Geologická sbírka hornin pro potřeby výuky geografie v okrese Česká Lípa

T

L

KATEDRA GEOGRAFIE

Geologická sbírka hornin pro potřeby výuky geografie

v okrese Česká Lípa

DIPLOMOVÁ PRÁCE

Katedra: Geografie

Studijní program: 2. stupeň základní školy Kombinace: geografie – tělesná výchova

Geologická sbírka hornin pro potřeby výuky geografie v okrese Česká Lípa

Geological collection of rocks for education of geography in the Ceská Lipa district

Autor: Podpis:

Ramil PROFELD ...

Adresa:

Plavební 7 40501 Děčín 1

Vedoucí práce: Mgr.Ing. Tomáš Hendrych Konzultant: RNDr. František Eichler, Ph.D.

Počet:

stran slov map tabulek obrázků příloh

73 15 255 5 6 18 2

V Liberci dne: 11.5.2007

TU v Liberci, FAKULTA PEDAGOGICKÁ

461 17 LIBEREC 1, Hálkova 6 Tel.: 485 352 515 Fax: 485 352 332

Katedra: Geografie

Z Z A A D D Á Á N N Í Í D D I I P P L L O O M M O O V V É É P P R R Á Á C C E E

(pro magisterský studijní program)

pro (diplomant) Ramil Profeld

adresa: Plavební 7, Děčín 1 405 01 obor (kombinace): Geografie a Tělesná výchova

Název DP: Geologická sbírka hornin pro potřeby výuky geografie v okrese Česká Lípa

Název DP v angličtině: Geological collection of rocks for education of geography in the Ceská Lipa district

Vedoucí práce: Mgr.Ing. Hendrych Tomáš Konzultant: RNDr. František Eichler

geolog. specialista na environmentální geologii a geochemii

Termín odevzdání: květen 2007 V Liberci dne ...

... ...

děkan vedoucí katedry

Převzal (diplomant):

Datum: ...

Podpis: ...

geografie v okrese Česká Lípa Vedoucí práce: Mgr. Ing. Hendrych Tomáš

Úvod:

Téma Geologická sbírka hornin pro potřeby výuky geografie v okrese Česká Lípa, bylo vypsáno na katedře geografie pro rok 2006- 2007. Sbírka, která tímto vznikne, rozšíří jednak katedrovou sbírku hornin v Libereckém kraji a bude ji možno využít pro výuku na zdejší universitě.

Cíl:

Cíl této diplomové práce lze shrnout do několika bodů. Jednak bude vytvořena sbírka hornin pro katedru geografie na Technické univerzitě v Liberci s mapou, na níž budou zaznamenána všechna místa, odkud budou vzorky nashromážděny.

Mapy budou tvořeny v Gis programu. Posledním bodem bude zpracování didaktického využití sbírky i map tak, aby učitelé na základních školách podle něho mohli připravovat zeměpisné a přírodovědné vycházky a exkurze.

Požadavky:

Prostudování literatury k lokalitám, kde bude proveden sběr hornin. Vytvoření map v Gis programu. Shromáždění všech základních typů hornin na Českolipsku.

Literatura:

DEMEK, J. (1987): Zeměpisný lexikon ČSR. Hory a nížiny. Praha, Academia, 584 s.

DUDEK, A.- MALKOVSKÝ, M.(1984): Atlas Hornin. Praha, Academia 312 s.

GÁBA, Z.(2002): Geologické vycházky ČR. Praha, Karolinum 495 s. ISBN 80- 7184-972-3

CHLUPÁČ, I. (2002): Geologická minulost České republiky. Praha, Academia, 436 s. ISBN 80-200-0914-0

KÜHN, P.(2006): Geologické zajímavosti Libereckého kraje. Liberec,Liberecký kraj, 120 s. ISBN 80-239-6366-X

NĚMEC, F: Klíč k určování nerostů a hornin. Praha, SPN 240 s. ISBN 80-04- 23957-9

PETRÁNEK, J. (1993): Malá encyklopedie geologie. České Budějovice, JIH, 246 s. ISBN 80-900351-2-4

TUČEK, K. - TVRZ, F. (1982): Kapesní atlas nerostů a hornin. Praha, SPN 343 s.

P

Byl jsem seznámen s tím, že na mou diplomovou práci se plně vztahuje zákon č. 121/2000 Sb. o právu autorském, zejména § 60 – školní dílo.

Beru na vědomí, že Technická univerzita v Liberci (TUL) nezasahuje do mých autorských práv užitím mé diplomové práce pro vnitřní potřebu TUL.

Užiji-li diplomovou práci nebo poskytnu-li licenci k jejímu využití, jsem si vědom povinnosti informovat o této skutečnosti TUL; v tomto případě má TUL právo ode mne požadovat úhradu nákladů, které vynaložila na vytvoření díla, až do jejich skutečné výše.

Diplomovou práci jsem vypracoval samostatně s použitím uvedené literatury a na základě konzultací s vedoucím diplomové práce a konzultantem.

V Liberci dne: Ramil Profeld

...

P

:

Děkuji vedoucímu práce za odbornou pomoc, nápady a cenné připomínky.

Stejně tak RNDr. Františku Eichlerovi, Ph.D. za jeho konzultace, podněty a příspěvky. Poděkování náleží všem přátelům, kteří mne v dokončení práce podporovali po technické, morální i psychické stránce.

Profeld Ramil DP–2007 Vedoucí DP: Ing.Mgr. Tomáš Hendrych

Cílem této diplomové práce je vytvořit didaktickou pomůcku, která bude sloužit žákům základních škol. Žáci budou mít možnost srovnat si vědomosti získané ve škole se zkušenostmi v reálném životě; poznají využití hornin v praxi.

Samotná práce se skládá z osmi kapitol. První dvě kapitoly jsou zaměřeny na metody, které jsem v práci použil, a na stanovení cílů. Další tři kapitoly jsou teoretické, zaobírají se vymezením, geomorfologií a geologií území. Následující dvě kapitoly jsou věnovány jednak regionální sbírce hornin, po níž následuje didaktické využití této sbírky v hodinách geografie. Přílohy pak obsahují geologické mapy okresu Česká Lípa se zakreslenými lokalitami odběru hornin a fotodokumentaci.

S

The aim of this thesis is to create a didactic aid which will be used by pupils in primary schools. Pupils will have a chance to compare their knowledge obtained at school with their real life experiences; they will learn how to use rocks in practice. The thesis consists of eight chapters. The first two chapters focus on the methods employed in the thesis and on setting the goals. The next three chapters are theoretically oriented and define geomorphology and geologic area.

The following chapters present the regional collection of rocks, followed by the didactic use of this collection in geography lessons. Appendices contain geologic maps of the region Česká Lípa with drawings indicating locations where the rocks were collected and the photo-documentation taken.

Z

Das Ziel dieser Diplomarbeit ist das didaktische Hilfsmittel zu schaffen, das wird den Schülern an der Grundschule dienen. Die Schüler werden die Möglichkeit haben, die erwerbene Kenntnisse aus der Schule mit den realen Erfahrungen vergleichen; die Ausnützung der Gestein in der Praxis erkennen. Die Arbeit besteht aus acht Kapiteln. Die ersten zwei Kapitel sind auf die Methoden, die ich in der Arbeit benutzt habe, und auf die Feststellung der Zielen vermessen.

Die weiteren drei Kapitel sind theoretisch, sie beschäftigen sich mit der Begrenzung, Geomorphologie und Geologie des Gebietes. Die nächsten zwei Kapitel sind der regionalen Sammlung gewidmet, nach der die didaktische Ausnützung dieser Sammlung in Geografie folgt. Die Anlagen beinhalten die geologischen Landkarten des Kreises Česká Lípa mit bezeichneten Lokalitäten

1. Úvod...10

2. Cíl práce ...12

3. Metodika práce...13

3.1. Pojmová mapa ...14

4. Zhodnocení použité literatury ...15

5. Vymezení zájmového území ...17

6. Geomorfologie území...19

6.1. Stručná charakteristika geomorfologických celků a podcelků ...21

7. Geologie ...26

7.1. Úvod ...26

7.2. Regionální dělení našeho území ...27

7.3. Přehled jednotlivých geologických období ...31

7.4. Lomy na Českolipsku ...42

8. Geologická sbírka...43

8.1. Úvod ...43

8.2. Práce geologa v terénu...43

8.3. Můj sběr hornin ...46

8.4. Práce v terénu – sběr a dokumentování vzorků...49

9. Didaktické využití ...59

9.1. Zhodnocení využití didaktické sbírky ve školství ...59

9.2. Žák a regionální sbírka hornin...60

9.3. Využití geologické sbírky v jednotlivých částech hodiny...61

9.4. Návrh cesty geologické vycházky ...66

10. Závěr...69

11. Seznam použité literatury...70

12. Přílohy ...72

12.1. Příloha 1: Formulář Plán vzorkování - Zápis odběru vzorků ...72

12.2. Příloha 2: Geologické kladivo ...74

S

Mapa 1. Administrativní členění okresu Česká Lípa k 1.1.2006 ...17

Mapa 2. Geomorfologické rozdělení okresu Česká Lípa ...18

Mapa 3. Geologická mapa České republiky ...25

Mapa 4. Český masív – základní rozdělení ...27

Mapa 5. Geologické rozdělení okresu Česká Lípa ...47

S

Tab. 2. Rozdíly Český masív - Karpaty ...26

Tab. 3. Geologická minulost ...31

Tab. 4. Stratigrafické rozdělení svrchní křídy, zastoupené na severu Čech ...36

Tab. 5. Stratigrafické schéma kvartéru ...39

Tab. 6. Cvičná tabulka ...61

1. Ú

S geologií jsem se poprvé setkal už v dětství. Tenkrát jsem samozřejmě ještě vůbec netušil, že něco jako geologická věda existuje, nicméně drobné kamínky, které jsem si nosíval domů z procházek s rodiči, naznačovaly, že horniny mi už tehdy dá se říct učarovaly. Možná, že to bude znít trochu naivně a nadneseně, ale mám pocit, že už tehdy jsem poznával využití kamene v praxi. Jako dítě jsem byl vždy velmi živý a činorodý chlapec, a proto i využití se nemohlo týkat ničeho jiného než zase nějaké klukoviny. Mé první seznamování s horninami v praktickém životě bylo při tvorbě praku, kde jsme drobné kamínky využívali jako dobré střelivo; už tehdy jsem od starších kamarádů vyzvídal, jaký druh kamenů je pro tyto účely nejvhodnější a proč. Postupně jsem zjistil, že všude v okolí se nalézá zejména pískovec. A že nejkvalitnější „střelivo“ lze najít u koryta řeky, kde jsou horniny díky řece nádherně oblé a navíc neskutečně pevné.

I v dalším období života jsem se s geologií setkával, ač nevědomky, na každém kroku. Největší geologické poznávání ovšem přišlo až na druhém stupni základní školy v hodinách přírodopisu. Teprve tady jsem začal poznávat slova jako „metamorfóza“, „vyvřelina“, „usazenina“; slova, jež patří k základům geologie, slova popisující vývoj a vznik hornin. Učitelé bohužel nejevili velký zájem o to, aby nám jednotlivé horniny názorně předváděli, možná se na tom podepsalo i chování – naše třída totiž rozhodně nepatřila k těm, které by se mohly chlubit vzorným chováním, a tak dnes chápu obavu pedagogů o zachování celistvosti skromné školní geologické sbírky.

Popravdě řečeno mi geologie nejvíce učarovala až mnohem později. Bylo to při poznávání geologického podlaží České republiky. S velkým zaujetím jsem sledoval divy přírody – jak se vyvíjel a stále vyvíjí samotný podklad, na kterém naše planeta stojí. Uchvátily mne otisky trilobitů v horninách, ale i to, jak vzniklo třeba uhlí. Když se někdy do různých kamenů zakoukáte, myslím, že ten pohled musí zaujmout snad každého. Vidíte v nich, jak je všechno pomíjivé. Na jedné straně je život (současnost), a na druhé straně vymřelé organismy. A je to právě

geologie, kde se nejlépe můžeme setkat s onou hranicí mezi životem a smrtí. Vím, že to zní možná dosti nadneseně, ale zdá se mi, že je to tak.

Jsme v období, kdy celý svět prochází celou řadou změn. Dnes bychom si měli uvědomit, že naše planeta není jedinečná jenom tím, že ji obývají živé bytosti, ale je jedinečná i ve svém složení. Nachází se tu nepřeberné množství hornin. My se v současné době díváme pouze do velmi krátké minulosti, soustředíme se na to, jak zacházíme sami se sebou (mám tím na mysli třeba klukovské války, které jsem mezi sebou vedli). Ale pohled člověka by měl být mnohem delší. Ano, měli bychom se snažit zachovávat a ochraňovat živou přírodu, avšak neměli bychom pro to zapomínat na tu neživou! Vždyť všechny horniny, i ten nejmenší kamínek křemene, bazaltu, žuly, i to nejmenší zrnko písku nám svým způsobem něco vypráví. Sděluje nám, jak Země vznikala, jaké organismy zde žily; a v neposlední řadě nám může sdělit, jak bude Země vypadat těsně před zánikem, pokud ji sami nezničíme mnohem dříve.

To byly pravděpodobně největší faktory, které měly vliv na to, proč jsem si pro svou diplomovou práci zvolil právě téma geologie. Mým cílem není pouze zakreslit horniny do mapy, vytvořit sbírku. Rád bych byl v budoucnu při své učitelské praxi schopen provést děti ze základních škol terénem, a to nejen českolipského okresu, ale i jinde v České republice; ukázat jim zajímavosti a rozmanitosti, které nabízí naše krásná příroda, a to i příroda neživá.

2. C

Tato diplomová práce má několik cílů. Prvním a zároveň primárním cílem, je vytvořit základní geologickou sbírku hornin okresu Česká Lípa pro katedru geografie na Technické univerzitě v Liberci. Následným úkolem bude vytvořit geologické mapy daného okresu v programu GIS. Tato sbírka by pak měla sloužit didaktickým účelům, a to jak při hodinách výuky na základních školách, tak i na katedře geografie. Mým cílem však není vytvořit nějakou unikátní, jedinečnou sbírku hornin, ani vytvořit sbírku nějak objemnou, spíše naopak. Sbírka však musí zahrnovat podstatu území. Horniny, které jsou pro tento okres charakteristické.

Horniny, s nimiž se člověk, pedagog nebo žák, přímo setká v běžném životě.

V didaktické části si kladu za cíl seznámit žáka s horninami okresu do té míry, aby byl schopen nejen je umět vyjmenovat, ale aby si je takříkajíc „osahal“, aby viděl jejich praktické využití v každodenním životě a nahlédl také do minulosti toho, jak se planeta Země vyvíjela.

V neposlední řadě bylo mým cílem doplnit na zdejší univerzitě sbírku diplomových prací s geologickým tématem o další okres Libereckého kraje.

3. M

Cíle byly určeny. Nyní bylo na místě zamyslet se, jak dále pokračovat – zvolit si ten nejvhodnější pracovní postup. K tomu bylo samozřejmě zapotřebí konzultace s vedoucím diplomové práce. Po této konzultaci jsem vypracoval pojmovou mapu, která částečně nahrazovala i osnovu práce. Vypracování nebylo vůbec tak lehké, jak by se možná mohlo na první pohled zdát. Bylo třeba uvědomit si řadu věcí. Některé skutečnosti zcela vynechat, třebaže se zdály být zajímavé, ale pro toto téma méně podstatné (např. v tématu geomorfologie to byly různé přírodní ukázky toho, co všechno je schopna příroda udělat s pískovci, ale i jinými horninami).

Zde jsou popsány jednotlivé kroky jak bude práce na DP postupně probíhat:

1) Prvním krokem bude stanovení cílů a prostudování dostupné literatury geologie a geomorfologie a literatury s didaktickou tematikou

2) Vymezení zájmového území – tvorba map

3) Třetím krokem bude vytvoření nástinu geologických a geomorfologických poměrů v okrese Česká Lípa

4) Studium norem – vytvoření prvotní mapy 5) Sběr hornin

6) Popsání hornin a tvorba map

7) Didaktické využití hornin v hodinách zeměpisu na ZŠ 8) Zhodnocení dostupné literatury

9) Vypracování návrhu geologické cesty pro žáky 2. stupně základních škol 10) Závěr

3.1. Pojmová mapa

Stanovení cílů

Vymezení území Tvorba konečné

mapy

Geologické poměry

v okrese ČL Studium

norem

GEOLOGIE

Studium dostupné literatury

Vytvoření prvotní

mapy

geomorfologie Sběr

hornin

Tvorba konečné

mapy Didaktické

využití

Popsání hornin

Vypracování návrhu geologické cesty pro žáky druhého stupně základních škol Zhodnocení

dostupné literatury

4. Z

Hodnotit dostupnou literaturu v oblasti geologie České Lípy je dosti obtížné, neboť na toto téma nebylo napsáno mnoho publikací. Přesto se o jakési stručné zhodnocení pokusím. Literaturu budu hodnotit ze dvou hledisek, a to z hlediska tematiky, které jsem využíval především v prvních částech své diplomové práce, dále pak také z hlediska didaktického, které jsem využil zejména v části druhé.

Domnívám se, že není podstatné zabývat se v této souvislosti historií a dohadovat se, kdo první napsal nějakou publikaci o geologii Českolipska. Mně osobně se ani žádný takovýto spis do rukou nedostal.

Rád bych zmínil zejména publikaci, z níž jsem čerpal nejvíce. Jedná se o knihu „Geologická minulost České republiky“. Kniha byla vydána v roce 2002 nakladatelstvím Academia a napsal ji Ivo Chlupáč a kolektiv. Podle mého názoru je to jedna z nejlepších knih na toto téma vůbec. Je psána velmi poutavým a zajímavým stylem. Obsahuje pohledy do geologického vývoje území České republiky a dává je do souvislostí s vývojem celého kontinentu. V knize najdeme velké množství obrázků a užitečných tabulek. Autor neopomenul připojit důležité geologické mapy charakterizující vývoj území České republiky v jednotlivých geologických obdobích.

Druhou podstatnou knihou jsou určitě Kühnlovy „Geologické zajímavosti Libereckého kraje“, vydané v loňském roce (2006). Kniha byla vydána nakladatelstvím Libereckého kraje, resortem rozvoje venkova, zemědělství, životního prostředí a informatiky. Hned na prvních stránkách se před vámi na kvalitním lesklém papíře otevře velmi vydařená barevná geologická mapa celého Libereckého kraje. V teoretické části publikace se setkáme s podrobným geologickým vývojem kraje. Některé údaje z tabulek jsem využil i ve své práci. Druhá část knihy je zaměřena na důležité lokality, přírodní památky a různé geologické a geomorfologické útvary, které autor pokládá za zajímavé. Ke každé lokalitě je připojen i barevný obrázek; zde jen trochu postrádám zakreslení vybraných lokalit do jedné související mapy. Nicméně tuto publikaci považuji za

ojedinělou, je to skvělý geologický pomocník nejen pro výuku, ale i k cestování.

V této souvislosti je potřeba zmínit, že s geologií i když velmi okrajově, se setkáváme ve všech brožůrkách o cestování v okrese Česká Lípa – jedná se však pouze o velmi kusé informace o událostech, které trvaly miliony let a dále pokračují.

Další kniha, z níž jsem čerpal, je publikace s názvem „Zeměpisný lexikon ČSR – hory a nížiny“. Knihu napsal Jaromír Demek a v tehdejším Československu byla vydaná nakladatelstvím Academia v roce 1987. Poznatky z této knihy jsem využil zejména v kapitolách tykajících se geomorfologie a také při hledání vhodných geologických útvarů na Českolipsku a při sběru hornin. I když tato publikace byla vydána už v roce 1987, jedná se o velmi kvalitní knihu.

Nevýhodou je, že většina textů je zaznamenána jakoby v bodech nebo ve zkratkách. Obrázky jsou zde pouze černobílé.

Snažil jsem se najít vhodnou literaturu také pro didaktickou část své práce, ale marně. Překvapilo mě, že ve všech knihkupectvích, kde jsem se ptal, (jednalo o prodejny knih v České Lípě, Děčíně, Liberci, Praze) jsem byl odkázán pouze na učebnice přírodopisu či geografie pro základní školy. Nicméně při tvorbě geografické vycházky žádné závažné problémy nenastaly, dalo se vyjít i s literaturou různých cestopisných brožur. Rád bych v této souvislosti zmínil publikaci s názvem „Geologické vycházky Českou republikou“. Autorem je Zdeněk Gába, kniha byla vydána v Praze nakladatelstvím Karolinum v roce 2002.

Tato kniha významně přispěla k mému výběru geologické vycházky, i když jsem cestu musel samozřejmě trochu upravit. Zde se mi velmi líbí, že je cesta podrobně popsána a zobrazena v mapovém nákresu. V každé kapitole najdeme vždy nejdříve pohled do minulosti dané lokality a pak teprve následuje popis hornin, které se zde nacházejí .Uvítal bych snad jenom více obrázků.

V neposlední řadě se musím zmínit o mapách, s nimiž jsem pracoval. Jednalo se jak o mapy geologické, tak topografické.

5. V

Mapa 1. Administrativní členění okresu Česká Lípa k 1.1.2006

Zdroj: http://geoportal.cenia.cz

Okres Česká Lípa je největším okresem severních Čech (1137 km²), má však nejnižší hustotu osídlení (105 292 obyvatel).

Nejsevernější bod okresu leží na 50° 51' 30,1“ s. š. a 14° 51' 12,2“ v. d.

v katastrálním území Horní Světlá nad Luží. Nejjižnější bod leží na 50° 28' 21,5“

s. š. a 14° 36' 43,4“ v. d. v katastrálním území Tubož, na řece Pšovce. Nejvýchod- nější bod: 50° 36' 26“ s. š., 14° 55' 06,5“ v.d., katastrální území Jabloneček, poblíž říčky Zábrdky. Nejzápadnější body: 50° 39' 40,1“ až 50° 39' 31,2“ s. š., 14° 20' 41“ v. d., katastrální území Velká Javorská, u Bobřího potoka. Na západě hraničí s okresy Litoměřice a Děčín, na severu sousedí se SRN hřbetem Lužických hor, po kterém probíhá hlavní evropské rozvodí mezi Severním a Baltským mořem. Na východě se stýká s okresem Liberec a na jihu s okresem Mladá Boleslav a Mělník.

OKRES ČESKÁ LÍPA

administrativní členění, rok 2006

Legenda:

obce s rozšířenou působností (III.)

obce s pověřenými obecními úřady

 správní obvod obcí s pověřenými obecními úřady

PROFELD Ramil Děčín 2007 1 : 500 000

Jablonné v Podještědí Cvikov

Nový Bor

Česká Lípa

Mimoň

Doksy

Nejnižší bod je v nivě Ploučnice u Žandova (233 m. n. m.), nejvyšším bodem je Luž v Lužických horách (792,9 m. n. m.). (Malkovič, P.2002).

6. G

Mapa 2. Geomorfologické rozdělení okresu Česká Lípa

Zdroj: http://geoportal.cenia.cz

Z hlediska geomorfologického členění se území okresu Česká Lípa nachází na rozhraní tří geomorfologických soustav (subprovincií). Severní část okresu zaujímá Krkonošsko-jesenická soustava (dříve zvaná Sudetská), která na území okresu Česká Lípa zasahuje geomorfologickým celkem Lužické hory. Největší část okresu však zaujímá soustava Česká tabule s geomorfologickými celky Ralská pahorkatina, Jičínská pahorkatina a Jizerská tabule. Západně od Nového Boru a České Lípy zasahuje na území kraje ještě Krušnohorská soustava, zastoupená zde Českým středohořím.

Rozhraní Krkonošské podsoustavy a České tabule na území okresu tvoří lužická porucha v linii Nový Bor – Cvikov. Rozhraní České tabule a Krušnohorské subprovincie pak prochází po linii Nový Bor Stružnice–jz. okraj České Lípy–Blíževedly (Demek, 1987).

GEOMORFOLOGICKÁ STAVBA

okres Česká Lípa

PROFELD Ramil Děčín 2007 1 : 500 000

Legenda:

 hranice okresu

 hranice okrsků

Tab. 1. Geomorfologické jednotky v okrese Česká Lípa

Nižší Okrsek VIA-1A-a Polomené hory VIA-1A-c Jestřebská kotlina VIA-1A-d Provodínská pahorkatina VIA-1A-e Hradčanská pahorkatina VIA-1A-f Bezdězská kotlina VI-1B-a Cvikovská pahorkatina VI-1B-b Českolipská kotlina VI-1B-c Podještědská pahorkatina VI-1B-d Strážská kotlina VI-1B-e Kotelská vrchovina VIA-2A-c Českodubská pahorkatina VIB-2A-a Bělská tabule IIIB-5A-a Benešovské středohoří IIIB-5A-c Litoměřické středohoří IVA-2A-a Jedlovský hřbet IVA-2A-b Hvozdský hřbet IVA-2B-a Kličská hornatina

Podcelek VI-1A Dokeská pahorkatina VI-1B Zákupská pahorkatina VIA-2A Turnovská pahorkatina VIB-2A Středojizerská tabule IIIB-5A Verněřické středohoří IVA-2A Lužický hřbet IVA-2B Kytlická hornatina

Celek VIA-1 Ralská pahorkatina VIA-2 Jičínská pahorkatina VIB-2 Jizerská tabule IIIB-5 České středohoří IVA-2 Lužické hory

Podsoustava VIA Severočeská tabule VIB Středočeská tabule IIIB Podkrušnohorská podsoustava IVA Krkonošská oblast

Soustava VI Česká tabule III Krušnohorská soustava IV Krkonošsko- jesenická soustava

Geomorfologické jednotky Vyšší Provincie ČESKÁ VYSOČINA Zdroj: Demek, 1987

6.1. Stručná charakteristika geomorfologických celků a podcelků Celek

Ralská pahorkatina

Rozkládá se na západě Severočeské tabule. Je velmi členitá. Její rozloha činí 1 356 km², průměrná výška je pak 318,2 m.

Nejvyšším bodem je Ralsko (696 m) v Cvikovské pahorkatině. Podkladem Ralské pahorkatiny jsou svrchnokřídové kvádrové kalolinické pískovce, místy však

také jílovité a vápnité křemenné pískovce. V menší míře to jsou slínovce, písčité slínovce a jílovce s četnými drobnými tělesy třetihorních sopečných hornin (žíly,výplně sopuchů). Vznikl zde strukturně denudační reliéf. Charakteristickým rysem jsou početné vrchy na neovulkanitech, vypreparovaných čedičových a znělcových horninách, které vytvářejí krajinné dominanty. Do povodí horních toků Panenského potoka pronikl přes Jítravské sedlo v době halštrovského zalednění pevninský ledovec. (Demek, 1987).

Území je převážně odvodňováno řekami Ploučnice, Pšovka, Liběchovka atd.

Podcelek

Dokeská pahorkatina

Dokeskou pahorkatinu nalezneme v jihozápadní až jižní část Ralské pahorkatiny. Má členitý charakter. Tvořen je svrchnokřídovými pískovci, písčitými slínovci, slínovci a vápnitými jílovci a vulkanity. Charakteristický je vyhraněný strukturně denudační reliéf, místy tektonicky porušený, charakterizovaný sedimentárními strukturními stupňovinami, kotlinami a kaňonovitými údolími, neovulkanickými suky a četnými tvary zvětrávání a odnosu pískovců. Nejvyšším bodem je Vlhošť (614 m) v Polomených horách, dalšími význačnými kótami na území kraje jsou Bezděz (604 m), Ronov (553 m),

Obr. 1. Ralská pahorkatina (2007)

Zdroj: http://www.pohodar.com

Maršovický vrch (515 m, roztěžen), Velký Beškovský vrch (474 m), Velká Buková (474 m), Dub (458 m), Borný (446 m). (Demek, 1987).

Zákupská pahorkatina

Severní část Ralské pahorkatiny. Má charakter členité pahorkatiny, tvořena je svrchnokřídovými kvádrovými pískovci, slínovci a vápnitými jílovci, třetihorními vulkanity a pokryvy čtvrtohorních sedimentů. Charakteristicky pestrý strukturně denudační reliéf v povodí horní a střední Ploučnice s vlivy neotektoniky v okrajových částech, se strukturně denudačními plošinami a zarovnanými povrchy (sedimenty). Geomorfologickými dominantami jsou četné neovulkanické suky a kryogenní tvary. Vývoj reliéfu určil vstup kontinentálního ledovce v mindelu.

Nejvyšším bodem je Ralsko (696 m), dalšími kótami jsou Jílový/Jezevčí vrch (665 m), Tlustec (591 m), Ortel (554 m), Tisový vrch (540 m), Slavíček (535 m), Velký Jelení vrch (514 m), Stříbrník (507 m), Chotovický vrch (498 m), Skalický vrch (484 m), Brnišťský vrch (491 m), Českolipský Špičák (459 m), Hamerský Špičák (452 m), Kamenický vrch (436 m). (Demek, 1987).

Celek

Jičínská pahorkatina

Leží na východ od Severočeské tabule. Je to velmi členitá pahorkatina, místy však plochá vrchovina. Její výměra činí přibližně 1 244 km². Je tvořena svrchnokřídovými slínovci, písčitými slínovci s rozptýlenými proniky drobných těles třetihorních bazaltových hornin. Vznikl zde tektonicky podmíněný strukturně denudační reliéf. V severních a severovýchodních okrajových částech výrazně tektonicky porušený. Je charakterizovaný kuestami, tabulovými plošinami, hrásťovými hřbety, erozně denudačními a tektonickými kotlinami a brázdami s rozsáhlými zarovnanými povrchy (kryopedimety) a říčními terasami.

Krajinné dominanty ve střední a západní časti jednotky tvoří vrchy na exhumovaných sopečných horninách. Příznačným prvkem reliéfu jsou také četné tvary zvětrávání a odnosu křídových pískovců. (Demek, 1987).

Podcelek

Turnovská pahorkatina

Severní část Jičínské pahorkatiny. Má charakter členité pahorkatiny. Tvořena je svrchnokřídovými kvádrovými kaolinickými pískovci, vápnitými pískovci, jílovci a slínovci s drobnými proniky třetihorních vulkanických hornin čedičového typu. Jedná se o strukturně

denudační reliéf s výraznými kernými stavbami v povodí toku střední Jizery s maximálním tektonickým poškozením předpolí Ještědsko – kozákovského hřbetu.

Základní makroformy tvarů reliéfu jsou kuesty, hřbety, tabulové plošiny, brázdy a vulkanitové suky a četné tvary zvětrávání a odnosu kvádrových pískovců (skalní města).

Celek

Jizerská tabule

Rozkládá se ve střední a severozápadní části Středočeské tabule. Má ráz členité pahorkatiny. Její rozloha činní 949 km². Jejím podkladem jsou svrchnokřídové pískovce a písčité slínovce. Zaujímá erozně denudační reliéf převážně v povodí Jizery a Košáteckého potoka. Je rozčleněný na většině území výraznými údolními zářezy, zpravidla bez stálých vodních toků.

Podcelek

Středojizerská tabule

Je částí Jizerské tabule. Má charakter členité pahorkatiny. Tvořena je převážně středoturovskými vápnitými a slínitými pískovci. Charakteristický je homogenní erozně denudační reliéf rozsáhlých strukturně denudačních plošin rozbrázděný řídkou sítí hlubokých neckovitých až kaňonovitých údolí. Na území zasahuje pouze okrajově svou nejsevernější částí. (Demek, 1987).

Obr. 2. Turnovská pahorkatina (2007)

Zdroj: http://kojot.gfxs.cz

Celek

České středohoří

Jedná se o plochou hornatinu až členitou vrchovinu v severních Čechách.

Rozloha činní 1 265 km². Je budované třetihorními vulkanity povrchových a podpovrchových těles převážně sopečné fáze (oligocenní), podřadné svrchnomiocenní fáze (73,6 % čedičových

hornin, 24 % znělců a trachtu). Nacházejí se zde i druhohorní horniny, a to z období svrchní křídy. (Demek, 1987).

Českým středohořím prochází Litoměřický hlubinný zlom, který z geologického hlediska tvoří hranici mezi krušnohorskou a středočeskou oblastí.

Pod povrchem se hromadilo magma v žilách a tvořily se tzv. lokality, což byly podpovrchové balvany z utuhlého magmatu. V mladších třetihorách, v miocénu (asi před 23 miliony let) se začaly vyzdvihovat z pískovcového podloží sopečné kužely. V pliocénu (před 4,8 miliony let) vulkanity místy prorážely Českou křídovou pánev. Vodní toky obnažily ztuhlé podpovrchové magma a prohlubovaly údolí, což dalo Českému středohoří současný krajinný ráz. Jedním takovým údolím je např. Porta Bohemica, kterou vymodelovala řeka Labe .

Podcelek

Verneřické středohoří

Východní část Českého středohoří. Má charakter ploché hornatiny. Tvořeno je z třetihorních sopečných hornin převážně povrchových výlevů (čediče, znělce, trachyty, pyroklastika), místy svrchnokřídové pískovce. Převažuje kerný reliéf vulkanické hrásti se strukturně denudovaným povrchem. Nejvyšším bodem na území kraje jsou Klučky (642 m), dalšími významnými kótami jsou Kameník (641 m), Šenovský vrch (632 m), Česká skála (629 m), Kozel (598 m), Králův vrch (536 m), Hamry (532 m), Dvorský kopec (527 m), Radečský kopec (500 m),

Obr. 3. České středohoří (2007)

Zdroj: http://cs.wikipedia.org

Celek

Lužické hory

Jedná se o plochu hornatinu na severu Čech o rozloze 180 km². Rozkládá se pře- vážně v povodí Ploučnice a Kamenice. Její podlaží tvoří kvádrové pískovce z období svrchní křídy s proniky neovulkanických hornin. Je to silně rozčleněný erozně denu- dační reliéf, který byl vyzdvižen při lužické

poruše. Nalézají se zde různé skalní útvary. Nejvyšším bodem je Luž 793 m.

Podcelek Lužický hřbet

Severní a východní část Lužických hor. Má charakter ploché hornatiny.

Tvořen je kvádrovými pískovci svrchní křídy s proniky neovulkanických hornin.

Charakteristický je silně rozčleněný erozně denudační reliéf tektonicky a litologicky podmíněné sedimentární stupňoviny, vyzdvižený při lužické poruše.

Výrazné jsou neovulkanické suky a pískovcové strukturní hřbety s četnými skalními tvary zvětrávání a odnosu. Nejvyšším bodem je Luž (793 m), dalšími významnými kótami na území kraje jsou Pěnkavčí vrch (792 m), Hvozd (750 m), Bouřný (702 m), Plešivec (658 m), Suchý vrch (641 m), Sokol (593 m), Trávnický vrch (572 m), Popova skála (565 m), Sedlecký Špičák (544 m), Zámecký vrch (536 m), Loupežnický vrch (529 m), Pískový vrch (547 m), Liščí hora (534 m). (Demek, 1987).

Kytlická hornatina

Jihozápadní část Lužických hor. Má charakter ploché hornatiny. Tvořena je kvádrovými pískovci svrchní křídy s proniky neovulkanických hornin.

Charakteristický je silně rozčleněný erozně denudační reliéf tektonicky a litologicky podmíněné sedimentární stupňoviny s výraznými neovulkanickými suky a pískovcovými strukturními hřbety. Hluboce zaříznutá kaňonovitá údolí.

Nejvyšším bodem je Klíč (760 m), dalšími významnými kótami na území kraje jsou Velký Buk (735 m), Rousínovský vrch (660 m), Popelová hora (652 m) a

Obr. 4. Lužické hory (2007)

Zdroj: http://www.luzicke-hory.cz

7. G

7.1. Úvod

Úvahy o vzniku naší Země, jejím stáří, vývoji a o počátku života na ní zaměstnávaly lidstvo od nejstarších dob až dodnes. Naše Země se vyvíjela více než 4 miliardy let. Na našem území se střídala souš s mořskými zálivy. Na dně těchto zálivů se neustále usazovaly a ukládaly horniny. Při vulkanických činnostech se dostávala sopečná láva na povrch a tuhla, vytvářela tak masívy vyvřelých hornin, tyto děje se nesčetněkrát opakovaly stejně tak jako vrásnění, které vytvářelo horská pásma. Současná tvář krajiny byla ovlivněna nejen těmito pochody, ale v neposlední řadě i člověkem, jenž zde po sobě zanechává viditelnou stopu.

Česká republika rozhodně nepatří k největšímu státům světa, a ani v evropském měřítku její rozloha není nijak výrazná. Ovšem z hlediska geologie Mapa 3. Geologická mapa České republiky

Zdroj: http://www.gjs.cz

je to země velmi zajímavá, nejen svým bohatstvím nalezišť nerostů či zkamenělin, ale i svou geologickou pestrostí. Na našem území se nalézá velké množství nejrůznějších hornin a minerálů, které podle mého názoru stojí za to studovat.

7.2. Regionální dělení našeho území

Území našeho státu patří z regionálního hlediska dvěma velkým celkům, Českému masívu a Západním Karpatům. Časově je mezi těmito dvěma soustavami rozdíl skoro 200 mil. let. Do poloviny druhohor procházely Český masív a Karpaty společným vývojem. Stavba obou těchto celků je velmi složitá.

Většinu území pokrývá větší a starší Český masív (viz dále kapitola Český masív).

Mladší Karpaty byly vyvrásněny při alpínském vrásnění. Na naše území zasahuje pouze část Karpat (vnější Západní Karpaty). V druhohorách ve východní části republiky nastala mořská záplava, a vznikla tak alpsko-karpatská prohlubeň (trias). Moře se neustále prohlubovalo a nastalo usazování mocných souvrství náplavů. Koncem mezozoika začíná alpské vrásnění, a to zejména v centrálních Karpatech. Na počátku třetihor se moře stahuje do předpolí. Charakteristickým rysem tohoto období je velká sopečná činnost v jižním okraji Karpat. V neogenu dochází k vyvrásnění flyšových Karpat. Východní Morava se stává souší a dostává horský charakter. Současně dochází i k vývoji říční sítě. Pro podrobnější studium odkazuji na publikaci Geologická minulost České republiky vydanou I.

Chlupáčem v roce 2002 (nakladatelství Academia). Základní rozdíly mezi Českým masívem a Vnějšími Západními Karpaty jsou popsány v tab. 2.

Tab. 2. Rozdíly Český masív - Karpaty

Český masív Karpaty

Hercynské vrásnění Alpínské vrásnění

Metamorfity a vyvřeliny Sedimenty

Předtriaské stáří Potriaské stáří

Vertikální tektonika (kerná, rozlámání

bloků → zdvih nebo pokles) Horizontální tektonika

Zdroj: Eliáš, 1989

Český masív

Český masív (dále jen ČM) nevznikl najednou. Jeho stavba je velmi složitá a pouze s velkými obtížemi ji můžeme přesně popsat. Pokusím se alespoň v kostce nastínit jeho tvorbu, se zaměřením na okres Česká Lípa.

Na jeho tvorbě se podílely geologické pochody různého stáří. Naše nejstarší geologická jednotka se začala vyvíjet již koncem starohor. Na stavbě ČM se podílejí především horniny prekambrického a paleozoického stáří. ČM je z hlediska geomorfologie možné rozdělit do pěti základních oblastí; vše je znázorněno v mapě 4.

1. Oblast moldanubická (moldanubikum)

Tato oblast byla pojmenována podle latinských názvů řek Vltavy a Dunaje.

Z mapy je lehce patrné, že tuto oblast tvoří jižní a jihozápadní část Českého masívu. Jejím podkladem jsou velmi silně metamorfované horniny (červené) prekambrického a paleozoického stáří. Tyto horniny jsou prostoupeny Mapa 4. Český masív – základní rozdělení

Zdroj: Zdroj: http://geocr.tul.cz

intruzivními tělesy hlubinných granitoidních hornin, které tvoří dva velké plutonické komplexy (středočeský a moldanubický) a některá další tělesa, z nichž jeden z největších je třebíčský pluton. K moldanubické oblasti bývá některými autory řazena i tzv. oblast Kutnohorsko–svratecká, která lemuje moldanubikum na severu a od typického moldanubika se liší hlavně nižším stupněm metamorfózy a nepřítomností variských granitoidových komplexů. (Chlupáč, 2002)

2. Oblast sasko–durynská (saxothuringikum)

Zasahuje na naše území z Německa pouze svou jihovýchodní okrajovou částí.

V České republice vytváří saxothuringikum Krušné hory, Chebsko a nejsevernější část Českého lesa. Pro celé saxothuringikum je charakteristické, že je tvořeno prvohorními nepřeměněnými sedimenty, ovšem směrem ze Saska do Čech se nepřeměněné sedimenty mění v přeměněné. Na našem území se tedy nacházejí metamorfované horniny, a to jak fylity na Chebsku, které jsou přeměněné pouze slabě, tak i silně metamorfované horniny v okolí Ústí nad Labem v podobě svorů a pararul. Do této oblasti patří krušnohorské krystalikum, krušnohorský pluton, durynsko–vogtlandské paleozoikum (metamorfované).

3. Oblast moravskoslezská (moravosilesika)

Jedná se o východní lem oddělující Český masív od karpatské soustavy.

Reprezentuje tak východní část Českého masívu. Tato oblast se skládá z několika částí: první nazýváme Silesikum (jesenické krystalikum) - tato část je tvořena přeměněnými horninami (pararul a ortorul), jedná se hlavně o oblast Hrubého Jeseníku. Nalézají se tu i hlubinné vyvřeliny (žulovský pluton). Moravikum (moravské krystalinikum) je krystalinický komplex se složitou stavbou – jedná se o nejsložitěji uspořádanou část Českého masívu. Jsou zde stopy příkrovové stavby, kdy docházelo k nasouvání od západu k východu. Východní část moravika (okolí Brna, jižní část Drahanské vrchoviny a území mezi Brnem a severním cípem Znojma) se pak nazývá brunovistulikum – tato část se vyznačuje tím, že vrstvy klidně ležících hornin jsou prostoupeny horninami vyvřelými (Brněnský pluton). Vrstvy brunovistulika se na východě noří pod karpatskou soustavu.

4. Oblast středočeská

Pro tuto oblast jsou příznačná různá synonyma, jako například bohemikum = centralbohemikum, barrandiensko-železnohorská oblast a podobně. Oblast tvoří horniny svrchního proterozoika a staršího paleozoika. Středočeská oblast je severním sousedem moldanubika Ze západní strany středočeskou oblast ohraničuje zlomová prohlubeň u Mariánských Lázní. Z určitostí lze říci, že se vlastně jedná o křemenný val oddělující Český les od Podčeskoleské pahorkatiny.

Bohemikum se táhne od Karlovarské vrchoviny a Všerubska směrem k východu až do prostoru tzv. Letovického krystalinika (povodí řeky Svitavy). Severní hranice bohemika je zastřena mladšími sedimenty České křídové tabule. Hranicí bohemika vůči saxothuringiku je tzv. litoměřický zlom a vůči Sudetům soustava linií labského zlomu. V rámci bohemika můžeme hovořit o několika částech lišících se stářím a vývojem, a to o algonkiu (již dříve zmiňované Letovickém krystaliniku) a o světově proslulém barrandienu, v nichž se nalézají slabě metamorfované horniny proterozoika a také nepřeměněné horniny z období kambria a devonu.

5. Oblast západosudetská

Někdy bývá tato oblast označována také jako Lužická. Do České republiky nezasahuje celá západosudetská oblast, ale pouze její jižní a jihovýchodní část. Od středočeské oblasti je oddělená labským zlomovým pásmem, což lze v literatuře nalézt také pod názvem labská linie, u nás skrytým pod uloženinami české křídové pánve. Dělící linií od moravskoslezské oblasti je východní tektonické omezení neboli nasunutí staroměstského pásma mezi Kralickým Sněžníkem a Hrubým Jeseníkem. Na území České republiky se k lužické oblasti přiřazuje krkonošsko–jizerské krystalinikum, lužický pluton, krkonošsko–jizerský pluton a orlicko–sněžnické krystalinikum (v některých zdrojích se do této oblastí řadí i zabřežské krystalinikum).

Českolipsko je součástí dvou posledně zmiňovaných oblastí.

7.3. Přehled jednotlivých geologických období

Vývoj Země můžeme rozdělit na dvě základní období (tab. 3). Ta první, starší, proběhla v prvních osmi stech milionech let. Toto období geologové nazvali jako předgeologické. Z této doby se nám bohužel žádné horniny, které by mohly být zdrojem poznatků o geologických pochodech, jež tehdy probíhaly, nedochovaly.

Dalším obdobím je tzv. období geologického vývoje. Toto období trvá již 3, 8 miliardy let. Tato geologická éra se dále dělí na prahory, starohory, prvohory, druhohory, třetihory, čtvrtohory - každá má své charakteristické rysy. Nyní se pokusím alespoň částečně nastínit tyto jednotlivé geologické éry, a to jak z pohledu vývoje Českolipska, tak ve stručnosti i z jiných částí Českého masívu.

V této souvislosti musím bohužel konstatovat, že zdroje o geologickém vývoji okresu Česká Lípa jsou dosti omezené. Dále uvedená fakta a poznatky proto vychází převážně z mých studií geologické mapy, která byla vydána Českým geologickým ústavem v roce 1991.

Již při prvním pohledu na geologickou mapu poznáme, že základním kamenem stavby českolipské krajiny, která určuje její tvářnost, je z větší míry pískovcová Česká křídová pánev. Tento název skrývá rozsáhlou oblast, která pokrývá území od severních hranic České republiky přes celé severní Čechy až na západní Moravu. Území, které budu popisovat a kterým se ve své práci budu dále zabývat, prošlo v minulosti celou řadou důležitých horotvorných procesů.

Začneme jednotlivými geologickými obdobími, od prahor až po čtvrtohory.

Tab. 3. Geologická minulost

Éra Útvar Oddělení Stupeň

Stáří hranice

v mil.

let

Zastoupení v Libereckém kraji

Holocén KVARTÉR

pleistocén 1,8

• rašeliniště na Českolipsku a v Jizerských horách

• sedimenty ledovcového původu na Frydlantsku, Ponisí a Českolipsku

pliocén 24

Neogén

miocén oligocén eocén

• sedimenty okrajových částí Žitavské pánve

• vulkanity (čediče různých typů, znělce, trachty) TERCIÉR

Paleogén

paleocén

65

maastricht

• polzenitový vulkanismus na Českolipsku

campan

santon ?

coniak turon svrchní

cenoman

100

• usazeniny České křídové pánve v Lužických horách, na Jablonecku, Českolipsku a Semilsku

Křída

spodní 140

Jura 200

MESOZOIKUM

Trias 250

Perm 298

Karbon 354

• krkonošsko-jizerský žulový masív

• Kozákovský hřbet, podkrkonošská pánev

Devon 410-

418

Silur 440

Ordovik 490

PALEOZOIKUM

kambrium 545

• železnobrodské krys- talinikum a ještědské krystalinikum

PROTEROZOIKUM 2500

• jizerské ortoruly ve Frýdlantském výběžku a v Jizerských horách,

pravděpodobně část lužického žulového masivu v Lužických horách a ve Frýdlantském výběžku

ARCHAIKUM 4600

Zdroj: Kühn, 2006

Prahory a starohory

Jedním slovem prekambrium, jedná se o nejdelší časový usek dějin Země. Za jeho závěr označujeme kadonské vrásnění, které nastalo zhruba před 545 miliony let.

Archaikum

Pouze vzácně se z této doby zachovala některá území, jejichž horniny by byly v původním stavu. Takové horniny, které nebyly přeměněny ani teplem ani tlakem, by mohly podat svědectví o neuvěřitelně vzdáleném období, ve kterém vznikly. Jedná se o dobu, kdy se utvářela nejen prvotní zemská kůra a jádra kontinentů, ale i hydrosféra.

Nejstarší archaické horniny nalezené na zemském povrchu mají charakter granitoidů, ortorul. Z tohoto období se na našem území nevyskytují žádné horniny.

Starohory

Naše území se pravděpodobně nacházelo při severním až severozápadním okraji superkontinentu Gondwany. V tomto období se dějí důležité horotvorné procesy. Pro naše území má velký význam tzv. kadomské vrásnění (assyntské).

Vrásnění bylo spojeno s projevy metamorfózy a s intruzemi hlubinných magmatických hornin. Ty se v budoucnu budou významně podílet na tvorbě krystalika. Prekambrické horniny tvoří dnes jádra (štíty) všech kontinentů. Ke klasickým oblastem mladšího prekambria patří v Českém masívu z období svrchních starohor oblast mezi Prahou, Kladnem, Stříbrem, a Kralupy nad Vltavou, tato oblast se nazývá Barrandienum. Barrandienum pak dělíme na dvě části. Starší část se skládá z usazených a vyvřelých hornin, převážně pak z bazických vyvřelin-spilitů. Mladší část je složena z hornin, kde se střídají droby a břidlice. Charakteristickým rysem jsou v ní i polohy slepence. Podobné jednotky se nacházejí i v Jeseníkách a Železných horách. Tyto jednotky dále obsahují magnátové rudy ve vulkanosedimentárních horninách. I na území námi sledovaném se zachovala část právě z tohoto období. Jedná se o místo u obce Maršovice. Zde vystupuje nad křídovými horninami pouze malá tektonická kra

Maršovického vrchu. Tato kra se skládá z křemenného keratofru a z přeměněných zelených a sericitu-chloritických břidlic. Toto místo je v okrese zcela jedinečné, a to díky tomu, že v období, kdy se zde nacházelo moře, bylo zdejší místo ostrovem.

Klimaticky se naše území nacházelo v jižní chladné zóně. Protozoikum je i dobou rozmachu mikroorganismu. Dále pak pokračuje rozvoj i jednobuněčných organismů (řasy).

Prvohory

Neboli paleozoikum, zaujímá poměrně dlouhý úsek v historii Země. Počátek tohoto údobí spadá přibližně do období před 570 mil. lety a konec se datuje do období před 240 mil. lety, celkově tedy toto období trvá 330 mil.let. Paleozoikum dělíme na šest útvarů. První čtyři označujeme jako starší paleozoikum (kambrium, ordovik, silur, devon) a zbývající dva útvary (karbon a perm) jako mladší paleozoikum. Na území ČR jsou zastoupeny všechny tyto útvary.

Starší prvohory

Na počátku paleozoika bylo naše území částečně zaplaveno mořem, usazeniny lze nalézt v několika oblastech. Ve světě proslulá je hlavně oblast barrandienum, která se nachází ve středních Čechách. Kambrium je na našem území zastoupeno hlavně slepenci, pískovci, břidlicemi. Nalézá se zde velké množství zkamenělin, a to hlavně trilobitů.

V okrajových částech Českého masívu, například v Krkonošsko-Jizerské oblasti, v Jeseníkách a jinde, byly uloženiny staršího paleozoika (křemence, břidlice, vápence a vulkanických hornin) v době variského vrásnění postiženy silnými tektonickými deformacemi a většinou přeměněny (metamorfovány).

Během ordoviku došlo díky pohybům kontinentálních ker k dalšímu významnému vrásnění, které nazýváme kaledonské. Toto vrásnění se významnou měrou podílelo na stavbě krkonošsko-jizerského krystalika. Celkově se na území libereckého okresu nacházejí horniny z tohoto období. Ať už to je z období oriodviku - železnobrodské fylity, které se skládají hlavně z minerálů křemene, sericitu a chloritu, nebo horniny siluru v okolí Světlé pod Ještědem. Na území

českolipského okresu můžeme nalézt horniny z období svrchního devonu, a to v okolí Jablonného v Podještědí, kde byly díky vrtům nalezeny fylitické břidlice s metamorfovanými slepenci. Karbonské horniny se na Českolipsku nacházejí pouze v malé míře. Tyto uloženiny jsou zakryty sedimenty z období svrchní křídy.

Jedná se o velmi malou pánev mezi Českou Lípou, Děčínem a Českou Kamenicí.

Jsou to hlavně vulkanické úlomkové horniny ryolitického až andezitického složení,. Z usazený hornin můžeme jmenovat prachovce, jílovce, křemičité horniny a vápence. Podobná pánev je pak ještě k nalezení kolem města Mimoně.

V tomto období nastává poslední horotvorný proces, který výrazně poznamenal Český masív, jedná se o variské vrásnění. Při tomto vrásnění docházelo za vysokých teplot a tlaků k přeměnám hornin a vzniku tavenin, složením odpovídající žulovým horninám. Vzniká tak krkonošsko-jizerský pluton.

Horniny z mladších prvohor se za území České Lípy nenacházejí, proto se tímto geologickým obdobím nebudu ve své práci dále zabývat.

Druhohory

Jiným slovem také mezozoikum, zaujímá v historii Země časový úsek dlouhý asi 150 milionu let. Geologové rozdělili druhohory do tří útvarů: trias, jura a křída. Toto období se vyznačuje postupným rozpadem Pangey. Naše území se nacházelo v subtropickém podnebném pásu. Určitě každý zná živočichy, kteří vládli tehdejšímu světu – byli to ještěři, kteří narůstali do gigantických rozměrů.

Trias a jura

V průběhu prvních dvou nejstarších obdobích druhohor triasu a jury byla větší část Českého masívu souší. Videlický hřbet, tj. pevnina, která se nacházela ve střední Evropě oddělovala oceánskou oblast Tethydy. Horniny z tohoto období se na Českolipsku nenacházejí nebo je jejich výskyt nepatrný. Jedná se pouze o drobné výskyty jurských hornin na hranicích kraje s okresem Děčín, přesněji na severozápadě (Šluknovský výběžek). Jsou to převážně vápence. Tyto vápence byly vyzdviženy při lužické poruše, a tak přesunuty nad horniny mladší, převážně z období křídy. Některé publikace uvádějí, že s velkou pravděpodobností by se jurské horniny mohly nacházet i na jiných místech podél lužické poruchy, neboť

se předpokládá, že v minulých časech zde jurské moře mohlo vytvořit úzký průliv, a to ve směru labské poruchy.

Křída

Jedná se o období, které na Českolipsku zanechalo nejpozoruhodnější známky.

V této době se zde vytvářela pískovcová souvrství. Proto jsou právě pískovce dnes tou nejvíce charakteristickou horninou pro celý tento okres. V mladších druhohorách sem proniklo křídové moře. Toto moře nikdy nedosahovalo žádné oslnivé hloubky, maximálně snad kolem 200 metrů. Řeky, stékající z okolních horských hřebenů, usazovaly v tomto moři hrubší i jemnější písky. Pískové usazeniny se během miliónů let zpevnily v mohutné vrstvy různě hrubých pískovců nebo opuk a slínů (ty pak vznikly z nejjemnějších vápencem promíšených usazenin) a na konec tak vznikla rozsáhlá, skoro rovná planina, kterou dnes nazýváme Česká křídová tabule. Pískovcové vrstvy, podle způsobu zvětrání a rozpukání označované jako kvádrové pískovce, byly spojovány tmelem jílovitým, kaolinickým či vápenitým a někdy i železitým; podle toho je dána jejich tvrdost. Dnes je celá jihozápadní část od lužické poruchy pokryta křídovými sedimenty. Na severovýchodě od ní byly beze zbytku erodovány. Křída se samozřejmě dále dělí na jednotlivá období, což je patrné z tabulky 4.

(statigrafickém rozdělení svrchní křídy). V tabulce jsou popsány jak hlavní horninové typy, které jsou charakteristické pro dané období, tak i souvrství, v němž se horninový typ nachází.