Projevy poruch chování – TYPY

Jak je již nČkolikrát v této kapitole zmiĖováno, vzniká mnoho poruch chování na základČ nevhodného výchovného pĤsobení. Aþkoli pĜesnČ stanovit pĜíþinu nevhodného chování u dítČte þi mladistvého není zrovna nejjednodušší, je nezbytné znát poþátek takovéhoto problematického chování. Díky stanovení pĜíþiny je totiž možné dokázat alespoĖ do jisté míry omezit projevy poruch chování. TypĤ poruch chování je nČkolik, mnoho z nich ovšem souvisí s agresivitou a je dĤsledkem narušení sociální pĜizpĤsobivosti jedince (Martínek 2009).

Budeme-li citovat Mezinárodní klasifikaci nemocí, získáme jasný pĜehled o poruchách chování a jejich projevech:

Tab. þ. 2 Poruchy chování dle MKN-10 Poruchy chování – MKN-10

F 91.0 Porucha chování vázaná na vztahy k rodinČ

„Disociální nebo agresivní chování (nikoli pouze opoziþní, vzdorovité, rozvratnické), které je

soustĜedČno úplnČ nebo témČĜ úplnČ na domov a na meziosobní styky se þleny nukleární rodiny nebo s dalšími þleny domácnosti“.

F 91.1 Nesocializovaná porucha chování

„Tato porucha chování je charakterizována kombinací trvalého disociálního nebo agresivního chování s výrazným pervezivním narušením vztahu jedince k ostatním dČtem“.

F 91.2 Socializovaná porucha chování

„Porucha chování s disociálním nebo agresivním chováním trvalého rázu, vyskytující se u jedincĤ, kteĜí jsou celkem dobĜe integrovaní do skupiny stejnČ starých. Dále jde o poruchu chování skupinového typu, skupinovou delikvenci, poklesky v souvislosti s þlenstvím v gangu, krádeže s partou a záškoláctví“.

F 91.3 Opoziþní vzdorovité chování

„Porucha chování obvykle se vyskytující u mladších dČtí, která je primárnČ charakterizovaná výraznČ vzdorovitým, neposlušným a rozkladným chováním, která však neobsahuje delikventní þiny ani extrémnČjší agresivní nebo disociální chování“.

Poruchy chování kategorizované dle MKN-10 jsou nezbytné pro stanovení pĜesné diagnózy a jejich následnou nápravu, popĜ. léþbu. Pro poradenské pracovníky (psychology, speciální pedagogy) a pedagogy ve školách ovšem pojem poruchy chování pĜedstavují pĜesnČjší typy, s nimiž se setkávají. V podstatČ jde o socializované poruchy chování (viz MKN-10, F 91.2). Budeme-li tedy vycházet z publikací urþených pedagogĤm a jiným pracovníkĤm ve školství a poradenských zaĜízení, setkáme se s následující diferenciací patologického chování (viz Martínek 2009; Pešová, Šamalík 2006; ěíþan, KrejþíĜová 2006):

- ADHD (porucha pozornosti s hyperaktivitou), - Agresivita,

- Krádeže, - Lhaní,

- Opoziþní porucha = negativismus,

- Porucha chování s protispoleþenskými rysy, - Šikana (viz kap. 2.),

- ÚtČky z domova, - Záškoláctví.

Porucha pozornosti s hyperaktivitou, ve zkratce tedy ADHD (Attention deficit hyperactivity disorder) je známou a v pedagogických kruzích velmi diskutovanou poruchou chování. U dítČte se projevuje v podobČ nedostatkĤ v oblasti kognitivních (poznávacích) a percepþnČ motorických funkcí, dále se ukazují obtíže s regulací afektĤ a emotivity a velké problémy mají jedinci s ADHD pĜedevším v pĜizpĤsobení se rĤzným sociálním skupinám. Je všeobecnČ známo, že základní symptomy (znaky) této poruchy chování jsou hyperaktivita þi hypoaktivita, porucha pozornosti þi impulzivita.

Mezi ménČ známé ukazatele ADHD je možné zaĜadit ulpívání (perseverace), zabíhavost (napĜ. odbíhání od jedné práce k druhé, souvisí s pozorností), kolísavost ve výkonech.

Oslabená je þasto receptivní složka Ĝeþi, dítČ má tedy problémy v porozumČní Ĝeþi.

Problematikou ADHD a specifickými poruchami chování se podrobnČ ve svých publikacích zabývá Michalová.

Agresivita je popisována jako útoþnost a pohotovost jedince k agresi (násilí vĤþi nČjakému objektu). Jinak Ĝeþeno mĤže být agresivita „schopnost organismu mobilizovat síly k zápasu a dosažení nČjakého cíle a schopnost vzdorovat ostatním“ (Martínek 2009,

s.9). Každý z nás má urþité dispozice k agresivnímu chování, jelikož nemusí vždy jít pouze o projev patologického chování, ale také o formu asertivního chování. Má-li jedinec nízkou míru agresivity je schopný kompromisĤ, je diplomatický a spoleþenský.

Patologická forma agresivity se projevuje u jedincĤ s její vysokou mírou, na jejímž základČ dochází k násilným projevĤm, omezování práv jiných lidí, nepĜátelství a útoþnosti. Martínek nepovažuje samotnou agresivitu za jednu z poruch chování, ale propojuje ji s ostatními (výše uvedenými) poruchami chování, které poté nazývá jako poruchy chování související s agresivitou.

Další uvádČnou poruchou chování jsou krádeže. Za pravou krádež je považována ta krádež, která je vČdomá a jedinec si plnČ uvČdomuje její nesprávnost.

VýstižnČ popisuje formy krádeží MatČjþek (2011, s. 306-307):

a) DítČ bere vČci doma a rozdává je nebo za nČ kupuje druhým dČtem dárky.

NejþastČji se jedná o dČti nespokojené v sociálních vztazích. DítČ si tímto kupuje pozornost a zájem ostatních dČtí.

b) DítČ bere doma peníze a kupuje si za nČ vČci jen pro sebe. Je þasté u deprivovaných dČtí jako projev náhradního uspokojení.

c) Domácí krádeže, motivované touhou mít nČco, co mu rodiþe nechtČjí koupit.

d) Krádeže v partČ nebo pro partu. Tento typ krádeží je þastý u dČtí stĜedního a staršího školního vČku a pĜíþinou je snaha udržet si kontakt s vrstevníky, být þlenem urþité skupiny.

e) Kleptomanie neboli neodolatelné puzení nČco vzít. U dČtí se vyskytuje velmi vzácnČ.

Lhaní je u dČtí relativnČ þastou záležitostí. Nezbytné je ovšem rozlišit, kdy jde o neškodnou dČtskou lež a kdy se již objevuje lež jako urþitá patologie v chování. „Se lhaním se v psychologické poradenské službČ setkáváme samostatnČ nebo ve spojitosti s jinými problémy, nejþastČji školními“ (MatČjþek 2011, s.300). Ne každá nepravda ale je považována za lež. V poradenském prostĜedí v tomto smyslu rozlišují tĜi základní kategorie lží, a to smyšlenku (konfabulaci), bájnou lež (pseudologia phantastica) a pravou lež. Smyšlenka není považována za patologický jev. Vyskytuje se pĜedevším u dČtí pĜedškolního vČku, které si neuvČdomují nepravost Ĝeþeného. Bájná lež je bČžná (toleruje se) u dČtí do cca dvanácti let. Projevuje se vyprávČním dlouhých smyšlených pĜíbČhĤ. Vyskytuje-li se ovšem u jedincĤ bČhem dospívání, je þasto spojena s nČkterou

psychickou poruchou. Pravá lež je vždy vČdomá a sleduje urþitý cíl, vČtšinou snahu vyhnout se nepĜíjemné povinnosti apod.

Opoziþní poruchou je myšlený negativismus, který trvá minimálnČ pĤl roku a projevuje se nČkterým z uvedených znakĤ: þastá a nápadná náladovost dítČte; þasté hádky s dospČlými; neplnČní základních povinností; stálá neposlušnost; agresivní sebeprosazování; svalování viny za vlastní chyby na nČkoho jiného; pĜecitlivČlost vĤþi jiným osobám; zlomyslnost, mstivost; mrzutost; nevraživost; þasté používání vulgarismĤ (Martínek 2009). Opoziþní porucha se vyskytuje pĜedevším u dČtí s autoritáĜskou nebo pĜíliš agresivní výchovou v rodinČ.

Další uvádČnou poruchou chování je porucha chování s protispoleþenskými rysy, což je jedna z nejzávažnČjších a nejþastČjších poruch chování u dČtí a dospívajících. O tuto, dĜíve nazývanou antisociální poruchu se jedná, vyskytuje-li se po dobu nejménČ šesti mČsícĤ jeden z následujících projevĤ: krade nebo podvádí bez konfrontace s obČtí pĜi více jak jedné pĜíležitosti; nejménČ dvakrát uteþe z domova a není pĜes noc doma; þasto lže; neustále chodí „za školu“, vyvolává zámČrnČ rvaþky;

vloupává se do cizích objektĤ a zlovolnČ niþí majetek; je krutý ke zvíĜatĤm; má zvýšenou tendenci k používání jakékoliv zbranČ a úþastní se zakládání ohĖĤ nebo požárĤ (Martínek 2009, s. 106). Budoucnost jedincĤ s touto poruchou je v polovinČ pĜípadĤ spojena s kriminální dráhou.

ÚtČky z domova prožívají velmi tČžce pĜedevším rodiþe dítČte, které uteklo.

MatČjþek (2011) rozlišuje dvČ formy útČkĤ:

- útČky jako impulzivní, zkratkové jednání – prvotním znakem je náhlé rozhodnutí; dítČ, které uteklo, není vČtšinou daleko od domova, uteklo z dĤvodu touhy uniknout pĜed nČjakou nepĜíjemností; po krátké dobČ si již pĜeje, aby bylo nalezeno, popĜ. se vrátí domĤ samo.

- útČky pĜipravované a plánované – tato forma je závažnČjší, má rĤzné pĜíþiny; nejþastČji jde o akt „pomsty þi vzdoru vĤþi dosavadním vychovatelĤm“ (MatČjþek 2011, s.312); obþas jde o útČk z dĤvodu touhy po dobrodružství.

StejnČ jako u útČkĤ z domova má záškoláctví dvČ skupiny, a to záškoláctví impulzivního charakteru nebo záškoláctví úþelové a plánované. ZámČr jednání školáka je z pojmenování dané skupiny jasný, pĜíþiny jsou ovšem rĤzné. MĤže jít o záškoláctví z dĤvodu negativního vztahu ke škole (neschopnost pĜizpĤsobit se školnímu režimu, þastá neúspČšnost, nefungující mezilidské vztahy), vlivem rodinného prostĜedí (chyba ve výchovČ-nulový þi naopak pĜehnaný zájem o dítČ) nebo jde o zpĤsob trávení volného þasu ovlivnČného partou vrstevníkĤ (snaha obstát v oþích vrstevníkĤ, podmínka pĜijetí do party apod.).

Poruchy chování jsou problematikou, která v poslední dobČ stále þastČji zamČstnává nejen poradenská pracovištČ, ale pĜedevším pedagogy pĤsobící pĜímo na školách. Projevy poruch chování žákĤ základních a stĜedních škol znesnadĖují prĤbČh vyuþovacího procesu a omezují tak þas, který by mČl být vČnován jiných záležitostem.

Pedagogové jsou bezradní, jelikož se stále zvyšuje frekvence a intenzita nevhodného chování.

ZpĤsoby diagnostiky poruch chování a jejich možná náprava þi pĜedcházení tČmto poruchám jsou podstatné informace, které ovšem není možné vzhledem k jejich obsáhlosti v této kapitole popsat. Následující kapitola se ale podrobnČ zamČĜení na jeden z typĤ poruch chování, na šikanu, a v rámci této kapitoly se o diagnostice a nápravČ šikany hovoĜit bude.