Internacionalizace vybraného podniku působícího v sektoru průmyslu Diplomová práce

Internacionalizace vybraného podniku působícího v sektoru průmyslu

Diplomová práce

Studijní program: N6208 Ekonomika a management

Studijní obor: Podniková ekonomika – Podnik v mezinárodním prostředí

Autor práce: Bc. Daniel Jakubec

Vedoucí práce: doc. Ing. Zuzana Pěničková, Ph.D.

Katedra marketingu a obchodu

Liberec 2020

TECHNlCKÁ UN|VERZ|TA V L!BERC!

&k*ra*wzaekáa€a&<EsÉŽa

Zadání diplomové ^práce

(projektu, u měleckého ^d íla, ^u měleckéh o výko ⁿ u)

Jméno a příjmení: DanielJakubec

osobníčíslo:

Studijníprogram: N6208 Ekonomikaamanagement

Studijníobor:

Vedoucípróce: doc. lng. Zuzana Pěničková, Ph.D.

Konzultant próce: lng. Jana Hloušková

Praktiksystem, s. r. o.; vedoucí obchodu

Nózev

próce:

Zásady pro Vypracování:

1. Teorie internacionalizace a definice základních ^pojmů.

2. Představenívybraného podniku působícího v sektoru průmyslu'

3. Komparace podniku před a po vstupu Čn do ru.

4. Vlivy působícína podnik přivstupu na nový trh mimo EU.

5. Formulace závěrů a zhodnocení praktické části.

Sezn a m od bor né liter atu ry:

GRATH, Anders. 2016. The handbook of international trade andfinance: the complete guide

for international sales, finance, shipping and administration.4th ^ed.

Philadelphia: Kogan Page. ISBN 978-07 4-947 5-987.

MACHKOVA, Hana, EVa CERNOHLAVKOVA

a

MALABIKA, Roy a Roy S. SAIKAT. ^2016. International trade and international finance.

New York: Springer Berlin Heidelberg. ISBN 978-81-322-2795-3.

MULAČOVÁ, Věra a Petr MULAČ. 2OI3. obchodní podnikání ve 2 ] . století.

Praha: GRADA Publishing. I SBN 97 8-802-47 47 -804.

ŠrĚngovÁ, Lud-ila .2OI3. Mezinórodní obchod ve světové krizi 21. století.

Praha: GRADA Publishing. ISBN 97 8-80-247 -469 4-4.

PROQUEST. 2017 . Databáze článků ProQuest [online]. Ann Arbor, MI, USA: ProQuest.

Icft. 2017 -09-28]. Dostupné z: http:llknihovna.tul'czl

Rozsah

próce:

Forma

zpracovóní:

Datumzadónípráce: 31' října 2018 Datumodevzdónípróce: 31.srpna 2020

L.S.

prof. lng. Miroslav Žižka,Ph.D.

děkan Ekonomické fakulty

doc. lng. Jozefina Simová, Ph.D.

vedoucí katedry

V Liberci dne 31. října 201 8

Prohlášení

Prohlašuji, že svou diplomovou práci jsem vypracoval samostatně jako pů- vodní dílo s použitím uvedené literatury a na základě konzultací s vedou- cím mé diplomové práce a konzultantem.

Jsem si vědom toho, že na mou diplomovou práci se plně vztahuje zákon č. 121/2000 Sb., o právu autorském, zejména § 60 – školní dílo.

Beru na vědomí, že Technická univerzita v Liberci nezasahuje do mých au- torských práv užitím mé diplomové práce pro vnitřní potřebu Technické univerzity v Liberci.

Užiji-li diplomovou práci nebo poskytnu-li licenci k jejímu využití, jsem si vědom povinnosti informovat o této skutečnosti Technickou univerzi- tu v Liberci; v tomto případě má Technická univerzita v Liberci právo ode mne požadovat úhradu nákladů, které vynaložila na vytvoření díla, až do jejich skutečné výše.

Současně čestně prohlašuji, že text elektronické podoby práce vložený do IS/STAG se shoduje s textem tištěné podoby práce.

Beru na vědomí, že má diplomová práce bude zveřejněna Technickou uni- verzitou v Liberci v souladu s § 47b zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a o změně a doplnění dalších zákonů (zákon o vysokých školách), ve znění pozdějších předpisů.

Jsem si vědom následků, které podle zákona o vysokých školách mohou vyplývat z porušení tohoto prohlášení.

20. července 2020 Bc. Daniel Jakubec

Anotace

Tato diplomová práce se zaměřuje na internacionalizaci vybraného podniku působícího v sektoru průmyslu. Konkrétně se jedná o podnik PRAKTIK system s.r.o., jehož předmětem podnikání je ekologická likvidace vyřazených chladících a jiných elektrických a elektrotechnických zařízení a recyklace tzv. trojsložkových materiálů. První část práce slouží jako teoretický podklad, neboť je v ní definován samotný obchod v mezinárodním měřítku, internacionalizační fáze, vstupy firem na zahraniční trhy či řada způsobů měření internacionalizace. Analytická část ve svém počátku detailně představuje zkoumaný podnik, načež následuje aplikování teorie do praxe v podobě měření internacionalizační úrovně podniku a stanovení jeho internacionalizační fáze. Cílem práce bylo zjistit, na jaké internacionalizační úrovni se firma nachází a jakými fázemi internacionalizace si již prošla s následným návrhem, jak v případě koncentrování se na rozvoj internacionalizace postupovat nebo zda se orientovat na jiné oblasti.

Klíčová slova

internacionalizace, internacionalizační fáze, úroveň internacionalizace, mezinárodní obchod, internacionalizace podniku, PRAKTIK system

Annotation

Internationalization of the chosen company operating in the industrial sector

This diploma thesis is focused on the internationalization of the chosen company operating in the industrial sector. Specifically, the chosen company is PRAKTIK system s.r.o., whose scope of business is the ecological liquidation of discarded refrigerators and other electric and electrical appliances and recycling of so-called three-component materials. The first part serves as a theoretical basis, because it defines trade in international scope itself, the internationalization phases, the entries of companies into a foreign markets or many ways how to measure internationalization. The analytical part in its beginning detailly presents the chosen company, which is followed by the application of theory into practice in the form of measuring internationalization level of the company and determining its internationalization phase. The aim of the work was to find out at what internationalization level the company is and what phases of internationalization it has already been through with a subsequent proposal how to proceed in the case of its concentrating on the development of internationalization or whether to focus on other areas.

Keywords

internationalization, internationalization phases, level of internationalization, international trade, internationalization of company, PRAKTIK system

Poděkování

Rád bych poděkoval vedoucí mé práce doc. Ing. Zuzaně Pěničkové, Ph.D. a zároveň panu Ing. Jaroslavu Demelovi, Ph.D. za veškerou součinnost při tvorbě práce v podobě předání rad a vědomostí či za jejich trpělivost, ochotu a ohleduplnost, stejně jako příkladné vedení v průběhu mého vysokoškolského studia. Dále bych rád poděkoval konzultantce mé práce Ing. Janě Hlouškové a veškerým zaměstnancům firmy PRAKTIK system s.r.o., kteří mi svou pomocí usnadnili vypracování této diplomové práce.

V neposlední řadě chci poděkovat rodinně a blízkým přátelům za jejich neúnavnou podporu, jak po čas tvorby této diplomové práce, tak také po celou dobu mých studií.

Obsah

Obsah ________________________________________________________________ 11 Seznam obrázků ________________________________________________________ 13 Seznam tabulek ________________________________________________________ 14 Seznam zkratek ________________________________________________________ 15 Úvod _________________________________________________________________ 17 1 Obchod v mezinárodním měřítku _____________________________________ 19 1.1 Historie a význam obchodu _____________________________________________ 19 1.2 Funkce obchodu ______________________________________________________ 20

1.3 Pojetí obchodu _______________________________________________________ 20 1.3.1 Vnitřní obchod ____________________________________________________________ 23 1.3.2 Zahraniční obchod _________________________________________________________ 23

1.4 Mezinárodní obchod __________________________________________________ 25 1.4.1 Funkce mezinárodního obchodu a jejich význam pro internacionalizaci ________________ 27

2 Internacionalizace __________________________________________________ 30 2.1 Internacionalizace průmyslu ___________________________________________ 30 2.2 Tradiční krokové přístupy k internacionalizaci podniku _____________________ 31

2.3 Vstupy firem na zahraniční trhy ________________________________________ 35 2.3.1 Exportní/importní operace ___________________________________________________ 36 2.3.2 Vstupy nenáročné na kapitálové investice _______________________________________ 37 2.3.3 Vstupy náročné na kapitálové investice _________________________________________ 40 2.4 Nadnárodní podniky a born globals ______________________________________ 42 2.5 Měření internacionalizace podniku ______________________________________ 44

3 Představení vybraného podniku _______________________________________ 52 3.1 Recyklační průmyslové odvětví _________________________________________ 52 3.2 O společnosti _________________________________________________________ 55

3.3 Produktové portfolio __________________________________________________ 60 3.3.1 Komodity ________________________________________________________________ 61 3.3.2 Plasty ___________________________________________________________________ 62 3.3.3 Ostatní ___________________________________________________________________ 64

3.4 Dlouhodobá strategie podniku ___________________________________________ 65

4 Internacionalizace firmy PRAKTIK system s.r.o. _________________________ 67 4.1 Vliv činnosti podniku na internacionalizaci průmyslu _______________________ 67 4.2 Východiska pro měření internacionalizace _________________________________ 68

4.3 Měření internacionalizační úrovně podniku _______________________________ 71 4.3.1 Degree of international scale (DOIINTS) __________________________________________ 72 4.3.2 Index transnacionality (TNI) __________________________________________________ 74 4.3.3 Internacionalizace potenciálu podniku (UPI) ______________________________________ 74 4.3.4 Ostatní indikátory internacionalizace ____________________________________________ 76 4.4 Vyhodnocení měření internacionalizace ___________________________________ 77 4.5 Stanovení internacionalizační fáze dle vybraných modelů ____________________ 80 4.6 PRAKTIK system s.r.o. jako born globals _________________________________ 81 4.7 Návrh na aktivity pro budoucí rozvoj _____________________________________ 82

Závěr _________________________________________________________________ 86 Seznam použité literatury ________________________________________________ 89 Seznam příloh __________________________________________________________ 95

Seznam obrázků

Obrázek 1: Mechanismus internacionalizace U-Modelu __________________________ 32 Obrázek 2: Stopfordův model ______________________________________________ 34 Obrázek 3: Internacionalizovaný potenciál podniku _____________________________ 46 Obrázek 4: Logo firmy ___________________________________________________ 56 Obrázek 5: Vize, cíle a hodnoty _____________________________________________ 56 Obrázek 6: Železná drť ___________________________________________________ 62 Obrázek 7: Proces recyklace _______________________________________________ 63 Obrázek 8 Polystyrenová drť _______________________________________________ 64 Obrázek 9 Polyuretanový sorbent ___________________________________________ 65

Seznam tabulek

Tabulka 1: Indikátory internacionalizace ______________________________________ 48 Tabulka 2: Východiska pro měření internacionalizace ___________________________ 71 Tabulka 3: Výsledky měření internacionalizace _________________________________ 78

Seznam zkratek

ABS Akrylonitrilbutadienstyren

AREO Asociace recyklátorů elektronického odpadu

ASEAN Association of South East Asian Nations = Sdružení národů jihovýchodní Asie

B2B Business-to-business = obchod mezi společností a další společností

B2C Business-to-costumer = obchod mezi společností a koncovým zákazníkem CSR Corporate Social Responsibility = Společenská odpovědnost firmy

CZ-NACE Nomenclature statistique des activités économiques dans la Communauté européenne = Klasifikace ekonomických činností vydaná Evropskou komisí

ČR Česká republika

DOI Degree of Internationalization = Stupeň internacionalizace

DOIINTS Degree of Internationalization Scale = Stupeň mezinárodního rozsahu EERA European Electronics Recyclers Association = Evropské sdružení pro

recyklaci elektroniky

EU Evropská unie

FATA Foreign Assets/Total Assets = Zahraniční aktiva/celková aktiva

FETE Foreign Employees/Total Employees = Zahraniční pracovníci/celkový pracovníci

FIPTIP Foreign Intellectual Property/Total Intellectual Property = Duševní práva uplatněná v zahraničí/Duševní práva vlastněná podnikem

FOTO Foreign Offices/Total Offices = Zahraniční kanceláře/celkový počet kanceláří FSTS Foreign Sales/Total Sales = Zahraniční prodeje/celkové prodeje

HDP Hrubý domácí produkt

HIPS High Impact Polystyrene = Vysoce odolný Polystyren

ISO International Organization for Standardization = Mezinárodní organizace pro normalizaci

NAFTA North American Free Trade Agreement = Severoamerická dohoda o volném obchodu

OSTS Overseas Subsidiaries/Total Subsidiaries = Zahraniční dceřiné společnosti/celkový počet dceřiných společností

PDIO Psychic Dispersion of International Operations = Psychická vzdálenost mezinárodních operací

PPGF Polypropylen se skelnými vlákny PP/EPDM Modifikovaný Polypropylen

PS Polystyren

PUR Polyuretan

TMIE Top Managers’International Experience = Mezinárodní zkušenosti vrcholného managementu

TNI Index transnacionality

UNCTAD United Nations Conference on Trade and Development = Konference Organizace spojených národů o obchodu a rozvoji

WTO World Trade Organization = Světová obchodní organizace ZO Zahraniční obchod

Úvod

Internacionalizace nebyla nikdy v historii jednodušší, než je tomu právě dnes a tento fenomén se bude i nadále prohlubovat. Díky současným možnostem, především díky internetu a s ním spojenými výhodami jako je extrémně rychlý datový tok, dostupnost informací, promptní kapitálový tok, ale i díky jiným faktorům, jako je ku příkladu menší jazyková bariéra, je toto téma čím dál tím více vnímáno jakožto nezbytná fáze rozvoje firem.

Stejně tak je v současnosti velmi diskutované téma životního prostředí, jehož součástí je i recyklace, a to na jakékoliv úrovni. Ať už se jedná o tuzemskou scénu (zákaz skládkování v roce 2030) nebo o tu globální (znečištění oceánů), toto téma rezonuje napříč společností.

Tématem této diplomové práce je internacionalizace vybraného podniku působícího v sektoru průmyslu. Přesněji se pak jedná o společnost PRAKTIK system s.r.o., jejíž předmět podnikání spadá do zpracovatelského průmyslu, a to do průmyslu recyklačního, kdy se zkoumaný podnik zabývá nejen recyklací elektroodpadů, jako jsou lednice, chladící zařízení, pračky, sporáky aj., ale i recyklací plastů, a to z automobilů a spotřebičů. Hlavním cílem diplomové práce je zhodnotit v jaké fázi internacionalizace se zkoumaný podnik nachází, vypočíst jakou úrovní internacionalizace disponuje a navrhnout, jak postupovat v případě, že by se chtěl soustředit buď na zvýšení internacionalizačního stupně anebo na obecný budoucí rozvoj podniku. Vedle toho práce předkládá popis internacionalizace na základě komplexní teoretické rešerše. Celá diplomová práce se dá rozdělit na dvě hlavní sekce, a to na teoretickou, kde jsou vysvětleny pojmy spadající do oblasti obchodu a internacionalizace, a praktickou, v níž je představen zkoumaný podnik a jeho průmysl s jejich následnou analýzou z pohledu internacionalizace.

Jak již bylo zmíněno, první část práce představuje důležitou interpretaci významných teoretických pojmů, které jsou nezbytné pro vymezení zkoumaného okruhu. Vzhledem k charakteru celé diplomové práce je tedy vysvětleno, co znamená samotný obchod v mezinárodním měřítku, jaká je jeho historie, jakou má funkci a jak se dá chápat. Dále je představena nejdůležitější úroveň obchodu pro tuto práci neboli obchod mezinárodní a jeho role.

Vedle toho se ve druhé části, která je již přímo zaměřená na internacionalizaci průmyslu a podniku, objevuje definování tradičních krokových přístupů internacionalizace a vstupů na zahraniční trhy. Právě na zmíněných přístupech a vstupech se dá nejvíce rozpoznat, v jaké fázi internacionalizace se zkoumaný podnik nachází a jakou její úroveň mu je možné přisoudit. Zároveň tato kapitola zahrnuje vysvětlení pojmů nadnárodní podniky a born globals, jakož i uvedení způsobů měření internacionalizace podniku, které slouží jako nezbytný podklad pro praktickou část práce.

Ve třetí části diplomové práce je představena vybraná firma, obor, v němž podniká, její vize, hodnoty, předmět podnikání, organizační struktura, počet zaměstnanců, CSR a produktové portfolio. Zároveň je zde naznačena dlouhodobá strategie podniku, která byla součástí impulsu pro vytvoření této diplomové práce. V neposlední řadě je představen tuzemský recyklační obor samotný, jakožto velmi specializovaný průmyslový sektor, a to z pohledu mikroekonomického, tedy na úrovni firem ze dvou pohledů – dodavatelského a konkurenčního (komparace firmy PRAKTIK system v porovnání s tuzemskými společnostmi).

Čtvrtá, a poslední část diplomové práce, se zabývá praktickým řešením jednotlivých cílů této práce, kterými jsou vyhodnocení úrovně internacionalizace společnosti PRAKTIK system a fáze, ve které se firma nachází. K analýze bude využito měření internacionalizace skrze indexy – Degree of internationalization scale, Index transnacionality, Internacionalizace potenciálu podniku aj., které je následováno návrhy pro zkoumaný podnik týkající se jeho budoucího vývoje na poli internacionalizace, respektive, zda má ve svém směru pokračovat, změnit ho či zda dosáhl pomyslného vrcholu v této sféře obchodu.

1 Obchod v mezinárodním měřítku

Obchodem je určitá ekonomická činnost (směna), při níž se realizuje koupě, respektive prodej zboží nebo poskytnutí služby za určitou úplatu. Obchod obsahuje všechny činnosti, které se váží jak k nabídce, tak také k poptávce mezi prodávajícím a kupujícím, a které resultují v uskutečnění transakce dle domluvených podmínek (Záboj, 2006).

Jak uvádí Fojtíková (2009) jednou z možností je uskutečnit jej přímo skrze výměnný obchod neboli tzv. barter anebo nepřímo pomocí peněz. Dalším způsobem, jak je možné obchod dělit, je podle úrovně, na jaké je uskutečňován, a tedy na maloobchod (vztah mezi prodávajícím a kupujícím), velkoobchod (mezi dodavatelem a odběratelem) a zahraniční obchod.

1.1 Historie a význam obchodu

V pravěku bylo hlavním úkolem pro každé společenství postarat se o své členy. Společným působením všech tak bylo schopno vyrobit si a zajistit potravu, oblečení či obydlí bez jakékoliv spolupráce s jinými skupinami. Začátky obchodu se tedy váží na dobu, kdy došlo k první dělbě práce, a tedy k separaci řemesla od zemědělství. Protože došlo k cílenému zaměření se na určitý druh práce byli jednotliví pracovníci nuceni měnit svou produkci za jinou, neboť nebyli schopní zajistit všechny své potřeby svépomocí. Zároveň s tím se úměrně zkvalitnily jednotlivé činnosti (Mulačová, 2013).

V prvopočátcích byl obchod realizován pouze mezi samotnými výrobci. Obchodovalo se na základě výše zmíněného barteru neboli pomocí výměny v naturálních jednotkách.

Základním problémem, a zároveň předpokladem, byla nutnost potřeby obou stran po statku toho druhého. Takový případ se však vyskytl jen zřídkakdy, a tak musely být uskutečňovány obtížné vícestranné obchody. Z toho důvodu se situace vyřešila vytvořením všeobecného platidla známého jako peníze (Mulačová, 2013).

Postupem času vznikaly situace, kdy střet nabídky a poptávky byl složitější, neboť producenti neuměli nad rámec své práce řešit obchodní činnost kvalitně. A tak se objevili prostředníci, jež převzali tuto fázi vztahu mezi výrobcem a spotřebitelem, které nazýváme obchodníci (Mulačová, 2013).

1.2 Funkce obchodu

Obchod se v čase formuje a zastává tak řadu různých funkcí. Mezi ně řadíme například:

• transformaci produkčního (dodavatelského) sortimentu na obchodní (odběratelský) - výrobci musí přizpůsobovat zboží přáním a potřebám svých zákazníků;

• schopnost přemostit vzdálenost mezi místem produkce a prodeje – v takovém případě musí obchod zajistit prodej výrobků na určitém místě, popřípadě jejich distribuci na potřebné místo;

• schopnost vyřešit odchylku mezi časem produkce a časem nákupu zboží – obchod musí zařídit promptnost prodeje nebo distribuce, tudíž udržuje potřebný rozsah zásob;

• zabezpečit kvantity a jakosti prodávaných výrobků – patří sem např. dobrá volba dodavatele, dobrá obsluha zásob či dobré vybavení a zázemí;

• zabezpečit zásobování s cílem ponížit cenu zboží ve vztahu k určitému stupni zásobování;

• zabezpečit platby dodavatelům – v současné době, kdy je mnoho firem, institucí atd.

výrazně zadluženo, je tato funkce v ČR zásadní (Mulačová, 2013).

1.3 Pojetí obchodu

Dle Záboje (2006), Mulačové (2013) a Štěrbová (2013) se obchod dá členit na tři hlavní oblasti. První z nich je jeho pojetí jako činnost (nebo také jako funkce), což je širší pojetí samotného obchodu. V takovém případě je charakterizovaný především směnou, jinak

řečeno uskutečněním nákupu a prodeje zboží a služeb za jiné zboží a služby, a to ve variantě přímé, známé jako barter, anebo variantě nepřímé, a tedy s využitím peněz. Do této kategorie patří i situace, kdy obchodujícím podnikem může být i samotný producent. To znamená, že vedle samotného prodeje musí výrobce nejdříve transformovat vstupy od dodavatelů na výstupy. Dané pojetí je někdy rozšířeno také o prodej služeb, které buď souvisí s prodejem zboží, jako například rezervace zboží, změna velikosti, montáž, nebo jde o výhradní prodej služeb, kam patří osobní služby, prodej produktů bank, prodej bytů atpod.

Druhým možným chápáním obchodu je jeho pojetí jako instituce, což je bráno jako užší smysl tohoto výrazu. V tomto případě se jedná o podniky, a jiné útvary, jejichž předmětem podnikání je především prodej zboží či služby bez jakýchkoliv průběžných změn, úprav atd.

Dá se tedy říci, že jde o prostředníky mezi produkcí a spotřebou. Pokud tedy nahlížíme na obchod jako instituci, je možné ho dále rozlišit na dva okruhy:

• obchod se zbožím ke spotřebě;

• obchod se zbožím pro další podnikání (Záboj, 2006, Mulačová, 2013, Štěrbová, 2013).

Obchod se zbožím ke spotřebě

Obchod se zbožím ke spotřebě je dnes znám pod výrazem B2C (business-to-costumer).

V knize autorky Mulačové (2013) se nejedná tedy o nic jiného nežli o zboží, které je určeno pro konečného zákazníka. Do tohoto okruhu se řadí především potraviny, oděvy, potřeby pro domácnost či zahradu, sportovní a turistické zboží, dopravní prostředky apod.

Dále se do tohoto okruhu dle Mulačové (2013) zahrnují například nákupy řemeslníků a malých producentů nebo jen určité druhy nákupů jiných podnikatelských subjektů či neziskových organizací. Uskutečnění těchto obchodů probíhá skrze specifické instituce nebo obchodní společnosti v užším pojetí.

Obchod se zbožím pro další podnikání

Obchod se zbožím pro další podnikání je v současnosti znám spíše jako B2B (business-to-business). Zde se jedná o jakékoliv prostředníky mezi produkcí, a právě obchodem se zbožím určeným ke spotřebě. V takovém případě jde buď o obchod s materiály a výrobními činiteli, anebo o obchod se zbožím, které je určeno pro další prodej v originální variantě, popřípadě po určitých úpravách. Takovéto obchody jsou poté realizovány společnostmi s daleko rozsáhlejším záběrem, než je tomu u obchodníků (Mulačová, 2013).

Poslední možné chápání obchodu je tvořeno spojením dvou předchozích (činnost a instituce) a nazývá se národohospodářské, jak ve své knize zmiňuje Štěrbová (2013).

Toto pojetí vychází z klasifikace, která je v České republice pevně zakotvena z Evropské unie, tedy z tzv. CZ-NACE. Konkrétně se pak jedná o speciálně oddělenou skupinu pod písmenkem G a její přesný název zní Velkoobchod a maloobchod; opravy a údržba motorových vozidel. Dle vyčlenění obchodu jako činnosti pak měříme jeho podíl v národní ekonomice, nicméně jde o velmi složitý proces. Právě díky zmíněnému vyčlenění může být jeho podíl i 100 % z hrubého domácího produktu v případě, že všechny produkované zboží a služby prostupují daným trhem.

Pro účel této diplomové práce pak bude z klasifikace CZ-NACE nejdůležitější skupina E, která zahrnuje aktivity – Zásobování vodou; činnosti související s odpady a sanacemi.

Z průběhu vyplyne, že stěžejní je kategorie 38310, a tedy Demontáž vraků a vyřazených strojů pro účely recyklace, kam spadá předmět podnikání zde později zkoumané firmy (CZ NACE, 2018).

Obecně existuje několikero dalších možných dělení obchodu. Pro tuto práci je nejdůležitější dělení podle teritoria/rozsahu působnosti, kdy se obchod dělí na vnitřní, zahraniční a mezinárodní (Mulačová, 2013, Štěrbová, 2013).

1.3.1 Vnitřní obchod

Vnitřní obchod, nebo také domácí či tuzemský, svou působností nepřesahuje hranice státu a zůstává tak pouze na celostátním či regionálním trhu. Jinak řečeno subjekty, kteří na trh vstupují (kupující a prodávající) setrvávají na domácím trhu. Spadají sem oba typy obchodů zmíněné Mulačovou (2013), a to jak obchod se zbožím ke spotřebě (B2C), tak také obchod se zbožím pro další podnikání (B2B). Přestože s postupem času síla a pozice globalizace obchodu neustále roste, pořád je vnitřní obchod významnou oblastí hospodářství, u níž se neočekává výrazný pokles ani v budoucnu. Jakémukoliv obchodníkovi totiž aktivita na vnitřním trhu stále přináší poměrně velké množství pozitiv například v podobě časové a ekonomické efektivity. Navíc nákupní chování spotřebitelů často vychází z jejich přístupu k národním produktům.

1.3.2 Zahraniční obchod

Štěrbová (2013) ho definuje jako obchod jedné národní ekonomiky nebo státu, v případě shodnosti jejich hranic, s ostatními národními ekonomikami, popřípadě státy (pro zjednodušení se budou v následujících dvou kapitolách považovat pojmy stát a národní ekonomika za totožné). V zahraničním obchodě se objevují tzv. zahraničněobchodní operace, které vyjadřují obchodní činnosti a organizace se zahraničním prvkem. Z jeho formulace pak vzniknou dva základní koncepty zahraničního obchodu.

První z nich je přeshraniční koncept. Přeshraniční koncept vychází z předpokladu přechodu zboží a služeb přes hranice státu, přičemž nezáleží na ekonomické příslušnosti zúčastněných subjektů (nejčastěji prodávající a kupující). V tomto případě se jedná o starší verzi pojetí zahraničního obchodu. Konkrétně se jedná o fyzický pohyb zboží přes hranice státu bez zřetele na to, jaké státní příslušnosti je prodávající a kupující (CZSO, 2020).

Druhý z nich je koncept národní, který vymezuje zahraniční obchod jako obchodní interakci mezi rezidenty a nerezidenty určitého státu bez zřetele na státní hranice. Tento

koncept je naopak mladší, oproti předchozímu, a přizpůsobuje se změnám ekonomiky na světové úrovni. Pokud je tedy tento koncept vztažen na ČR, je možné říci, že se jedná o obchod se zbožím mezi občany ČR a jejich zahraničními protějšky (CZSO, 2020).

Dále Štěrbová (2013) zmiňuje, že v realitě se objevuje i spojení obou konceptů v jedno pojetí zahraničního obchodu. Přeshraniční koncept se pak využívá při vytváření obchodních politik jak jednotlivých států, tak i větších integračních uskupení typu Evropské unie. Dále se využívá ke tvorbě zahraničněobchodních statistických přehledů. Na druhé straně národní koncept se aplikuje v ekonomické teorii a ve statistikách například HDP (= národní účty), platební bilance atd. Rozdíl mezi oběma koncepty je pak zřetelně vidět ve statistických přehledech zahraničního obchodu, kdy se rozdíly ve výsledcích s postupem času prohlubují.

Nejmodernější trendy ovšem přichází s novým konceptem neboli nálepkou Made in the World, kterou nejvíce podporuje organizace World Trade Organization – WTO (2011). Dnes natolik známý termín Made in China ve skutečnosti neznamená, že celý výrobek byl vyroben právě v Čínské lidové republice, ale byla tam uskutečněna konečná fáze jeho produkce.

Zatímco již zmíněný termín Made in the World naznačuje, že celá výroba byla situována prakticky na celém světě. Například, pokud budete vlastnit mobilní telefon s nálepkou Made in China, mylně se budete domnívat, že byl telefon vyroben pouze v Čínské lidové republice. Přidaná hodnota tohoto výrobku byla totiž reálně vytvořena jak v Evropě, tak také ve Spojených státech amerických atpod. Dokonce právě konečná fáze může tvořit nejmenší podíl z celého procesu.

V zahraničním obchodě, a především ve statistikách k němu vázaných, se nejčastěji pracuje s tradičními pojmy jako je zejména export (vývoz zboží a služeb přes hranice jednoho státu nebo prodej rezidenta nerezidentovi), import (dovoz zboží a služeb přes hranice jednoho státu nebo prodej nerezidenta rezidentovi), reexport (dovoz zboží a služeb přes hranice jednoho státu s následným vývozem), reimport (vývoz zboží a služeb přes hranice jednoho státu s následným dovozem), ale i s pojmy jako zušlechťovací styk či merchantingové obchody (Mulačová, 2013, Štěrbová, 2013).

S ohledem na předchozí odstavce je zřejmé, že dnešní pojetí pojmu Zahraniční obchod se nejčastěji, a především, využívá při statistických rozborech a není tomu jinak ani v případě České republiky, kdy Český statistický úřad tento pojem rovněž využívá. I přes to je zcela běžná záměna pojmů zahraniční a mezinárodní obchod, který je definován v následující kapitole.

1.4 Mezinárodní obchod

Zjednodušeně řečeno, u přeshraničního konceptu, mezinárodní obchod znamená spojení dvou nebo více přeshraničních obchodů. Pak je tedy možné tento typ obchodu charakterizovat jako spojení zahraničních obchodních činností dvou nebo více států (Malabika, 2016). V mezinárodním obchodě vystupuje několikero subjektů, mezi kterými dochází k ekonomickým transakcím s mezinárodním prvkem. Tyto subjekty řadíme do světové ekonomiky a patří k nim dle Štěrbové (2013):

• soukromé subjekty – zejména malé, střední či velké podniky a domácnosti;

• nadnárodní subjekty;

• subjekty veřejného sektoru – ministerstva, správa měst, centrální banky atpod.;

• subjekty neziskového sektoru – humanitární organizace.

Samotný mezinárodní obchod pak tvoří zejména subjekty soukromé a nadnárodní, jež převážně uskutečňují obchodní operace s mezinárodním přesahem. Pro lepší přehled se ve statistikách sdružují jednotlivé subjekty do větších celků, a to do zemí, integračních uskupení (EU, NAFTA, ASEAN, aj.), regionů a kontinentů. V neposlední řadě je do mezinárodního obchodu třeba zahrnout i subjekty, které se podílejí na jeho realizaci jako třeba instituce podporující vývoz, obchodní komory atd. (Mulačová, 2013).

Znovu lze mezinárodní obchod, stejně jako zahraniční, rozdělit na dva koncepty – přeshraniční a národní. První zmíněný pak sleduje seskupení zahraničních obchodů podle

předem objasněného (u ZO) přeshraničního konceptu. Naopak národní koncept představuje to samé nicméně podle konceptu národního. Dalším možným členěním mezinárodního obchodu je dle komoditního složení na mezinárodní obchod se zbožím a službami. Za významné sub členění tohoto typu obchodu je možné považovat jeho teritoriální složení, konkrétně je v knize Štěrbové (2013) myšlen:

• vnitro regionální obchod, kdy mluvíme o vnitřním trhu například Evropy, Severní a Jižní Ameriky či Asie nebo o vnitřním trhu zástupců různých integračních uskupení v rámci určitého regionu jako EU, NAFTA, ASEAN aj.;

• meziregionální obchod, kdy dochází k obchodní interakci mezi kupříkladu Evropou a Severní Amerikou nebo se jedná o zahraniční obchod EU, NAFTA apod.;

• světový obchod, kdy jde o komplexní pojetí všech států světa (Grath, 2016).

Štěrbová (2013) nejširší možné pojetí mezinárodního obchodu přirovnává ke světovému obchodu, který obsahuje tři základní hlediska, podle nichž se mezinárodní obchod v delším časovém horizontu ustanovuje:

• lokalizace výrobních faktorů či zdrojů (práce, půda, kapitál, informace, aj.) na základě geografického umístění, úrovně vyspělosti, vývoje v minulosti atd.;

• rozvoj celosvětové ekonomiky, včetně individuálních ekonomik, v delším období, jejichž interakce se prohlubuje v důsledku globalizace;

• dlouhodobé vzájemné působení jednotlivých ekonomik.

Naopak v krátkém časovém horizontu mezinárodní obchod determinují například:

• vnitrostátní poptávka;

• stabilita z pohledu makroekonomického, popřípadě politického;

• dostupnost úvěrů pro mezinárodně obchodní subjekty;

• rozvoj kurzů měn stejně jako světových cen výrobků;

• úroveň protekcionismu vnitřních trhů;

• úroveň podpory exportu.

1.4.1 Funkce mezinárodního obchodu a jejich význam pro internacionalizaci

Do mezinárodního obchodu spadá množství funkcí, které tato oblast ekonomiky plní proto, aby maximálně podpořila obchod v jeho světovém měřítku.

Transformační funkce

Nejznámější pohled na tuto funkci představuje obecně dodávka zboží nebo služby při přeshraničním styku. V takovém případě totiž dochází ke směně mezi samotnými výrobci a importéry, jež plní funkci distributora zboží či služby na daný trh. Tyto nové zdroje mohou využívat jak domácí výrobci, tak také domácí spotřebitelé anebo dochází k jejich reexportu, a tedy k opětovnému vývozu. Specifický vztah mezi sebou mají importér s exportérem, a proto je zpravidla vyčleňován od ostatních obchodních vztahů vzhledem k potřebě existence vyrovnané platební bilance (Štěrbová, 2013).

Tržně vyrovnávací funkce

Funkce tržně vyrovnávací má za svůj prioritní cíl vytvořit soulad mezi agregátní poptávkou a nabídkou, která se velmi frekventovaně stanovuje na základě tzv. „keynesiánské makroekonomické identity“, jejíž vzorec je ztvárněn níže (1).

(𝑋 − 𝑀) = 𝑌 − (𝐶 + 𝐼 + 𝐺) (1)

Kde: (X-M) představuje bilanci ZO Y představuje agregátní důchod

(C+I+G) představuje celkovou domácí poptávku (Štěrbová, 2013)

Rozdílný způsob, který taktéž stanoví harmonii mezi dříve zmíněnými ukazateli je v případě, že rovnici (1) spojíme s rozdílným vysvětlením vnitřního obchodu, což nám dokazuje další z rovnic (2).

𝑌 = 𝐶 + 𝑆𝑣 + 𝑇 (2)

Kde: C představuje výdaje soukromé spotřeby

Sv představuje celkovou výši úspor

T představuje daně bez transferů (Štěrbová, 2013)

Další možné vysvětlení ukazuje rovnice (3), jež propojuje zahraniční obchod s dvěma rozdílnými bilancemi – veřejného rozpočtu a úspor a investic.

(𝑋 − 𝑀) = (𝑆𝑣 − 𝐼) + (𝑇 − 𝐺) (3)

Kde: Sv-I představuje bilanci úspor a investice T-G představuje bilanci veřejného rozpočtu

Pokud daná ekonomika chce vygenerovat kladnou bilanci, musí tedy, jak z rovnice vychází, vzniknout buď přebytek úspor a investic anebo veřejného rozpočtu, respektive schodek úspor a investic či veřejného rozpočtu (Štěrbová, 2013).

Poslední rovnice (4) v této kapitole nám vnější ekonomický soulad vykresluje díky konfrontaci mezi kapitálovými transakcemi a zahraničním obchodem.

(𝑋 − 𝑀) = −𝑁𝐶𝐹 (4)

Kde: NCF představuje čisté kapitálové transakce mezi tuzemskem a zahraničím (Štěrbová, 2013)

Proporcionální funkce

Proporcionální funkce pak řeší taktéž harmonii mezi agregátní nabídkou, ale tentokrát ve spojitosti se zahraničními obchodními činnostmi státu a zároveň se zabývá odstraněním nesouladu mezi zahraničím a vnitřní ekonomikou. V neposlední řadě se snaží o zvyšování hospodářské úrovně vnitřní ekonomiky neboli pracuje na maximálním vyrovnání se rozvinutým ekonomikám v zahraničí (Štěrbová, 2013).

Transmisní funkce

Tato funkce je postavena především na získávání informací, jež se týkají velkého množství oblastí a pochází z různých zdrojů. Následně dochází k jejich implementaci do vnitřní ekonomiky, což výrazně zvyšuje její konkurenceschopnost. Konkrétně je pak na jedné straně potřeba adaptovat jakékoliv zboží nebo služby pro trhy, které to vyžadují při jejich vývozu a na straně druhé rozšířit konkurenční boj na trhu vnitřním při opačném toku zboží/služeb – dovozu (Štěrbová, 2013).

Růstová funkce

Pro vymezení růstové funkce je nejlepší představit dvě oblasti, z nichž první nejlépe zobrazuje výpočet HDP výdajovou metodou (5), který nám ukáže, jak dochází k povzbuzení růstu HDP pomocí zahraničního obchodu.

𝐻𝐷𝑃 = 𝑉𝐾𝑆 + 𝑇𝐻𝐾 + (𝑋 − 𝑀) (5)

Kde: VKS představuje výdaje na konečnou spotřebu THK představuje tvorbu hrubého kapitálu

Z rovnice je zřejmé, že pokud je chtěné povzbudit HDP, musí se v ekonomice dosáhnout kladné výkonové bilance (Štěrbová, 2013).

Druhou zde řešenou oblastí je tvorba ideálního specifického profilu ekonomiky. V tomto případě se jedná o zapojení domácí ekonomiky do mezinárodní dělby práce právě pomocí zahraničního obchodu. Takový proces má za hlavní cíl zvednout jak produktivitu, tak také spotřebu celé ekonomiky. Specifické prvky dané ekonomiky mohou být formulovány různými ukazateli jako například rozdíly absolutních a relativních nákladů práce, vybavenosti půdou, prací a kapitálem atpod. (Štěrbová, 2013).

2 Internacionalizace

Makroekonomický pohled je z hlediska mezinárodního obchodu měřitelný řadou výpočtů, nicméně pro internacionalizaci podniku je důležitý pohled mikroekonomický, který předkládá tato kapitola. Firmy totiž v určité fázi podnikání dospějí do stavu, kdy dalším možným způsobem, jak posunout své podnikání je vstoupit na zahraniční trh. K takovému kroku podniky přistupují hned z několika důvodů. K základním motivům pak např.

Vochozka (2012) řadí dosažení vyššího zisku, stagnaci na tuzemském trhu, přístup do nových oblastí, zvýšení konkurenceschopnosti jak na domácím trhu, tak na zahraničním, zaplnění mezery na zahraničním trhu, získání většího množství devizy aj.

2.1 Internacionalizace průmyslu

Internacionalizace průmyslu je téma, které nemá mezi odbornou veřejností jednotný výklad.

Častokrát se však objevuje názor, že internacionalizace průmyslu je prováděna skrze internacionalizaci výzkumu a vývoje, respektive technologickou internacionalizaci jednotlivých firem, což ve své knize popisuje i Dodgson (2018). Ten udává řadu motivů, jejichž důsledkem může být taková internacionalizace. Například se jedná o doprovodný jev v případě, že již část určitého podniku internacionalizací prošla a je tak následována internacionalizací technologií na podporu daného podniku v dané oblasti. A právě vývoz svého technologického know-how do oblastí, kde ještě neexistuje je možné považovat za internacionalizaci průmyslu. Dalším důvodem může být státní zásah do investic v zahraničí, kdy jako podmínku takové investice ve své zemi stanoví zvýšení výdajů na vývoj a výzkum, a tedy i na technologický pokrok, což opět může vést k internacionalizaci celého průmyslu.

Samozřejmě, vedle již zmíněných důvodů, je jedním z největších hnacích motorů pro internacionalizaci průmyslu zvýšení konkurenceschopnosti v globálním měřítku.

V pokročilejších fázích internacionalizace průmyslu je absolutně nezbytnou součástí kooperace různých subjektů. Dodgson (2018) zmiňuje fakt, že právě s měnicími se preferencemi zákazníků, rychle se zlepšujícími technologiemi, zvyšujícími se fixními

náklady a v současné době opět rostoucím protekcionismem je správně řízená aliance nejlepším mechanismem, jak působit na globálních trzích. Stejně tak je důležité rozšiřovat svou profesní síť, která je taktéž součástí takové spolupráce.

Zároveň Dogson (2018) popisuje pojem „techno-globalization“ (v překladu technologická globalizace), který popisuje internacionalizaci technologie, jež šla ruku v ruce s nárůstem vzniku nadnárodních profesních sítích a strategických aliancí mezi podniky. Jak již bylo zmíněno, ty měly vést ke konkurenční výhodě na globálních trzích pomocí sdílení technologického know-how či kooperaci při vývoji nových technologií, a to vše mělo a má za následek internacionalizaci průmyslu, neboť dochází k přenosu technologií po celém světě.

2.2 Tradiční krokové přístupy k internacionalizaci podniku

Tento přístup, jak uvádí Zapletalová (2012), je přesným odrazem svého názvu, kdy se jedná o posloupnost několika na sebe navazujících kroků, přičemž oddělujícím prvkem je čas.

V mezičase mezi jednotlivými kroky pak vždy podnik kumuluje zdroje, které se později použijí na provedení následujícího kroku. Zprvu se tedy podnik snaží stabilizovat svou situaci na domácím trhu tak, aby mohl být činný i za hranicemi mateřského státu.

V řadě odborných literatur je možné v rámci krokových přístupů registrovat celou řadu modelů od mezinárodního životního cyklu produktu, přes U-Model, až po I-Modely a Stopfordův model (Zapletalová 2012).

V prvním ze zmíněných modelů, a tedy v mezinárodním životním cyklu produktu, lze dle Zapletalové (2012) rozdělit internacionalizaci do 3 různých fází:

• Nový výrobek – přenesení nového a zdokonaleného produktu ze zahraničí na trh domácí

• Zrající výrobek – vývoz na vysoké úrovni dovolující spustit produkci přímo v daných

státech

• Standardizovaný výrobek – inovacemi na trhu destabilizovaný podnik zaměřující se na snížení nákladů, což vede ke standardizaci výroby

Další v pořadí je U-Model, jenž je produktem Uppsalské školy a jehož hlavní premisou je internacionalizování podniků po určitých úsecích. I tento model předpokládá, že na začátku je rozvoj činností nejprve na trhu domácím (Zapletalová, 2012). Dle Jurka (2012) lze U-Model dělit na dvě pojetí, a to koncept stupně zapojení a koncept psychické vzdálenosti.

Obrázek 1: Mechanismus internacionalizace U-Modelu Zdroj: Zapletalová (2011)

Detailnější pohled na koncept stupně zapojení nabízí Johanson (2009), který jej dělí na 4 úseky:

1. Nepravidelná vývozní činnost

Pro tuto fázi je charakteristická neznalost zahraničního trhu exportující firmou či absence zdrojových vazeb, kdy je první volbou pro daný podnik vývoz do sousedních, a tedy jemu známých států.

2. Vývoz skrze nezávislé agenty

Jak název napovídá, k internacionalizaci je využito specializovaných subjektů, které zařizují informační a distribuční propojení na vybraném zahraničním trhu. Výhodou je získání přesných informací o trhu s nižším rizikem nežli v případě přímého prodeje.

3. Dceřiná společnost

Tato fáze je důsledkem zvyšující se poptávky, respektive vzniku potřeby přímo kontrolovat

prodejní aktivity na daném zahraničním trhu. Právě to ji umožňuje kompletně řídit a organizovat zmíněné prodeje.

4. Produkce v zahraničí

Poslední fáze je nejnáročnější, neboť dochází k založení výrobního závodu v zahraničí, což ovlivňuje spousta okolností (celní bariéry, transportní náklady atpod.), nehledě na kapitálovou náročnost.

Koncept psychické vzdálenosti Zapletalová (2011) formuluje jako řadu okolností vytvářejících bariéry pro plynulý tok informací mezi firmou a konkrétním trhem za hranicemi trhu domácího. Těchto bariér v praxi existuje mnoho, například jazykové, kulturní, politické, průmyslové atd. (Ruzzier, 2006).

I-Model, nebo také Inovační model, je dalším modelem, který je odbornou veřejností řazen do tradičních krokových přístupů. Tento přístup dle Ruzziera (2006) vnímá jednotlivé úrovně v internacionalizačním procesu jako inovaci daného podniku v oblasti exportu. I tento model obsahuje několik na sebe navazujících fází. Protože neexistuje jednoznačná shoda v počtu a charakteru jednotlivých fází, jak tvrdí Welch (2014), je možné nalézt několik forem I-Modelu, jako například výklad od Bilkey a Tesara, Cavusgila (2009) či Czinkoty (1982).

U veškerých přístupů se ovšem jedná o velmi podobný proces, což je možné demonstrovat kupříkladu na porovnání přístupu od Cavusgila a Czinkoty (Zapletalová, 2011):

Cavusgil (2009) definuje tyto fáze:

1. Prodej na domácím trhu

2. Aktivní hledání informací a jejich analýza směrem k exportu 3. Experimentální vývozy na psychologicky blízké zahraniční trhy 4. Přímý vývoz na větší množství zahraničních trhů

5. Rozdělení zdrojů zvlášť pro trh domácí a zahraniční

Czinkota (1982) definuje, dle Zapletalové (2011), tyto skupiny podniků ve vztahu k zahraničním aktivitám:

1. Podnik bez zájmu

2. Podnik s částečným zájmem 3. Zkoumající podnik

4. Experimentující podnik

5. Zkušený malý vyvážející podnik 6. Zkušený velký vyvážející podnik

Posledním modelem je takzvaný Stopfordův model, který je výsledkem výzkumu vedeným Johnem M. Stopfordem, jež na vzorku 187 amerických firem zjistil, že opravdu dochází k postupnému zapojování se do zahraničně-obchodních aktivit, jako tomu bylo u předchozích modelů, nicméně s rozdílem v podobě kooperace minimálně dvou firem z různých států. A znovu se je možné, dle Štracha (2009), určit čtyři fáze tohoto procesu.

Obrázek 2: Stopfordův model Zdroj: Štrach (2009)

V první fázi má podnik za cíl zjistit výhodnost a svůj zájem v zahraniční trh za pomoci nepřímých vývozních činností (s využitím partnerské firmy). Druhou fází je, že partnerská firma z načerpané zkušenosti z fáze první může přejít k dalšímu, náročnější kroku například v podobě nákupu licence na výrobu produktu na domácím trhu. To vede k nemožnosti kontrolovat zahraniční trh původní firmou, která logicky začne vyvíjet tlak na založení společného podniku, tedy joint-venture. Vše vyústí v poslední fázi, ve které dochází ke vzniku dceřiných společností v zahraničí s plnou kontrolou původní firmy (Štrach, 2009).

Všechny modely patřící do skupiny tradičních krokových přístupů internacionalizace se dají implementovat na jednotlivé druhy vstupů firem na zahraniční trhy, respektive právě jednotlivé vstupy mohou reprezentovat konkrétní model.

2.3 Vstupy firem na zahraniční trhy

Podoba mezinárodního obchodu je charakterizována Foretem (2012) hned několika časovými úsek. Její nejsnadnější formou je jednoduše export zboží nebo služeb, zatímco globální působnost firem je formou nejsložitější. Historický vývoj internacionalizace po 2. světové válce měl zjednodušeně takto definovatelný průběh:

• 50. léta = export

• 60. léta = rozšiřování mez. spolupráce

• 70. léta = éra zahraničních poboček

• 80. léta = začátek globalizace

Pomocí daných etap lze určit na jaké úrovni procesu internacionalizace se daný podnik nachází. Jednotlivým úrovním je možné přiřadit odpovídající organizační strukturu či způsob vstupu na zahraniční trhy.

Běžnou praxí bývá, že u podniků s mezinárodním přesahem jednotlivé úrovně internacionalizace probíhají souběžně v různých zemích světa. Zatímco v jedné se omezují pouze na vývoz, v druhé zakládají pobočky, ve třetí společný podnik atpod. (Foret, 2012).

Za základní druhy vstup na zahraniční trhy, které se pojí s internacionalizací, je možné zmínit u tuzemského působení (ne)přímý export, u zahraničního působení pak licenční jednání, uzavření smlouvy o managementu, joint-venture podniky (=zahraniční majetková účast) aj.

(Foret, 2012).

V teoretických biografiích, jako u Vochozky (2012), jsou nejčastěji formy vstupu na zahraniční trhy děleny na 3 skupiny:

1. Skrze exportní a importní operace (přímý/nepřímý vývoz)

2. Nenáročné na kapitálové investice (licence, zušlechťovací operace a mezinárodní výrobní kooperace)

3. Náročné na kapitálové investice

2.3.1 Exportní/importní operace

Zjednodušenou formou nejsnadnější úrovně mezinárodní aktivity je tzv. nepřímý vývoz, kdy pro vstup na zahraniční trh firma využívá služeb specializovaných prostředníků, kteří za ni obchody realizují. Hlavní nevýhodou této metody podle Foreta (2012) je pak ztráta kontroly zahraničně-obchodní činnosti společnosti. K tomuto druhu obchodní činnosti je možné, dle Vochozky (2012), využít řadu obchodních partnerů, kterými jsou:

a) Prostřednící

• Obchodují vlastním jménem, na vlastní účet a vlastní odpovědnost b) Výhradní prodejci

• Stejné jako u prostředníka s tím rozdílem, že dodavateli vzniká povinnost zásobovat zbožím vedeným ve smlouvě v dané oblasti jen daného odběratele

c) Obchodní zastoupení

• Obchoduje jménem zastoupeného a na jeho účet za účelem dlouhodobě uzavírat stanovené druhy smluv anebo obchodů

d) Komisionář

• Obchoduje vlastním jménem a na účet dodavatele (komitenta) za úplatu od komitenta a za účelem uzavřít jednoznačně určenou smlouvu

e) Mandatář

• Obchoduje jménem dodavatele (mandanta) a na jeho účet za úplatu od mandanta a za účelem zajistit obchodně-právní úkony nebo zařídit jinou činnost

Druhá, úrovňově náročnější forma obchodování se zahraničními subjekty je naopak vývoz přímý, který může být prováděn buď bez přímých investic (zboží je dodáno vícero zahraničním subjektům či jednomu výhradnímu zástupci) anebo za pomoci přímých investic, kdy dochází k zakládání reprezentačních kanceláří, poboček či dokonce dceřiných společností v zahraničí (Foret, 2012).

Exportní a importní operace se z pohledu tradičních krokových přístupů internacionalizace realizují v určitých fázích v každém z modelů, jež byly představeny v předchozí kapitole, a tedy jak u modelu mezinárodního životního cyklu produktu, tak také u U-Modelu, I-Modelu a Stopfordova modelu, a to především v prvotních fázích daných modelů.

2.3.2 Vstupy nenáročné na kapitálové investice

Taková forma vstupu na zahraniční trhy je, i z pohledu Machkové (2014), jako šitá na míru pro firmy, jež stále nejsou připravené na vynaložení značných finančních prostředků na přímou zahraniční investici, nicméně chtějí v rámci své strategie rozšířit působnost za hranice daného státu jinou formou nežli obyčejnými importními a exportními operacemi.

a) Licence

Tento způsob vstupu na zahraniční trh umožňuje příjemci licence využít určitých privilegií od poskytovatele jako např.: výrobní postupy, značku, vynález, know-how, obchodní tajemství aj. (Foret, 2012).

Foret (2012) pak rozlišuje celou řadu licenčních ujednání:

Patentové licence

• Využití patentem chráněných vynálezů

• Využití znalostí a zkušeností firmy v různých oblastech = licence know-how

• Vhodné pro podniky, které nemají dostatečný kapitál na přímé investice v zahraničí Licenční dohody

• Příjemci mohou využít poskytovatelem postoupené věci, např. technologickou vyspělost, know-how, image apod.

• Častokrát jediná možnost, jak penetrovat na protekcionistické trhy a předejít tak většině rizik

• Nevýhodou je, že poskytovatel nemá žádný dodatečný prospěch při úspěchu příjemce a po vypršení smlouvy se z příjemce může stát silný konkurent

Franšízové licence

• V tomto případě franšízor (poskytovatel) předává za úplatu franšizantovi (příjemci) právo k plnému využití franšízorových technologií, značky atpod.

• Franšizantovi pak vzniká povinnost dodržovat všechny stanovené pokyny od franšizátora – vzhled, sortiment, výrobkovou a cenovou politiku aj.

• Franšizátor tak vstupuje na zahraniční trh, aniž by musel přímo investovat a přebírat rizika spojená s proniknutím na nové trhy

Smlouvy o řízení

• Dodavatel předá odběrateli na základě smluvního ujednání manažerské schopnosti svých zvolených odborníků

• I u této formy vstupu na zahraniční trhy lze nalézt podobné prvky jako právě u předem zmíněných franšízingových licencí

b) Zušlechťovací operace

Zvláštnost samotných zušlechťovacích operací tkví ve faktu, že při nich dochází buď k finálnímu zpracování surovin, materiálů, polotovarů atpod. anebo k jejich zpracování částečnému, kdy tedy dojde k „zušlechtění“ v podobě posunu na vyšší úroveň dokončení předmětu plnění. Častokrát samotné operace probíhají skrze smlouvu o dílo, jak zmiňuje Machková (2014), a známe 2 typy těchto operací – aktivní a pasivní.

Aktivní zušlechťovací operace

• V tomto případě dochází k zahraniční objednávce v tuzemsku na zušlechtění například polotovarů, přičemž hlavní výhodu vidí objednavatel ve snížení nákladů na pracovní sílu.

• Objednatel pak může, společně s objednávkou, doručit i pomocné materiály, návody atpod.

Pasivní zušlechťovací operace

• Ty jsou přesným opakem aktivních operací, neboť dochází k objednávce od tuzemského subjektu, který využívá zpracování kupříkladu suroviny v zahraničí a následně takto zpracovanou surovinu znovu importuje zpět.

c) Výrobní kooperace

Výrobní kooperace, jak již samotný název napovídá, se projevuje v dělbě kompletní výroby mezi několik subjektů z různých států, kdy k finálnímu spojení výsledků jednotlivých výrob dochází buď v jednom nebo ve více státech. Samotná kooperace pak může fungovat i na jiné úrovni než té výrobní například ve vývoji atpod. Smlouva, která se k takovému typu spolupráce váže, je pak svou formou i obsahem čistě v rukou daných subjektů (Machková, 2014).

Výhod, dle Machkové (2014), je možné najít hned několik, ať už se jedná o rozdílné náklady v zapojených zemích či ve složitosti zdrojů financování, dostupnosti výrobních zdrojů aj.

I tyto vstupy firem na zahraniční trhy jsou zařaditelné do některých modelů krokových přístupů internacionalizace. U modelu mezinárodního životního cyklu produktu se jedná o fázi nového výrobku, například při přenesení (pomocí licence) nového výrobku ze zahraničí na domácí trh, či u Stopfordova modelu se může jednat o období mezi druhou a třetí fází, a tedy o období mezi nákupem licence od partnerské firmy a založením společného podniku.

2.3.3 Vstupy náročné na kapitálové investice

V knize od Mulačové (2013) je vstup s nutnou kapitálovou investicí brán jako nejvyšší možná úroveň internacionalizace a s ohledem na vynaložení značných finančních prostředků je charakteristický pro velké podniky. Nejznámějšími druhy kapitálových investic jsou ty přímé či portfoliové. Přímé zahraniční investice mají za účel založit, získat anebo rozšířit ekonomický vztah mezi 2 subjekty z 2 různých států, zatímco portfoliové tkví v koupi cenných papírů investora v podniku se sídlem v jiné zemi.

V různých ekonomických publikacích, jakož i u Machkové (2015), existuje celá řada přímých zahraničních investic:

a) Investice na zelené louce

Nejedná se o nic jiného než postavení/založení úplně nového podniku na úplně novém místě, proto název na zelené louce. Investice na zelené louce se často vyplatí z důvodu investičních pobídek jakožto podpory této formy vstupu na zahraniční trhy. Výhodou takového investování je pro danou zemi přínos značného kapitálu, know-how, technologického vybavení atpod., naopak pro investora pak dojde k rozšíření na zahraniční trh. K této formě se především přistupuje v zemích, kde prakticky není možná akvizice či fúze.

b) Akvizice

Nejsou tolik přínosné jako právě investice na zelené louce, stejně jako fúze, neboť investor přebírá již fungující podnik, a tedy nepřináší tolik kapitálu, technologií aj. Jak již bylo zmíněno, jedná se tedy o převzetí firmy či její části. Existují 2 formy takového převzetí, přátelské (zlepšení konkurenceschopnosti firmy) a nepřátelské (odstranění konkurence), kdy v převážné části dochází k převzetí přátelskému.

c) Fúze

I zde známe dva možné způsoby fúze a to sloučení, kdy dojde ke spojení dvou právních subjektů, přičemž zanikne původní společnost bez likvidace aktiv a pasiv, respektive tato aktiva a pasiva jednoduše přejdou na firmu, s níž se původní společnost sloučila, a splynutí, kdy zaniknou oba subjekty, jež využily této formy vstupu na zahraniční trh a vznikne společnost úplně nová.

d) Joint-venture

Tento typ vstupu na zahraniční trhy je již méně tradiční a z pravidla se definuje jako sdružování aktiv od různých subjektů s cílem vykonávat podnikatelskou činnost a podílet se na organizování a řízení podniku stejně jako na jeho zisku či ztrátě (Campbell, 2009).

I v tomto případě známe několik druhů takových podniků, jak píše Veber (2012):

• Full function joint venture = v případě, že společnost plní funkci samostatné firmy

• Cooperative joint venture = obdobné jako kartelová dohoda, neplní funkci samostatného podniku

e) Strategická aliance

Strategické aliance mají obdobný charakter jako Joint-venture s rozdílnou motivací k jejich vzniku. Zatímco u Joint-venture dochází nejčastěji ke spojení velké korporace s malou firmou, u strategických aliancí se spojují právě velké společnosti navzájem. Opět bychom mohli uvést dva hlavní příklady, tedy smluvní aliance bez kapitálové vazby či s kapitálovou vazbou.

Vstupy firem na zahraniční trhy náročné na kapitálové investice se taktéž objevují u krokových přístupů internacionalizace, a to dokonce u každého ze známých modelů, neboť každý z nich v určité fázi počítá se založením výrobního závodu za hranicemi státu domácího.

Vedle všech doposud zmíněných forem vstupu na zahraniční trhy existují i jejich nejvyšší úrovně, které jsou praktikované těmi největšími společnostmi na celém světě, a které jsou vůbec nejobtížnější formou jakéhokoliv podnikání. Takovýto typ internacionalizace se právě díky své odlišnosti od ostatních forem vstupu na zahraniční trhy bere jako nejvyšší možná úroveň internacionalizace. Do této kategorie řadíme nadnárodní podniky či tzv. born globals.

2.4 Nadnárodní podniky a born globals

Nadnárodní podniky

Khan (2016) ve své knize uvádí hned několik definic takového typu podnikání, což už dopředu naznačuje složitost daného tématu a zde je možné uvést si hned několik z nich.

• Jedná se o společnost, která má své hlavní sídlo v místě původu této společnosti (mateřský stát) a vyrábí, distribuuje produkty či nabízí služby v jiných zemích (hostitelské státy), kde založí pobočku nebo přidruženou společnost.

• Jedná se o společnost, která vyrábí a prodává svůj produkt v několik různých zemích a má nadnárodní vlastnické podíly jakož i nadnárodní management.

• Jedná se o společnost, která obchoduje a má aktiva ve dvou či více zemích.

• Jedná se o společnost, která má základnu v jedné zemi, ale operuje v jedné či více jiných zemích.

U nadnárodních podniků existuje hned několikero motivací, jež vedou podniky k tomuto kroku. Mezi ty hlavní lze zařadit získání schopnosti pružně reagovat a adaptovat se na podmínky na daném trhu, překonat obchodní či jazykové bariéry, maximalizovat zisk atpod.

(Mendelu, 2015).