29 Alogenní štěp
Pokud si pacient sám nevyžádá štěp z tkáňové banky od dárců, používá se pouze u reoperace, to znamená u opětovné rekonstrukce LCA. Bolest po operaci je mnohem menší než u autoštěpů. Organismus bohužel nemusí novou tkáň p ijmout (Dungl, 2005).
4.2 Rekonvalescence po plastice zkříženého vazu
Po operaci náš problém s kolenním kloubem zdaleka nekončí. Nastává doba svalstvo. Pacient by se měl naučit chodit o francouzských berlích. Měl by se zamě it i na zlepšení svalové koordinace a svalové síly. Je důležité si uvědomit, že toto poranění sníží funkčnost postižené končetiny, ale stejně tak i končetiny zdravé (Dungl, 2005).
4.2.2 Pooperační péče
Pooperační bolestivost a otok nám brání ve svalové aktivitě. Zmírnění otoků a bolesti docílíme polohováním, obinadly, ledováním a analgetiky. Cílem je co nejd íve zatížit končetiny (Dungl, 2005).
4.2.3 Časná pooperační péče
První den po operaci se snažíme propínat nohu a zatínat svaly. Snažíme se našlapovat na nohu pomocí berlí. Koleno v místě odběru štěpu často ledujeme. Pokud nám to zdravotní stav umožní, snažíme se nohu pokrčit maximálně do t iceti stupňů pomocí motodlahy, kterou jsou některá st ediska vybavena. Většinou se jedná o soukromé kliniky. Záleží na zvážení léka e, jestli nám p edepíše ortézu.
Během druhého až pátého pooperačního dne zvětšujeme flexi až do šedesáti stupňů, pouze vleže nebo v sedu. Měníme úhel, ve kterém cvičíme. Snažíme se cvičit alespoň hodinu denně. V těchto dnech nám z kolene vyndají dreny a pustí nás
30
Mezi desátým až čtrnáctým dnem proběhne první kontrola a vyndají nám stehy.
Od této doby věnujeme velkou pozornost jizvě. Jizvu promazáváme mastným krémem, aby byla uvolněná. Několikrát denně zahojenou jizvu masírujeme. Po celé délce na ni tlačíme prstem p ibližně půl minuty. Snažíme se chodit bez pomoci berlí.
Pokud nám byla provedena náhrada zk íženého vazu metodou BTB, do pátého týdne respektujeme pokrčení v koleni do devadesáti stupňů. Stále zatínáme čty hlavý stehenní sval, pozvedáváme napnutou končetinu a protahujeme svaly lýtkové (pooperační materiál z kliniky Dr. Pírka). d epy, můžeme zkusit klus v rovném terénu. Po několika týdnech běháme i v nerovném terénu. Postupně si zvyšujeme dávky v posilovně.
Po pátém měsíci začínáme hrát hry s míčem, neděláme však prudké pohyby a pohyb provádíme pouze jedním směrem (dop edu). Běžná zátěž je povolena pouze p i cyklických sportech.
31 Po šesti měsících je možné zahájit plnou sportovní p ípravu, rozhoduje však stav svalstva.
Nejd íve rok po operaci je vaz plně p estavěn. Defekty po odběru štěpu se vyplní až po dvou letech (pooperační materiál z kliniky Dr. Pírka).
4.3 Prevence úrazů
Kolenní kloub se musí vyrovnat s mnohem větší zátěží než je hmotnost člověka.
Zatížení kolenního kloubu p i obyčejné chůzi do schodů je t ikrát větší. P i hlubokých d epech dokonce sedmkrát. I když dokáže p enášet velkou sílu, neumí se vypo ádat se vším. Proto je důležité se snažit úrazům p edejít.
Je důležité dbát na zdravou životosprávu. Pod tímto pojmem si můžeme p edstavit spoustu věcí. Hlavní složkou našeho zdraví je způsob, kterým se stravujeme, kvalitní spánek, způsob regenerace po sportovních aktivitách a v neposlední adě i zázemí, ve kterém žijeme. Nesmíme zapomenout ani na pravidelné léka ské prohlídky.
Existuje několik jednoduchých testů zamě ených na stabilitu kolenního kloubu, díky kterým si můžeme kolena otestovat. P edevším bychom měli odstranit špatné motorické návyky. Správným rozložením sil a mobility v oblasti kotníků, stehen, kyčlí a trupu můžeme zranění p edejít (Snášel M., 2013).
4.3.1 Výživa
Pro ty, kte í rádi sportují, je zdravá strava důležitá. Je to hlavní zdroj získávání energie. Děti a ženy si musí dát na způsob stravy největší pozor. Základní živiny se dělí do několika kategorií a musíme je tělu dodávat v určitém poměru. Poměr 15 % bílkovin, 25 % tuků a 60 % sacharidů se bere jako nejvhodnější. Tuky by měly obsahovat p edevším nenasycené mastné kyseliny.
Není těžké zjistit, kolik kalorií potraviny obsahují, protože to musí být uvedené na obalu každé potraviny. Daleko těžší je rozpoznat, kolik naše tělo skutečně pot ebuje.
P i skladování i zpracování se poměr potravin snižuje.
Bazální metabolismus nám íká, jaké pot ebujeme množství energie k udržení základních životních funkcí. Závisí na věku, pohlaví, hmotnosti, růstu, tělesné teplotě,
32 vnější teplotě, pohybové aktivitě, stresu, hormonech, apod. Mě í se ráno v klidu, vleže, p ibližně 12 hodin bez jídla a 24 hodin bez vyčerpávající fyzické aktivity (Máček, Máčková, 1995).
Velký problém je správné rozdělení potravin během dne. Za jeden rok zkonzumuje dospělý člověk desetkrát více potravin, než je jeho tělesná hmotnost.
Nejvíce potravy využíváme na obnovu energetických zdrojů.
Spot ebovaná energie by se měla rovnat vynaložené. Pokud máme nadbytečný p íjem energie, jde o pozitivní energetickou bilanci a energie se nám ukládá ve formě tukových zásob, což způsobuje nadváhu. Jestliže máme naopak nedostatečný p íjem energie, energie se využívá ze zásob v těle a naše hmotnost se snižuje. Sportovci, kte í mají větší energetický výdej, musí mít i větší energetický p íjem (Jirka, 1990).
4.3.2 Regenerace
Za regeneraci se považuje veškerá činnost, která vede k zotavení všech fyzických i psychických procesů a navrácení rovnováhy, ze které bylo tělo p i p edcházející zátěži posunuto do určitého stupně únavy.
Každá složka regenerace je jinak důležitá, některá méně, jiná více. Pokud však chceme podat maximální výkon, nesmíme žádnou složku regenerace podcenit. Veškerá činnost člověka vede k únavě. Jakákoliv forma únavy pot ebuje určitý čas a metodu, která pomůže urychlit zotavovací proces.
Z tohoto důvodu rozlišujeme regeneraci pasivní a aktivní. Pasivní regeneraci můžeme chápat jako činnost organismu během zátěže a po ní, kdy se vychýlená rovnováha navrací do výchozí hodnoty nebo nastane superkompenzace. Za aktivní regeneraci se považují všechny vnější zásahy, procedury a metody, které cíleně vedou k urychlení pasivní regenerace. Nejdůležitější regenerací je tzv. regenerace pohybem.
P etížením nebo zatěžováním můžeme pohybový systém jednoduše poškodit, ale pravidelnou péčí tomu můžeme p edejít. V současnosti se uvádí, že 90 % populace trpí některou z poruch pohybového systému. Pohybový systém tvo í kosti, klouby, vazy, šlachy a svaly, které se mohou snadno poškodit. Poškozením trpí mladí i sta í, sportovci i nesportovci. Problém může mít vlastně úplně každý. Vazivová tkáň se v průběhu
33 života každého člověka mění, p edevším v období p edškolního věku a v pubertě.
S rostoucím věkem ubývají elastická vlákna a jejich pružnost se snižuje (Jirka, 1990).
Za nejstarší regenerační prost edek se považuje masáž, která napomáhá rychleji odstranit fyzickou a psychickou únavu. Pomocí tlaku na svaly a tkáně zmírňuje od bolesti, zlepšuje krevní oběh, činnost kloubů a uvolňuje napětí ve svalech. Masáž je prováděna na masérském lehátku a používají se různé emulze, masážní oleje a balzámy.
Provádíme ji pomocí pěti základních hmatů – t ení, hnětení, roztírání, tepání a chvění.
Regenerační masáž slouží k urychlení regenerace po různých úrazech nebo p i problémech s pohybovým systémem. Trvá několik desítek minut. Sportovní masáž můžeme použít těsně p ed tréninkem pro lepší prokrvení svalu, zabere pár minut p ed sportovním výkonem, ale i během p estávek mezi ním. Po skončení výkonu nám pomůže během několika desítek minut od únavy (Dostálová, Sigmund, 2017).
4.3.3 Strečink
K protažení zkrácených svalů nám může pomoci strečink. Na tuto poměrně starou metodu je kladen čím dál tím větší důraz. Cílem strečinku je uvést sval do funkční délky. Svaly p i strečinku napínáme, uvolňujeme a protahujeme.
Fáze napětí trvá až 15 sekund. Délka svalu se nemění. Působí proti odporu pohybem. Kontrakce musí být po celou dobu konstantní. Fáze uvolnění, která následuje po fázi napětí, trvá 3–6 sekund. V této fázi neprovádíme žádný pohyb. Po svalové relaxaci následuje fáze protažení. Pomalu natáhneme sval a v krajní poloze vydržíme p ibližně 20 sekund. Aby se svaly správně protáhly, musí dojít k podráždění svalových a šlachových receptorů.
Sportovci mají zkrácené a ztuhlé svaly hlavně po zátěži. Než se začneme protahovat, můžeme si pomoci nap . masáží (Jirka, 1990).
34
4.3.4 Kineziotaping
Pokud nás koleno občas pobolívá a návštěva léka e neukázala žádný vážnější problém nebo jsme naopak utrpěli úraz a snažíme se dalším úrazům p edejít, je vhodným ešením fixace kolene. Kromě bandáží a ortéz na koleno se můžeme setkat i s tzv. tejpováním.
Tato metoda vznikla v 70. letech minulého století v Japonsku. Tejpy jsou barevné pružné pásky, které se lepí na postižená místa a zlepšují krevní oběh. Dále nám pomáhají udržet rozsah pohybu a podporují vazy.
Tejpování zpevňuje svaly na koleni. Tejp p enáší část zatížení na sebe a snižuje tlak na čéšku a šlachy (Kumbring, 2016).