TUL; v tomto případě má TUL právo ode mne požadovat úhradu nákladů, které vynaložila na vytvoření díla, až do jejich skutečné výše.
Bakalářskou práci jsem vypracoval samostatně s použitím uvedené literatury a na základě konzultací s vedoucím mé bakalářské práce a konzultantem.
Současně čestně prohlašuji, že tištěná verze práce se shoduje s elektronickou verzí, vloženou do IS STAG.
Datum:
Podpis:
PODĚKOVÁNÍ
Rád bych touto cestou poděkoval mému vedoucímu bakalářské práce Bc. Mgr. Tiborovi Slažanskému, Ph.D. za jeho vedení a podporu při jejím vzniku. Dále bych chtěl poděkovat všem učitelům základních škol v okrese České Lípě, kteří mi umožnili výzkum a pomohli s vyplněním anket.
PODMÍNKY VÝUKY FLORBALU V REGIONU ČESKÁ LÍPA
Ondřej Riljak Vedoucí BP: Bc. Mgr. Tibor Slažanský, Ph.D.
Anotace:
Cílem Bakalářské práce je zjištění a zhodnocení podmínek výuky florbalu na druhém stupni základních škol v regionu Česká Lípa. V práci se uvádí analýza podkladových dat o florbalu ve školní tělesné výchově, historický vývoj, herní pravidla a stručná charakteristika potřebné výstroje a výzbroje. Bakalářská práce se zabývá zhodnocením otázek týkajících se začlenění florbalu do školní tělesné výchovy, úrovní materiálního zabezpečení výuky, odbornou pedagogickou kvalifikací učitelů a jak jsou s výukou florbalu spokojení žáci. V práci jsou sestaveny dvě podoby anketního šetření.
Jedna anketa byla rozdána mezi učitele tělesné výchovy a druhá anketa mezi žáky devátých tříd základních škol z celého regionu Česká Lípa. Výzkum probíhal v prosinci roku 2014 a v lednu roku 2015.
Klíčová slova: podmínky výuky, školní tělesná výchova, florbal
FLOORBALL TEACHING CONDITIONS IN THE ČESKÁ LÍPA REGION
Abstract:
Aim of this thesis is finding and evaluating conditions of teaching floorball in secondary schools in the region Česká Lípa. In thesis is presented the analysis of the underlying data about floorball in school physical education, historical development, game rules and brief characteristics of the necessary floorball gear and equipment. The thesis dealt with the evaluation of issues about the integration of floorball to school physical education, level of material security of education, professional qualifications of teachers and how the teaching of floorball satisfy students. In the thesis are assembled two versions of the questionnaire survey. One version was distributed among physical education teachers and the second version was distributed for the ninth-grade pupils of primary schools across the region Čech Lípa. The research was conducted in December 2014 and January 2015.
Keywords: teaching conditions ,school physical education, floorball
7
Obsah
Seznam použitých zkratek a symbolů ... 10
Úvod ... 11
1 Škola ... 12
1.1 Základní škola ... 12
1.2 Vzdělávací programy ... 12
1.3 Klíčové kompetence ... 13
1.4 Učivo a metodicko-organizační formy ... 15
1.5 Didaktické styly a jejich využití ... 16
1.6 Vyučovací jednotka ve školní tělesné výchově ... 17
2 Florbal ... 19
2.1 Cesta florbalu do České republiky ... 19
2.2 Charakteristika florbalu ... 19
2.3 Pravidla florbalu ... 19
2.4 Florbal vyučovaný ve školní tělesné výchově ... 21
2.5 Florbalové vybavení ... 22
3 Shrnutí předešlého textu ... 24
4 Metodika ... 25
4.1 Podmínky pro výuku florbalu ... 25
4.1.1 Začlenění výuky florbalu do školní tělesné výchovy ... 25
4.1.2 Materiální zabezpečení výuky florbalu ... 26
4.1.3 Učitelé florbalu na základních školách ... 28
4.1.4 Názory žáků na výuku florbalu ... 29
4.2 Šetření anketou ... 29
4.3 Charakteristika testovaných souborů ... 31
4.4 Vyhodnocení a zpracování anket ... 34
5 Výsledky ... 35
8
5.1 Začlenění výuky florbalu do školní tělesné výchovy ... 35
5.2 Materiální zabezpečení výuky florbalu ... 38
5.3 Učitelé florbalu na základních školách ... 48
5.4 Názory žáků na výuku florbalu ... 56
6 Shrnutí výsledků ... 61
7 Závěr ... 63
8 Zdroje ... 64
8.1 Literatura ... 64
8.2 Elektronické zdroje ... 65
9 Přílohy ... 66
Seznam tabulek
Tabulka 1: Počet hodin věnovaných florbalu v jednotlivých ročnících ... 35Tabulka 2: Prostory pro výuku ŠTV ... 38
Tabulka 3: Povrch v tělocvičnách ... 39
Tabulka 4: Počty rozlišovacích dresů a barevných kombinací ... 40
Tabulka 5: Florbalové vybavení na základních školách ... 42
Tabulka 6: Počty zahnutých hokejek ve výuce ŠTV ... 43
Tabulka 7: Počty florbalových míčků a průměrné počty žáků ... 45
Tabulka 8: Vybavení pro florbalové brankáře na základních školách ... 47
Tabulka 9: Počet a rozmístění respondentů z řad učitelů ... 48
Tabulka 10: Průměrná délka pedagogické praxe ŠTV (v letech) ... 49
Tabulka 11: Průměrný věk učitelů ... 49
Tabulka 12: Odborná pedagogická kvalifikace učitelů ... 50
Tabulka 13: Specializace učitelů ... 50
Tabulka 14: Výuka učitelů v jednotlivých ročnících ... 52
Tabulka 15: Průměrný počet žáků ve třídách ... 53
9
Tabulka 16: Celkový průměrný počet žáků ve výuce ŠTV měst a vesnic ... 55
Tabulka 17: Rozdělování výuky školní ŠTV na chlapce a dívky ... 55
Tabulka 18: Spojování ročníků na výuku ŠTV ... 55
Tabulka 19: Počet a rozmístění respondentů z řad žáků ... 56
Tabulka 20: Počet 10-15 hodin florbalu ... 57
Tabulka 21: Počet 15-20 hodin florbalu ... 57
Tabulka 22: Žádný počet hodin florbalu ... 58
Tabulka 23: Oblíbenost jednotlivých sportů ... 59
10
Seznam použitých zkratek a symbolů
IFF International Floorball Federation (Mezinárodní florbalová federace)
MŠMT Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy RVP Rámcový vzdělávací program
ŠVP Školní vzdělávací program ŠTV Školní tělesná výchova
VJ Vyučovací jednotka VŠE Vysoká škola ekonomická
ZŠ Základní škola
11
Úvod
Výběr tématu práce mi usnadnil fakt, že jsem stále aktivním hráčem florbalu.
Mám k tomuto sportu tedy velice blízko. Již z krátké historie florbalu, ale i ze současnosti známe spoustu florbalistů a florbalistek, kteří se dostali do povědomí veřejnosti svými florbalovými výkony. Jedinci, kteří se zabývají florbalem na vrcholné či výkonnostní úrovni, si zpravidla vytvářejí kladný vztah k tomuto sportu již od školního věku. Proto už školní tělesná výchova na základní škole ovlivňuje do určité míry osobnost žáků, kteří mají předpoklady pro florbal. Osobnost učitele, jeho přístup k žákům i k samotné ŠTV, respektive k florbalu, a samozřejmě také prostředí a podmínky, v jakých má daná škola možnost vyučovat florbal, mají vliv na to, jestli se žáci pro florbal nadchnou, či jej zavrhnou (Kysel 2010). Proto se nabízí otázka, jaká je výuka florbalu na našich základních školách, v jakých podmínkách probíhá a s jakými výsledky. Výzkum na toto téma je proveden konkrétně v regionu Česká Lípa.
Školní tělesná výchova a sport jsou chápany jako nenahraditelný kompenzační prostředek veškeré vzdělávací a školní činnosti. Cílem ŠTV je dosáhnout optimálního stupně tělesné zdatnosti a výkonnosti žáků, prohloubit a rozvinout jejich poznatky a pohybové dovednosti získané v ZŠ, umožnit jim hlubší osvojení základů některého odvětví sportu, a tak vytvářet předpoklady pro jejich trvalý vztah k této činnosti (Sak, 2012).
Cílem této bakalářské práce je zjištění a zhodnocení podmínek výuky florbalu na druhém stupni základních škol v regionu Česká Lípa. Práce je zaměřena na začlenění florbalu do školní tělesné výchovy, na úroveň materiálního zabezpečení výuky florbalu, odbornou pedagogickou kvalifikovanost učitelů a na názor žáků ohledně kvality výuky florbalu.
12
1 Škola
1.1 Základní škola
Základní škola je celosvětově vnímána jako vzdělávání nezletilých žáků.
Docházka do základní školy je ve většině zemí povinná. Omluvit žáka lze pouze v případě nemoci, úmrtí v rodině nebo osobních důvodů. Jednou ze součástí vzdělání na ZŠ je výuka školní tělesné výchovy. (Helus, 2007).
1.2 Vzdělávací programy
Nový školský zákon týkající se vzdělávacích programů byl přijat v období po sametové revoluci v roce 1989. Byly jím kurikulární dokumenty, které vymezují cíle, obsah a jiné vlastnosti vzdělávání nikoliv pro jednotlivé předměty, ale pro širší oblasti vzdělávání (Průcha, 2009). Tyto dokumenty jsou vytvářeny ve dvou podobách: státní a školní. Oficiální název státního programu je Rámcový vzdělávací program, dále jen RVP, a Školní vzdělávací program, dále jen ŠVP.
Rámcový vzdělávací program
Tento program je vytvářen pro žáky od 3 do 19 let, pro jednotlivé obory základních a středních škol, pro předškolní zařízení, jazykové školy a základní umělecké školy. Důležitými body RVP jsou: plánování vzdělání, spojitost vzdělání s uplatněním nabytých vědomostí a dovedností v praktickém životě, celoživotní studium. Konkrétním cílem je délka vzdělání, obsah vzdělávání, za jakých podmínek probíhá a je ukončováno vzdělání (což se týká i žáků se speciálními vzdělávacími potřebami, tj. potřebami specifickými, potřeby specifické pro děti se zdravotním postižením, pro mimořádně nadané žáky, dospělé a děti z rodin imigrantů, aj.) (Průcha, 2009). Tyto komplexní pedagogické dokumenty by měly na všech školách docílit přibližně stejné úrovně vzdělávání. Pro druhý stupeň základních škol platí, že musí do své výuky ŠTV zařadit alespoň dvě vybrané sportovní hry. (Vašíková, Kasilová, 2011).
Školní vzdělávací program
Kurikulární politika umožňuje vytvořit školám svůj vlastní program. Školní vzdělávací program je učebním dokumentem, který si vytváří každá škola, a realizuje podle něj požadavky rámcového vzdělávacího programu pro daný obor. Na školním
13
vzdělávacím programu se podílejí učitelé, kteří čerpají ze svých zkušeností. ŠVP musí obsahovat následující závazné části: identifikační údaje, charakteristiku školy, charakteristiku ŠVP, učební plány, učební osnovy, hodnocení žáků a autoevaluace školy. Obsah ŠVP lze při zpracovávání dělit podle předmětů nebo do jiných ucelených celků vycházejících z učiva (Vašíková, Kasilová, 2011).
Školní vzdělávací program má žákům umožnit vybrat si takovou školu, která svojí charakteristikou nejlépe odpovídá jejich požadavkům, čímž se předpokládá efektivnější vzdělávání. Pro učitele jsou výhody v tom, že mohou lépe profilovat zaměření školy a tím mohou získat zaujatější žáky pro daný obor (Dostál 2011).
1.3 Klíčové kompetence
První zmínka o klíčových kompetencích je z roku 1974. Avšak až dnes nabývají významu ve školním plánování a vzdělávání. Obsahově jsou neutrální a je možno je použít na jakýkoliv obsah výuky. Získávání kompetencí je celoživotní proces udržující dynamičnost nových poznatků, učení. Tyto klíčové kompetence jsou vymezeny v RVP (Belz, 2001).
Základní princip kompetencí
Podle Belze (2001) klíčové kompetence představují souhrn vědomostí, dovedností, schopností, postojů a hodnot důležitých pro osobní rozvoj a uplatnění každého člena společnosti.
Dále Belz (2001) tvrdí, že výběr kompetencí spočívá v tom, která z kompetencí napomáhá osobnímu rozvoji jedince, jeho možnosti vzdělání k prospěšnému životu a ke správné funkci občana daného státu na základě obecných představ přijímaných a sdílených společností.
Při ukončení základního vzdělání žák nedosáhne všech klíčových kompetencí. Je to proces osvojování a probíhá celý život. Ukončením základní školy se žákovi otvírá brána k získávání dalších klíčových kompetencí nejen během dalšího studia, ale také při vstupu do osobního života či pracovního procesu.
Smyslem a cílem je žáky vybavit souborem klíčových kompetencí na takové úrovni, které jsou schopni sami dosáhnout.
Klíčové kompetence jsou vzájemně propojené, nestojí osamoceně a mají mezi sebou určité vazby. Jejich naplnění lze docílit pouze dodržováním pravidel při procesu celkového vzdělávání. Je tudíž nutné, aby učební plán, obsah, aktivity a činnosti probíhající ve škole směřovaly k jejich rozvíjení a utváření. (Belz, 2001).
14 Šest klíčových kompetencí
Na stránkách metodického portálu (2010) jsou jako pomůcky učitelům základních škol stanoveny Ministerstvem školství mládeže a tělovýchovy klíčové kompetence. V etapě základního vzdělávání považujeme jako klíčové tyto kompetence:
kompetence k učení, kompetence k řešení problémů, kompetence komunikativní, kompetence sociální a personální, kompetence občanské, kompetence pracovní.
Na konci základního vzdělání žák má:
kompetence k učení
- umí využít efektivní způsoby a metody k učení, ochotně přijímá celoživotní učení,
- získané informace dokáže zpracovat, využít v tvůrčích činnostech a i v osobním životě,
- má pozitivní vztah k učení, osvojuje si učivo a je schopný ho využít v jiných předmětech, praxi a reálném životě,
kompetence k řešení problémů
- umí řešit problémy, vyhledávat a porovnávat informace vhodné pro řešení daného problému,
- je schopen kritického myšlení, ví, co je zodpovědnost, a je schopen za své činy nést následky,
kompetence komunikativní
- má rozšířenou slovní zásobu, kterou dokáže využít v mluveném i písemném projevu, vyjadřuje své názory a myšlenky, bere v potaz kritiku a názory druhých,
- jde s dobou, správně využívá informačních, komunikačních prostředků a technologií pro kvalitní komunikaci,
kompetence sociální a personální
- efektivně spolupracuje s ostatními žáky, v skupinové práci je ohleduplný, jedná s druhými a všichni dohromady si dokážou stanovit pravidla a cíle práce,
- kontroluje své jednání a chování, utváří si představy o ostatních a sobě samém,
15
kompetence občanské
- je obeznámen se zákony a společenskými normami, uvědomuje si svá práva ve škole i mimo ni, je schopný se jimi řídit a ví, co je dobré a zlé ve společenském životě,
- uznává a podporuje historické a kulturní tradice daného státu, je hrdý na svou vlast, uvědomuje si problémy dnešního světa a státu, ve kterém žije (ekologické a environmentální problémy),
kompetence pracovní
- při pracovní činnosti dodržuje všechna stanovená pravidla, poslouchá nadřízeného, bezpečně používá nástrojů a materiálů,
-
užívá znalostí a zkušeností získaných při vzdělání, praxi v zájmu dalšího rozvoje a příprav na budoucnost, a rozhoduje o svém profesním životě (Metodický portál RVP, 2010).1.4 Učivo a metodicko-organizační formy
Psotta (2009) říká, že kontinuita učiva, stejně jako u jiných sportovních her, určuje základní směr výukových programů ve florbalu. Nesmí chybět ani přizpůsobení podmínek pro učení a proporcionalita v tréninku. Pod kontinuitou se rozumí uspořádat učivo tak, aby v dlouhodobém či krátkodobém učebním procesu obsahovalo souvislou návaznost k aspektům jednotlivých žáků, jako je jejich výkonnost a mentální úroveň.
Jde o takzvaný didaktický princip postupu od jednoduchého k relativně složitému obsahu sportovní hry. Základní bází pro začátečníka je součinnost družstva v obraně a útoku. Propojenost je důležitá pro vytváření klimatu i učení. Musí odpovídat herním dovednostem. Jedná se o propojenost technického a taktického umění v herní činnosti. K dosažení těchto cílů se využívá průpravných cvičení. Během této sportovní hry se nám nabízí celá řada těchto cvičení.
Jedná se o herní činnost jednotlivce či kombinace nebo herní systém. Celkově výuka směřuje k tomu, aby studenti pochopili význam jak v jednotlivostech, tak i v souvislostech. Při výuce florbalu musí docházet k respektování vztahu mezi tréninkem a utkáním. Utkání představuje finální podobu didaktického procesu, kde se dá zanalyzovat proč, jak a co se žáci v tréninku učí. Utkání odehrávající se v rámci tělesné výchovy na základních školách žáci nepovažují za tak důležité, nedodržují přesná pravidla a způsob nasazování družstev do soutěže. Mluvíme spíše o modifikovaných pravidlech, přizpůsobených utkáním v rámci ŠTV. Což nikterak
16
nesnižuje význam pravidel, ale učí a podporuje to myšlenku o přizpůsobování herních podmínek a časovým a prostorovým omezením a zároveň to bere ohledy na výkon a mentální úroveň jednotlivých studentů. Během výuky florbalu musí docházet jak k pravidelnímu nácviku herních činností, tak i k utkáním, bez kterých by didaktický systém učiva sportovní hry postrádal smysl (Psotta, Velenský a kol., 2009).
1.5 Didaktické styly a jejich využití
Psotta a Velenský (2009) tvrdí, že způsobilost žáka a jeho celkovou připravenost pro herní výkon ovlivňuje kvalita učitele a jeho schopnost využívat širokou škálu didaktických stylů.
Reciproční styl
Reciproční styl je vhodný pro aplikaci, kdy se rozhodnutí, která užívá učitel, přenesou na žáka. Jedná se o nejvíce užívaný styl v herních činnostech, kdy učitel nebo šikovný žák provádí určitou činnost a jiní žáci je pozorují a posuzují. Dále je nutné říct, že z výuky je nejdůležitější zpětná vazba. Žák je teprve poté, co se mu jí dostane, schopen sám zanalyzovat, zda se daný jev naučil správně, a může na svém zlepšení dále pracovat. Pokud si žák v rámci hry může vyzkoušet roli učitele, má to pro něho velký přínos. Nevidí sice sám sebe, ale vidí ostatní a může tak zhodnotit, co a jak dělají špatně, co by na herním nácviku zlepšil a naopak.
Reciproční styl se však využívá spíše u pokročilých hráčů, pro začátečníky je důležité, aby byli upozorněni předem na to, čeho si mají všímat.
Pro interpretaci pravidel florbalu či upřesnění taktických principů by se dal použít právě reciproční styl, který zde zaznamenává své opodstatnění pro vzájemné pozorování u vyspělejšího výkonného stupně žáků. Činnost pozorovatele nebo roli učitele nemusí vykonávat jeden student, ale může to být i skupina studentů. U skupiny si pak zadavatel neboli učitel musí dát pozor na práci žáků a dodržovat její správný postup, měl by žákům předem určit role.
Skupinové pozorování je vhodné užít při herních cvičeních a průpravných hrách, tzv. dva na dva, tři na tři apod.
Styl samostatného objevování
Dalším didaktickým procesem je styl se samostatným objevováním, jehož cílem je vést žáky či skupiny k diskuzi o nějakém herním problému.
17 Styl se sebehodnocením
Při osvojování individuálních herních dovedností, či pro jejich samostatné zlepšení se užívá styl se sebehodnocením. Tento styl je užíván pro hodnocení vlastní činnosti a pro korekce v jejím dalším provedení. Kritéria hodnocení vycházejí z představ o optimální realizaci, avšak nesmí být opomenuta srozumitelnost pro žáky.
Vhodným předmětem pro nácvik se u začátečníků stávají herní činnosti, jejichž provedení je zjevně viditelné.
Příhodným a jednoduchým příkladem herní činnosti u florbalu je přihrávka a střelba na přesnost. Pokud má žák potíže se zpracováním míčku, nastává otázka, jestli je chyba na straně hráče, který přihrává, nebo toho, kdo míček zpracovává. Studenti pak musejí hledat nejdříve chybu sami v sobě a poté diskutovat, jestli není chyba na straně druhé.
Dalším typem herní činnosti může být opakované vystřelení na branku výrazně mimo, zde by měl žák hledat chybu sám v sobě, pokud si stále neví rady jak střelu zlepšit, návod by mu měl poskytnout učitel nebo může použít řízené objevování. Zde se jedná o další styl didaktického spektra, při němž se jedná o sled několika otázek jdoucích za sebou, které jsou kladeny učitelem žákovi. Posloupnost otázek navádí k pochopení vlastních nedostatků a k jejich následnému odstranění.
Styl s nabídkou
Dalším stylem, který by se měl aplikovat do hry je styl s nabídkou, kdy se význam a podstata zakládá především na respektování inter-individuálních rozdílů. Tyto rozdíly vznikají mezi žáky s různým stupněm osvojení herních dovedností. Existuje mnoho způsobů, jak provést herní dovednost. Při situaci jeden na jednoho je hlavním klíčem obehrání nebo oklamání soupeře. Jestli si však žák zvolí možnost udělat kličku, obtočit, obhodit či prohodit soupeře, už je jen jeho volba a zde právě aplikuje styl s nabídkou několika možností (Psotta, Velenský a kol., 2009).
1.6 Vyučovací jednotka ve školní tělesné výchově
Vyučovací jednotka (VJ) je základní a nejkratší časový úsek, věnovaný výuce.
Jedná se o ucelený soubor učiva, který po určitý čas poskytujeme, aby mohli žáci získat nové vědomosti. Na základních školách to bývá zpravidla 45 minut. Vyskytují se také odpolední vyučování, kdy se hodiny TV zařadí dvakrát po sobě (90 min). Během tohoto času lpíme na osvojení pravidel hry, základního názvosloví, ale také správného názvu nářadí a náčiní. Vedeme žáky k fair play, netrpíme zákeřnosti a nečestné jednání.
18
Během vyučovací jednotky se rozvíjí síla, rychlost, obratnost, vytrvalost.
Vhodné rozdělení VJ volíme podle tématu a obsahu, kterému se chceme věnovat.
V našem případě to bude vyučovací jednotka herní, ale vyskytuje se i VJ lyžařská, atletická (kde je vhodné venkovní prostředí kombinovat s halou), plavecká a gymnastická. Plavání se na většině škol věnují bohužel pouze na prvním stupni a to jen v prvním a druhém ročníku (Rychtecký, Fialová, 1995).
Vyučovací jednotka má předem danou stavbu a je dobré se jí držet. Všechny části mají určený čas, jak dlouho se jednotlivým činnostem věnujeme.
Vyučovací jednotka se skládá ze čtyř částí. Úvodní části se věnujeme 3 - 5 minut a snažíme se do ní zařadit nástup vedený s přesnými povely, abychom zorganizovali žáky. Sdělíme cíle hodiny a snažíme se navodit zájem o následující činnost. Až navodíme pracovní morálku, přejdeme k části rušné.
Zde již zapojujeme různé honičky, běhy, skoky, překážkové dráhy. Cílem je zahřátí organismu a jeho protažení, abychom předešli nepříjemným zraněním (Fajfer, 1997).
V intervalu 8 - 12 minut následuje část průpravná. Tady je důraz kladen na procvičení a protažení celého trupu. Důležité je volit cviky tak, aby na sebe navazovaly.
Atletickou abecedu tedy zvolíme, pokud bude následovat běh na 60 metrů. V této části se věnujeme zlepšení kloubní pohyblivosti, zejména použitím švihových cvičení (Rychtecký, Fialová, 1995).
Největší časové rozmezí patří hlavní části. Zde dochází k seznámení a procvičování nového učiva. Také zde ukážeme novou techniku ke splnění cílů.
Hlídáme, aby nedocházelo k zbytečně velkému nárůstu tepové frekvence. Výcvik je vhodné provádět již s vyšší tepovou frekvencí, žáky se snažíme prohlížet a neopravovat.
Rozvíjí se jím síla, rychlost, obratnost a to vše při vyšším stupni zatížení. Zařazujeme hru, trvající minimálně 3-5 minut.
Poslední část je závěrečná. Snažíme se navodit maximální uklidnění organismu, zařazujeme kompenzační cvičení. Na konci každé vyučovací jednotky provedeme nástup a zhodnocení hodiny (Rychtecký, Fialová, 1995).
19
2 Florbal
2.1 Cesta florbalu do České republiky
První zmínky o českém florbalu jsou z roku 1984. Tehdy docházelo v rámci projektu Erasmus k výměnným pobytům studentů VŠE v Praze s finskými studenty do Finska. Jedním z prvních hráčů u nás byl Michal Bauer. Čeští studenti dostali darem několik hokejek. Protože jich byl pouze omezený počet a tyto hokejky byly náchylné k poničení, florbal na určitý čas upadl. Vrátil se až v roce 1991. Nedlouho poté byl sehrán první zápas mezi amatérskými hráči z celé Prahy (Skružný, 2005).
2.2 Charakteristika florbalu
Florbal (anglicky floorball) můžeme popsat jako kolektivní hru, která se hraje s florbalovým míčkem. Družstvo na jedné straně se snaží vsítit branku družstvu druhému. Vyhrává to družstvo, kterému se podaří nastřílet více branek. Každé družstvo má brankáře, který se snaží pochytat co nejvíce střel. Tyto střely dosahují až 200 km/hod. Tento sport se hraje s florbalovými holemi. Hřiště je ohraničeno 50 cm vysokými mantinely. Hráči na nejvyšší úrovni musí disponovat výbornou tělesnou zdatností a psychickou připraveností. Utkání zpravidla řídí dva sudí se stejnými pravomocemi (Kysel, 2010).
2.3 Pravidla florbalu
V roce 1986 byla založena florbalová federace. Z tohoto roku jsou zmínky o prvních oficiálních florbalových pravidlech. Florbalová pravidla prochází stálým vývojem. Zatím poslední modifikace platí od 1. července 2014. (ČFbU 2014).
Pro florbalová pravidla jsou stále okénka ke zlepšení. Tyto změny se již v některých zemích zkouší (Skružný, 2005).
V prvně vzniklých pravidlech byla absence fyzického kontaktu dvou soupeřů.
S rostoucí trénovaností hráčů se postupem času pravidla uvolňovala. Dnes se již dá o florbalu říci, že se jedná o sport kontaktní. Hráči se běžně přetlačují rameny a to především v osobních soubojích u mantinelů. Poměrně letitou změnou (od poloviny devadesátých let) je zákaz přihrávky brankáři. Tato změna hru zrychlila. Mezi nové radikální změny patří možnost při vyloučení hráče nařídit i trestné střílení a dále povolení přihrávky nohou. Menší změnou bylo povolení ženám nošení sukýnek (Kysel, 2010) a (ČFbU 2014).
20
Dle pravidel ČFbU (2014) platí pro hrací plochy rozměry 40 metrů na délku a 20 metrů na šířku. Florbal se hraje v hale, a proto je nezbytná pevná a rovná podlaha. Vhodné jsou parkety či gumový povrch taraflex. Hřiště je ohraničeno 50 cm vysokými mantinely, v rozích zaoblenými.
Branky mají předepsané rozměry 160 cm do šířky, vysoké jsou 115 cm a hluboké 65 cm v dolní části. V horní části to je potom 40 cm. Jsou vybaveny měkkou obvodovou a chytací sítí. Na obou stranách tělocvičny je vyznačeno malé a velké brankoviště, kde má brankář povoleno chytat pomocí rukou. V malém brankovišti se žádný jiný hráč nesmí vyskytovat.
Hrací doba je vymezena na 3x20 minut. Mezi třetinami jsou desetiminutové přestávky. Hra se hraje na čistý čas. Každý z týmů má právo vybrat si během hrací doby třicetisekundový time out (oddechový čas). Pokud nastane situace, že utkání skončí nerozhodně a musí být známo vítězné družstvo, dochází k prodlužování hry na deset minut, než jeden z týmů vstřelí vítěznou branku (ČFbU, 2014).
Skružný (2005) dále tvrdí, že pokud ani v tomto časovém rozmezí nedojde k vsítění branky, za každý tým provede pět hráčů trestná střílení. Branka musí být vstřelena regulérně. To znamená, že míč musí přejít brankovou čáru celým objemem mezi dvěma vyznačenými body pro tyčky. Jakmile dojde k závěrečnému rozhodujícímu nájezdu, je utkání ukončeno.
Gólman nesmí používat k chytání hůl, naopak musí být vybaven helmou.
K chytání může využívat speciální brankářské rukavice. Na gólmanské výstroji nejsou povoleny žádné lepivé části.
Hráčova hokejka splňuje jasně daná kritéria. K výrobě se používá syntetický materiál. Její nejvyšší hmotnost nesmí přesahovat 380 g a nesmí se přesahovat.
Míček je taktéž syntetický. Má váhu 23 g a vždy je jednobarevný. Míček je dutý s 26 otvory průměru 10 mm. Každý z týmů může nasadit maximálně 20 hráčů, kteří musí být zapsaní v zápise o utkání. Na hrací ploše se vždy z každého družstva vyskytuje pět hráčů a jeden gólman. Jednotlivé družstvo musí mít svého řádně označeného kapitána páskou jiné barvy, než je dres. Ten smí jako jediný vhodným způsobem komunikovat s rozhodčími.
Na hrací ploše jsou vždy dva rozhodčí, kteří mají stejné pravomoci. Pokud dojde k tomu, že míček opustí hrací plochu, dochází k volnému úderu zahranému tak, aby nebyl „tahaný“. Při tomto úderu musí být bránící hráč alespoň tři metry vzdálený, včetně jeho hokejky. Dále se tímto úderem trestají přestupky, kdy hráč blokuje nebo
21
zvedá soupeřovu hokejku, zvedne-li hráč hokejku přes soupeřovu hlavu, pokud hráč úmyslně posune konstrukci branky, zasáhne-li hráč míček ve výskoku, dojde-li ke kontaktu hráčů jinou části těla než ramenem, pokud hráč brání ve výhozu brankáři, vloží-li hráč svou hokejku mezi chodidla či nohy soupeře. Z tohoto úderu může padnout gól.
Přestupky se rozlišují na menší (dvouminutové) a větší (pětiminutové). Menší tresty se udělují za nebezpečnou hru, pokud se hráč snaží zasáhnout míček nad úrovní kolen, a tak získat značnou výhodu, dojde-li k hrubému strčení na mantinel nebo branku, nesmí dojít k překročení počtu hráčů na hrací ploše, nesmí se provádět opakované přestupky trestané volným úderem. Větší tresty se udělují za násilné a nebezpečné údery hokejkou, hákování, pokud hráč strčí hrubě protihráče na mantinel nebo konstrukci branky. Největším trestem, který se uděluje, je osobní trest, jinak také vyloučení do konce utkání (Skružný, 2005).
2.4 Florbal vyučovaný ve školní tělesné výchově
Kysel (2010) říká, že školy obdržely nový systém kurikulárních dokumentů pro vzdělání žáků. Dřívější osnovy nahradil RVP (rámcový vzdělávací program). Z tohoto programu vychází každá škola a vytváří si ŠVP (školní vzdělávací programy). Snaží se tímto naplňovat takzvané klíčové kompetence. Díky sportovní hře by děti měly nabývat znalostí základního názvosloví, umět respektovat pravidla a být schopny používat správné vybavení.
Vyučování florbalu by měl tvořit souvislý blok o délce 8-12 hodin. Učitel si sestavuje tematické celky ze základního a rozšiřujícího učiva. Je dobré zahájit výuku vstupním utkáním, stejně tak je dobré hrou hodinu i končit. Do páté třídy se vyučují dívky i chlapci dohromady. Od druhého stupně se již žáci na hodiny tělesné výchovy dělí. Tento dětský věk je velice důležitý. Je tedy třeba se věnovat intenzivnímu motorickému učení. Vyskytuje se několik forem výuky, jež můžeme k učení zvolit.
Jmenujme mezi ty hlavní imitační, instrukční, zpětnovazební, problémové a ideomotorické. Výukové metody se nazývají motivační, expoziční, fixační a diagnostická (Kysel, 2010).
22
2.5 Florbalové vybavení
Kysel (2010) dále říká, že i vybavení na florbal musí podléhat schválení, aby bylo vhodné k používání. To zaštiťuje společnost SP s certifikátem IFF. Pokud touto kontrolou výrobek projde, dostane štítek a schválení. Prochází tím veškeré vybavení na florbal. Jedná se tedy o branky, míčky, hokejky, brankářské masky, výstroj brankářů a mantinely. Ty v dnešní době nejsou ještě zdaleka tak rozšířené, jedná se totiž o nákladnou investici.
Oficiální branky mají rozměry 160 cm do šířky, 115 cm do výšky, 650 cm do hloubky a váží zhruba 12 kg. Florbalové míčky mají předepsanou bílou a vanilkovou barvu. Předepsané jsou i jejich rozměry včetně množství děr. Jednou z nejdůležitějších součástí vybavení je florbalová hůl. Ta je ve vyučování nenahraditelná.
Školy nakupují velké sety holí, ty však nemají často potřebnou kvalitu. Je nutné, aby hůl nepřesahovala váhu 380 g a splňovala bezpečnostní atesty.
Čepel hokejky je zahnutá buď na levou stranu, či na pravou. Podle úchopu, jakou ruku má hráč dole, volí zahnutí vlevo, nebo vpravo. Toto je velmi důležité respektovat především u výuky, když žák nemá své vybavení. Hole se vyrábějí v různých délkách. Výběr správné délky závisí na výšce jednotlivce. Každý učitel by měl znát vhodné délky doporučené výrobcem. Pro správný výběr délky hokejky jsou zpracovány přesné tabulky. Nejsnadnější pravidlo je ale to, že hůl žákovi sahá maximálně centimetr až dva nad pas, pokud má hokejku opřenou o zem mezi nohama.
Pružnost nám udává, jak je hokejka tvrdá. Tento ukazatel se uvádí v milimetrech průhybu/metr délky hole. Obecně platí, že čím menší číslo, tím je hůl tvrdší a k jejímu prohnutí je potřeba větší síly. Máme rozsah zhruba 23 - 44 mm. Zkušenější hráč používá 27 mm. Pro děti na základních školách je doporučená pružnost 35 mm a více.
Hokejka se drží za omotávku, jež je vyrobená z přilnavého materiálu a odvádí pot. Po opotřebování se omotávka vymění. Lepší hole jsou vyrobeny z uhlíkových kompozitů.
Čepele hokejek jsou vyrobeny z plastu. Pokud se při hře poškodí (zlomí, nalomí), jednoduše se vymění. Zpravidla čepel drží na hokejce dvěma šroubky v navrtaných dírkách na spodku hole.
Pro hraní florbalu je důležitá vhodná obuv. Doporučuje se halová obuv na házenou nebo košíkovou.
Na vybavení gólmanů by se nemělo šetřit. Míček je sice například oproti puku relativně lehký, ale létá obrovskými rychlostmi. Dbáme na pohodlnost a bezpečnost
23
výzbroje i výstroje. Každý výrobce florbalového vybavení nabízí ve své nabídce florbalovou přilbu. Je dobré používat masky určené pouze na florbal. Jsou lehké, ale přitom velice pevné. Tato přilba chrání brankáři obličej a hlavu. K ochranné výstroji brankáře patří kolenní chrániče. K rozlišení týmů používáme rozlišovací dresy různých barevných kombinací. Tyto dresy jsou prodyšné a lehké (Kysel, 2010).
24 3
Shrnutí předešlého textu
V RVP zmínka o florbalu není. Školy mají za povinnost podle svého výběru vyučovat dvě jakékoliv sportovní hry. Je tedy pouze na školách, jestli florbal do svého ŠVP zařadí. Velmi dobře zpracované jsou návody na správné zvolení florbalové výzbroje a výstroje určené pro hráče. Pečlivé návody jak vybrat správnou hůl a brankářskou výstroj jsou dostupné už i na internetových obchodních portálech. U nás působí jako jeden z nejdůležitějších autorů Mgr. Zdeněk Skružný. V současné době je asistentem trenéra u reprezentačního týmu mužů. Tento autor se věnuje především psaní trenérských publikací. Jedná se o literaturu využitelnou jak u dětí školního věku, tak i u extraligových týmů. Pokud se ale zaměříme na literaturu týkající se florbalu ve školní tělesné výchově, je jasné, že tento sport o své místo stále bojuje. Florbalová unie společně s MŠMT však na tom stále usilovně pracuje a v dnešní době je na internetových stránkách unie k nahlédnutí již řada videí a textů pro učitele.
25
4 Metodika
4.1 Podmínky pro výuku florbalu
Do své práce jsem zvolil oblasti podmínek, které nejvíce ovlivňují kvalitu výuky florbalu. Jedná se o oblasti začlenění výuky florbalu do školní tělesné výchovy, o oblasti podmínek materiálního zajištění výuky florbalu, o oblasti pedagogické a odborné kvalifikovanosti učitelů a o oblasti názorů dětí na výuku florbalu v ŠTV.
Florbal není venkovní hra, proto je nutné výuku tohoto sportu provozovat v tělocvičně. Dále u této hry nelze nahrazovat florbalové hokejky za jiné. Při absenci brankářského vybavení může naopak u žáků dojít k velice vážnému zranění. Abychom tomuto předcházeli, vyžaduje výuka florbalu základní materiální zajištění a po učitelích alespoň základní informace o pravidlech a představu o organizaci výuky (Kysel 2010).
4.1.1 Začlenění výuky florbalu do školní tělesné výchovy Začlenění florbalu do ŠVP
Pro druhý stupeň základních škol platí, že musí do své výuky zařadit alespoň dvě vybrané sportovní hry. Může se stát, že florbal jako mladý sport a poměrně náročný na vybavení není do ŠVP na některých školách vůbec zařazen. Každá škola si své ŠVP zpracovává sama. Je tedy jen na ní, jestli florbal shledá vhodným sportem k vyučování, či nikoliv (Metodický portál RVP, 2010).
Pokud se florbal vyučuje, je důležité, kolik mu je věnováno hodin. Je obecně známo, že hodin školního tělocviku je málo. Pokud si jakákoliv činnost v ŠTV vybojuje dotaci patnácti hodin a více, hovoříme o dotaci relativně vysoké. Za tuto dobu je již možné dosáhnout výrazných posunů ve florbalových výkonech. Hodiny však na sebe musí navazovat (Kysel 2010).
Florbalové aktivity mimo školní tělesnou výchovu
Pokud je výuka doplněna nabídkou florbalových volnočasových aktivit a florbalovými kroužky vedenými někým z řad učitelů, vychovatelů nebo rodičů, je to určitě pro tento sport i samotné žáky dobře (Psotta 2009). Zde zjišťuji, jestli je o tyto aktivity vůbec nějaký zájem a jaká je jejich návštěvnost. Kroužky mimo školní tělesnou výchovu mohou významně ulehčit starosti rodičům. Ti mají tak možnost dát dítě hned po škole na kroužek a nemusí ho vozit mnohdy i kilometry daleko na trénink nejbližšího
26
florbalového klubu. Mimoškolní florbalová aktivita musí probíhat pro žáky v přijatelném čase.
Ohodnocení za vedení kroužku
V této kapitole se zajímám o to, jestli vedoucí těchto aktivit pracují za peníze.
Může se najít dobrovolník, který pracuje pouze pro radost. Pokud ne, je možné, že si nechává zaplatit například přesčasové hodiny nebo obdrží jiné finanční ohodnocení.
4.1.2 Materiální zabezpečení výuky florbalu
V této oblasti se zaměřuji na materiální zabezpečení výuky florbalu na základních školách v regionu Česká Lípa. Materiálním zajištěním rozumíme především to, kde se výuka odehrává a s jakým vybavením.
Prostory k výuce florbalu
V otázce prostor se zaměřuji primárně na to, jestli školy vlastní své tělocvičny a žáci nemusí docházet například do nějaké jiné. V případě že tomu tak je, dochází k velice složitým přesunům. V zimě hrozí, že se žáci po cestě mohou nachladit. Pokud je vzdálenost vysoká, může to mít také neblahý vliv na celkové vnímání ŠTV. Dále se zaměřuji na to, jestli výuka neprobíhá pouze ve třídách uzpůsobených k výuce ŠTV.
Tyto třídy mohou být zcela prázdné, ale také plné lavic, které se před výukou musí odsunout do potřebné vzdálenosti. Skružný (2005) říká, že je velký rozdíl zahrát si tento sport v pravidly určeném počtu hráčů nebo nahrazovat tuto hru v lepším případě například miniflorbalem (Skružný, 2005). Nemluvě o tom, že se mohou vyskytovat školy, kde vůbec výuka florbalu neprobíhá.
Na kvalitu výuky a samotné hry má dopad i povrch tělocvičny. Vzhledem k věku a florbalovým dovednostem žáků základních škol to není zanedbatelné hledisko.
Důležité je, aby i ten nejvíce zvlněný povrch, který se nachází v tělocvičnách, stále stačil k tomu, aby lehký florbalový míček neodskakoval při přihrávce nečekaným směrem (Kysel 2010). Kvalitu ovlivňuje dále to, aby v tělocvičnách a všeobecně v prostorech určeným k výuce ŠTV byla zajištěna adekvátní teplota a světlo.
Velký podíl na kvalitě výuky má tělocvična, která disponuje na svém povrchu naznačenými čárami. Bez vymezení alespoň velkých brankovišť, malých brankovišť
27
a poloviny hřiště se hraje v tomto i jakémkoliv jiném věku jen opravdu velmi těžko (Křiček 2009).
Největší míru na kvalitativním ukazateli nese velikost tělocvičny. Zde se dá rozlišit a vyhodnotit to, jestli se jedná o tělocvičnu s předepsanými, nebo menšími rozměry pro hraní florbalu.
Florbalové vybavení
Další část materiálního zajištění se týká dostupného florbalového vybavení na základních školách v regionu Česká Lípa.
Pokud se chce škola výuce florbalu věnovat, musí vlastnit i své vybavení. Žáci základních škol na druhém stupni mají ve svém věku již danou a rozvinutou lateralitu, a tudíž je nutné vlastnit zahnuté hole jak na pravou, tak na levou stranu. Nejnáročnější při výuce je nácvik nových florbalových dovedností. Zde se klade důraz na to, aby měl každý žák k dispozici vlastní hokejku. Kdežto ve hře si při střídání mohou žáci hokejku půjčovat mezi sebou. Počet holí nutný k výuce se liší přímou úměrností vzhledem k počtu skupin a množství žáků. Dostupný počet holí je ovlivněn množstvím financí, kterými školy disponují a jsou je schopny pro výuku ŠTV uvolnit. Tyto finance školy mohou získávat z různých projektů, od sponzorů a především z rozpočtu MŠMT a dotací z Evropské unie (Kysel 2010).
Stejně důležitý jako florbalové hole je florbalový míček. Při nácviku nových dovedností je dobré zachovat pravidlo, aby měl každý žák k dispozici svůj vlastní míček. Není to tak nákladná položka, jako jsou florbalové hole. Cena míčků se pohybuje v řádech desítek korun. Je nutné dbát ovšem na to, aby to nebyla laciná, lehká a praskající napodobenina (Skružný 2005).
Nezbytností při hraní florbalu, pokud tedy gólmana nebudeme suplovat žíněnkou, igelitovou imitací a podobně, je brankářské vybavení. Zabraňuje především zraněním vzniklým ze hry a navyšuje hráčský požitek (Kysel 2010). Skládá se z brankářských kalhot, vesty, chráničů kolen a helmy. Školy, které hrají florbal častěji nebo na vysoké úrovni, vlastní i brankářské rukavice. Florbalové rukavice jsou poměrně nákladná věc, i přesto bych je doporučil. Dokážou zabránit mnoha nepříjemným situacím. V dnešní době není na školách chytání s nimi stále rozšířené. Brankářskými rukavicemi se předchází především vykloubení prstu na ruce. Vybavení pro brankáře by mělo být dostupné dvojmo. Velikosti jsou univerzální. U této výstroje není nutné, aby padla přesně na tělo. Mírné přesahy u všech částí nejsou na škodu věci.
28
Brankářská maska má také univerzální velikost. Lišit se může pouze hmotností a provedením ochranného drátu. I ty úplně nejlevnější však splňují potřeby pro výuku na školách. V dnešní době jsou k zakoupení celé sety florbalového vybavení, které slouží ke zjednodušení nákupu a ušetření financí (Kysel 2010).
Dalšímu nepříjemnému zranění, kterému předcházíme patřičným vybavením, patří odření a deformace kolen. Na školách musejí být k dispozici pro oba brankáře alespoň základní volejbalové nákoleníky. Pokud je škola nevlastní, může být výuka pro brankáře velice nebezpečná (Kysel 2010).
Na obuv brankáře se důraz klást nemusí. Je ovšem nutné, aby byla pevná (Kysel 2010).
Florbalové branky jsou zřejmě tím nejlehčeji nahraditelným vybavením potřebným k hraní florbalu. Branka má také pravidly předepsaný rozměr (ČFbU, 2014).
Je ovšem možné, že na školách jsou branky starší, určené k jiným sportům. Tyto branky potom mohou narušit celou výuku a nejsou k výuce doporučeny. V extrémních případech je možné setkat se s náhradou za banánové krabice, žíněnky a dokonce i nákupní vozík z hypermarketu. Tyto náhrady se bohužel svými rozměry ani vlastnostmi nepřibližují opravdové florbalové brance (Kysel 2010).
Mantinely do výzkumu práce také zahrnuji. Je to ovšem vybavení, které se bere i v dnešní době jako nadstandardní. Nejsou náročné na skladovací prostory. Lze je narovnat na pár skladných vozíků. Jejich pořizovací cena však náročná je. Cena obehnání pravidly předepsanými mantinely v tělocvičně s regulérními rozměry, se pohybuje v rozpětí 120 000 - 135 000,- Kč. Lišit se cena může spíše jen kosmeticky (Skružný 2005).
4.1.3 Učitelé florbalu na základních školách
Pedagogická a odborná kvalifikovanost učitelů
V této kapitole se jedná o to, jestli mají učitelé vystudovanou tělesnou výchovu ve své aprobaci a dále jestli se florbalu věnují ve svém volném čase. Může se stát, že ŠTV učí učitel, který má vystudovaný obor například matematika-fyzika.
Dále se ptám na volnočasové aktivity učitelů. Jako volnočasovou aktivitu beru v potaz aktivní hraní, trénovaní florbalového kroužku, praktikování rozhodčího nebo psaní publikací. Tito lidé věnující se florbalu mimo školu mohou být podvědomě více
29
motivováni k vymýšlení pestřejších a kvalitnějších forem florbalových cvičení při výuce (Změlíková 2011). Z toho vyplývá, že lepší podmínky a kvalitu výuky ovlivňuje vzdělání a přístup učitelů k ŠTV a florbalu. Důležité je, jak tělocvikář žáky hodnotí a motivuje. Výuku přímo ovlivňují také již nabyté zkušenosti v praxi a samotná doba od studia učitele (Změlíková 2011). Florbal je mladý sport, se kterým ne všichni učitelé při svém studiu přišli do styku.
4.1.4 Názory žáků na výuku florbalu
Tato kapitola je zahrnutá do výzkumu prováděného mezi dětmi. Jedná se o oblast názorů dětí na výuku florbalu v ŠTV. Žákům jsem dal možnost vyjádřit se k této otázce v anketě určené přímo pro ně. Značná otevřenost této otázky nevadí. Jedná se o otázku spíše doplňkovou. Názory dětí bude ovlivňovat fakt, jestli florbal patří mezi jejich oblíbený sport. Pokud k němu mají kladný vztah, jistě je napadne celá řada dobrých nápadů. Děti v devátých třídách již disponují skvělými vyjadřovacími prostředky.
4.2 Šetření anketou
Ve své práci jsem pro výzkum použil metodu anketního šetření. Tato metoda se zakládá na mínění okruhu osob, kterých se týká výzkum. Slouží k vyjasnění určité otázky. V mém případě se jedná o šetření na základních školách v regionu Česká Lípa.
Výzkum probíhal v prosinci roku 2014 a lednu roku 2015.
Vlastní šetření
Pro výzkum jsem zvolil metodu anketního šetření. Tato diagnostická metoda je založena na písemné komunikaci mezi diagnostikem a zkoumanou osobou. Podstatou anketního šetření je uspořádaný soubor otázek předkládaný předem určeným osobám.
Vytvořil jsem dvě podoby anketního šetření, u kterých jsem si vymyslel vlastní konstrukci: anketu pro žáky 9. ročníků základních škol a anketu pro učitele vyučující ŠTV na těchto školách. Z tohoto výzkumu se poté mohli selektovat učitelé, kteří učí ŠTV v těchto třídách.
Oba tyto typy anketního šetření se skládají ze tří částí. Úvodní část tvoří informace o cíli výzkumu. Dále je v ní obsažen návod na vyplnění otázek. Část druhá obsahuje otázky o faktických údajích tázaného respondenta. V této části jsem dbal na to, aby byly zjišťované informace povrchní a neprozrazovaly choulostivé informace. Jedná
30
se pouze o věk, pohlaví, název školy a délku pedagogické praxe. Žádné bližší informace ani údaje se neuvádějí. Část třetí jsou otázky anketního šetření. Otázky mých anketních šetření se zaměřují na oblasti podmínek výuky florbalu ve školní tělesné výchově.
Vyplnění těchto otázek je podmínkou mého výzkumu. Anketa pro učitele se skládá celkem z dvaceti dvou otázek. Anketa pro žáky se skládá celkově z pěti otázek.
Pilotážní předvýzkum
Po sestavení obou podob anket jsem před samotným výzkumem provedl nejprve pilotážní předvýzkum, kterým jsem si chtěl ověřit, zda ankety opravdu plní cíle výzkumu a jestli jsou otázky správně formulované a srozumitelné.
Pro pilotážní předvýzkum jsem vybral školu, která je nejblíže mého bydliště.
Jedná se o Základní školu Lada v České Lípě. Vedení školy a učitelé tělesné výchovy mi výzkum umožnili provést během vyučovací hodiny. Ankety jsem rozdal učitelům a žákům deváté třídy. Žákům jsem poskytnul informace pouze o cíli výzkumu a nechal jsem je, aby se pokusili vyplnit všechny otázky z ankety samostatně.
Z pilotáže jsem zjistil, že žákům dělá problém otázka s řazením sportů podle oblíbenosti. Ne však kvůli špatnému položení, ale z důvodu, že se nemohli například u nějakých sportů rozhodnout. Dále jsem žádný problém nezaznamenal.
Ankety pro učitele jsem nechal vyplnit dvěma učiteli. Ankety se mi vrátily vyplněné bez jakýchkoliv problémů. Další úpravy anket tedy již nebyly nutné.
Při tvoření a volbě otázek jsem vycházel z dostupné literatury. Inspiraci jsem hledal na stránkách portálu florbalové unie.
Zvolil jsem otázky pouze přímé a to jak uzavřené, tak otevřené. Uzavřené otázky jsou takové otázky, které vymezují varianty možných odpovědí, z nichž si tázaná osoba vybere. V obou anketách je takovýchto otázek většina. Jednou z podob těchto otázek je také řazení variant. I tento typ otázky se v mé anketě nachází. Další variantou jsou takzvané otázky dichotomické. Jde o otázky, na něž lze odpovědět pouze ano, či ne.
Ve svých anketách jsem dbal na zásady vypracování a správnou formulaci otázek. Vyhnul jsem se složitým větným celkům a dával přednost jednoduchým formulacím. Snažil jsem se také zbytečně neprodlužovat otázky, aby se v nich tázaná osoba neztratila. V anketách jsem redukoval počet víceznačných pojmů, nejasných
31
formulací a také záměny synonym. Dbal jsem na zajištění obsahové úměrnosti možností a schopností respondentů (Janoušek 1986).
4.3 Charakteristika testovaných souborů
Pro výzkum jsem využil dva testovací soubory. První tvoří kvalifikovaní, či nekvalifikovaní učitelé, kteří vyučují školní tělesnou výchovu na ZŠ. Tito učitelé působí na osmi školách městských a devíti školách vesnických. Jsou to tytéž školy, na nichž jsem rozdal v 9. ročnících ankety pro žáky. Celkem jsem získal vyplněné ankety od 30 učitelů. Z nich bylo 19 učitelů ze škol ve městě a 11 ze škol na vesnicích. Základní škola Stráž pod Ralskem spolupráci odmítla.
Druhý soubor se skládá z respondentů z řad žáků, kteří navštěvují v roce 2014 deváté ročníky ZŠ. V každé škole jsem navštívil jednu devátou třídu a celkem se mi sešlo 448 anket. Poměr mezi chlapci a dívkami byl ve městě téměř vyrovnán. Na vesnicích byla převaha chlapců.
Školy Českolipska
Můj výzkum, který slouží jako základ této bakalářské práce, vychází z regionu Česká Lípa. Pro přesný přehled seznamu škol jsem si zašel na oddělení Školství a cestovního ruchu v České Lípě, kde mi poskytli potřebné podklady o školách.
Z tohoto seznamu jsem vycházel. Oslovil jsem všechny školy. Kontaktní údaje jsem u některých škol zjišťoval také pomocí školních webových stránek. Pokud se mi tázaný učitel představil v anketě jménem, vždy jsem jeho jméno níže uvedl. Jako kritérium pro rozlišení města a vesnic jsem si zvolil působení městského úřadu ve městech, nebo obecního úřadu na vesnicích.
Městské školy
V České Lípě se nachází osm základních škol.
Základní škola Špičák
Na druhém stupni této školy je 290 žáků. Třídy jsou rozděleny po třech v šestém a osmém ročníku. Po dvou jsou naopak třídy sedmé a deváté. Učitelka tělesné výchovy se představila jako Alena Zelinková. Dále zde učí ŠTV dva učitelé.
32 Základní škola Slovanka
Školu navštěvuje na druhém stupni 227 žáků. Všechny ročníky jsou zastoupeny třikrát. Vyučují zde dva učitelé a jedna učitelka.
Základní škola Jižní 1903
Tato škola má na svém druhém stupni 248 žáků. Tělesnou výchovu zde učí učitel a učitelka. Škola má v devátém ročníku tři třídy. Jinak jsou všechny ročníky po dvou třídách.
Základní škola Dr. Miroslava Tyrše
Tato škola má tři sedmé a osmé ročníky. Po dvou jsou ročníky šesté a deváté.
Dohromady druhý stupeň této školy navštěvuje 251 žáků. Tělesnou výchovu zde učí jeden učitel a jedna učitelka.
Základní škola Partyzánská
Na této škole se provozuje florbalová akademie. Druhý stupeň zde navštěvuje 204 žáků. Tříd mají k dispozici dohromady devět. Z toho jsou tři pouze v osmém ročníku. Zbytek je zastoupen pouze dvěma třídami. Školní tělesnou výchovu zde učí jeden učitel a jedna učitelka.
Základní škola Pátova
Na této škole dochází na druhý stupeň 132 žáků. Paralelní výuka je pouze v osmém ročníku. Školní tělesnou výchovu zde učí učitel a učitelka.
Základní škola Sever
Škola vlastnící titul „aktivní škola“. Má 183 žáků na druhém stupni v sedmi třídách. Jedna třída je pouze v sedmém ročníku, jinak jsou vždy po dvou. Výuku ŠTV zajišťují pan učitel Choc a jedna učitelka.
Základní škola Lada
Tato škola se pyšní statutem sportovní v oblasti volejbalu. Na druhém stupni mají dohromady 372 žáků rozdělených do třinácti tříd. Všechny jsou v počtu tří, pouze devátý ročník je v počtu čtyř. Na této škole vyučují ŠTV páni učitelé Častulík a Hanák.
Učitelky se jmenují Syslová a Javůrková.
33 Školy mimo Českou Lípu
U vesnických typů škol tvoří výjimku pouze obec Mimoň, která má na svém území školy dvě. Jedna ze škol se ovšem věnuje výuce dětí s mírnou retardací.
Nejmenší obec, která má svou vlastní základní školu je Horní Police s 690 obyvateli.
Základní škola Karla Hynka Máchy Doksy
Tato škola má na svém druhém stupni 214 žáků. Třídy jsou až do devátého ročníku vždy paralelní. Školní tělesnou výchovu tady učí jeden učitel a jedna učitelka.
Jménem se mi představil pouze pan učitel jako Panáček Jaroslav.
Základní škola Dubá
Tuto školu na druhém stupni navštěvuje 127 žáků. Paralelní třída je pouze sedmá. Mají zde jednoho učitele ŠTV.
Základní škola Horní Police
Školu v Horní Polici na 2. stupni navštěvuje 61 žáků. Na této škole učí ŠTV pan Kačafírek.
Základní škola Jestřebí
Školu Jestřebí navštěvuje na druhém stupni 64 žáků. Každá třída má jedno zastoupení. Na této škole působí pouze jeden učitel ŠTV jako externista.
Základní škola Kravaře
Škola má 84 žáků na druhém stupni, kterým zajišťuje výuku ŠTV jeden učitel Andreas Savva. Každá třída je v ročníku zastoupena jednou.
Základní škola Mimoň Pod Ralskem 572/1
Na tuto školu dochází na druhý stupeň 215 žáků. Výuku zajišťuje jeden učitel a jedna učitelka. Zde se mi představila jménem pouze paní učitelka Alena Čermáková.
Každý ročník má po dvou třídách.
34 Základní škola Mimoň Mírová 81
Tato škola je zaměřena na výuku tělesně postižených a mentálně retardovaných žáků. Tato škola má 12 žáků ve všech čtyřech ročnících na druhém stupni. Mají k dispozici jednu učitelku ŠTV.
Základní škola Stráž pod Ralskem
Škola mi odmítla spolupráci z důvodu velké časové vytíženosti, proto v mém výzkumu dále zahrnuta není. Je to velká škoda, neboť tato škola vlastní nový sportovní stadion a novou tělocvičnu. Na druhém stupni této školy se nachází celkově 189 žáků.
Kromě sedmé třídy, která je pouze jedna, jsou vždy v každém ročníku dvě třídy paralelní. Výuku obstarávají jeden učitel a údajně prvním rokem úplně nově učitelka.
Základní škola Zákupy
Tato škola má obsazený druhý stupeň 168 žáky ve dvou šestých, jedné sedmé, dvou osmi a jedné deváté třídě. Školní tělesnou výchovu zde učí jeden učitel a jedna učitelka tělesné výchovy.
Pro větší efektivitu jsem všechny školy navštívil osobně. Výzkum jsem začal ve školách na území České Lípy, poté jsem pokračoval na školách vesnických. Všechny školy kromě Stráže pod Ralskem mi vyplnění anket umožnily.
4.4 Vyhodnocení a zpracování anket
První část obou anket slouží převážně jen k rozlišení jednotlivých respondentů.
Aritmetickým průměrem jsem vyjádřil pouze výsledky délky pedagogické praxe a věk učitelů. Aritmetický průměr jsem také použil u vyjádření v žákovské anketě u otázky pořadí oblíbenosti sportů ve školní ŠTV.
Jak v žákovské, tak v učitelské anketě převažují otázky, které jsem pro větší přehlednost vyjádřil procentuelně.
Při zjišťování specializace učitelů jsem nevyužil procentuální zobrazení, ale všechny zjištěné specializace jsem vyjmenoval.
U volné otázky, což byla poslední v žákovské anketě, jsem při vyhodnocení uvedl nejčastější, zvláštní a netradiční odpovědi.
35
5 Výsledky
5.1 Začlenění výuky florbalu do školní tělesné výchovy
Hodinová dotace florbalu
Hodinová dotace je na městských školách a vesnických školách (pokud se tedy florbal vyučuje) velmi podobná. V drtivém množství mi učitelé odpovídali, že se florbalu věnují mezi deseti a patnácti hodinami ročně. Výjimku tvoří ze všech škol pouze základní škola Partyzánská. Na této škole díky přítomnosti florbalové akademie mají větší hodinovou dotaci pro trénink florbalu během ŠTV. Zde se počet hodin pohyboval mezi patnácti a dvaceti hodinami ročně. Toto navýšení mají pouze v osmém a devátém ročníku. Pro ostatní ročníky se počet hodin na této škole pohybuje také pod hranicí patnácti hodin za rok.
Na třech vesnických školách se florbal vůbec nevyučuje. Tudíž ho nemají ani ve svých ŠVP.
Na základě tohoto zjištění lze říci, že si vyučovaní florbalu do ŠTV našlo cestu.
Tabulka 1: Počet hodin věnovaných florbalu v jednotlivých ročnících
Názvy škol 6. ročník 7. ročník 8. ročník 9. ročník
ZŠ Špičák 10 - 15 10 – 15 10 - 15 10 - 15 ZŠ Slovanka 10 - 15 10 - 15 10 - 15 10 - 15 ZŠ Jižní 1903 10 - 15 10 - 15 10 - 15 10 - 15 ZŠ Dr. Miroslava
Tyrše 10 - 15 10 - 15 10 - 15 10 - 15
ZŠ Partyzánská 10 - 15 10 - 15 15 - 20 15 - 20 ZŠ Pátova 10 - 15 10 - 15 10 - 15 10 - 15 ZŠ Sever 10 - 15 10 - 15 10 - 15 10 - 15 ZŠ Lada 10 - 15 10 - 15 10 - 15 10 - 15 školy vesnické
ZŠ Doksy 10 - 15 10 - 15 10 - 15 10 - 15
36
ZŠ Dubá 10 - 15 10 - 15 10 - 15 10 - 15
ZŠ Horní Police 0 0 0 0
ZŠ Jestřebí 0 0 0 0
ZŠ Kravaře 0 0 0 0
ZŠ Pod Ralskem 572/1 10 - 15 10 - 15 10 - 15 10 - 15 ZŠ Mírova 81 10 - 15 10 - 15 10 - 15 10 - 15 ZŠ Zákupy 10 - 15 10 - 15 10 - 15 10 - 15 Zdroj: vlastní
Rychlost osvojení dovedností žáky
V této kapitole spojuji anketní otázku rychlosti osvojování dovedností u žáků a kolik hodin se učitelé za rok florbalu věnují po jednotlivých ročnících.
Žádný ze žáků není stejný. Každý z nich má nadání na jinou činnost. Někdo vyniká v matematice, dějepise, výtvarné výchově a někdo ve florbalu.
U otázky, zda si během počtu hodin věnovaných florbalu žáci stačí osvojit dovednosti, jsem čekal diametrálně odlišné odpovědi, což se mi také potvrdilo. Obdržel jsem zcela kladné odpovědi, ale stejně tak i několik zcela záporných. Z tohoto výsledku můžeme tedy vydedukovat, že každý žák je jiný a potřebuje na osvojení dovedností různý čas. Jednalo se o otázku typu názoru veřejného mínění.
Mimoškolní florbalové aktivity a jejich návštěvnost
V této kapitole dohromady spojuji otázky dvacet a dvacet jedna z anketního šetření. Pojednává se v nich o dostupných florbalových mimoškolních aktivitách a zájmu o ně.
MĚSTSKÉ ŠKOLY – jednou se v anketním šetření objevila možnost provozování školní florbalové akademie. Jedná se o Základní školu Partyzánská. Škola spolupracuje s městským klubem v České Lípě. Základní škola doporučuje a poskytuje své nejlepší hráče přímo do sestavy FBC Česká Lípa. Na této škole se provozuje i odpolední kroužek. Zájem je natolik velký, že nelze z kapacitního důvodu přijmout každého žáka, který se do kroužku přihlásí. Florbalovou akademii zajišťuje trenér z FBC Česká Lípa. Svou práci zde vykonává zadarmo.
