(Zdroj: Dobryden.cz)
Základní postoj na slalomové lyži:
- paže jsou napjaté a směřují k bokům, - uchopení hrazdy jako baseballové pálky, - pokrčení v kolenou i kotnících,
- trup se nepředklání,
- hlava kolmo k hladině i při jízdě v oblouku.
Při výuce mladších dětí je velmi důležité, aby se nebály vody a aby dosáhly stability a koordinace. Využívají se různé pomůcky, které pomáhají zvládnout tyto překážky. Musíme dát dětem pocit bezpečí, ujistit je, že nemohou spadnout a jízda je bavila tak, aby to chtěly zkusit znovu. Děti si nejdříve musí zvyknout na rychlou jízdu člunu a tomu dobře dopomáhají pomůcky, například nafukovací čluny, které umožňují naučit se právě potřebné stabilitě.
Jestliže se dítě cítí dobře, a my to uznáme za vhodné, můžeme přistoupit k nácviku jízdy na monolyži s hrazdou. Není dobré děti do ničeho nutit nebo tlačit, bude se vám lépe spolupracovat, když necháte rozhodnutí právě na nich. Tato stabilní pomůcka představuje plochu, která svým vzhledem připomíná vodní lyže. Před startem je velmi důležité dítě poučit o tom, že jakmile spadne, musí se pustit hrazdy, za kterou se při jízdě drží. Některá dítka se domnívají, že se musí za každou cenu udržet, což je v tomto případě mylná představa.
Po zvládnutí této techniky přecházíme k nácviku jízdy za tyčí kolmo ke člunu, za kterou se dítě chytí a přitom sedí na jeho okraji. Člun jede konstantní rychlostí, ani ne pomalu, ale ani ne tak rychle, aby došlo ke strachu a obavám malého lyžaře. Velkou výhodou tyče je, že dítě se nemusí trápit s průvěsy lana a může držet paže ve správné pozici, nezaklání se a neohýbá trup.
Poslední a nejtěžší nácvik je již spojený se samostatným startem bez pomůcek a lyžař se pokusí odstartovat na dvou lyžích, které jsou spojené k sobě. Toto opatření je pro to, že se lyžaři nerozjíždí nohy od sebe a může se více soustředit na koordinaci.
Tyto lyže k sobě mají připevněnou hrazdu, které se dítě přidržuje. Při této metodice, musíme kontrolovat lano, které lyžaře táhne, v případě pádu musí oprávněná osoba lano pustit, jelikož je přichyceno právě za jeho lyže. Výuka dítěte je mnohem těžší než u dospělého. Je potřeba dosti trpělivosti a klíčem k úspěchu je vstřícnost a chválení.
Děti jsou pak více motivované, více se snaží a mají pocit úspěchu, což je ve sportu to nejdůležitější. Není dobré je na začátku lekcí zahrnout spoustou informací, jelikož si z toho zapamatují stejně jen půl a my potřebujeme, aby si zafixovaly základy, se kterými dále pracujeme. Úkolem učitele vodního lyžování je, aby to děti braly spíše formou hry, nežli učit se něco nového, z čeho můžou mít obavy. Musíme také dbát na to, aby nebyly příliš dlouho na vodě, celkem tak deset minut.
Poslední variantou jízdy je jízda s dopomocí druhé osoby, která stojí ve vodě.
Osoba, která dopomoc provádí, musí nejdříve srovnat začátečníkovi lyže do směru jízdy, hrazdu a kontroluje, zda má lyžař napjaté paže a pokrčená kolena. Jestliže je vše, tak jak má být, postaví se dopomoc za cvičence, chytí ho za stehna a ten se může bez obav a strachu posadit na jeho ruce a předloktí. Při startu také velmi pomůže, když dopomoc lyžaře nadnáší k hladině.
První jízda
Při první jízdě je důležité svěřence seznámit s bezpečností a s tím, co musí udělat pro to, aby si neublížil. Svěřenec tedy musí zpevnit tělo, držet ruce s hrazdou vždy natažené kolem kolen a kolena nejlépe až k prsům, ve vodě neležíme s trupem rovnoběžným s hladinou. Když začne člun táhnout, tak se za žádnou cenu nesmíme přitahovat, a poté co vystoupáme nad hladinu, musíme zase zpevnit tělo, velká chyba je vysunutí horní části těla dopředu a zadní část nechat vzadu. Důležitým faktorem pro zatáčení, tak se nejprve musíme naučit přenášet váhu z jedné lyže na druhou. Všechny prováděné pohyby se musí dělat pomalu a plynule, jelikož u začátečníků je největší fázi není dobré nějak uspěchat a děti nutit do těžšího provedení pohybu, než na které už si zvykly.
V dalším kroku se pokusíme začátečníka naučit změnit směr jízdy a to pomocí právě jedné nebo druhé lyže, na kterou přenášíme váhu. Tento pohyb je obdobný jako při zimním lyžování. Cvičení, které pomůže při nácviku, je zvedat střídavě jednu
16 WaterSki. WaterSki [online]. 2014 [cit. 2015-04-14]. Dostupné z: http://www.water-ski.cz/technika.htm
Obrázek 21: Jízda na jedné lyži (Zdroj: Denik.cz)
a druhou lyži. Jestliže se lyžař pokouší o tento cvik, musí stát opět v základním postavení a dle jeho volby zatěžuje pouze jednu lyži. Pokud se cítí stabilně, tak zprvu nadzvedává pouze špičku lyže nártem nohy. Musíme dávat pozor, aby stihl vyrovnat rovnováhu a včas přinožil. Při tomto metodickém postupu je důležité kontrolovat, aby se lyže zvedala od špičky a nedošlo k ponoření její přední části. Postupem času lyžař nadzvedává z vody celou lyži. Tento cvik je potřeba několikrát vyzkoušet a natrénovat, při čemž se stojná a zvedaná noha vyměňuje. Důležitou součástí je naučit se startovat z jedné lyže. Je to velmi těžké a náročné na koordinaci, a pro děti by to mohlo být složitějšího rázu.17
Základní postoj při rozjíždění na jedné lyži
- stojná noha je pokrčena v koleni a tím se dotýká hrudníku
- volná noha je pokrčena v koleni a využívá se k vyrovnání stability
- paže pokrčeny v lokti a hrazda uchopena střídavě (nadhmatem, podhmatem) Lano je taženo podél lyže volné nohy a váha těla, při rozjetí člunu, musí být vždy nad vázáním a tím se ramena posouvají mírně vzad. Pohyb zvedání se na hladinu musí být pomalý a pozvolný, jelikož trhané a zbrklé pohyby by znamenaly jistý pád.
Tento start patří mezi nejnáročnější, a proto je nejspíš zbytečné se o něj pokoušet při výuce malých dětí. Akorát by to děti odradilo, a to rozhodně není naším záměrem.
Jakmile zvládáme setrvání na jedné lyži alespoň 30 vteřin, pokusíme se o tzv.
odhazování lyže. Jestliže chceme tento postup vyzkoušet, je nutné se nejdříve přesvědčit o tom, která noha je odrazová a švihová. Zjistíme to jednoduchým způsobem, kdy se postavíme k lyžaři zády a mírným postrčením ho donutíme udělat krok vpřed. Podle výsledku tohoto testu budeme vědět, že kdo vykročí pravou nohou, je
17 Tips for the Skier, 2008
právě pro něj tato noha odrazová, pro naši terminologii spíše uvedeme stojná. K tomuto lyžování je potřeba slalomová rekreační lyže se zadním nártovým páskem, kterou si nasadíme právě na stojnou nohu a klasickou lyži s vázáním na druhou – švihovou.
Zadní nártový pásek slouží k tomu, že při odhození lyže z odrazové nohy, vložíme právě do tzv. „Nakopávačky“ nohu švihovou. Odhození lyže se může zdát jako jednoduchá záležitost, ale musí se správně provést a dodržovat určitý postup.
Jízdou ve dřepu si můžeme obohatit náš dojem z jízdy a užít si větší pocit adrenalinu. Dosáhneme ho tím, že nejdříve zaujmeme základní postoj a postupně se z něj snižujeme, až jsme ve dřepu, ve kterém setrváme. Těžiště těla při tom musí být, jak jsme již mnohokrát zmiňovali, nad vázáním. Paže jsou stále napjaté a prvním pravidlem je za žádnou cenu se nepřitahovat lana. Poté můžeme udělat pár dřepů.
6.4 Oblouky vodního lyžování
Slalomový oblouk – skládá se z několika fází:
a. Zátah – mírný náklon na stranu zatočení, přitažení hrazdy k boku b. Travers – zpevnění těla
c. Vypouštění – tělo v jedné přímce, ruce se zdvihají od boku, přejíždění vlny Tělo musí být stále v jedné přímce, jediné co se mění, je úhel mezi tělem a vodní hladinou. Při provádění správného slalomového oblouku, musí být hlava v rovném postavení. Díky tomu budeme mít lepší koordinaci a stabilitu. Nejdůležitější je však pozice ramen, která by měla být uvolněná a natočená ke člunu, avšak při oblouku by měla být ramena vytočena na břeh. Stejně uvolněné a natažené mají být paže. Při provádění oblouku nesmíme zapomenout na pokrčené kotníky. Právě tímto pokrčením dochází k tomu, že boky zůstanou nad lyží. V opačném případě by došlo k přesunu váhy na patu lyže. 18
18 WaterSki. WaterSki [online]. 2014 [cit. 2015-04-14]. Dostupné z: http://www.water-ski.cz/technika.htm
Obrázek 22: Jednoruční slalomový oblouk