Stádia šikany

Šikana je problém, který mĤže vzniknout náhle a trvat pouze krátkou dobu, ale jde o fenomén, jehož síla mĤže vznikat postupnČ a následnČ trvat dlouhodobČ. Vždy je ovšem nároþná pĜedevším pro obČĢ þi obČti samotné.

Jaká jsou tedy stádia šikany z pohledu dvou þeských odborníkĤ, to popisuje právČ následující kapitola. Stádia šikany budou tedy þerpány a následnČ srovnány z publikací Martínka (2009) a KoláĜe (2001).

Tab. þ. 5, Srovnání stádií šikany dle Martínka a KoláĜe

MARTÍNEK KOLÁě

Ostrakismus 1. Zrod ostrakismu

Fyzická agrese a psychická manipulace 2. Fyzická agrese a pĜitvrzování manipulace VytvoĜení jádra 3. Klíþový moment – vytvoĜení jádra

VytvoĜení norem 4. VČtšina pĜijímá normy agresorĤ

Totalita 5. Totalita neboli dokonalá šikana

Stádia uvádČná Martínkem jsou v podstatČ stejná se stádii, která uvádí KoláĜ.

Z tohoto dĤvodu budou stádia popisována jednotnČ, a to z informací uvádČných v obou výše uvedených zdrojích.

KoláĜ (2001) popisuje výše uvedených 5 stádií šikany v otázce šikanování jako poruchy vztahĤ ve skupinČ. HovoĜí o potĜebČ stanovení stádií šikanování z dĤvodu odlišných zásahĤ v jednotlivých tČchto stádiích. Stádia jsou postupnČ se zhoršující – od

„ménČ závažných“ až po „nejhorší podobu šikanování (pátý stupeĖ) nápadnČ pĜipomínající fašistickou totalitu“ (s.35).

1 www.kybersikana.eu

Stádia šikany 1. Zrod ostrakismu

Pojem ostrakismus pochází z Ĝeþtiny a znamená „stĜepinový soud“. Jde o první fázi šikany, která se ještČ nesetkává s fyzickou agresí na obČti, ale o urþitý psychický tlak na ni. Jde tedy o „vyþlenČní“ z kolektivu, v nČmž se obČĢ nachází (z kolektivu školní tĜídy). Nikdo se s obČtí nebaví, neodpovídají ji na pozdrav, pomlouvají ji, provokují, nadávají, posílají hanlivé sms apod.

U obČti ostrakismu se postupem þasu zaþnou objevovat 3 charakteristické znaky:

- zhoršení prospČchu,

- zhoršení schopnosti soustĜedit se,

- tendence navštČvovat nižší roþníky dané školy.

Ve školní tĜídČ „napadené“ ostrakismem se objevují tĜi skupiny, kterých se toto chování týká: jedinci, kteĜí sympatizují s agresory; obČti; neutrální jádro ( nepĜiklání se ani k jedné skupinČ).

2. Fyzická agrese a pĜitvrzování manipulace

ObČtí druhého stadia šikany se vČtšinou stává obČĢ ostrakismu. Situace se zhoršuje ve stresovém období pro tĜídu þi samotného agresora (agresory), kteĜí si tak vybíjejí svou zlost a kompenzují napČtí na nČ samotné (þtvrtletí, více písemných prací atd.).

V tomto stadiu se zaþíná objevovat bití obČti, kopání, silné slovní urážky, útok na majetek obČti, neverbální výhružky. „PĜirozenou reakcí obČti je za tČchto okolností útČk od strachu, který se mĤže projevovat v rĤzných podobách – od klasického záškoláctví pĜes somatizaci (útČk do nemoci) až po rĤzné formy sebepoškozování“

(Martínek, s.120). MarkantnČ se zhoršuje prospČch a samozĜejmČ také docházka do školy.

Kolektiv ve tĜídČ se zaþíná více diferencovat. Neutrální jádro se zaþíná rozpouštČt – þást se pĜidává k agresorĤm, þást ovšem také k obČti. Je-li skupina, která pĜistoupila k obČtem silná, mĤže se chování ze strany agresorĤ zastavit, to bohužel bývá ale velmi výjimeþnČ.

3. VytvoĜení jádra

K vytvoĜení jádra ve školní tĜídČ dochází ve chvíli, kdy se šikana ze strany dospČlých neĜeší. AgresoĜi zaþínají pĜitvrzovat své útoky na obČĢ þi obČti, ostatní žáci se spíše pĜidávají na stranu agresorĤ, i když nemusí sami ubližovat. Jde u nich pĜedevším o jakousi ochranu sebe samých. V odborné literatuĜe se tento fakt oznaþuje jako tzv. pyramida šikanování (Martínek, 2009, s. 122), na jejímž vrcholu se utváĜí právČ ono „úderné jádro“ (KoláĜ, 2001, s. 39), þili skupina agresorĤ.

Toto jádro zaþíná stupĖovat své údery a ataky. PostupnČ se nabalují další prvky šikany na dosud praktikované prvky ostrakismu a fyzické agrese. U obČti se zaþne projevovat další charakteristický rys šikanovaného, a to, že zaþíná vyhledávat pĜítomnost uþitele, ale vČtšinou s ním nenavazuje nČjaký kontakt. V tuto chvíli by mČl být uþitel ostražitý a pomocí vhodných otázek se pokusit pĜijít na pĜíþinu daného chování. Mezi takovéto otázky patĜí:

- „Zdá se mi, že jsi nČjaký smutný. PĜed chvílí jsi stál o samotČ na chodbČ, napadá mČ, zda ti nČkdo neublížil?

- MĤžeš mi o tom Ĝíct nČco bližšího?

- Vidím, že jsi smutný, trápí tČ to, co ti dČlají ostatní?“ (Martínek, s. 123)

Je velice dĤležité uvČdomit si, že toto tĜetí stádium šikany je zlomem v jejím prĤbČhu. AgresoĜi si totiž dobĜe uvČdomují, co dČlají a že by z takovéhoto jednání, pokud by se na to pĜišlo, mohl být velký problém.

4. VČtšina pĜijímá normy agresorĤ

Ve þtvrtém stádiu rozvoje šikany (tedy již plnČ rozvinuté šikany) dochází k totálnímu rozpadu pĤvodních norem ve tĜídČ a všichni pĜebírají normy vytvoĜené agresory. V této fázi i žák, který do této chvíle pouze pĜihlížel, zaþíná vČdomČ ubližovat a útoþit na obČĢ.

Také chování obČti se mČní. Zaþíná být na agresorech závislá, poslouchá je, vzhlíží k nim, považuje je za své kamarády a dČlá to, co agresoĜi Ĝeknou. Jeho chování a prospČch se viditelnČ mČní – dostává poznámky za vyrušování, za nevhodné chování apod. AgresoĜi se stávají na ubližování závislí, mají radost, když je obČĢ poslouchá a bojí se jich.

ěešením této komplikované a závažné situace urþitČ není pĜesunutí agresorĤ þi obČti do jiné tĜídy. V této chvíli je nutné s celou tĜídou velmi intenzivnČ terapeuticky pracovat.

5. Totalita neboli dokonalá šikana

„Jedná se o koneþné a poslední, v podstatČ neĜešitelné stadium šikanujícího chování – normy jsou jasnČ nastaveny, v kolektivu vládnou agresoĜi, ostatní je poslouchají na slovo a všichni je brání, vþetnČ obČti“ (Martínek, s. 128).

Toto stadium již nelze terapeuticky odstranit, jediným Ĝešením je rozpuštČní celého kolektivu. AgresoĜi by mČli za své chování nést odpovČdnost þi následek ideálnČ v podobČ pobytu ve výchovném zaĜízení a s obČtí (þi obČĢmi) by se mČlo dlouhodobČ terapeuticky pracovat (psycholog, psychiatr).

Ve školním prostĜedí je ovšem opravdu nezbytné takovýto fenomén ve tĜídČ Ĝešit. DĤvodem je totiž možné opakování šikanujícího chování v jiné tĜídČ – „když to prošlo jim, proþ by to nemohlo projít i nám“.