Česká (československá) historie - 3 Vznik svazů vodního lyžování

V bývalém Československu byly první pokusy prováděny v roce 1955 ve Vranově nad Dyjí, kde učitel s žáky sportovního kroužku jezdil za malým parníkem. Je

1 CWSF. CWSF [online]. 2014 [cit. 2015-04-14]. Dostupné z: http://www.cwsf.cz/co-je-vodni-lyzovani-str-26.html

2 CWSF. CWSF [online]. 2014 [cit. 2015-04-14]. Dostupné z:

http://www.cwsf.cz/cwsf/main/about/what.html

velmi zajímavé, že i přesto, že nemáme ani moře, ani tolik jezer, tak se tento sport stal v Čechách dosti oblíbený a vyhledávaný. V roce 2003 oslavilo vodní lyžování své čtyřicáté výročí založení v naší republice. Tento krásný vodní sport, který může být pro některé zcela neznámý, odstartoval vystoupením při závodech vodního motorismu v Doksech, nedaleko od Mladé Boleslavi a hradu Bezděz.

Na začátku šedesátých let, ze své služební cesty v Austrálii, dovezl pracovník Pragoexportu, což je česká exportní společnost, která působí ve střední i východní Evropě a má širokou škálu služeb, Jaroslav Malík první lyže, a začali s prvními nadšenci, kteří se o tento sport zajímali, lyžovat ve Vraném nad Vltavou.

Za tzv. průkopnickou rodinu vodního lyžování můžeme také považovat rodinu pana Jiřího Šedivého z Jihlavy, která se jako první odvážila vyzkoušet potěšení z pro nás nového vodního sportu a to v roce 1965 až 1966 právě na Vranovské přehradě v zátoce, který se nazývá Farářka, kde se shodou okolností nacházela i jejich chata. Pan Šedivý nejdříve musel vymyslet, jak a z čeho sestrojit zařízení, které je pro tento sport potřebné, nejdříve používal motor z motocyklu Jawa 350, ale později zvolil silnější motor a to z automobilu Wartburg.

Rodina Šedivých však nebyla sama, která se o tento nový, atraktivní sport zajímala. V okolí zátoky narazili na jistého pana Nedělku z Havlíčkova Brodu, který se zabýval stejným druhem sportu, a proto mezi nimi byla ze začátku jistá nevraživost a rivalita, která se ukončila díky stejnému odhodlání a zapálení, a proto začali spolupracovat. Jejich společné snažení však přerušilo na konci šedesátých let ochranářské opatření, které bylo zavedené na celé Vranovské přehradě. Ochranáři chtěli přehradu uchovat jako nádrž na pitnou vodu a domnívali se, že motorové čluny, které jsou potřebné k tažení lyží, budou vodu znečišťovat. Proto se pan Šedivý rozhodl hledat jiná místa pro vybudování zázemí vodního lyžování a jeho snaha se realizovala v Třešti u Váňovského rybníku, který byl ideální pro svoji hloubku, velikost, přiléhající krajinu a okolí.

Nejprve se musela vyřešit počáteční nedůvěřivost Rybářského svazu, který byl jeho vlastníkem, jelikož místní rybáři se z počátku domnívali, že kvůli lyžování budou ryby v ohrožení, a dojde k jejich úbytku nebo poškození. Lyžaři však měli dobré argumenty, například, že vrtule, pohánějící člun čeří vodu a napomáhá k okysličování vodní hladiny, které rybáře nakonec přesvědčily. Posledním bodem jednání však bylo i přislíbení, že lyžaři se budou o své čluny, které slouží k táhnutí, svědomitě starat

a budou dbát, aby jejich loď byla v dokonalém technickém stavu a nedošlo k úniku škodlivých a pohonných látek a samozřejmě oleje. Výsledkem tedy bylo, že v roce 1967 Rybářský svaz souhlasil s provozem vodního lyžování a panu Šedivému se jeho právě tam nachází. Pokračování o průběhu vodního lyžování bude uvedeno v bodu 2.4.

Historie vodního lyžování v Kostelci.³ 2.3 Významné historické vývojové etapy

1. etapa 1963–1973

- zakládání kroužků a oddílů vodního lyžování

- rozhození sítí po nových sportovcích a adeptů pro tento sport - školení trenérů a rozhodčích

- omezení činnosti – zákaz přístupu motorových člunů na vodní plochy 3. etapa 1980–1988

- změna podmínek mistrovských soutěží a změna ve věkových kategoriích - úspěchy v juniorské kategorii na ME a MS

3 Nálepa, 1973

4. etapa 1988 – dodnes

- první verze realizace elektrických vleků - Bruno Rixen – lyžařský vlek

- vleky uvedené do provozu na Těrlické přehradě, v Hlučíně, Stráži pod Ralskem⁴

2.4 Historie vodního lyžování v obci Kostelec

Jak již bylo uvedeno v bodu 2.1. Česká (československá) historie, byl Jiří Šedivý zaujat slibnou hladinou Silničního rybníku, a proto na místním národním výboru přednesl svůj požadavek, který byl zaznamenán místním kronikářem Jaroslavem Brůnem, a díky tomu máme z roku 1969 první písemný záznam o kontaktu Kostelce s vodním lyžováním. Po odhlasování a odsouhlasení všech členů rady už ničemu nebránilo, aby průkopník Šedivý dokončil, co začal a uskutečnil měření, zda je rybník svou hloubkou pro lyžování vhodný. Toto měření přineslo velmi uspokojivé výsledky a vodní lyžaři mohli pod oddílem tělovýchovné jednoty Ekonom Jihlava začít s tréninky. Jelikož vodních lyžařů, kteří byli evidováni ve sportovním odvětví Svazu vodního motorismu, začalo přibývat, vznikaly samostatné organizace vodních lyžařů.

Těmi se stal Český svaz, který vznikl 26. dubna 1969 a řídil ho předseda Milan Heinik a mezi další svazy vodního lyžování patřily Slovenský a Ústřední.⁵

4 RSPORT. RSPORT [online]. 2014 [cit. 2015-04-14]. Dostupné z:

http://www.rsport.cz/index.php?action=10202&id_detail=208&id_p=106

5KOSTELEC. Kostelec u Jihlavy [online]. 2014 [cit. 2015-04-14]. Dostupné z: http://www.kostelec-u-jihlavy.cz/historie-vodniho-lyzovani-v-kostelci/d-1215/p1=1010

3 Vznik svazů vodního lyžování

Jaroslav Malík, který byl již zmiňován ve spojení s prvními lyžemi, se v roce 1963 dostal do vedení nově vytvořené komise Svazu vodního lyžování. Tato komise měla za úkol vytvořit pětiletý plán, který zahrnoval tři hlavní úkoly.

První z úkolů komise bylo, získat co nejvíce zájemců a aktivních sportovců, kteří měli o vodní lyžování zájem a snažit se, aby je tento sport natolik zaujal, aby u něho vydrželi. To byl zase dílčí úkol pro oddíly vodního sportu, jelikož není vůbec jednoduché mladé lidi zaujmout něčím novým, natož vzbudit v nich zájem.

Dalším úkolem komise bylo zajistit každému oddílu, který se vodnímu lyžování věnoval, tažná lana, která jsou nezbytnou součástí vybavení, a bez kterých by se v žádném případě neobešly.

Třetí úkol se týkal proškolení tělovýchovných pracovníků, aby došlo k předávání informací a mohlo se soutěžit a závodit na vysoké úrovni.

Psal se rok 1967, kdy bylo zaregistrováno 42 oddílů s 1840 členy a to byl pro vodní lyžování velký úspěch. Skutečnost pořádání regulérních soutěží byla podpořena dovozem výkonnějších motorů značky Mercury a člunů Havel, se kterými jsme se mohli vyrovnat i některým mezinárodním klubům. Co se týče školení trenérů a rozhodčích, musela komise, tvořená již znovu zmiňovaným Malíkem, vyhledat pomoc u zahraničních demonstrátorů a lektorů, a díky nim bylo proškoleno dalších 120 osob.

Členové komise se snažili tento sport zprestižnit a více propagovat, a proto v roce 1966 13 trenérů absolvovalo první trenérský kurz a zahájili tím kvalifikovanou přípravu pro tento sport. Kvalitu vodního lyžování, bez pochyby zvedl i fakt, že se komise rozhodla, pro výměnu závěsných motorů za zabudované a to značky Boesch 510, tento záměr se uskutečnil až v roce 1970 a do roku 1975 bylo dovezeno 18 motorů.

Vývoj a kvalita vodního sportu se stále zvyšovaly, a proto byly pro funkcionáře vodního lyžování organizovány různé zájezdy, za účelem účastnit se mezinárodních zahraničních závodů.

Obrázek 1: Vodní vlek (Zdroj: Wakemerkur)

Mezi první zájezdy patřil zájezd do Temple sur Lot ve Francii na ME, později ME v Belgii a Itálii a MS v Londýně. Tyto zájezdy měly být příkladem a měly přinést zkvalitnění našeho českého vodního lyžování. ⁶

3.1 Historie vlekového lyžování

První vodní vlek byl postaven v Německu v roce 1962 a stal se tak průkopníkem vodních vleků ve světě. Ovládání vodních vleků se od minulých let nezměnilo a zůstaly i stejné technologie. Jediné, co se změnilo, byla výška uchycení lan a počet stožárů z dřívějších čtyř na pět až šest, za účelem plynule průjezdné zatáčky, jelikož po zvýšení počtu stožárů nemají tak ostrý úhel. Hlavním důvodem tedy bylo, aby vodní lyžování nebylo tak nebezpečné a bylo snadnější na ovládání a naučení. Tento fakt měl přilákat širší veřejnost a tím se mělo vodní lyžování stát atraktivním, vyhledávaným sportem.

Nejpopulárnějším se stal v Německu a ve Francii, jelikož v těchto zemích patřilo alpské lyžování k velmi oblíbeným sportům, a tudíž si příznivci lyžování chtěli tuto zábavu dopřát i v letním období. ⁷

3.2 Rekreační vodní lyžování

Při rekreačním lyžování si závodník může zvolit rychlost sám podle svých dovedností, aby mu co nejvíce vyhovovala. Lyžař je tažen lanem, které je zachyceno ze shora závěsem, který je přidělán k dalším dvěma ocelovým lanům, díky kterým může lyžovat najednou i více návštěvníků vodní zábavy.

6 RSPORT. RSPORT [online]. 2014 [cit. 2015-04-14]. Dostupné z:

http://www.rsport.cz/index.php?action=10202&id_detail=208&id_p=106

7 CWSF. CWSF [online]. 2014 [cit. 2015-04-14]. Dostupné z:

http://www.cwsf.cz/cwsf/main/about/what.html

Jestliže dáme přednost lyžování za člunem, jsme taženi na laně, které je uchycené za tažný sloupek. Toto lano je pevně připoutáno právě ke člunu a na jeho konci je umístěna hrazda, za kterou se sportovec drží a následuje jízda buď po jedné, nebo obou lyžích. ⁸

3.3 Závodní vodní lyžování

Při vodním závodním lyžování je třeba dodržovat určitá pravidla, která s tímto sportem souvisí. Základní princip jízdy je postavený stejně jako při rekreačním lyžování. Rozdílným faktorem je však vybavení, a to především lyže a samozřejmě dráha, po které závodník jezdí. Závodní lyžování je velmi rychlá záležitost, a to hlavně díky rychlým lyžím. Tyto lyže jsou specifické nejen svou rychlostí, ale jsou užší a lépe se ovládají. Z toho důvodu jsou pro začátečníky málo stabilní a hůře by se na nich začínalo, a akorát by nováčky odradily. Areály, které pořádají závody, musí být i speciálně upravené a musí tam být dostatečný prostor, pro již zmiňovanou dráhu vytyčenou bójemi, která je nezbytnou součástí závodu. V samotném závodě se lyžaři střetnou celkem ve třech disciplínách a to slalomu, skoku a trikové jízdě. Vítěz se určuje pro každou kategorii zvlášť a tak je to i u vybavení, které je pro každou disciplínu odlišné.

3.3.1 Struktura závodu – slalom, figurální jízda, skok Slalom

Slalom je jedna z oblíbených disciplín vodního lyžování, jak pro lyžaře, tak pro diváky. Profesionální závodění souviselo i s finančním ohodnocením, které bylo specifické právě pro slalom.

Při této disciplíně je nejdůležitější perfektní technika jízdy, rytmus a rychlost.

Ve slalomu není možná náprava, a proto musí být jízda bez chyby. Závodník je tažen za člunem vždy konstantní rychlostí. V této disciplíně se zvyšuje mezi jednotlivými průjezdy rychlost o 3 km/hod., jestliže závodník objede všech šest bójí a projede vstupními i výstupními bójemi. Kategorie do 12 let, jak chlapci, tak děvčata mají nejnižší možnou rychlost 28 km/hod. a pro kategorii do 14 let je to 34 km/hod. Pro chlapce od 14 let je nejnižší rychlost 37 km/hod. a do jejich 17 let mohou jezdit maximální možnou rychlostí 55 km/hod.

8 Mergental, 2004

V kategorii pro plnoleté, což je nad 18 let, je pro muže dána maximální možná rychlost 58 km/hod. a nejvyšší rychlost u žen dosahuje 55 km/hod. Na trati je rozloženo šest objezdových bójek a úkolem lyžaře je, projet skrz vjezdní branku, která je ve stejné úrovni jako člun. Poté musí střídavě objíždět tři bóje na pravé a tři bóje na levé straně.

Posledním úkolem závodníka je, projet výjezdovými bójemi. Jestliže se závodníkovi podaří správně technická a úspěšná jízda, zvyšuje se rychlost o 3 km/hod. Při dosažení maximální rychlosti se také zkrátí lano, které je dlouhé 18,25m. Varianty pro zkracování lana jsou buď na 16m, 14,25m, 13m, 12m, 11,25m, 10,75m, 10,25m a 9,75m.

Nejlepším českým lyžařem této disciplíny se stal Daniel Odvárko, který projel čtyři bóje na laně dlouhém 9,75m a mezi ženami se stala rekordmankou Martina Zlatohlávková se třemi a půl bójemi na dvanáctimetrovém laně. Mezi světové rekordmany z roku 2005 patří Američan Chris Parrish, který dosáhl jeden a půl bóje na laně v délce 9,75m. Po každém zkrácení lana a zvýšení rychlosti dochází také k vysoké obtížnosti jízdy. Lyžaři si musí při jízdě v oblouku téměř lehnout na bok a to v případě, když je lano kratší, nežli vzdálenost od člunu k bójce. Pro tento způsob jízdy se využívá lyže dlouhého typu, kde jsou nohy umístěny pevně za sebou. Stabilitu zajišťuje krátká ploutev, nazývaná také jako flosna, která je umístěna na konci. Druh a délku lyže určuje výška, váha a dovednosti samotného lyžaře.⁹

Určení vítěze: počet objetých bójí po zvýšení rychlosti a zkrácení lana

Obrázek 2: Slalom (Zdroj: Mergental, 2004)

9 CWSF. CWSF [online]. 2014 [cit. 2015-04-14]. Dostupné z:

http://www.cwsf.cz/cwsf/main/Pravidla/cluny.html, 2008

Obrázek 3: Triky Olgy Pavlové (Zdroj: IWSF) Figurální jízda

Figurální jízdou je myšleno spíše označení pro disciplínu triky. Právě v této disciplíně se dává přednost kreativitě při skocích, jelikož patří do odvětví akrobacie.

Lyžaři předvádějí triky buď na hladině, nebo ve vzduchu, do kterého jim pomáhá vlna, na které se odráží. Závodníci mají na předvedení svého umění dva průjezdy, které trvají dvacet vteřin. Tento čas musí využít k tomu, aby předvedli své nejlepší triky, nejčastěji ty, které patří k nejtěžším, a za které dostává vysoké ohodnocení. Musí si však být svými triky jistý, jelikož v případě pádu by došlo k ukončení prvního průjezdu a mohli by se zúčastnit pouze druhého. Triky, které by právě v nepovedené jízdě předváděl, by se mu vůbec nepočítaly. První průjezd je spíše zaměřený na triky spojené s rukama, zatímco druhý průjezd je věnován těžšímu provedení a to v závěsu za nohy. Na tuto disciplínu je velmi dobrá podívaná, kde můžeme vidět různé obraty na vodě, otočky, salta směřující dopředu, dozadu a přeskoky přes lano. Jednotlivé triky jsou různě ohodnoceny a toto bodové hodnocení najdeme v tabulkách pravidel vodního lyžování, o kterých se budu zmiňovat v bodu 8 Stručná pravidla vodního lyžování. Každý trik se započítává pouze jednou, ale může se provádět na obou stranách. Sestavy hodnotí 3–5 rozhodčích, kteří kontrolují závodníka, jestli se odlepil od hladiny a po dobu obratu byl ve vzduchu. Pro tuto disciplínu se používají krátké lyže, kde je přední noha obutá v pevném vázání, kdežto zadní noha je umístěna tak, aby bylo možné s ní jednoduše pohybovat. Lyžaři mají volnost výběru lyže jak při průjezdu za ruce, tak při průjezdu za nohy. Pravidla dovolují si pro každou jízdu lyže vyměnit podle toho, jak to každému co nejvíce vyhovuje. To samé platí i při rychlosti člunu, který závodníka táhne. Troufám si tvrdit, že tato disciplína je mezi lyžaři nejvíce vyhledávaná a pro diváky velmi atraktivní¹⁰.

Určení vítěze: kvalita a počet triků v určeném čase a určité trase

10CWSF. CWSF [online]. 2014 [cit. 2015-04-14]. Dostupné z:

http://www.cwsf.cz/cwsf/main/Pravidla/cluny.html

Obrázek 4: Evropský pohár v disciplíně skok (Zdroj: Denik.cz)

Skok

Při této disciplíně dosahuje závodník rychlosti až 130 km/hod. a jedná se o velký adrenalinový zážitek, a ne každý v této disciplíně může závodit. V této velké rychlosti najíždí lyžař na můstek, který je vysoký až 180 cm. Výšku můstku si může každý závodník zvolit sám, hodnotí se však délka skoku, a proto může být výběr můstku rozhodující. Ve skoku se nehodnotí technika ani provedení skoku, ale pouze, jak již bylo zmiňováno, délka skoku. Každý závodník může využít tří jízd, buďto v rozjížďkách nebo ve finále, ale rozhodčí hodnotí pouze tu, při které lyžař nespadne.

Měnit výšku můstku je dovoleno pouze mezi již zmiňovanou rozjížďkovou a finálovou jízdou, nikoli během svých třech pokusů. Závodník si před jízdou vybírá rychlost, vzdálenost člunu od můstku a mimo jiné písmeno, které označuje intenzitu otáček, které mu jsou během jízdy (při nájezdu na můstek) přidávány. Volí mezi písmeny od A do Z, kdy poslední písmeno abecedy značí velmi vysokou intenzitu otáček. Všechny skoky hodnotí rozhodčí pomocí kamerových systémů, které měří právě délku skoku. Lyžaři využívají především dvě dlouhé lyže, helmu, skokanský neopren či vestu.

Pro tuto disciplínu bych ráda zmínila světového rekordmana Američana Freddyho Kruegera, který dosáhl skoku 75,2m. Mezi české šampiony patří Adam Sedlmajer se skokem 63,7m dlouhým. Nesmíme zapomenout ani na rekordmanku v kategorii žen, kterou se stala Martina Zlatohlávková se skokem 42,8 m.

Určení vítěze: délka dosaženého skoku Tabulka 1: Rozměry pro výšku můstku

Dívky 14 – 17 let 150 cm

Chlapci do 14 let 150 cm

Ženy a chlapci do 17 let 150 – 165 cm

Muži 165 – 180 cm

Obrázek 5: Záchranná vesta (Zdroj: Konig.cz)

Obrázek 6: Krátký neopren (Zdroj: Veseleplavani.cz)

Obrázek 7: Dlouhý neopren (Zdroj: Kitestore.cz)

Obrázek 8: Helma (Zdroj: Boatpark.cz)

4 Vybavení

V dnešní době máme mnoho možností, abychom si vybrali co nejlepší a nejkvalitnější vybavení pro sport, a pro vodní lyžování je právě kvalita velmi důležitá.

Když se řekne vodní lyžování, může se zdát, že je to sport, který je finančně náročný, ale opak je pravdou. Vodní lyžování rozdělujeme na rekreační a závodní, kdy právě vyzkoušet si lyžovat na vodě, je v řádu stovek a to má velmi blízko například ke sjezdovému lyžování, či jiným sportům. Z tohoto pohledu si myslím, že by to bylo finančně přijatelné a rozhodně má cenu to vyzkoušet. V této době se provozovatelé tohoto vodního sportu velmi snaží a dopřávají svým zákazníkům nejlepší podmínky pro jejich zábavu a potěšení z jízdy spojené s adrenalinem. Například areál Davle u Prahy nabízí minutovou sazbu 35 Kč za minutu a v této ceně je již započítané zapůjčení vybavení, (vodní lyže, helma, vesta, krátký nebo dlouhý neopren a rukavice). Pro začátečníky proběhne před první jízdou základní instruktáž, která vysvětluje zákazníkovi základy techniky a vede ho ke zvládnutí jízdy na vodních lyžích. ¹¹

11 WaterSki. WaterSki [online]. 2014 [cit. 2015-04-14]. Dostupné z: http://www.water-ski.cz/

Obrázek 9: Rukavice

(Zdroj: Snowboard-zezula.cz)

4.1 Bezpečnost

Tento vodní sport se bere velmi zodpovědně, a proto dochází i k promítání instruktážního filmu. Jestliže se dostaví náročnější klient, kterému instruktážní video nestačí, vezme si ho na starosti osobní trenér, který znovu rozebere pohyb, který bude na vodě prováděn a vysvětlí jednotlivé chyby, ke kterým by mohlo dojít. Znovu vysvětlí základní techniku jízdy, naučí zákazníka polohy a postoje, slalomové oblouky, obraty, skoky atd. Doporučený počet minut pro úplného začátečníka je třicet, jelikož není dobré hned první lekci uspěchat. Každý člověk, který se chce vodnímu lyžování věnovat, touží zažít adrenalinový zážitek, ale musí při tom dbát na bezpečnost a před první jízdou se s ní seznámit.

Musí se dodržovat pravidla, bez kterých by se vodní lyžování nedalo vykonávat.

Při vodním lyžování se nesmí přeceňovat síly, schopnosti a to především, jestliže se první jízdy vydařily, protože právě v takových chvílích vznikají největší úrazy. Velmi důležité je, dát si pozor, zda při rozjíždění nemáme omotaný provaz kolem končetin, nebo dokonce kolem krku a jestliže se zdá jízda nekontrolovaná a pro nás nezvladatelná, jedinou spolehlivou brzdou, je puštění hrazdy a sednutí si do vody. Jako při jiných sportech fungují startovací povely, kterým je u vodního lyžování slovo můžeš, a až po tomto povelu se buď rozjede vlek, nebo řidič člunu. Vodní lyžování je sice spojené s letním obdobím a s vodou, ale nesmíme si ho plést s dovolenou na pláži

In document 3 Vznik svazů vodního lyžování (Page 12-0)