B. Empirická část
5. Výzkum míry vyhoření pedagogických pracovníků v ústavní a ochranné výchově
5.8. Analýza a interpretace dat dle zařízení a pracovních pozic
Při komparaci dětských domovů, dětských domovů se školou a dětských diagnostických ústavů bylo zjištěno, že pouze u hypotézy číslo 2, která se zaměřovala na délku pedagogické praxe a jejího vlivu na manifestaci příznaků syndromu vyhoření v dimenzi emočního vyčerpání, je tato hypotéza verifikována s ohledem na výsledky ve všech zařízeních.
Získaná data a dále zjištěné výsledky respondentů dětských diagnostických ústavů verifikují všechny čtyři hypotézy. Data zjištěná v dětských domovech se školou falzifikují hypotézu č. 1, zabývající se manifestací syndromu vyhoření v závislosti na pohlaví respondenta, zbylé tři hypotézy verifikují. Zajímavé výsledky vyšly ze získaných dat od respondentů dětských domovů, kdy byla verifikována pouze hypotéza č. 2, související s délkou pedagogické praxe, ostatní hypotézy byly falzifikovány.
Při dalším hodnocení dotazníků vyplynulo, že je vhodné zhodnotit kolik respondentů z každého zařízení, manifestuje dle výsledků, celkové vyhoření, ať již v jedné dimenzi nebo ve všech. Z celkového počtu 126 respondentů, vykazují celkové vyhoření 4 pedagogičtí pracovníci DDÚ, 1 pedagogický pracovník DDŠ, 3 pedagogičtí pracovníci DD, vyhoření ve dvou dimenzích vykazují 1 pedagogický pracovník DDŠ, a 4 pedagogičtí pracovníci DD.
V tabulkách č.25, č. 26 a č. 27 jsou přesné údaje vyhoření na jednotlivých pracovištích dle výskytu v jednotlivých dimenzích, popřípadě v kombinaci dimenzí. Z analýzy zjištěných dat vyplývá, že největší možné ohrožení vznikem syndromu vyhoření je v dimenzi depersonalizace a osobního uspokojení z práce.
DP PA EE, DP,
PA
DDÚ 3 2 4
Tab. č. 25: Respondenti s vysokou mírou vyhoření, DDÚ
DP PA EE, DP,
PA DP, PA
DDŠ 1 2 1 1
Tab. č. 26: Respondenti s vysokou mírou vyhoření, DDŠ
86
DP PA EE, DP,
PA DP, PA EE EE, DP EE, PA
DD 2 7 3 2 2 1 1
Tab. č. 27: Respondenti s vysokou mírou vyhoření, DD
Tato čísla se mohou zdát malá, ale je nutné si uvědomit, že práce pedagogických pracovníků je velmi náročná a každý jedinec, který ji vykonává by měl být zodpovědný nejen ke svému zdraví, ale také ke svým klientům. Jedinec, který se potýká s problémem vyhoření nemůže být schopen takto náročnou práci vykonávat dobře. Je potřeba si uvědomit, že se děti, které se v zařízeních pro výkon ústavní a ochranné výchovy nacházejí, potýkají s jinými problémy než děti v běžné rodině. Proto by měli pracovníci těchto zařízení dbát nejen o své fyzické zdraví, ale hlavně o své duševní zdraví.
87
Diskuse, návrh opatření pro praxi
Každé šetření či výzkum se provádí za určitým účelem, vždy by se mělo jednat o výstup, ze kterého vyplynou možná navrhovaná opatření pro praxi. Problematika syndromu vyhoření se v dnešní velmi hektické době může týkat každého člověka, nejen pracovníků v pomáhajících profesích a pedagogických pracovníků. Nejdůležitějším faktorem, který má vliv na možný vznik syndromu vyhoření je úcta sám k sobě, ke své osobě. Pokud jedinec pracuje sám na sobě, hlavně v oblasti psychické odolnosti, odráží se to také na jeho chování, postojích, vztazích a neposledně také v práci. Syndrom vyhoření velmi ovlivňuje nejen samotného jedince, ale také jeho rodinu a širší sociální okolí.
Nejefektivněji se situace ohrožení syndromem vyhoření řeší za odborné pomoci.
Aktivní spolupráce s odborníky je tou nejlepší cestou k možné nápravě vlastního psychického zdraví.
Co je možné udělat pro své zdraví ze strany zaměstnance, jako prevenci syndromu vyhoření?
• práce s časem – efektivně pracovat s časovým plánem, ne vždy je nutné se přizpůsobovat ostatním a jejich časovým potřebám.
• stanovení cílů – stanovení reálných a krátkodobých cílů
• změna myšlení – pozitivní myšlení
• sebevzdělávání – ctižádost a získávání nových poznatků může pomoci efektivně zhodnocovat vykonanou práci
• nepokoušejte se zachránit svět – stanovování cílů, které je možné dosáhnout
• hledejte ve svém životě rovnováhu – podpora rodiny, čas jen pro sebe a vlastní rozvoj
• nebojte se požádat o pomoc
• výsledky vždy nemusí být perfektní
• i vy můžete jako vychovatel či učitel udělat chybu, jsme jen lidé
• změna postoje ke kolegům a dětem (využívání asertivních technik)
• práce není jediným smyslem života
• práci řešit zásadně na pracovišti, ne doma
• přátelé i mimo rodinu a pracoviště
• změna životního stylu – relaxace, pohyb, pestrá strava
88
• sebereflexe
• psychoterapie
• aktivní přístup k životu
• nutnost stanovení priorit
• duševní hygiena
• zájem o vlastní zdraví
Co by mohl udělat zaměstnavatel (stát) pro prevenci syndromu vyhoření?
• zlepšení pracovních podmínek
• pravidelné seznamování se syndromem vyhoření, vybavit zaměstnance potřebnými znalostmi, protože jak se ukazuje, spousta z nich sice pojem syndrom vyhoření zná, ale i přesto mají pocit, že jich se to nemůže týkat
• pravidelná supervize s kvalitním supervizorem je vhodným nástrojem prevence, pokud je vedena patřičně vzdělaným supervizorem
• odpovídající finanční ohodnocení
• motivace k práci
• méně direktivních nařízení
• zjednodušení administrativy, stále se zvyšuje administrativní zátěž pedagogických pracovníků
• ve vzdělávání pedagogických pracovníků dbát na vzdělávání v oboru psychologie, zaměřit vzdělávání směrem k syndromu vyhoření, nácvik asertivního chování, nácvik relaxačních technik, psychoterapeutické výcviky
• za příznivých podmínek snížení úvazků úměrně s délkou praxe pracovníka
• podporovat aktivity pro zlepšování vztahů na pracovišti
• důraz na vzájemnou komunikaci např. formou zážitkových kurzů, které jsou zaměřené na vzájemné poznávání, pomoc slabším, poznávání vlastních limitů, zlepšují komunikaci a mezilidské vztahy, jsou funkční v odbourávání napětí, strachu i stresu
• pochvala, uznání
• podpora týmové spolupráce
Účinná prevence je vždy účinnější a výhodnější než represe.
89
Závěr
Předložená diplomová práce v teoretické části popisuje problematiku syndromu vyhoření. Vymezuje pojem syndromu vyhoření v několika definicích, teoreticky odlišuje SV od dalších negativních psychických jevů, kdy hranice mezi syndromem vyhoření a těmito jevy je velmi tenká. Dále se zabývá příznaky vyhoření, rizikovými faktory, které přispívají k tomuto jevu, projevy vyhoření, fázemi vývoje a diagnostikou. Část práce je věnována zejména prevenci jak na straně jedince, tak na straně organizace a možnostem pomoci.
Podrobně se také zabývá tématem supervize, jako pomoci a prevence syndromu vyhoření. Definuje supervizi, popisuje její funkce, účel a druhy. Mezi významný druh supervize patří Bálintovské skupiny, kterým je věnována rovněž obsáhlá kapitola.
Diplomová práce se zabývá syndromem vyhoření u pedagogických pracovníků v zařízeních ústavní a ochranné výchovy, proto je dále v teoretické části věnován prostor problematice ústavní a ochranné výchovy. Popisuje zařízení, která do této oblasti patří, stručně tyto zařízení charakterizuje, charakterizuje rovněž pedagogické pracovníky – vychovatele, i učitele, kteří zde působí. V teoretickém rámci je vymezen pojem pedagogického pracovníka z hlediska legislativy České republiky. Pro úplnost jsou popsány požadavky na osobnost učitele a vychovatele, včetně jejich kompetencí. Kapitolu zde tvoří také příčiny syndromu vyhoření již konkrétně popsané u pedagogické profese.
Empirické šetření, se opíralo o standardizovaný test pro orientační zjišťování intenzity syndromu vyhoření Maslach Burnout Inventory. Dotazník MBI byl dále rozšířen o otázky, které pomohly specifikovat cílovou skupinu.
Výzkumným vzorkem byli pedagogičtí pracovníci zařízení pro výkon ústavní a ochranné výchovy.
Skrze stanovené hypotézy bylo zjištěno, že u mužů se ve větší míře objevuje mírný stupeň vyhoření v dimenzi depersonalizace než u žen, v dimenzi osobního uspokojení se projevuje mírný stupeň vyhoření u žen. Souhrnně můžeme říci, že rozdíl ve výsledcích je velmi nepatrný, ženy i muži se nacházejí v nízkém či mírném stupni vyhoření. Dále bylo zkoumáno, zda má vliv na manifestaci příznaků syndromu vyhoření v dimenzi emočního vyčerpání, délka pedagogické praxe. Zde bylo potvrzeno, že čím delší pedagogická praxe, tím, větší byly hodnoty emočního vyčerpání. Zajímavé by bylo ověřit, zda tao úměra platí také pro jiné než pedagogické profese, nebo zda by byla platnost tohoto tvrzení v obecném měřítku vyvrácena.
90
Třetí hypotéza se zabývala souvislostí věku a míry depersonalizace. Zde bylo částečně vyvráceno, že s narůstajícím věkem vzrůstá rovněž míra stupně vyhoření v dimenzi depersonalizace. Ze zkoumaných dat bylo zjištěno, že v rozmezí věku 30-50 let stupeň míry vyhoření v dimenzi depersonalizace mírně stoupá, po padesátém roku života však mírně klesá.
Nemůžeme tedy plně verifikovat hypotézu. Jako poslední bylo zkoumáno, zda vychovatel v zařízeních pro výkon ústavní a ochranné výchovy je více ohrožen syndromem vyhoření než učitel pracující tamtéž. Z výsledků překvapivě vyplynulo, že učitelé jsou více ohroženi syndromem vyhoření než vychovatelé.
Cílem práce nebylo pouze zjistit míru ohrožení syndromem vyhoření v těchto zařízeních, ale také analyzovat příčiny vzniku. Analýzou dat získaných od respondentů bylo zjištěno, že největší ohrožení možným vznikem syndromu vyhoření, je v dimenzi depersonalizace a osobního uspokojení z práce. Výsledek překvapující, protože by se dalo předpokládat, že největší mírou ohrožení bude dimenze emočního vyčerpání jedince.
Zjištěné hodnoty nejsou nijak alarmující, nachází se maximálně na stupni mírného vyhoření v nižších hodnotách. I přesto je však nutné se nad situací v těchto zařízeních zamyslet a více pracovníky seznamovat s možností vlastního osobního rozvoje směrem ke zlepšení psychického zdraví a duševní pohody. Aby mohl člověk uspět ve své profesi, je potřeba, aby byl v dobré kondici, nejen fyzické, ale hlavně psychické. Toto platí pro všechny profese napříč lidským životem. Spokojenost člověka sama se sebou ovlivňuje nejen jeho práci, ale také jeho postoje, vztahy nejen s rodinou, spolupracovníky, ale také s klienty.
Získané poznatky a závěry byly pro autorku této práce velkým přínosem. Při tvorbě práce se mohla více do hloubky zaměřit na problematiku syndromu vyhoření nejen v obecné rovině, ale rovněž v prostředí, ve kterém pracuje.
.
91
Seznam použitých zdrojů
BALINT, N., 1999. Lékař, jeho pacient a nemoc. 1. vyd. Praha: Grada. ISBN 80-7169-734-6.
BAŠTECKÁ, B., 2003. Klinická psychologie v praxi. 1. vyd. Praha: Portál. ISBN 80-7178-735-3.
BRHELOVÁ, V., 2010. Profesijné kompetencie vychovávatel'a súvisiace s realizáciou výchovného programu. Vychovávateľ, roč. 5/2010, s. 2. ISSN 0139-6919.
BURISCH, M., 2006. Das Burnout – Syndrom. Heidelberg: Springer MedizinVerlag. ISBN 978-3-540-23718-1.
DOUBKOVÁ BROŽOVÁ, A., THELENOVÁ, K. 2010. Odborná praxe a supervize. 1. vyd.
Liberec: TUL. ISBN 978-80-7372-687-4.
FEDOROVÁ, M., 2006. Osobnost vychovávatel'a v detskom domove. Vychovávateľ, roč.
6/2006, č. 10, s. 35. ISSN 0139-6919.
HADJ-MOUSSOVÁ, Z., 2012. Pedagogická a sociální psychologie. Praha: Univerzita Karlova v Praze. ISBN 978-80-7290-587-4.
HARTL, P., HARTLOVÁ, H., 2000. Psychologický slovník. 1. vyd. Praha: Portál. ISBN 80-7178-303-X.
HAVRDOVÁ, Z., HAJNÝ, M. a kol., 2008. Praktická supervize. Praha: Galén. ISBN 978-80-7262-532-1.
JÁNSKÝ, P., 2004. Problémové dítě a náhradní výchovná péče ve školských zařízeních. Hradec Králove: Gaudeamus. ISBN 80-7041-114-7.
JEDLIČKA, R. a kol., 2015. Poruchy socializace u dětí a dospívajících. Prevence životních selhání a krizová intervence. 1. vyd. Praha: Grada. ISBN 978-80-247-5447-5.
JEKLOVÁ, M., REITMAYEROVÁ, E., 2006. Syndrom vyhoření. Praha: Vzdělávací institut ochrany dětí. ISBN 80-86991-74-1.
KEBZA, V., 2005. Psychosociální determinanty zdraví. 1. vyd. Praha: Academia. ISBN 80-200-1307-5.
KEBZA, V., ŠOLCOVÁ, I., 2003. Syndrom vyhoření. 2. rozš. a dop. vyd. Praha: Státní zdravotní ústav. ISBN 80-7071-231-7.
92
KOHOUTEK, R., 2007. Patopsychologie a psychopatologie pro pedagogy. 1. vyd. Brno: MU.
ISBN 97880-210-4434-0.
KOPŘIVA, K., 2006. Lidský vztah jako součást profese. 5. vyd. Praha: Portál. ISBN 80-7178-150-9.
KŘIVOHLAVÝ, J., 2012. Hořet, ale nevyhořet. 2. přeprac. vyd. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství. ISBN 978-80-7195-573-3.
KŘIVOHLAVÝ, J., 2001. Psychologie zdraví. 1. vyd. Praha: Portál. ISBN 80-7178-551-2.
KŘIVOHLAVÝ, J., 1998. Jak neztratit nadšení. 1.vyd. Praha: Grada. ISBN 80-7169-551-3.
MAROON, I., 2012. Syndrom vyhoření u sociálních pracovníků. 1. vyd. Praha: Portál. ISBN 978-80-262-0180-9.
MASLACH, Ch., LEITER, M. P. 1997. The Truth About Burnout: How Organizations Cause Personal Stress and What to Do About It. First edition. San Francisco: Jossey-Bass. ISBN 0-7879-0874-6.
MATOUŠEK, O., 1999. Ústavní péče. 2. rozš., přeprac. vyd. Praha: Sociologické nakladatelství. ISBN 80-85850-76-1.
MATOUŠEK, O., 2003. Slovník sociální práce. 2. přepac. vyd. Praha: Portál. ISBN 80-7178-549-0.
MERG, K., KNODEL, T., 2007. Jak přežít v práci. 1. vyd. Brno: Computer press. ISBN 978-80-251-1723-1.
MINIRTH, F., 2011. Jak překonat vyhoření. 1. vyd. Praha: Návrat domů. ISBN 978-807255-252-8.
MUSIL, J.V., 2001. Speciální psychologie 2.Pedagogicko psychologické kompetence učitele.
1.vyd. Olomouc: Cyrilometodějská teologická fakulta UPO. ISBN 80-238-8932-X.
PAČESOVÁ, M., 2004. Lékař, pacient a Michael Balint. 1. vyd. Praha: TRITON. ISBN 80-7254-491-8.
PEŠEK, R., PRAŠKO, J., 2016. Syndrom vyhoření – jak se prací a pomáháním druhým nezničit.
Pohledem kognitivně behaviorální terapie. 1. vyd. Praha: Pasparta Publishing. ISBN 978-80-88163-00-8.
93
PIPEKOVÁ, J., 2006. Kapitoly ze speciální pedagogiky. 2. rozš. a přeprac. vyd. Brno: Paido.
ISBN 80-731-5120-0.
POSCHKAMP, T., 2013. Vyhoření: rozpoznání, léčba, prevence. 1.vyd. Brno: Edika. ISBN 978-80-266-0161-6.
POTTER, B. A., 1997. Jak se bránit pracovnímu vyčerpání: „pracovní vyhoření“- příčiny a východiska. 1. vyd. Olomouc: Votobia. ISBN 80-7198-211-3.
PRIESS, M., 2015. Jak zvládnout syndrom vyhoření. Najděte cestu zpátky k sobě. 1. vyd. Praha:
Grada. ISBN 978-80-247-5394-2.
PRŮCHA, J., WALTEROVÁ E., MAREŠ J. 2003. Pedagogický slovník. 4. aktual. vyd. Praha:
Portál, ISBN 80-7178-772-8.
RUPERT, P., KENT, J., 2007. Gender and Work Setting Differences in Career-Sustaining Bahaviors and Burnout Among Professional Psychologists, Professsional-Psychology:
Research and Practice.
RUSH, M., D., 2003. Syndrom vyhoření. Praha: Návrat domů. ISBN 80-7255-074-8.
SOCHŮREK, J., SLUKOVÁ, K., 2013. Stručný úvod do základů metodologie. 1.vyd. Liberec:
TUL. ISBN 978-80-7372-943-1.
ŠPATÉNKOVÁ, N. a kol., 2004. Krize, psychologický a sociologický fenomén. 1.vyd. Praha:
Grada Publishing. ISBN 80-247-0888-4.
ŠVINGALOVÁ, D., 2006. Stres a „vyhoření“ u profesionálů pracujících s lidmi. 1.vyd.
Liberec: Technická univerzita v Liberci. ISBN 80-7372-105-8.
VAŠUTOVÁ, J. 2007. Být učitelem: co by měl učitel vědět o své profesi. Praha: Univerzita Karlova v Praze. ISBN 80-7290-077-3.
VOLLMEROVÁ, H., 1998. Pryč s únavou: syndrom vyprahlosti. 1. vyd. Praha: Motto. ISBN 80-85872-90-0.
VOSEČKOVÁ, A., HRSTKA, Z., 2010. Kapitoly z psychologie zdraví, syndrom vyhoření.
1.vyd. Fakulta vojenského zdravotnictví Univerzity obrany: Hradec Králové. ISBN 978-80-7231-344-0.
VYMĚTAL, Š., 2009. Krizová komunikace a komunikace rizika. 1.vyd. Praha: Grada Publishing. ISBN 978-80-247-2510-9.
94
SEZNAM POUŽITÝCH INTERNETOVÝCH ZDROJŮ
Faktory ovlivňující zdravotní stav a kontakt se zdravotnickými službami (Z00–Z99).
WHO/ÚZIS ČR [online]. [vid. 16.10.2016]. Dostupné z: http://www.uzis.cz/cz/mkn/Z70-Z76.html
Mezinárodní úmluvy o právech dítěte. [online]. [vid. 10.6.2017]. Dostupné z:
http://www.msmt.cz/vzdelavani/socialni-programy/mezinarodni-umluvy-2.
Občanský zákoník [online]. [vid. 20.10.2016]. Dostupné z:
http://www.pracepropravniky.cz/zakony/novy-obcansky-zakonik-cast-druha-rodinne-pr/
Počet zařízení v ČR podle rejstříku škol MŠMT. [online]. [vid. 1.2.2017]. Dostupné z:
http://rejskol.msmt.cz/
Počet zařízení v Libereckém kraji podle rejstříku škol MŠMT. [online]. [vid. 1.2.2017].
Dostupné z: http://rejskol.msmt.cz/
Zákon č. 109/2002 Sb., Zákon o výkonu ústavní výchovy nebo ochranné výchovy ve školských zařízeních a o preventivně výchovné péči ve školských zařízeních a o změně dalších zákonů [online]. [vid. 20.10.2016]. Dostupné z: http://www.zakonyprolidi.cz/cs/2002-109
Zákon č. 218/2003 Sb., Zákon o odpovědnosti mládeže za protiprávní činy a o soudnictví ve věcech mládeže a o změně některých zákonů (zákon o soudnictví ve věcech mládeže). [online].
[vid. 20.10.2016]. Dostupné z: http://www.zakonyprolidi.cz/cs/2003-218
Zákon č. 561/2004 Sb., Zákon o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon). [online]. [vid. 18.11.2016]. Dostupné z:
https://www.zakonyprolidi.cz/cs/2004-561
Zákon č. 563/2004 Sb., Zákon o pedagogických pracovnících a o změně některých zákonů.
[online]. [vid. 18.11.2016]. Dostupné z: https://www.zakonyprolidi.cz/cs/2004-563
Zákon č. 383/2005 Sb., kterým se mění zákon č. 109/2002 Sb. Zákon o výkonu ústavní výchovy nebo ochranné výchovy ve školských zařízeních a o preventivně výchovné péči ve školských zařízeních a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony.
[online]. [vid. 20.10.2016]. Dostupné z: http: http://www.zakonyprolidi.cz/cs/2005-383
95
Seznam příloh
Příloha č. 1 Dotazník MBI
96
Přílohy
Příloha č. 1: Dotazník Maslach Burnout Inventory (MBI)
Doplňte do vyznačených políček u každého tvrzení čísla, označující podle níže uvedeného klíče sílu pocitů, které obvykle prožíváte.
Síla pocitů: Vůbec 0 – 1 – 2 – 3 – 4 – 5 – 6 – 7 Velmi silně 1. Práce mne citově vysává.
2. Na konci pracovního dne se cítím být na dně sil.
3. Když ráno vstávám a pomyslím na pracovní problémy, cítím se unaven.
4. Velmi dobře rozumím pocitům svých klientů/pacientů.
5. Mám pocit, že někdy s klienty/pacienty jednám jako s neosobními věcmi.
6. Celodenní práce s lidmi je pro mne skutečně namáhavá.
7. Jsem schopen velmi účinně vyřešit problémy svých klientů/pacientů.
8. Cítím vyhoření.
9. Mám pocit, že lidi při své práci pozitivně ovlivňují a nalaďuji.
10. Od té doby, co vykonávám svou profesi, stal jsem se méně citlivým k lidem.
11. Mám strach, že výkon mé práce mne činí citově tvrdým.
12. Mám stále hodně energie.
13. Moje práce mi přináší pocity marnosti, neuspokojení.
14. Mám pocit, že plním své úkoly tak usilovně, že mne to vyčerpává.
15. Už mne dnes moc nezajímá, co se děje s mými klienty/pacienty.
16. Práce s lidmi mi přináší silný stres.
17. Dovedu u svých klientů/pacientů vyvolat uvolněnou atmosféru.
18. Cítím se svěží a povzbuzený, když pracuji se svými klienty/pacienty.
19. Za roky své práce jsem byl úspěšný a udělal/a hodně dobrého.
20. Mám pocit, že jsem na konci svých sil.
21. Citové problémy v práci řeším velmi klidně – vyrovnaně.
22. Cítím, že klienti/pacienti mi přičítají některé své problémy.