Dříve, než sestavíme účetní výkazy, musí proběhnout účetní uzávěrka neboli „proces zaúčtování uzávěrkových operací a uzavření účetních knih“ (Bokšová , 2013, s. 489).
Účetní uzávěrku je možné rozdělit do dvou hlavních etap. První etapou jsou přípravné práce, do kterých spadá inventarizace a zaúčtování účetních operací na konci účetního období.
Druhou etapou je vlastní uzávěrka účetních knih, kam řadíme zjištění hospodářského výsledku před zdaněním, výpočet základu daně z příjmů a zaúčtování daňové povinnosti a nakonec uzavření všech účtů.
Inventarizace
Jedná se o zjištění skutečných stavů všeho majetku a závazků a ověření toho, zda zjištěný skutečný stav koresponduje s účetním stavem majetku a závazků. Dále se řeší, jestli nebyly dány důvody pro účtování opravných položek, oprávek či rezerv. (Alexander, 2004)
Při inventarizaci jsou zjišťovány také skutečnosti, jenž se účtují do knihy podrozvahových účtů. Uskutečnění inventarizace majetku a závazků je účetní jednotka povinna prokazovat po dobu 5 let po její realizaci. Při fyzické inventuře účetní jednotky zkoumají skutečný stav majetku počítáním, vážením, měřením a dalšími obdobnými způsoby, eventuálně je možno využít účetní záznamy, jenž platí jako důkaz o jeho existenci. (Alexander, 2004)
Etapa, kdy se zjišťuje skutečný stav majetku a závazků se nazývá inventura a lze ji rozčlenit na inventuru fyzickou a dokladovou. Fyzická inventura se provádí u majetku, u něhož je vizuálně možné zjištění jeho existence. Dokladová inventura se realizuje u takového
majetku, u kterého není uskutečnitelné vizuální ověření jejich existence, jež zahrnuje jiná aktiva, jiná pasiva a skutečnosti účtované v knize podrozvahových účtů. (Chalupa, 2016)
Inventarizační rozdíly
Tímto termínem se označují rozdíly při porovnávání skutečného stavu a účetního stavu, jenž nejsou prokazatelné způsobem, který je určen v zákoně o účetnictví, kdy:
- skutečný stav je nižší, než stav účetní. Tato skutečnost se nazývá manko, nebo také schodek u peněžních hotovostí a cenin,
- skutečný stav je vyšší, než stav účetní. Tato skutečnost je nazývána přebytek.
Inventarizační rozdíly se účtují do účetního období, v němž inventarizace zjišťuje stav majetku a závazků. (Alexander, 2004)
Účetní operace na konci účetního období
Pro věrné zobrazení hospodářské a finanční situace podniku je třeba do hospodářského výsledku zanést krátkodobé i dlouhodobé existující rizika a možné ztráty dříve než vzniknou.
Náklady, výnosy, výdaje a příjmy se musí řídit principem akruálnosti, tzn., musí být zaúčtovány do období, se kterým věcně i časově souvisejí. A v neposlední řadě se musí zaúčtovat případy, ke kterým sice ještě není doklad, ale už nastaly. Všechny operace vztahující se ke konci účetního období jsou popsány v následujících kapitolách.
Závěrečné operace u zásob
Účetní jednotka má na výběr, zda chce o zásobách účtovat způsobem A nebo B. U způsobu A se účtuje o zásobách průběžně přes účetní třídu 1 – Zásoby. Tyto stavy se dostanou do nákladů až při prodeji či spotřebě. U způsobu B je účtováno rovnou do nákladů. U způsobu B je nutné vést si velice pečlivou evidenci zásob. Díky této evidenci by účetní jednotka měla být schopna kdykoli během roku prokázat stav zásob. (Fišerová, 1997)
Na základě dokladové inventury mohou být zjištěny stavy nevyfakturovaných dodávek a zásob na cestě. Při uzavírání účetních knih je třeba věnovat těmto stavům zvýšenou pozornost. O nevyfakturovaných dodávkách se účtuje v případě, že dodávka byla doručena, ale nebyla vyfakturována. Není tedy známa přesná výše závazku. V tomto případě se účtuje
dodávka vyfakturována, ale dosud nebyla doručena. V tomto případě se účtuje na vrub účtu 119 – Materiál na cestě nebo účet 139 – Zboží na cestě. (Kovanicová Dana, 2012)
Časové rozlišení nákladů a výnosů
Náklady a výnosy musí vždy být zaúčtovány do období, s nímž věcně a časově souvisejí, nikoli do období, kdy došlo k platbě, a proto se je nutné náklady a výnosy časově rozlišovat na náklady příštích období, komplexní náklady příštích období, výnosy příštích období, výdaje příštích období a příjmy příštích období. Kontrola těchto účtů probíhá pomocí dokladové evidence, a proto se musí zkontrolovat podle analytické evidence, jestli jednotlivé tituly souhlasí se skutečností. (Ryneš, 2017)
Dohadné položky
Dohadné položky slouží k účtování skutečností, ke kterým účetní jednotky ke konci rozvahového dne nemá doklad, nicméně k nim došlo v průběhu běžného účetního období.
Aby byl zjištěn poctivý a věrný obraz společnosti, musí účetní jednotky tyto skutečnosti zaúčtovat. Pokud u položky neznáme současně všechny tři skutečnosti, což jsou účel, období a její výše, řadíme tyto položky do dohadných položek. Rozlišujeme dva druhy dohadných položek a to dohadné účty aktivní a pasivní. Na aktivní účty se zaúčtují dosud nezaúčtované pohledávky, které však časově a věcně souvisejí s uzavíraným obdobím, ale není známa jejich výše. U dohadných účtů pasivních se účtují nezaúčtované závazky, když nevíme jejich přesnou výši. (Ryneš, 2017)
Rezervy
Rezervy jsou řazeny mezi cizí zdroje. Jsou tvořeny z nevykázaného zisku, který se zařadí do nákladů. Kvůli zařazení do nákladů je možné říci, že snižují zisk, či základ daně.
(Kovanicová, 2012). Princip tvorby a čerpání rezerv musí být stanoven vnitropodnikovou směrnicí. Při inventarizaci je nutné pečlivě zkontrolovat, jestli všechny skutečnosti souhlasí.
Pokud skutečnost nesouhlasí, je nutné vzniklou změny řádně okomentovat. (Ryneš, 2017)
Kurzové rozdíly
Kurzové rozdíly vznikají tehdy, když účetní jednotka obchoduje se zahraničními partnery, tudíž má v účetnictví majetek a závazky, které jsou vyjádřené v cizí měně. Kurzové rozdíly
lze rozdělit do dvou skupin a to na kurzové rozdíly účtované během účetního období a kurzové rozdíly účtované ke konci rozvahového dne. Kurzové rozdíly účtované během účetního období vznikají kvůli rozdílu mezi kurzem, kterým byly tyto položky oceněny v den, kdy účetní případ vznikl a kurzem v den, kdy byly zaplaceny či prodány. Druhou skupinou jsou kurzové rozdíly účtované ke konci rozvahového dne. Tyto kurzy musí být přepočteny na základě platného kurzu ČNB. (Kovanicová, 2012)
Opravné položky
Opravné položky vyjadřují dočasné snížení hodnoty majetku. Jejich tvorba je spojena se zásadou opatrnosti. Při účtování těchto položek platí, že skutečná hodnota sledovaného majetku musí být nižší, než účetní hodnota. Tyto položky se netvoří, pokud se jedná o změny trvalého charakteru. Opravné položky tvoříme k dlouhodobému majetku, pohledávkám, zásobám a krátkodobému finančnímu majetku. (Kovanicová, 2012)
Odpis pohledávek
Odpis pohledávek je řešen dvěma způsoby a to buď tvorbou opravné položky k pohledávce, jedná-li se pouze o přechodné snížení její hodnoty, nebo odpisem pohledávky, domnívá-li se věřitel důvodně, že se jedná o trvalé snížení hodnoty pohledávky. Odpisy pohledávek mohou provádět pouze poplatníci, kteří vedou účetnictví, ne ti, kteří vedou daňovou evidenci. (Ryneš, 2016)
V případě, že se hodnota pohledávky sníží trvale, tzn., neexistuje reálná šance na její vymožení z důvodů neznámého místa pobytu dlužníka nebo z důvodu uplynutí promlčecí lhůty, je účetní odpis zaúčtován na MD 546 (nedaňový účet) a na D 311.
Zjištění hospodářského výsledku před zdaněním
Aby bylo možné posoudit hospodaření účetní jednotky, je nutné znát hospodářský výsledek, který je jedním z nejdůležitější kvantitativních ekonomickým ukazatelů, ke kterým účetní jednotka přihlíží. Hospodářský výsledek zjistíme porovnáním nákladů a výnosů. Po porovnání mohou nastat dvě situace. Účetní jednotka vykazuje ztrátu nebo zisk.
(Kovanicová, 2012)
Výpočet a zúčtování daně z příjmů
Výsledek hospodaření udává výsledek hospodaření z běžné činnosti, ve kterém je obsažena provozní a finanční činnost. Bohužel ne všechny náklady a výnosy jsou daňově uznatelné, a proto je nutné převést hospodářský výsledek na základ daně (Sedláček, 2005). Seznam položek, o které je nutné výsledek hospodaření upravit, je uveden v zákoně o dani z příjmů.
Tento zákon podrobně určuje, jak převést hospodářský výsledek na základ daně. Jedná se buď o případy, kdy je nutno výsledek hospodaření zvýšit nebo o skutečnosti, o které lze výsledek snížit. (Ryneš, 2017) Od 1. 1. 2016 je sazba daně z příjmů právnických osob 19%.
Uzavření účetních knih
Poslední etapou účetní závěrky je uzavření účetních knih k rozvahovému dni. Otevírání a uzavírání knih reguluje vyhláška č. 500/2002 Sb. a Český účetní standard pro podnikatele č. 002. Proces uzavření účetních knih zahrnuje zjištění obratů stran Má dáti a Dal jednotlivých syntetických účtů, zjištění konečných zůstatků aktivních a pasivních účtů a konečný stav účtů nákladů a výnosů, účetní převedení nákladových a výnosových účtů podvojným zápisem do závěrkového účtu 710 – Účet zisků a ztrát a nakonec uzavření účetnictví převedením rozvahových účtů podvojným zápisem na závěrkový účet 702 – Konečný účet rozvažný a převedením zůstatku na účtu 710 – Účet zisků a ztrát podvojným zápisem na účet 702 – Konečný účet rozvažný, který tím bude vyrovnán. (Kovanicová, 2012)