Agresor a obČĢ

Jak je z pĜedešlých kapitol již jasnČ patrné, netýká se šikanování pouze dvou osob zmiĖovaných v nadpisu této kapitoly. Šikana se dotýká nejen blízkého okolí obou aktérĤ, ale také jejich širšího okolí.

V publikaci Jak na šikanu autorĤ ěíþana a Janošové (2010) se mĤžeme doþíst o šikanČ jakožto „hĜe o osmi hráþích“ (s.53). Jsou jimi agresor s jeho pomocníky, obČĢ, tĜídní publikum, zastánci (spolužáci, kteĜí se aktivnČ zastávají obČti), pedagogové, rodiþe zúþastnČných dČtí, místní komunita a veĜejnost (resp. celá spoleþnost).

I pĜestože se šikanování dotýká všech výše zmiĖovaných osob, jejími nejdĤležitČjšími aktéry jsou právČ agresor a jeho obČĢ. TČchto dvou osob (kterých samozĜejmČ mĤže být v praxi více) se bude týkat i následující kapitola, která podrobnČji popíše to, co již v pĜedchozích kapitolách bylo zmiĖováno.

Agresor

„Agresor, ten, kdo se aktivnČ zúþastní šikany, zvláštČ ten, který ji zaþíná a vede (iniciátor)“, mívá podle ěíþana urþité typické vlastnosti (s.53-56). Typické vlastnosti agresora jsou následující, agresor tedy je:

- tČlesnČ zdatný, silný a obratný – dokáže perfektnČ vymyslet a zorganizovat šikanu, - v mimice a fyziognomii je možné vidČt urþitou hrubost,

- bývá rváþ, má horkokrevný temperament, vznČtlivý, impulzivní, špatná sebekontrola, - nekázeĖ, drzost, lhaní, krádeže a podvádČní, porušování školního Ĝádu a pravidel, - slabší školní prospČch,

- zakrnČlé svČdomí – nezná pocit viny, strach ještČ není svČdomí, - u spolužákĤ bývá neoblíbený, vzbuzuje spíše strach než sympatie,

- agresor si šikanou „hojí mindrák“ – pocity ménČcennosti, nedostatek sebevČdomí, - bývá dominantní, panovaþný, rád ovládá druhé, bezohlednČ se prosazuje,

- krutý, zlomyslný a škodolibý – ubližovat ostatním je pro nČj radost, - chybí mu (ji) empatie, schopnost vcítit se do druhého.

KoláĜ (s.86) popisuje tĜi zajímavé typy šikanujících agresorĤ:

- hrubý, primitivní, impulzivní,

- velmi slušný, kultivovaný, narcisticky šlechtČný, nČkdy i se sadistickými tendencemi v sexuálním smyslu,

- „srandista“, optimistický, dobrodružný, nezĜídka oblíbený a vlivný.

Nezbytné je zmínit se, jaké jsou dĤvody vzniku agresivního chování u daného jedince. Mnohé z agresivního chování vzniká již v pĜedškolním vČku, a to z þásti vrozených a zdČdČných dispozic a z velké þásti z prostĜedí, v nČmž je dítČ vychováváno a ze zpĤsobu takovéto výchovy. Co tedy mĤže zrod šikanující osobnosti posílit?

- nedostatek vĜelého zájmu, citový chlad, ponižování, lhostejnost až nepĜátelství ze strany rodiþĤ, prudké výbuchy negativních citĤ,

- fyzické a psychické násilí (bití, kruté tČlesné tresty, nadávky, ponižování), - panovaþnost, nedostatek svobody ze strany rodiþĤ,

- tolerance násilí, jehož se dítČ dopouští (napĜ. již v MŠ) ze strany rodiþĤ, - konflikty mezi rodiþi, oslabení þi rozpad rodiny,

- agresoĜi pochází ze všech spoleþenských vrstev.

Nejen vnitĜní povahové rysy a nauþené vzorce chování z rodiny vedou agresora k takovémuto jednání. Existuje nČkolik možných motivĤ, které u jedince vyvolají potĜebu krutosti a jakousi touhu po moci, které následnČ vedou k šikanujícímu chování.

KoláĜ (2001, s. 85, 86) se pokusil o sepsání tČchto motivĤ zapĜíþiĖujících šikanu:

ĺ motiv upoutání pozornosti, ĺ motiv zabíjení nudy,

ĺ motiv Mengeleho – zkouší, co þlovČk vydrží, ĺ motiv žárlivosti,

ĺ motiv „prevence“ – bývalá obČĢ chce pĜedejít dalšímu týrání na novém místČ, ĺ motiv vykonat nČco velkého.

Jednotlivé motivy (jejich názvy) jsou popsány velice výstižnČ, není tedy tĜeba je podrobnČji popisovat.

Osobnost agresora a pĜípadné vnČjší motivy podnČcují jeho chování k napadání svých vrstevníkĤ (nejþastČji). Z tČchto vrstevníkĤ se stávají tzv. obČti šikany, na které je agrese šikanujícího smČĜována. Jaké ale obČti jsou? Je možné si je pĜedem vytipovat?

Mají urþité stejné vlastnosti nebo mohou být jednotlivé obČti úplnČ odlišné? Jak na nČ tedy agresor pĜijde? O tom následující kapitola.

ObČĢ

ObČtí se mĤže stát kterékoli dítČ, aĢ už jde o siláka na první pohled þi o dítČ fyzicky velmi slabé. Spíše než na fyzické síle totiž záleží na psychické odolnosti a povahových rysech daného jedince. Zvýšené riziko ovšem mĤžeme sledovat u dČtí nČjakým zpĤsobem oslabených – tČlesný þi psychický hendikep (psychický: ADHD, SPU, opoždČný duševní vývoj), odlišnost od skupinové normy, þlen nČjaké menšiny.

KoláĜ (2001, s.89) popisuje tuto typologii obČtí:

1. obČti „slabé“ s tČlesným a psychickým hendikepem, 2. obČti „silné“ a nahodilé,

3. obČti „deviantní“ a nekonformní (odlišnost od skupinové normy), 4. šikanovaní žáci s životním scénáĜem obČti.

PodrobnČjší popis obČtí šikany podávají ěíþan, Janošová (2010), jejichž popisy uvádíme pouze v níže uvedeném souhrnu.

Tab. þ. 6, Popis obČtí šikany - tČlesná slabost

- nápadné vnČjší znaky – brýle, barva vlasĤ, obezita, rozštČp rtu, tiky, invalidita, koktavost - rasová odlišnost – barva pleti

- neurotické dítČ – plaché, tiché, stažené do sebe, ustrašené - dítČ s hyperaktivitou a poruchou pozornosti (syndrom ADHD) - dítČ s opoždČným rozumovým vývojem

- dítČ oslabené nemocí - dítČ provokující - dítČ sobecké

- dítČ s pocity ménČcennosti, s pesimismem a beznadČjí

- dítČ výraznČ submisivní – plaché, neschopné prosadit se ve skupinČ vrstevníkĤ - dítČ ze sociálnČ slabé rodiny

- dítČ, které není solidární s ostatními - tzv. „šplhoun“

- dČti, u nichž se kombinuje psychický a sociální hendikep - nové dítČ v sehraném kolektivu

- þasto mohou být obČĢmi také uþitelské dČti

Jak je z tohoto výþtu patrné, obČtí šikanování se opravdu mĤže stát jakékoli dítČ, které se nČjakým zpĤsobem znelíbí silnČjším spolužákĤm – následným agresorĤm.

DĤležitým aspektem pro možné obČti je také rodinné prostĜedí, z nČhož takové dítČ pochází. NejþastČji jde o následující vlivy rodinného prostĜedí, které omezují harmonický a svobodný vývoj osobnosti:

- hyperprotektivní matka – rozmazluje dítČ, pĜíliš ochranáĜská, - jedináþkovská výchova,

- rodina s problematickým vztahem k násilí – vštČpování, že prát se je špatné, - rodina sociálnČ izolovaná – pĜ. sekta,

- rodina s mimoĜádnČ prudérní sexuální výchovou.

Zvláštním pĜípadem mohou být obČti, které sami šikanují. Stává se tak ve chvíli, kdy mají vedle sebe jiného agresora, nebo kdy se chtČjí zavdČþit þi si šplhnout u

„zvlþilé“ tĜídy. V kolektivu ale bývají takovéto osoby velmi neoblíbené a jejich sociální prognóza je varovná.

Vágnerová (2005) uvádí zkušenost jedné takovéto obČti. Jde o šikanovaného uþnČ, který popisuje: „Týden mČ skoro nechali, ale potom si mČ zjistili a poznali, že nejsem nejsilnČjší. Byl jsem úplnČ psychicky na dnČ. Nemohl jsem se soustĜedit na hodinu. Bál jsem se pĜestávek. Karel se nČkdy choval jako blázen. Z niþeho nic mČ vzal

do kravaty a zaþal mČ dusit. Nebo mČ obejmul a házel se mnou. NČkdy to bylo dost nebezpeþný a mČl jsem strach. ýasto na mČ házeli odpadky.“