Metody léčby

Poranění LCA můžeme léčit dvěma způsoby. Up ednostníme buďto léčbu konzervativní nebo chirurgickou. Abychom určili správnou volby léčby, musíme brát v potaz věk pacienta, funkční postižení, stupeň nestability, sportovní aktivitu pacienta, p idružená poranění, ale také jeho motivaci. Důležitý je individuální p ístup (Dungl, 2005).

26 dlouhodobém nošení ortézy dochází k chronickému ochabnutí kolenního kloubu a svalových skupin (Dungl, 2005).

C hirurgická léčba

Někte í pacienti se plastické operaci LCA nevyhnou. To se týká jedinců, kte í rádi a často sportují, a kte í si p i sportu stále stěžují na nestabilitu kolenního kloubu.

Dále jde o jedince, kte í mají kromě zraněného LCA i další p idružené poranění.

Náhrada LCA nám slibuje plnou stabilitu a úplnou funkčnost kolenního kloubu.

Plastická operace se provádí až po několika týdnech po úrazu a záleží na léka i, kterou metodu zvolí. Nejčastější metodou pro plastiku zk íženého vazu se používá metoda pomocí BTB štěpu (Dungl, 2005).

Rekonstrukce pomocí BTB štěpu

Můžeme se setkat i s označením náhrady LCA štěpem z ligamentum patellae (vazivového úponu čty hlavého stehenního svalu). Díky této metodě se můžeme vrátit k náročným sportovním aktivitám, proto pat í mezi nejčastější a provádí se i vrcholovým sportovcům.

Odebírá se st ední část patelární šlachy se dvěma kostními bločky. Jeden bloček se odebírá z čéšky, druhý z bércové kosti a umožňují nám srůst štěpu do jednotlivých kostí. Tento srůst bývá nejspolehlivější. Šlacha, která se odebírá je cca 10 cm dlouhá a 9 mm široká. Upevňuje se za pomocí šroubů, které jsou vyrobené z rozpustitelných materiálů, proto je nemusíme později vyoperovávat. Na plnohodnotnou náhradu se štěp p eměňuje po dobu 12 měsíců. Štěp se odebírá z operované končetiny, abychom zbytečně nenarušili zdravý a fungující kolenní kloub. Zákrok je náročný a trvá cca 90 minut pod celkovou narkózou.

27 Nevýhodou této metody je bolest p edního kolene v místě odběru štěpu. Bolest se objevuje p i klečení. Z kosmetického hlediska je další nevýhodou p ibližně 7 cm dlouhá jizva (Dungl, 2005).

Obrázek 7: Kolenní kloub po rekonstrukci BTB metodou (Zdroj: Vlastní)

Rekonstrukce pomocí ST – G štěpu

Štěp z hamstringů se odebírá ze šlachy m. semitendinous. Pokud není šlacha dostatečně silná, odebere se i štěp ze šlachy m. gracilis. Nejedná se o spojení kost ke kosti, ale o spojení šlachy ke kosti.

Většinou se odebírá pouze ST šlacha, která je dlouhá až 30 cm. Musí se však upravit do finálního tvaru čty pletence. Konečná délka je p ibližně 8 cm a ší ka až 10 mm. Štěp je vložen místo originálního LCA. Po nějaké době se štěp může uvolnit.

Ne vždy se totiž p ipojí dostatečně pevně.

Spojení štěpu ke kosti stehenní a lýtkové se provádí taktéž pomocí šroubů. Tuto artroskopickou metodu využíváme p edevším u rekreačních sportovců a starších lidí, kte í nejsou limitováni artrózou mezi stehenní kostí a čéškou jako v p edchozí metodě.

Výhodou je i menší pooperační bolestivost, jednou z nevýhod je pomalejší hojení štěpu (Dungl, 2005).

28 Rekonstrukce arthrex all - inside

Nejnovější metoda není v České republice zdaleka tak populární jako ve světě.

Provádí se p i akutním poranění vazů zejména u sportovců. Jedná se o takzvanou vnit ní ortézu, která nám dovoluje okamžitě zatížit operovanou končetinu a vrátit se k běžné činnosti. Kolem šestého týdne od operace jsme schopni plně sportovat.

P i operaci se musí p ichytit operovaný vaz zpátky ke stehenní kosti, po p išití vedle něj se umístí a zafixuje pásek z pleteného vlákna FiberTape. Vznikne jakási

„vnit ní ortéza“. Proto nepot ebujeme žádnou jinou ortézu ani berle. Berle využijeme pouze v p ípadě, když pot ebujeme zmírnit bolest. Vaz se hojí několik měsíců, během této doby nás chrání FiberTape. T icetiminutová artroskopická operace způsobuje pouze čty i drobné ranky dlouhé asi 1 cm. Provádí se v celkové, či lokální anestezii.

Největší výhodou je bezpochyby krátká doba léčby. Od prvního dne po operaci můžeme začít cvičit a koleno zatěžovat. Po dvou až t ech týdnech jsme schopni vykonat plný rozsah pohybu a během šesti týdnů od operace se můžeme vrátit ke všem sportovním aktivitám (Heblt V., 2016).

Obrázek 8: Rekonstrukce arthrex all – inside (Zdroj: Naplesnews.com, 2009)

29 Alogenní štěp

Pokud si pacient sám nevyžádá štěp z tkáňové banky od dárců, používá se pouze u reoperace, to znamená u opětovné rekonstrukce LCA. Bolest po operaci je mnohem menší než u autoštěpů. Organismus bohužel nemusí novou tkáň p ijmout (Dungl, 2005).

4.2 Rekonvalescence po plastice zkříženého vazu

Po operaci náš problém s kolenním kloubem zdaleka nekončí. Nastává doba svalstvo. Pacient by se měl naučit chodit o francouzských berlích. Měl by se zamě it i na zlepšení svalové koordinace a svalové síly. Je důležité si uvědomit, že toto poranění sníží funkčnost postižené končetiny, ale stejně tak i končetiny zdravé (Dungl, 2005).

4.2.2 Pooperační péče

Pooperační bolestivost a otok nám brání ve svalové aktivitě. Zmírnění otoků a bolesti docílíme polohováním, obinadly, ledováním a analgetiky. Cílem je co nejd íve zatížit končetiny (Dungl, 2005).

4.2.3 Časná pooperační péče

První den po operaci se snažíme propínat nohu a zatínat svaly. Snažíme se našlapovat na nohu pomocí berlí. Koleno v místě odběru štěpu často ledujeme. Pokud nám to zdravotní stav umožní, snažíme se nohu pokrčit maximálně do t iceti stupňů pomocí motodlahy, kterou jsou některá st ediska vybavena. Většinou se jedná o soukromé kliniky. Záleží na zvážení léka e, jestli nám p edepíše ortézu.

Během druhého až pátého pooperačního dne zvětšujeme flexi až do šedesáti stupňů, pouze vleže nebo v sedu. Měníme úhel, ve kterém cvičíme. Snažíme se cvičit alespoň hodinu denně. V těchto dnech nám z kolene vyndají dreny a pustí nás

30

Mezi desátým až čtrnáctým dnem proběhne první kontrola a vyndají nám stehy.

Od této doby věnujeme velkou pozornost jizvě. Jizvu promazáváme mastným krémem, aby byla uvolněná. Několikrát denně zahojenou jizvu masírujeme. Po celé délce na ni tlačíme prstem p ibližně půl minuty. Snažíme se chodit bez pomoci berlí.

Pokud nám byla provedena náhrada zk íženého vazu metodou BTB, do pátého týdne respektujeme pokrčení v koleni do devadesáti stupňů. Stále zatínáme čty hlavý stehenní sval, pozvedáváme napnutou končetinu a protahujeme svaly lýtkové (pooperační materiál z kliniky Dr. Pírka). d epy, můžeme zkusit klus v rovném terénu. Po několika týdnech běháme i v nerovném terénu. Postupně si zvyšujeme dávky v posilovně.

Po pátém měsíci začínáme hrát hry s míčem, neděláme však prudké pohyby a pohyb provádíme pouze jedním směrem (dop edu). Běžná zátěž je povolena pouze p i cyklických sportech.

31 Po šesti měsících je možné zahájit plnou sportovní p ípravu, rozhoduje však stav svalstva.

Nejd íve rok po operaci je vaz plně p estavěn. Defekty po odběru štěpu se vyplní až po dvou letech (pooperační materiál z kliniky Dr. Pírka).

4.3 Prevence úrazů

Kolenní kloub se musí vyrovnat s mnohem větší zátěží než je hmotnost člověka.

Zatížení kolenního kloubu p i obyčejné chůzi do schodů je t ikrát větší. P i hlubokých d epech dokonce sedmkrát. I když dokáže p enášet velkou sílu, neumí se vypo ádat se vším. Proto je důležité se snažit úrazům p edejít.

Je důležité dbát na zdravou životosprávu. Pod tímto pojmem si můžeme p edstavit spoustu věcí. Hlavní složkou našeho zdraví je způsob, kterým se stravujeme, kvalitní spánek, způsob regenerace po sportovních aktivitách a v neposlední adě i zázemí, ve kterém žijeme. Nesmíme zapomenout ani na pravidelné léka ské prohlídky.

Existuje několik jednoduchých testů zamě ených na stabilitu kolenního kloubu, díky kterým si můžeme kolena otestovat. P edevším bychom měli odstranit špatné motorické návyky. Správným rozložením sil a mobility v oblasti kotníků, stehen, kyčlí a trupu můžeme zranění p edejít (Snášel M., 2013).

4.3.1 Výživa

Pro ty, kte í rádi sportují, je zdravá strava důležitá. Je to hlavní zdroj získávání energie. Děti a ženy si musí dát na způsob stravy největší pozor. Základní živiny se dělí do několika kategorií a musíme je tělu dodávat v určitém poměru. Poměr 15 % bílkovin, 25 % tuků a 60 % sacharidů se bere jako nejvhodnější. Tuky by měly obsahovat p edevším nenasycené mastné kyseliny.

Není těžké zjistit, kolik kalorií potraviny obsahují, protože to musí být uvedené na obalu každé potraviny. Daleko těžší je rozpoznat, kolik naše tělo skutečně pot ebuje.

P i skladování i zpracování se poměr potravin snižuje.

Bazální metabolismus nám íká, jaké pot ebujeme množství energie k udržení základních životních funkcí. Závisí na věku, pohlaví, hmotnosti, růstu, tělesné teplotě,

32 vnější teplotě, pohybové aktivitě, stresu, hormonech, apod. Mě í se ráno v klidu, vleže, p ibližně 12 hodin bez jídla a 24 hodin bez vyčerpávající fyzické aktivity (Máček, Máčková, 1995).

Velký problém je správné rozdělení potravin během dne. Za jeden rok zkonzumuje dospělý člověk desetkrát více potravin, než je jeho tělesná hmotnost.

Nejvíce potravy využíváme na obnovu energetických zdrojů.

Spot ebovaná energie by se měla rovnat vynaložené. Pokud máme nadbytečný p íjem energie, jde o pozitivní energetickou bilanci a energie se nám ukládá ve formě tukových zásob, což způsobuje nadváhu. Jestliže máme naopak nedostatečný p íjem energie, energie se využívá ze zásob v těle a naše hmotnost se snižuje. Sportovci, kte í mají větší energetický výdej, musí mít i větší energetický p íjem (Jirka, 1990).

4.3.2 Regenerace

Za regeneraci se považuje veškerá činnost, která vede k zotavení všech fyzických i psychických procesů a navrácení rovnováhy, ze které bylo tělo p i p edcházející zátěži posunuto do určitého stupně únavy.

Každá složka regenerace je jinak důležitá, některá méně, jiná více. Pokud však chceme podat maximální výkon, nesmíme žádnou složku regenerace podcenit. Veškerá činnost člověka vede k únavě. Jakákoliv forma únavy pot ebuje určitý čas a metodu, která pomůže urychlit zotavovací proces.

Z tohoto důvodu rozlišujeme regeneraci pasivní a aktivní. Pasivní regeneraci můžeme chápat jako činnost organismu během zátěže a po ní, kdy se vychýlená rovnováha navrací do výchozí hodnoty nebo nastane superkompenzace. Za aktivní regeneraci se považují všechny vnější zásahy, procedury a metody, které cíleně vedou k urychlení pasivní regenerace. Nejdůležitější regenerací je tzv. regenerace pohybem.

P etížením nebo zatěžováním můžeme pohybový systém jednoduše poškodit, ale pravidelnou péčí tomu můžeme p edejít. V současnosti se uvádí, že 90 % populace trpí některou z poruch pohybového systému. Pohybový systém tvo í kosti, klouby, vazy, šlachy a svaly, které se mohou snadno poškodit. Poškozením trpí mladí i sta í, sportovci i nesportovci. Problém může mít vlastně úplně každý. Vazivová tkáň se v průběhu

33 života každého člověka mění, p edevším v období p edškolního věku a v pubertě.

S rostoucím věkem ubývají elastická vlákna a jejich pružnost se snižuje (Jirka, 1990).

Za nejstarší regenerační prost edek se považuje masáž, která napomáhá rychleji odstranit fyzickou a psychickou únavu. Pomocí tlaku na svaly a tkáně zmírňuje od bolesti, zlepšuje krevní oběh, činnost kloubů a uvolňuje napětí ve svalech. Masáž je prováděna na masérském lehátku a používají se různé emulze, masážní oleje a balzámy.

Provádíme ji pomocí pěti základních hmatů – t ení, hnětení, roztírání, tepání a chvění.

Regenerační masáž slouží k urychlení regenerace po různých úrazech nebo p i problémech s pohybovým systémem. Trvá několik desítek minut. Sportovní masáž můžeme použít těsně p ed tréninkem pro lepší prokrvení svalu, zabere pár minut p ed sportovním výkonem, ale i během p estávek mezi ním. Po skončení výkonu nám pomůže během několika desítek minut od únavy (Dostálová, Sigmund, 2017).

4.3.3 Strečink

K protažení zkrácených svalů nám může pomoci strečink. Na tuto poměrně starou metodu je kladen čím dál tím větší důraz. Cílem strečinku je uvést sval do funkční délky. Svaly p i strečinku napínáme, uvolňujeme a protahujeme.

Fáze napětí trvá až 15 sekund. Délka svalu se nemění. Působí proti odporu pohybem. Kontrakce musí být po celou dobu konstantní. Fáze uvolnění, která následuje po fázi napětí, trvá 3–6 sekund. V této fázi neprovádíme žádný pohyb. Po svalové relaxaci následuje fáze protažení. Pomalu natáhneme sval a v krajní poloze vydržíme p ibližně 20 sekund. Aby se svaly správně protáhly, musí dojít k podráždění svalových a šlachových receptorů.

Sportovci mají zkrácené a ztuhlé svaly hlavně po zátěži. Než se začneme protahovat, můžeme si pomoci nap . masáží (Jirka, 1990).

34

4.3.4 Kineziotaping

Pokud nás koleno občas pobolívá a návštěva léka e neukázala žádný vážnější problém nebo jsme naopak utrpěli úraz a snažíme se dalším úrazům p edejít, je vhodným ešením fixace kolene. Kromě bandáží a ortéz na koleno se můžeme setkat i s tzv. tejpováním.

Tato metoda vznikla v 70. letech minulého století v Japonsku. Tejpy jsou barevné pružné pásky, které se lepí na postižená místa a zlepšují krevní oběh. Dále nám pomáhají udržet rozsah pohybu a podporují vazy.

Tejpování zpevňuje svaly na koleni. Tejp p enáší část zatížení na sebe a snižuje tlak na čéšku a šlachy (Kumbring, 2016).

Obrázek 9: Tejpování kolene (Zdroj: Kine-MAX, 2015)

35

5 Porovnání rekonvalescence rekreačního a vrcholového sportovce pomocí řízeného rozhovoru

Abych mohla sestavit vhodný cvičební program po plastice LCA, musela jsem porovnat rekonvalescenci rekreačního a vrcholového sportovce.

Vedla jsem ízený rozhovor. Jde o velmi precizní metodu, pomocí které získáváme pot ebné informace. Probíhá komunikací tvá í v tvá mezi dvěma osobami.

Společně s respondentem vytvá íme vhodné odpovědi na otázky. Kladené otázky máme p edem p ipravené. Mohou být uzav ené, ale i otev ené. Výhodou této metody je stoprocentní návratnost, naopak velkou nevýhodou je časová náročnost. Dalším problémem může být pocit neanonymity.

V první adě si musíme uvědomit, na co se vlastně chceme ptát, s kým by se měl rozhovor uskutečnit a za jakých podmínek budeme rozhovor realizovat. V úvodní části dotazovanému vysvětlíme, co je cílem a smyslem rozhovoru. Otázky, které klademe, musí být výstižné. Musíme si dát pozor, abychom dotazovaného nep erušovali a neskákali mu nevhodně do eči. V závěru rozhovoru je vhodné poděkovat. Poznámky si pečlivě zaznamenáváme. Získaná data je důležité si ut ídit, analyzovat a vyhodnotit.

Díky této technice získáváme velmi kvalitní výsledky (Managementmania.com, 2015).

36

6 Výsledky a diskuze

Oba ízené rozhovory proběhly na ja e letošního roku. Snažila jsem se pokládat takové otázky, u kterých bude vidět pat ičný rozdíl. ízený rozhovor trval s každým sportovcem asi 40 minut. Záměrně jsem vybrala dva mladé fotbalisty ve věku 25 let se zamě ením na stejný sport, kterým byla provedena stejná metoda rekonstrukce zk íženého vazu.

ízený rozhovor jsem vložila do p íloh, kde je možné si p ečíst odpovědi jak rekreačního, tak vrcholového sportovce. Pro lepší p ehlednost jsem vytvo ila tabulku, která nám ukazuje rozdíly mezi rekreačním a vrcholovým sportovcem. Jejich odpovědi jsem velmi zestručnila.

1) Kolik let se danému sportu věnujete a na jaké úrovni?

2) Kolik hodin v týdnu se věnujete sportu?

3) Jak vypadá váš jídelníček?

4) Podstupujete pravidelné léka ské prohlídky?

5) Kolik hodin denně spíte?

6) Využíváte nějaké formy regenerace, pop . jaké, jak často a jakou intenzitou?

7) Jak jste si úraz p ivodil?

8) Jakou metodu operace jste podstoupil?

9) Jak probíhala vaše rekonvalescence? (p edoperační i pooperační fáze) 10) Po jak dlouhé době jste začal sportovat naplno?

11) Vrátil jste se ve sportu zpět na stejnou úroveň?

12) Jak vnímáte své koleno po operaci?

37

Tabulka 1: Porovnání rekonvalescence rekreačního a vrcholového sportovce

OTÁZKA SPORTOVEC

V první otázce jsem se zajímala, jak dlouho se danému sportu věnují a na jaké úrovni. Rekreační i vrcholový sportovec se fotbalu věnují prakticky celý život s tím rozdílem, že vrcholový sportovec byl odmala odchován v prvoligovém klubu, kdežto sportovec rekreační hraje celý život pouze na amatérské úrovni. Vrcholový sportovec měl tedy vždy odbornější péči.

U otázky č. 2 mě zajímalo, kolik hodin týdně se sportu věnují. Vrcholový sportovec má vlastně sport – svůj koníček i jako zaměstnání, tudíž má mnohem více času sportovat, než zaměstnaný rekreační sportovec. Vrcholový sportovec se věnuje sportovním aktivitám minimálně t ikrát více než sportovec rekreační.

Výživa, na kterou jsem se zamě ila v otázce č. 3, byla taktéž u sportovců rozdílná. Vrcholový sportovec během sezóny striktně dodržuje p edepsaný jídelníček.

Jde o zdravou, vyváženou stravu, kterou si dop ává pravidelně šestkrát denně.

38 Rekreační sportovec kvůli zaměstnání nestíhá pravidelně jíst, sice se snaží jíst vyváženě, ale ani to se mu úplně během týdne neda í.

Na otázku č. 4 odpověděli respondenti taktéž zcela rozdílně. Vrcholový sportovec dochází na pravidelné léka ské a sportovní prohlídky. V týmu má fyzioterapeuta, kterého má každý den k dispozici. Rekreační sportovec vyhledá léka e pouze v p ípadě, když má s něčím problém. Kdyby docházel na pravidelné kontroly, mohl by zranění s léka skou pomocí p edejít. Ovšem ani s pravidelnými léka skými prohlídkami nelze zaručit, že by se mu úraz nep ihodil.

Spánek je pot ebou každého člověka, když spíme, naše svaly a orgány odpočívají a dochází k obnově energie, a proto jsem se v otázce č. 5 zajímala o toto téma. Délka i kvalita spánku se během života mění. Nejvíce spí novorozenci, s p irůstajícím věkem se délka i kvalita spánku snižuje. Dospělí spí průměrně osm hodin denně, i zde však platí individuální pot eby. Sta í lidé mají s délkou i kvalitou spánku problém. Platí pravidlo, že čím více sportujeme, tím více bychom měli spát. Což odpovídá i výpovědím dotazovaných. Vrcholový sportovec nemá se spánkem problém, a když má volný den, rád si p ispí do poledních hodin. Jeho průměrná doba spánku činí 9 hodin. Rekreační sportovec spí průměrně 7 hodin. Tito dva sportovci dokazují průměrnou dobu spánku u dospělých osob.

Otázka č. 6 byla zamě ená na regeneraci. Regenerace je pro vrcholového sportovce klíčová, využívá spoustu forem, nejčastěji v podobě sauny, ví ivé vany, bazénu a masáží. Vše má ve svém klubu plně k dispozici, kdežto rekreační sportovec žádnou formu regenerace pravidelně nevyužívá, pouze si jde občas, když má čas, zaplavat. Rekreační sportovec regeneraci podceňuje.

Od otázky č. 7 jsem se zabývala už samotným zraněním. Konkrétně v této otázce mě zajímalo, jak si sportovci zranění p ivodili. Rekreačnímu i vrcholovému sportovci se stal úraz podobně – p i souboji o míč. Pravděpodobně došlo k mechanismu podvrtnutí kolenního kloubu, kdy nastal vynucený pohyb ve flexi a vybočení kolene se zevní rotací, což mělo za následek právě poškození LCA. Pro hráče fotbalu je tento způsob úrazu typický.

V otázce č. 8 sportovci odpovídali, jakou metodou rekonstrukce LCA podstoupili. Je zarážející, že ani jeden z nich nevěděl název druhu metody, která jim

39 byla provedena. Oba dva měli stejnou, dlouhou jizvu uprost ed kolene, díky které jsem usoudila, že se jednalo o BTB metodu. Tato metoda je u sportovců běžná, jedná se o nejspolehlivější metodu z hlediska pevnosti srůstu.

K otázce č. 9 se dotazovaní vyjád ili nejvíce. Zásadní rozdíl byl ve fázi rehabilitace. Rekreační sportovec docházel t i týdny na skupinové rehabilitace.

Rehabilitace probíhala dvakrát týdně a trvala dvě hodiny. Vrcholový sportovec absolvoval soukromé procedury šestkrát týdně po dobu měsíce a půl. Jeho rehabilitace trvala 4–6 hodin denně.

V otázce č. 10 jsem se dotazovala, po jak dlouhé době byli sportovci schopni sportovat naplno. Rekreační sportovec začal naplno sportovat po jedenácti měsících.

Vrcholový sportovec začal naplno trénovat už během šestého měsíce a o dva měsíce později nastoupil i do ostrého zápasu. Rozdíl doby návratu sice není tak velký, jak jsme mohli očekávat. Často se můžeme dočíst, že se vrcholoví sportovci vrátí k vrcholovému sportu v mnohem kratší době. Tito sportovci však podstoupili buďto jinou formu operace nebo rekonvalescenci p íliš uspěchali a museli podstoupit replastiku. Toto zranění i následná rekonvalescence je opravdu velmi individuální a záleží na mnoha faktorech. Zohlednit musíme i výkony, které podává vrcholový a rekreační sportovec.

Někte í léka i jsou zastánci toho, že by měl platit zákaz vrácení se na h iště v kratší době než je devět měsíců od operace.

Někte í léka i jsou zastánci toho, že by měl platit zákaz vrácení se na h iště v kratší době než je devět měsíců od operace.